Gallirea - Příspěvky uživatele

Vlčice měla naprosto fascinující argumentaci, která mi během pár vteřin začala lézt spolehlivě na nervy. "Ale jeho pach je úplně živýýýý," zakňourala jsem posměšně její slova a znovu protočila oči v sloup. "Holka, brzo nebude. Jestli ti to nedošlo, tak nebyl mrtvej, když sem přišel. Chápeš? Nebo to chceš radši nakreslit?" zeptala jsem se s ledovým klidem a škodolibě u toho těkala očima po těch jejích. Vyčkávala jsem, co za zmatek způsobím. Co za bolest. Za paniku. "Ucházel," zabručela jsem na její přihlouplou otázku hodnou génia a s precizností si přejela drápem podél krku, "Už je to vyřešený." Takže by ses mohla přestat ptát na tyhle blbůstky a, co já vim, táhnout do háje. Co? Ne?
Téměř už jsem přešla k hypnotizaci vlčice, jenže to by se tu nesměl objevit jeden zásadní vlk. Zase žádná šťáva, postěžovala jsem si v hlavě a s milým úsměvem nechala svého alfáka, aby se velectěné návštěvě představil. I když tentokrát nepoužil ty jeho poletuchy, takže to nemělo tak dechberoucí efekt. "Falione!" vyhrkla jsem nakonec s přehnanou úlevou a zavrtěla hlavou. "Tahle vlčice, Stormisníněco, že jo? Tak tady Stormička by se chtěla přidat do naší smečky! Jen... jí teda bylo ukradený úplně všechno, co tu je, prostě jen řekla, že sem chce, ale... co já jí do toho budu kecat, že jo," oznámila jsem mu ve zkratce se střídavým culením na oba společníky, než jsem rezignovaně pokrčila rameny. Já ti nevim, jestli byl dobrej nápad, abysem se sem takhle cpala, Cynthie. Nikdo kromě tebe mě tu nemá rád. A paradoxně jseš to ty, kdo nemá čas. Odolala jsem touze po tichém vzdechu a zadívala se znovu na Sunstorm, tentokrát už s jistou porcí zahořklosti. Doufám, že kvůli takovejm jako ty- Má mysl však nebyla schopná dalších urážek a nenávisti, když u toho chyběla jedna zásadní věc. Jedna zásadní vlčice. "Uhm, kde je Cynthie?" zeptala jsem se o něco nejistěji a tázavě se zadívala za Faliona, jako kdyby se tam má polovička měla každou chvílí zjevit. Ona... nepřijde?

Na to, jak jsem ji probodávala pohledem, se mi vůbec nechtělo ji poslouchat. Už jen podle toho, jak si přišla nakazovat, že ji musím hnedka přivést za Falionem, nebo podle toho, jak se snažila hrát slušnou. "Jo..." začala jsem sladkým hlasem a se zkřiveným úsměvem zavrtěla hlavou, "To teď nepůjde. Alfák se teď patlá s někým důležitějším, soráč." Myslim, že mi to upřímně jde. Jsem v tomhle dobrá. A mohla bysem to dělat klidně celej den, kdybysem- Snažila jsem se na Cynthii příliš nemyslet, protože by to znamenalo, že milá vlčice, jejíž jméno mi bylo ukradené, by neměla ani jedinou šanci. "Jo a mimochodem," zopakovala jsem její slova ještě o něco otravnějším hlasem, "nepřeslechla ses, prostě jsem ti to jméno nechtěla říct." Mile jsem se pousmála, jako kdyby to ode mne bylo jakési přátelské gesto, a nechala vlčici, ať se s onou situací vypořádá sama. Třeba ji to odradí dost na to, aby si šla jinam, ne? A vůbec, když tak moc hledá smečku, proč se mě na nic takovýho neptá? Hned se hrne za alfou. To určitě není v pohodě, nebo jo? Pff. Není. Prd ví. "Aki? Chm..." zopakovala jsem po ní a na oko přimhouřila oči, zaneprázdněna rádoby přemýšlením o tom vlkovi, co doslova před pár chvilemi žádal o stejnou věc, jako tady vlčice. "Myslim, že jo. Jo! Máš pravdu! Vzpomínám si..." zahleděla jsem se jí do očí a dramaticky polkla. "Ten je mrtvej," hlesla jsem a pohledem ukázkově sklouzla k tlapkám. Skoč na to, prosim tě. Nebuď blbá a skoč mi na to.

Snažila jsem se na jejich smečkování příliš nezírat. Jen jsem trochu soucitně přikývla na Cynthii hlavou, tak, aby z toho snad Falion nic nevyvodil, a doufala, že milý Aki si sbalí své saky paky a půjde zase domů. Prosim. Jsem tu úplně k ničemu a vůbec si to neužívám. A Cynthie je tak zodpovědná, že... Mírně jsem se pousmála. Jak tam tak postávala, hrdě narovnaná, nemohla jsem na ni nebýt hrdá. Že... Se na to můžu vybodnout, zavrčela jsem si pro sebe a ohlédla se za náhlým zvukem, jenž přerušil mou zasněnou chvilku. Tak co, půdjete tam vy, nebo... zadívala jsem se tázavě na skupinku a, aniž bych si to uvědomila, s krátkým přikývnutím jsem se automaticky vydala za zvukem. Doufám, že to bude někdo neretardovanej. Nebo někdo, kdo si nechce hrát s mechem, aby se z toho Falko nepicnul. Třeba to bude škemrající Lennie nebo tak něco. Nebo poslední vlče, co ten jejich výlet přežilo. I když to jako vlče neznělo. To je fuk. Nejlepší by stejně bylo, kdyby to nebyl nikdo, do háje. S povzdechnutím jsem se ledabyle posadila naproti vlčici, která poslušně seděla na místě u hranic, a nepatrně protočila očima. To bude zas nějakej cukrouš, co chce svět naplnit duhou a radostí. Holka, jestli ti to nedošlo, tak tak to tu nefunguje. "Čau," zabručela jsem a konečně probodla zrakem vlčici, kterou jsem doposud pohledem jen přejížděla. "Podle toho, jak jsi zavyla a kde stojíš, ti asi došlo, že jseš na území smečky. Nebo máš fakt štěstí na náhody. Každopádně: tohle je Ragarská smečka, smečka svítícího mechu a rozkládajících se losů na území, páč hledáme nový úkryt, který by nebyl v blbých horách," zamručela jsem a ani se nesnažila o milý úsměv. Potom, co jsem lovila, naháněla, odháněla, argumentovala a přicláněla, jsem byla fakt líná jakkoliv se snažit. "Co tě sem přivádí, poupátko?" zeptala jsem se s kyselým uculením a ani na moment z bíloflekaté vlčice nespustila oči.

Jak se ukázalo, tak Izarova sestra byla asi tak stabilní jako třínohý kamzík na úplném vrcholku hory: i když se ve výšinách na pár vteřin udržel, brzo začal vrávorat a produkovat bobky. Proboha, obrátila jsem oči v sloup a mírně si povzdychla nad její patetickou scénou. Fňuká tak rychle, že ani není, co na to říct, heh. Zadívala jsem se se soucitem na jejího bratra, který musel snášet její utrpení a ještě čelit všem kecům od Faliona. "Určitě přijdem na menší průzkum. Měj se," rozloučila jsem se s Izarem, poněvadž nikdo jiný se k tomu neměl, a zadívala se na vlastní tlapy, zatímco nazrzlý vlk odcházel. Být ve smečce není až tak super, do háje, povzdychla jsem si a snažila se příliš nepůsobit dojmem, že odposlouchávám konverzaci Cynthie s Falionem. A mít alfáka je super taky, že jo. Jako sorry, ale mohl by se rozmyslet, jestli teda bude poletovat sem a tam. A jestli nám teda sakra dá ten tolik slíbený klídeček. Se na to můžu vybodnout. Severka si mezitím furt cpe břicho, bratříčci se obšťastňují na louce... a my dvě jsme vlastně jediný, co jsou normální. A ve smečce. Lennie je v háji. To bude tak supr čupr zima, do háje, že bysme se klidně mohly do toho jejich Mecháče odstěhovat taky. A jakmile došlo na myšlenky přesunu, odstěhoval se i Falion, vstříc novému pachu. Konečně, zazubila jsem se na Cynthii a přitiskla se k jejímu kožichu, připravena se stát jeho součástí a už nikdy nespatřit denní světlo, jenže... Jo. Tak fajn, povzdechla jsem si a s novým chladem se zase odtáhla. Takový to teď bude pořád. Uvnitř mě se začal formovat vztek, na Faliona, na smečku a na Cynthiinu zodpovědnost, která zaručovala, že se pustí do každé povinnosti, co se jí naskytne. "Dobře. Tak... já tu na tebe počkám, ať nepřekážim a..." Původně jsem měla v plánu znít drsně a samostatně, ale kdesi uprostřed se to celé zlomilo a já neměla jediný důkaz toho, že bych mohla být bez přítomnosti své partnerky šťastná. "Pak něco vymyslíme," slíbila jsem jí a jemně ji olízla na čumáku. Štvalo mě to, ale vlastně se mi jako drsná zodpovědná vlčice strašně moc líbila.
Zatímco ona se vydala vstříc nudným záležitostem, já, ještě o něco znuděněji, začala kopat do kousků mechu před sebou. Tohle je fakt báječný. Smečka sem, smečka tam... už jsme se dlouho nikam nepodívaly. Furt tu pobíháme a děláme tajtrliky pro ostatní, ale samy jsme nikde nebyly. Mimoděk jsem šla, kamkoliv se můj kopací mech odrazil, než jsem se ocitla přesně tam, kde jsem nechtěla být: v poměrně úzké blízkosti Faliona, Cynthie a příchozího. Sakra... zakřenila jsem se pro sebe a nervózně rychle zašvihala ocasem do stran. Báječný, že jo. Už jí zase dělám trapárny. Ale nemůžu jen tak odejít. Nebo jo? Stejně si mě už všimli. Nebo ne? Se na to vybodnu, zamračila jsem se sama pro sebe a líně se posadila. Netušila jsem totiž, co mi ještě zbývalo, než už jen z povzdálí nehnutě přihlížet.

Nevím, o co Falionovi šlo, ale z nějakého důvodu se rozhodl, že na mě bude špatně koukat. Co je? Nic blbýho jsem neřekla. Prostě nekradou. Tečka. Smiř se s tím. Krátce jsem se zamračila a rychle odvrátila zrak k Cynthii, které Falion předal onu velkolepou moc rozhodnout, jak to s tím mechem dopadne. Protože předtím k tomu vůbec našlápnuto neměla, huh. K poznámce od Izara, že na vlčatech s četnými zraněními nic roztomilého není, jsem jen mírně přikývla. Asi tak. Sakra, Falione, jseš v pohodě? Předtím jsi byl... v pohodě, nebo ne? Zlobu brzy vystřídala starost o mentální rozpoložení alfy. Ale jen maličká. Stejně mi to může být ukradený. Jestli si to chtěl s Lennie víc vyříkat, neměl se hned řítit za hledáním úkrytu. Copak já můžu za to, že tu se Cynthií říkáme pravdu? Že jsou Izar a Lindasa slušní? Něco mu muselo přejet přes čumák, nebo nevim. Neslyšitelně jsem si povzdechla a s úlevou si vyslechla ono sáhodlouhé rozuzlení, které si naše situace tak zoufale žádala. Tadá, zabručela jsem si pro sebe a už se ani neobtěžovala na Faliona podívat. Tenhle les jsme prohlásili za svůj doopravdy nedávno, ale hned jsme si nárokovali všechne mech, i kdyby ho tu byly sebevětší haldy. Jestli teď zpochybní Cynthiino rozhodnutí, tak se na to můžu- Křečovitě jsem se usmála. Falion byl nejspíše v jednom ohni, protože jakmile byla zdánlivě vyřešena kauza mechu, už se začal návštěvníkům navážet do rodiny. A kdo je tu pak ten slušnej, že jo, protočila jsem v duchu očima a nevědomky začala na Izarova slova přikyvovat. Byť zmínil "jakousi" Werinějakou, o které žádná zmínka nepadla, měla jsem všeho dost a hodlala svého parťáka, který rozhodně nikdy můj parťák ani trošku nebyl, podržet. "Znám ho už nějakou dobu a jeho sestry jsou děs, Falione," přidala jsem se do přehrávaného litování nad Izarovým osudem a téměř se až chytla za srdce z toho, jaký tragický osud vlka potkal, nemluvě o tom, jak tragicky tu teď musel žebrat o mech z území, které pár dní zpátky patřilo tulákům. Tak, a je to. Teď mě vyhodí. To je přesně to, co si potom, co jsem mu pomohla ulovit přiblblýho losa, přeju. Sklidni hormony. Nemusíš z alfáka dělat blbečka. I když se tak choval. Jakože co to sakra bylo, navážet se do vlků a cpát jim, že jsou zlodějové. To neděláme ani my a... a to kopeme zadky, zadívala jsem se tázavě na Cynthii a zcela bezradně z ní nespouštěla pohled.

// Pardon :c Je to nekvalitní post a ještě dlouho trval T-T Měla jsem dneska celý den školu, tak jsem trošku vyšťavená :/

Jak se brzy ukázalo, tak jsem hnědého vlka fakt znala. Heh. Je toto trapas? Zazubila jsem se na vlka a mírně přikývla. "No joooo, Izar! Ten, co rád nadává špatným vlčicím do bahna, krásný tě znovu vidět," uculila jsem se a snažila se příliš nedávat najevo svou nejistotu, jestli si vůbec alespoň tohle o hnědákovi pamatuji správně. Nebyl předtím trošku větší debílek? Mezitím se představila i jeho sestra, Lindasa. Chm. Tak asi žádné hrdličky. I když se to až tak nevylučuje. I když- eh- fujky. A překvapivě prohlásila jejich požadavek: mech. Oh. Tak fajn. To jsem nečekala, povypoulila jsem oči a tázavě se zadívala na Cynthii. Jakože, nechci nám do toho kecat, ale toho mechu je tady fakt dost. "Ó, má drahá kolegyně, myslím, že takovýhle mech by se dal vykoupit jedině-" hodlala jsem předhodit nejlepší obchod v historii, jenže to by se nad námi nesměl objevit netopýrácký Falion. Kolikrát nám během dneška řekl, ať si samy v klidu odpočineme? Proboha. Tak nám dej sakra chviličku pro sebe, ne? Cynthia to tu proficácky dává. Zamračila jsem se a jen tiše se pokusila všechen náhlý vztek vydýchat. Být lesba v utajení je ve smečce fakt těžký, do háje.
Izar, můj starý dobrý známý, byl Falionem možná až podivně moc odhalen, ale nehodlala jsem mu jeho zalíbení kazit. Co jsem kazit hodlala bylo, že Falion naše návštěvníky nařkl z krádeže. "Oni nekradou, normálně se zeptali, Falione," zaprotestovala jsem a, nejspíš jsem se v rámci nostalgie vůči Izarovi, se posadila vedle jeho sestry, která prozatím zázrakem neměla v tlamě příliš mechu. Ty si sem jen tak přiletíš, zpochybníš autoritu své novopečené bety, a ještě jim vecpeš, že kradou, i když víš prd. Cynthie není vlče a oni se slušně zeptali. To je vizitka jak prase tohlencto. Probodla jsem Faliona očima a snažila se vyčíst, co za blbost ještě řekne. Protože urážení jiných alf je taky v pohodě, že jo. Asi jsem blbá, ale myslela jsem si, že máš na víc. Těžko říct, kdy se to stalo, ale někdy náhle ze mne všechen ten stres z bytí ve smečce prostě opadl. A vzhledem k tomu, že je Lennie v hajzlu, jsem potřebná. Ať se to někomu klidně nelíbí, ale hodim se jim. "Podle mě, vzhledem k tomu, jak tu Lindasa s Izarem téměř prosí na kolenou- jen se podívej na ta jejich prosebná očíčka! Slušeně se zeptali, takže..." pokrčila jsem rameny. Naval jim ten mech a nehraj si na nějakého nadřazeného blbečka. Od šikany jsme tu my dvě. "Myslim, že se náš les bez pár mechů nepicne, že jo," zamumlala jsem a zadívala se pevným pohledem na svou partnerku, aby jako beta taky prosadila nějakou tu spravedlnost.

Šťastně jsem se na Cynthii, na majestátní vlčici s vysokým postavením ve smečce, zazubila, zatímco se samým vyčerpáním rozhodla, že se budeme flákat zrovna a přesně na tom místě, kde stojíme. Heh, kdo jsem, abysem rozkazovala betě, ušklíbla jsem se a spokojeně její pád vstříc zemi napodobila. Nic nebylo lepšího, než se konečně, po celé věčnosti, jen válet na zemi s nejlepší vlčicí na světě. Něžně jsem čumákem projela její srstí na krku a užívala si toho, že si konečně můžeme oddychnout. Že nemusíme nic předstírat. Že nemusíme jak debílci pobíhat za přiblblými losy, do háje. Je toto nebe? Zadívala jsem se na noční oblohu, jako kdybych děkovala místnímu bohovi, a jemně do Cynthie šťouchla. "Pff, když chvilku počkáš, budem tu jen my dvě," zažertovala jsem a líně se protáhla. Ve skutečnosti se mi taková představa docela líbila. Znamenalo by to totiž, že bych měla výhody smečky, ale nemusela bych se patlat s ostatními. A třeba by pak Starling odešel taky. Není Lennie jeho kámoška nebo tak něco? Ani bysem se nedivila. S nadějí jsem se ohlédla směrem k louce, na které mí dva neschopní bratři stále postávali. Třeba šli někam do háje a už se nikdy nevrátí. A Serverka, nebo jak se jmenuje, je půjde oba hledat. A všechny problémy zmizí. Zasněně jsem se pousmála a na kratičký moment si užívala jednoduchost života. Dokud nebylo jediné chyby.
Asi jsem neměla dýchat, nebo tak něco, protože i mně se do čumáku dostaly dva neznámé, ale velmi podobné pachy. "Nech mě hádat, Falion vyšel na procházku, takže je tohle na nás," zabručela jsem a nehodlala se postavit na nohy, dokud tak neučiní má partnerka. Blbej Falion. Je tu vůbec někdo jinej, kdo by mohl dělat tyhle smečkověci? Nebo to bude všechno odskákávat Cyn- Thia naštěstí ohledně nezvaných hostů udržovala stále pozitivní pohled na věc. "Uuuu, to bys mi dovolila?" zeptala jsem se naoko polichoceně a s dalším úšklebkem se konečně vyškrábala na nohy, které si už ovšem stihly zvyknout na pohodlnou uvolněnost, takže mně samotné připomínaly spíše kmeny hodné pokácení. Totálně fit a ve formě. "Zadky já kopu ráda," odsouhlasila jsem jí se sladkým uculením a hravě se o ni znovu otřela. Dokud byli návštěvníci daleko a dokud to vypadalo, že je s námi ve smečce vlastně jen Falion, nebylo potřeba cokoliv skrývat.

A pak se mi konečně dostalo pohledu na ty dva skvosty, co vlezly do našeho sotva zabraného lesa. Hnědý vlk s vlčicí, kteří se věnovali velmi bujaré konverzaci. "S těma bude asi ještě sranda," špitla jsem a jen si tiše odkašlala, než se do nich Cynthia nepustila osobně. Jako betě jí to šlo ještě o dost více, obzvlášť když nebylo druhé alfy, takže byla vlastně... ženskej Falion. To není sexy. Zavrtěla jsem mírně hlavou. Nemysli na ni takhle. Nesmíš na ni myslet takhle. To je- to je zvrhlíkovský. Povzdychla jsem si a spokojeně se zazubila na Cynthii, která vlky ihned začala nabádat k odchodu. Ale co kdybysme si s nima ještě trošku zablbly? Nemůžeš kopat do zadků, co jsou hnedka na odchodu, ne? "Ó, má drahá kolegyně, já si nemyslim, že bude jakéhokoliv otáčení třeba. Pohleď na ty dvě nebohé duše!" vykřikla jsem a s politováním na oba vlky ukázala tlapou. Takhle od oka minimálně vlčice působila jako skvělou příbuznou pro Lennie. Taky vypadala jako použitý hadr. A vlk... Hele. Tohohle hejhulu jsem už někde viděla, ne? Neříkal Athame do bahýnka nebo tak něco? Přimhouřila jsem oči a ještě moment si ho nejistě prohlížela. Může to být on, že jo, ale taky... kolik takových hnědáků existuje? Jsou tak běžný, že se z toho dá prd určit. "Jistě se takhle při měsíčku ztratily!" zašvitořila jsem s patřičnou dramatičností o našich dvou duších a téměř si z celé té situace až zakryla oči tlapkou. Asi jsou pěkně pitomí. Ale abysme byly fér, ta smečka tu není fakt zrovna dlouho. Ale ten jeden... ten jeden... Odolala jsem mírnému zamračení a dál se tvářila jako nevinná vítačka. "Copak hrdličky jako vy dva dělají v našem lesíku, hm?" zeptala jsem se a oba opět probodla očima. Bylo mi jasné, že ať už mezi vlky byl jakýkoliv vztah, momentálně to mezi nimi vřelo. A já chci pořádný drama. A možná se dozvědět, co je ten týpeček zač. Ale ptát se nehodlám. To ať zapomene.

Nejprve jsem se téměř obávala, že by to, co nám Falion shrnul do jediné věty, bylo všechno. Prostě to tu nemají rádi. Wow. To je mi teda sáhodlouhý vysvětlení. Nemaj to tu rádi, tak si udělali vlčata, využili úkrytu a teď jdou. Před zimou. Musí být fakt chytrý. Lennie musí být génius, zamračila jsem se a jen koutkem oka sledovala jak se dvě hnědá vlčata, Alastor a jeho bratr, za kterého se vydával, škrábou nahoru do hor, aby Alastor navždy zmizel z mého života. Dyť v pohodě, je to jen další vlk, o jakého přijdu. Nepotřebuju mít kámoše nebo někoho, že jo. Věnovala jsem Cynthii dlouhý pohled, který u ní hledal jakékoliv pochopení, ale právě v tom okamžiku se Falion vytasil s další vlnou informací. Sakra. Rychle jsem se vrátila pohledem k němu a několikrát pokývala. "Já právě úplně nechápu, kdy se během lovu stihla rozhodnout, že odsud vypadnou. Bylo to v tý pidichviličce, kdy už se válela na zemi, nebo to stihla při nahánění?" zamumlala jsem a odmítavě zavrtěla hlavou. Kolektivní řešení vlků, kteří mezi námi zrovna nebyli, bylo vždycky super, jen tentokrát... Tentokrát to znamená, že je Alastor v háji. Polkla jsem a zahořkle se zadívala na hory, do kterých se nyní s veškerou velkolepostí hrabala i samotná Lennie. Jo. Jasně. Odejděte s vlčaty na zimu. Pohodička. Totálně všichni přežijou a tak. Hlavně Rowena, když je útlá jak mladej stromek. Pohoda. Odolala jsem pokušení zavrčet a tiše na další Falionova slova přikývla. "Jo, je ho škoda. Je úplně těžce černá ovce v celý rodině," odsouhlasila jsem mu v pokusu o neutrální hlas, který by neprozrazoval, že jsem si toho malého hlídače bobrů oblíbila, a líně se posadila. Nějak jsem neměla moc chuť dělat cokoliv jiného.
Ale onen apetit se brzy navrátil, obzvlášť, když Falion oznámil svůj odchod. "Budem odpočívat jak o život, věř mi," slíbila jsem mu s drobným ušklebením a na rozloučení už jen párkrát mávla ocasem, než hnědý vlk zmizel v hloubi lesa. "Takže," hlesla jsem a s hravým pohledem se zadívala na svou partnerku, na kterou jsem se po tak dlouhé době nemohla snad nikdy vynadívat, "kam sebou sekneme, ó, královno kusu týhle země?" Slavnostně jsem se Cynthii poklonila, aby věděla, že jejímu vůdcovství vzdávám veškerou svou úctu, a při zpátečném narovnávání ji rovnou i olízla čumák. "Miluju tě," dodala jsem ještě, dostatečně nahlas, aby věděla, že alespoň mezi námi to nebylo tajemství, a líně se znovu vyškrábala na nohy, připravena se vydat kamkoliv, kam mi má paní, velká beta Cynthia, určí.

// Aah, úplně se mi to ztratilo ;-; Pardon T-T
I když se mi názvově líbí Vosí hnízdo, volím nakonec pro Jeskyni Lumens :3

// Nahánění 6/6

Smečka zatím vůbec nevypadala jako cokoliv, co by se dalo přirovnat ke splněnému snu. Jako jo, sice jsem mohla trávit se Cynthií čas a měla jistotu, že budu mít místo, kde se vyspat, a něco, z čeho se nažrat, jenže to taky znamenalo, že budu mít povinnost to něco k žrádlu sehnat a odtáhnout do hor. A taky, že se Cynthií vlastně úplně čas moct trávit nebudu. Tiše jsem zavrčela, zatímco si jeden z paroháčů řekl, že by bylo super, kdyby se oddělil od námi vyháněného stáda, a oběhla ho tak, aby si to s veškerou laskavostí rozmyslel. Naštěstí to netrvalo dlouho a les byl prázdný. Až na pár vlků, co se to flákalo, a nás, ufuněnou trojici. Haleluja, protočila jsem vyčerpaně očima a s křečovitým úsměvem se na Cynthii zašklebila. To bysme snad měly všechny smečkový povinnosti na rok dopředu z krku, ne? Nebo to takhle funguje úplně pokaždý? Podivnou formou odpočinku mi bylo jednoduché zírání do její krásně žíhané srsti, která mne přímo vyzývala, abych se do ní schovala. Abych se do ní zabořila až po uši a užívala si její vůni. Jenže my jsme teď ve smečce, že jo, odfrkla jsem si a s co nejneutrálnějším výrazem pohlédla na Faliona, který se rozhodl konečně sdělit onu tajemnou věc Cynthii. Přede mnou. Páč ví, že jsme- ehm. Dobré kamarádky, sklouzla jsem pohledem kamsi do země, naštvaná na vlastní zbabělost. Mohla bysem na něj prostě vykřiknout, že nejsme jen kamarádky, a on by se z toho mohl třeba posadit na zadek. Nebo ne? Co? Ještě je brzy? Nervózně jsem přešlápla a jen nepatrně dál poslouchala jeho slova, neschopna jakkoliv protestovat proti jeho dedukcím. Neměla jsem tušení, jak nás ubránit, aniž by to znělo příliš lesbicky, dokud... "Ty jo," vydechla jsem a spokojeně se zazubila na svou partnerku. Já věděla moc dobře, že je báječná, ale rozhodně, ale rozhodně vůbec jsem neočekávala, že by si toho mohl všimnout i někdo ve smečce. Natož pak někdo, kdo hýbe s hierarchií.
Jenže dříve, než jsem vůbec mohla cokoliv smysluplného vydat z tlamy, dobelahala se k nám Lennie, která po střetu s losy dost připomínala chodící chcíplotinu. Supr dupr, oddechla jsem si a tiše kývla hlavou, abych Cynthii naznačila, že bude lepší, když nebudeme součástí intimča naštvané polomrtvé vlčice a alfáka, co byl potenciálním netopýrem.
Jakmile jsme ale byly byť jen trošičku z dohledu, už jsem se o ni otřela svým bokem a rychle olízla líci. "Ó, velkolepá beto, jaký to je? Cítíš se nadřazeně? Mám- mám ti teď říkat: "Má paní"? Oh, a mohla bys poslat Starlinga do háje?" S dětinskými jiskřičkami v očích jsem si ji s očekáváním prohlížela. Jako kdybych byla vlče a ona velkolepá dospělá. "Moc prosím, má paní!" dodala jsem ještě, než jsem propukla v tichý smích. Nejsem trapná? Asi jsem trapná. "Ne, fakt, jak se ohledně toho cítíš?" přidala jsem ke svému stupidnímu proslovu alespoň nějakou starostlivost a s upřímným pohledem si ji dále prohlížela. Je to vůbec to, co jsi chtěla? Bylo hezké ji mít na jediný moment sama pro sebe. Vědět, že jsme tu jen spolu. V dostatečném klidu na to, abych se nebála na ni promluvit.

// GUESS WHO'S BACK, BACK AGAIN, FALKO'S BACK, TELL A FRIEND
Ale to samozřejmě nemohlo trvat věčně. V našem případě, taky samozřejmě, ani ne pár minut, než se k nám Falion vrátil. Heh. Jsme jeho oblíbený smečkovnice, co? Ušklíbla jsem se s jistým uspokojením a zvědavě nastražila uši. Z toho, jak krátce vedle sebe postáli, to nepůsobilo dojmem, že by mezi Lennie a Falionem proběhlo jakkoliv obsáhlé drama, ale stejně jsem věřila, že bylo dostatečně peprné na to, aby mi to stálo za poslech. A taky ano. "Heh," zazubila jsem se a v šoku se podívala na Cynthii. "To šlo rychle," konstatovala jsem a rychlým pohledem se ohlédla na Lennie, která stále připomínala použitý hadr. Zrovna teď? Fakt? Super načasování. V tomhle stavu dojde kamkoliv. Ale je milý, že s náma byla na lovu. Nemám ponětí, kdy si vůbec stihla vymyslet, že odejde s celou rodinou, ale v pohodě. "Hádám, že z tebe vycítila beťáctví předem," zazubila jsem se na Cynthii a na moment si znovu užila pocit hrdosti, který jsem vůči ní chovala. Jenže pak přišlo bolestné uvědomění. Alastor. On je v její rodině i on? "S celou rodinou, Falione?" ujistila jsem se a nemohla zabránit úsměvu ve vytrácení.

// Západní Galtavar
// Nahánění 3/6

Báječné na tom celém bylo, že Auron se Starlingem zůstali na té blbé louce, jako kdyby si za ta léta měli co říct. No jo, můžou si společně švitořit o tom, jak se každý z nich totálně vybodl na mě a na mamku a pak si teploušsky škrábat zádíčka, zavrčela jsem si pro sebe, tak trošku netušící, že jsem vlastně teplouš taky. Hovada. Jak si vůbec můžou myslet, že je mám ráda. Oni se na mě vykvákli. Úplně těžce. Byla jsem jim celý život u zadku, tak proč bysem se teď já měla snažit, aby- "Dwo hwájwe," zamručela jsem, když se kolem nás jen tak prošel los. To je teda báječný, krucinál. S naštvaným supěním jsem odhodila kus masa na naši hromadu a probodla pohledem Starlingovu partnerku, která se o všechno kolem starala úplně stejně, jako to dělala její polovička. Jo. V pohodě. Dej nažrat vlčeti a povídej si s nim o duze. My jdem nál makat. Pohodička. Přemohla jsem chuť si odplivnout a zavrtěla hlavou. Stejné opovržení patřilo i Saviorovi, který se rozhodl, že: zaprvé, nechá na louce svou poraněnou partnerku, ať si do těch blbých hor dopajdá třeba zázrakem, a zadruhé, taky se neobtěžoval nám tu pomoct. Rezignovaně jsem vypoulila oči na Cynthii, abych jejím směrem vysílala vlny soucitu, jako že vůbec nechápu, jak tu kdy mohla sama fungovat, a po nějaké době tohohle rozhlasu Ragar se na ni i ďábelsky zazubila. Teď, když většina vlků byla ze hry, jsme zase mohly být trochu neopatrné. A stejně pořád cítit hrozbu nebezpečí. "To by se ti líbilo," zakřenila jsem se na ni, když nám chtěla dopřát odpočinku, zatímco by jak retard s Falionem pobíhala po celém lese. To by se ti líbilo. "Můžeš počítat i se mnou!" vykřikla jsem a rychle se rozeběhla po jejím boku. Falion byl kousek od nás, ale i tak dostatečně daleko na to, abych si troufla zariskovat. "Vždycky," dodala jsem polohlasem a rychle se otřela o její líci.
Brzy už na nás koukaly zadky stáda, což byl pořád lepší pohled, než kdybych musela čelit romanci mých bratrů. Zatímco Falion hnal stádo a- taky stvořil králíka? Panečku. Ty magie jsou fakt užitečný. Hotově jsem zafuněla a po Cynthiině vzoru se vydala opačným směrem, na levou stranu stáda, abych hlídala kousky, co by se rozhodly jít přes všechnu jejich tupost na vlastní pěst. Tohle je fakt můj splněnej sen, sakra.

Auron se asi musel nějak urazit, páč potom už, díky bohu, ani neceknul. Arogantní debile, zavrčela jsem si pro sebe a omluvně se zadívala na Cynthii. Byla jsem jen pitomá členka smečky, co nemá právo ani na prd, natož říct své lesbické polovičce, co k ní cítím. Možná, že smečkovej život fakt neni pro mě. Nenápadně jsem vrhla pohled na všechny kolem sebe. Byl tu Falion, který vypadal, že je s naším výsledkem spokojený, Cynthie, která musela uklidňovat Sheyu, Sheya, která potřebovala uklidnit, Starling, můj bratr debílek, Auron, můj bratr debílek 2, partnerka debílka 1, Alastor, málem roznesený na kopytech, a... Lennie, která na těch kopytech byla roznesena doopravdy. Jako... na to, co vo ní říkala Cynthie, tak vypadá, že si kvůli vlčeti rozmlátila držku. I když má za partnera mistra Sloupa. Opravdu, Savior své partnerce podle všeho neřekl ani slovo, jako kdyby snad taky očekával, že ho potom celá smečka ukamenuje za projev lásky. Jenže v jeho heterosexuálním případě to vůbec nehrozilo. Šutrák. Jo, jen ji olizuj, vona totiž potřebuje jen očistit. Protočila jsem očima a odsuzovačně probodla pohledem ostatní. Kromě Cynthie a Sheyi, samozřejmě, ty měly vlastních starostí dost. To jí jako nikdo nic neříká? Vona se nejdřív postará vo celý lov a Falion je jako: "Joo, pohodička, tak to vodneseme, ne? Jsme nejlepší!" Něvěřila jsem vlastním očím, když jsem se sama od sebe rozešla až k Lennie, vlčici, kterou měla Cynthie tak v lásce. Vypadala fakt jako použitý hadr, od krve, kůže... a Saviorovy sliny tomu moc nepomáhaly. "Jseš fakt drsná máma," oznámila jsem jí a zazubila se, jako kdyby to snad mohlo být v pohodě. To bylo všechno, co jsem asi měla na srdci. Odškrtnuto ze seznamu.
Popadla jsem kousek úlovku a s vražedným pohledem upřeným na Auronovi jsem se pustila do přežvykování. Nechci ho tu. Ať si najde vlastní místo, kde pobíhat jak debílek dokolečka za svým ocáskem. Tady už žiju já, sakra. Jako kdyby Starling nestačil. Znechuceně jsem si odfrkla, když mu Falion přidělil kousek masa. "Díky za nic," zavrčela jsem a líně vzala část úlovku do tlamy a vydala se za Cynthií. Bez zájmu a bez rozloučení. Rodiny jsem měla po krk.

// Ageron

// Post o ničem a couvání T-T

Bylo fakt skvělý, jak jsme pracovali jako tým. Kdyby nešlo o život vlčete, které jsem si tak trošku oblíbila, určitě bych si to snad i užívala. Všechno to pokřikování od ostatních, nevědění, co sakra dělám, strach, že mě ušlapou losi... Pohodička, sakra. Zavrčela jsem a cvakla po dalším z mnoha paroháčů. Jak jim může nedojít, že kdyby spolupracovali, tak nás maj? S bušením srdce jsem těkala po každém z nich. Cvakání a chňapání jsem dělala už téměř automaticky a pokračovala jsem v tom i nadále, ale i tak mi docházely síly. Nebyla jsem takový namakanec jako Falion, který si mohl jen tak rozkazovat, že ustupujeme a pak, že jsme neústupní. Se z toho picnu, zamračila jsem se a alespoň na moment vyhledala pohled malého Alastora, který už byl snad v bezpečí u Lennie. Jenže to by nebyl skvělý den, kdyby se to nepokazilo ještě více, že jo. Jako kdyby jeden bratr nestačil, přikráčel si to k nám další. Přímo ke stádu, jako kdyby se nic nedělo. Si děláš srandu, ne? Probodla jsem ho pohledem a znovu se vrátila k pomalému couvání od vyděšených zvířat. "Vole, Aurone, teď nemám čas na tvoje bratříčkování a omluvy, takže nám buď pomož, nebo jdi laskavě do háje," odsekla jsem mu a dále si ho nevšímala. Fakt si nevybral úplně nejlepší načasování a stejně to byl vždycky ignorant, tak proč se obtěžovat mu dopřávat pozornosti. A kdy už to sakra skončí? Nervózně jsem se rozhlížela kolem sebe. Tahle formace, tahle celá situace byla úplně na houby. Fakt jsme měly jít prostě jen spát.

Bodíků: 16
Celkem: 2o drahokamů c: (jestli bych moc moc mohla poprosit, aby se to přidalo k ametystům, byla bych moc vděčná T-T)

Znovu děkuji za akci! >:D :3

-> PŘIDÁNO

Můj velký sen se dočkal svého vyplnění. I když se k nám přidal Savior, což z nás dělalo větší neschopáky, než je Starling, i naše skolení losa brzy dopadlo úspěšně. "Parádička," zafuněla jsem a nechala své hrdlo, ať dál prudce bojuje o kyslík, který se mu během lovu nedostával. Opětovala jsem Cynthii pohled a nenápadně, tak, aby z toho nebylo ve smečkovém úkrytu téma roku, se na ni usmála. V pohodě? naznačila jsem jí očima a sklouzla k jejímu raměni, které ji už jistojistě začalo působit bolest. Jestli vod ní někdo ještě bude něco chtít, zmlátím ho, zamračila jsem se předem na všechny ostatní a nepatrně se ke své partnerce rozešla, čistě jen proto, že takhle z dálky mi chyběla. Chtěla jsem se jí dotknout. Postěžovat si na to, jak chci spát. Jak chci cokoliv, co neobsahuje interakci s ostatními členy. Jenže to jsem se asi přepočítala. Do háje, chci toho tak moc? zaúpěla jsem v hlavě, když se má partnerka s Falionem rozběhli za zbytkem velkého stáda. Proč, sakra? Vždyť- Teprve teď jsem si všimla mezi těmi obrovskými zvířaty jednoho maléh so podfukáře, co tvrdil, že je Sirius. "Sakra!" vykřikla jsem a funivě se rozeběhla za Cynthií. Neměla jsem jediné tušení, jak bych mu mohla pomoct. A jak se ukázalo, tak to netušil ani Falion. Co to sakra... doběhla jsem k nim a přidala se k plašení losů s nimi, i když mi to nepřišlo jako to nejúčinnější, co by alfák mohl dělat. Do háje. Jak se tam vůbec dostal? Jestli se z toho nedostane, tak- Hrdelně jsem zavrčela a vycenila na všechny losy v širém okolí tesáky.