Gallirea - Příspěvky uživatele

Bere mě, pousmála jsem se, když se ke mně dostala Cynthiina odpověď, a tiše přikývla. "Tak... jo," odsouhlasila jsem nakonec, byť se nejednalo zrovna o nejrozsáhlejší a kvalitnější výpověď, a znovu se přitulila do svého právoplatného místa v kožichu své partnerky. Tak jo. Jo. Bude to v pohodě. Úplně naprosto. Asi fakt bude jen potřebovat čas. A... taky to nejdřív pochopit, no. Sheya sice rozhodně patřila mezi bystrá vlčata, ale... i ta nejbystřejší vlčata pořád byla pomalá a trošku ťulpasové. A tak to má být, usmála jsem se a už už skoro spokojením přivřela oči a propadla spánku, kdyby... nastražila jsem uši, když jsem slyšela své jméno. Podle mého názoru ho Cynthie vysolovovala úplně nejlépe na světě, ale to by asi nebyl dostatečný kompliment na to, abych to musela celé zmiňovat. "Hm?" broukla jsem jen a se zvědavostí ji propíjela pohledem. Co za debilní otázku to bude? Jestli ji mám ráda? Pff, nad tím snad ani nemůže pochybovat, ne? Tak na co by se mohla- Během okamžiku se mi dostalo odpovědi, která měla podobu docela lehce zodpověditelné otázky. "Oh, no..." začala jsem a s pobaveným úsměvem zavrtěla hlavou, "Ty jsi byla asi tak sedmý vlk, co jsem za celej svůj život potkala. Když teda nepočítám smečku a... rodinu." Báječnou rodinu. Fakt. Nejlepší, kdo mi zbývá, je Starling. A to dost vypovídá o mý situaci. "Takže ne," dodala jsem ještě rychle a, i když mi bylo odhaleno další tajemné zákoutí Cynthiiny mysli, má zvědavost stále nebyla ukojena. "Co ty, Kasanovo? Měla jsi někdy něco s tím... tím... Meiném? Nebo tak?" spiklenecky jsem se na ni zazubila a laškovně do ní šťouchla. "Ó, odhal mi tajemství srdce staré Legendy!" zaúpěla jsem dramaticky a jednou tlapkou se pokusila alespoň částečně dosáhnout na skalní tentononc nad námi, jako kdybych se tak snad mohla dovolat nebes. "Prosím," dodala jsem ještě sladce a spokojeně se uvelebila na přední, jako kdyby mne čekalo sáhodlouhé vyprávění.

Pro mé velké štěstí byla Cynthie prostě... Cynthie. Na moment jsem jen zaraženě přihlížela tomu, jak se rozšiřuje její úsměv, ale během další chvíle už jsem se přidala k ní. "Moje řeč," odsouhlasila jsem jí a potěšeně se uculila, když mi olízla čenich. Páč to teď můžem. Prostě jen tak, povzdychla jsem si a ještě o něco více se uvolnila, což teda znamenalo, že jsem zabrala pár centimetrů navíc na úkor svých společnic, ale to snad nevadilo. Jak by taky něco mohlo vadit, když všechno vypadalo úplně skvěle? Mám domov. Šťastně jsem se přikradla tlamou k Cynthii, jen abych jí opětovala olíznutí, a tiše se zachichotala, jako kdyby to bylo snad to nejďábelštější, co jsem kdy provedla. "Ty jseš nejkrásnější," špitla jsem spíše kamsi do země a stydlivě se přikrčila.
Jenže mé chování v podobě zamilovaného vlčete nemohlo trvat věčně. Snad neprobudim Sheyu, uvědomila jsem si a znovu se nejistě zakřenila. Kdyby jo, tak... bylo by to v pohodě? Asi mě má ráda, to jo, ale... nepokazila jsem jí právě život? Sebrala jsem jí mámu a udělala z ní vlče lesby. Nebo hůř, dvou leseb. A vecpala jsem se do její rodiny. Násilně. Bez dovolení. Nikdo se jí na nic neptal a prostě tu jsem, poraď si. Můj úsměv spadl a vystřídala ho rovná, neutrální linka. Třeba se mě chtěla zbavit a teď už nebude mít příležitost. Ale... přimluvila se za mě, ne? Tak... mě tu třeba chce. Třeba mě nenenávidí nebo... tak něco. Ale pořád... provinile jsem se podívala na svou partnerku. Líbila se mi, doopravdy moc. Jenže taky jsem ji ukradla vlčeti, které se nemohlo jakkoliv bránit. "Myslíš, že to Sheye nevadí?" zeptala jsem se nakonec a znovu tím úplně zruinovala naši příjemnou, téměř romantickou chvilku.

Trochu jsem protáhla obličej, když mi Cynthie věnovala jen stručnou odpověď, že se jedná o vlčici ze smečky. Tak to bysem si fakt nedomyslela. To je všechno? Celá zrazená jsem se už nadechovala, abych si postěžovala, ale pak z mé partnerky konečně vzešlo přesně to, co jsem potřebovala slyšet. Sladké, šťavnaté informace. Tiše jsem přitakávala, zatímco mi Cynthie vyprávěla příběh o rivalství, nenávisti, nevděku a vlčeti s divným jménem. "Takže ona tě nejprve zachránila, ale jen proto, aby tě mohla po zbytek života nesnášet?" pokusila jsem se shrnout to, co mi právě říkala. Chm. To... zní retardovaně. "To zní jako něco, co by se mohlo stát jen tobě," prohlásila jsem upravenou verzi, která už neobsahovala slovo "retardovaně", a na Cynthii se zazubila. Retardíku. "A Nym... podle mě za to úplně nemůže. Jestli ji vychovává ta tvoje Lennie, tak... je to jen oběť společnosti. Třeba by z ní jinak vyrostla báječná Sheya, ale měla prostě... smůlu. No," přimhouřila jsem oči. "Navíc, jestli je odrostlá, tak... určitě prožívá svá divoká léta, kdy je její identita nejzranitelnější a tak. To asi vůbec nemá cenu řešit," dodala jsem a sama se divila, kdy se na mě stal až takový expert na vývojovou psychologii. Okouzluju tě svýma vědomostma? mrkla jsem poočku na vlčici, která byla namáčknutá vedle mě. I když už jsem si jakž takž získala její srdce, stále mi strašně moc záleželo na každé dodávce jejího uznání. A patřím k ní. Jak hezky to zní? Ha? Všichni se můžou jít bodnout. Cynthie řekla, že k ní patřím. "Ale to je fuk. Když budou hnusný, budem hnusný i my. A my jsme v tom fakt dobrý," uzavřela jsem nakonec a povzbudivě se na ni usmála. Sheya na tom teda musí trochu zapracovat, ale rozhodně si nevede nejhůř. Určitě by zmlátila Nym. A my bysme pak mohly sejmout Lennie, kdyby bylo jako že úplně nejhůř. A kdyby to vypadalo bledě, můžem toho nechat, říct, že jsme jí zachránily život... a pak to mezi sebou nějak urovnaj. Jsem génius. Až na to, že jsem zrovna řekla, že- Oči se mi rozšířily v náhlém šoku. Já vlastně své partnerce řekla, že je hnusná, polkla jsem a nejistě na Cynthii pohlédla.

Napětí ze mne zdánlivě opadlo, alespoň do té doby, než Falion prohlásil, že bude smečkový lov. Blýsknout? Mám si to brát osobně? S neutrálním výrazem jsem přikývla, jako kdyby nic, a utekla pohledem zpět k Cynthii se Sheyou. Takže to je za mnou? Hotovo? Jen tak? Podezřívavě jsem se na moment podívala zpátky na Faliona, ale ten už se pouštěl do loučení, takže celá procedura slavnostního přijímání byla vskutku za mnou. "Tak zatím," rozloučila jsem se stejným stylem a nasadila alespoň drobný úsměv, aby se neřeklo, že si moc dovoluji. Jsem ve smečce, překvapeně jsem zamrkala a, jakmile byl Falion z dohledu, se šťastně přitiskla k Cynthii. "Děkuju," zamumlala jsem a vděčně se usmála i na Sheyu, která, jakožto naše nejlepší informátorka, poskytla ty nejlepší informace, co měla, jen aby zařídila mé přijetí. A ani se nerozkecala o žížalkách, šikulka. Celé to bylo nějak vyčerpávající, takže když Cynthia prohlásila, že si půjdeme odpočinout, s obrovským zívnutím jsem začala souhlasně přikyvovat. "Taky nemám zájem o vaše výstavní kousky," zabrblala jsem a bleskla zrakem po pravděpodobném vstupu do úkrytu. Představa, že je to nějaká pidi jeskyňka narvaná místními, mne zrovna nelákala. Má představa klidu v novém domovu stejně žádný úkryt nepotřebovala. Dokud mám Cynthii se Sheyou.
Svým způsobem jsem se za své měkké a přeslazené myšlenky styděla, ale svým způsobem... to byla prostě pravda, kterou už jsem dávno přijala. Spokojeně jsem se uvelebila hned vedle Sheyi, která už stihla usnout, a sama přivřela oči. "Jsem ráda, že tu můžu být s tebou. Zatím je to dobrý," konstatovala jsem a jemně položila svou hlavu na Cynthiin krk. I když jsem z tebe stihla udělat před celou smečkou lesbu. A ze sebe taky. A kdo ví, co si myslí o Sheye. Zachumlala jsem čumák ještě více do její srsti, jako kdyby nás to snad obě mohlo schovat před trapasem, co už nevyhnutelně proběhl, a podívala se jí do očí. Je tak pěkná. A být lesbou taky nemusí být špatný, zazubila jsem se na ni v náhlém pobavení. "Jen... kdo je teda ta Lennie?" dodala jsem ještě, aby mezi námi probíhala kvalitní konverzace, a zvědavě se naklonila dopředu s nastraženýma ušima. Drama, to bylo moje.

// Moc se omlouvám, úplně jsem to přehlédla ;-;

Moje nabídka asi nezněla úplně lákavě ani mým společnicím, protože jak Sheya, tak Cynthie musely doplnit mé kecy ještě o pár milých slov, která mne solidně zarazila. Nepatrně jsem jim oběma věnovala přihlouplý úsměv. Ony se mě zastaly. To je snad poprvý. Sledovala jsem je, jak horlivě předkládají pochvaly jednu za druhou, a v nitru mne se rozlil hřejivý pocit. Děkuju, naznačila jsem tiše a pak sklouzla už o něco odvážněji zpět k alfákovi, který... počkat, jak jako sblížily? Vyděšeně jsem na něj vypoulila oči a pootevřela tlamu, naprosto překvapená tím, jak nás sakra mohl tak rychle prokouknout. Určitě jen blafuje. "Zas tak moc jsme se nesblížily. Úplně normálně. Prostě... kámošky!" vyhrkla jsem zbrkle a věnovala netopýřímu vlkovi rádoby uvěřitelný úsměv. A týmová spolupráce je taky moje. Rozhodně to není tak, že by mě každej odkopl. Až na Cynthii a Sheyu. A ty by třeba v mým týmu být mohly, ne? Nejistě jsem sledovala pohled Faliona, který už určitě všechno dávno věděl, a doufala v opak. Ty jo. On to fakt ví. Co když to sakra fakt ví?
Nakonec se ukázalo, že i jestli to věděl, nedal to na sobě Falion vůbec znát. Tiše jsem si oddychla a alespoň trochu se uvolnila, i když stále hrozilo to, že mě alfa odmítne a já se budu muset dál toulat sama. Bez Cynthie, vrátila jsem se pohledem na mou partnerku, která i před alfou působila sebevědomě a přesně tak, jak jsem ji znala já. Vůbec se nepřetvařuje. Jak to dělá? Proč je tak... tak... "Jo," dostala jsem ze sebe slovo, které naprosto perfektně odráželo můj momentální intelekt, a na veškerá Falionova slova jednou přiblble přikývla. Počkat. On mě vzal? Překvapeně jsem se na něj zazubila a přikývla ještě jednou. "Totiž, děkuju! Určitě nebudeš zas tak moc litovat," usmála jsem se na něj a v nadšení se mimoděk přitiskla k srsti Cynthie. Budeme spolu. Chtěla jsem jí to s radostí zašeptat, jenže pak jsem si uvědomila, jak lesbicky to na Faliona musí působit. A ona tu má nějakou pověst. Blbko. "Ehm," odkašlala jsem si a nepatrně se od Legendy poodsunula. Nesmím ji hnedka ztrapnit. Sakra. Provinile jsem utekla pohledem k zemi a nechala Faliona, Cynthii a Sheyu, ať se pořádně vypovídají. Za mě bylo všechno vyřešené a jestli jsme se měly vydat do úkrytu, kde byla půlka smečky, tak jsem nějak extra nespěchala.

// Jedlový pás

Naše cesta by byla sama o sobě dost úmorná, obzvlášť, když jsme musely jít kolmo vzhůru, ale vzhledem k tomu, že tato výprava byla obohacena ještě o otázky na něco, co vůbec nechápu, pukala jsem radostí. Jak jako, jestli jsem tam byla? zamračila jsem se podezíravě na její vychytralý úsměvíček. Pff. To by se jí líbilo, kdybych jí kecala, ať si ještě udělám ostudu, co? Pche. To sotva. "Já... to nepotřebuju. Tse. Mně nikdo vyhrožovat nebude," odpověděla jsem nakonec, dle mého názoru docela s klasou, a už s menší profesionalitou se dál drápala do kopců. Ale Života znám. Takže... ta jako taky dělá tyhle... magický... tentononc. Jasně. A proč jsou vůbec dva? K čemu? Jestli Život umí všechno, tak... proč? Měly to k Životovi moc daleko, nebo...? Na tom nezáleželo. Všechno, na čem doopravdy záleželo, bylo, že jsem Cynthii udělala radost. Že se na jejím obličeji objevil široký úsměv a v očích drobné jiskřičky, které prozrazovaly, že by byla ráda, kdybych zůstala. "Ale nic neslibuju!" dodala jsem zbrkle a zavrtěla hlavou. Zklamu ji. Nevezmou mě... a co pak. Prostě mě odtud vykopnou a... ona tu zůstane. Nebo půjde se mnou, a to by snad bylo ještě horší, sakra. Ale když říká, že by byl blbej, kdyby mě nevzal... potěšeně jsem se uculila. Takže jsem jako mladá? Heheh. Takového komplimentu se mi dlouho nedostalo.
Jenže smích mě brzy přešel. Mé dvě společnice se pustily do vytí a vyčkávání na Faliona. Asi mu nemám říkat, že jsme o něm prohlásily, že je úchylák, co? Nebo... ne úchylák, ale... má tečky sex-appealu. A to by asi vědět nemusel. Tiše jsem polkla knedlík v krku a nejistě přešlápla. Byl by blbej, kdyby mě nevzal. Byl by blbej, kdyby mě nevzal. A třeba ani nepřijde. Prosím. Těkala jsem pohledem mezi Sheyou a Cynthií, které obě vypadaly, jako kdyby se nechumelilo, nadšené z toho, jak mě jejich alfa každou chvílí rozseká na kousíčky. Ale já nevím, jak smečka! Do háje Do háje. Mohla bysem prostě odejít. Nebo tak něco. Říct, že je mi špatně. Jo! Dostat další střevní potíže! Nebo tak! Do toho mě přece nemůžou nutit, ne? "Je mi nějak-" začala jsem svou výmluvu s náležitou dramatizací kolem, ale bylo už pozdě. Na moment nás zastínil obří flek a pak... Ty jo. On má fakt křídla. Proboha. Překvapeně jsem zírala na vlka spářeného s netopýrem, kterého brzy ta genetická mutace přešla, protože křídla se během chvilky rozplynula. Tak to je fakt divný. Mně je divně. Chci pryč, bleskla jsem pohledem po Cynthii, jako kdyby mne snad má partnerka mohla spasit. Zkusim to. Zkusim to. A když se to pokazí, tak... tak nic, no. "Zdravím. Já jsem Ilenie a... abysem byla upřímná, tak mě sem dovedla tadyhle Cynthie se Sheyou," dostala jsem ze sebe podivně mumlavým hlasem. Aspoň už nefuním. Pohodička. Zatím žádnej trapas. "A chtěla bysem se přidat," dodala jsem ještě a alespoň trochu se narovnala, abych napravila svou reputaci. Fakt, budu skvělá členka smečky. Jediná, ve který jsem byla, byla úplně na nic. Jsem kvalitní matroš. Umím prd. "Nevim, jestli jsem v čemkoliv dobrá, ale... nebojím se porvat a... tak. Takže kdybys pro mě našel nějaký využití v tomhle směru, mohla bysem přijít vhod. A taky jsem studna vědomostí." Neznělo to vůbec přesvědčivě a já věděla, že kdybych byla na Falionově místě, dala bych si rovnou kopačky. Tak nic. Můžem se rozloučit. Mějte se hezky a já budu čekat pod kopcem. Až ho sejdu. "A taky jsem Starlingova sestra!" vyhrkla jsem alespoň s nějakou dávkou energie a konečně se Falionovi podívala do očí.

Mírně jsem přikývla na Cynthiina slova. To je fakt. Prostě půjdem a zmlátíme je. Brnkačka, ne? Nervózně jsem se pousmála a opatrně jí přejela v kožichu čumákem. "Ale oni by se bát měli," zazubila jsem se a nenápadně do svého čumáku dostala co nejvíce její vůně. To, že jsme si byly takhle blízké, bylo stále... vzácností. Něčím tak neobvyklým, že pokud jsem zrovna neměla strach, že nás někdo odsoudí, měla jsem strach, že o ni přijdu. Fakt ze mě udělala solidního měkkouše. Ale to je asi fuk. Nikdo jinej to neví a... jí věřím. Bude to v poho.
Jenže "v poho" toho nebylo úplně moc, když mi Sheya ani s další dodávkou informací nepomohla zorientovat se, co je sakra zač ta jejich bába a strašidlo. Legenda ji ještě několikrát doplnila a různě přitakala, ale... to taky bylo úplně k ničemu. Ze svý ruiny? Jo. Jasně. To dává totiž smysl. A něco se sněhem. Fajn. Nějaká děsná babizna, co má vlastní úkryt, a všichni za ní lezou. Chudák. Co komu musela udělat, aby byla takovouhle atrakcí? A jestli je děsná, tak proč za ní sakra lezou? Snažila jsem tvářit se co nejméně zmateně, i když mi to nejspíš moc nevycházelo. A tak jsem byla doopravdy ráda, když jsme se konečně dostaly k jinému tématu. Ta jejich smečka, polkla jsem a znovu musela z hlavy vyhnat pohled Starlinga. "Co by si tam bez tebe počali," zakřenila jsem se na ni a pokusila se tak alespoň trošku zakrýt další vlnu strachu. Třeba mě tam ani nechce ona. Třeba prostě budu dál tulačka a... občas se za ní stavim nebo tak něco. Jestli by jí to vyhovovalo, tak... Nastražila jsem uši, když Cynthia řekla další svou větu, jako kdyby nic, ale... pro mne to bylo mnohem více. Fakt? nepatrně jsem se usmála a pohlédla do jejích fialových očích. Chceš se mnou být? Se mnou? U vás? Co nejneutrálněji jsem přikývla: "Jestli mi, ó, Falion požehná, tak proč ne." Nechtěla jsem si dovolit být natěšená, aby pak odmítnutí tolik nebolelo, ale... pravdou bylo, že už nyní jsem si dokázala představit, že budu žít po boku Cynthie navždy.

// Ragar

Bylo to celé... dost zvláštní. Takové... ne úplně běžné. Od té doby, co jsem byla se Cynthií, už nic běžné nikdy být ani nemohlo. Jsem les... ba, přiznala jsem si v hlavě, neschopná vůbec dát to slovo celé dohromady, a zmateně natočila hlavu do strany. I když tu nikdo nebyl, stále jsem se cítila pozorovaně. Odhaleně. A lesbicky. Co? Líbí se ti vlčice. Co víc, líbí se ti Cynthie. Všechno na tom je úplně špatně. Nebo ti to tak nepřipadá? Nemáš s ní bejt. Vlčice spolu nemaj bejt. Nejste ani pořádný kámošky. Tak cos to sakra udělala? Ve vzduchu bylo cítit jehličí a příchod podzimu. Ochladilo se a nebe se z jasně modré vytratilo do chmurného odstínu připomínajícího šedou. Brzo budou po ránu mlhy a pak přijde další pitomá zima. Jestli bude tak chladno, jako naposledy, tak... sklouzla jsem pohledem k vlastnímu tělu, které si přes létu stihlo projít doslova bouří. Heh, oddechla jsem si a ušklíbla se, jako kdyby humor mohl překrýt fakt, že nemusím přežít. Mohla bysem být se Cynthií, šeptalo mé vědomí a já se ze všech sil snažila alespoň naoko předstírat, že nesouhlasím, Mohla bych s ní zůstat. U nich. Ještě se Sheyou. Rodina, jak říkala. Jak říkaly. Já... mohla bych tam být a být s nimi v rodině. Mohly bychom- Mou mysl ale probodával obraz Starlinga, jak mne odsuzovačně pozoruje. Jak mnou opovrhuje. A taky se mi nelíbila představa těch obřích kopců, co bych musela tak často vyšlapávat, ale co bych pro Cynthii neudělala.
Jenže to už ticho bylo přerušeno přítomností mé partnerky. "Ahoj!" dostala jsem ze sebe a aniž bych si to uvědomila, rázem jsem vypadala jako natěšené vlče. Jakmile mi řekla, že bába má náladu, chápavě jsem přikývla. Bába. Fajn. Třeba až přiběhne Sheya, něco o tom poví. Třeba, kdo je sakra nějaká bába. "Jo, určitě se každou chvílí vrátí," odsouhlasila jsem, že Krása se tam vydala taky, a pokusila se o úsměv. Měla jsem ji hlídat? Má to povolený, nebo dostanu seřváno? Chvilku jsem si Cynthii zkoumavě prohlížela. Ale došla jsem jen k závěru, že je přitažlivá a krásná, takže můj výzkum vůbec nic nového nepřinesl.
Skvělé ale bylo, že se její tvář začala přibližovat k té mé. Páč tohle teď můžem, uchichtla jsem se v duchu a mimoděk párkrát švihla ocasem, když jsem ucítila její dotyk. "Promiň," zamumlala jsem a sklopila zrak. Jsem děsná. Nejdřív se s ní dám dohromady a pak se chovám takhle. Ale- ale já nikdy lesba nebyla, sakra. "Jen... jsem zmatená z toho... všeho. Ne, že by to bylo divný, jo, mám... mám tě moc ráda. Ale..." nejistě jsem zavrtěla hlavou a bezradně se uchichtla. Tady žádný "Ale" být nemá. Prostě ji mám ráda. To má být všechno. "Já mám jen strach," dostala jsem ze sebe a zadívala se na svou přítelkyni. Co všechno se tím, že nejsme normální, pos*re? Co všechno... přijdete o smečku? Přijdeš o Sheyu? Jak bysem ti za něco takovýho mohla stát?
Naštěstí naše zoufale depresivní chvilka netrvala věčně, a to, samozřejmě, díky Kráse, která už se s typickým funěním přiřítila od báby, smrti a kdo ví čeho ještě. Ani mě to už nepřekvapovalo, takže... jsem se jen snažila tvářit mile, i když to, jak na svůj věk funěla, vůbec nebylo zdravé. "Strašidlo," přitakala jsem jí normálním hlasem a líně se postavila na všechny čtyři, čekajíce, jestli z ní vypadne ještě něco, protože takové množství informací bylo na Sheyu věru podprůměrné.

// VVJ

Sledovala jsem, jak mé tlapy nemotorně dopadají na jehličí, kterého jen přibývalo. Jasně, že to není v pohodě. Lesby nejsou v pohodě. A já... jsem teď jedna z nich. A Cynthie... Nepatrně jsem sklouzla pohledem k tmavým tlapkám mé společnice. Byla nádherná. A není lesba. Je... dokonalá. Není- nemůže- je to mnou. Pokazila jsem to. Udělala jsem z ní něco, co není. Ani jsme neměly být spolu. Nějak... se to stalo. A já jí zmrvila život. Starostlivě jsem zírala na svou partnerku, která kvůli mně měla ty nejlepší léta dávno za sebou. Teď ji čekaly jen předsudky, nenávist, já a... zbystřila jsem, když mi Sheya velkoryse věnovala další otázku. Překvapeně jsem zamrkala a zavrtěla hlavou. "Nic," vydechla jsem přiblble a pokusila se i o bezstarostný úsměv, jen kdyby... "Kam že jdeš?" vyhrkla jsem a zmateně se začala rozhlížet. K smrti? Jak jako ke smrti? Jde se zabít, nebo? Jenže bylo pozdě. Během okamžiku byla Cynthia pryč. "Tak já tu teda počkám, " hlesla jsem a bezmyšlenkovitě se posadila na zadek.

// Východní hvozd

Jak se ukázalo, seznam Sheyiných nápadníků zatím moc slibně nevypadal. "Samí fešáci," prohlásila jsem, když do seznamu narvala i jejich alfáka a náhodného vlka, co ji pozvracel. Jestli to půjde takhle dál, tak bude na vlčice taky. Zamyšleně jsem přimhouřila oči a zadívala se na Cynthii, jejíž srst se při chůzi tak rozkošně nadnášela. Ne že bych já teda na vlčice byla. Nebo Cynthie. My nejsme na vlčice. Normálně ne, jen... jen na nás. A proboha. Nejdeme právě do tý smečky, ve který je i Starling? To mu jako mám přijít vecpat do ksichtu, že jsem lesba? Že budu v jeho smečce bydlet s- počkat, počkat, bydlet? Mírně jsem zavrtěla hlavou a snažila se vyhnat tu podivnou myšlenku kamsi pryč. Jsem tady se Cynthií a Sheyou. Bude to v pohodě. Maj mě rády, já je mám ráda, je to v cajku. Nebo ne? Co? Jen my tři. Jsme- "Rodina," vydechla jsem a fascinovaně pootevřela tlamu. Znělo to... neobvykle. Mám svou vlastní rodinu. Nějakou, co jsem si mohla vybrat. Bez táty. Bez sourozenců, co jsem jim u řitě. Bez mámy, která... Jsme tři a jsme rodina. Jenže to, jak to přijala Sheya se mi nezdálo. Nepůsobila úplně věrohodně dojmem, že je z toho nadšená. Nechce mě ve svý rodině. Nechce, abysem byla se Cynthií. Nechce mě. Polkla jsem a nervózně se usmála. Nenávidí mě. A přijdem jí divný. Jasně, že jí přijdem divný, když to není normální. Ale... nenávidí mě. A zkazila jsem jí Cynthii. Starostlivě jsem bleskla pohledem po Cynthii. Co když jsem ti rodinu právě zničila?

// Jedlový pás

// Zarostlý les

Cynthie musela znovu zaujmout takovou tu roli velkého dohlížitele, aby se náhodou Kráse něco při zalehávané nestalo. Rádoby dotčeně jsem protočila očima. "Já myslim, že už si aspoň trošku hrát může," prohlásila jsem a spiklenecky se na Sheyu zazubila, "Koukej, jak je znuděná! Nech ji si hrát, mami!" Neměla jsem ani tušení, jestli mě má Sheya vůbec ráda, ale vzhledem k tomu, že mě doopravdy hodně zajímala její jinošská situace, musela jsem k otázkám na nápadníky nějak šikovně prokličkovat. Úspěch. Sheya se pustila o povídání do nápadnících, jen... to nebylo takové, jaké jsem očekávala. "Jak jako divní?" zeptala jsem se a se smíchem pozorovala její znechucený výraz. Přesně takhle vypadal ten jejich Meine, když mu Sheya hodila pod čumák bobek. "Fakt tu není ani jeden, co by ti přišel v pohodě? Jeden... jedinej? Ani s ním nemusíš hrát zalehávanou, ale je tu někdo? Co?" zvědavě jsem ji propíjela pohledem. Snad to není Meiny. Ten je na ni fakt starej. Dokonce starší, než je Cynthie, a to už je co říct. Musí to bejt nějakej jinej prcek. Třeba... třeba- cože. Zbystřila jsem, když se Sheya zeptala, kam spolu chodíme. No jo. My jí to vlastně vykecaly. "To je jiný chození, Sheyo, jen pro dva. Dvě. Většinou dva. Ale to je fuk," přimhouřila jsem zamyšleně oči a zavrtěla hlavou. Je to jedno. "Mám Legendu ráda," řekla jsem s nepatrným úsměvem a věnovala Cynthii povzbudivý pohled.

// VVJ
// Moc se omlouvám, jsem nějaká vymaštěná :( Den třetí. T-T :D

// Elypole

Cynthia se nakonec dala po své pařbě taky solidně doromady. "Doufej, že nebyly poslední," zazubila jsem se na ni. Připadalo mi to jako báječný fórek o umírání, ale... ale já vlastně nechci, aby umřela. Ale to je fuk. Ona to stejně vezme v klidu. Nevinně jsem se na ni uculila, aby tušila, že jsem to nemyslela vážně. Stejně chcípnu dřív. Páč nechci vidět ostatní. Možná jen Starlinga, ale... ale spíš ne. I ten by mohl umřít až po mně. Jo, to asi jo. A Auron. Auron si může pojít, kdy chce. Blbeček. Ale Sheya- no, u tý to nehrozí. Ale Cynthia... hodlala jsem dál uvažovat o pomíjivosti života, jenže to by nesmělo být dvou věcí. První byla, že se Cynthia rozmluvila o vlkovi. A druhá, že jí Sheya smysluplně odpověděla. On tam byl vlk? přimhouřila jsem oči a zamyšleně se zamračila. Ne. Nebyl. Jen bobr. Jakej vlk? Vůbec se mi nelíbilo, že nemám tušení, o čem se mluví, dokud... "Zaleháváná, jo?" zopakovala jsem opožděně Krásy slova a expertsky se narovnala. Tohle byl z nás tří rozhodně můj obor. "Zalehávaná je fakt jen pro dospělý. Malý vlčice jako ty by to určitě taky daly, ale chyběla by ti k tomu žížalka. Malí vlci jsou na prd. Ale kdyby sis sehnala nějakýho pořádnýho jinocha, tak by to nějak zařídit šlo. Máš někoho takovýho vyhlídnutýho?" zeptala jsem se a rádoby zkoumavě si Sheyu poměřovala. "Ten tvůj sex-appeal by ti rozhodně nějakýho měl každou chvílí přihrát do cesty," prohlásila jsem nakonec a znalecky u toho mlaskla, než jsem Cynthii věnovala hravý úšklebek. Bude z tebe brzo babička.

// Východní hvozd

"Joooo," zavrněla jsem spokojeně, když se pustila do sáhodlouhé úvaze o mých kladech. To je tak bájo, tohleto. Mírně jsem se zachichotala a úplně zapomněla, že tu byl bobr s nějakou jinou kládou. Mám klady! A mám jich hodně! Cynthie to říkala! Uculila jsem se na ni a šťastně v tom pokračovala až do té doby, než se má partnerka pustila do básnění o kouzlech. He? přimhouřila jsem očka a zmateně naklonila hlavu do strany. Ale... ale ona má fialový oči, ne? To je... to je to, co mám já. Jakej déšť? Zamračila jsem se na bobra s jeho polenem. Určitě za to mohl on. Musel za to muset on! Cynthie byla jinak úplně v pohodě, jenže on se do toho musel vecpat a takhle ji pokazit. "Blbej bobr," zabručela jsem a znudněně praštila hlavou o zem, zatímco se Cynthie snažila vyčarovat déšť. Heh, až naprší a uschne.
Zatím to vypadalo, že jen uschlo, protože Cynthii žádný déšť nespadl. Třeba ani žádnou magii nemá. Jen si to vymyslela. Něžně jsem se na černou vlčici usmála. Byla tak... rozkošně mimo. A já ne! hrdě jsem se na ni zazubila a veledůležitě se pustila do stavení na nohy. Sem budem chodit častějc. Cynthie se alespoň vyřádí. "To víš, že jo," prohlásila jsem chlácholivě a opatrně ji olízla spánek. Pořád to bylo něco zcela... nového. A hezkého. "Půjdem domů," odsouhlasila jsem Sheye a hlavou Cynthii podepřela, protože to stále vypadalo, že naše a moje milovaná Legenda každou chvílí rozejde na dvě různé strany. "V pohodě?" zeptala jsem se spíš do vzduchu, aby se neřeklo, že nemluvím na Krásu, a líně se rozešla k těm jejich ošklivým horám. Vůbec jesm se necítila na blbý chození do kopce.

// Zarostlý les

Celkem bodíků: 18
Směnárna:
18 bodů -> 6x25 květin -> 150 květin
Celkem: 150 květin :D
Znovu děkuji moc!

Cynthii se můj bobr asi nijak zvlášť nelíbil, ale to vůbec nevadilo, poněvadž ona se moc líbila mě. A navíc, mohla jsem jí to říct! "Líbíš ssssssssse mi!" oznámila jsem jí a vesele se u toho zakřenila. Doufala jsem, že si všimla mé balící drobnůstky v podobě napodobování hada, ale i kdyby ne, tak to nevadilo, protože Legenda byla prostě... dokonaláááá. Spokojeně jsem se uculila na Sheyu, která pochytila to hraní na drbání bobra či co mnohem rychleji, než jsem čekala, úplně se mi z jejího hraní zamotala hlava. "Já chci plavidla," zaprotestovala jsem a zmateně se zadívala na načernalého bobra, který měl sice plnou tlamu těch obřích zubíků a keců, že musíme znát pravidla, ale žádná ze sebe ještě nevytrousil. Ale chtěl si hrát! A to bylo hezké! "Já jsem ugebená?" zamžourala jsem na něj a snažila se z jeho tváře vyčíst, co si jako vůbec myslí. "Já si chci jen hrát, bobře. Pojď drbat bobra! Dyť se s tebou bavím! Normálně se spolu bavíme, ne asi? Ježiši. Prostě se s tebou... s tebou... bavim," zabručela jsem a začala se soustředit na vlastní čumák, který mi úplně vystupoval před očima. Jako kopec! Fuj. Měla bysem si ho nějak odstranit. Kopce nemá nikdo rád. "Jak by ses asi tak jako chtěl pobavit," zamračila jsem se na něj zmateně a začala se snažit vstát na všechny čtyři. Všechno se ale nějak motalo. A točilo. A rostlo! A teklo! A- a- a pak tu byl ten bobr, co zrovna mluvil o tom, že Cynthie nemá žádné klady. "Má hodně kladů! Je úplně nejlepší, abys věděl! A bavím se s ní taky! Já se bavim se všema, ty jeden... jeden..." Přimhouřila jsem na trojici bobříků oči a snažila se si vybrat, kterému z nich začít nadávat. Jestli tomu na kraji, co se trošku nakláněl do strany, nebo tomu, co byl na kraji druhém, a zářil růžově. "Ty jeden..." Jenže to už se do něj pustila i Sheya. "Žížalku?" zopakovala jsem a naklonila se tam, kam koukala Krása. Fakt je nějaká vyrostlá. Heheh. Jako... jako... "Had!" vykřikla jsem a se zazubením se obrátila na Cynthii. Zrovna ta tu bohužel byla ale jen jednou. Ale to nevadí. Já jsem tu taky jednou! Asi. Spočítám se a... Sjela jsem se pohledem od ocasu k předním tlapám, ale celkově to stále dělalo jen jednu Ilenii. Hezké, uculila jsem se a valivým krokem došla až k Cynthii. "Máš klady!" oznámila jsem jí a několikrát rázně přikývla.