Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byla jsem ráda, že Starling na mé konstatování faktu zareagoval tak dobře, jak jen mohl. Blbečku. Hned ti to vysvěltím, uculila jsem se na něj a zhluboka se nadechla. "Pokud vim, tak i Severka má takhle tlustou prde-" zadrhla jsem se. Bezesporu se jednalo o skvělou, poučnou a pohotovou reakci, ale... na to by tu nesměl řvát medvěd. Bohužel, i tak se tu našli tací, co měli ještě horší projev. Zaskřípala jsem zuby, když jsem zaslechla Sunstorm, vlčici, co byla s jistotou úplně blbá, zkoušet sarkastické žertíky na Cynthii. To si dělá srandu ta kráva, zavrčela jsem a výhružně probodla tlachající kvočnu pohledem. Momentálně jsem rozhodně měla větší náladu na zpacifikování téhle vochechule. Polární medvěd by oproti ní, akutnímu problému, klidně posečkal. "Na nováčka si nějak vyskakuješ," sykla jsem a, zatímco se ostatní udatně vydali na medvěda (v Cynthiině případě ještě ke všemu chytře, protože tu mezi námi jediná používala mozek), neodpustila jsem si šťouchnutí do Sunstorm tak moc, že ji to mohlo odstrčit do hlubokého sněhu. Třeba si tam umrzni, blbko. Dáme tě tomu přiblblýmu medvědovi, zamračila jsem se na ni, aby i vypatlankyně jako ona pochopila, že to nebylo omylem, a rychle přiskočila k ostatním, kde jsem se zakousla do náhodného fláku medvěda, co ještě zbýval. Stejně chcípnem. Ale Sunstorm snad první.

// Jenom rychlostní postík s volbou A

// Cedrový háj (přes Z. Galtavar)

"Celá ona," zabrblala jsem souhlasně a nepatrně si pro sebe znovu zafuněla, ale jen doopravdy maličko, protože Sheya byla fajn a mou nenávist si nezasloužila. Jen drobné rozzlobení. Ale čím jsme se blížily ke smečce, tím víc se drobné rozzlobení rozrůstalo. To je fakt báječný. Sníh. Všude. Zbožňuju, vrčela jsem si pro sebe, dokud... dokud na nás nezačaly padat téměř tuny sněhu. "Do háje," zavrčela jsem podrážděně nahlas a, byť bych radši znovu začala probodávat pohledem, přivřela jsem oči, abych viděla alespoň na stromy před sebou. "Takovýhle chumeleníčko tu máte i normálně?" zaúpěla jsem znepokojeně a prudce sebou začala cukat, jako kdybych se mohla té tunové náloži mrazivých vloček vyhnout. To jsem si dycky přála. Najít si domov s retardy, ve kterym je čtvrtinu roku jezero sněhu. Ukamenuje mě sníh. To je báječná smrt. Ale to by nebyla naše smečka, aby tu byl nenormální jen sníh, že jo. "To si děláš-" vyhrkla jsem a polkla nadávku, která měla mířit kamsi mezi Faliona a medvěda, co se nám tu jen tak vztekal. To je pohodička. Jen medvěd. Co by se asi tak sakra mělo stát. Do pr... Překvapení brzy vystřídal chlad. Možná za to mohla taky ta halda sněhu, co se na nás snášela, ale spíš... spíš jsem byla příliš unavená na to, abych se takovým blbinám ještě podivovala. "Starlingu, řekni Severce, ať se přestane vztekat," zavrčela jsem tiše směrem k bratrovi, zatímco jsem nespouštěla pohled z medvěda. Moc se mi nelíbilo, že se má polovička rozhodla pustit se s ním do nezávazné konverzace, ale já nebyla ta, co by ji mohla zastavit. To asi nikdo.

Netušila jsem, kde to Cynthia vyčetla, nebo jestli myslela na to samé, každopádně jsme se přes veškerou mou snahu dostaly zpět k Sheye a tomu, jak příšerné opatrovnice jsme. S nejistým pohledem jsem přihlížela tomu, jak má partnerka podléhá panice, a mírně zavrtěla hlavou. Není blbá. Sheya není blbá. Prostě jen někam šla a... už se musela vrátit. Přece se nerozhodla, že bude žít jinde, ne? A domů sakra trefí. "Určitě bude doma. V klidu. Najdem ji tam. Možná bude zavalená tímhle podělaným sněhem, ale bude v pohodě," slíbila jsem Cynthii, zatímco jsem se jala vstávat na své křehké nohy, a povzbudivě svou partnerku olízla. Nebyla jsem teda zrovna odborník na povzbuzování jiných a hledání vlčat, ale... někdo takovej být musí. Se vztyčenou hlavou jsem se zhluboka nadechla a ze všech sil se snažila vypadat jako někdo opravdu odhodlaný a silný. "Bude to v klidu. A když ne, tak to bude v klidu za chvíli. S Falionem se nebudem patlat, má i jiný vlky, co řešit," zamumlala jsem a probodla pohledem sníh, jako kdyby z něj snad na mě vykukovala Starlingova hlava. Nebo Severčina. Byl to páreček neschopáků, co pro smečku nic neudělal, zatímco my dvě a Falion jsme museli odmakat všechno. Hlavně my dvě, odfrkla jsem si ještě pro sebe a společně se Cynthií po boku se vydala zpět do našeho úžasného domova plného bláznů.

// Ageron (přes Z. Galtavar)

S odhodláním jsem stála před monstrem v podobě své partnerky vyžívající se zrovna v roli Mlhovky, vražedkyně úžasných vlčic. "Zemřít bude jen dalším velkým dobrodržustvím," zašeptala jsem chladně a se vztyčenou hlavou čelila důstojně svému nadcházejícímu osudu, když... se po mně Cynthie pomalu začala válet. S chichotáním jsem se poddala jejímu doteku a, poněkud bezbranně, se pokusila jí olíznout líci, která byla většinu času téměř nedosažitelná. "Já tebe taky, příšerko," zazubila jsem se na ni a vyčerpaně sebou plácla o studenou zem, která během našeho blbnutí rozhodně nabrala na vrstvě sněhu. Paráda, zamračila jsem se na moment na bílý povrch, jako kdyby dokázal zkazit veškerou radost na světě, a pak svou pozornost vrátila zpět ke své dokonalé partnerce. Měly bysme Sheyu najít. Je zima a ona se kdovíkde fláká. Pokud teda už někde nezapadla. Polkla jsem a pokusila se nasadit okouzlující výraz, co by rozhodně nefungoval jako životabudič pro veškeré starosti Cynthie, ale... na to už bylo asi pozdě. "Bude to už jen horší, co?" zabrblala jsem teda namísto všeho a znovu se vrátila k probodávání sněhu pohledem, tentokrát toho, co se na nás hustě valil z oblohy. Zimy jsou úplně totálně na prd. A ve smečce s neschopáky, co nás přišli na poslední chvíli vyžrat, to taky nebude nic moc. Že bysme si šly radši ještě někam zalovit samy? Nebo při nejhorším sežerem Sunstorm? Tázavě jsem se zadívala na Cynthii. Pff, rozhodně nebudu ta, co to navrhne první. Ale jinak bysme asi měly. Heh.

// Já bych se herní akce určitě účastnila taky ráda, prosím! Ale jestli to bude taková sekačka jako jsou lovy... >.> :D

Zatímco jsem probodávala oblohu, Cynthia se jala využít situace. To jsem sice čekala, ale... rozhodně jsem neočekávala, že se na mě vyřítí zepředu. A na zadních. Sakra! Leknutím jsem nadskočila a na moment zírala na nezvykle vysokou pohybující se siluetu, než mi konečně došlo, že to je přesně má partnerka, na kterou tu mám nějakou dobu už do háje číhat. "Neeeeeeeee!" zaúpěla jsem a rádoby v úděsu pár kroků ucouvla, než mě jako že zradily nohy a já se svalila celá rádoby nebohá na zem. Ti zas pohoním ego, když jinak nedáš, ušklebila jsem se na chvíli, než jsem začala předvádět své oblíbené vystoupení: náhodné úpění v posmrtných křečích. "Má bohyně! Jak jsi mohla, Mlhovko! Jak jsi mohla sežrat tak krásné, překrásné stvoření! Její energie naplňovala tenhle svět radostí a energií, o který se ti ani nesnilo! Ona dělala tenhle svět lepším místem! Nejlepším!" zmítala jsem se po zemi jako červík, co kvůli své jednoduchosti netrefí zpátky do země, alespoň na chvíli. Na dostatečnou chvíli, než jsem se zase sebrala ze země a postavila se do bojového postavení. "Jseš zrůda!" vykřikla jsem a začala výhružně vrčet, zatímco mou radost čím dál tím více prozrazoval vesele mávající ocas. "Jednou, jednou se ti někdo pomstí!" pohrozila jsem jí, než jsem se dramaticky poklonila až na zem, "Ale já ne. Ne. Já už nemám, za co bojovat. Zabila jsi smysl mýho života." Tak trošku jsem doufala, že začne foukat dramatický vánek, takový ten, co by se měl loučit s každým vlkem, kdo se chystá odejít "na onen svět", ale... ne. Místo toho dál padal jen ten hnusný sníh a já víc než cokoliv musela mžourat, abych vůbec Cynthii v podobě Mlhovky viděla. "Do toho. Zabij mě," zašeptala jsem a svěsila hlavu.

"Ohoho, pomstít, říkáš?" zopakovala jsem výsměšně po své partnerce a s širokým úsměvem vyskočila taky na všechny čtyři, poněvadž jsem jí rozhodně nemohla dopřát luxus času navíc. "To bysem chtěla vidět! Jsem nepomstitelná! A vůbec, tůdle nůdle, můžeš si za to sa-" můj proslov plný dětinských plků se rozpadl na malé kousíčky, stejně jako koule, co vletěla do mého obličeje. "Ma," dokončila jsem rádoby bez emocí a neutrálním výrazem, zatímco se můj ocas škubavě rozpohyboval do stran. To si odskáčeš, zazubila jsem se na ni a jako lovec se přikrčila k zemi, připravena vystartovat. "To si piš, že chytím!" slíbila jsem jí a během okamžiku vystartovala za ní. Sice teď vypadala jen jako šedá šmouha mezi jinými šedými šmouhami, co ve skutečnosti byly stromy, ale... nemohla jsem si stěžovat. "Až tě najdu, tak se ti pomstim ještě víc!" zafuněla jsem výhružně a poněkud zpomalila své tempo. Jak jsem Cynthii znala, určitě byla dost zodpovědná na to, aby se nezřídila před zimou kvůli malé hrané na honěnou se svou partnerkou. Není blbá. Ona tu někde je. Čeká, až nebudu dávat pozor, a... Rychle jsem se obrátila za kmen za sebou, nadechujíc se, abych svou partnerku odhalila a nandala jí to v celé své kráse, ale... na to by ta věc za mnou nesměla být jen strom. Do háje, polkla jsem menší prohru, kterou snad Cynthie neviděla, a plíživým krokem se vydala hlouběji do mlhy. "Ó, kde jen má úžasná a překrásná bohyně může být," zasténala jsem a hleděla očima k obloze, jako kdyby jen nebesa znala odpověď na mou tíživou otázku. Nebylo to sice to nejlepší, co udělat, aby vlčice vyhrál v hledání jiných vlčic, co se zrovna náhodou neschovávaly mezi mraky, ale... to mi bylo upřímně fuk.

Škádlivě jsem zamávala ocasem, když Cynthia sama o sobě prohlásila, že je velká holka, a věnovala jí pořádné zazubení. Taky díky tomu můžeme s velkou Cynthií dělat věci, co by s malou nešly, že jo... "Tak to je jen lepší," prohlásila jsem nakonec a snažila se nevyjadřovat nijak více než pohledem věci, co se mi honily hlavou. To, že jsem měla možnost se jí dotýkat, aniž by to bylo zvláštní. Z již zavázaného flirtu jsem ale docela brzy sklouzla k drobné depce, když jsme došly ke konverzačnímu tématu á la mé dětství. A pak jsem sklouzla znovu. Potom, co na mě sklouzla Cynthie. Byl to podivný způsob, jak mne vysvobodit z trudomyslnosti, ale... co bych si stěžovala.
Zamilovaně jsem ležela ve vrstvě sněhu na zádech a sledovala její oči. Věděla jsem, že nemám dost síly na to, abych se do jejího dominantního postavení dostala, a vlastně... jsem ani nechtěla. "Ale ne!" vyhrkla jsem naschvál s opožděnou reakcí a protáhla obličej, zatímco jsem si položila jednu z tlap na čelo. "To ne! Má krásná srst! Má překrásná srst! Co si jen počnu!" lamentovala jsem a svíjela se rádoby v křečích, co mi ta drobná sněhová přikrývka spolehlivě způsobila. Za chvilku bude sněžit hodně a pak se taky doopravdy picnu. Fujky. Zatímco se má polovička kochala pohledem na mé sněhuláčství, já se dál snažila zinscenovat spíše něco ve stylu sněžného červa. Alespoň do té doby, než jsem nalezla vhodný okamžik na menší podraz. Vlastně... menší skutečný podraz. Rychle jsem podrazila Cynthii přední nohy, dokud neskončila ve sněhu vedle mě, a ještě do pokrývky mezi námi foukla, aby jí skončila v obličeji. "Taky ujdeš!" odvětila jsem jí s ďábelským zašklebením a snažila se příliš dětinsky nehihňat. Tohle bylo asi všechno, co jsem doopravdy potřebovala. Prostou radost a Cynthii.

Nakonec jsem se za pokládání blbých otázek vůbec blbě necítila, protože jsem sakra neměla jediné tušení, z jakých podkladů bych mohla odtušit, že místní polobůh si zahazuje s vlčetem, které adoptovala má lesbická partnerka. Tady je to fakt divný, zazubila jsem se a se zájmem naslouchala každému slovu, což... brzy vedlo k tomu, že jsem musla opravit vlastní prohlášení: Sheya nebyla ta, na kterou si brousil Život zuby. "Ohoho," zasmála jsem se a veledůležitě sebou začala vrtět. Není to divný? Ale fakt. Jestli je to její ctitel, tak... tak si ji prostě může ukrást, ne? To on může, ne? Je takhle namakanej. Nebo ne? To je zvrhlý. Děsně. Snažila jsem se alespoň tvářit, jako že na tom nic zvláštního není, a dobírat si svou partnerku, jako kdyby se jednalo o legraci a ne o velmi nebezpečnou hrozbu, která ji může zavřít ve své kouzelně božské jeskyňce. "Vůbec se nedivim, že jsi ho uhranula zrovna ty. Totiž... jako jo, mohla jsem to být ještě já, že jo, ale jestli tou dobou měl oči už jen pro tebe... pff. Nebudu mu to zazlívat," protočila jsem očima a na znamení toho, že jsem "nad věcí", jsem si foukla do přední tlapy, kterou jsem si rádoby ledabyle prohlížela. Perverzák starej. Kolik mu je? Tak bžilion. A dělá do Cynthie. Ehh... fujky. "Ale ty, má drahá!" zvolala jsem dost nahlas a dramaticky na to, abych přehlušila vlastní myšlenky, "Ty jsi ho okouzlila. Jsi... jsi Bohyně." S respektem jsem se jí poklonila a dokonce začala naznačovat, že jí každou chvílí v samé úctě začnu olizovat nohy, ale zase až tak hluboko do role pobožného balíka jsem se nedostala. Perverzák. Chudák Cynthie. Eh. Hnus. A její vlče ji v tom podporuje. Kéž kdyby se Sheya taky setkala s nějakým úchylem, aby věděla, jaký to je, do háje. "Ale jestli ti stačí, že jseš se mnou, můžem jít a dohodit panu starému štramákovi nějakou jinou šťabajznu," zakřenila jsem se po chvilce a vesele zamávala ocasem.
Být se Cynthií se mi opravdu líbilo. Kdesi v našem rozhovoru jsem se nenápadně začala otírat o její srst, kroužit čenichem všude možně po jejím krku, jako kdybych kromě toho, že podrobuji výslechem její vzpomínky, důkladně přezkoumávala i její srst. S potutelným úsměvem jsem občas přikývla na její slova. "Chci si tu malou Cynthijku vzít domů," uzavřela jsem nakonec s tím nejsladším hláskem a škádlivě své partnerce olízla líci. Těžko říct, kdy se stalo, že jsem tyhle věci začala dělat automaticky, ale rozhodně jsem už nemohla přestat. Alespoň ne do té doby, než mi nepřistála podobná otázka i na mně. Eh. Sakra, polkla jsem a překvapeně zamrkala. Mý dětství definoval táta tak moc, že ani nevim, jaká jsem byla já. "Možná se budeš divit, ale..." začala jsem sebejistě, zatímco jsem marně hledala slova, která by nejlépe vysvětlila násilnického otce, zneužívanou matku, co se mu vyhýbala společně s vlčaty, které se pak všechny vyhýbaly z nějakého nepochopitelného důvodu mně. "Číslo. Rozhodně číslo. Dycky," uzavřela jsem nakonec a snažila se neprozradit, že lžu.

// Západní Galtavar

Trochu jo, zopakovala jsem si pro sebe a škádlivě se na ni zazubila. Tak trochu... Chtěla jsem ji dál provokovat a dokazovat jí, že je děsně přísná máma, ale... na to měla má partnerka až příliš velkou pravdu. "Neboj, bude to v pohodě. Najdem ji. Chci říct, tse, kam by se zrovna někdo tak prťavej jako ona mohla zatoulat, že jo..." Mělo to znít rozhodně jako mnohem větší povzbuzení, než jak to vyznělo doopravdy. Nakonec z toho byl profesionální přednes smíchaniny pochyb a zřetelného sebenalhávání, který by nemohl povzbudit ani pitomý šutrák. Kam mohla jít? Musím si to představit. Jsem vlče, co má všechno, co kdy potřebovalo. Mám hustou mámu, domov, žrádlo... a rozhodnu se, že půjdu pryč. To nedává vůbec smysl, sakra. Co by jako chtěla? Do háje, to je taková blbina. Si prostě náhodně odkráčela kamsi. "Možná za Životem," zopakovala jsem po ní, jako kdybych tím mohla potvrdit její domněnku, a mírně natočila hlavu do strany. Už jsem trochu tušila, kdo ten Život je, ale vůbec jsem neměla ponětí, proč by za ním Sheya šla. "A ono... mezi nima něco je nebo tak?" zeptala jsem se a mírně přimhouřila oči. Představa Sheyi a Života, jak se bratříčkují kdesi v kopcích, byla sice zvláštní, ale, překvapivě, vůbec ne překvapivá. A taky znim asi dost blbě, že jo, přivřela jsem víčka ještě o něco více k sobě, jako kdyby čím dál tím užší úžinka, jakou jsem mohla vidět bílý svět, mohla vyřešit veškeré mé problémy, a mírně zavrtěla hlavou. "A vůbec, povídej mi zatím i o tý malý Cyntince, prosím! Musím vědět, co ta malá pišiškvorka vyváděla," zazubila jsem se a trochu na svou partnerku oči pro změnu vypoulila, aby si i ona uvědomila, jak rozkošně to působí. Malá pidi Cynthijka. Nebýt stará jak ona, tak ji adoptuju.

// Ageron

Byla jsem ráda, když Cynthia Akiho označila za blbečka, poněvadž to znamenalo, že to pro ni nebude ani extra super kamarád, ale stejně jsem se musela vecpat se svou podivně formulovanou otázkou, co pro ni vlastně znamená. A dalo se plně očekávat, že odpoví tak, jak to dokázala jen ona. "Cože!" vykřikla jsem a zděšeně vypoulila oči, zatímco se celé mé tělo zhouplo v rádoby nadcházejících mdlobách. "To je- to je skandál, má drahá! Rozumím, tvé srdce již není dále na rozdávání! Hledět svého si budu a dohazovačství pro tvou holubici lásky dále hrotit nebudu, jen věz, že-" Jak se to slovo vůbec používá? Se na to vybodnu, stejně je to pitomý slovo. Věz. Taková kravina. Zalapala jsem po dechu, zatímco jsem vůbec netušila, co bych ještě tak mohla říct, a na krátký moment jen bezbranně stála na místě, dokud... Heheh. Spokojeně jsem se zašklebila a nechala ty drobné jiskřičky radosti, co neměl vůbec nikdo právo vidět, aby zíraly přímo na Cynthii. "A kdo je vůbec ten šťastlivec?" zazubila jsem se a elegantně se oklepala, aby vyšly najevo veškeré mé vnady. Já jsem ten šťastlivec. Aki se může jít bodnout. S klackem na něj. Ha. S pocitem zadostiučinění jsem přikývla na pár dalších slov, kterými Cynthia shrnula Akiho neschopnost, a po jejím boku konečně opustila les a vstoupila na louku, na které jsme před nějakou dobou předvedli s celou smečkou vynikající lovecké výkony. Hnus, zamračila jsem se na nyní poměrně nabělalou louku, která jen připomínala příchod toho nejhnusnějšího ročního období. Parádička. Je tak supr, že jsem ve smečce, ve který se společně se svou partnerkou budem starat o retardy, co prd uloví. Už teď mi chybí Lennie, do háje. A v těch horách to teď taky bude paráda. Kdo v tom úkrytu zůstane, ten zamrzne. Ale pohodička, že jo. Hlavně, že jsou vločky pěkný a tak, mračila jsem se a probodávala každou z padajících vloček pohledem, který je výhružně nabádal k tomu, aby se ani na moment neopovážily přistát na zemi. Ne teda, že by to pomohlo, ale... zastřihala jsem ušima. Blbej sníh, pomyslela jsem si, abych měla alespoň poslední slovo, a již něžným pohledem se vrátila k Cynthii. "Konečně jen spolu," doplnila jsem ji a jemně se otřela o její srst. Co kdybysme prostě zdrhly. Necháme Falionovi Sunstorm s Akim a půjdem pryč. Někam. Zvládnem to se Sheyou samy. Nemusíme se nikdy vracet. Přežijem. Nepotřebujem smečku. Nepotřebujem nikoho, když... Těžko říct, kdy jsem se stala ve společnosti Cynthie tak naivní, ale bylo na čase, abych s tím zase přestala. S drobným úsměvem, který na mé tváři zůstával z té fantasmagorie, co se odehrávala v mé hlavě, jsem se vydala vstříc nejbližšímu lesíku, co nezahrnoval smečkové území. "Jseš hodně naštvaná, že zdrhla?" zeptala jsem se, částečně opatrně, abych nezpůsobila explozi emocí, ale částečně taky připravená bránit Sheyina volného ducha, nebo jak se tomu říkalo.

// Cedrový háj

Doufala jsem, že na Cynthii nejsem příliš tvrdá. Věděla jsem, že jsme obě úžasně silné osobnosti, ale... to neznamenalo, že jsem ji i při uklidňování měla takhle škádlit. Nebo ano? Jsem fakt podpora, odfrkla jsem si pro sebe a nyní na ni začala hledět o něco starostlivěji. Vůbec ti nepomáhám. Sledovala jsem v napětí každý mimický sval, dokud se na její tváři konečně neobjevil jakýkoliv náznak klidu. "Naši dceru," zopakovala jsem s nehraným údivem, jako kdybych stále zkoušela, jak celé slovo "rodina" vlastně chutná, a tiše přikývla. Mám taky dceru. Těžko říct, co si o tom myslí Sheya, ale... mám dceru. Rychle jsem ji olízla a se sebevědomým úsměvem se vydala vedle jejího boku k hranicím. Jsem totálně táta. I když... Hlavou mi problesklo hned několik vzpomínek na otce. Na jeho surovost. Na to, jak nikdy nebyl součástí mé rodiny. Ne, mírně jsem si pro sebe zavrtěla hlavou a s čerstvým úsměvem se přidala k pomlouvání našich nových tváří. "Akiho hrdlička? Pff, je ulítlá," zabručela jsem s tichým hihňáním. Jsem vtipnej génius. Tohle vůbec nebylo v plánu, heh. "Jmenuje se snad... Sunstorm nebo tak něco, ale je tak trošku tupá, takže je jí úplně fuk, jak jí říkáš. A téměř hnedka sháněla Akiho, tak jsem jí řekla, že je mrtvej, ale... hádej, kdo přišel pak," protočila jsem očima a trochu rozmrzele kopla do nejbližšího kopečku mechu. Fakt je to kazič. Úplně ve všech ohledech. "Taky byla jako: "Ahojky, kamarádko, chci se k vám přidat! Je tu smečka, že jo?". Tak jsem jí říkala, že je to v horách a jestli se třeba nechce na něco zeptat, ale... jí je to úplně ukradený. Takže buď pronásleduje Akiho, nebo vypadne po zimě," odtušila jsem nakonec a rozpačitě se zadívala na Cynthii. Věděla jsem, že nového vlka zná, ale... jak jsem se měla zeptat? Toť záhada. Třeba je to její bejvalej. Ale... ale to by neměl. Ona měla jen... jednoho, kterej... Polkla jsem. Rozhodně jsem možnost bývalého partnera mohla vyškrnout, ale tento fakt stále neubríal nováčkovi na záhadnosti. "Takže co, uděláte teď se Sunstorm a Akim milostnej trojúhelník?" zeptala jsem se s novým úšklebkem a byla si téměř naprosto a absolutně jistá, že to nebyl ten správný způsob, jak se zeptat, co je Aki sakra zač. Ale co na tom záleželo. Nejhlavnější nakonec stejně bylo, že jsme se konečně mohly vydat přes hranice lesa zpět do otevřeného světa. Jestli potkáme Faliona i tam, tak už se doopravdy picnu.

// Z. Galtavar

To, co z našeho setkání vzniklo, se brzy změnilo v totální bouři, protože někdo za sebou přitáhl Sunstorm. Do háje, stáhla jsem naštvaně uši, když se za mnou ozval její hlásek, celý uvědomělý o tom, že každému udělá do uší díru. "CHCEŠ ŘÍCT TAJEMSTVÍ?! TEĎ UŽ TO VÍ VŠICHNI!" zapištěla jsem na ni o dost hlubším a agresivnějším hlasem zpátky, tak trošku ve falešné víře, že si sedne na zadek a alespoň na moment nechá mluvit dospělé, což tak nějak zahrnovalo jen mě a Cynthii, kdyby... huh. Třeba se mu fakt líbim nebo tak něco, zamrkala jsem, když se k nám zase znovu a rozhodně ne naposledy přidal Falion, kterému připadalo super, že by nám všem – ty vole, co když jsme poslední, co tu jsou? Severka vzala roha, Starling se ztratil s milým bráškou... krucinál – oznámil novinky o novém úkrytu. Přesně vim, kam teď nepůjdu. Díky. "Tak to je boží!" odsouhlasila jsem mu s úsměvem a jednou mávla ocasem, spíše z nervozity než z radosti, poněvadž, ať už ten jeho Zloděj bylo cokoliv, tancovalo to v podobě medvěda vedle díry jak retard. Zvyknu si a bude to v pohodě. To ke smečkám patří. Že jo. Sakra. A abych měla dost času na novinky, ozval se ještě ten Aki, jako kdybych snad byla blbá a nepamatovala si jeho jméno. "Radost tě potkat, Aki. Ilenie. Užij si kámošku Sulemánku a..." Zvedal se mi žaludek. Z té vlčice se mi normálně zvedal žaludek. "Povinnosti volají!" zašvitořila jsem s nasládlým úsměvem a rádoby nadlehčeně se vydala za Cynthií, mou největší spásou, stranou.
"Pěkná nová kámoška, co?" zabrblala jsem s hořkým zašklebením, ale oproti tomu, co říkala má polovička, to nebylo důležité. No tak... Nenápadně jsem se ohlédla, jestli nás naši dva, vlastně tři pošuci nesledují, a nepatrně se o její srst otřela. Bylo to příliš rychlé na to, abychom se zahřály, ale bylo to to jediné utěšení, co jsme měly k dispozici. Spokojená? Nechce tě odstrkávat. Můžeš přestat bulet a fňukat jako vlče, co od ní potřebuje napít? Je to nechutný. Věděla jsem, že když opouští drsnost tu nejhustější vlčici na světě, musela jsem jít a nakopnout ji zpátky na vrchol. "Hlavně nebreč," zazubila jsem se na ni škádlivě a něžně do ní strčila tlapou. "Falion by se tady bez tebe úplně podělal. A já se Sheyou taky, jestli ti to nedošlo," oznámila jsem jí a doufala, že to znělo alespoň trochu konejšivě. Kde ta vůbec je? Doufám, že se rozhodla migrovat s Lennie. Snad není tak šílená. Nechtěla jsem dát najevo jediné rozpaky a pohled do fialkových očí jí láskyplně opětovala. "Bude to v klidu. Označíš hranice, já nebudu moc koukat, aby z tebe vůbec něco vyteklo, a..." Možná, že spolu nejsme dost dlouho na to, aby tohle bylo vtipný. Ale když už jsme vedle sebe průjmovaly, tak... nepatrně jsem se zasmála. "A pak najdeme tvou dceru," dokončila jsem s vážným slibem v očích. "Miluju tě," špitla jsem a narovnala se dost na to, aby Cynthie věděla, že se na mě může spolehnout. A jsem tu pro tebe. Zhluboka jsem se nadechla a rychle odvrátila pohled jinam, abych nevytvořila příliš trapnou atmosféru. Pořád nás mohl sledovat Falion. Nebo ten jeho přízračný méďa béďa. "Oh, změna plánu," pousmála jsem se pro sebe a znovu zavětřila. Tak aspoň k něčemu je dobrej. "Žádný povinnosti pro tebe. Jdem?" nabídla jsem s přátelským zamáváním ocasu a nepatrně kývla k hranicím lesa. Měly bysme vypadnout.

Samozřejmě, že naše společné trávení času byla přesně taková idylka, jakou jsem si představovala. O to víc, když se Sunstorm pustila do práskání. Práskače nikdo nemá rád, vycenila jsem na ni nepatrně zuby. Ta tupinka si prostě dovolila říct úplně všechno. Nezáleželo jí na tom, že jsem členkou smečky, do které by se ráda přidala. Bylo jí to naprosto jedno a všechno to Falionovi vecpala. Bože. Řekni, že aspoň ty jí tu sladkost nežereš, podívala jsem se zoufale na Faliona, který, namísto všeho, co znělo jako dobrý nápad, přijal bez prodlení vlčici do smečky. No tak to je fakt supr dupr. Můj sen se stává zkušeností. Jsem nevěděla, že jsme tak moc zoufalí... Věnovala jsem Sunstorm široké uculení a jednou přikývla. "Vítej doma, srdíčko!" vykřikla jsem a rádoby srdečně se zasmála, ale pravdou bylo, že jsem Sunstorm stále přes ledový pohled dávala najevo, že jakmile nás opustí Falion, nebude už tak moc v bezpečí. Práskačko.
Nehodala jsem si přiznat, že by třeba mé city mohly být raněny tím, že se Cynthie rozhodla zůstat s Akim, namísto toho, aby se vydala za mnou, její partnerkou. Protože je beta a má povinnosti. Není to tak, že by na mě kašlala. Že jo. Stiskla jsem zuby a přikývla na další Falionova slova. "Trhá mi to srdce, ale kamarády si vyměním moc ráda," přiznala jsem a znovu probodla Sunstorm pohledem, to kdyby jí náhodou nedošlo, že má kamarádka ani na moment není. "S radostí jsem ti pohlídala naši novou členku," zamumlala jsem a s nezájmem, zda se Sunstorm vydává za mnou, jsem se vydala zpátky za pachem Cynthie. Samozřejmě, že se mi líbila představa Sunstorm, jak postává zmateně na hranicích, ale... o takových věcech jsem nejspíš nesměla ani snít.

Dříve, než jsem se nadála, jsem došla ke dvojici vlků. Jenže něco nebylo v pořádku. Cynthie... rychle jsem si prohlédla její postoj a malá gesta, která naznačovala tomu, že je něco naprosto špatně. Jestli jí ten hnusák něco řekl... Odolala jsem nutné potřebě vycenit výhružně zuby a raději se v klidu posadila vedle své utajené polovičky. "Nazdárek zdárek," zabrblala jsem a přeměřila si pohledem našeho nového člena, "Všechno v poho?" A vůbec, co se mám co zajímat. Mně to může být ukradený. Ona mě taky nechala samotnou s... tamtím, zahořkle jsem se ohlédla za sebe, abych zjistila, jestli je Sunstorm té lásky a pronásleduje mě za svým bohužel nemrtvým přítelíčkem, ale jakmile jsem se zrakem vrátila zpátky k naší skupince, nemohla jsem se nadále zlobit. Prostě chci být jen v klidu s tebou, vydechla jsem si pro sebe a věnovala Cynthii krátký pohled. Prosím.

// Pardon, byla jsem trošku mimo :c
Taky vítám nové členy! >:3 A... rovnou i Liu, se kterou jistě zažijeme spoustu zábavy ;-;

Jen ještě, moc prosím, mohla bych mít taky napsané dva úkryty? >:D Jestli už není pozdě? T-T Vypadá to kůl >:C