Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Proxima | Srpen 4/10
VLA - Stařešina 3/3; FM24

Jeden by čekal, že bude ve čtení vlků lepší, když ovládala magii myšlenek. Ale ona v tom dost plavala, jen marně identifikovala signály, které jí Proxima řečí těla předávala. Mimo souhlasu pokývnutím hlavy a pokrčením ramen z vlčice ale více nevyčetla. Nebyla si jistá, jestli o její přítomnost vlastně vůbec stojí, nebo ji jako cizí vlčice spíš nahání strach. Jestli by byla otevřena společnosti a jen naslouchala, nebo by raději měla vlastní klid. Ani o starci se asi více nedozví, mimo to, že to byl prostě podivný starý pán. „Měla bych se vrátit domů. Přidáš se?“ Nenápadná nabídka dát vlčici možnost si vybrat, zda ve společnosti Ismy setrvá, nebo bez pocitů viny odmítne. Ani slovní odpověď už moc neočekávala, spíš vyčkávala, až vlčice pokyne nebo zavrtí hlavou. V ten moment vykročila a vzdálila se od jezera, ať už ve společnosti mladé dámy, či nikoliv.

<< Kopce Tary
VLA Výšlap 3 | FM26

Na návštěvě se domluvili, přestože byl Shahir zdrženlivější. Připisovala vinu ale spíše a své předešlé nejistotě, kterou na poslední chvíli vyhodnotila jako racionální. „Je možné, že tou dobou bude většina smečky na lovu, aby nám zásoby vystačily co nejdéle. Myslím, že nikomu překážet nebudeme. Pokud se vlci na území pohybovat budou, stačí rychlé seznámení. Máme u nás dost přátelské vlky, nebála bych se toho. Nejopatrnější bývám většinou já a mne jste si získal,“ ujistila ho a na tváři se jí opět vykouzlil drobný úsměv. Sice jen pozvednutí koutku, ale byl tam.
„Hmm, tak bych asi začala nějak úvodem? Když navštěvujete něčí smečku, je dobré zůstat na hranicích a ohlásit se zavytím. Většinou se vás poté ujme buď alfa, nebo ochránci. Položí vám pár otázek, jako je třeba váš úmysl návštěvy a podle toho se dohodnete. Pokud se ucházíte o místo ve smečce, bývá praxí se doptat na nějakou předešlou zkušenost se smečkou. Ne každý si tím totiž prošel, jelikož byli celoživotně tuláci, a tak je potřeba pak tyto mezery vyplnit. Někdy je také možnost, že uchazeči udělí alfa drobný úkol, jako je ulovit drobnou kořist, vyzvednout něco, aby se ukázalo odhodlání vlka,“ popsala ve zkratce tak nějak do úvodu, aby věděl, co ho při přijetí bude pravděpodobně čekat. „Každý nastupuje na kappu, z které postupuje výše, na základě zásluh. Funkce už jsem tuším zmiňovala. Ty většinou dostávají vlci, kteří v dané věci vynikají. Silnější vlci dělají ochránce, obratní zase lovce a pečující vlci zase pečovatele nebo léčitele. V nové funkci vás většinou zaškolí nejvýše postavený vlk s danou funkcí,“ nakousla pak také povinnosti, které přichází s funkcemi. „Dvakrát ročně se pak chodí na lov a jednou za čas, až vyvětrají hranice, je potřeba je označit. Ale to mají na starosti jen ochránci. Většinou je spíš potřeba se sem tam ukázat na území a být k dispozici, kdyby bylo potřeba s čímkoliv pomoci,“ dokončila nakonec svůj monolog a doufala, že nic nezapomněla.
Dostali se poté ke gejzírům, tak jako předtím naznačila. „Okolí své smečky prakticky poslepu,“ pokynula hlavou na znamení souhlasu. Pro ni už byly gejzíry obyčejnou věcí, která tu dlouhá léta byla. Shahira ale obromily. „To si nejsem jistá. Jen vím, že se tvoří v okolí sopek. Ta je tuším ohřívá a tryskají tak horkou vodu,“ odtušila, ale na tenhle přírodní úkaz opravdu žádný expert nebyla. „Líbí se vám?“ optala se.

Sněžné hory >>

<< Jezevčí hájek
VLA Výšlap 2 | FM25

Měl pravdu, nedivila. „Teď už je to i Váš svět,“ pousmála se mile. Někdy sice uměla být bručoun, pesimista a ne pro každého měla hned z okraje pochopení, ale do jeho situace se dokázala trochu vcítit. Nechtěla by vyrůstat tam, kde vyrůstal on. Natož tak ani nevědět, že za hranicemi existuje naděje na lepší zítřky. Důležité bylo, že našel odvahu ten krok do neznáma udělat. Měl ale pochybnosti o svých znalostech co se smečkového života týče. „Neptají se pouze vlčata, každá smečka to může mít nastavené trochu jinak, a tak je to běžná věc, když se do nějaké přidáte. Mohu vám nějaké dotazy zodpovědět, pokud byste chtěl. Vaši minulost jste mi trochu prozradil, a tak se ode mne odsouzení nedočkáte,“ nabídla mu. Ráda by mu pověděla vše, na co jen bude znát odpověď, ale pro ni to byly základní informace. Nevěděla, co by pro něj mohlo být nové a zajímavé. Tak jako pro něj příjde samozřejmé vědět to, co jsou ty auta a města, zatímco Isma se pak musela vyptávat jako přihlouplé vlče. „Možná by bylo snazší Vám poté náš les ukázat a ukázat vám tak smečkový život v praxi,“ nabídla vzápětí, protože při názorné ukázce to bude možná lépe uchopitelné. Vrátili se poté zpět k tématu dvounožců, které nikdy nestřetl v tváří v tvář. „Fascinující,“ odpověděla pouze, ale hlas naznačoval, že ji téma skutečně zajímá. „Naši bohové nám do životů většinou moc nezasahují. Ale žijeme v magické zemi, a tak není vzácnost, když se tu dějí nepřirozené věci. Většinou to vyžaduje pozornost skupiny vlků, kteří se pokouší vše napravit. Ale čím déle tu pobudete, tím normálnějším se to stane,“ nadhodila pak osobní zkušenost s životem na Galliree. „Opatrně na nohy, budeme procházet přes gejzírové pole, kde tryská opravdu horká voda. Hned za ním jsou ale už hory, odkud bude ten krásný výhled,“ vložila ještě okrajově doporučení, aby nepřišli k úrazu.

Gejzírové pole >>

Proxima | Srpen 3/10
VLA - Stařešina 2/3; FM24

Opravdu se snažila s neteří prolomit ledy, ale čím více se o to pokoušela, tím vzdáleněji si od Proximy připadala. Musela vykročit levou tlapkou, nebo už od prvního dojmu něco pokazit. Neměla zrovna dar pro navigování sociálních situací, natož tak na navazování vztahů nových. A co na tom bylo horší, s vlčaty a dospívajícími to evidentně opravdu neuměla a interakci s vlčaty vážně nemusela. Bylo to skoro vyčerpávající, snažit se konverzaci tlačit vpřed. Navíc se nedokázala zbavit dojmu, že na ni vlčice hledí… jinak? Byla z toho nesvá, a tak se jí zcela nedopatřením podařilo zaslechnout malý střípek myšlenky, která se Proximě honila hlavou. …vypadá, jako by vylezla z hnoje! Ucítila, jak se jí trochu stáhl krk, nasucho polkla, ale tvář stále držela kamennou. „To někdy vlci umí,“ odpověděla na její jednoslovné popsání starce. Instinktivně ji pak napadlo, že otrapou bude dost možná teď i ona. „A vypadal nějak jedinečně, nebo to byl prostě obyčejně vypadající stařec?“ poslední pokus o navázání konverzace, ale cítila, že vyčerpala veškeré možnosti.

<< Narvinij
VLA Výšlap 1 | FM23

Bylo to tak izolující, jak si myslela. Skoro si připadala až necitlivě na to poukazovat, ale třeba to bral spíše jako validaci jeho prožitků. „Jsem ráda, že jste dokázal to místo opustit. Doufám, že tu povedete svobodnější a šťastnější život,“ pronesla spíše, než aby se v tom dále rýpala. Znělo to… šíleně. Skoro jako ukázkový kult, ale takhle hanlivě o jeho domovině mluvit rozhodně nechtěla. Většina vlků, kteří navíc do kultu patří, si to pořádně ani přiznat mnohdy nechtěli. „Řekla bych, že to je v této zemi jakási norma. Pokud tedy zvolíte smečkový život, neuděláte špatný krok, ať už si vyberete kteroukoliv,“ rozhodla se ještě dodat, aby poukázala na to, že ho podobný osud tady nepotká. Nebo v to tedy doufala. Jestliže měl ale zkušenosti, určitě je schopen takové uskupení hned ze začátku rozpoznat a hodit zpátečku, aby nespadl do podobné šlamastiky.
Trochu více se rozpovídal o těch cizích slovech, která si nedovedla pořádně představit. Čím více o nich mluvil, tím snazší to ale bylo. Bedlivě naslouchala a každé slovo jakoby hltala. „To museli být asi dost zruční, ti dvounožci. My vlci jsme schopni věci vytvářet, s využitím správné magie. Dokonce i vytvářet materiály, které nejsou běžně k vidění a magií je spojovat,“ snažila se najít nějakou podobnost, která je mohla spojovat a tyhle podivné objekty vysvětlit. Znělo to skoro, jako by v nich spali. Pohodlné, dobře obrněné proti vetřelcům. Znělo to jako vytvořený úkryt. „Viděl jste je někdy?“ napadla ji v souvislosti hned další otázka.

Kopce tary >>

Proxima | Srpen 3/10
VLA - Stařešina 1/3; FM22

Isma nebyla zrovna výřečný typ, důvěru chovala k málokomu, ale mladá slečna byla podle všeho ještě o úroveň výš. Buď, a nebo neudělala Isma moc dobrý první dojem. Když se ale pousmála a přiblížila se ke kaštanové blíž, brala to jako dobré znamení. "Byl nějaký zajímavý? Taky jsem kdysi potkala podivného starce, který se vydával za Vlčíška," pousmála se pobaveně. Zpětné ji to přišlo dost úsměvné, věřit na takové věci jako dospělý vlk. Dědek musel být úplně senilní, padlý na hlavu. Jestli Proxima potkala podobného, mohl to být opravdu zážitek. Nebo to byl třeba stejný pošuk, jen přehodil identitu na něco věrohodnějšího. Moc by ji to nepřekvapilo, vypadal, že je to takový typ.

Proxima | Srpen 2/10
VLA: FM21

Byla to ona, i když na první dojem povahově úplný opak její sestry. Nemluva, hodně rezervovaná. "Jsem Isma, sestra tvého táty. Patříme do stejné smečky," představila se vzápětí, aby byla také trochu v obraze. Dost těžko se ale hledalo společné téma, když ji potkala poprvé v životě a pořádně ji ani neznala. Třeba ale téma najdou a vlčice se trochu více otevře. "Slyšela jsem, že jste byly na výlet. Viděly jste něco zajímavého?" nadhodila téma, ale byla z celé té interakce trochu nesvá. Měla spíše pocit, že mladou vlčici vyrušila v zajímavější aktivitě, než byla konverzace s tetou. Moc se jí nedivila, tohle letní dovádění znělo rozhodně lákavěji než setkání s cizinkou.

Proxima | Srpen 1/10
VLA: FM20

Kaštanová se uvolněnou chůzí procházelo místem, které už minimálně jednou navštívila. Matně si vybavovala vlče z Borůvkové smečky, s kterým tu stavěly z bláta umělecká díla. Měla za to, že tu tentokrát byla dočista sama, ale stačil jeden trochu pozornější pohled po okolí a spatřila mladou vlčí dámu, jak se chladí na mělčině jezera. Přiblížila se tak o něco blíže a pokoušela se nasát její pach, který jí připadal trochu povědomý. Mokrá srst byla o poznání lépe čitelná, a tak skutečně zachytila nejen mechovou smečku, ale i pach Saturna a Saelind. Že by to byla ona? napadlo ji. „Ahoj,“ upozornila na sebe už trochu z dáli, zatímco pomalou chůzí přistupovala blíže. „Neznáme se, ale myslím, že jsem o tobě slyšela. Nejsi Proxima, sestra Saelind?“ natočila hlavu na stranu a když dosáhla vzdálenosti, která byla příjemná na konverzaci, posadila se. Musela to být ona, vždyť měla barvy srsti jako Saturnus.

<< VH (přes Midiam)
VLA FM19

Kořist úspěšně odtáhli a zanechali na hranicích její smečky, načež se otočili a vykročili na menší procházku. Shahir se návrhu jakkoliv nebránil, a tak usoudila, že je s tím v pohodě. Sám poté nakousl téma, které před lovem opustili. Města, auta, budovy a dvounožci. Stále si to nedokázala tak úplně představit, i když na dvounožcích už se představivostí alespoň trochu blížila. Nikdy by ji ale nenapadlo, že jsou to bezsrstí dlouhání, kterým šahají tak maximálně po pas. Do čeho se ale dokázala více vcítit, byl popis jeho životní situace, co se lovu týče. „Nesměli jste za hranice? Nebylo to… izolující?“ zeptala se se soucitem v hlase. Ona svůj domov milovala, ale nedokázala si představit, jaké to muselo být, takhle odtržený od zbytku světa. Obzvláště, když to poté trochu rozvedl. To nikdy necítili slunce na svém hřbetu? Nedokázala si představit takový život, schovaná ve stínech. „Nezažila,“ potvrdila mu pokynutím hlavy. „U nás ve smečce žádné takové zákazy nemáme. Žijeme tam spolu s mou rodinou a dalšími dobrými vlky, s kterými spolupracujeme, aby nám bylo dobře. Ale nikdo není na území držený, všichni jsme volní si jít kamkoliv se nám zamane, pokud se domů jednou za čas vrátíme a vypomůžeme s chodem smečky. Máme svá postavení, která patří pod hierarchii. Čím výše postavený je vlk, tím větší má zodpovědnost, ale je také více vážený. A taky máme rozdělené role. Já třeba zastávám funkci ochranáře, značím hranice území a hlídám, kdo se nám po území pohybuje. Jsou tam ale také lovci, pečovatelé, nebo třeba léčitelé. Nedokázala bych si život mimo smečku představit. Je to pohodlné, ale stále má vlk svou svobodu,“ rozpovídala se zase o svém životě sama. Neměla ale moc s čím srovnávat, když nic jiného na vlastní kůži nepoznala. Stačila jí ale vyprávění těch, kteří tuláky nějakou dobu byli a nevyměnila by si to za nic na světě.
„Jak vlastně vypadají ty budovy a auta? Jak velké ty věci jsou a k čemu slouží? Případně z jakého jsou materiálu? Nedokáži si je moc dobře představit,“ zkoušela se zase doptat na ty věci, které zmiňoval.

Jezevčí hájek >>

VLA FM18

Oba se najedli, doplnili tak zásoby energie na dalších několik týdnů a mohli tak s plným žaludkem zbytek úlovku odnést na území Mechové smečky. Ještě, že s návrhem souhlasil. Sám by si kořist asi neuhlídal, mrchožraví všeho druhu už se pravděpodobně sbírali všude po okolí, aby zkontrolovali, jestli z mrtvého zvířete něco neutrží. Škoda krmit ptactvo a šakaly, když mohlo jídlo pod dohledem smečky přijít k užitku více potřebným. A jako protislužbu z toho bude mít jistotu, že v zimě nemusí hladovět. Po odsouhlasení se tak vydali na cestu do Mechového lesíku, který byl naštěstí kousíček.
Hned na hranicích si udělala Isma pauzu, aby oznámila příchod smečce a zároveň tak dala možnost oběma se trochu vydýchat, popadnout další dech a sílu a zbytek cesty už nějak překonat. Nakonec si to ale rozmyslela. Stačí, když zavyjí, a nechají úlovek kousek za hranicemi, kde zrovna zastavili. „Necháme to zde, smečka se toho jistě brzy chopí. Ráda bych Vás ale ještě provedla po okolí, které bychom mohli zakončit výšlapem do hor, odkud bude hezký výhled,“ prozradila nakonec své plány. Na území kořist dotáhli, čímž splnili co plánovali. Saturnus a Bianca by navíc třeba nebyli zrovna rádi, kdyby tahala cizince až k úkrytu. A tak zvedla hlavu, oznámila novinku na hranicích a vykročila jiným směrem. „Ještě jednou mockrát děkuji za pomoc. Myslím, že jste lepší lovec, než sám připouštíte. Sama v tom nemám vlohy, ale výsledek mluví za vše,“ doplnila ještě a pousmála se, aby bílého trochu povzbudila.

Narvinij (přes Midiam) >>

VLA FM17

VLA: Lov (4/4)

Chvíli to opravdu vypadalo, že je na to dočista sama, ale ukázalo se, že šlo o omyl. Shahir měl strategii a jen co kamzíka nahnala na trochu otevřenější plošinu, odnikud se zjevil bílý a s přesností hladové kočkovité šelmy se zakousl do zad kamzíka, který ale uháněl dál. Isma byla ale stále za zvířetem, ne a ne se dostat před něj. Adrenalin hnal zvíře k zbrklému útěku, až si na chvíli připadala až zoufale. Neměla moc jinou možnost, jak zvíře přelstít a musela využít toho, že se Shahir tak dobře zakousl. A tak se zamračila a vší silou se pokusila vyvolat ze země mohutné šlahouny, které zvířeti obmotaly nohy a stáhly ho k zemi. Tak pevně, že se nemohlo ani hnout. Sama pak vyskočila kupředu, chopila se krku kamzíka a pevně ho tiskla, než se přestal hýbat. Chvíli ještě držela, pak ale sevření pustila a od kořisti ustoupila. „Dobrá práce, Shahire. Jde vidět, že jste dobrým lovcem,“ pokynula na znamení uznání. Jeho strategie na ní udělala docela dojem, přestože to byl asi zoufalý pokus jak situaci zlepšit. Vše nakonec ale dopadlo dobře, což bylo hlavní. „Nabídněte si,“ vybídla bílého a sama si kus odtrhla. Sama pak ale uvažovala, co se zbytek. „Mohli bychom zbytek odtáhnout kousek dál, kde sídlí má smečka. Jistě by se pro zbytek masa, kostí i kožešiny našlo dobré využití,“ nadhodila jsem. „Výměnou by pro Vás byla nabídka pomoci, třeba v zimě. Pokud byste byl v nouzi, věřím, že by Vám má smečka ráda podala pomocnou tlapu,“ nabídla vzápětí, aby dobrosrdečnosti bílého nezneužívala. „Mohla bych Vám také ukázat hory, které se nacházejí nedaleko hranic. Mohlo by to být příjemné osvěžení a vyzvobození před těmi horky,“ nadhodila také, ze země se sebrala, olízla si tlamu od krve a chopila se těla kamzíka. Trhavými pohyby pak začala mrtvé tělo táhnout směrem k jejímu domovu.

VLA FM16

VLA: Lov (3/4)

Shahir ještě stihl slíbit, že jí o těch tvorech poví více, čehož si vážně cenila. Nebylo to často, kdy ji někdo takto vykolejil a překvapil úplně novými informacemi. Tak nějak vše podstatné tu už stihla pochytit, sžít se s tím a příjmou to za normální. Ale o domech, městech a autech ještě nikdy neslyšela. Vzbouzelo to v ní vlčecí zvědavost.
Oba se poté pustili do pronásledování kořisti, plížení a následného lovu. Ze začátku se to zdálo jít docela v pořádku. Bylo to sice o dost jiné, než lovit drobnou havěť, jako králíky a ptactvo, ale myšlenka tam byla stejná. Utahat a přemoci. Škoda jen, že tohle vyžadovalo daleko více vynaložené hrubé síly, než třeba hbitosti a rychlosti, která fungovala na ušáky. Problémy začaly v momentě, kdy se jí ztratil Shahir z dohledu. Vzdal to? Problesklo jí hlavou. Ne, přece do toho šel s odhodláním. Musí mít nějaký plán, napadlo ji. Noha kopytníka se jí ale opět vyvlekla z tlamy a kamzík na prázdno vykopl do vzduchu. Naštěstí, jelikož stihla Isma zavčasu ucuknout. Snažila se pak navést rohatého tvora více směrem, kde se ztratil Shahir, když tu vběhli na rovnou plochu. Pokud se nepodaří, zkusím použít magii, napadlo ji. Nehodlala plýtvat energií jen tak z dlouhé chvíle. Už jen za tu snahu si oba zasloužili se pořádně najíst.

VLA FM15

VLA: Lov (2/4)

Shahir jí přišel svým přístupem dost sympatický. Měla ráda, když s ní vlci jednali takto otevřeně. Přiznali nedostatky a se zájmem je hodlali doplnit. Bylo to vlastně dost obdivuhodné. „Věřím, že až se potkáme v budoucnu, budete na tom podobně jako dnes já. Stačí k tomuto umění chovat lásku a respekt,“ pousmála se. Poprvé za celou dobu jejich setkání. Nebylo to pro ni běžné, o to víc pak byly tyhle náhledy do jejího nitra o to významnější. Začínala Shahira brát jako někoho zajímavějšího, než pouhého náhodného kolemjdoucího. Byl opravdu fajn.
Sám měl zkušenosti s bohy, v zemi kde žil původně, ale nebyly zdaleka tak pozitivní. „Smrt je údajně dosti proradná, ba dokonce i krutá. Ale slyší na cokoliv lesklého, jako jsou drahé kameny. Ti zdejší ale s vlky nemanipulují,“ doporučila stručně to málo, co o Smrti zaslechla, ale sama to nestihla ověřit. Moc jí to k ní netáhlo, spíše jí naháněla trochu hrůzu. Ale to bylo spíše v souvislosti se ztrátou otce, kterou pořád úplně nezpracovala. S takto citlivým místečkem asi nebylo moc moudré navštěvovat někoho, kdo jí otce vlastníma tlapama předčasně vzal. Něco málo se pak od Shahira dozvěděla i o dvounožcích, i když si to musela v hlavě trochu vyložit. Původně měla za to, že jsou města a auta ta zvěř, ale údajně ty za sebou jen zanechali jiné tvorové, když již nežijí. Nějaký vyhubený druh, který měl podobnou moc, jako vlci s magií. „Fascinující,“ zaleskl se jí v očích zájem, ale téma už bohužel dále nerozebírali. V budoucnu by se na ně ale asi ráda ještě doptala.
Oba se pak přesunuli k lovu, s úlovkem souhlasili a mohli se ke skupině kamzíků přiblížit o něco víc. Co Shahir netušil, bylo to, že je na lov stejně nepoužitelná, jako on. Ale odvážnému štěstí přeje a odvahy Isma měla na rozdávání. A s nedostatkem znalostí skupinových lovů jí i chyběly dovednosti dělení práce. Vždy lovila jedině sama, a tak i tohle bude nová zkušenost. Když se dostali dostatečně blízko, tiše se svezla k zemi a plíživým pohybem se blížila ke kamzíkům, kteří o jejich přítomnosti neměli ani zdání. Pohledem pak pokynula Shahirovi na znamení, že lov započal a rozběhla se přímo na jednoho z nich. Moc rozdíl mezi třemi kamzíky nevypozorovala, a tak jednoduše zvolila toho blíže. Skupina se dala do pohybu a Isma hbitě za ní. Tu a tam zachytila zadní nohu, do které se zakousla, než jí po chvíli zase vyklouzla z tlamy, ale držela tempo.

<< Esíčka (přes hada)

VLA FM14

VLA: Lov (1/4)

Shahir se v tématu magií docela našel. Bylo vlastně docela zajímavé pozorovat, jak neznámé to pro někoho může být. I ona byla jistě z magie dost zmatená, když se s ní poprvé setkala. I stejnou fascinaci k ní chovala, která nikdy pořádně nevyprchala. Byla ráda, že tak našli společné téma. „Mám k magiím docela blízko, vidím v nich velký potenciál, a tak se v nich ráda zdokonaluji. Možná proto má ke mne Život tak kladný vztah a vypomáhá mi si další a další osvojit. Narodila jsem se s magií vzduchu, jak už jsem zmínila. Ale umím docela dobře i magii myšlenek a předmětů. Myšlenky jsou docela jasné – pokud se soustředím, mohu někomu číst myšlenky, nebo mu předat diskrétně vzkaz, aniž by ho kdokoliv jiný slyšel. Předměty zase dokáží s objekty samovolně pohybovat, nebo je měnit na něco úplně jiné. Například z uloveného kance srnu a podobně,“ naznačila v rychlosti ke každé magii, kterou víceméně dobře ovládala. „Také pak mám zbytek základních elementů, jako je voda a oheň, ale v těch si moc jistá nejsem. Ty jsou asi z logiky věci dost jasné. Jednoduše lze s každým z elementů pohybovat a tvořit jej podle libosti,“ doplnila pak ještě zbytek, ale u těch měla opravdové mezery. „Je jich ještě mnoho, ale to by bylo dlouhé povídání. Doporučuji Vám vyhledat Života a Smrt, jsou to bohové, kteří život dávají a berou. Ale vlky, kteří je navštíví, často za malý dar odmění a pomohou jim s vlastnostmi i dovednostmi v magiích. Dokonce v některých případech svolí a obdaří vlka magií, která je specifická jen a pouze pro něj. Sama ale takovou zkušenost zatím nemám. Života naleznete na písčitých pláních, na samotném vrcholu jednoho z kopců. Smrt zase v jedlovém lese na severovýchodě. Je vlastně dost blízko sopce, jistě jej neminete,“ předala ty nejzákladnější informace, které se bílému budou do začátku hodit a vyrazila směrem k domovu.
Budovy, parky a auta ale skutečně neznala. Čím více to rozváděl, navíc s takovým stylem, jako by to byla úpln běžná věc, tím víc mhouřila oči. „Bohužel,“ zavrtěla jemně hlavou. „O ničem podobném jsem nikdy neslyšela. To je nějaká zvěř?“ napadlo ji. Na co jiného se mohl ptát, když šlo na místo bydliště. Třeba to byly nějaké exotické potvůrky, které se vyskytovaly jen v jeho krajích. O ničem jiném, co by jinde po světě nebylo, moc nevěděla. Připadala si trochu nevzdělaně, ale brala to jako docela přirozenou věc. Jak se zdálo, setkaly se dva úplně jiné světy.
Sama pak Shahira dovedla do lesa, ve kterém jejich smečka začátkem jara lovila. Jistě jim nebude moc vadit, že si jeden kus zkusí ulovit také. „Cítíte se na kamzíka? Umí to být kopající potvory, ale ve dvou by to nemělo být nemožné,“ nabídla Shahirovi, aby stihl vyhodnotit své síly. Sama ucítila, že nemohou být daleko. A vítr jim hrál do karet, jejich pach totiž vanul přímo od stáda, a tak se mohli připlížit nepozorovaně.

VLA FM13

„Přesně tak,“ přitakala na jeho otázku, týkající se magie země. „Umím také nechat vyrůst různé rostliny, nebo manipulovat se zemí, měnit hlínu na písek, kámen, nebo jiné formy. Jak jste už ostatně viděl před chvílí,“ doplnila to málo vědomostí, co o své nově zdokonalené magii měla. Chtělo to ale pořád víc praxe, aby se s ní skutečně sžila. Sám přiznal, že magii má, i když se o ní dozvěděl teprve nedávno. „Vzduch, že? S tím jsem se narodila, máme to v rodině,“ konstatovala prostě, pohled zaměřený před sebe a soustředěná na chůzi. „Je to užitečná magie, když ji budete trénovat. Třeba ohřívání vzduchu se vám třeba v zimě dost vyplatí. Může to být rozhodující faktor, jestli se dožijete jara. Nebo se vznést na hůře dostupná místa, když to bude třeba. Ale umí i páchat škodu, když padne do tlap nesprávné povaze,“ pokusila se pro změnu přiblížit tu jeho magii. Sama s ní měla o dost více zkušeností, než právě se zemí. Ale hodil se na ni. Byl takový jemný, opatrný, i když někdy divoký a střeštělý.
I její domněnka se potvrdila, že odsud nepochází. Jen ji trochu zarazila zmínka, že se tam už nikdy nehodlá vrátit. Ups, osobní zóna. „Rozumím,“ pokynula jsem hlavou, i když ona sama nebyla zrovna typ, který by se dokázal ze svého rodného lesa vzdálit. Byla si ale jistá, že ho k tomu vedly dost vážné důvody. A na ty neměla právo, a tak se raději rozhodla téma odklonit jinam. A to téma se stalo její smečkou. „Města?“ zamrkala překvapeně. Nic podobného nikdy neslyšela, jak by taky mohla? Tato země byla lidmi neposkvrněná. Nejbližší stavba, která městu byla, byla Smrtina zřícenina. Ale tu zatím nespatřila. „Co to jsou ta… města?“ zopakovala opatrně to podivné slovo a pohled zaměřila na Shahira. „Já žiji na severu, v mechovém lese nedaleko sopky. Žije tam má smečka, sice docela malá, ale útulná. Jsme tam spokojení,“ zodpověděla vzápětí dotaz bílého. Sama se pak sebrala na všechny čtyři a pohled zaměřila na sever. „Mohu Vám to v okolí. A třeba i něco cestou ulovíme, abychom doplnili síly. Docela bych se něčeho najedla,“ nabídla a vykročila cestou, která vedla k jejímu domovu.

Východní hvozd (přes hadí ocas) >>