Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Kaštanová vlčice skutečně doufala, že si to spolu nějak vyříkají a že se zbaví této dusné atmosféry, která mezi nimi panovala. Pravděpodobně úmyslně, aby to měla mladá vlčice jako lekci do příště. A že skutečně fungovala. Launee ale přeci jen povolila a prozradila jí, proč se na ni tolik zlobila. "Mrzí mne to," ustoupila i ona a letmo se o ni láskyplně otřela. Opravdu nechtěla, aby se o ni někdo bál. A už vůbec ne ona, když si tolikým prošla. Nezasloužila si tohle chování, nehledě na to, jestli to Isminým úmyslem bylo, nebo ne.

Když se Launee začala zajímat o tu katastrofu, co se tu před nedávnem stala, vysvětlování se chopil Saturn a ona mu všechna slova potvrzovala kýváním s naprosto vážným výrazem. Situace to byla sice šílená a dost těžko uvěřitelná, ale stala se a hrozilo lesu nebezpečí. "Takové stroje. A my jim je zničily, takže už nic nehrozí. Částečně taky proto, že je vody utopila," doplnila staršího bratra ještě. "No a Mech jsme společnými silami vyždímali, sluníčko pak zbytek vysušilo, takže je les v původním stavu," zakončila nakonec poslední poznámkou. Tohle bylo asi tak jediné téma, kdy se Isma dokázala rozpovídat.

Na to se celá skupina dozvěděla, že se Launee umí rozdvojit a přeměnit na vítr. Isma by tomu opravdu nevěřila, pokud by to vyšlo z tlamy někoho jiného. Máminým slovům ale věřila. Pro Saturna to ale kdovíjaký šok nebylo. Ba naopak se dozvěděla, že to ovládá i jiný člen smečky, což jí zaskočilo ještě více. "To jsou nějaké specifické magie?" následoval dotaz, který jí momentálně zaměstnával mysl nejvíce. To už se ale její starší bratr odděloval od skupiny se slovy, že půjde najít Biancu. Jen pouhým pokynutím hlavy se s ním rozloučila a přesunula pozornost zpět na matku a cizince, který se nějak zvláště nezapojoval. Evidentně tu byl skutečně jen kvůli jeho dceři a interakce s cizími vlky mu nebyla zrovna příjemná. Přesto se Isma rozhodla ho do konverzace trochu zapojit. "Přidáte se k nám, když tu máte dceru? Abyste mohli být nablízku," otázala se. Ona sama si nedovedla představit domov bez její rodiny. Představa, že by je po dlouhých letech zase našla a pak prostě odešla se jí skutečně příčila.

Ukázalo se, že ani vlk nejevil velký zájem o nějaké sbližování. Nebýt Launee, býval by se sám ani nepředstavil, přesto se ale opravdu pracně pokoušel o úsměv. To Ismu ani nenapadlo, pouze na něj neutrálně zírala, než přesunula pohled na matku, která ji s nově příchozím Saturnem představovala. Hned na to přednesla novinky v podobě Saturnova povýšení na gammu. Ismu jeho úspěch velice těšil, a tak mu věnovala jemný úsměv. "Gratuluji," špitla k staršímu bratrovi, aby projevila nějaký ten obdiv i slovně. Zrovna výmluvná ale nikdy nebyla, a tak se na větší proslov nezmohla. V tom ji ale čekal přísný pohled matky, který jí snad ještě nikdy nebyl věnovaný. Věděla o tom, že se zatoulala. Ale evidentně neměla veškeré informace, jinak by přeci takto nemluvila. Kaštanová vlčice se přece netoulala dobrovolně. Celou dobu se aktivně snažila najít cestu zpět. A stejně tak jako za to nemohla Isma, nemohla za to ani Bianca. Ale pokud se tímto Bianca vyhne stejně ošklivým pohledům, hodlala tuhle nespravedlnost zkousnout. "Už se to nebude opakovat," pronesla pevným hlasem. Žádné výmluvy, nebo výkyvy emocí. Pouhá přísaha, které se skutečně hodlala držet. Už nikdy se nezatoulá, protože už nikdy neodejde. Zůstane tady bránit les před nebezpečím, které mu evidentně hrozilo neustále, ať už v jakékoliv podobě. Mimo proslov o povýšení Saturna však k Ismě nesměřovala jedinou větu. Připadalo jí, jako by na ni byla skutečně naštvaná tak, že ji hodlala ignorovat. Připadala si náhle jako páté kolo u vozu, obzvláště v přítomnosti Takkiho, který byl pro matku momentálně důležitější. "Pokud to je tedy vše..." nakousla náznak, že se má k odchodu a tak trochu doufala, že Launee povolí a projeví o přítomnost své dcery nějaký ten zájem. Nebo aspoň naznačí, že jí odpouští. Cokoliv, jen ne tohle divné ignorování se a mrazivé pohledy.

Ždímání 8/10

Když se na to vrhli všichni, tak to celkem šlo a docela to i utíkalo. Ale tohle mačkání a tlačení tlapami na mech celou vahou vlka dokázalo být náročné a bylo cítit, jak ji to unavuje. Celou zimu se v podstatě nezastavila a jedla naposledy toho hubeného ušáka, kterého díky velkému štěstí sama ulovila. I samotná nemoc jí dala dost do těla a ona už se těšila, až si od toho adrenalinu trochu odpočine. A aby to měla co nejrychleji za sebou, začala na promočený mech skákat a dokonce i válet, aby ho celou svou vahou vyždímala. Sice pak byla celá promočená, ale rozhodně jí to rychleji utíkalo a měla trochu se u toho i bavila. A jen co se rozneslo lesem známé vytí, zastřihala překvapeně ušima, ale tlapkami stále intenzivně pracovala. Máma? Co asi potřebuje? napadlo ji. I Saturna to evidentně překvapilo, ale nijak se k jejímu volání nehrnul. Kaštanová vlčice by se nejraději rozeběhla taky, jenže nechtěla být první lenoch, který se vykašle na tuhle otravnou práci. Chvíli tedy čekala a sledovala, jestli se někdo nebude mít jako první. A tak se tvářila jak je zabraná do práce a rozhodně nepotřebuje za maminkou běžet. Ale nikdo se k odchodu neměl. "Jdu se podívat, co se děje," prohlásila nezaujatě a vyrazila za voláním maminky. I ostatní by tak měli udělat.

Jen co zahlédla siluetu Launee, uvědomila si, že není sama a někdo s ní je. Někdo, s kým se mile bavila a spokojeně se usmívala. Mladé vlčici byl cizinec v jejich lese nepříjemný, ale naučila se držet a číst atmosféru. Matka jej určitě znala a věděla, že je neškodný. A pokud ne, Isma se o něj vlastnoručně postará. "Ahoj, mami," pozdravila hnědou vlčici a zavrtěla ocasem na znamení, že ji ráda vidí. "Zdravím," věnovala neutrální pohled i cizinci. Představovat se jako první ale nehodlala.

Ždímání 7/10

Všichni členové smečky z díry v podzemí vyšli bez újmy a snažili se z celé té situace vzpamatovat. I samotný les se z toho bude chvíli vzpamatovávat, jelikož se ony žížalí tunely zaplavily a voda se hrnula i na povrch. Ismu opravdu zajímalo, odkud se ta voda vzala. Že by roztávající sníh způsobil takovou paseku? V každém případě to nemohlo být nic dobrého ani pro jejich tlapky, ani pro mech. A tak se každý jal ždímání mechu, k čemuž se sama aktivně zapojila. Urputně začala tlapami mech mačkat a vodu z něj ždímat. Ta následně tekla spokojeně pryč z lesa dál. Možná by to bylo jednodušší nějakou magií. Třeba vzduchem, ne? Teplý vzduch by ten mech vyfoukal, napadlo ji potenciální řešení. Ale bylo fakt, že to by zabralo asi opravdu velkou hromadu energie a jelikož tu magii vzduchu ovládají dva vlci o kterých věděla, asi by byli úplně vyšťavení a zralí tak na pořádný šlofík. To už bylo lepší, když se každý zapojil alespoň trochu fyzicky. Ale stejně asi tuhle katastrofu těchto pět vlků moc nenapraví. Největší podíl bude na tom mít ve výsledku stejně jarní sluníčko, které mech vysuší a vše navrátí do původního stavu. Příroda si prostě pomůže sama a nejlépe. Saturnus s Meinerem se spolu bavili, Mitsu mlčky pomáhal v pozadí a Isma měla v plánu totéž. Neměla tak nějak úplně chuť nebo potřebu se socializovat, když měla tlapky plné práce a povinností. Hlavně se toho chtěla zbavit co nejdřív, aby našla maminku.

//Moc děkuji za zajímavé zpestření hry :)

Poprosím o:
2 křišťály
2 perly
35 květin (Za 7 postů)

Rozbít stroj se všem podařilo a veškeré otřesy ustaly. Konečně, pomyslela si vítězoslavně Isma a musela se nad jejich křikem ušklíbnout. My jim zničili jen pitomou mašinu, zatímco oni nám domov. Kdo je na tom hůř? Jako by to ale zakřikla, na čele se jí rozplácla kapka vody. Huh? Překvapeně zvedla hlavu a zjistila, že vlastně i oni příjdou o domov. Jen potopou a ne zemětřesením. "No tak hele, my vám nabízeli řešení. Tohle? To jste si způsobili sami," zavrčela na podporu Biancy, která jako jediná našla odvahu těm slizákům něco říct. Meinere a Saturnust se naopak cítili provinile a snažili se jim pomoci.
Nakonec to ale museli vzdát i ti poslední z nejochotnějších a doplazit se nahoru, tak jako Bianca a v závěsu Isma. Neměla potřebu se obětovat pro nějaké slizké ničitele domovů. Mohli si za to opravdu sami. A tak jen co vylezla nahoru, z hluboka začala nasávat nadpozemský vzduch, který nepáchl zdaleka tak ohavně, jako ten podzemní. Nechápu, jak v tom mohli žít. Letmo projela ostatní, zda jsou v pohodě, ale neptala se na nic. Zdálo se jí, že se jim nic stát nemohlo a neviděla žádné velké újmy.

//možnost B. - pokusit se sabotovat stroj

Isma se spolu se Saturnem jako jediní pokoušeli žížaly uchlácholit a nasměrovat je jiným směrem.
I tak se jejich snaha stala celkem zbytečnou, když jejich návrh žížalí král zamítl a rozhodl se dál pokračovat v kopání přes to, že vlkům na povrchu to ničilo domov. Jak nevyplatí? Takže se jede přes mrtvoly, jo? Vám dám, pomyslela si a hlasitě frustrací zavrčela. Bylo marné se s nimi dohadovat. Slova ničeho nedosáhla a i Saturn byl evidentně stejného názoru. Jediné, co pomůže, je hrubé násilí. „A nám se nevyplatí vaše pitomé mašiny,“ pronesla a jala se destrukce, jen co na stroj dopadl valoun, který měl pravděpodobně na starosti Saturn. Právě díky němu se otevřela jakási dvířka do samého srdce stroje, která odhalila různě barevné drátky doslova vybízející k překousání a potrhání. Neváhala, zuby všechny zachytila a začala je škubavými pohyby tahat ven, až povolily a přetrhly se. Kaštanová vlčice se vítězoslavně ušklíbla a ustoupila, aby viděla, co všichni členové způsobili za škody.

Maple
Post: 21.1. - 1 lístek
Post: 24.1. - 4 lístek
Post: 25.1. - 1 lístek
Celkem: 32 lístků

Isma
Post: 23.1. - 1 lístek
edit E.: miniakce 5 - 6 lístků
Celkem: 22 lístků

loterie 4

Isma se marně pokoušela domluvit tvorovi, který to vše měl na svědomí. Zkoušela to po dobrém po domluvě, ale její slova jako by uši pachatele míjela a ona tak měla pocit, že mluví jen do zdi. Už otevírala tlamičku k ostřejším slůvkům a přesvědčivější metodě vyjednávání, když tu jí u nohou někdo přistál a o malý moment se ozval další žuch a následný hek. Trochu s sebou cukla a tlapu nejblíže k vlkovi překvapeně zvedla, ale ani o krok neustoupila. Až po hlasu poznala, že k ní zahučel Saturn a na něj se svalil Meinere, který teď Saturna instruoval, aby Ismu čapnul. Jak se sem dostali? nechápala. Ale na to momentálně nebyl čas. "Já ano. A ty?" zeptala se starostlivě staršího bratra, který musel dost ošklivě spadnout a ještě k tomu a pod vahou černobílého musel být i dost polámaný.

To už se ale opět rozechvěla země a všichni instinktivně padli k zemi s očekáváním, že je to tu pohřbí zaživa, ale nestalo se tak. A jen co chvění odeznělo, rachocení nabíralo na intenzitě a s ní se začaly rozsvěcet světla, která Ismu v první chvíli oslepila. Už si skoro zvykla na černočernou tmu a náhlá světelná změna byla fakt nepříjemná. Jen co se ale s přimhouřenýma očima trochu rozkoukala, pohledem stanula nad velkými, podlouhlými a dost vlhce vypadajícími tvory. Ugh, pomyslela si znechuceně, když viděla, jak se růžoví žížaláci plazí a kroutí. Bylo jich tu mraky. A jedna z nich s podivnou věcičkou na hlavě se celkem rozohnila. Oh, tak najednou slyší? zamručela otráveně a zamračila se na tu věc. Jako první se ozval hlas, o kterém ani doposud netušila, že tu je. Musel sem spadnout s ostatními, ale na rozdíl od nich se hlasitě neprojevoval. Mitsu, zamrkala překvapeně, ale jeho projevem zrovna oslněná nebyla. Rozhodla se tedy zakročit. "Jsme vlci z Mechové smečky, dlouhodobě sídlící přímo nad vašimi tunely, které momentálně ničíte domov. Žádáme vás tímto, abyste na naše živobytí brali ohled a....eh..." zarazila se, když nedokázala pořádně identifikovat, co že to vlastně s těmi jejich podivnými stroji dělají a za jakým vůbec účelem. "A expandovali někam za hranice naší smečky. Půda je tam na tunelování mnohem lepší, že ano?" rozhlédla se po skupině s nadějí, že její tvrzení potvrdí a vymyslí další uvěřitelné argumenty.

Isma
Miniakce 4 - 3 lístky
Celkem: 15 lístků

Maple
20. 1. - 4 posty
Nákup 18 lístků (240 ) a 2 lístků (20 )
Celkem: 26 lístků

Lilac
20. 1. - 2 posty
Nákup 11 lístků (80 a 30 ) a 9 lístků (120)
Celkem: 24 lístků

Dipsi
Nákup 5 lístků (10 a 40 )
Celkem: 7 lístků

Isma:
Post: 16.1. - 1 lístek

Celkem: 12 lístků

Loterie 3

Vlčice se nakonec dosápala na pevnou zem, kde se dokázala i víceméně narovnat, i když pořád byla v lehkém podřepu. "Vypadá to tak?" odsouhlasila Saturnovi to, na co se ptal, ale v hlase jí zcela jistě šla cítit nejistota. Kdo taky měl tušit, kam až to vedlo. V takové temnotě bylo fakt obtížné cokoliv rozpoznat a je třeba dost možné, že tunel pokračuje dál. "Je tu hrozná tma," odpověděla Saturnovi a Biance stručně, myšlenkami ale momentálně někde úplně jinde. Snažila se vyčenichat, zda tu s ní někdo náhodou opravdu není, ale čumáček měla stále ucpaný rýmou a tak fakt nedokázala ucítit nic. Opravdu ji štvalo, že právě teď ji její tělo zradilo a ona chytla bacil takhle hloupý, že jí znemožňoval cítit když to bylo nejvíc potřeba. Jenže to už ji porazila ona věc a s jekotem ji to stáhlo dál pod zem. Táhlo ji to kamsi pryč, až nakonec ztratila pod tlapkami pevnou zemi a velmi tvrdě dopadla na další patro tunelu. Nebo to byla už nějaká místnost? Vlčice se ihned sebrala na všechny čtyři, nijak nedávajíc najevo to, že byl pád celkem bolestivý a přinejmenším fakt nepříjemný. "Kdo jsi?!" zavrčela výhrůžně do tmy a zaujala bojový postoj, připravena zaútočit, kdyby ji to hodlalo zase přepadnout. Tentokrát ti ukousnu hlavu, ty potvoro, pomyslela si a všemy smysly se soustředila na to, co se kolem ní děje. Velice opatrně a stále ve střehu se po sluchu vydala za rachocením, které musel vydávat ten tvor. "Pokud nepřestaneš s těmi otřesy, tak s tebou zatočím. Máš poslední šanci," vyhrožovala mu, ale stále dost po dobrém. Stále upřímně doufala, že vše půjde vyřešit po dobrém, ale mít tady větší autoritu určitě nebylo na škodu.

loterie 2

Saturn proti Isminému nápadu hlasitě protestoval, ale na nějaké kompromisy byla mladá vlčice až moc tvrdohlavá. Už dávno se v ten moment sápala do úzkého otvoru a nebylo cesty zpět. "Budu!" houkla jen na starostlivého sourozence, jako by to byla samozřejmost. Bude v pohodě. Proč by taky neměla? Zvládne se o sebe postarat a nepotřebuje péči ostatních. Cesta do hlubin podzemí nebyl ale žádný med. Země byla promrzlá, a tak po ní tahat břicho jak se plazila, bylo fakt nepříjemné. I nedostatek světla dodával vlčici nemilý pocit toho, že to třeba úplně dobrý nápad nebyl. Co když ji zemětřesení zasype a bude pohřbita za živa? Co když chodba nikam nevede a bude v pasti? Nebo co když vede tak daleko, že už se nedostane nikdy nahoru a zůstane tady dole žít s čímkoliv, co tu žilo? Úzká chodbička úzkost jen umocňovala. Stačil aby se otvor o něco málo zúžil a už by se dál nedostala. Byla by dočista v pasti. Ale naštěstí se dosápala konce a dorazila do chodby, kde se zvládla postavit na všechny čtyři a vzhlédnout za jediným zdrojem světla, který před malým momentem blokovala celým svým tělem. Kdesi úplně nahoře zahlédla dva obličeje, které její postup celou dobu pozorovaly. "Jsem dole!" zavolala nahoru, aby ostatní ujistila že je v pohodě, i když ti měli daleko větší starosti. Země se opět začala chvět, až začaly i sníh ze stromů padat. Malá várka sněhového poprašku se skrz díru v zemi dostala i dolů k ní. Snad budou v pohodě, pomyslela si. Musela začít hledat to, co to způsobilo, a tak se pokoušela rozkoukat po okolí a navyknout si na temnotu. Když tu do ní něco silně narazilo a odtáhlo ji kamsi do temnoty, kam zraky vlků nahoře už nedohlédly. "Aaaa!" zaječela překvapeně a jen marně se snažila ve tmě identifikovat to, co ji tak hrubě přepadlo.

Isma:
Miniakce 3 – 3 lístky
Post: 13.1. - 1 lístek

Celkem: 11 lístků

Isma:
Post: 10.1. - 1 lístek