Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Šakalí pahorkatina

Odpověď, které jsem se dočkala, byla vskutku šokující. Chtěl sebrat Sheyu? Proč by to jako dělal? Nevypadal úplně jako perverzák, ne? A... blesk? Jako kdybych byla znovu oslepena tou září, co nejprve zasáhla strom, jen aby pak usmažila celý můj kožich. Jasně, že blesk. Na sucho jsem polkla a doufala, že si nikdo mého strachu nevšimne. Blesk jsem si pamatovala, možná až příliš dobře. Ale všechno, co bylo těsně před ním, bylo v mlze. "Blesk si pamatuju, ale... jak jako sejmul?" přimhouřila jsem oči a celou nejistotou se zapotácela tak, že jsem na moment dopadla do kožichu Cynthie, který stále voněl jako vůně po dešti a čerstvý horský vzduch. Mohla bysem tu zůstat, uculila jsem se a už už se uvolňovala, abych zůstala navždy v pohodlí, jenže na to jsem stále měla funkční svůj předstíraný nelesbický pud. "Zakopla jsem!" zahulákala jsem na vysvětlenou a se značnou námahou se znovu vyškrábala na vlastní nohy, na které se téměř nedalo spoléhat.
Jenže vlk si fakt nemohl ani oddechnout během vlastní chůze, protože mě pořád někdo (Sheya) probíral a napadal. "Ti dám vyzkratovaný mozek!" zaprotestovala jsem a i když jsem naprosto nesouhlasila, neopovažovala jsem se znovu zavrtět hlavou, poněvadž to by vedlo jen k dalšímu plackování na zemi, "Jsem úplně v pohodě. Furt vím všechno. No fakt, zkus mě!" Narovnala jsem se a zhluboka se nadechla, jako kdyby to snad mohlo mou hlavu udělat větší, a nastražila uši, připravená vysvětlit Sheye vznik vesmíru. "Třeba vim, že Legendě žádný liány nejdou. A že je pořád skvělá!" zabrblala jsem, částečně uražená tím, že i vlče zpochybňuje mou mozkovou kapacitu. Nejsem žádná vymatlaná blbka! Uh, neřekla jsem, že je skvělá? Řekla jsem, že je blbá. Nebo ne? Jo. Řekla jsem blbá. Nervózně jsem se pro sebe ušklebila a snažila se nespadnout do řeky, zatímco jsme všechny tři pokračovaly dál na sever.

// Sopka Fëlga 'Tarátar (přes Západní Galtavar)
// Pak můžeme rovnou dělat tu pařbu u VVJ :D :D

// Řeka Midiam
// Tak... zajdeme k sopce? :D To bychom mohly dát! >:D

Párkrát jsem se v rámci své rotační chůze obrátila, abych se ujistila, že nás ten podezřelý vlk, co jsem z něj měla zcela instinktivní a neoprávněné obavy, nepronásleduje, protože kdyby tak učinil, bylo by to naprosto v háji a já netušila, co bychom si počaly, když se Cynthie nyní s tak vřelou láskyplnou péčí profesionální matky starala o téměř dvě nemluvňata, přičemž Sheya byla bezesporu to vyspělejší a bezkonkurenčně samostatnější, které se dokázalo alespoň bezchybně přemisťovat a nakrmit. Překvapeně jsem zamrkala, když Cynthie zahučela, že je ten vlk, co se mi nelíbí, úchylák a vrah. "Jo?" zeptala jsem se co nejinteligentěji to šlo a natočila hlavu znovu do strany, aby alespoň pravá strana mne chodila v rámci možností elegantně. A Sheya ho hryzla. Kolik toho jako stihly beze mě? "Je to nějaká další tvá známost, o který nevím?" zeptala jsem se a pokusila se i o dramatické zděšené gesto, jenže na to jsem se až příliš musela věnovat vlastní rovnováze, zachování dostatečné energie pro pokračování v existenci, a ke všemu jsem ještě ani netušila, že můj hlas zní jako ploché hulákání. Jenže Krása, která stále vypadala nějak vyklepaně, prohlásila, že ho, podle mého pochopení fakt toho cizince, měla ňafnout více. Nemůžete si ty insajd džouky nechat na potom? To jim mám fakt udělat radost a vyptávat se na každou blbinu? Na malý moment jsem se dotčeně zamračila na Legendu, která po mém boku kráčela tak... krásn-běžná vlčice. Kámoška. Je to kámoška. Sklopila jsem pohled zpět na Krásu a snažila se v jejím výrazu vyčíst to, co nevím. Zrovna tentokrát se o tom nerozkecá sama od sebe, co? Protočila jsem hotově očima, čímž jsem způsobila, že se mi zamotala hlava, a i když jsem si hodlala udržet roli odsuzovačné vlčice, momentálně na to nebyl čas, protože celé mé tělo neovladatelně padalo do strany. Zapotácela jsem se a několikrát zapletla nohy přes sebe, než jsem se konečně vrátila ke své oblíbené stabilitě. Sakra. To je děsně trapný. Rychle jsem bleskla pohledem po Cynthii, jen abych se ujistila, že mé škobrtnutí neviděla. Ne že by mi nějak záleželo na tom, co si myslí, že jo. Páč je mi to ukradený. Prostě si tu jdu a je mi fuk, co si myslí, poněvadž... co jako? Se na ni nesnažim zapůsobit! Přesvědčila jsem sama sebe a věnovala své přítelkyni nevinný úsměv. "A co teda udělal?" zeptala jsem se nakonec a ze všech sil se snažila zakrýt svou zvědavost. Jestli udělal něco drsnýho, tak se můžem vrátit a nakopat mu zadek.

// Řeka Mahtaë - Sever (přes Medvědí řeku)

// dramatu už bylo asi dost, tak... zase půjdeme >:D Díky za hru, Sigy! :3 A Awnay taky! ^^

Sledovala jsem fialové tečky, které svítily v mlze nade mnou, a rozhodně musely něco říkat, protože voda kolem zase zahučela a zašuměla. Nerozuměla jsem, co říká. Nebo jestli po mně něco potřebuje. Ale cítila jsem její dotek a to prozatím bohatě stačilo. Navíc... ho bylo čím dál tím více. Měla jsem její tlapu. A její bok. Každé nadechnutí, byť teď váhou Legendy bylo o něco těžší, bylo krásné. Cítila jsem, jak se její tělo mírně zhoupne do prohlubně po mém nádechu. Hřála mne. Jak to, že je tady? Jak... jak to? Zoufale jsem se pokusila k ní přitisknout ještě o něco více, schovat se do její srsti a užívat si bezpečí, které poskytovala, jenže i když byla takhle blízko, stále mezi námi byla pro mne nepřekonatelná vzdálenost. Měla jsem na dohled její srst, která se postupně zaostřovala a znovu rozostřovala tak, že sotva jsem nalezla jemnou stříbrnou nitku, znovu se ztratila v černotě.
Jemně jsem nakrčila čumák. Usnula jsem? Kdy jsem stihla usnout? Něco mne šimralo. Co víc, cítila jsem, že mě něco šimralo! Něco, naprosto záhadná věc, musela být u mého čumáku. Cynthie? Stále v podivném omámení jsem olízla vzduch před sebou, ale na nic jsem nenarazila. Sněz to, zahučelo kdesi u mého ucha a já jen s námahou pootevřela poslušně tlamu, protože hlas, kterému patřil povel, bych zvládla rozpoznat už nejspíš kdekoliv. Hlas vlčice, která stále ležela po mém boku.
S těžkým soustředěním jsem se pustila do přežvykování čehosi, co jsem nedokázala zrovna dobře identifikovat. Mohla to být tráva, ale taky to mohla být řasa nebo něco podobně hnusného. Jenže jsem nebyla zrovna v situaci, ve které bych mohla jakkoliv úspěšně protestovat. Bude to v pořádku. Její slova zněla ustaraně a v kombinaci s jejím chraplavým hlasem jsem se cítila téměř provinile, že se nemůžu tak rychle dát dohromady a přestat jí zatěžovat život. Jenže všechno šlo tak... pomalu.
A poté se mi úspěšně povedlo zvednout hlavu. Rázem a bez jakéhokoliv plánování. Musela jsem se hýbat. Zůstat vzhůru. V pohybu. "Ne-breč," vydechla jsem ze sebe a věnovala Cynthii křečovitý úsměv. Tím, že jsem se znovu vrátila do své role drsňáka, jsem se alespoň přinutila nevrátit se znovu v podobě placky na zem. Ne že by mi bylo zrovna na vstávání, ale alespoň hlavu už jsem měla jakž takž pod kontrolou. "Jsem zdravá jak rybička," prohlásila jsem stále trošku udušeně do prázdna, které stále znělo utopeně. A jak že jsme se sem dostaly? Zamrkala jsem a tázavě se podívala na ostatní vlky. Sheya musí mít další trauma. Za to dostanu sprda. A tahle vlčice... přimhouřila jsem oči na černou vlčici, co tu prostě byla, aniž bych měla vůbec tušení, co je zač, Tu asi znát nepotřebuju. A pak je tu tenhle. Ten... Tázavě jsem natočila hlavu do strany, když přišla řada na zkoumání hnědého vlka. Něco na něm prostě nebylo správně. "Půjdem?" navrhla jsem mně neznámou hlasitostí, která pravděpodobně vyzněla jako hulákání, a začala se průbojně škrábat na všechny čtyři. Asi bysme měly jít dál. Nešlo to zrovna... nejlépe. Nebo snad dobře. Všechno se klepalo a bolelo. Ale nebudu ji přece votravovat s tim, jestli mě podepře. To by ji zabilo. A mě taky. Eh. Jsme jen kámošky. A osahávání bylo dost. Naklonila jsem se nešikovně na pravou stranu a hlavu natočila na druhou, jako kdyby to mělo mou rovnováhu spasit, a se zamračením naposledy vrhla pohled na decentně zamlženého hnědého vlka v pozadí. "Nelíbí se mi," zašeptala jsem Legendě s Krásou a doufala, že to nedojde až k tomu podezřelému hošánkovi, páč tohle bylo jen mezi námi děvčaty. A on, náhodný kolemjdoucí, se vůbec nemusel do našich názorů cpát.

// Šakalka(?)

Všichni byli nějak utlumení. Kdo vůbec všichni byli? Nebo kde? S mým výhledem se to dalo velmi těžko rozpoznat. Ležela jsem na zemi a všechno vypadalo jen jako placka. Placka a nad ní nebe. A černá šmouha. Sledovala jsem ji. Byla maličká a máchala sebou ze strany na stranu. Cynthie, pokusila jsem se ji oslovit, jenže jediné, co se mi ozvalo z krku, bylo dusivé chrčení. Musela to ale být ona. Byla černá. A rozmazaná natolik, že jsem nemohla poznat jediný její světlejší chloupek, což by normálně vedlo k udivené scéně o tom, že zas až tak stará není, ale teď na něco takového nebylo ani pomyšlení. Nebyl čas na to se přetvařovat a jedna u mála věcí, co jsem věděla, bylo, že ji potřebuji u sebe. Cynthie. Kdybych mohla, křičela bych, dokud by zase nebyla na obzoru. Jenže i něco tak jednoduchého, jako je okřikování svých nejbližších, teď úplně nešlo. A aniž bych si to přála, začaly se mi přivírat oči. Chtěla jsem ji vidět. Chtěla jsem se ujistit, že tu je. Že je všechno v pořádku. Jenže celý svět mizel pod tmou s podivně svítivými tečkami.
Nehnutě jsem ležela a necítila vůbec nic. Nespala jsem, ale nebyla jsem ani vzhůru. Všechno bylo tak nějak... napůl, a já si ani nedokázala vzpomenout, jak se to stalo. Nebo jestli to tak bylo vždycky. Možná, že jsem byla pod vodou. Mohla bych otevřít oči a zjistit, že se topím, zatímco ostatní na mne volají ze břehu. Cítila jsem, jak mne pohlcuje voda. Musela jsem se topit. Topila jsem se? Mé srdce bilo rychleji a rychleji ve snaze se zachránit z nebezpečí, co už dávno pominulo. Klesala jsem na dno jako těžký kámen. Musela jsem se bránit, ale ať už jsem si přála udělat cokoliv, nedokázala jsem nic. Každou chvíli mi měl dojít dech. A pak se to stalo. Prudce jsem cukla přední. A znovu. Znovu. Nemohla jsem plavat, ale mohla jsem něco nahmatat. Někoho. Nebo to byl jen teplý kámen. Ale za ten risk, že je to její tlapka, to stálo. "Gen," zabrblala jsem, neschopná ji pořádně oslovit, a líně pootevřela pravé oko.

// Jsi si jistá, že si to nebereš příliš osobně? :D

Líbilo se mi, jak se na mě Legenda na moment zadívala. Cítila jsem se... supersebejistě. Nezničitelně! "Kráter!" dodala jsem k její výhružce a mírně zavrčela. Vypadalo to, že vlk nemá slov. Báječný. Vezmem Sheyu a půjdem. Proč se s nim pořád takhle vykecává, sakra. Co na něm vidí, že se od něj nemůže trhnout? Zírala jsem na Sheyu a jen koutkem oka vnímala, jak v perverzákovi Sigym roste vztek. Sheyo. Jdem. Klidně do tý vaší smečky v podělaných horách. Ale jdem. Pryč. Teď. Obrátila jsem se na Cynthii a nenápadně hlavou ukázala na Krásu. Tak ji prostě odnesem? Tázavě jsem zamrkala, ale dříve, než jsem stihla udělat cokoliv jiného, bylo po mně.
Ozvala se rána a strom vedle mě byl zasažen bleskem, shodou okolností z čistého nebe, na kterém sotva vycházelo slunce. A kru- Nemělo cenu uhýbat. Stála jsem na místě, neschopná pohybu, přidělaná k zemi. A potom už doslova. Celé mé tělo se rozvalilo po zemi v nepříliš přirozeném lehu, křečovité a zaseknuté v čase. Z veškerých slov ostatních se stalo jen hučení pod vodou, jako kdybych měla každou chvílí usnout. Mé oči viděly sotva malý kousek přede mne, všechno ostatní bylo skryté v mlze, která se pomalu barvila do červené a oranžové. Nesahej, zoufale jsem koutkem oka sledovala hnědou skvrnu, která patřila tomu vlkovi, který... těžko říct. Který se mi nelíbil. Vyplašeně jsem se pokusila o ucuknutí, ale mé tělo se nepohnulo ani o kousek, stále podivně skrčené. Nesahej, pokusila jsem se zopakovat, ale z tlamy mi nic nevyšlo. Potřebovala jsem, aby ten hnědý vlk zůstal pryč. Chtěla jsem černého vlka. Černý vlk byl dobrý. Hnědý už ne.

Se Cynthií bychom si úplně klidně mohly založit duo spravedlnosti, protože to, jak jsme toho vlčího úchyláka odrovnaly, bylo boží. Cítila jsem se po jejím boku naprosto neohroženě a drsně, jen... kdyby se nám všechno to vrčení a bránění ještě povedlo. Jenže ne. Sheya nás začala představovat a ten slizák se ze všeho snažil vykecat. "Ti dám dámy!" zavrčela jsem, dotčena i blbým oslovením. Ty dámy si může strčit někam. Jestli si myslí, že mu sežerem tyhle sladký řečičky... podezíravě jsem na něj přimhouřila oči, zatímco se pouštěl do básnění o tom, jak si Sheya začala. Ještě mi tvrď, že to chtěla, ty pako. "Tak koukej, ty slizáku. My máme naši Sheyu naprosto pod kontrolou. Slyšels někdy vo svobodný výchově? Ha? Hádám, že ne, když máš potřebu další vlčata, co potkáš, držet v nějakých temných jeskyních a čas od času je přijít zkontrolovat. My Sheye dopřáváme svo-bo-du, jestli ti to slovo něco říká. Ale chápu, že jestli ses jako vlče nedostal z nějaký díry, tak jseš trošku vedle, no." Vzhledem k tomu, že od vlka nehrozilo jiné nebezpečí, než uklouznutí na jeho slizkých řečích, mohla jsem se v klidu posadit naproti němu a věnovat mu široké uculení, kterého posílalo rovnou do háje. "Fakt díky, jseš náš spasitel. Co bysme si bez tebe počaly, takhle nám brát vlče a cpát ho hned k sobě. Jo, zachránce dne," zabrblala jsem a pohlédla na Sheyu, která si z ničeho nic nedělala, což... znělo přesně jako ona. Je děsně snadná kořist, sakra! Vždyť má bejt už dávno poučená a oplývat vědomostma, krucinál! Možná, že ty žížalky nepochopila úplně dobře? Tázavě jsem pohlédla na Legendu, mou kolegyni v boji proti slizákům. Přítelkyni! Usmála jsem se na moment, než jsem si uvědomila, jak teple to zní. Ehm. Kolegyni. Jo. Přesně tak.
"Koukej, Igy z Aharu, tady vlče je Bonifác, já jsem Kněžka Běžka... a tady vedle mě je Císař Spravedlnost. Neštvi," oznámila jsem mu ve zkratce a zírala mu přímo do očí, protože jeho chladný tón se mi vůbec nelíbil. Třeba ani smečku nemá a je to fakt jen potulnej perverzák.

// Kaskády

Částečně znechucená a částečně pobavená jsem se ušklebila na Legendin komentář. Opravdu, bezpochyby jsme spolu prožívaly ty nejkouzelnější chvíle našeho života. Doufám, že teď bude zas chvíli pokoj. Nevim, jak u Krásy, ale k nám dvěma se to úplně nehodí. Jsme sakra paní v letech! Nebo ne. Ne. Cynthie je paní v letech! Se spokojeným úsměvem na tlamě jsem si prohlížela svou černou společnici, jejíž kožich byl protkaný jemnými nitkami světlých chlupů. Ne že bych ji nějak extra zkoumala, když mi je stále neustále ukradená. Ale tohle jsou rozhodně šediny. Jí táhne tak na desítku, ne? Heheh. Provádím tu stařenku. "Legendo?" Začátek otázky ze mě už vyšel, takže by bylo nejspíš úplně nejtrapnější nepokračovat, "Jestli mi odpustíš takhle buranskou otázku, mohla bysem se tě zeptat, ó, kolik ti vůbec je?" Zcela nevinně jsem zastřihala ušima a se zvědavostí upírala oči na Cynthiinu tlamu, která měla každou chvílí prozradit tajemství dlouhověkosti, když v tom... Co to ta Sheya dělá, proboha? Během okamžiku byla uvolněnost ta tam a já se rozeběhla k nějakému vlčímu hošánkovi, co určitě neměl ty nejlepší úmysly. Jak jako pokud nikoho nemá? A proč se k němu tak cpe? To nic ze sex-appealu nepochopila? Má si dávat bacha, sakra. "Hej!" vykřikla jsem na vlka, když jsem slyšela jeho slizácké kecy, "Dej si vodstup! Tahle vlčice, do který ti nic není, už někoho má! A žádnej tvůj azyl pro chudý nepotřebuje!" To se mi snad zdá. Takovej slizák bude mluvit na naši Krásu. Jestli ihned neuhne... výhružně jsem zavrčela a rokročila se do ochranářského postoje, připravena se kdykoliv bránit. Nebo zaútočit. Ale rozhodně v rámci obrany.

Vypadalo to asi tak, že mě s téměř naprostou jistotou čekala kariéra hlavního dozorčího na Sheyinu a Cynthiinu dietu, poněvadž dříve, než Legenda dokázala oponovat, sama musela do křoví. Máme tu kakací seanci. Na moment jsem se i škodolibě ušklebila, než... mě veškerý smích přešel. Myslela jsem si, že je nemožné, aby se něco takového stalo i mně, ale nyní, jen chviličku potom, co jsem si v naší skupince získala dominanci pomocí zdravého zažívání, se i u mě všechno mrvilo. Sakra. Vyplašeně jsem vypoulila oči a začala hledat vlastní úkryt. Nějaký pitomý křoví. No tak. Kolik jich tu asi tak je? Do tamtoho se už podělala Sheya... Jenže mé vnitřnosti mi nedávaly moc času. Všechno v nich křičelo, že chce ven. Ale v tamtom je teď Cynthie! Do háje! Vztekle jsem stlačila hrudník, jak jen to šlo, abych ve svém vlastním těle vytvořila iluzi, že je všechno v pořádku, ale zvuky nepřestávaly. Do háje. Do háje. Do háje. Další křoví na dosah už nebylo, ale já musela jednat. Zoufale jsem se s nepřirozeně přikrčenýma nohama dobelhala až za kmen starého stromu a přičupla si, ať už to slovo znamená cokoliv. Na to, jak to působilo akutně, se mým vnitřnostem nyní vůbec nechtělo pracovat. Takovýho dramíčka pro nic? Uraženě jsem se zamračila na prázdnou zem pode mnou, která přímo zářila čistotou. Jenže já bojovala o čas. Každou chvílí se mohla Cynthie vynořit z křoví. A každou chvílí se mohlo jít dál. Jenže obsah mých vnitřností nechtěl jít nikam. Krucinál. Dělej. Budem to mít za sebou. Mít ještě to pitomý křoví. Ale takhle. Nečekej na soukromí a dělej! Netušila jsem, co by mohlo pomoct, takže jsem jen bezbranně tlačila a modlila se ke kdovíkomu, aby ze mě alespoň něco vypadlo. Rozhodně radši teď, než na cestě po holé pláni.
Samým úsilím jsem už celou věčnost mhouřila oči, když jsem konečně ucítila sladkou úlevu úspěchu. A překvapivě to nebylo tak špatné, jak jsem čekala. Představovala jsem si to nejhorší, co se mohlo stát: až nadpozemsky tekutý sliz, co by vtekl rovnou do temné vody poblíž a obarvil ji do agresivního tónu oranžády, ale tohle... tohle bylo fajn. S tichým oddechnutím jsem na svůj výtvor nahrabala zadníma trochu hlíny, jako kdyby ho to mohlo skrýt, a volnou chůzí se vydala ke svým společnicím. "Lehké jak pírko," okomentovala jsem ještě celou záležitost speciálně pro Legendu a vydala se za Krásou, která se svým výkonem nejspíš dost dehydratovala. Fujky.

// Řeka Midiam

K mému vlastnímu překvapení jako první odpověděl právě kámoš sám, přičemž Legenda ho doplnila přesně o to, co jsem chtěla slyšet. "O tom nepochybuju," odsouhlasila jsem černobílé hromádce, co měla jen jedno oko a celkově působila fakt jako nejlepší a nejcojávímco, a široce se na něj uculila. Meiné. Díky, Sheyo. Na tebe se dá fakt spolehnout. Už jsem se chystala ke spokojenému úšklebku, dokud... "Mazlila?" zopakovala jsem po ní téměř nevědomky a na moment zůstala sedět v překvapení. Pak, že je to jen kámoš, že jo. Tady ten hoch je její amantíček a můžu být ráda, že je Sheya viděla jen se mazlit. "To je k nevíře! Legendo, ty nestoudnice! A tady Meiné, to je mi teda úroveň! Od nejlepšího bych čekala nějakou slušnost a vychování!" Snažila jsem se tvářit co nejzděšeněji, jako kdyby má morálka byla opravdu narušena, a občas dramaticky máchla tlapkou. Pravdou ale bylo, že někde uvnitř se něco rozbilo. Znovu. Místo něčeho, co mělo být pěkné, tam bylo cosi... prázdně znepokojujícího, co nesmělo být jmenováno. Jasně, že se tady mazlila s tímhle hovadem. Sotva se na mě vykašlala, už se tu lepí na někoho... takovýho. Zavrtěla jsem odmítavě hlavou a chystala se říct ještě něco, co by zakrylo všechny ty podivné pocity, co hýřily v mém nitru, ale, jako kdyby toho nebylo dost, přidala se k nám další vlčice, která se taky pustila do osahávání toho jejich Meiného. Asi na něm něco viděj, nebo nevim. Jako... nevypadá jako alfa materiál, ale třeba má někdo úchylku na... umírající kousky. "Teda, Meiné, ty jsi kanec," prohlásila jsem, aniž bych se jakkoliv věnovala nové vlčici, a obdivně hvízdla. Fakt by mě zajímalo, co na něm viděj. Jako... to někdy byl fešák? To asi těžko, ne? Jako... možná měl dvě oči, někdy, kdysi dávno, ale... ani to z vlka nedělá sexouše, ne?
Naštěstí jsem nejlepšího a nejkrásnějšího Meiného nemusela řešit, poněvadž mi byla od velectěné Cynthie, která to fakt asi pekla s každým, ještě velectěnější nabídka, jestli se k nim nechci přidat na toulkách. To by se ti líbilo, co? Nejprve mě nepotřebuješ, ale teď bysem se hodila, ha? Ze všech zbývajících sil jsem se tvářila, jako že nad její nabídkou hodně důkladně přemýšlím, porovnávám všechny výhody a nevýhody, zvažuji, jestli mi není lépe o samotě, jestli mi za to stojí přítomnost Sheyi a kdesi cosi, ale nemělo to cenu. Nedokázala jsem zastavit ocas, který se začal okamžitě nadšeně vrtět, a celou mou pózu vlka se zdravým odstupem pokazil. "S tou největší radostí, drahá! O něco takovýho přece nemůžu přijít," vykřikla jsem a oplatila Cynthii svůdné mrknutí, připravená vydat se pryč. Jenže pořád tu byla Sheya, která momentálně doslova otravovala vzduch. Eeeh, čím ji krměj? Bleskla jsem po ní přísným pohledem, který se okamžitě přemístil na pravého viníka toho smradu, Legendu. Koneckonců, to ona měla dohlížet na kvalitní stravu Krásy. Nemá ještě pít mléko nebo tak něco? Nebo toho žere hodně? Potřebuje víc vlákniny? Kde sakra seženem vlákninu! "Myslim, že budu muset dohlídnout na váš jídelníček," zabručela jsem s nakrčeným čumákem a s čistým svědomím nechala Sheyu, ať se v křoví pořádně vyřádí.

// Východní Galtavar
// Snad nevadí, když se vecpu :c

Jenže místo skvělých pocitů, co bych tu snad někdy mohla najít, se mi do čumáku vecpal známý pach. Tak tohle je trapný. Rozpačitě jsem se zastavila na místě, neschopná se rozhodnout, co dělat dál. Zrovna tady, sakra. Uprostřed ničeho. Jasně, že tu budou zrovna ony. Jako kdyby nikdo jinej ani neexistoval, sakra. Zrovna ony dvě. Určitě se za tu dobu už mezi sebou dohodly, že jsem nějaká jejich lesbická pohroma, a nesnášej mě ještě víc. Proboha. Tvářila jsem se tak drsně, jak jen to šlo, ale pravdou bylo, že nebyl způsob, jak na sebe neupoutat pozornost, a nervozita ve mně začala stoupat. Fajn. Je tu s nima ještě jeden vlk. Co by se asi tak mohlo stát. Prostě... budu dělat, jako že nic, a to je mi náhodička, a rozhodně vás nechci vidět, cože, my se známe? Jo. To bude v pohodě. Bude to v pohodě a... zaťala jsem zuby a co nejuvolněnější chůzí se vydala ke skupince.
Ten vlk Cynthii určitě balí a narušuju jim romantickou chvilku. Ať si klidně s někým chodí, vždyť mně je to taky úplně fuk. Úkosem jsem si změřila cizího vlka a zářivá jak sluníčko se posadila vedle své nejdražší přítelkyně. "To je mi ale náhodička! Nazdárek zdárek, drahoušku! Ahoj, Kráso!" S veselostí, která byla méně hraná, než bych si přála, jsem se zazubila na obě vlčice, a k Cynthii se rovnou i trochu naklonila, ne snad proto, abych si znovu užila její pach, ale... prostě jen tak. Nejsem lesba. Vole. "Co to tu máte za kámoše?" zeptala jsem se, aby v mém hlase nebyla tolik slyšet zášť a žárlivost, a tak nějak doufala, že se Sheya přiřítí s odpovědí obohacenou o nějaké další zbytečnosti, protože... to byla prostě celá Sheya.

// Smrkáč

Stejně je mi líp, že jo, bručela jsem si sama pro sebe, zatímco jsem se objevila znovu na té připitomělé louce, co byla zatopená, když jsem ještě byla ve společnosti Oriona s Lothielem, kteří se na mě shodou okolností vykašlali taky. Já fakt, nevim, čím to je. Proč zrovna já jsem všem u prdele. Je to můj sex-appeal, nebo co? Jak to sakra dělám, že úplně každej, úplně každej blbej vlk ode mě zdrhne. I podělaný vlče. Věděla jsem, že si za všechno mohu sama, ale zatím nebylo v plánu to jakkoliv přiznávat. Koneckonců, byla jsem to já, kdo jim řekl, ať odejdou, nebo snad ne? Ale odešly. Jako kdyby se nechumelilo. Nejdřív prej, že jsme kámošky a kdesi cosi, Cynthie naslibuje hory doly, Sheya se tváří, jako že mě má ráda, a pak si to takhle odkráčej do slunce západu. Prostě se mě chtěly od začátku zbavit. Nenáviděj mě. A já je taky. Nebo ne? Jo. Nenávidím. Děsně. Ty jedny... Chyběly mi. Bez jejich společnosti se každý krok zdál tak trojnásobně delší. Ale jsem velká holka, takže si nemusí nikdo dělat sakra starosti. Kdo by si je taky dělal, že jo. Všem jsem úplně u- Bylo zvláštní, že i mé myšlenky se nyní zastavovaly před každým sprostým slovem, jako kdyby kontrolovaly, zda je náhodou nezaslechne Krása. Jenže ta je v háji. Povzdechla jsem si a naprosto bezdůvodně šla dál, kamsi do pryč, někam, kde bych mohla konečně najít nějaké skvělé pocity.

// Kaskády (přes Východní hvozd)

Samozřejmě, že se na mě úplně vykašlaly. Uraženě jsem seděla na svém pohodlném místě, na kterém bylo tisíckrát lépe, než kdybych byla v přítomnosti Krásy s Legendou, a nehodlala se pohnout. A už vůbec ne hledat toho jejich pošahaného úchylného alfáka. By se jim líbilo, kdybych jim ho přinesla pod čumáky. Ať si ho najdou samy. Ta jejich blbá smečka mě vůbec nezajímá a můžou se jít bodnout, páč... Snažila jsem se na ně myslet co nejošklivěji, i když pravdou bylo, že jejich přítomnost mi během těch několika okamžiků začala velmi rychle chybět. Byla jsem sama, uprostřed ničeho, a možná s decentně zlomeným srdcem. I když je to celé jen sranda. Prča, že jo. My... se ani nekámošíme. Nenávidíme se a... takhle to prostě je. Lhala jsem sama sobě, ale rozhodně jsem to nehodlala přiznat. Nehodlala jsem ani na moment přiznat, že by mne snad ranilo to, co Cynthia řekla. Jsem jí úplně ukradená. Polkla jsem a se značnou leností se vyškrábala zpět na všechny čtyři. Co teď? Otázka, co jsem si položila, nešla jen tak zodpovědět, když všude kolem mne bylo prázdno. Ale mohla jsem jít dál. Sama. A to muselo stačit.

// Východní Galtavar

// Ragar (přes Ageron)

I když jsem byla plná odhodlání a důvěry a co já vím čeho ještě, co mě nutilo následovat Cynthii všude, pořád mě z chození všude kolem docela bolely nohy. A ze Sheyi zase hlava, což taky nebylo úplně nejlepší. Hlavně, když mě a Legendu začala svým vlastním způsobem označovat za štětky. "Jo, jasně, prodejné. Já jsem se svým sex-appealem tak drahá, že si mě nikdo nemůže dovolit. Až tady na Cynthii, samozřejmě," uculila jsem se na svou drahou společnici a věnovala jí zamilovaný kukuč, který se okamžitě vytratil, když prohlásila, že jen tak blbneme a žádné partnerky nejsme. No jo, uvědomila jsem si a s co největší nenápadností se ohlédla úplně jinam. "Pff, jo, jen tak blbnem," zopakovala jsem po Cynthii a dodala k tomu ještě nějaké to prskání kolem, aby bylo jasné, že představa, že bychom byly doopravdy partnerky, je naprosto směšná. Válím se tu smíchy, no fakt. Jenže... můj vnitřek byl nějaký... prázdný. Ne překvapený, ne šokovaný, ne změněný, ale... prázdný.
Nemyslela jsem si, že bychom byly partnerky. Všechno to hrajem. Je to pro prču. Celý je to jen sranda. Ani nejsme kámošky. Nebo jo? Ne. Jen mě nechává otravovat vzduch a já zas ji. Nic víc za tím není a... "Hele, mě nějak bolí nohy. Jděte si na dobrodrůžo a... já vám půjdu shánět toho vašeho ústředního úchyláka," zabrblala jsem a pokusila se o úsměv, aby to neznělo, jako že je něco v nepořádku. No jo, jenže jestli mě údajně bolej nohy, tak proč by sem asi tak chodila ještě po nějakých alfácích jak blbka? "Potom," dodala jsem a rázně přikývla. "Tak... čau, Kráso. A měj se nádherně, drahoušku," rozloučila jsem se a snažila se na vlčice z nějakých podivných důvodů vůbec nekoukat. Možná, že toho prostě bylo příliš.

Fakt jsem neměla moc zájem o sledování Cynthiinýho tentononcu, jak stéká úplně po všem, co cestou míjíme, a tak jsem se snažila koukat všude kolem. Na tlapy, do noci, na hory, co mi byly ukradené... nebyla to zrovna nejšťastnější procházka. Naštěstí přibylo drama, které vždy dokázalo do mého života vnést radost ze všedního dne. "Já a rozumět přelétavé duši?" zděšeně jsem po ní zopakovala a div ze vší teatrálnosti neomdlela, "To teda ne, Legendo. Já- já jsem opak přelétavosti. Jsem definice věrnosti. Proč myslíš, že s tebou ještě jsem? Ó, jak jsi něco takového mohla doposud přehlížet..." S politováním jsem zavrtěla hlavou a snažila se nedat příliš najevo, že i takto krátký proslov mne vyčerpal tak, že znovu musím lapat po dechu. "Myslim, že jsme si souzeny," prohlásila jsem ještě a sladce se na Cynthii uculila.
Jenže naše romantická chvíle nemohla trvat věčně, obzvlášť, když tu byla Sheya, která pro změnu byla zase definice blbých otázek a narušování soukromí. Tentokrát překvapivě neudělala ani jedno, jen si začala nesmyslně stěžovat na bolest nohou a žadonit, že chce na výlet. Naštěstí se o detekci téhle nesrozumitelnosti postarala už Cynthia, která nezapomněla svému vlčeti okamžitě vyhovět a pokračovat v jeho rozmazlování. Báječný. Vyroste z ní fakan. A ještě ke všemu půjdem znovu z kopce. Protočila jsem odsuzovačně očima a nechala své vratké nohy, aby se opět začaly škrábat dolů. Když mi došlo, že otázka, kam bychom si přály na výlet, byla i na mě, div mi srdce nepuklo dojetím. "Přeji si být všude, kde jsi ty, drahá!" zvolala jsem a nechala Cynthii, ať si to vyloží, jak jen chce.

// Smrkáč (přes Ageron)

Můj hrudník se rapidně zvětšoval a zmenšoval, jak se snažil polapit jediný doušen nehorského vzduchu. Motala se mi hlava a bylo mi na nic, obzvlášť, když se přímo nade mnou tyčila Cynthia s Krásou, nadšeně plánující, jak to tu všechno zechčijou. "Pa-ráda," zabrblala jsem a vyčerpaně se převalila zpátky na břicho. "S trochou štěstí potkáme i toho vašeho úchyláka a pozítří budu alfou." Vlastně jsem byla vděčná za to, že minimálně Sheya mému smyšlenému sex-appealu věří natolik, že by mě dala dohromady s jejím alfou. Ale jinak... tu nic pozitivního nebylo. Hlavně Legendy uspokojený ksicht, na který se vůbec nedalo koukat. "Z vašich scenérií je mi upřímně trochu na blití," zabrblala jsem a konečně se vyškrábala zase na všechny čtyři, "Ale díky. Moc." Smečka v horách. To je taková pitomina. To fakt mohl vymyslet jen nějakej blbeček, co se dá raz dva sbalit.
Faktem ale bylo, že pokud jsem se nechtěla koukat na své společnice, jak všechno počůrávají, tohle bylo jediné možné řešení. Zírat na hory a tvářit se, že je to fascinující. Možná trochu. "A jak to, že tu na to všichni kašlou? Nechtěj být s váma ve smečce či co?" zeptala jsem se, když už se ke mně vrátila část energie, a věnovala Cynthii úšklebek podobný tomu, jaký nedávno vytasila na mne. "A ten váš alfák je kde? Uletěl?" dodala jsem, protože jsem si připadala extra vtipná, a tak nějak tiše doufala, že to třeba i Cynthii pohorší. Její otrávený výraz byl můj oblíbený.