Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// řeka Mahtaë jih (přes Ranský les)

Já to sklo chci. My ho chcem. Jsme nejlepší. Všechno zařídíme, opakovala jsem si jako nějakou mantru, zatímco jsem se nějakým záhadným způsobem dostala přes řeku na louku, na které bylo úplně všechno divně. Na to nijak extra nebyl čas, takže jsem nehodlala tyhle kraviny řešit. Prostě to jsou kytky naruby, no, zamračila jsem se na trávu, co rostla kořínky nahoru, a zavrtěla prudce hlavou, Nebo si někdo dal děsně moc práce a přesadil to. No a co! Na takový prkotiny není čas! To vyřešíme pak. Stejně tudy půjdem zpátky. A Sheya sem trefí. Takže pak. Potom, hm? Teď! Nemáme! Čas! Zavrčela jsem nepatrně na louku pod sebou a odmítavě se zadívala přímo před sebe, tak, aby na mě ani jeden obrácený kořínek nekoukal.
A vůbec, proč se musíme jako vracet? Došlo mi po chvíli a cítila se ještě o něco nabubřeleji. Netušila jsem, jak si to tadyhle pan Koulák představoval, ale docela mě štvalo, jak nepraktický byl. Sám si pro to nezajde, i když by se tam v klidu mohl odkoulet, ale ne, on si pro to pošle hned několik vlků! Hned několik! Jako sorráč, ale nešlo prostě vybrat jen nás? Stejně je na nás jediný spoleh. A ještě pro to musíme tak, že mu to budem nosit po jednom! Jako proč. To je tak děsně moc plýtvání energií! K čemu. Abysme nebyli natvrdlí a někde nějaký sklo neztratili? Protože ó ne, pak by ho někdo musel hledat! Kroutila jsem si hlavou do cesty a ani si moc nevšimla, že louka s divnou trávou už je za mnou.

// Lachtaní pláž

// Středozemka (přes Medvědí jezírka)

Čím dál jsem byla od koule, tím víc jsem si začínala uvědomovat, že je to celé nějaké podivné. A proč jsem se ho na to nezeptala? Proč se nikdo z nás na nic pořádnýho neptal? To má kolem sebe nějakou kravinu, co nám brání v přemýšlení? Nebo je prostě jen náramně fajn? Jistou nedůvěru jsem vůči té kouli, co podle všeho byla voda, ale oranžová, cítila. Na druhou stranu... Jsme nejlepší. První! A ti amatéři, co ještě nic nepřinesli, to rozhodně neudělali kvůli tomu, že by tušili, že je to nebezpečný. Nejsme blbí. To my jsme tu odborníci na to, jestli je něco nebezpečnýho. A tohle vypadá eňo ňůňo. Prostě jen děláme radost kouličce, co si pro nic nemůže dojít. Co zlýho na tom může být, zakroutila jsem hlavou, spokojená se svou myšlenkovou úvahou, a rychle probodla pohledem Sheyu, která očividně neměla v plánu jakkoliv zastavovat. "Sheyoo!" zasupěla jsem a ufuněně si párkrát oddychla. Já sice nebyla ta, co jí bylo předpovězeno, že brzy umře stářím, ale rozhodně jsem byla další na řadě. A možná jsem měla dostat přednost.
Jenže nic z toho, ani to, že má starou, chřadnoucí matku (čímž myslím samozřejmě Cynthii), o kterou by měla pečovat, ji nezastavilo. Svištěla dál, jako kdyby sklíčko bylo to jediné, na čem kdy záleželo. A je fakt, že tomu tak možná malililinkato malililičko bylo. Já to sklo chci! oddychla jsem těžce znovu, abych se co nejvíc namotivovala, a vyřítila se zase vpřed.

// Márylouka (přes Ranský les)

Nadšeně jsem se zazubila, když koule prohlásila dvě zásadní věci: zaprvé, že jsme první, což stejně každý vlk s rozumem poznal, a zadruhé, kde další sklo najdeme. Nesdělil nám teda polohu úplně všech, a taky jsem moc netušila, kde lachtaní pláž je, ale nějak mi to připadalo v tu chvíli dostatečné. A náramně radostné. "Díky, koule!" zakřenila jsem se na našeho zákazníka, který mohl být, podle všeho, zatím spokojen s našimi službami, a opětovala Sheye velice opožděně významný pohled. Samozřejmě, že bylo fajn, když jsme byly nejlepší. Ale vlk si na to měl v naší pozici zvyknout už dávno.
Ještě nějakou dobu jsem tam seděla, zatímco jsem se kochala nad naším sklíčkem, jak si tam pěkně visí ve vzduchu, v naprosté prázdnotě, poněvadž ostatní jsou lemplové, co nemají šanci cokoliv zařídit. Spokojeně jsem se usmívala, když mi to došlo. Na co vlastně ještě čekám, prudce jsem se otřásla a rychle koukla na Sheyu, která už dávno pelášila k vodě. "Sheyo, počkej!" vyhrkla jsem a rozeběhla se za ní. Cynthie byla někde po našem boku, ta taky nikdy nezahálela. "Já vůbec netušim, kde nějaká taková pláž je," zabručela jsem si, i když stále plná odhodlání, a co nejrychleji se řítila za Sheyou, která buď to tušení měla, nebo alespoň vypadala více zorientovaná v prostoru než já. A obojí mi bohatě stačilo.

// Řeka Mahtaë jih (přes Medvědí jezírka)

// Uhelný hvozd (přes Ohnivé jezero)

Tiše jsem se zachichotala, když mi Cynthie něžně olízla čumák, a okamžitě zapomněla na to, že mě trápí, že magie vůbec existuje. Alespoň na chvíli. Ono se vlastně docela blbě zapomíná na magii a kouzla, když uprostřed pláně se jen tak mimochodem válí koule, co mluví a svítí oranžově. "Nemyslíte, že je ta koule vlastně nějaká morálně špatn-" chtěla jsem našemu drým týmu oznámit své obavy, ale jakmile jsme vešly do oranžového světla, všechno to bylo pryč. "Jo, nikdo tu není! Chudáci se ztratili po cestě!" zazubila jsem se vítězoslavně po boku Sheyi a hrdě vytasila hruď. Ne teda, že bych měla nějakou extra zásluhu na našich výkonech, vzhledem k tomu, že jsem jen... stála a... zírala. Ale i tak jsem na tom podle všeho byla lépe než ostatní uskupení, takže... asi dobrý. Spokojeně jsem se culila, když Sheya položila sklíčko ke kouli, a ani náhodou neočekávala cokoliv ďábelského. Jak bych taky mohla, když bylo tak super něco znovu podnikat po boku těch, co mám ráda, a ještě ke všemu to dělat úplně nejlépe asi z X vlků?
Zvědavě a s nadšením jsem si netrpělivě sedla vedle Sheyi a nespouštěla z koule oči. Zajímalo by mě, co řekne. Nebo co udělá s tím sklem. Třeba se to zbarví do jiný barvy nebo tak něco, přimhouřila jsem na moment oči, zatímco jsem probodávala orb. Nebo se usměje. Může se ta věc usmát? Zavrtěla jsem nepatrně hlavou a přidala k Sheye ještě další podstatnou otázku, i když jsem měla takový divný pocit, že jsem se chtěla zeptat na něco jiného: "A jak pro tebe dostanem další skla?" Byla jsem připravená vyrazit za dalším hned, jak se koule vymáčkne. Takhle, když jsme tu jen seděly ve světle, to bylo sice náramně příjemné, ale my nutně potřebovaly další sklo.

Nejistě jsem přešlapovala, zatímco se mé parťačky pouštěly do nápadů, které byly o dost víc mimo mou komfortní zónu. Polít vodou a proběhnout ohněm? Klidně. Ale ohledně magie jsem se takhle skvěle rozhodně necítila. Se staženýma ušima jsem si prohlížela, jak Cynthie se Sheyou vymýšlí plán, a snažila se u toho netvářit až příliš zničeně, i když to byl vrchol nepohodlí. Já asi nechci, aby na mě cokoliv s m- s tím lezlo? přimhouřila jsem oči a křečovitě se pousmála, zatímco Sheya už vybíhala shánět ty nejlepší oblázky. "Já pomůžu s těmi šutry, taky!" vyhrkla jsem a rozeběhla se pryč. Tak trochu jsem chtěla mít klid, abych nějak rozdýchala to, že i vlci kolem mě, i ti, které mám nejradši, používají magii. A tak trochu jsem chtěla být méně neužitečná. Zkoumavě jsem zírala na zem, dokud jsem nenašla tři kamínky, co byly podobně placaté, ale dost vysoké na to, aby Sheyu nic nepopálilo, a rychlostně je přinesla zase zpátky, do našeho hlavního týmového stanoviště. "Twdy jfou dwalší!" hekla jsem a položila je opatrně na zem. Nenápadně jsem sklouzla pohledem pryč, když Cynthie vykouzlila šlahouny.
To je zlý. To je tak strašně zlý. Nemůžem s... tím bojovat proti něčemu, co je taky... magický, ne? A- a fakt slavíme, že někdo magii objeví? Neměli bychom- prostě- těkala jsem pohledem po Sheye, která opatrně nakračovala v kamenných botách, a po Cynthii, která byla připravena vykouzlit další pomoc. Jak by mohlo být něco, co dělá má rodina, špatné? "Už jsi skoro tam, Sheyo! Skoro ho máš!" křikla jsem na ni, abych byla alespoň mentální popora, když už jsem nic jiného nesvedla, a jakmile Sheya přišla, pomohla jsem jí rychle zpřetrhat rostliny, aby se její tlapky mohly zbavit toho horka. "Máme ho! Jsi nejlepší, Sheyo!" zazubila jsem se na ni, když konečně byla osvobozená, a hrdě přikývla. "Drým tým opět válí!" odsouhlasila jsem jí a cítila se docela pyšně, částečně i proto, že čím déle jsem říkala "drým", tím víc mi znělo, že to působí věrohodně. Jako kdybych fakt tušila, co to je. "Jsi úžasná," špitla jsem ještě Cynthii do ucha, než jsem vyběhla za Sheyou. "Stejně to nemusíme tak hrotit, tamti sotva našli místo, kde by nějaký sklo mohlo bejt!" zahulákala jsem za ní, možná i proto, že jsem ji nestíhala, a s funěním se rozeběhla co nejrychleji v jejích stopách.

// Středozemka (přes Ohnivé jezero)

Spokojeně jsem se zahihňala, když se Cynthie neváhala připojit k mému okamžitému a obětavému obětování Roweny, a s uculením se o ni něžně otřela. "Oh ne, to zní, že budem muset přihodit ještě nějakýho dalšího ťulpase! Jaká škoda," mlaskla jsem rádoby s politováním a zavrtěla hlavou. Sheya začala kouláka vyvolávat, ale neměla jsem moc ponětí, jestli to dávalo smysl. Když potřebuje, abysme mu to nosily, tak je asi pěkně neschopnej, ne? To asi jen tak nepřiletí, jako kdyby nic, přimhouřila jsem oči a začala si radši prohlížet les, který taky nebyl kdo ví co. Všechno zašedivělé až sešlé, rozhodně to nevypadalo, jako že by někde poblíž bylo velkolepé barevné sklo. "Musí na to být nějakej fígl," zopakovala jsem po Cynthii a zamyšleně nepatrně našpulila rty. "Nebo je úplně blbej a budem se za ním muset vrátit, aby nám laskavě dal víc instrukcí," dodala jsem a s povzdechem začala tlapou prohrabávat kupu popela pod svými nohami, jestli tam přeci jen náhodou nějaké to jeho koulovité sklo nebude.
To sice kdo ví jak velký efekt nemělo, ale stejně se k nám po chvíli začalo linout divný světlo. "Tak... asi tam? Fígl?" zeptala jsem se nejistě a s pokrčením ramen se po chvíli vydala za světlem, kamsi do středu lesa. Což nebyl až tak super nápad, protože tu žádné sklo nebylo. "Žádný sklo," zamumlala jsem a zkoumavě si prohlížela uhlíky, které barevně žhnuly, některé z nich dokonce plály malými plamínky. Cítila jsem vedro, jaké kolem nich asi muselo být, a trochu se otřásla, jen abych osvěžila vlastní srst. Možná, že to přece jen takový lážo plážo nebude, zamračila jsem se a zadívala se na svou rodinu. Což je fajn, zazubila jsem se vyzývavě a znovu se vrátila pohledem k věci před námi. Kdesi uprostřed toho ohně se přeci jen něco divně lesklo. Mohlo by to být... zamžourala jsem a rychle zastřihala ušima. "Uprostřed něco je," oznámila jsem ostatním, abych se cítila alespoň trochu udiveně, a zamyšleně se posadila. Po ohni jsem úplně chodit neuměla, a přismahnout jsem se taky kvůli nějaké kouli nechtěla, takže to bylo tak všechno, co jsem mohla nabídnout. "Uh, možná, že bysme se tam dostaly, kdybysme našly nějakou- něco a chránily se před žárem? Namočit se ve vodě nebo tak něco." Konec věty už jsem spíš zabrblala, než abych ho sebejistě prohlásila pro náš drým tým. Byl to pěkně blbý nápad.

// Středozemka (přes Ohnivé jezero)

To, že se mi během mrknutí oka (a možná i bez něj) přemluvit Sheyu, mi udělalo obrovskou radost. Cynthia totiž už v podstatě neměla, kam ucouvnout. "Jo! A vyhrajem jeho trapáckou odměnu!" zazubila jsem se už předem vítězoslavně na Sheyu, která naše uskupení už stihla i pojmenovat. Počkej, drým tým? Co to je? zadrhla jsem se na moment a tázavě naklonila hlavu do strany. Zalapala jsem po dechu a na moment i zauvažovala nad tím, že bych se Sheyi zeptala, co to ten drým je, ale... to by mě asi docela rychle připravilo o onen vítězoslavný pocit, který se ještě znásobil, když se nechala překecat i má nejmilejší polovička. Nebudu tu nikomu cpát, že jsem tak stará, že nerozumim dnešní mládeži. To fakt ne, utvrdila jsem se a dokonce i odhodlaně našpulila ret. Určitě mohlo všem stačit, když jsem docela obstojně věděla, co je to tým, no ne? "Drým týme vpřed!" zahulákala jsem a s ještě větším nadšení se rozeběhla kamsi za sklem.
Bylo to asi ještě o něco lepší, než jako za starých časů, poněvadž tohle velkolepé dobrodružství působilo spíš dojmem, že nikomu nehrozí životní nebezpečí, a že se kvůli nějaké naší chybě nepokazí celý svět. A taky, že neumřeme, což bylo fajn. "Myslíte, že pro ty skla budem někoho muset zabít nebo tak něco?" nadhodila jsem a trochu zpomalila naše tempo. Les, ve kterém jsme se nyní nacházely, jsem moc nerozpoznávala, a stejně by se nám nejspíš hledalo o něco lépe, kdyby všechno nebylo rozmazané naší megarychlostí. "Jestli jo, navrhuju Rowenu," zamumlala jsem ještě.

S nespokojeným výrazem jsem koukala na Cynthii, která mi kategoricky odmítla se ke kouli přiblížit, a s povzedechem jsem si po chvíli sedla k ní. Byly jsme tu úplně zbytečně, ale rozhodně se mi nechtělo chtít pryč, ještě dál od koule. To by mě asi zabilo. Ale naštěstí, když už se já nemohla přiřítit ke kouli, se něco přiřítilo k nám. "Sheyo!" vykníkla jsem a nadšeně se zazubila. Vypadala o dost starší, než když jsem ji viděla před rokem. A taky to nevypadalo, že by jakkoliv řešila, že to právě před rokem bylo. Provinile jsem stáhla uši, když se ke mně přitiskla, a na moment zabodla pohled na své nohy. Promiň, že jsem se na tebe naprosto vybodla, vzkázala jsem jí alespoň v hlavě, a pokusila se víc najevo nedávat. Dokud to neřešila Sheya, já to vytahovat nechtěla.
Navíc tu bylo něco mnohem zajímavějšího! Svítivá koule, které si nyní všimla i mladá vlčice. Ne teda, že já se Cynthií bychom mladé nebyly, ale... "Nás to vůbec nezajímá!" prohlásila jsem velmi nadšeně a nemohla z koule potom, co jsem se na ni konečně zase mohla ohlédnout, spustit oči. "Můžem jít jinam, někde, kde... nebudou takhle zajímavý kou-" hodlala jsem navrhnout Cynthii, ale asi jsem to neměla vůbec zkoušet, poněvadž se koule očividně urazila. Začala na moment dunět, než... se pustila do regulérního předávání instrukcí. "Ta koule si chce povídat," zamumlala jsem a pozdvihla obočí. To, že jsem byla vítaná někde, kde už jsem byla asi tucetkrát, se dalo ještě nějak přejít, ale to, že ta koule mluvila a říkala mi, co mám dělat, aniž bych to dělat chtěla... Na něco takovýho se můžu vybodnout, bleskla jsem rychle otráveným pohledem po své partnerce. Na nějakou odměnu jim kašlu, odfrkla jsem si znechuceně a znovu se ke kouli obrátila zády. "Máš pravdu, vůbec si toho nebudem všímat," odsouhlasila jsem své polovičce a rázně přikývla hlavou. Totiž, to jsem chtěla, ale potom, co se mi ocas začal zabarvovat do fialova, jsem cítila, že vlastně chci pro tu kouli získat sklo či co. Že bych pro tu kouli udělala cokoliv, i bez odměny. "Nebo bysme se přeci jen mohli po nějakym tom sklíčku mrknout!" rozhodla jsem nakonec a nadšeně vyskočila na nohy, jen abych prosebně zamrkala na Cynthii. "Prosím... vypadá to neškodně! A ta koule to chce! Co by se mohlo stát!" snažila jsem se jí rychle přesvědčit a netrpělivě poskakovala na místě. "Společné dobrodrůžo! Já řeknu společné, vy řeknete dobrodrůžo!" pokusila jsem je namotivovat ještě o něco více. "Nebo! Nebo prostě můžem pryč! Jdem pryč! A- a uvidíme! Třeba úplnou náhodou něco najdem!" nedočkavě jsem dodala poslední variantu, na kterou jsem ještě hodlala připustit, a div nezačala do Cynthie šťouchat čumákem, aby nevyšla taky. "Uděláme to pro kouličku!" rozhodla jsem a zběsile vystřelila kamsi po pláni a přes řeku. Ani jsem moc nevěděla, proč se to dějě, ale zatím jsem si nemohla stěžovat. Zatím.

// Uhelný hvozd (přes Ohnivé jezero)

// Mahtaë jih (přes Medvědí jezírka)

"Je to supr představa, že jo!" nedala jsem se a dál dělala co nejzasněnější kukadla na svou partnerku, která si podle všeho představovala s devíti vlčaty ještě větší konec světa, než jaký nedávno prožila. Pff, vychovávání kopy vlčat, jak těžký to může bejt? Rozhodně jsou vlci, co to kazej víc než my. Plus, Sheya je ještě o něco lepší než my, takže pohodička. "Ha!" vítězoslavně jsem vyhrkla, když si nakonec přeci jen srdce Cynthie získal Cyntián, jediný vlk mezi koupou Sheyo-potomčat. To bysem teda chtěla vědět, že by neměla nejradši vlče, co by se jmenovalo po mně, našpulila jsem na moment ret, že ještě přidám trochu protestů, ale... jak jsem to mohla kazit, když Cynthie zrovna začala přicházet na chuť tomu, že příště Sheyu navštívíme v harantově? Nebo tomu možná uzpůsobíme tu fajnovou díru v zemi, zazubila jsem se pro sebe, než jsem přeci jen zaargumentovala s posledním triumfem. Podle mě bylo vynikající, že bychom měly vlčata, aniž bychom je rodily, a ještě po Sheye, ale... Cynthie očividně byla tým kvality nad kvantitou. Vlastně... vlastně spíš v týmu kvality nad kvantitou kvality. "Ale víc!" zahřměla jsem odhodlaně další úderný argument, až mi z toho přeskočil hlas, a znovu na svou drahou polovičku co nejvýhružněji vypoulila oči. Nevěděla jsem ani proč, ale rozhodně mi záleželo na tom, aby Sheya měla rodinu. Aby Cynthie věděla, že je Sheya šťastná, i když není bezprostředně po jejím boku. A taky jsem možná trochu chtěla, aby Cynthie měla nejradši to vlče, co by bylo pojmenované po mně. I když už jsme teda věděly, že to Ilenya asi nebude.
Tak jako tak jsme přešly k pro Cynthii o něco příjemnějšímu tématu: její brzké smrti stářím. Jakožto někdo, kdo je mladší než já, se s tím smířila docela rychle, a já byla ve své roli někoho, kdo sděluje špatné zprávy, ráda, že můžeme přejít k podstatným věcem, co vlk musí před smrtí stihnout. "Nah, nedělej si s tím hlavu, dávám ti tak dva týdny, abys alespoň pozdravila Cyntiána v bříšku. Pak už každou chvílí bude venku, a to bys asi nepřežila. Doslova," prohlásila jsem co nejvěcněji, bez jediného zamrkání oka, abych to hned na to nevydržela a neubránila se dalšímu škádlivému zazubení. Nadšeně jsem pak nadskočila, když jsem dostala povolení se Cynthií po smrti mávat a všechny děsit. "Super nápad, má drahá! Bez tebe bych to děsení ubohých pocestných nikdy nezvládla," zavrtěla jsem s politováním hlavou, "Bez tebe by to už nebylo ono!" Chlácholivě jsem se přitiskla k jejímu boku, představovala si, jak máme domov na dosah tlapy, a... pak si všimla toho čehosi, co si tu oranžově světélkovalo po ránu v mlze.
"Heheheh," manicky jsem se zasmála a s co nejkřečovitějším úsměvem zamrkala na Cynthii, která měla podobně hotovou reakci. "Hahah, to je přesně to, co jsme potřebovaly!" zopakovala jsem, ještě o tón výš, a zavrtěla zbrkle hlavou. Na rozdíl od Cynthie jsem si ale odmítavě nesedla. Jen jsem tam tak stála, vedle ní, a nemohla se rozhodnout. Čím déle se ke mně linula oranžová záře, tím víc jsem se potřebovala hnout. Vstříc té divné kouli, co si tam jen tak existovala. "Ne... nebudem to... řešit. To... kašlem na to," řekla jsem zpomaleně a nemohla se přinutit si sednout. "Nebo... bych to možná mohla prozkoumat za nás za obě?" zamumlala jsem nejistě po chvíli netrpělivého povstávání a uvědomila si, že se ani nekoukám na svou partnerku, když na ni mluvím.

// Velkovlčíjezero přes Mahtaë sever

"Aww!" vydechla jsem, znovu rádoby dojatě přeslazeností situace, "Malá Cynťa a dalších osm takových!" Skoro bych si přidržela obě tlapy na tvářích, kdyby... to za chůze třeba šlo. "Jen si to představvvv. Kdyby jich bylo osm, třeba by se jedna jmenovala Ilenička! A pak by tam byl ještě Cyntián! Ten by asi trochu zlobil, to je jasný. To máme tři. A pak by tam byl ještě Sheyk a Sheyička! Pak Sheytia a Ilenya-" zadrhla jsem se a přimhouřila oči. Ilenya? Nějak mi nešlo dát dohromady mé jméno s tím Sheyiným, aby z toho vzniklo něco normálního. "To zní příliš divně, to asi neprojde," zamumlala jsem na moment se svraštělým čelem, než jsem se vrátila k básnění o budoucnosti. "Však je to super! Mít děcka, aniž bys je porodila! A jestli budou po Sheye, tak je to sen!" zaargumentovala jsem ještě, než se Cynthie nechala slyšet, že by na ni možná ráda počkala. "Zajisté. Kdo si počká, ten se dočká," zazubila jsem se škádlivě a krátce na to přikývla. Ono taky, než se jich udělá devět, to bude docela makačka, ne? Devět harantů. Uff. Ne díky. Sklouzla jsem ještě rychlostně pohledem na své břicho, kterému by možná i vyhovovalo, kdyby teď bylo plné kvalitních potomků, protože se skoro nadouvalo prázdnotou.
Moc tomu ani nepomohlo, že jsme obkročmo minuly Islin, jak se rve rybou. Ale i tak jsem nenápadně ocenila, že jsme ji v konverzaci s cizím vlkem nerušily. Moc daleko nedošla, kývla jsem jí jen na pozdrav, pro případ, že by na nás zabloudila pohledem, a pak se plynule vrátila k nadávání na to, jak jsme mlaďošky jak polena. Naštěstí i Cynthie byla toho názoru, že jsme ještě v pohodě. "Budou z nás mladý babičky!" rýpla jsem si ještě jednou, než jsem se škodolibě zachichotala. Což jsem možná neměla dělat, protože Cynthie zcela jasně potřebovala přesvědčit, že babka ještě není. "Nech mě se podívat!" vyprsila jsem se hrdinsky a jala se prohlížet její srst, jestli náhodou neodhalím nějaké šediny, kterých, i když jsem ještě neměla to srdce jí to sdělit, měla docela přirozeně požehnaně. Pečlivě jsem procházela její srst čumákem, než jsem se konečně odtáhla s rozsudkem. "Cynthie," hlesla jsem dramaticky a položila si tlapu na čelo, "Já- nevím, jak ti to mám říct. Ty-" Přitiskla jsem své čelo k jejímu a nespouštěla z ní oči. "Máš to spočítaný. Jednou určitě umřeš stářím," zašeptala jsem hrozivě, než jsem s politováním zavrtěla hlavou. Matně jsem cítila, že jsem o trochu starší, ale proč si kazit vlastní iluze, že jo. "Pochovám tě někde, kde to máš ráda, neboj, bábi," slíbila jsem ještě, než jsem propukla ve smích.
Což byl poměrně příhodný slib. Ne teda vzhledem k tomu, že Cynthie nedávno musela prožít celý rok v přesvědčení, že jsem pod drnem já, ale... k tomu, jak zrovna mluvila o fajnové díře, se to tematicky hodilo pěkně. "Domov zní moc fajn," hlesla jsem s upřímnou radostí a nepatrně zamávala ocasem. "Těším se," špitla jsem ještě, jako kdyby to bylo naše tajemství, a vedle své partnerky pokračovala dál v cestě. Sheya a její neodhadovatelný počet nápadníků a vlčat nemohla být daleko.

// Středozemka (přes Medvědí jezírka)

Když tak Cynthie mluvila o tom, jak bude Sheya valit bulvy, došlo mi, že vlastně nevím, jestli si chci projít tímhle vším ještě jednou. Zasloužila jsem si to? Jo. Chtěla jsem ji vidět? Hrozně moc. Ale... doopravdy se mi nechtělo. S rozpačitým úsměvem jsem se raději vrhla do vymýšlení Sheyiny další generace, než abych čelila vlastním pocitům, a pro mé štěstí to zapůsobilo i na Cynthii, co stejně vždycky byla pro každou špatnost. Až na vnoučata, podle všeho. Šťastně jsem se uchechtla jejímu zděšení a povzbudivě na ni položila tlapu. "Neboj, určitě by jedno z nich pojmenovala po tobě! Copak bys nechtěla vidět malou Cynťu? Občas je popohlídáme, dáme na ně bacha... idylka! A malá Cyntička! Noooo," dojatě jsem zamrkala nad Cyntičky roztomilostí a chvilku i nechala roztřást svůj ret. "Byla by drsná a k zulíbání po mamče a babčách!" rádoby zasněně, a hlavně škodolibě, jsem ještě chvíli brebentila, než jsem se raději pustila do něčeho, z čeho Cynthii netrefí šlak. "Prafda, prafda! Švatá prafda! A ve šmečkách taky nejšou!" dodala jsem ještě se zazubením, i když zrovna mnou hraná babička zuby neměla, a spokojeně se vydala po boku Cynthie dál.
"Z nás a babky! Za koho nás máš! Znáš nás vůbec?!" namítla jsem pro změnu zděšená já a naprosto odmítavě zavrtěla hlavou. "Usadit se v něčem, co bude jen naše, dejme tomu. Ale babky!" mlaskla jsem znepokojeně a ještě moment koukala velmi, velmi nesvá, než jsem se vrátila k něčemu, co se mi naopak líbilo. K Cynthii, konkrétně. A jejímu plánu. "A už jsi nějaké takové místo našla? Mohly bysme najít nejprve Sheyu a s ní rovnou obmrknout i naše vlastní megasídlo," uculila jsem se a nepatrně zavrtěla ocasem. Hrozně se mi líbila představa toho, že všechno zvládneme samy. Bez pomoci smečky, za kterou bychom stejně všechnu práci odváděly my.

// Mahtaë jih (přes sever)

Co se na to dalo říct? Že to tak doopravdy úplně vždycky dopadlo, poněvadž Cynthie a Sheya byly asi jediné dvě vlčice, kterým na místní fauně, flóře, a dalších vrstvách života či co záleželo? "Nebo my nejsme ty hlavní, ale ti, co nám maj zachraňovat zadky, odvádí fakt mizernou práci," zauvažovala jsem ještě hluboce a s přimhouřenýma očima se zadívala na oblohu. Neuměla jsem si představovat, jak by měl někdo tak dokonalý vypadat. Ale vzhledem k tomu, že i Život a Smrt působili jako docela běžní vlci, asi by to zase až tak převratná vizáž nebyla. Tiše jsem zastřihala ušima, když Cynthie prohlásila, že má dobrodružství až po krk, a zmateně naklonila hlavu do strany. To poslední... muselo být na prd, nepatrně jsem ucouvla a zadívala se na své tlapy. Těžko říct, jestli by se něco změnilo, kdybych pomohla. Ale rozhodně jsem u toho měla být, pocit provinilosti byl rychle zpátky a s ním i pocit, že vedle sebe možná už úplně nepatříme.
Má velkolepá otázka pak celou atmosféru dodělala. Neopovažovala jsem se ani vydechnout do ticha, které mezi námi vzniklo, a jediné, co jsem mohla dělat, bylo probodávat Cynthii lítostivýma očima. "Promiň," špitla jsem, jako kdyby to mohlo cokoliv vyřešit, ale pohled jsem ze své partnerky nespouštěla. Doufala jsem, že to není všechno. Nebylo, ale nevěděla jsem, jestli jsem za to ráda. "Mr-" narušila jsem její povídání, než Cynthie uzavřela, že to byl divný rok, "Mrzí mě to." Se soucitným povzdechem jsem se znovu otřela o její srst. "Co- čím bych- mohla- mohly bysme-" těžko se mi hledala ta správná slova, "Podniknout něco, co by- vynahradilo-" Polkla jsem a zavrtěla nervózně hlavou. Paní Fantastická přijde a vynahradí rok života, co byl super divnej a na prd, protože se někdo flákal v křoví! "Můžem najít Islin a vydat se za Sheyou!" vyhrkla jsem nakonec a začala se drápat na své nohy. Prázdný žaludek se mi znovu připomněl, ale na tom teď sotva záleželo. "Určitě ještě nebudem babči, ne?" povzbudila jsem ji méně, než jsem čekala, a divně znetvořila svou tlamu, abych působila jako stařice, co jí vypadaly zuby. "Ža mých mladých let měla šenská vlčata aš po pšedstavení amanta švé matče!" pokusila jsem se s rozklepanýma nohama sehrát kmetku a co nejnenápadněji doufala, že to Cynthii náladu zase zvedne. Momentálně byl náš vztah jako výšlap po horách. Nahoru a dolů.

Rudý měsíc se pomalu blížil k horizontu, jak zase zalézal, a pokaždé, když to vypadalo, že mírumilovně ustupuje kamsi do háje, mi bylo trochu lépe. "Hmm, přirozeně," zamručela jsem na Cynthiin znalecký posudek a s úsměvem zavrtěla hlavou. Taky mi vůbec nevadilo, že to nebyl náš problém. Doopravdy ráda bych strávila zbytek svého života tím, že poklidně budeme stárnout bok po boku, čas od času budeme hlídat Sheye vlčata, tu a tam někoho nakopneme. Ale... nějak jsem nebyla zrovna extra přesvědčená, že takhle naše budoucnost dopadne. V podstatě jsem neznala nikoho jiného, kdo by neustále uklízel cizí bordel, a už vůbec ne někoho, kdo by to dělal tak často, jako Cynthie. "Zatím to není náš problém," prohlásila jsem a jemně se otřela Cynthii o líci, "Ale nakonec stejně budem všem muset zachraňovat zadky my. Teda, je bezpečnější předpokládat, že to tak dopadne." Zazubila jsem se a líně se protáhla. "Ale než bude okolí v plamenech a než k nám někdo přiběhne s žádostí o chrabrou záchranu, můžem se ještě flákat," uculila jsem se spokojeně a nemotorně se převrátila na druhý bok, aby se mé tělo nepřeleželo. I když bylo směšné něco takového řešit potom, co leželo nehybně na místě po celý rok. Ale někdy jsem asi o svou životosprávu začít pečovat musela. Asi.
"A... jak ses vlastně- měla?" dostala jsem nakonec ze sebe tu nejhloupěji formulovanou otázku od svého sebevzkříšení, a otočila se zpátky na svou partnerku, aby věděla, že ji doopravdy poslouchám. "A Sheya?" dodala jsem a znovu stáhla provinile uši dozadu. Jak to tak vypadalo, nakonec jsme stejně nemohly předstírat, jako že se nic nestalo.

Tiše jsem spokojeně zamručela, když mi taky věnovala jemné olíznutí, a rádoby polichoceně se zachichotala, což jsem ve skutečnosti vůbec přehrávat nemusela. Šťastně jsem ležela u Cynthiina boku a užívala si, jak se naše hrudníky dotýkají, když se jedna z nás nadechne. Na moment jsem zalapala po dechu, abych Cynthii ještě něco málo sdělila o tom, že to, kdo je nejlepší, není soutěž, ale kdyby jo, tak by vyhrávala, ale... asi nebylo potřeba slov. Stejně to mám napsaný po celym ksichtu, zazubila jsem se a něžně se zachumlala do její srsti na krku. Čas od času jsem se musela zase vyhrabat ven ze záplavy chlupů, abych se zhluboka nadechla a tak nějak si osvěžila čumák, který se u Cynthie v srsti decentně přivařil, ale nelitovala jsem ničeho. I kdybych se tam měla udusit, zůstávala jsem blízko ní tak moc, jak to jen šlo.
Možná, že bych byla ochotná se ani už nikdy nepohnout. Sice tu byly jisté potřeby, které jsem musela tu a tam ukojit, ale od té doby, co jsme měly všechny tři romantickou chvíli se zažívacími trablemi, už mi to tolik zásadní nepřišlo. Horší bylo, jak by naše dynamické duo lovilo. Sice jsme byly docela sehraný tým, ale... no jo, jídlo, přimhouřila jsem oči a znepokojeně se podívala na svoje břicho, které rozhodně nevypadalo tak spokojeně jako kdysi, před mou velkou érou hibernace. Ale určitě to mohlo vydržet ještě o trochu déle. "Hm?" nastražila jsem uši a zvědavě se ohlédla na měsíc. Normálně bych ho asi až tak moc neřešila, ale dneska byl doopravdy velký. A rudý. "To jsem ještě nikdy asi neviděla," hlesla jsem a přimhouřila oči, jak se mi na obloze začal úplněk rozmazávat. "Myslíš, že to bude další kolosální prů-švih?" zeptala jsem se a nepatrně se uchechtla. Cynthie na místní problematiku naprostých kravin, co se děly na můj vkus až příliš často, byla největší odbornice.

Veledůležitě jsem si na moment vyslechla dramatickou omluvu Cynthie, a jen nad tím co nejteatrálněji vrtěla hlavou a protáčela oči. "Neslýchané! Máš štěstí, že je, shodou okolností, nejlepší den mého života, a tak odpouštím i ty největší hříchy!" zvolala jsem a s polichoceným chichotem jsem se ještě chvíli válela po jejím boku, než jsem přešla do plynulému chechtání, protože Cynthiiny lichotky na můj pach byly až příliš. A můj pach, i když se na to Cynthie netvářila, byl taky příliš. Vítězoslavně jsem se nakláněla nad ní a voněla jí co nejvíce jako horský vánek ve vzrostlém jedloví do obličeje, a ani na moment z ní nespouštěla oči. Její náhlá vážnost mne nepřekvapila, a jen mi dala dokonalý prostor na to, abych řekla taky něco, na čem mi doopravdy záleželo. "Miluju t- iE," vykníkla jsem v středobodu naší romantické chvíle. Rozhodně to mělo znít lépe, jenže to by mi někdo nesměl podvrknout nohy, abych spadla na zem. Trochu zahanbená tím, jak se mé oznámení zesměšnilo, jsem se rádoby uraženě na moment odtáhla. Téměř se mě to opravdu dotklo, ale... taky jsem mnohem radši měla, když byla sranda, a tak jsem se brzo připlazila zpátky, ještě hlouběji do Cynthiiny srsti. "Smraďoško!" zvolala jsem ještě rádoby zdrceně k nebesům a nevěřícně nad tím kroutila hlavou, "Prý Smraďoško! Ó, nebesa!" Kroutila jsem hlavou, div jsem si ji neukroutila, a snažila se rychle vymyslet něco, čím bych vrátila úder. A taky rychlostně zvážit, jestli se mi vůbec do nějakého předhánění v nadávkách hned po našem znovushledání chtělo. Možná maličko. Maličko jo. "Ty-" dramaticky jsem se nad Cynthii nadzdvihla a co nejvýhružněji ji probodávala pohledem. Nebo taky ne. "Ty jsi nejlepší," zavrněla jsem nakonec a jemně jí olízla čumák, než jsem se zase stáhla vedle jejího boku. Pomalu jsem si začínala uvědomovat, že je nejspíše čas vydat se za Islin, ale... nikam se mi nechtělo. Ne odsud. Ne od Cynthie.