Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Upřímně polichoceně jsem chrochtla, když má milá polovička prohlásila, že kus země uprostřed vody je mi zcela nevyrovnatelný a párkrát i přikývla, když mi slíbila, že by ho kopla do zadku, kdyby něco takového byť jen zkusil. Bylo mi se Cynthií tak hezky. Tiskla jsem se k ní, vnímala její krk, který se při zmínce kopání zadků celý rozvášnil a roztřásl, snad nedočkavostí, vnímala její teplo. Jenže pak přišla další slova. Já- stáhla jsem uši a narovnala se, zatímco jsem svou partnerku probodávala provinilým pohledem. Ono se to vlastně všechno podělalo a já své jediné rodině zlomila srdce, protože jsem nezodpovědná pipka co ráda půlroku spí či co. "Tak moc mě to furt mrzí, Cynthie," špitla jsem a zavrtěla hlavou. Hlavně, když to vytáhne někdo jiný, co? Ale že by ta omluva přišla sama, to nee, pff... "Jsem... taky děsně ráda, že jsem zpět, ale- ale radši bysem byla, kdybych nikdy neodešla," zhluboka jsem se nadechla a přivřela oči, jak se k nám na větru donášel další a další sníh. Nevypadalo to, že bychom měly šanci u bizona postávat po zbytek zimy. Pokud bychom teda nechtěly přimrznout. Ale já nebyla zrovna v roli, kdy bych někomu měla radit, co a jak s počasím. Já horko těžko mohla slavit úspěch, že jsem se jednou probudila jen po standardní době odpočinku. "Pořád to není v pohodě," zamumlala jsem a nejprve se zadívala na tlapy, než jsem konečně Cynthii věnovala posmutnělý úsměv. Mám tě fakt tak ráda, zopakovala jsem už jen v duchu, než jsem se vrátila pohledem ke svým nohám. Všechno bylo stále zpackaný.

Vrtěla jsem se a kroutila, jak jen mrtvý tuleň může, když má záchvat smíchu, dokud mě má partnerka, mocná Cynthie, se kterou nebylo radno si zahrávat, konečně neušetřila. "Já- rozumím, bylo to pro lepší dobro," odsouhlasila jsem své polovičce s pochopením, že mě zabila, a spiklenecky se na ni zazubila. Upřímně, i kdyby mě měla zabít doopravdy, asi bych ani tak neopustila její tým. Můj tým se taky může jít vycpat. Cynthie je drým tým. Uculila jsem se, jak se svalila vedle mě do sněhu, a už už se chystala, že se k ní přimáčknu a věnuju jí tu a tam nějaké olíznutí obličeje. Jenže to by nesměla prohlásit, že je proklatá kosa. To samozřejmě znamenalo, že jsem se k ní pořád mohla přimáčknout a tu a tam jí věnovat nějaké olíznutí obličeje, ale tentokrát ještě s milým doprovodem. "To tě někdo musí určitě zahřát, třeba... hmm," přimhouřila jsem oči a začala se rozhlížet po pustém okolí, "No, nikdo se nám moc nehlásí, možná tamhle?" Zadívala jsem se zvědavě za bizona, kde bylo stejné prázdno, jako všude jinde, a pak jen pokrčila rameny. "Tak to asi zbejvá zas na mně," prohlásila jsem nevinně a s úsměvem se konečně přicpala co nejblíž k Cynthii a jemně jí olízla čumák. "Ale bydlet na ostrově by bylo taky fajn!" potvrdila jsem jí a zasněně se ohlédla směrem, kde naše letovisko vyčkávalo, až slupneme bizona, abychom si mohly válet šunky. "Dokud mě ostrov nepřipraví o práci hlavního hřáče," zabrblala jsem ještě a probodla Cynthii pohledem, jako kdyby to rozhodovala ona, jaké kariérní posuny naše nové útočiště čekají. "Mám tě ráda," špitla jsem a zahrabala se kamsi do Cynthiiny srsti na krku. Samozřejmě hlavně kvůli tomu, aby jí nebyla zima.

Vrtěla jsem se a cukala, tak bezmocně a směšně, jak jen jsem dokázala, a udiveně přitom zírala na svou polovičku, která s hrdostí prohlásila, že ona je spravedlnost a zákon. "Ale neee, pomoccc! Tohle není vůbec fér, zákony určitě musí vymýšlet víc než jeden! To není féér! Zavolejte někdo někoho, kdo na tyhle věci dohlížíí! Pomoooc!" kňourala jsem naříkavě a občas si nemohla pomoct od ucuknutí koutků až kamsi k oblakům. "Tohle je má poslední hodinka! Je se mnou ámen! Vzkažte někdo mým tulením potomkům, že jsem byla dobrý tuleň! Snažila jsem se, Petůnie, opravdu jsem se snažila!" křičela jsem k obloze, zatímco můj poslední, drahocenný čas na této planetě vyprchával. Nemilosrdná lovkyně se tyčila nade mn- no, spíš poblíž, ve vší své kráse a ladnosti, kterou by i tuleň ocenil. Aspoň umřu u toho nejhezčího, u čeho se umřít dá, našpulila jsem rty a křečovitě přivřela oči. Můj moment smrti nastal. Lovkyně se přiblížila ke mně, mocnými tesáky se skoro zabořila do mého krku, který možná obsahoval i ochrannou srst, ale co já vím o tuleních, a pak... byl konec. "Já- umírám!" hlesla jsem a s vyplazeným jazykem se zadívala kamsi vpřed, do dáli, snad na blížící se světlo na konci jeskyně. Byla to opravdu tragická chvíle pro mou roli, a tak by nebylo vhodné se neustále chichotat, zatímco mě Cynthie na vraždu poměrně jemně přejížděla po krku čumákem. Jenže to se nedalo vydržet. "Už jsem mrtvá, to stačí!" kníkla jsem s chichotem a začala se znovu, dost možná posmrtně, cukat pod jejím dotykem.

Co s nejroztomilejším kukučem jsem pokyvovala na Cynthiina soucitná slova, že jsem ubohé nevinné zvíře, a jen stěží přijala, že mne chce sežrat. "Oh ne! To snad ne! Má- milá společnice, já se- já se jen snažím pomoc!" kroutila jsem se, abych své drahé polovičce dala možnost si užít tuhle chvíli, kdy ze mě jakoby mluví čirá hrůza, a začala zbrkle vrtět hlavou, "Nikdy jsi ho neochutnala, tak... Tak proč to měnit! Však- však jsi určitě už najedená dost, hm? Něco mi říká, že jsi už dočista plná!" Hopsala jsem kolem ní svým plazivým tempem a upřímně nechápala, jak takhle tuleni dokáží pravidelně fungovat. Kdybych neměla poblíž Cynthii, která byla kopa zábavy a které jsem se upřímně možná malililinkato děsila doopravdy, tak bych se asi uválela nudou. "Prosím Vás, paní, já- já jsem jen nápomocný tuleň!" vykníkla jsem znovu a zahájila svůj valivý ústup, "Jen nápomocný tuleň a svědek nehody! Není na místě, abyste mě-" Zmlkla jsem. Můj pohled nyní spočíval na Cynthii, co se během mého zuboženého proslovu zcela jasně rozhodla, že slov už bylo dost. Vypískla jsem jakýsi ponížený jekot, který se mísil s maniakálním smíchem a pak, pak bylo na všechno pozdě. Ne teda, že bych se kvůli skoku své polovičky snad zhroutila na zem, na které jsem se, jakožto plnohodnotný tuleň, povalovala celou dobu, ale i tak mi dala váha jednoho vlka navíc, obzvlášť v rámci prudkého nárazu, docela zabrat. "Oh neee! Ona mě sežere! Zavolejte někdo pomoc! Týrání tuleňů! Kde je spravedlnost! Pomoc, aaa, pomoc!" naříkala jsem a kroutila se pod Cynthií, zatímco mi koutky cukaly nahoru radostí.

Čím blíž jsem se řítila k Cynthii, tím víc jsem měla potřebu se nekontrolovatelně maniakálně smát. Ať už má estrapáda měla dopadnout jakkoliv, blížilo se to k naprosto nezapomenutelnému zážitku, který byl odsouzen k tomu, aby k nám utkvěl navždy v pamětích a srdcích a- Cynthie padla ke dnu. K pomyslnému dnu, protože to pravé bylo chráněné pořádnou vrstvou ledu. Sakra, stáhla jsem uši, když vyjekla a s provinilým výrazem se na ni okamžitě obrátila. "Promiň! Jsi v pohod-" trhla jsem sebou, když se má drahá polovička okamžitě zvedla na nohy, a zmateně na ni zírala, i když se začala znovu smát. "A sakra," hlesla jsem a se staženýma ušima se přitiskla k zemi, "A sakra!" Přehnaně rádoby vyděšeně jsem zběsile zavrtěla hlavou a začala se velmi nemotorným klouzáním po ledu pohybovat kamsi vpřed, kde bych své na oko rozzlobené partnerce mohla utéct. "Má drahá! Totiž- má drahá? Prosím?" hulákala jsem a s dezorientovaností se občas uchechtla, zatímco jsem nepřestávala vrtět hlavou a utíkat před zlobou, jež mě nevyhnutelně čekala. "Jak prosím, má drahá! Já- já nejsem drahá! Já- já jsem... jsem pouhý tuleň, co byl svědkem vaší nehody- no- paninko!" soukala jsem ze sebe slova, jak zrovna přišla na jazyk, a nyní, když byla má role určena jako přihlížející tuleň, jsem se tak začala i valit. "Paninko, jsem jen pouhopouhý tuleň, starostlivý přihlížející! A vy, má milá, jste si pěkně natloukla! Jste si opravdu jistá, že s touto neúmyslnou nehodou má co dočinění vaše polovička? Neuhodila jste se moc? Jste v pořádku? Neměla bych spíš-" pohopkala jsem opovážlivě blíže, tak jak by to uvědomělý tuleň jistojistě udělal, "Informovat vaše nejbližší o vašem stavu?" Věnovala jsem Cynthii škádlivé zazubení a hned nato starostlivě pokývala hlavou. Já tu tak moc umřu.

Můžem se třeba vybodnout na bizona, kterej očividně není dost magickej na to, aby z něj nebyl ledovec, a vyrazit ve stopách Sheyi! zazubila jsem se a nadšeně se už už nadechovala, abych Cynthii svůj podlý plán odprezentovala, jenže... Jenže bysme jí vlastně udělaly děsnej trapas, u Saturnuse si zrovna nešplhly, zkazily Sheye život a... tak vůbec. Zdrceně jsem našpulila rty a znovu si sedla na zadek. Fakt nám nezbývá nic jinýho, než jen hlídat tohohle pitomýho megabizo- Doopravdy jsem byla odhodlaná pronadávat celý den, nebo aspoň to, co nám z něj při našem spánkovém režimu zbývalo, ale Cynthie měla jiné představy o trávení času. Prudce jsem sebou trhla, když můj pohled zaznamenal kdesi na periferii nekontrolovatelné pohyby, a okamžitě se začala zubit. Cynthie si dokázala většinu času udržet čest, šmrnc, image, eleganci a to všechno, takže mi dělalo upřímnou radost, když pro jednou sotva držela rovnováhu. "Bruslit!" vyhrkla jsem a rádoby dotčeně se tlapou chytla za hrdlo, jež by, při pokračování v takto přihlouplých nápadech, puknout infarktem. "Má drahá! Bruslit!" zavrtěla jsem hlavou a lapala po dechu. Infarkt byl skoro na místě. "To není nic pro mě!" vyhrkla jsem a s rozeběhem se vyřítila vstříc Cynthii. A ještě lépe, vstříc ledu. Jenže můj plán rozhodně nebylo jakkoliv předstírat, že bych se na takhle zvrácené hladině mohla udržet. Ne. Já chtěla masovou destrukci. Kdesi na hraně sněhu a ledu jsem se roztáhla, a nechala celé své tělo, ať se celým břichem válí po zemi, zatímco mé tlapy mířily kamsi dopředu, rovnou na mou drahou polovičku. Tohle byl poslední útok na její rovnováhu. Ale taky jsem měla docela založeno na to, abych prostě podsvištěla rovnou pod ní.

Pravděpodobně bych i spala dál, protože během okamžiku jsem začala znovu klimbat, jenže... Huh, trhla jsem sebou a nastražila uši. Chvilku mi trvalo zpracovat, co se to právě ozvalo tak nepříjemně blízko mého obličeje, a možná bych na to ani nepřišla, kdyby se Cynthie nezačala smát. "Uh, na zdraví?" mlaskla jsem s úsměvem a rozespale se začala protahovat. Ta prnví část nebyla zrovna melodie zpívajících ptáků, co začali líbezně oznamovat příchod jara, ale mně to bylo upřímně fuk. Už jsme vedle sebe dělaly horší věci. Mnohem, mnohem horší. Kolem toho křoví už v životě neprojdu. S uculením jsem olízla Cynthii líci a napnula krk, abych ze sebe taky zkusila dostat nějaký podobný pazvuk, nejlépe ještě nějaký, který by působil dominantněji vůči tomu jejímu. Jenže to nešlo. Můj žaludek byl už docela smířený s tunovou zátěží, která se přes náš šlofík alespoň polovičně vytratila, a do žádné hitparády se mu nechtělo. Což neznamenalo, že bych se snad vzdala. "Bhůarggghhh!" pokusila jsem se alespoň zvukově přiblížit k momentálním komunikačním dovednostem své partnerky a škádlivě se zazubila. "Další krásný den s naším bizonem!" prohlásila jsem vyladěně a šťastně vyskočila na všechny čtyři, jen abych se rozplácla přes hordu, co nám z bizona ještě zbývala. "Co tady vlastně budem dělat? Takhle dlouho jsme na jednom místě nebyly- no-" přimhouřila jsem oči a trhla sebou, od Ragaru? Je dobrej nápad připomínat Ragar, kterej se nám rozpadl pod tlapama? "No, dlouho!" Zamračila jsem se a znepokojeně se zadívala na Cynthii. Přece nejsme žádný starý babky, abysme tu vyčkávaly, až nám Sheya přivede vnoučata.

Cynthie vydržela docela dost dlouho s vážnou fasádou, která se tu a tam otřásla v základech náhlým ucuknutím koutkům. Jenže mě rozesmívalo příliš mnoho věcí, včetně výrazu mé partnerky, takže jsem neměla jedinou šanci se vydržet nehihňat, nechichotat a neházet významné pohledy. Ale snažila jsem se! Tak nějak, zhluboka jsem se nadechla a nafoukla tak svou tlamu k prasknutí, jen abych se nevyjadřovala k tomu, že by s námi klidně mohl Saturnus i na ostrov. A bydlet tam s náma, abysme ho měly pod dohledem, zazubila jsem se a nakonec přikývla na Sheyina slova, která se nás zoufale snažila dostat do nějaké trochu méně zahanbující formy. "Joo, budem muset užrat ještě tak zadek a tři kopyta k tomu, v pohodičce. Do jara to odtáhnem," odsouhlasila jsem Cynthii, jako kdyby mi každou chvílí neměl prasknout žaludek a já neměla vyzvracet svůj drahocenný náklad na bělolesklý sníh. Ale stejně je to to nejlepší jídlo, co jsme kdy spolu měly. Vydechla jsem a cítila, jak na mě znovu jde únava. V rozespalosti jsem jen zažvatlala nějakou nesourodou myšlenku, která se týkala těžko říct čeho, a během okamžiku se válela čumákem v Cynthiině srsti.

Po probuzení jsem se cítila ne zrovna o moc, ale aspoň o něco lehčí. Byla jsem rozhodně koule, což byl nakonec v takovéhle zimě docela luxus, ale brala jsem jako vítězství, že se můžu bez nevolnosti posadit. Ne že bych to udělala. Namísto toho jsem vyčkávala, jestli nám, nebohým, spícím matkám, prozradí Sheya nějaké temné tajemství, nějakou peprnost, co nám o Saturnovi ještě neřekla. Svírala jsem oční víčka, jako kdybych spala, a snažila se nezdvihat hrudník jakkoli rychleji, aby Sheya nepojala podezření. Jenže na žádná tajemství stejně nedošlo, jen... nepatrně jsem cukla koutkem, když mi Sheya olízla na rozloučenou tvář. Mně! Hah. Samozřejmě, že Cynthii taky, ale já- já jsem taky máma! Asi. Jsem máma? Jsem máma! Uculila jsem se a rozespale se zachumlala ještě blíže k Cynthii. S vědomím, že jsem milovaný rodič, jsem mohla klidně spát dál.

Ooo, Saturnus, mrskla jsem rychle ocasem a laškovně se na svou drahou polovičku uculila. Měla o Sheye a jejích... kamarádech mnohem větší přehled. A ten jsem chtěla taky. "Už dlouhooo..." pokývala jsem znalecky hlavou a sklouzla pohledem raději pryč od Sheyi, kterou jsme možná decentně mučily. Omylem. A s upřímnou zvědavostí. "A je to dobrej kamarád, Sheyo? Hodnej a super a tak vůbec? Většina vlků jsou pěkní de-" hodlala jsem předat další drahocennou životní lekci, ale možná bylo lepší v nejlepším přestat. "Derebáci," dokončila jsem nakonec s polknutím a nejistě se zadívala na Cynthii. Je dost stará na kamarády, ale na debílky ne, že jo? Dělám to správně. Rodičovství je o tom, že nemluvim sprostě před dítětem. Odteď, asi. Sheya se snažila nám vymluvit díru do hlavy s úžasností té podsopkové smečky a argumentovala s Meinerem, který byl podle všeho ten půlený z ostrova. "Pff, Meinere? Kdo chce nějakého Meinera! Sheyooo, Meinera jsme potkaly tak- no- několikrát! I já už vim, kdo to je. Ale Saturnus!" mávla jsem znaveně hlavou a několikrát si na svá slova i pokývala. "To bude fakt fajn-" začala jsem a znovu mě přepadla potřeba být alespoň ucházející rodič. Fajn partie. Fajn amant! Nápadníček nápadník! "Kámoš," uzavřela jsem a vytasila hrdě hruď, snad kdyby Cynthie chtěla ocenit mé zodpovědné rodičovství.
Z nějakého mně neznámého a předem nepochopitelného důvodu nám Sheya nechtěla přivést svého přítelíčka přímo k bizonovi. Ale nehodlala jsem se v tom nějak dál nimrat. Stejně jako v bizonovi, ze kterého mi bylo do jisté míry úzko. "Tak jo, Sheyo! To dá rozum, hmm, hmm," pokývala jsem znalecky a tvářila se co nejrozumněji, "No jo, no jo. Měly bysme se stavit, když tam bude ten... Meinere! Viď, má drahá? Toho musíme vidět!" Významně jsem se culila, snad spokojenější než když přijde první jarní den po kruté zimě, a celkově to vypadalo moc dobře. Asi bych si to užívala ještě více, kdyby Sheya nevypadala, že nám každou chvíli netrpělivým přešlapováním produpe všechen sníh. "My? My..." obrátila jsem se tázavě na Cynthii a přimhouřila oči, "Já nevim, jestli se mi chce bizona tahat na ostrov. Ale asi to můžem zkusit? Co myslíš?" Ten ostrov by byl teď tak akorát. Zimy už jsme měly dost.

Sheya se sice chichotala, ale i tak potřebovala jistou dávku jistoty, kterou jí nemohl v životě poskytnout nikdo jiný než my, zodpovědné a starostlivé matky. "Ukaž!" vydechla jsem a co nejzkoumavěji zírala na její jazyk, který, nutno ocenit, nepřišel o jedinou chuťovou buňku. Tvářila jsem se vážně, ale moc to nešlo, poněvadž Sheyin jazyk sice celý byl, ale rozhodně ještě nebyl v kondici na bezchybnou výslovnost. "Jwo, jwe fpohodije!" oznámila jsem jí nakonec se škádlivým zazubením a radši od ní kousek odskočila, pro případ, že by toho měla Sheya plné zuby. Cynthie mezitím převzala roli poučovatele, takže jsem jen významně pokyvovala, zatímco Sheye má drahá polovička vysvětlovala, jak drahocenná životní lekce to je.
A taky padl návrh, že by bylo fajn takovýto traumatizující zážitek zajíst, a dokonce z něj holky jásaly, ale... "Ughhhhhhh," vydala jsem ze sebe jen hrdelní zvuk a znechuceně zavrtěla hlavou. "Jestli snim o kus víc, tak budu taky bizon," řekla jsem s přehnaně hranou námahou a velmi valivým, přežraným krokem se vydala zpátky k naší základně u bizona. Ale rozhodně jsem se nesnažila jakkoliv si dát ještě kousek. "Asi prasknu," zamumlala jsem a spokojeně si lehla vedle Cynthie. "Zdřímnout si bude mnohem-" zastavila jsem své oznámení a líně se protáhla, zatímco ze mně zaznělo dlouhé zívnutí, "Mnohem lepší." Uculila jsem se a byla připravena blaženě usnout, s plným žaludkem jako snad nikdy. Teď bych klidně mohla i umřít a bylo by to v pohodě. Trhla jsem ušima až tehdy, když se Sheya začala vyptávat. S nejistotou. To jsme fakt tak přísný, že- chtěla jsem si v myšlenkách rychlostně urovnat naše mateřství, ale nějak se to během okamžiku vytratilo za jinou myšlenkou, Kamarádovi, hm? Pousmála jsem se ještě o něco více a věnovala Cynthii velmi významný pohled. "To si piš, že bys mohla! Ale... nechceš ho spíš vzít sem? Páč tolik bizona, kolik mu momentálně můžeš vzít, asi neuneseš, Sheyo," přikývla jsem párkrát na svá slova a doopravdy se přemáhala, abych nedělala jakékoliv narážky na kamarády. "My klidně zajdem někam za roh, ať jste tu s bizonem sami!" dodala jsem. A tady bylo mé nenarážení na kamarády. Jediné, co jsem dokázala, bylo výrazně nezdvihat oblast nad očima.

S tím, že mi Cynthie svým úsměvem v podstatě věnovala požehnání posmívat se Sheye, která si procházela jistou nepříjemností, jsem se začala pohiňávat. Nejdřív to bylo nenápadné a decentní, jenže pak... zubila jsem se a chodila kolem Sheyi stejně jako Cynthie, jen s mnohem menší potřebou zachraňovat. Sheya úplně nesdílela mé nadšení, ale rozhodně to vypadalo, jako že ji naše škádlení pořád nepatrně baví. Nebo nepoznám hranici a jsem pipka. Jejda. "Promiň, asi ti špatně rozumím! Říkala jsi, že je to děsně moc vtipný a že v tomhle otravování mám pokračovat?" uculila jsem se na Sheyu, která mě při takovémhle úhlu přidělání hlavy k ledu mohla vidět jen těžko, a vesele zamávala ocasem. "Zazpívej něco! Prosím!" přidala jsem se ještě k Cynthii a doufala, že to Sheye, no... rozváže jazyk. Jsem matka roku, ty jo, stáhla jsem na moment provinile uši, když už to vypadalo, že se Sheya nebaví ani za mák, a nepatrně se otřásla. Konec srandy. "Nebo fuň! Hodně! A dělej takové to-" naklonila jsem hlavu co nejvíc k zemi, aby mě Sheya dobře viděla, a zhluboka vydechla takovým tím dechem, co hřeje. "Hááá!" předvedla jsem co nejukázkovější výdech, který možná znatelně zaváněl mrtvým bizonem, a rovnou se pustila do dalšího ukázkového vydechování na Sheyin jazyk. Funěla a dýchala bych i dál, i přesto, že to bylo po takhle narvaném žaludku docela náročné, ale... Možná by sebou neměla tak trhat, pro případ, že by-"She-" vykníkla jsem, když Sheya najednou odletěla kamsi za sebe. Na rady už asi nebyl čas.
Starostlivě jsem přiskočila k tomu, co z naší dcery zbývalo na povrchu zemské, a zmateně se dívala do sněhu. "Sheyo, jseš celá? Máš jazy-" chtěla jsem se vyptávat, ale mé otázky byly přerušeny smíchem. Můj obličej pookřál a já se začala zubit. Sheya sice po vyhrabání ze sněhu nevypadala úplně zorientovaně v čase a prostoru, ale... hlavně, že byla v pořádku. Tak nějak.

Na to, jak děsný jsme měly hlad, bizona neubývalo. Na rozdíl od prostoru v našich žaludkách. "Hhhh!" vydechla jsem a zavrtěla hlavou, zatímco jsem si do tlamy ládovala další kus, "jwá aswi pwasknu!" Spokojeně jsem zpracovávala další sousto, se kterým si mé otupělé a přepracované zuby dávaly na čas, a poslouchala teorie svých společnic. Pro jednou jsem z vychování taky polkla, než jsem se pustila do další diskuze: "No jo, ale je to divný! Třeba fakt nařídil sklíčko, ale... jako, aby vytvořil mrtvýho bizona? Neměl ho nejdřív jedním sklíčkem vytvořit živýho, a dalším ho zamordovat? A není to smu-" Už už se mi chtělo pouštět do morálních otázek ohledně zabíjení sotva vytvořeného života, ale... nakonec jsem si to rozmyslela. Tenhle život, i kdyby nově vytvořený, chutnal příliš dobře na to, abych se ho odmítla kvůli nějakým nemorálním prkotinám dotknout. "Je fakt dobrej," zamumlala jsem místo toho a zasněně přimhouřila oči. Rozhodně jsem si nepamatovala, kdy jsem něco takhle dobrého měla naposledy. Kromě našeho krátkého období ve smečce, která záhy padla, jsme se vlastně nikdy takhle pořádně společně nenažraly. "Tohle je vlastně naše rodinná hostina!" rozzářila jsem se nadšením, párkrát s námahou zamávala ocasem, a svalila se vedle bizona. Jsme rodina, uculila jsem se ještě jednou na Cynthii, která působila podobně vyřízeně jako já, a odlolala pokušení vydávat pazvuky, které by ulevily mému enormnímu břichu. Poznámek o tom, jak jsem plná, jsem měla taky docela dost odřečněných, takže mi nezbývalo nic jiného, než být spokojená. "Nikam se nehnu už," neodpustila jsem si nakonec a přivřela blaženě oči.
Což jsem možná neměla dělat, protože po chvíli se ozvalo zaskřehotání, které okamžitě vyžadovalo pozornost. "Sheyo!" vykníkla jsem a velmi neelegantně se vyhrabala zpátky na nohy, i když jsem měla pocit, že se mé břicho stejně ještě dotýká země. Taky je v něm bizon, že jo. Zatímco my mile odpočívaly a vychutnávaly si plná břicha, Sheya se mezitím stihla přilepit k ledu. Oh, zastřihala jsem ušima, když jsem si uvědomila, že to není až taková tragédie, a na moment se zazubila. Pak jsem pohledem radši ještě narychlo zkontrolovala Cynthii, jestli to není příliš nerodičovské chování, a se zaujetím si prohlížela Sheyin vytahaný jazyk. "Řekni něco vtipnýho!" povzbudila jsem ji, aby nám tu jen nekřehotala.

Nejistě jsem se zazubila, když se naše konverzace odnesla kamsi směrem k rodinným kruhům, které podle všeho nevypadaly moc slibně. Zvědavě jsem poslouchala, jak Cynthie jmenuje své sourozence a Bouři, vlčici, která podle všeho znamenala hodně, a občas na to přikývla. Já toho vlastně vím pořád úplný kulový, visela jsem pohledem na Cynthiině tlamě a fascinovaně občas vydechla. Netušila jsem nic o tom, jaké sourozence má, ani kolik vlků mohla nazývat přáteli. Ještě se vůbec neznáme, uculila jsem se po chvíli a něco na tom, že je ještě co poznávat a co objevovat, mě nadchlo. Máme vlastně celej život před sebou, jen na to, abysme se poznaly. Chtěla jsem se otřít o Cynthiinu líci, nějak jí vyjádřit, že ji mám ráda, a že je někdo, koho bych chtěla poznávat po zbytek života, ale... nějak to nevyšlo. Hlavně proto, že na mě přistála podobná otázka. Ach jo, stáhla jsem na moment uši a pak přimhouřila oči. "Jako... žádný tetičky z mojí strany, ale..." přehodnocovala jsem, jestli vůbec stojí někdo z mé rodiny za zmínění. Ach jo, ach jo. Starling si někde lítá v oblacích a Auron je nejspíš ještě někde... někde. "Máš dva strejdy? Jeden je- no... vlastně nevim, kde je a druhej... taky... někde bude." Vypoulila jsem oči a s uznáním pokývala na svá slova, ale zrovna extra zajímavá odpověď to nebyla. "Moje hlavní rodina jsme my," prohlásila jsem nakonec s úsměvem a raději pozorností utekla k výlovu ryb, které vyžadovalo mnohem méně povídání a mnohem více soustředění se na něco, co nebyla moje rodina, nebo moje absolutní selhání.
Sheya dokonce stihla už i něco ulovit, ale já jen přihlouple postávala, zírala do ledu a vyčkávala na zázrak. A ten se doopravdy dostavil. "Tak to nene!" vykníkla jsem znovu a s rozzářeným výrazem se zubila na své společnice, a občas i na našeho bizona, aby se neřeklo. V životě jsem asi neměla takový hlad. "SEŽEREM HO CELÝHO!" vykřikla jsem, abych potvrdila Sheyina slova, a nadšeně se vyřítila k naší lehce dostupné a zcela zasloužené kořisti. Pořád byl ještě teplý a jeho maso vonělo až do mého žaludku. Ještě na moment jsem se provinile zadívala na Cynthii se Sheyou, jako kdybych vyčkávala na poslední potvrzení, že ho můžeme sežrat úplně celého, a pak se konečně zakousla. "Uhmmmm!" vydechla jsem spokojeně a nadšeně bojovala se soustem, které bylo decentně menší než moje tlama. "Mywlíte, žwe ho twa kwoule nwějak ulowila? Nwebo jwak se twohle jakwo swtane?" zeptala jsem se při blaženém mlaskání a, i když to teda nebyla zrovna otázka na odlehčení, si s tím vůbec nedělala starosti.

// Středozemka

Eeh... zaťala jsem zuby a pokusila se tvářit co nejněžněji, když mi Cynthie olízla tvář. Ale dělalo se to dost blbě, když byl jeden zodpovědný za to, že celeá nálada mohla jít v klidu do háje. Spala jsem. Prostě jsem spala, vydechla jsem zhluboka a měla upřímně pocit, že by bylo vlastně moc fajn si sama do sebe kopnout, jen tak, aby mi alespoň někdo dal sežrat to, jak bezohledná jsem byla. A Cynthie mě má pořád ráda, jako kdyby se nechumelilo, přimhřouila jsem na moment oči a zadívala se na oblohu. Jasně, že se chumelilo. "Jo- já-," zadívala jsem se zpátky na Sheyu, která se usmívala, a na moment se sama zarazila. Možná, že nemělo cenu si pořád říkat, že nemám cenu já. Stejně už jsme to všechno věděly. "Úplně jsem to prochrněla! Pff, výbuch sopky, ten by mě nevzbudil ani normálně," pokusila jsem se zazubit, abych nedala Sheye moc příležitostí se cítit špatně, a s vysokou úlevou přivítala, když jsme se pustily do shánění ryb. "Jdem na to!" vykníkla jsem možná až příliš nadšeně a vyřítila se ke břehu docela precizně vybraného jezírka. Spadnout do takhle promrzlé vody bylo přesně to, co bych v životě nechtěla. Možná by to ale bylo fér. Hm. Se můžu rovnou nabídnout, že chytim pár rybek pro ostatní a pak si můžu zaplavat břichem nahor- "H-" vydechla jsem náhodný pazvuk a prudce otočila za zvukem žuchnutí, co v doprovodu podivných cinkrlátek znělo za našimi zády. "Tak to nene!" vykřikla jsem a s pootevřenou tlamou se zadívala na naši kořist. To nene, vydechla jsem a přihlouple se rozzářila, zatímco jsem nevěřícně mrkala ze Cynthie na Sheyu. "Ta koule nakonec nebyla tak špatná?" špitla jsem fascinovaně a nervózně přešlápla. Nechtěla jsem být první, kdo se do jídla vrhne, ale ta špetka vůle, co mi zbývala, moc dalšího váhání nezmohla.

A sakra, stáhla jsem na moment znepokojeně uši, když se Cynthie zeptala Sheyi, kde vlastně byla a co dělala. Dokud byla cílem otázek ona, bylo to v podstatě ještě přijatelné a fajn, ale... tak nějak už jsem cítila, že se to každou chvílí může změnit. V rámci všeho toho nesmyslného pobíhání a shánění skel, o kterých jsme netušily, k čemu jsou, v rámci nevybouchávání do vzduchu, boje s kokosy a lachtany, prostě... tak nějak jsem zapomněla na to, že Sheye pořád dlužím vysvětlení. A že se musím cítit provinile, protože... Protože jsem prostě dáreček. Jejdanánku, tady se někomu vytratilo z kebulky, že vlastně zklamal všechny, na kterých mu kdy záleželo, jejich srdíčka rozdrtil bezohledně na kousíčky a nebo tak něco. To se tak občas stává, jémine. S nejistým úsměvem jsem naslouchala vyprávění Sheyi a snažila se vypadat, jako že nemám na starost nic jiného, než pozorně vnímat její slova. To je v háji. Co mám pak asi tak říct? Že jsem se prostě vzbudila v křoví a hotovo? Přimhouřila jsem oči a zalapala po dechu. Sheya. Teď mluví Sheya, nastražila jsem zvědavě uši, když zmínila jméno Saturnus, a tázavě se ohlédla na Cynthii. To je ten- ten? naznačila jsem svůj dotaz, než jsem se zase zadívala na Sheyu. Rozhodně ten její hošánek není Meinere, to je- tamten. Ten s kokosy. Trhla jsem sebou, když přišel moment, kdy se nějaká otázka týkala i mě, a zavrtěla nepatrně hlavou. Děsně se mi chtělo utéct a nikdy už nic neřešit. Zabořit hlavu hluboko pod zem a vylézt, až bude zase pěkně. Až to někdo vyřeší za mě. "Já... upřímně moc nevim. Spala jsem," pokusila jsem se jí odpovědět co nejstručněji, aniž bych se nezhroutila pocitem viny k zemi, a protáhla nepříjemně ztuhlá záda. Vynikající poskytnutí vysvětlení. Dalších dotazů netřeba.

// Medvědí jezírka