Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Asgaar

Reen brala všechno jako zábavu a líbilo se jí, když může chytat a plést se pod nohama druhého vlka. Náhle se Etney prudce zastavil a Shireen, která to nečekala, do něj jednoduše narazila. Zatřepala hlavou, aby se vzpamatovala z toho náhlého nárazu. "Mezi svalovce? Já mám taky svaly! Koukej!" Podběhla mu pod břichem a ňafla ho za ocas, ve snaze ho za něj odtáhnout...samozřejmě že se jí to nepodařilo. "A už jsem ulovila kořist!" Sdělovala mu pyšně další věci. Za sebou uslyšela povědomý hlas, tak raději škádlení brášky nechala být. Tatík se zařadil vedle nich a šťouchl do Shireen čumákem. Ta na oplátku vyskočila a pokusila se mu olíznout čenich a nadšeně vrtěla oháňkou. Poté začal Etney Shireen vykládat něco o vlčích skřetech. "Vážně?" Začala šeptat úplně stejně jako on. Už se chtěla zeptat tatínka, ale ten jí předběhl tím, že chytají zlobivá vlčata. Na to se Shireen trošku zadurdila. "Zlobivá? Ne ne! Já jsem pořád hodná přece!" Podívala se na Etneye a pak zpět na tatínka. Když dorazili na místo kam se uvelebili, sklonil k ní šedý vlk hlavu a pověděl ji že bude jejím mistrem. Shireen se okamžitě rozzářily očička. "Váážně?" Naklonila zvědavě hlavinku. "A mistře Etný, jak se můžu proti těm vlčím skletům bránit? A jak je poznám?" Optala se a visela na něm pohledem.

Naše malá Shireen už nebyla zdaleka tak malá. Nyní měla již silnější nožičky a taky pevnější zoubky, díky čemuž se mohla učit lovu. Nejraději k tréninku využívala svého brášku, pokud byl zrovna někde poblíž nebo také Etneye. Nu, ten šedý vlček jak se ukázalo, byl jejím učitelem. Nevěděla zatím, co vše jí dokáže naučit, ale hrozně se na to učení těšila. Nyní si dala takové menší předsevzetí, že bude pilnou žákyní, aby udělala rodičům velkou radost. Náladu by ji zvedlo i to, kdyby byla za úspěch nebo pokrok pochválená. Na to se však bude muset hodně snažit! Nazlobilo jí sice, že už nemůže dostávat od maminky mlíčko a cítila se kvůli tomu smutně a odstrčeně. Nebyla schopná ještě svou hlavinkou pochopit, proč to maminka dělá. Nemohla však dopustit aby, jak si všimla, byl její bráška Nemesis lepší než ona a to ve všech ohledech. Nyní se rozhodla, že dá do toho všechno a bude se snažit být nejlepší! Nejlepší…to ona přece již je, pouze se to v ní musí probudit! Nudné dny ty odteď skončily a začíná čas učení. No ano, na hry už moc času nezbývá a je třeba se začít chovat dospěleji. Nedávno ji to maminka dala dost důrazně najevo, když ji napomenula ať se chová slušně. Nu, tak tedy do toho. Náhodou, ona se um íchovat slušně!

Dál žužlala šedému vlčkovi ucho ve snaze jej probudit k životu. Hm, není tuhý že ne? Ale snad ne. Všimla si že trošku trhnul ouškem, tak usoudila, že je asi na živu. Radostně proto poskočila a začala obíhat kolem něj a poskakovat. Když se vlček na ní upřel svůj pohled svých velkých zlatých očí, Shireen natáhla přední nohy a vystrčila zadeček-jasná výzva ke hře. Kdo je? Nevím, nikdy jsem ho neviděla. "Nevím kďo jši. Ale zlejmjě patříš do šmečky, jinak by tě tatínek vyhnal. A kdyš patříš do šmečky, tak si přítěl a tím pádem můj kamalád!" Pronesla věc, která ji připadala logická. "Jašně! Doblodužství! Jšem za těbou!" Vyběhla a nechala ho záměrně předejít před sebe, potom se mu ráda vrhala na zadní nohy a celkově se mu pod ně pletla. "Kdo, kdo je ucitel?" Nebyla si jistá, zda slyšela to jeho mumlání dobře, ale jelikož byla v tu chvíli téměř blízko něj, tak to bylo dost možné.

>>> údolí

Reen po mamčiném odstrčení se cítila smutně a zmateně. Trošičku si hlasitěji zakníkala, snad doufajíc, že tím maminku odměkčí. Když se tak nestalo, odťapkala uraženě od ní kousek pryč a sedla si na bobek. Ignorovala další její řeči ať se nají masa. Ona prostě chtěla mlíko. Zlá! Jsi zlá, zlá! Nadávala a bylo jen její jediné štěstí, že pouze v mysli a ne nahlas. Pak se přiblížila Awnay, které Shireen nevěnovala dost pozornosti do té doby, dokud nepromluvila přímo na ní. Našpicovala ouška a zaposlouchala se. Když začala mluvit o jakési vlčici, která je strašně zlá a z pusy ji kapou sliny, v Shireen to vzbudilo zvědavost. Jůů! Tu bych chtěla poznat! Zase tak strašná být nemůže ne? Jistě...chce mě jenom postrašit! Reen se na chvíli ztratila v nějakých svých myšlenkách nebo o čem to zrovna přemýšlela není taky divu, že když opět "procitla", mamka a zbytek smečky někam opět odešli a tatík s Nemem se vydaly někde do úkrytu. Shireen osaměla, ale tentokrát jí to nějak nevadilo. A domů se ji nechtělo. Místo toho si našla další oběť, a to Etneye, ke kterému přiběhla a ňafla ho laškovně do ouška.

Vlče se dožadovalo matčiného mléka, ale matka ji packou odstrčila. Ne sice příliš hrubě...ale odstrčila. Co je? Maminko, ty se na mě zlobíš? Udělala jsem něco špatně? Vlčí matka jí pobídla, ať se nají toho masíčka, které přitáhla. "Maminko, to je plo tebe! Ty-ty se zlobíš? Udělala jsem něco spatně?" Byla rozhozená a znova se snažila dostat pod břicho maminky. "Masíčko dobré, už jsem papala...ale mlíčko taky! Já chci mlíčko!" Fňukla a tím jak se snažila dostat k maminčiným knoflíkům ji možná i nechtěně lehce kousla. Když zjistila, že z toho zřejmě nic nebude, odhopkala s tatínkovi ve snaze zjistit, jestli třeba náhodou on nemá taky knoflíky ze kterých teče to mlíčko. Co kdyby náhodou! Už se skoro sápala pod jeho břicho, když v tom zaslechla od tatínka pochvalu. Jasně, že jí to moc potěšilo a vyprsila hrudníček. Cítila se jako největší king. "Lof?" Našpicovala ouška. "Ano, půjdeme lofit! Plosíííím, já chci lofit!" Upřela svá velká kukadla na tatínka. Pak znova stočila pohled na maminku..."A dala bys mi plosííím mlíčko? Na ten lof musím mít sílu" Zkusila znovu tentokrát jinou taktiku a doufala, že by mohla vyjít. Pro jistotu k ni příšla opět blíže až skoro k jejímu břichu.

<<< Údolí

Trh, šoup, rup, heh! "Uííí, heh," S velkou námahou v ještě mléčných zoubkách držela menší kus masa a střídavě tahala, střídavě strkala před sebou. "áá, já tě dostanu! Mě neutečeš! Vrrrr!" Hlasitě mručela skrze maso. Byla vytrvalá ale přece jen ji docházely síly. Naštěstí už zahlédla tatínka...a osobu, kterou momentálně chtěla nejvíce. Maminka! V radosti pustila kus masa a rozběhla se za maminkou, na kterou začala dorážet a poskakovat...hlavně se dožadovala mlíčka. "Mami papat!" Oznámila a čekala, až ji maminka pustí k sobě, aby se mohla z těch knoflíků napít. Náhle se však začala rozhlížet kolem sebe, jakoby něco hledala. "Kde utíkat? Ty utíkat?!" Rozběhla se zpátky ke kousku masa a opět jej strkala a tahala k mamince. "Podívej! To jsem ujovila plo tebe!" Oznámila hrdě a kecla si na zadek přitom vrtěla oháňkou. "Auíííí" Snažila se napodobit onen zvuk, který slyšela před chvílí. No, mamince se to nepodobalo ani zdaleka...bylo to spíše takové tenké kvíkání, ale lepší než nic.

Odpověď od vlčice s jiskřičkami malou moc neuspokojila. Jakoby uraženě našpulila tlamičku a bouchla pacičkou do země. "Ale já to chci vědět hned!" Fňukla poněkud umíněně. Moc dlouho ji ale tenhle stav nevydržel, protože zacítila pohyby ve svém bříšku - hlasité kručení. Hlad! Kde maminka? Rozhodla se zeptat vlčice, jelikož nikde neviděla ani tatínka...dokonce ani brášku. Trošku proto začala panikařit. Dostala sice ujištění, že se brzy vrátí, ale obavy a ztráta dospělých-nejbližších osob udělali svoje. Malá vlčice ještě chvíli pofňukávala a otírala se o starší vlčici, Gee, dožadujíc se tak její pozornosti. Pak o chvíli později našla nějaké zbytky masa, které začala jen tak žužlat, později i trochu kousat. Bylo to dobré...ale pořád tomu něco chybělo. Jaké by to bylo s mlíčkem? Opět se začala rozhlížet po členech své rodiny. Než stihla opět začít fňukat, objevil se velký černý vlk- zkrátka její tatík. Radostně se k němu rozeběhla, vyskočila a dotkla se spodní části čelisti, dožadujíc se tak pozornosti. Když zjistila, že se ničeho zřejmě nedočká, poodběhla a vrátila se opět ke zbytkům masa, ale jen to tak žužlala,, zřejmě se tím tak uklidňovala. Byla tak zabraná do činnosti, že si ani nevšimla, když se tatík odebral k odchodu. Náhle sebou trhla, když uslyšela poměrně táhlý a dost hlasitý zvuk - vytí. "Kdo to je? To maminka?" Ujistila se...jenže to už tatík pomalu odcházel. Naštěstí stihla zachytit slova, kam že jde. Podívala se na onen zbytek masa a uvažovala co dělat. A co maminka? Možná že má taky hlad! Chytla tedy jeden konec kořisti a s hekáním a vrčením jej začala pomaličku posouvat směrem k místu, kde byla její famílie.

>>> Asgaar

Malá vlčice seděla na zadečku a s dychtivě nastraženým ouškem poslouchala, když ji tatínek vykládal další věci o magiích. Vážně? "Vážně? A jakou mít budu? Plamínky? Nebo jiskli...hvjezdicky?" Ty hvězdičky se mi líbí! Mohla bych mít kamarádky v kožíšku a hlát si s nimi! Poohlédla se na brášku, který se ale tiskl k mamince. Hm, nevadí! Aspoň bude mít tatínek více času na mě! Nějak si z toho jak se její bráška choval nic nedělala a podrbala se za levým uchem...bohužel neudržela rovnováhu a převalila se do trávy, zda schválně nebo náhodou, to věděla jen ona. Ale nevadilo jí to. Jůů! Co to je? Bloušek? Zaujalo jí něco v trávě...přišla k tomu a strčila do toho čumáček. "Hep, hep hepčíííí" Pčíkla si a pak ještě dvakrát. Packou si hned začala mnout čumáček. Raději od té divné věci na stonku odešla. Jíst se to moc nedalo. Její čichový radar zaznamenal libou vůni a v bříšku jí začalo zpívat. Přiběhla ke kosti, kde zbývalo ještě dost masa a začala ho nejprve olizovat a jen tak ožižlávat. V zamyšlení si ani nevšimla že rodiče i bráška někde zmizeli. To zjistila až po chvílí a začala potichu kňučet. "Tatínek, kde? Kde maminka?" Doběhla k Gee, která byla jako jediná dospělá vlčice poblíž a otřela se jí o nohy, chtějíc se tak přitulit.

<<< Asgaarský hvozd

Po ukázání téhle magie byla malá slečna přímo nadšená až začala radostí poskakovat na místě. Blíže k vlčici nešla...přece jen, vypadala trošku děsivěji v téhle zvětšené podobě. "Aha, a to jsou ty plamínky že?" Přikývla. "Kdy budu moci mít magií? Kdo magíí může dát? Můžu mít takovou jako ty?" Zahrnula ji malá Shireen otázkami. Poslouchala i brášku, který se ptal na něco podobného. "Aha," Trošku posmutněla,když zjistila, že se to dozví, až bude starší. "Hm, ale já to chci vědět teď. Proč až budu starší?" Pověděla trošku mírně umíněně. Shireen se pak rozeběhla směrem pryč, zřejmě hledat ty bloušky. Ale byla stále v blízkosti. Respektivě odběhla a zase rychle přiběhla. Tu se pletla pod nohy Nemesisovi, za chvíli zase vlčici Gee. Za chvíli dorazili na místo, které také patřilo smečce. "Tátá!" Zavolala a po chvíli ho uviděla. Radostně k němu přiběhla."Umíš taky magíí? Gee má...ehm, jiskičky." Pověděla s vědoucím výrazem. "Ukaž magíí! Máš magíí?" Optala se a vrtěla svou oháňkou.

Nadšeně poskakovala a pozorně se dívala, aby ji ani vteřinka neutekla. Byla hrozně zvědavá jak ona magie vypadá. Starší vlčice, Gee, svolila, že jim něco předvede, ale přitom chtěla ať zůstane Shireen stát. Na což malá vlčice reagovala rozmrzelým zamručením...no, v té době si ještě neuvědomovala, že by si mohla přílišnou blízkostí ublížit. Ale to jí nezabránilo v tom, jít co nejblíže to bylo možné..samozřejmě nenápadně a po mini krůčcích. Chvíli se nic nedělo, na což Shireen reagovala smutným povzdechem, záhy si však všimla, že vlčici se něco mihlo v srsti - snad něco jako světluška? "Jůů! Co to..." Nedořekla protože úlekem udělala pár krůčků vzad, když se z Gee stala trošku větší naježená koule. "Jůů, co to bylo? Ty světýlka...nebolelo to? Umíš ještě něco? A umí to taky maminka? Maminka má plamínky." Pověděla a očka ji svítily nadšením. Pak si převzal slovo její bráška, který si povšiml zvláštního zbarvení Gee. Shireen si toho samozřejmě všimla také...ale měla trošku jinačí starosti, ale i tak se zájmem poslouchala. "Odznaky magie?" Pronesla nechápavě a téměř bylo vidět jak ji to v hlavince šrotuje. Pak si Shireen kecla na zadek a podrbala se za levým uchem. "Maminka říkala, že půjdeme lovit bloušky! Nechceš jít na bloušky?" Vyzvala ji nadšeně a rozeběhla se za kdo ví čím.

>>> Elisino údolí

Vlčí slečna pozorně naslouchala co jí maminka povídá o magiích. "Jůůů! Plamínky a kytičky!" Zasvítila ji očka. "Ukážeš? Stlejda Slion něco předved..." Pověděla a začala nedočkavě poskakovat a pobíhat kolem Elisy, tak jako vždycky když měla radost a na něco se těšila. Náhle její čumáček zaznamenal jiný pach...který ještě necítila, a průvodce pachu se za chvíli objevil. Nebo spíše objevila, neboť se jednalo o vlčici. Maminka se k ní chovala mile, tak Shireen poznala, že zřejmě od cizí vlčice nebezpečí nehrozí. Představila se jako Gee, což se Shireen líbilo, jelikož jméno bylo snadné na vyslovení. "Ahoj, jsem Shireen! A to je můj bláška Nem!" Přiběhla k němu a laškovně ho povalila na zem. Pak však zpozorněla, neboť se maminka naježila. Provedla jsem něco? Proč se maminka zlobí? Shireen byla nejistá, zvláště když jim maminka řekla ať zůstanou s Gee, že ona musí něco zařídit. Pak Shireen ucítila další pach a maminka se vydala za ním. "Jůů, další kamalád...maminka dovede dalšího kamaláda na hlaní!" Zaradovala se malá vlčice a pak odběhla za Gee. "Umíš taky magííí? Plosííím, já chci vidět magííí!" Zažvatlala a zavrtěla ocáskem.

Shireen se potom, co se maminka ozvala trošku stáhla, ale potom když zjistila, že se maminka nezlobí, což lehce poznala z hlasu, jej opět začala chviličku žužlat. Pak se začala vyptávat na tatínka a hledat nějakou zábavu. "Aha," trošku posmutněla. "A...a nemůžu za ním? Třeba si už odpočinul..." navrhne a nakloní hlavinku na stranu. "Nudííí! Hláát!" Vykvikla rozmrzele. Rázem se ji však rozzářili očka. "Bloušky? Bloušky...kde bloušky?" Rozhlížela se všude možně, dokonce i na nebe. Pak ji upoutala další zajímavá věc, řečená maminkou. "Magíí...magiii, magie? Co je magííí? Já mám magííí? Ty máš magííí? Ukázat magííí!" Začala nadšeně poskakovat na místě a pak běhat kolem maminky. "Magiii teď, bloušky pak!" Pokývala hlavinkou až se ji ouška zatřepala. "Aáá! Bloušek!!" Rozeběhla se a chytla jej...bohužel to byl opět mamčin ocas. "Uka magííí! Já chci magíí! Magiíí ham ham?"

Shireen spokojeně podřimkávala v blízkosti své maminky a brášky. Jak je tomu však u vlčátek zvykem, na co dlouhého spaní, když je svět plný úžasných věcí, které se dají prozkoumat, že ano? Zatřepalo se jí jedno ouško, pak druhé, otevřela očka a hlasitě zívla. "Uaaaa" Zamlaskala a rozhlížela se, kde jsou ostatní členové rodiny. Maminku a brášku uviděla okamžitě. Rychle se připlížila k mamince...pěkně tiše...teda, aspoň se o to pokoušela. Vyčkávala na příležitost a..."Máám těě!! Jsem velká lovyně!!" Nadšeně vykřikla když chňapla ocas své maminky. Stisk samozřejmě nebyl kdovíjak silný...ale naší Shireen to připadalo jako velké vítěství. Lehce její ocas začala žužlat, jelikož sílu v zoubkách moc ještě neměla...i když byly dost ostré. Po chvíli ji to však přestalo bavit a začala přemýšlet, co by mohla dělat dále. Podívala se na svého brášku a na druhé vlče...trošku starší..."Sunííí" Přiběhla k ní, skočila na ní a tím ji povalila na zem. "Mamííí, nudííí, hrááát...dobrožuství..." Pak si uvědomila že někdo chybí. "Tata...kde?Tata, kde?" Přiběhla k mamince a začala se dožadovat pozornosti.

// Děkuji za akci! :-) Byla super! :-))