Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Hadí ocas (přes Esíčka)

Bylo mi ze mě docela dost špatně. Sotva jsem si získala důvěru Cynthie a Sheyi, sotva jsem se dostala z toho křoví, kde jsem prospala věčnost... měla jsem okamžitě potřebu všechno nechat doslova vyletět do povětří. Stiskla jsem mezi zuby sklo, které jsem vyzvedla ze své tlapy, a jemně se přitiskla k Cynthii. Tiše jsem přikývla a jen chtěla, aby mi odpouštěla. A chtěla jsem nemyslet na to, kolikrát mi ještě odpustí, než... Jak trapný je říct, že už se to nestane? "Užw uwrčitě nikwam lítat nebwudwu, tohwe stačiwo... bohatě," zamumlala jsem a pokusila se i o úsměvné zazubení. Zbývalo nám poslední sklo. Co se tak mohlo stát? "Huwá za nwím!" odsouhlasila jsem její slova, která zněla pořád trochu smutně. Páč jsem to pokazila. A zničila. Páč nic jinýho neumim. "Mwyslíte, žwe to skwo chwe fakt jen pwo nějakwou svou zábawičkwu?" zeptala jsem se nakonec, jako kdyby to mohlo perfektně zakrýt to, jak jsem čerstvě po svém probuzení stihla znovu něco kolosálně a sobecky podělat.
Podezřívavě se zadívala na pláň, co ve svém středu ukrývala i pana Kouláka. Zatím to působilo jako fajn dobrodružství a všechno, ale taky stálo za zmínění, že s námi naposledy ani nemluvil, a to jsme podle všeho zatím byly jen my jediné, kdo mu nějaké sklo vůbec přinesl. S povzdechem jsem zavrtěla hlavou. Cynthie s Sheyou, a i já, jsme chtěly konečně nějaké uznání. Byly jsme zvyklé na to, že nám nikdy nikdo nepoděkoval za zachráněný svět, ale tohle bylo sklo. A ta Koule nás o to přímo poprosila, takže... Chmf. Aspoň už neleje, zamračila jsem se na moment, než jsem se nechala osvítit oranžovou aurou a celá se sama rozzářila. Téměř ceremoniálně jsem položila sklo na promrzlou zem a pro jednou si užívala, že mám prázdnou tlamu. Třeba tentokrát něco prohodí? zazubila jsem se nadějně na pana Kouláka a s očekáváním ho probodávala pohledem.

// Gejzírové pole (přes Východní hvozd)

Sheya byla hotová z toho, že se nám povedlo dostat další sklo, a i já z toho měla hroznou radost, jen... jen jsem sobecká amatérka. Stáhla jsem provinile uši a nejistě se zazubila na Cynthii, která byla zcela jasně v rozpacích. Ještě, aby z toho byla úplně odvázaná, když jsme to vymyslely jinak. A já pak prostě jen skočila na bublinu, jako kdyby nic. Vybodla jsem se na to, co jsme si domluvily. Jen tak. Jako kdyby to nic nebylo. Sobecky. "Bylwo two ode mwě pitomwý," prohlásila jsem nakonec, zatímco jsem nespouštěla oči ze svých tlap. Páni, překvápko! To je vynikající, že to někdo konečně řekl, co bysme si jen bez téhle informace počaly? Zalapala jsem po dechu a cítila, jak mě v tlamě studí naše výhra, kterou jsem v podstatě podkopla důvěru v našem týmu. "Jwá anwi nwim, pwoč jšem two uděwawa- pwostě- dostwala jwem potřwebu a-" s povzdechem jsem se zastavila a zadívala se na Cynthii se Sheyou. Já tak moc nejsem drým tým. Položila jsem opatrně oslintané sklo na vlastní tlapu. "Mrzí mě to. Fakt- fakt jo. Nechtěla jsem bejt sobecká a zničit náš drým tým. Jen- vy jste tak chytrý se super nápady, a já mám samý pitomý. A potřebovala jsem aby- abych byla pro jednou taky k něčemu. Nechtěla jsem- překazit plány. Je mi to líto, drým týme," dostala jsem ze sebe nakonec a párkrát u toho zavrtěla hlavou. Bylo fajn, že mě za mé sobectví zmlátily alespoň kroupy, když už nic jiného.

// Středozemka (přes Esíčka)

Létání asi nebylo nic pro mě. Jakmile se prd vody vyloudil ze země a já společně s ním letěla ke hvězdám, došlo mi, že to asi nebyl úplně fajn nápad, a že mě pravděpodobně Cynthie dodělá, pokud tohle náhodou přežiju. Rychle jsem po ní bleskla pohledem a pokusila se o úsměv, ale tlak v břiše, co mě tlačil vzhůru, to nedovolil bez potřeby se vyzvracet. Tělo mi svištělo proti kroupám docela závratnou rychlostí, a já věděla, že tohle už asi v životě neudělám. Zaprvé proto, že to byl děsně špatný nápad, ze kterého vlkovi bylo děsně špatně, a zadruhé proto, že jsem to rozhodně nemohla přežít. No tak, zaťala jsem všechny svaly a natáhla se po sklu, které doopravdy bylo jen kousek ode mě. No tak, zafuněla jsem znovu a ještě o kousek víc se přiblížila ke sklu, což byl v rámci neudržitelného poletování ve vzduchu doslova nadpozemský úkol. Problémem bylo, že tohle ani nebyla ta nejtěžší část.
Během okamžiku jsem začala prudce padat, jako kdyby mě nějaký obrácený prd vody tlačil zpátky k zemi. Nejspíš by měl nastat ten moment, kdy někomu projede hlavou celý jeho život, s těmi nejšťastnějšími a nejsrdceryvnějšími chvílemi, co kdy prožil, ale... na to při pádu fakt nebyl čas. Jen jsem křečovitě přivřela oči, jako kdyby mě to mělo zachránit, a s otřesem v celém těle byla na zemi. Huh, zamračila jsem se pro sebe a bezmocně se protáhla, jen abych zkontrolovala, o které končetiny jsem při pádu přišla, a pak se malátně postavila. Bolelo mě úplně celé tělo, ale bylo fajn zjistit, že se mi sklo, co jsem nějakým zázrakem přece jenom chytila, nerozprsklo po celé tlamě. Malá vítězství. "Jwá- Mwám to," zazubila jsem se na Cynthii a nechala oslintané sklo, aby se na ni barevně zalesklo. "Twakže... kouloň?" stáhla jsem omluvně uši a přikývla. Možná, že jsem všechno sobecky pokazila, možná určitě, ale asi by bylo lepší si o tom alespoň popovídat v suchu. A drtit u toho ostatní týmy.

// Hadí ocas (přes Východní hvozd)

Nervózně jsem zírala z jedné vlčice na druhou a snažila se příliš nehádat, když Sheya řekla, že je nápad s kůrou nebezpečný. Ale já z toho nevycouvala, páč je to nebezpečný, nebezpečí je úplně v klídku! protestovala jsem alespoň v duchu, ale byla ráda, že jsme to teda vymyslely jinak. S magií, páč jinak to nejde, zaťala jsem svaly, abych se lépe uvolnila, a snažila se dál usmívat. Faktem bylo, že dostat se ke sklu, které si jen tak poletuje ve vzduchu uprostřed natlakovaných prdů horké vody prostě za využití intelektu, obratnosti, rychlosti a šarmu doopravdy jen tak nešlo. Ale na ty lachtany to šlo, tak proč ne tohle, na moment jsem uraženě stáhla rty, než jsem znovu přikývla na slova svých společnic. "Tak půjdem blíž a uvidíme," potvrdila jsem jí a už už se vydala na cestu. Hm? zmateně jsem se ohlédla na Sheyu, která se nejistě ptala, jestli by tu nemohla zůstat na hlídce, a mile se na ni usmála. "To si piš! Potřebujem tu někoho, kdo nám pohlídá zadky! Bez tebe by operace nikdy nemohla být úspěšná, Sheyo! Pečlivě tu hlídej a křič, kdyby ta voda stříkala nějak podezřele," pokývala jsem znalecky hlavou a tlapou jí trochu pohladila po hlavě. Není to divný? Neviděla mě rok, nemůžu si tu hrát na nějakou velkolepou mámu. To je Cynthiina role. Já tu- já jen tak existuju, nejistě jsem se znovu zakřenila a raději odtáhla svou pozornost zpátky k našemu sebevražednému nápadu lézt mezi tenhle vodotrysk. "A my dvě to tam nějak taky zmáknem," podpořila jsem Cynthii a co nejmileji se uculila. Sheya to vymyslí, bude tu v klídku, a my jsme hned zpátky. Pohodička. Klídeček. Než přestane kroupit, tak jsme zpátky u pana kuloměje. Povzdechla jsem si a nervózně se naposledy rozhlédla. Tak někdy příště, vzkázala jsem v duchu kůře, která tu rozcapená na zemi symbolizovala další naprosté selhání mého plánu. Leda že... zazubila jsem se pro sebe a kůru přeci jen vzala do tlamy. "Še bwude hwodit jwako štwít!" oznámila jsem své polovičce a rozeběhla se blíž k plání prdů, která ještě byla obzvláštněna o to super čuper počasíčko.
Fajn, fajn, přikývla jsem si pro sebe a nepatrně se přikrčila k zemi. Nebylo úplně eňo ňůňo, že jsme se vrátily znovu do tohohle masážního prostředí, ale někdo tu vyhrát musel. A kdybychom to nebyly my, byla by to potupa na cti. Fajn, vydechla jsem a vypozorovala, kdy se bublinka v první díře odpálí, a postoupila dopředu. Snažila jsem se s plným soustředěním doprobojovat až kamsi do háje, kde si poletovalo sklo, ale moje myšlenky se brzy vrátily k triumfálnímu plánu s kůrou, co jsem ji tahala v tlamě. Nevycouvala jsem, páč by to bylo nebezpečný, zopakovala jsem si uraženě a nepatrně se oklepala, S tou kůrou by to bylo pěkně jednoduchý. Ale jsme tým a musíme jako tým fungovat. Nebudu si tu jen tak dělat něco jinýho, když to ostatní nechtěj. Páč. jsme. tým. drým. tým. Ujišťovala jsem se a co nejrychleji a nejprecizněji našlapovala kolem děr, co si tu prděly jak o život. Cítila jsem na kožichu, jak je voda v nich horká, a fakt se mi moc nechtělo se k nim jakkoliv přibližovat. Což moc nešlo, když jsem byla uprostřed jejich dírovito-prdno-vodovité smečky. "Uw jwen kwousšwk!" zahulákala jsem na Cynthii a nespouštěla oči z našeho skla.
Bylo naše. A bylo jen kousek. V podstatě už jsme byly až u něj. Teď jen stačilo počkat na magické schody nebo magický šlahoun, všechnu práci nechat dodělat magii, a jít domů. Tázavě jsem se zadívala na Cynthii. Moje srdce se nervózně rozbušilo a i když jsem zatím stála nehybně na místě, věděla jsem, co musím udělat. Kašlat na m- to, kývla jsem s úsměvem na Cynthii a během vteřiny odhodila tlamou kůru na tvořící bublinu, jen abych sebe hodila na ni. Byla jsem připravená letět až k oblakům.

Každou chvíli, co jsem se křečovitě usmívala, jsem se cítila o něco blbější. O něco víc podřazená. Cítila jsem se hodně nesvá z magie, mnohem víc než z riskování svého života na kůře, ale... byla to hloupost. Viděla jsem v Cynthiiných očích, jak se mi snaží přizpůsobit, jak se snaží přetvořit jejich dobře fungující plán na něco, co by vyhovovalo mým směšným požadavkům. Je to fakt tak hloupý? posmutněle jsem zírala na své tlapy a pořádně nemohla přijít na to, co dělám špatně. Co jsem kdy udělala špatně, že jsme musely něco takového vůbec řešit. "Ne, ne, ta kůra je špatnej nápad!" vykníkla jsem nakonec a zavrtěla zbrkle hlavou, zatímco jsem se marně snažila se dát nějak dohromady. "Je to kravina. Určitě jsou lepší vaše nápady, fakt, já jen- to- vyřešíme to pak. Teď-" blekotala jsem páté přes deváté, aniž bych jakkoliv tušila, jak matika funguje, a nepříjemně se otřásla. "Vyřešíme to jindy!" vykníkla jsem a párkrát si na to přikývla, "Teď chceme vyhrát! Jsme drým tým! Drým tým neřeší ptákoviny kolem, drým tým vyhrává a drýmtýmuje!" S odhodláním jsem přimhouřila oči a zadívala se zpátky na našeho oponenta, velkolepou pláň plnou potoků, co ale tekly úplně špatně a o dost rychleji.
"Sheya má pravdu!" odsouhlasila jsem nakonec, když jsem si sama pohledem ověřila její teorii o načasovaných bublinkách, a tázavě se zadívala na Cynthii. "Tak že bysme se vydaly podle těch bublinek, vždy v závěsu za nějakou, co před náma praskne, až ke sklu, a tam- bys něco- šlahouny?" zeptala jsem se a pokusila se o milý úsměv. Rozhodně to nebyl nejlépe formulovaný plán, protože moje tlama prostě nemohla dostat slovo magie pořádně přes- přes tlamu, ale teď šlo o mnohem více než jen o mě. A na kouzelná skla se stejně muselo kouzly. "Nebo můžu jen j-počkej," zamračila jsem se a přimhouřila oči. "A nemohla bys teda šlahouny- odtud až... ke sklu? A přitáhnout ho?" zvědavě jsem si nyní poměřovala vzdálenost mezi svou polovičkou a vytouženým sklem, a občas zavrtěla hlavou. "To by bylo docela hustý," zamumlala jsem s nepatrným úsměvem. Vzhledem k tomu, že se nám tu pěkně začínalo doslova zavařovat, jsme si to fakt musely trochu víc promyslet.

// Hadí ocas (přes Východní hvozd)

Sheya měla místní geografii docela zmáknutou, protože po chvíli jsme fakt vstoupily do lesa. Byl teda dost hustý, takže proplétat se jím by mohla být taky zábava na celé odpoledne, ale asi jsme nebyly úplně v situaci, kdy bychom si mohly stěžovat. "Uhuh, supr čupr masáž. Doporučim to každýmu, koho bolí záda," zazubila jsem se na Cynthii, která nás starostlivě kontrolovala, a také si prohlížela své společnice, "Taky je ani necítíš? To je pohádka!" Zasněně jsem zavrtěla hlavou a snažila se příliš nemyslet na to, že tím naše dobrodružství s panem Koulákem nejspíš končí. Moje lepší polovička měla podle všeho stejné myšlenky. Jenže když to řekla nahlas, znělo to ještě o dost zoufaleji. "Neřekla, no," potvrdila jsem jí nabubřele se zkrouceným čelem, než jsem konečně přišla s něčím, co by nás mohlo zase povzbudit: "Páč to nepotřebujem. Jak už jsme říkaly: my to nepotřebujem lehký!" Hrdě jsem vytasila hruď a cítila, jak se v mých zádech obratle zabodávají až do žaludku. To se bude náramně spát, ty jo.
Zalapala jsem po dechu, snad abych řekla Cynthii ještě něco, co by mohlo nám všem zvednout náladu, něco ve smyslu toho, jaké k ní cítím pocity, ale... Hm? zbystřila jsem v podobnou chvíli jako ona a zvědavě se k ní a Sheye přicpala na konec lesa. Fakt tam bylo sklo, jen tak, v dáli, ve vzduchu. "To vypadá docela na pohodičku," potvrdila jsem Cynthii, která říkala, že je to výborné, a spokojeně si mlaskla. Byla jsem upřímně připravená dobrovolně se přihlásit, že to tentokrát zařídím sama, aby si pro jednou odpočinul i jiný zadek než ten můj, jenže to by se nesměla scenérie během vteřiny změnit na peklo. "Oh sakra!" vykníkla jsem šokovaně a znepokojeně zírala na žhavý proud vody, co si jen tak vyprdl až do oblak. Tyvado, zaklapla jsem tlamu a tázavě se zadívala na zbytek našeho drým týmu. Sheyny tlapky se rozklepaly a já věděla, že tu z lesa dostávat ani náhodou nebudeme. A Cynthie... Viděla jsem, jak nejistě přešlapuje, když navrhuje řešení, které nechce. Nikdo nechce. Je tohle konec? Zabodnem to tady a počkáme na někoho jinýho, kdo to dokáže? zadívala jsem se zpátky na sklo a na bubliny, co předpovídaly příchod vysokého proudu, a znepokojeně zavrtěla hlavou. Taky jsem nechtěla, aby se kdokoliv uvařil. Neměla jsem na to žaludek.
Bubliny se tvořily a praskaly do vzduchu, znovu a znovu, až mě konečně taky něco napadlo. Však jsme v lese, ušklebila jsem se pro sebe a obrátila se za nás. "Co takhle, že bysme vzaly tady nějakou obstojnou, rozhodně se nerozpadající kůru a-" nadšeně jsem začala říkat, než jsem stáhla uši. "Beru zpět, to je asi kravina," zamumlala jsem a znovu se nejistě vrátila pohledem k prdiandrům vody. Ale třeba by to fakt šlo? Pff, jak teplý to asi může být, hm? "Ale jo," dodala jsem nakonec, jako kdyby mě někdo přimhouřil, a vydala se hledat hlouběji do lesa, "Co kdybysme prostě vzaly kůru, frkly ji na nějakou tu díru, co ještě nemá bublinu, stouply si na to, frkly na to mě nebo tak něco a- já vyletim do vzduchu a chytnu tu věc!" oznámila jsem jim a nejistě se křenila. Chtěla jsem aspoň jednou nemít hloupý nápad, ale tentokrát na to asi nedošlo. "Nebo tam prostě prokličkuju a ty to magi-" přerušila jsem se a nervózně stáhla obličej do úšklebku, "Nešlo by to bez- ty víš." Se staženýma ušima jsem se zadívala na své tlapy a zavrtěla hlavou. Magie nemůže způsobit nic dobrýho.

// Středozemka (přes Esíčka)

Pokud jsem přes všechny ty rány, jak kroupy dopadaly na zmrzlou trávu kolem nás, něco dobře rozuměla, tak Sheya tvrdila, že je tu někde les. To by bylo tak děsně moc fajn, zasupěla jsem v duchu a rázně na to přikývla, i když jsem si nebyla jistá, jestli to má naše nejmladší společnice vůbec šanci vidět. Nebo slyšet. "Les by byl fajn!" zahulákala jsem do hukotu kolem. I kdyby ten nedaleký les byla jen iluze, přijmala jsem jakékoliv informace, co mohly zažehnout naději. Vlastně, o mě tu ani moc nešlo. Hlavně, ať se nic nestane jim. Takhle budem mít všechny tři díry v zádech jak v nějaký kolonii krtků, starostlivě jsem si prohlížela obě vlčice a jejich zmoklá záda, která byla už teď výrazně prohnutá, jak se snažila vyhnout dalším ránám. Les. No tak. Chcem les. Nebo sklo. Ale spíš les, asi. Nevim. Vyhrát by bylo fajn. Ale spíš les, vysílala jsem kamsi vpřed myšlenkové vlny, co nás měly všechny zachránit, a mžourala do toho sajrajtu z oblohy, jestli už náhodou neuvidím v blízkosti spásný les.

// Gejzírové pole (přes Východní hvozd)

Tak dělej, ježiši. To jako funguješ jen za slunce, srabíku? zamračila jsem se a s očekáváním probodávala kouli pohledem, jestli pro jednou něco udělá. Třeba tak, jako předtím. "Necháme tu sklo, on si ho teď asi stejně nikdo nevezme!" zakřičela jsem podobně intenzivně jako Sheya a Cynthie, které se společně se mnou v závěsu shodly na tom, že je čas z pláně zmizet. Měla jsem pocit, že kdybych se hodně snažila, třeba bych přežila padání kroup natolik, že bych byla svědkem první díry skrz svá záda, ale... nějak extra jsem to nepotřebovala. Ale co koule? toužebně jsem se na moment ještě zadívala na pana Kouláka, co nám tak štědře poskytoval pocit dobrodružství a pospolitosti. Jenže to moje rodina taky. Uraženě jsem si odfrkla a s milým úsměvem se zadívala na Cynthii, která na mě vyčkávala, zatímco její oči říkaly, že už mě nikdy nechtějí ztratit. Taky se už od tebe nikdy nechci ztratit, stáhla jsem na moment provinile uši, než jsem jí věnovala další úsměv. "Taky jsem ráda, že jsme spolu!" vykníkla jsem nakonec, když mi došlo, že Cynthie se Sheyou o něčem takovém mluvily, když jsem fascinovaně zírala na kouli, a znepokojeně se oklepala. Těžko říct, jestli nebylo příliš pozdě to někomu říkat, ale... aspoň jsem to mohla říct o to víc? Nějak takhle to fungovalo.

// Hadí ocas (přes Esíčka)

// Mahtaë jih (přes Medvědí jezírka)

Udýchaně jsem to nějakým zázrakem doklepala na pláň. Vypadala o dost hůř, než když jsme měli poprvé tu čest s Panem Koulákem, ale to bylo asi hlavně kvůli tomu, že každým dnem přicházela zima, než že by měl něco záludného v úmyslu. Jeho světlo tu přívětivě svítilo a ve vzduchu stále létalo jen naše jediné sklíčko. Stáhla jsem znepokojeně uši, jak na nás všechny začaly dopadat kousky ledu, a znechuceně se otřásla. "Ugh, fakt supr místo na sraz," zamrmlala jsem a aktivně se pomocí kroucení snažila každé dopadlé kroupě vyhnout, což zrovna moc efektivní nebylo. Už takhle byla docela zima, natož, když se k tomu přidal bordel z nebes. Už už jsem pootevřela tlamu, abych se přidala ke stížnostem Cynthie, která měla naprostou pravdu, že se to rozhodně dalo uspíšit, nebo alespoň umístit někam, kde nelije, ale... ale ta koule je vlastně tak super, uculila jsem se nakonec šťastně a nad mým světem, lačném po dobrodružství a vzrůšu, se znovu rozzářilo věčné slunce. Však od Pana Kouláka bylo vlastně hrozně milé, že nám dával úkoly, a díky nim jsme i poznávali nové, neprobádané území, zatímco jsme život neohrožujícím způsobem drtily ostatní. Co mohlo být krásnějšího? Samotný proces cesty k vítězství byl naší odměnou. I když jsem pořád čekala na tu doopravdickou, se kterou se koule měla vytasit. Ale byla jsem vděčná, že tu můžu být. Vlastně je to fakt, fakt moc fajn, zazubila jsem se spokojeně na Cynthii a Sheyu, a s očekáváním probodla pohledem i naši skvělou společnici, světlokouli. "Ehm... tady je sklíčko, koule," dodala jsem nakonec s jistou mírou pompéznosti, jen abych se ujistila, že si ve všem tom mraženém bordelu, co byl kolem nás, koule našeho úlovku všimne. Ne že by se na ni někdo mohl zlobit, kdyby sklíčko náhodou přehlédla.

// Márylouka (přes Ranský les)

A jak je vůbec možný, že jsme nejlepší? zamračila jsem se pro sebe a tázavě se zadívala na Sheyinu nohu, která naštěstí doopravdy nepůsobila jakkoliv jinak dotčeně, až teda na doživotní trauma z vnitřku lachtaní tlamy. To jsme fakt tak extra kůl? Zrovna my? našpulila jsem soustředěně tlamu a snažila se přehodnotit naše velkolepé výhody, které by předčily všechny ostatní týmy, ale... až na to, že jsme se dobře znaly, mě nic nenapadalo. Taky máme jednu super mladou vlčici a dvě babky, to... asi není výhra, nebo jo? Nebo jsme fakt tak vynikající? pousmála jsem se na chvíli hrdě. Bylo by fajn bejt pro jednou vynikající, odsouhlasila jsem si a nevědomky pokrčila rameny. Ne že by se zrovna tenhle pohyb dělal extra dobře, když vlk běžel jak o závod kvůli nějakému sklu za svítící koulí. Ale takový byl teď náš život. A já si nechtěla stěžovat, ne nyní, když jsem měla konečně celou svou rodinu u sebe.

// Středozemka (přes Medvědí jezírka)

// Lachtaní pláž

Takhle, jak jsem se na svá zcela jasně nestará kolena, která bezpochyby byla mladší než Cynthiina, snažila naši mladou společnici dohnat, tak to ani moc nevypadalo, že by se jí zranění jakkoliv dotklo. Navíc se mi ji nakonec i dohnat podařilo, přičemž říkala, že byla... "Ožužlal?" zopakovala jsem po ní a znechucením se mi zkroutil obličej. Neznělo to nějak extra vábně, a vůbec jsem si nechtěla představovat, jaké to je, když někoho olizuje lachtan. Fuuuj, zamračila jsem se na moment, zatímco jsem se nemohla ubránit pocitu, že mám něco náramně uslintaného na své tlapě, a prudce se otřásla. Těžko říct, na co takhle malátnej lachtan může myslet, že slintá. Co vůbec žerou, sardinky? zamrkala jsem ještě, než jsem se vrátila myslí zpátky na zem. "Jooo, drým tým je nejlepší!" zazubila jsem se hrdě a se smíchem se rozeběhla s ostatními dál, vstříc Panu Koulákovi, jak ho oslovovala Sheya. Ani jsem si nebyla jistá, jestli hlas vycházející z koule zněl žensky, nebo mužsky, a vlastně to bylo jedno. Stejně buď měla děsně ďábelské plány, nebo prostě jen... existovala.

// Mahtaë jih (přes Ranský les)

Vítězoslavně jsem nadskočila, když Sheya začala křičet, že ho má, a ještě chvíli se nadšeně radovala s ní, dokud... mi tak trochu nedošlo, že vyřvávat uprostřed spících lachtanů není úplně ono. "Sheyo!" vyhrkla jsem, ale bylo pozdě. Jeden jediný lachtan, co zcela jasně oproti ostatním trpěl mělkým spánkem, se tlamou ohnal po naší dceře. Do háje, do háje, zaťala jsem zuby a snažila se, abych nehulákala další zbytečné věci, co by jen posloužily jako příliš brzký budíček sádelníkům.
Vypadalo to, že Cynthii se naštěstí vyhnula tlama lachtana úplně, a Sheya se poměrně rychle přiřítila, což znamenalo, že mohla chodit. To je fajn, stáhla jsem znepokojeně uši a soustředila se na to, jak Sheya běží ke mně. Rozhodně minimálně trochu pajdala. Sakra, oklepala jsem se a dál zírala na její nohu. Není tam krev, dobrý. Je to dobrý. Nebo- nemůže to mít zlomený? Narovnala jsem se a zaraženě tam stála, dokud Sheya nezakřičela, abych utíkala. "Sheyo, počkej!" vykníkla jsem a zoufale se rozeběhla za ní. Tu nohu jsme musely nejprve prohlédnout, než s ní velkolepě poběží maraton na pláň s koulí. Po cestě jsme ještě potkaly skupinku vlků, co se zde chystala shánět své sklo, měli červené ocasy a očividně přišli pozdě, ale kdo by jim tu radost chtěl kazit, že jo. "Bacha na jejich tlamy," ucedila jsem jen, než jsem zrychlila a pokračovala za Sheyou.

// Márylouka

"V případě nouze dojde na lachtanici," pokývala jsem znalecky hlavou, když se mnou Cynthie žertovala, a po chvíli se sama zasmála. Už ale o něco více potichu, když se blížil moment, kdy Cynthie se Sheyou vyrazí mezi sádelnatce. "Hodně štěstí," zašeptala jsem a mírně přikývla, než jsem je nechala jít, aby se mezi uličkami sádla proplétaly samy. Doopravdy bych je akorát vzbudila, a s mým talentem bych možná stihla ještě pár z nich pošlapat k tomu. Možná ještě povalit Sheyu a Cynthii, aby byly naservírované pro naštvané lachtany.
Nervózně jsem zavrtěla hlavou a co nejsoustředěnji upřela pohled na vlčice, jak postupují kupředu. Kdesi z masy lachtanů se jemně lesklo světlo sklíčka, ale zrovna extra vidět nebylo. Určitě ho nesežrali. Nejsou pitomí. Plus spěj, úplně všichni, jak tuhý. Nemůžou žrát ze spaní něco, co nevěděj, co je, ne? Těkala jsem pohledem mezi jednotlivými zvířaty a dávala si bedlivý pozor, jestli se některý z nich neprobudí. Připadalo mi, že jde docela i slyšet, jak Sheya mluví, a nebyla jsem si úplně jistá, jestli je zrovna nyní vhodná chvíle na pokec. Ne teda, že by ji bylo moudré okřiknout. Sakra, trhla jsem sebou a popošla o několik lachtanů dopředu, abych měla pořád dobrý výhled na své společnice. Nelíbilo se mi to. Připadalo mi, že se každou chvílí musí něco pokazit. A co pak budu dělat já? Co když tim, že na ně budu řvát, je jen vyplašim, a ti sádlíci Sheyu se Cynthií převálcujou zaživa? V napětí jsem zaryla drápy do písku a zaťala zuby. Musely být už jen kousek. Ale co budu dělat, když se to podělá? Bleskla jsem pohledem po dalších lachtanech, kteří zatím spokojeně chrupkali, a konečně si periferně všimla ještě něčeho. Jednoho pořádně macatého lachtaňáka. Jejich alfa, střihla jsem ušima a polkla. 'dyžtak naštvu jeho a on si dá ty svý válečky do pořádku. Vrátila jsem se pohledem k holkám a netrpělivě přešlápla. Už jen kousek. Už jen pidikousek a maj to.

Je fakt, že my si mohly dovolit dělat věci tím těžším způsobem, takže jsem nakonec na Sheyu uznale přikývla. "Je fakt, že kdyby to bylo primitivní, asi se i urazim," odsouhlasila jsem jí filozofii s lehkými věcmi, které byly pro lůzry, a spokojeně se pousmála. Jestli se snažila podpořit někoho motivaci, tak se jí to rozhodně povedlo.
Což by taky mohl být jediný můj úsměv za celou dobu, protože jsem se opět nevytasila s tím nejlepším nápadem. Možná je prostě dobrý vystřílet ty špatný, aby nám pak zbyly jen ty dobrý? Jsem velkolepě užitečná v tomhle ohledu! Zazubila jsem se na moment nervózně, než jsem přikývla. "Žádný hulákání, jasnačka," odsouhlasila jsem drým týmu a okamžitě ze sebe vypustila ještě o něco úžasnější nápad, kde bychom já se Cynthií stvárnily samičky v říji. Cynthie sice tvrdila, že na to nemá postavu, a já jí ani náhodou nehodlala tvrdit opak, ale... "Spolu bysme to už nějak dohromady daly," posteskla jsem si na oko zklamaně, přičemž jsem rovnou zkontrolovala i svůj zadek, jestli neroste do lachtaních rozměrů, a šibalsky se zazubila. Určitě bysme spolu byla děsně sexy lachtanice. To by se tu špeky valily po celý pláži, jen aby nás mohli mít. Těžko říct, proč jsem si potřebovala své ego nahánět zrovna tímhle způsobem, ale...
To stejně nakonec nebylo potřeba, protože Sheya se Cynthií daly dohromady o dost... intelektuálnější a duchapřítomnější plány. Nejdřív vystřílet ty špatný, pochválila jsem se v duchu a rázně přikývla na slova své rodiny. "To je dobrý nápad. Já teda nejsem kdo ví co v plížení, takže asi spíš budu hlídat tady, jestli nějakej lachtan nevstává, a případně ho..." přimhouřila jsem oči. Znovu jsem začínala zpochybňovat svou užitečnost pro náš tým. Mohla jsem snad lachtana čapnout a zmydlit? Byla to kopa sádla a nula svaloviny, ale pořád měl asi navrch. "Nějak naštvu víc, než vy, a odlákám ho k sobě stranou." Zadívala jsem se tázavě na své společnice, tak trochu v očekávání, jestli to alespoň tentokrát není úplně na prd.

// Márylouka

Tak nějak jsem byla schopná rozpoznat, že jsme asi konečně dorazily na lachtaní pláž, poněvadž tu byli jak lachtani, tak pláž. Jen na koupačku zrovna nebylo počasí. A lachtani to asi věděli, protože se žádný z nich neobtěžoval jakkoliv pohnout, když jsme se mezi ně dostaly. Prostě jen leželi, jako kdyby nic, a za chvíli... Sklo! zbystřila jsem a s pootevřenou tlamou sledovala, jak střípek padá kamsi mezi tyhle sádelnaté válečky, co se ani náhodou nepohnou. "Ono by to to sklo zabilo, kdyby jednou spadlo přímo k nám, že jo," zamračila jsem se a zamyšleně se zadívala na hordu těl. Byla všude a v podstatě tvořila takové další moře, až na to, že o dost šedivější, a občas chrápavější.
Tak to je paráda, ty jo, přimhouřila jsem oči a snažila se přijít na nějaký inteligentnější způsob řešení, než na ten, co jsem vymyslela předtím. Hlavně ne magie. To už fakt pokoušet nebudem, usmyslela jsem si a nenápadně se zadívala na barevné odznaky, co Sheyu zdobily. Tentokrát na to přijdem jinak. Nějak... huh. "Myslíte, že by lachtani měli strach z hlasitýho zvuku?" nadhodila jsem a tázavě se zadívala na náš drým tým. "Mohly bysme je odplašit pryč, do moře, někam dál k útesům, nebo tak něco," vysvětlila jsem svůj nápad a podívala se na Sheyu se Cynthií. "Nebo můžem sehrát lachtaní samice v říji a odlákat je svým šarmem," zakřenila jsem se na Cynthii. Samozřejmě, že bychom dokázaly klesnout na úroveň sádelnatých válců, co touží po partnerovi a lachtančatech. Jak těžké by to mohlo být.