Gallirea - Příspěvky uživatele

Nechtěla jsem své rozpaky dávat příliš najevo, ale vzhledem k tomu, jak Cynthie zářila povzbudivými pohledy, jsem musela působit fakticky zoufale a k politování. Páč jsem děsná, že jo. Nejistě jsem se na Cynthii pousmála a začala okamžitě dýchat o něco klidněji. Nebo se o to alespoň snažit. Já ani nevim, jak má fungovat nějaká smečková spolupráce. A pak je tu Starling, kterej odešel dost včas na to, aby se to naučil jinde a teď na mě machroval. To víš, že jo, zamračila jsem se na šedivobílého vlka, který se vesele rozebíhal za losicí. Ale nebude to tak těžký. Když to dokáže pidloočko, tak já taky. Upřímně, to vyčkávání na dešti mě moc nebavilo, takže pokaždé, když se to jen trošku hnulo, jsem téměř umírala vděčností. Takže bylo docela fajn vidět Saviora, jak nám nahání kořist. Snad je namakanější, než je ten Starlingův. Bleskurychle jsem srovnala oba kousky, přičemž ten náš rozhodně vypadal složitěji na ulovení, a rozeběhla se se Cynthií po boku za losem. Když jsme byly dost blízko k zvířeti, cítila jsem, jak se bití mého srdce srovnává s těžkým dusotem kopyt.
Rozdělily jsme se a já si vzala zbývající polovinu losa, zatímco mou krví plulo jen čím dál tím více adrenalinu. Jen koutkem oka jsem mohla vidět, jak je Cynthie útočná. Jak se nebojí a dokáže využít každého momentu, aby zvíře oslabila. Co bysme taky pro hladovějící Rowenku neudělaly, že jo. Zavrčela jsem. Představa té malé černé blbky, jak jako kostřička umírá někde v horách, ve mne vzbuzovala upřímné slzy štěstí.
Jak tragické tedy bylo, když jsem se i já pustila do menšího škádlení boku losa. Prohrál. Už neměl, kam by dál mohl utíkat, a my nepřestávaly. Obě jsme měly tlamy od krve. A dříve, než jsme se nadály, zašpinil se krví i Falion. Znovu jsem starostlivě bleskla pohledem po své polovičce. Byla jsme taková dvojička jizvatých končetin, přičemž jedna z těch jejích mohla kdykoliv dosloužit a učinit ji tak zranitelnou. Dělej, povzbudila jsem v duchu Faliona a doufala, že každou chvílí bude náš velkolepý lov u konce.

// Ragar

Bylo fakt báječné být členkou smečky a mezitím krýt svou lesbickou identitu za odsuzovačné pohledy na zdroj Starlingova štěstí. Obzvlášť, když se z toho můj bratr téměř podělal a pohled začal odvracet jinam. O co mu jako jde. Já nejsem ta, co se na něj vybodla. On mě prostě jen tak nechal. A ne poprvý. Vole. Já nebyla ta, co si odkráčela pryč, jen proto, že tam nebyl Argo. Já nebyla ta, co opustila svý sourozence a mámu. A nechala je tam. Tatíčkovi na pospas. Rozhodně jsem mu nehodlala opustit. Ne nyní, když si on snad myslel, že je v právu. "Děsně mě těší," zabručela jsem namísto toho k jeho dotěrné Severce. Co je to vůbec za blbý jméno. Severka. Jako ta planeta, či co? Asi nemělo cenu to vůbec řešit. Ať už byla Severka cokoliv, vypadalo to, že se Starlingem už prostě nežijeme ve stejném vesmíru.
Díky požehnání bohů se od nikoho z nás ale neočekávalo žádné velkolepé seznamování a tmelení, takže mi jen stačilo házet naprosto nenápadné pohledy na Cynthii a občas přikývnout na slova Lennie. Vlastně mi z našeho uskupení pošuků připadala jako jedna z té lepší poloviny, což... by se dalo považovat za pochvalu. A toho jednoho losa budeme táhnout až do hor. No to potěš, vypoulila jsem na moment oči a ohlédla se k horám. Ne že by byly zrovna vidět přes všechnu tu bouřku kolem, která jen znamenala, že zpátky budeme šplhat po absolutně kluzkých šutrácích, které už takhle byly na rozkopání. Kdyby teda rozkopat šly. A nakonec se ukázalo, že na rozkopání je i dotěrná poznámka Lennie. To bylo jako na mě? Přimhouřila jsem oči, jen abych je téměř okamžitě rozjasnila a vesele se na ni uculila. "Bůh ti žehnej," hlesla jsem s vděkem a v klidu se přesunula mezi Faliona se Cynthií, kteří zcela jasně bodovali v mém žebříčku oblíbených členů. "Ahoj, Falione," pozdravila jsem ještě dodatečně s patřičným mumláním, aby náhodou ve vrcholu trapnosti nevyšlo najevo, že vlastně netuším, jak mluvit s autoritami, a bezradně se podívala na Cynthii. Jsem v tom děsná, že jo? Asi úplně nevim, jak smečka, když tady mluvim na alfáka a- a všichni mě tu asi nenáviděj. Ale naděje vždycky umírá poslední, že jo. A ta naše právě vlastními silami dorazila z vrcholků hor. "Ahoj, Sheyo! Vítej na lovu století," přivítala jsem ji s veselým úšklebkem a jen nepatrně bleskla pohledem po Saviorovi, který snad chtěl zpochybňovat mateřské schopnosti mé partnerky. Zrovna on, ty jo.

// Jestli by teda šlo nějak měnit pořadí, já bych se asi radši zařadila až za Falku, prosím

Jak se ukázalo, tak ten, co jsem ho měla za Siriuse, byl celou dobu Alastor. Pěkný, zamračila jsem se na vlčka, jako kdyby se mě jeho chování velmi dotklo, a možná v duchu i zatlačila slzičku. To je teda solidní zrada. Co si ještě vymyslel? To, že nás má rád? "Stejně mám Siriuse radši," prohlásila jsem místo dalších zmatků a radši se vrátila pozorností ke Starlingovi, který se pustil do představování jeho polovičky. Tak to je ona, jo? Přimhouřila jsem oči a nuceně se na ni s přikývnutím pousmála, ale vůbec se mi nelíbila. Celkově se mi nelíbilo, že Starling dosáhl šťastného života mnohem dříve, než jsem to dokázala já. Už abysme byli na lovu a já se nemusela koukat na jejich cukrování, protočila jsem očima a s ksichtem podobným kakabusu, ať už ten kakabus byl cokoliv, se obrátila na Lennie, která v mé situaci byla překvapivě mou jedinou spásou. S vděkem jsem se málem uklonila, když se bez okecávávání kolem okamžitě jala organizace, která... zatím připomínala jen přesun a slib další organizace, ale na tom nezáleželo. Takhle to bohatě stačilo. Byla jsem úplně hotová. Vlků tu byly tři prdky, ale všichni byli... nezajímaví. S vydechnutím jsem se vydala za svou smečkou, zatímco jsem se co nejnenápadněji držela v blízkosti Cynthie. Fakt už se těšim, až budeme mít volno. Přes léto se tu všichni flákali, ale jen co se přidám, hned děláme lovy a jesle. Se picnu, fakt.

// Nakonec jen pidipost, abych nezdržovala, tak... snad to nevadí ^^'
// Galtavar

I Cynthie se pustila do dramatického podiování, kam se asi tak ten zajíc mohl podít, zatímco jsme spaly. "Já ti fakt nevim," prohlásila jsem s vrtěním hlavou a vypoulenýma očima, jako že fakt nemám ani tušení, kam by tak mohl zmizet, když Sirkova tlama byla celá od krve. Ale to mohlo být cokoliv, že jo. Navíc, samotný Sirka nalezl vlastní řešení, co by to mohlo být, a znělo to dostatečně na to, abych se toho chytla. "Ale to snad ne!" zvolala jsem a rádoby vyděšeně se přikrčila k zemi, hned vedle Cynthie, které jsem se rovnou nepatrně dotkla bokem. "Kde je?! Myslíš, že je pořád tady?!" ptala jsem se naprosto zděšeně a těkavým pohledem si prohlížela každé místo hor, jako kdyby se z nich ona příšera mohla každým momentem vynořit. "Mám zrovna z příšer fakt děsný strach! A navíc, začalo to zajícem, pak bude jelen a... co příště? Příště jsme na jídelníčku my." Ó ne, asi mne Cynthie bude muset chránit po celou dobu! Málem jsem z toho až omdlela, jak strašidelná ta příšera, co si Sirka vymyslel, byla. "Cynthie, prosím, chraň mne! A až mne ta příšera sežere jako první, pomsti mou smrt! Já-" hodlala jsem dramatizovat ještě dále a různě se svíjet, dokonce jsem měla připravenou i scénu s předčasnou smrtí strachy... jenže všechno muselo počkat. Z krajiny pod námi se totiž ozvalo zavytí, které Sirka okamžitě rozeznal. Že by další příšera? Přimhouřila jsem oči a tázavě pohlédla na Cynthii. Vzhledem k tomu, že Rowka je její dceruška, tak... to bude asi taky solidní pipina. Možná ještě větší. Heh. To by bylo fakt boží. A k ní ještě homoušsky fóbní Savior a... můžeme jít domů. Co kdybysme tu prostě zůstaly? Necháme Sirku, ať si dá rodinný setkání a... a... "Počkej!" zavolala jsem na vlče, které se mezitím už dávno stihlo rozeběhnout za svou matkou.
"Asi nám nic jinýho nezbývá, co?" procedila jsem a se stejnýma přimhouřenýma očima se rozešla za ním. "Fakt se těším, až budem samy," zašeptala jsem ještě a přes všechen ten hnus, co se objevil v našich životech, jsem se na Cynthii povzbudivě usmála. Jseš nejlepší. Ani jsem moc neměla čas panikařit nad vším, co by se mohlo stát, a už bylo pozdě. Nejen, že tu stála Lennie v celé své kráse, byl tu taky Savior, můj oblíbený táta bručoun, a Starling. "Zdravíčko," zazubila jsem se na trojici, jako kdyby se nic nedělo, a probodla pohledem Starlinga. Naposledy ses na mě úplně vykašlal, ale to je asi fuk, páč tě stejně ráda vidím. "Jsem Ilenie, nová členka," oznámila jsem ještě krátce a stručně Lennie, než jsem si začala zkoumavě prohlížet Starlinga. Teď, když nás už nějakou dobu nesužovalo prokletí naší rodiny v podobě násilného tatíka, vypadal o dost lépe. Ne snad, že by se mi líbil a já mu odpustila. Uraženě jsem se zamračila a radši zůstala sedět vedle Cynthie, která se na mě zatím alespoň ani jednou nevykašlala. Co bylo ale zajímavé bylo, když Savior oznámil své partnerce, že je Sirius se Sigym. "Počkej, tohle je Sirius," opravila jsem ho a poněkud zmateně ukázala tlapou na vlče, co bylo celou dobu s námi a rozhodně nesežralo zajíce. Že by byl fakt senilní?

Najednou jsem stála před nechutným kopcem. Byl strmý jak hovado a každou chvílí to vypadalo, že jestli ho nevyšlapu, zmoknu. "Nechci zmoknout," zavrčela jsem na nějakého hnědého vlka, co říkal, že bude bouřka. "Sám jseš bouřka," odvětila jsem mu uraženě a chtěla se zastavit, jenže mé tělo bylo úplně k ničemu. Neovládala jsem ho. Těžko říct, jestli to vůbec mé tělo bylo, protože jakmile jsem se nad tím zamyslela, mohla jsem vidět, že to bílošedé, co stoupá po strmé skále, nejsem já, ale Starling. A vedle něj šla Cynthie. "Počkej!" vykřikla jsem, ale nikdo mne nemohl slyšet. Pršelo. A já musela odletět. Daleko. Rychle jsem vyskočila na nejbližší kámen a mohutným skokem se odrazila k dalšímu, dokud jsem se nedostala do úkrytu, který, jak se ukázalo, nakonec asi vůbec daleko nebyl. I když už teda nebyl na skále, protože všude kolem byla louka. Věděla jsem, že někde musím najít tulipán. Jakýkoliv. Nebo jinou květinu. Nějakou, co by se líbila, Sheye. Jen kdyby tolik nepršelo a- "Co," zabručela jsem rozespale, když jsem cítila, jak se kolem mne něco ošívá. Něco do mě rozhodně před chvilkou šťouchlo. A nebo taky ne... Mé tělo se rozhodně ještě neprobudilo, protože během okamžiku zase vůbec nevnímalo tento svět. Ta kaluž byla docela obrovská a nevypadalo to, že bych ji mohla vypít na jeden lok, jak tomu chtěl ten černobílý vlk, co se jmenoval nějak na W. "Na to ti kašlu," zaprotestovala jsem a zavrtěla hlavou. Nějaký jezero, na to jsem se mohla doopravdy vybodnout. Co mám co pít, když mám hlad. Dala bych si třeba... S cuknutím vlastní hlavy jsem prudce otevřela oči. Trochu zmatená z toho, že nejsem u žádné kaluže, ale jen u potoka, jsem zamrkala na Cynthii. Alespoň ty tu jseš, pousmála jsem se a tiše se k ní přitiskla. Alespoň na jeden hřejivý moment, než mi došlo, že jsme tu původně byli tři. Do háje! Vypoulila jsem oči a začala se kolem sebe zmateně rozhlížet. Do háje, do háje, do háje! Ztratila jsem ho! Co, že jsem ho ztratila, on někam zdrhl! Zaťala jsem nervózně zuby a nejistým pohledem těkala po okolí. Kde jseš? Kde jseš ty jeden bobřohlídači? Sirko, do háje, kde jseš? Nikde nikdo, jen kameny. Měla bysem ji vzbudit? Podívala jsem se na Cynthii. Vypadala dost inteligentně, i když spala, takže by mi určitě pomohla se ztraceným vlčetem, ale nemohla jsem jí to udělat. Třeba se neztratil. Proč by to jako dělal, že jo. Kam by asi tak šel, když bydlí tady? Hledal by svou jebnutou sestru? Nebo by šel oblažit svého homofobního otce nad hrobem? Pche. Někde tu bude. Musí tady někde bejt. S přimhouřenýma očima jsem si naposledy prohlédla okolní krajinu, než se konečně ozvaly kroky. Dobrý. S úlevou jsem vydechla a rychle oči zase zavřela, předstírajíce, že spím celou dobu. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem to musela udělat. Být u toho, jak se Sikra zachová, když si bude myslet, že spíme. Třeba nás počůrá nebo tak něco, napadlo mne a podezřívavě jsem pootevřela jedno očko, abych na toho případného delikventa pořádně dohlédla, ale nebylo to vůbec třeba. Aww, pousmála jsem se, když jsem ucítila, jak se mezi nás zase nasáčkoval. Tak nás asi fakt má rád. A to mu stačilo jen dát nažrat. Zazubila jsem se a ještě chviličku nepříliš úspěšně předstírala, že spím. Zavřené oči jsem docela zvládala, ale jinak... jinak to začínala být nuda. "Áhw, dobré ráno!" zvolala jsem teda po chvíli s okatým zíváním a protahováním. "Dobré ráno, Cynthie," uculila jsem se speciálně na černou vlčici a s úsměvem na tváři se posadila naproti oběma společníkům. "Kam přes noc zmizel ten zajíc?" hlesla jsem s rádoby zamyšleným výrazem a udiveně zavrtěla hlavou. Byla to solidní záhada.

I když už jsem měla zavřené oči a celé mé tělo se připravovalo na to, že během několika okamžiků vypne, stále jsem měla důvod, proč se hned dvakrát usmát. Má nás moc rád, zopakovala jsem si jeho slova a přihlouple se pousmála. Stejně je to divný. Mě nikdo rád mít nemá. Jsem hnusačka, ne nějaká... chůvička nebo tak něco. Pokusila jsem se ten připitomělý výraz setřást a tvářit se vážně, jenže to doopravdy moc nešlo, obzvlášť, když si ze mě malý vlček udělal polštář. Váhavě jsem sledovala, jak se spokojeně rozvaluje, a přemýšlala, co mu na to mám asi tak říct. Já nejsem žádnej slaďouš. Na všechno jsem sama, nikomu nesmim věřit, všichni se na mě stejně vybodnou, přesvědčovala jsem neúspěšně sama sebe, zatímco jsem už dávno tušila, že to díky Cynthii není pravda. Jak mě vůbec může mít rád? Chystám se mu zabít sestru. A možná i otce. Ale rozhodně- rozhodně nejsem někdo, koho by měl být rád, do háje. 'Dyť já- mírně jsem zavrtěla hlavou. Kašlu na to, vydechla jsem a rezignovaně se naklonila k vlčeti, abych ho jednou, rychle olízla po hlavě. Ani jsem nemyslela na to, že by to mohlo vést k výskytu blitek na mém jazyku, prostě... jsem to musela udělat. "Hlavně už spi, ťunťo," zamumlala jsem a narovnala se zpět do světa dospělých, kde už na mne čekala má polovička s dalšími milými slovy.
"Miluju tě," zopakovala jsem po ní, taktéž potichu, a přitiskla se k ní, jak jen to šlo. Snad se ta antilesbická část smečky někam vytratí. Nemáme důvod, proč se skrývat jak retardi, nebo jo? Nemůžem být jediný, ne? Třeba je Savior taky gay, jen to nějak úspěšně tají. Pak si hraje na drsného tatíka, ale... pravdou je, že by nejradši určitě olizoval nějakýho chlapáka, ne-li snad vlastního syna. Nenápadně jsem bleskla pohledem po Sirkovi, jestli už na jistotu spí, a jemně Cynthii olízla líci. "Jsem ráda, že jsem tu s tebou," zašeptala jsem s vděčným úsměvem spíše do vzduchu, než ke své partnerce, a během chvilky usnula.

To, jak jsme se spolu na moment dotkly, ve mně vzbudilo pocit, jako kdybych dělala něco špatného. Nejistě jsem vrhla pohled na Sirku, abych se přesvědčila, že alespoň tenhle člen smečky nás hned nezatratí, ale... ach jo. Ale Sirka byl tak hotový, že ho nějaký náš romantický okamžik vůbec nezajímal. Necítí náhodou moje srdce? Vyděšeně jsem zadržela dech. Nesmí ho slyšet, sakra. Doufala jsem, že můj tlukot každou chvílí zeslábne a zpomalí, aby mne neprozradil ještě více. Jak vděčná jsem teda byla, když má partnerka začala vést naši výpravu za vodou. Snad to Sirka přežije. Podělaná Rowena. Naservíruje mu tohle, vyžene všechnu normální kořist... ale teď se už určitě válí někde v pohodlí, zatímco její brácha blije jak fontánka. "Fakt to neřeš," povzbudila jsem ho a za pohybu se snažila nedělat příliš mnoho vrtění navíc, abych náhodou z malého vlčka nevyklepala ještě nějaký bonus. Pitomá Rowena. Snažila jsem se tvářit, jako že nejsem ani trošku naštvaná, aby si to nebral Sirka osobně, ale pravdou bylo, že jsem zuřila. Fakt moc jsem si přála potkat to tmavé vlče znovu, jen abych jí vecpala, že kvůli ní její brácha vypadá jako sliz.
"Super," vydechla jsem, když jsme my, co jsme šly, dorazily k potůčku. Úplně to není něco, v čem smeju oslizlá záda, ale to přejde. Opatrně jsem se přikrčila k zemi, aby se mladému vlčkovi co nejlépe slézalo, a ještě něžně přidala menší oporu v podobě vlastní hlavy. Jsem fakt slaďouš. Báječný. Nikdo mě už nepovažuje za drsňačku. "Už bude jen líp," dostala jsem ze sebe, vzhledem k tomu, že jsem se fakt považovala za nějakou studnici optimistických citátů a moudrostí, a nechala Sirku, ať s vodou vynaloží, jak uzná za vhodné. "Neutop se," ušklebila jsem se na něj alespoň s trochu uvolněným úsměvem a tak nenápadně, jak to jen bylo možné, se přikradla k Cynthii a posadila se těsně vedle ní. "Nechci si stěžovat, ale Sirka je zatím jedinej, kdo nevypadá v naší smečce na zabití," zamumlala jsem s širokým úsměvem a schovala do jejího kožichu na krku svůj čumák. Ano, prosím. Stačilo jen pár chvil a každý kousek její vůně byl vzácnější než kdy dříve. Mám tě tak ráda. Tak moc. Tohle- já tady- zůstanu. Uvolněně jsem se o Cynthii už téměř opírala, když to vypadalo, že se Sirius otočí, protože už dokončil svou velkou hygienu. Sakra. Zbrkle jsem se odsunula, koukajíce úplně jiným směrem. Tohle totiž vůbec neviděl. Nešlo mi zrovna předstírat, že mě zajímají všudypřítomné šutry, naštěstí to ale nebylo úplně potřeba, vzhledem k tomu, že Sirka měl oči jen pro zajíce. Alespoň, že teď.
Toužebně jsem se znovu podívala na Cynthii. Je to na nic. Byla krásná a pečující. Schopná. Úžasná. Cože? Nastražila jsem uši a překvapeně, už zase, na Siria vypoulila oči. "Tak- tak jo," odsouhlasila jsem mu a s úsměvem došla až k němu. "Cynthie, pojď si zdřímnout k nám," nabídla jsem a nenápadně se poposunula, abych jí naznačila, že tím myslím, aby se posadila vedle mne. "V klidu si odpočiň," zamumlala jsem a sama rozespale přivřela oči.

Samozřejmě, že díky Cynthii všechno vyšlo. Spokojeně jsem se na ni uculila, když sebou ušák naposledy trhl. Culíš se jako blbka, napomenula jsem se. Věděla jsem, že je tu stále Sirka se svým kvalitním původem z antilesbické rodiny, před kterým jsme nesměly... být my. "Ten nejlepší," odsouhlasila jsem tedy Cynthii namísto jakéhokoliv projevu lásky. Neznělo i to moc přeslazeně? Ví to? Asi to stejně ví. Ale... ale radši... radši nic nebudem. Cítila jsem, jak se mi v břiše mihotají motýlci, jako kdyby náš vztah znovu neexistoval. Chybíš mi, naznačila jsem své partnerce a s nejistým úsměvem sklouzla pohledem k Sirkovi, který nám hlady doposud nepošel, jen- Do háje! Vypoulila jsem na něj oči, když se pustil do dávení úplně všeho, co v jeho žaludku bylo, což... nebylo úplně velké množství, ale křepelka, co mu přinesla jeho báječná sestra, hrála v téhle vyzvracené show hlavní roli. "To nic," řekla jsem a snažila se na něj ze soucitu příliš nedívat, zatímco z něj lezlo všechno možné. Asi mám nějaký štěstí na uzvracený a ukakaný děcka. Nebo jsou takoví všichni? Proboha. To snad ne. "Neřeš to," dodala jsem ještě konejšivě a obešla nebezpečné pole Sirkova výtvoru, aniž bych se na něj jen vteřinku podívala, až k nedalekému trsu trávy. Chuděra. Ani za to nemůže, tohle prostě úplně jasně způsobila lovecká zdatnost tý malý blbky. Ale kdo jsem byla, abych vrčela na někoho, kdo už dávno otravoval život někomu dalšímu, že jo. Rázně jsem utrhla celý drn trávy a popadla ho do tlamy. "Bwudwm pwředwstíwat, žwe twu nwic nwenwi," slíbila jsem mu se zeleným úsměvem a všechnu tu trávu, co se mi povedla utrhnout, hodila do jeho zvratků. Nevypadalo to sice úplně nejlépe, ale podle mého názoru to stejně původně mohlo být jen lepší. Nejistě jsem na moment pohlédla na Cynthii. Vůbec nevim, co dělám. Jakože vůbec. "Bude to dobrý, jo?" špitla jsem blízko Sirkova ucha a opatrně se na něj usmála. Nějak sis ho oblíbila, co? Budeš místní pečovatelka, nebo vo co se jako snažíš? "Donesem tě k vodě," prohlásila jsem pevným hlasem a vlče popadla za kůži na krku, abych ho položila na svá záda. Nebyl už úplně nejlehčí, takže jsem se s náhlým vydechnutím decentně prohla, ale... hlavně jsem nyní byla stejně upatlaná od slizu, jako byl on. Bude to v pohodě. Jsou to jen zvratky. Nic vážnýho mu není. Nemůže být, ne? Tázavě jsem se podívala na Cynthii. "Kde je tu voda, prosím?" zeptala jsem se potichu, jako kdybych snad mohla probudit Sirku, a nervózně si ji prohlížela. Teď, nebo nikdy. Teď. Nikdo se nedívá. Bude to v pohodě. V té nejmožnější kombinaci rychlosti a opatrnosti jsem se k ní naklonila a něžně své partnerce olízla čumák. "Mám tě ráda," špitla jsem ještě, téměř neslyšně, a s jistou bolestí se odtáhla do nelesbické vzdálenosti. Bejt ve smečce je náročný.

// Moc se omlouvám, že to tak trvalo :c Ani teď to není úplně nejlepší, ale snad se to dá nějak číst :c

S očekáváním jsem propíjela Rowenu pohledem. Fakt jsem umírala zvědavostí, co z té nezdařilé zakrslice vypadne. Jestli se jí nebude líbit ani tohle, tak už ji asi fakt přerazim. Vezmu ji až na ten připitomělej vrchol hory a pak ji omylem skopnu dolů. Pipina. Alespoň na svém výrazu jsem nedávala nic znát, ale pravdou bylo, že bych ze sebe nejradši dostala pořádné hrdelní vrčení. "Fajnovko," oplatila jsem jí s křečovitým úsměvem a nechala tu vypatlanici, ať si svou nafrněnou chůzí odkráčí do háje, stejně jako její tatík. Fajn, oddechla jsem si v duchu a věnovala své drahé polovičce menší protočení očima, jako že jsem celá vděčná za to, že máme o pár starostí méně. Až na Sirku. Starostlivě jsem si začala prohlížet hnědého vlčka, který se znechuceně vyškrábal na nohy a od plesnivého masa došel ke mně. Počkat, cože, nastražila jsem překvapeně uši, když jsem ucítila váhu vlčete. Hele, my... nejsme kámoši nebo tak něco. Překvapeně jsem ho pozorovala. "Hele..." začala jsem, celkem připravená malého hladomora nějak odstrčit, jenže... Musí být už fakt hotovej. "Neboj, bude to v pohodě," slíbila jsem namísto všeho a do vlčete nepatrně šťouchla hlavou. Samozřejmě, že rovnou i s povzbudivým úsměvem. Jsem fakt definice slaďáku.
Tázavě jsem se na moment koukla na Cynthii. Tak moc bysem chtěla být jen s tebou... Toužebně jsem na ni na okamžik zírala, jenže tu bylo hladové vlče, co teď bylo naší zodpovědností. "Půjdem," oznámila jsem Sirkovi a pomalu, aby to stíhalo i malé vlče, co je na pokraji svých sil, se rozešla dál do lesů. Jestli tu nic nenajdem, tak mu už asi ulovím jeho ségru. Kráva blbá. Ona si huláká, jak se jí chce, a její brácha chcípne hlady. Nevrle jsem probodávala očima své okolí, jako kdyby to snad mohlo vyvolat nějakou kořist. Se picnu. Pipina. Kravka. Blbka, do háje. Blbka! Přes všechny nadávky, co se vznášely v mé mysli, jsem skoro zapomněla dávat pozor. Jak veleúžasné překvapení pak bylo, když se opět i do mého čumáku vrátil pach kořisti. Zajíc, zazubila jsem se na Cynthii a přirozeně se přikrčila. Já ti ho naženu a ty ho chytíš? Tázavě jsem na ni kývla a tiše, jak jen to šlo, se začala plížit za pachem. Netrvalo to dlouho a konečně jsem Sirkovo budocí žrádlo i spatřila. Hochu, ty musíš bejt úplně hluchej, ušklíbla jsem se na něj a nechala své tělo, ať se volně rozeběhne. Jako lovec. Během okamžiku byl zajíc nahnaný do spárů mé partnerky a všechno, co zbývalo mně, bylo moc nefunět a nenápadným pohledem kontrolovat zdravotní stav Siria.

Po svém výkladu, který podle mě byl solidně slušný, jsem dál upínala zraky na Rowenu. Periferně jsem viděla, jak Savior ohrnuje čumák, celý znechucený tím, co k sobě se Cynthií cítíme, ale... na tom momentálně nezáleželo. Tak povídej, pipko. S očekáváním jsem ji pozorovala, doufajíce, že z ní třeba konečně vypadne nějaké rozumné slovo, něco, co by naznačilo, že není úplně špatná, jenže... ne. No do háje. S novou dávkou vzteku jsem na malé vlče vycenila zuby. Tvoje máma je megera. A ty jseš ještě větší. Kdyby tvůj papínek nebyl za tvou pr*elí, dostaneš přes držku, blbko. Chtěla jsem ji překousnout. Hodit s ní o strom. Do vody. Nechat ji se utopit. Fakt, možností bylo neomezeně mnoho a mně se líbila každá z nich, která by dala Roweně pořádnou facku, ale asi jsem měla prostě smůlu. Dříve, než jsem se rozhoupala k tomu, abych po ní byť jen vystartovala, bylo pozdě. Ta pipina se rozhodla, že svému bratrovi sama něco uloví. "Hodně štěstí," zavrčela jsem na ni a sledovala, jak si to štráduje pryč. Proboha. Mít takovýhle dítě, tak se zabiju, sklouzla jsem pohledem k Saviorovi, který rozhodně nebyl otec roku, i když se nedalo říct, že by se nesnažil. Mám vůbec něco říkat? To snad ani nemá cenu. Ty jo. A s touhle jsem teda ve smečce. Bezva. Nemůžu se dočkat na naše další setkání. Ale třeba ji takhle v lese něco sežere, nebo... tak. Moc prosím.
Jenže ono nic. Rowena svou samostatnou výpravu přežila a vracela se překvapivě rychle i s něčím v tlamě. Jak to jako udělala? Přimhouřila jsem oči, nepřipravená si přiznat, že snad tenhle neschopný fracek cokoliv dokázal. A měla jsem pravdu. Super. Takže sebrala nějakou mrtvolu, co se někde už slušnou dobu válela. "Tak to dobrou chuť, Sirko," procedila jsem skrze zuby, když vlčí nána přednesla svou velkolepou kořist, která rozhodně nebyla v nejlepším stavu. "Skvělá práce. V klidu to dej sežrat tvýmu bráchovi, ale varuju tě, že jestli jeho průjem bude po celém úkrytu, vykoupu tě v něm," uzavřela jsem a nehodlala se vlčeti dále věnovat. Kráva přiblblá. Namísto toho jsem sklouzla pohledem k chcíplotině, která už měla tak zamlžený pohled, že jí sotva byla vidět panenka. Pěkný. Nakrčila jsem sama čumák a tázavě se podívala na to lepší vlče, které teď už podle všeho opravdu trpělo hlady. Chudák, ty jo. Jestli ho i Savior nechá to sežrat, tak... pfů. No. S tím průjmem asi nedoběhne ani nahoru. Takže je to asi v klidu. Ale je to chudák. "Nevim, jestli bysem to na tvým místě žrala. Tvá ségra je dobrá, že něco tak rychle sehnala, ale... co kdybysme našli něco jinýho?" navrhla jsem klidným hlasem a nepatrně odolávala tendenci do mrtvolky šťouchnout. "Ty, Roweno, můžeš jít s námi, jestli chceš dohlídnout, že jsme v pohodě," dokončila jsem svůj návrh a tázavě, bez jakýchkoliv dalších emocí, se podívala na obě vlčata.

Nevěřícně jsem zamrkala, když se Savior téměř okamžitě po mém návrhu pustil do vyhrožování, že nám dá bleskem, jestli snad malého Sirku nevrátíme v celku. Jo, byl bys první, zavrtěla jsem mírně hlavou a vydala se po boku Cynthie pomalu dál. Mně osobně to teda připadalo naprosto zbytečné, poněvadž ta pipina si dala slušnou práci s tím, abychom další měsíc nic neulovily, ale... Doufám, že chcípne hlady. Blbka. A jestli přežije zimu, asi nějak dopomůžu tomu, aby pošla na něco jinýho. Přes všechno znechucení jsem šla dál, za pachem zajíce, který klidně mohl dávno vzít do zaječích. Fakt idylka. Sklouzla jsem pohledem k Sirce, který pořád vypadal trochu traumatizovaně z toho, co jsem mu řekla. Tak se neměl ptát. Mně ho líto není. Tse. Ani trošku. Může si za to sám a... a vůbec! Protočila jsem očima a z nepochopitelného důvodu se pustila do náhlého uklidňování situace: "Budeš v pohodě, neboj." To bylo jediné, co jsem mu hodlala k tématu znásilnění, žížalky a dělání vlčat říct. "Navíc, já vlčata nedělala, tak se radši zeptej táty. Co já vo tom vim," zabručela jsem ještě, stále naštvaná na jeho nepovedenou a zcela vypatlanou sestru. Kopla bych si i do kamínku, jenže to by tu sakra nějaký musel být menší než já. Fakt blbej den. Blbý děcko a blbý... tentononc. Vyčerpaně jsem pohlédla na Cynthii, která stále měla dost energie na to, aby vedla náš zkušební lov. "Klidně," odsouhlasila jsem jí, když jsem i já dostala svou roli, a, i když mi to znělo srdce, zněla jsem až překvapivě chladně. Chci být zase jen s tebou. Nebaví mě se přetvářet. Toužebně jsem na moment vzhlédla zpátky k vrcholkům hor, kde se teď musela Sheya, jediné stvoření, které o nás dvou vědělo, znuděně potloukat. Nejradši bysem si prostě jen lehla a- Možná bych se začala i uklidňovat, kdyby k nám znovu nepřiběhlo to drobné svinstvo. "Do háje!" zařvala jsem, když se ta černohnědá pipka přicpala před svého bratra, který byl na rozdíl od ní normální, a začala ho bránit před námi a před... lesbismem? Opětovala jsem jí zavrčení, jen o dost výhružněji, vzhledem k tomu, že ona byla pouhé písklátko, které nemělo přežít další zimu. "Chceš tím něco naznačit?" zavrčela jsem, zatímco jsem přemýšlela, jak vlče nezabít už nyní, před svědky. Myslí si, že když před nás přijde a bude nám nadávat do leseb, tak si sednem na zadek? Kde je sakra Savior, aby si ten bordel odklidil. Umíněná pipina, nic víc. Jenže já ji doopravdy momentálně zabít nesměla. Asi by mi to neudělalo zrovna dobrou vizitku členky smečky a... já chtěla zůstat tam, kam patřila Cynthie. Smůla. "Podívej se, holčičko," začala jsem nakonec líbezným hlasem a přeslazeným úsměvem, který by ji snad mohl odklidit z cesty, "Tvůj táta chtěl pomoct s lovem, jo? Aby tady tvůj brácha nepošel hlady. A mně je fuk, jestli máš nějakej blbej den, nebo jestli si naháníš ego, jo, ale my... my se sakra zvedly. Odpočívaly jsme kvůli cestě, co jsme podnikly až do těch vašich připos*aných hor, táhla jsem se jak kravka až nahoru- a tvůj táta si zavyl, my přišly, řekly jsme, že jo, že pomůžem. Pak jsme se táhly jak blbky zase dolů, jen abysme tady tvýmu bráchovi pomohly. A myslely jsme, že pomůžem i tobě, ale netušim, co ti přelítlo přes čumák, žes udělala to, co jsi udělala. Uvědomuješ si to? Chápeš, že jsme tu dobrovolně, ty vypatlaný mozečku? Pomáháme tvýmu bráchovi, právě jsme měli začít lovit- a ty se tu chováš jako totální- totální ničema. Jestli to máš v plánu znovu pokazit, tak prosim, směle do toho, ale měla by ses za sebe stydět. A omluvit se bráchovi." Kdesi uprostřed mého proslovu se sladký hlas začal postupně zvyšovat, ale na tom nezáleželo. Pro mě tahle věc byla uzavřená. Zdánlivě. "Takže mi laskavě pověz, co plánuješ dál. Jen tady všechno kazíš, ale... ulovíš teda bráchovi něco sama? Necháš všechno zase na taťkovi, aby vám hezky běhal za zadkem, jak se vám to hodí? Myslíš si, že toho nemá dost? On si asi zavolal na pomoc jen tak z pr*ele a vůbec nás nepotřebuje, že jo," zabručela jsem a s pohledem, který nyní tázavě propíjel malou vlčici, se posadila.

Jak se ukázalo, tak Alastor, nebo spíš Sirius nebo kdo ví kdo, tak trochu zapomněl, že u bobra hlídal i sourozence. Tak to teda nevim, jestli je lepší, přimhouřila jsem oči a už už se nadechla, abych něco namítla, jenže do toho už tu Savior stihl dělat ze Cynthie drbnu. "Cože," vydechla jsem udiveně a zmateně zavrtěla hlavou. "To slyším prvně. Cynthia mi sotva řekla, jak se jmenuješ," zaprotestovala jsem a trošku se mi z té lži zdvihl koutek do úsměvu. Chvilku to dokonce i vypadalo, že bude klid, jenže samčí Sheya se samozřejmě nevzdávala. A vzhledem k tomu, že Savior to taky jen a jen povzbuzoval... "Fajn, máš to mít," řekla jsem nakonec s rádoby námahou a vítězoslavně se ušklebila na Cynthii, která se mi v tom snažila zabránit. Dyť si to přeje! "Sex-appeal je, když jseš přitažlivej. Jakože hodně. Svůdnej. Víš, co to znamená? To znamená, že pro někoho jseš tak moc pěknej, že tě hnedka chce povalit na zem a dělat s tebou vlčata. To ti asi vysvětlovat nemusim, když jseš tak velkej. Prostě je dost pravděpodobný, že když máš takovýhle tečky, jo, a ty ji máš taky, tady," ukázala jsem učenecky pod jeho oko, "Tak je prostě dost jistý, že tě někdo časem asi znásilní. Je to těžkej život, když ti někdo vecpe žížalku- no, v tvým případě do zadku, ale takovej je asi život. Hodně štěstí s kakáním." Podle mě to bylo docela slušné zakončení přednášky. Věnovala jsem Saviorovi tázavý pohled, jestli si to jakožto otec roku myslí taky, a spokojeně se usmála i na Cynthii. Určitě je na mě fakt hrdá.
Naše slézání se konečně zastavilo a mé nohy, rozklepané věčným zdoláváním šutráků, se mírně klepaly. Jako kdybych byla jedno z "děcek", poslušně jsem sklapla a čekala, co Cynthie vymyslí dál, jenže... Dělá si srandu? Probodla jsem vražedným pohledem Rowenu, která se jako správná pipka rozkřičela na lesy. To je teda svi- zhluboka jsem se nadechla. Tak to teda fakt ne. My jim tu budem jak blbky lovit, aby se tahle pipka rozkřičela jak siréna? Jakože fakt? Co takhle místo zajíce pochroumat tady Rowenu? Zavrčela jsem a nespouštěla z vlčecí kravky oči. "Tomuhle vlčeti nic lovit nebudu," procedila jsem skrze vyceněné zuby. "Co takhle to udělat tak, že ty, jako zkušený tatík, si necháš Rowenu a poučíš ji o tom, jak se nechovat jako ukdákaná pipina, a my si vezmem tady hlídače bobrů někam, kde Rowenu ještě neslyšeli, a naučíme ho lovit samy?" navrhla jsem s křečovitým úsměvem, který jasně vypovídal o tom, že jestli mě jen jediná drobnost naštve, budu řvát, a sladce zamrkala na malého Sheáka. Mě snad vomejou.

Přikývla jsem, když vlk oznámil své jméno. Pff, Cynthie toho teda nadělá. Vždyť je celkem v poho. Zatím. A nemá žádný kecy o respektování stáří, tak... Mírně jsem pokrčila rameny a věnovala mu hraný úsměv, který mu alespoň mohl dát pocit, že mi za kapku dramatu přeci jen stojí. "Pan Optimista, co?" procedila jsem mezi zuby přátelským tónem, když se téměř okamžitě ukázalo, že je Savior toho názoru, že tu všichni zhebneme. "Rády pomůžem," odsouhlasila jsem, i když zrovna na mé slovo nikdo nemohl brát moc velký zřetel, a vydala se alespoň s nějakou důstojností, která mi zbývala díky tomu, že jsem se zatím nerozplácla o náhodný šutrák, dolů do onoho zaslíbeného údolí. Což se téměř okamžitě projevilo jako čin naprosto ukvapený, poněvadž Saviorova drobotina se rozhodla, že se bude flákat. Rowena, jo? Spíš Rovina, páč... je z ní placka. Páč se válí, pokusila jsem se alespoň v hlavě předstírat, že můj vtip byl legrační, ale ani to nemohlo setrvat dlouho, vzhledem k tomu, že to druhé vlče, Alastor, se mi téměř okamžitě začalo plést pod nohy. "Dávej bacha," zavrčela jsem, když jsem ho málem zašlápla (// Btw, trauma ze včerejška: šla jsem v noci domů a přišlápla cizí kočku ._. Strašně moc mě to mrzí T-T), a nepatrně změnila směr svého neohrabaného slézání, které díky němu a jeho povedené sestře trvalo celou věčnost. "A neříkal náhodou tvůj táta, že jseš Alastor?" zabručela jsem a bleskla po Saviorovi pohledem. Ne nějakým zmateným, který by se snad dožadoval vysvětlení, spíš... pohledem kradmým, který mě ujistil v tom, že jeho potomka můžu nenápadně odstrčit zpod svých nohou. Jenže Alastor, samozvaný Sirius, se jen tak nevzdával. Dokonce během chvilky začal být otravnější, než kdy zvládla být Sheya. Tvoje máma má divný kožich, zamračila jsem se na něj, než jsem mu hned za chvilku věnovala sladký úsměv. "Proč máš tak debilní otázky?" zeptala jsem se líbezným hlasem a mile se na něj uculila. "Je to vzácná nemoc. Zbejvá mi tak rok života, maximálně dva. Bejt tebou, držim se dál. Jo, a ty tečky? To je sex-appeal. Nevim, jestli to chceš vysvětlovat nějak blíž, páč... hochu, tohle by ti mohlo zavařit makovici," zavrtěla jsem tajemně hlavou a dál upírala pohled těsně pod sebe, pokud tam teda zrovna nebylo to nahnědlé vlče, a snažila se si vybírat tu nejlepší cestu. Jestli pak půjdem zase nahoru, jen proto, že tam Rowena zůstane, tak budu vraždit. Nejsem žádnej pitomej kamzík. Na jedno ucho jsem možná omylem neposlouchala, co všechno ze sebe dokázal Alastor dostat, takže jsem jen mimoděk přikyvovala, dokud jeho proslov neskončil. Ten toho má teda na srdci. Protočila jsem očima, aby si snad třeba i Cynthie nemyslela, že jsem mateřský typ, ale... ve skutečnosti tahle samčí Sheya vůbec nebyla špatná. Prostě jako Sheya. Zvědavej, ale v pohodě. Zatím. "Panečku, bobra," zopakovala jsem rádoby udiveně po něm a nevěřícně zamrkala. Heh. To mi připomíná toho bobra na tý louce. To bylo fakt divný a... asi úchylný. "Nevim, jestli seženem bobra, ale třeba najdem něco jinýho, co by ti mohlo chutnat. A třeba to už ani nebude potřeba hlídat," slíbila jsem a se skrývanou námahou překonala další nevhodně umístěný šutrák. Stejně je docela morbidní nechat vlče, ať hlídá mrtvolu. To jako rodiče dělaj?

Stejně se na to vykašlu, zabručela jsem si pro sebe, když jsem cítila, jak je mé tělo už jen po chvíli odpočinku na skále celé rozlámané, Blbý kameny. A jsou tu všude. A kde nejsou šutry, tam je sníh. Fakt báječný místo. Se znechucením jsem se protáhla a snažila se napravit to, co zmrvil krátkodobý relax. Báječný. Ne že bych na to normálně nějak extra dbala, ale vzhledem k tomu, že jsem nyní byla zadaná, musela jsem o sebe trošku více pečovat. Abych teda zůstala pořád svůdná i pro takovou vlčici, jako je Cynthie, nenápadně, aby si snad nemyslela, že jsem přecitlivělá, jsem si alespoň trochu poupravila srst. Ne že bysem bez toho vypadala děsně, teda. Jsem furt skvělá. Jenže moje "nenápadně" snad nikdy nevyšlo a dnešek nebyl výjimkou. Když mne Cynthie obeznámila s informací, že se nejedná o Faliona, ale o úplně jiného mrzutého samce, přikývla jsem ještě s povyplazeným jazykem. "Ehe," zamumlala jsem a konečně došla k závěru, že se na tu hygienu můžu rovnou vybodnout. "To zní jako sympaťák," prohlásila jsem s úšklebkem v obličeji. Takový fakt zbožňuju. Jestli je to nějakej z těch starejch prďolů, co si na všechno stěžujou, ale musíme je respektovat, páč jsou starší a rádoby moudřejší, tak... skvělý. Prostě skvělý. S otráveným výrazem jsem se rozeběhla v závěsu za svou partnerkou, stále trochu nejistá, co od místních očekávat.

Jak se ukázalo, tak jsem očekávala trošku špatně. A to i co se počtu týče, protože u vlka posedávala ještě dvojice vlčat. Tak to zas až takovej dědula bejt nemůže, ne? Nebo se překonal, pozdvihla jsem na moment udiveně obočí. Ale má šediny, ne? Takže to musel být jeho životní funkci na někoho skočit a- fuj. Fuj! Mírně jsem zavrtěla hlavou a snažila se zbavit představy tohohle starouška, jak poskakuje nad nějakou vlčicí. Nejlíp mladou tak, že by mohla být jeho dcera nebo tak něco. Určitě je na zajíčky. Otřásla jsem se v duchu a pokusila se vkovi normálně podívat do očí. "Nazdar," pozdravila jsem nakonec a posadila se vedle Cynthie v dostatečné vzdálenosti na to, aby to nepůsobilo lesbicky. Tak. To by bylo. Zašly jsme se mrknout a teď bysme mohly zajít zase zpátky k Sheye se flákat. Nechci smečkařit. "Jsem Ilenie a jsem tu nová," dostala jsem ze sebe a ani se neobtěžovala vlkovi věnovat nějaký milý úsměv. Stejně vypadal spíš jako bručoun, který ho prd ocení. Jeho vlčata, na druhou stranu, byla o dost lepší, protože se ani neobtěžovala si nás všimnout. K zulíbání, fakt.

Nejspíš jsem si měla na vtíravé poslouchání najít jiný příběh než ten, co mi právě Cynthia odvyprávěla. "Ou," hlesla jsem a bylo to to jediné, co jsem ze sebe momentálně mohla dostat. Já jsem taková kráva. Provinile jsem sledovala, jak se má partnerka z té šťastné nálady, která se kamsi vytratila, dostává do chronické deprese. "To mě... mrzí," řekla jsem nejistě, vědoma si toho, že jí má slova vůbec nepomohou, a jemně jí olízla líci. Nejsem za něj jen blbá náhrada? Nechtěla být vždycky s ním a já... se sem jen nějak vecpala? Mírně jsem zavrtěla hlavou. Ne. Páč si mě vybrala. I když to z ní dělá lesbu. Takže ne. Něžně jsem se na ni usmála a přitiskla se k ní ještě více. "Jestli ti to pomůže, tak... teď máš aspoň mě. A to je fakt výhra," pokusila jsem se ji povzbudit alespoň něčím, i když to nebyla zrovna nejpozitivnější věc, co se dozvědět. Heh, ušklíbla jsem se a zadívala se před sebe. Pořád to bylo celé zvláštní. Já a můj vztah s vlčicí a... pak k tomu ještě to, že dobrovolně žiju někde, kde je výškové převýšení větší než mé ego. Ten výhled na hory byl sice celkem v pohodě, ale stejně jsem si nebyla úplně jistá, jestli mi to za pravidelné mučení končetin stojí. Asi se odsud prostě nehnu, nebo to budu hlídat někde dole. Jenže i z pohledu dolů se mi dělalo naprosto šoufl.
Téměř jsem se začala smiřovat s tím, že si prostě budu muset zvykat, když mé vzdávání přerušilo zavytí. Je tohle zas Falion? To nám zrovna nějak moc času nedal, zamračila jsem se a tázavě se podívala na svou partnerku. "Chceš tam jít?" zeptala jsem se, jak opatrně to jen šlo, a sama se hned pustila do neohrabaného vstávání.