Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 5
// Lumens

Svěží večerní vzdoušek, co už se stihl očistit od Sunstorminy přítomnosti, byl jak pohlazení po tváři. Svoboda, jo! S pocitem vítězství jsem se okamžitě zakousla do masa a nehodlala ho přestat žvýkat, dokud ve mně nezmizí celé, což... byla ve skutečnosti docela výzva. Pořád jsem ještě měla celkem plné břicho od toho vynikajícího medvěda s kůlem v zadku a brzy mi už ni moc chuti nezbývalo, protože jsem se musela plně soustředit na Cynthiin příběh. Odložila jsem zbytek masa stranou a s posledním kouskem v tlamě bojovala tak potichu, jak to jen šlo. Věděla jsem příliš dobře, že jsem své partnerce předtím ublížila. A teď jsem měla šanci to napravit, nebo alespoň znovu nepodělat. Nastražené uši poslouchaly její slovo, zatímco jsem se ze všech sil snažila, aby pro mě nebyla cizinkou. Abych ji nezavrhla jen proto, že byla jiná, než jakou jsem ji znala. I když jsem si nebyla úplně jistá, jestli je to správná reakce, povzbudivě jsem se na ni usmála. Nic víc, nic míň. Jak prostě mohla jít a znovu ožít? Jak se to sakra mohlo- "Ani se nedá věřit, že by na tom byl Ragar kdy hůř," zamumlala jsem s drobným úšklebkem, jako kdybych snad mohla odlehčit této situaci, a poslouchala dál. Zakar a Styx. Neznám je, ale jsou to retardi. A podám si je, jestli je někdy uvidim. Nepatrně jsem přikývla a přimhouřila oči, jako kdybych už nyní mohla na ty dva působit výhružně. Debilové. A pak... byl najednou příběh u konce. Vydechla jsem a znovu se opovážila žvýknout masa, které se mi nehybně povalovalo v tlamě už nějakou dobu. "To mě po-těš," hlesla jsem a s uřpímným překvapením v očích se podívala na rameno mé polovičky. Nikdy mě nenapadlo tu ránu zkoumat, ale čím víc jsem na ni zírala, tím víc jsem byla schopná představit si, jak je jizva po ožrání cizím vlkem. Žijem v pěkně divnym světě.

Loterie 1
// Nä'hi

"Já vim kde se nachází, ň-ň-ň," zopakovala jsem posměšně po Sunstorm a vycenila na ní zuby. Leda prd věděla. Leda ho*no. Neví nic. Ta ani nenajde vlastní ocas, těžko najde úkryt. Blbka. Ani neví, kde to je. Nemůže. Našel ho Falion. A pak ji teprve přijal. A pokud vim, tak spolu nebyli zrovna tak dlouho, aby zrovna ona byla génius, co ví, kde máme úkryt. "Nechcem fakt radši do hor?" sykla jsem Cynthii do ucha a s mučednickým výrazem protočila očima. Jestli s touhle bohužel ne chcípačkou budem v úkrytu, tak se z toho podělám. Radši se projdu do těch podělaných hor, sakra. Očividně jsme se ale takového požehnání dočkat nemohly. "Co myslíš, že nechápe na "samy"?" špitla jsem a nepatrně se zakřenila, zatímco nás velemocná Sunstorm táhla za sebou, jako kdybychom byly nějaká podělaná rýma z jejího nosu, o které jsem upřímně doufala, že na ni pojde. Kráva, zabručela jsem si pro sebe a s povzdechem se obrátila na naše chrastítko. Narozdíl od pablbky Sunstorm se i Sheya snažila Cynthii, která se vyřídila u záchrany té proklaté vlčice, pomoct. Cítíš se dobře, když ostatní uklízí tvůj bordel, co? Zamračila jsem se na ni a jen marně odolávala chuti vyplivnout po ní sliny, co se tak hezky nabízely v mé tlamě.
Naštěstí byla Sunstorm dost malá blbka na to, aby odběhla napřed a zmizela v úkrytu předtím, než bych neudržela své nohy od kopání. "Ten blbej převis v horách neobsahoval Sunstorm," zaúpěla jsem a několikrát zavrtěla hlavou. "Já se z tý vlčice asi pose-" Sheya. Nenápadně jsem se znovu podívala na malou vlčici, kterou jsem ještě nedávno docela dost chtěla zkazit, ale teď... Se na to vybodnu. "Posedím na zadek," dokončila jsem s rozpačitým výrazem, i když už dávno bylo pozdě. Stály jsme před úkrytem, který přímo zářil dojmem, že se v něm ukrývá blbka, na jakou jsem vůbec neměla náladu. Nikdy v životě jsem na ni neměla náladu, abychom byli přesní. "Hurá do pekla," zamumlala jsem a unavenými kroky se vydala vpřed. Prosim, ať je tam nějaká extra místnost pro bety. Nejlíp odzvučněná nebo tak něco. Proboha.

// Lumens

Hnout se Sunstorminým zadkem se nám nakonec povedo, i když mi to kdovíjakou radost nedělalo. Vlastně, klidně bychom se na to se Cynthií mohly vybodnout, ale to bychom asi nesměly mít svědka v podobě jediného vlčete, co nás mělo rádo, a svědomí. Sunstorm ze sebe překvapivě téměř okamžitě dostala hned několik otázek, které nedávaly zrovna smysl, ale... To si dělá prču, vycenila jsem zuby, když Sheye věnovala otázku, proč "jí taky nepomohli". Ať už to znamenalo cokoliv, znělo to hlavně jako vrchol nevděku. "Tak hele, jestli ti naše pomoc nestačila, tak ti s radostí pomůžu se tam vrátit, ty-" zavrčela jsem, zatímco jsem v samém vzteku hledala dobré slovo, jak nazvat Sunstorm, vzhledem k tomu, že "pipka" mi připadalo jako slabý odvar, ale... Jo, převezmi to, souhlasně jsem přikývla a pokračovala ve vrčení, zatímco se do roastu pustila Cynthie. Rozhodně měla mnohem více věcí na srdci, ke kterým jsem se ve svém proslovu chtěla dostat taky, ale... to bylo fuk. Nakonec jsem stejně byla ráda, že vůbec stojím na nohách. Se na to vybodnu a půjdu spát. Zbavíme se Sunstorm a jdem, zaúpěla jsem po chvíli, kdy Cynthiina ohnivost stále nekončila, a trošku začínala partnerku proklínat za její teatrálnost, která nezvládala ukončit věci tak, abych třeba, co já vím, nezkolabovala vyčerpáním. No tak... povzbudila jsem ji znovu, zatímco jsem cítila, jak mi koutky tlamy ze samého cenění tesáků tuhnou, Půjdem už.
Naštěstí přesně na tohle tu byla Sheya. Když jsem se Cynthií nemohla pohnout já, zjevila se tu ona, Krása, připravená zasáhnout svým hláskem, co tentokrát teda rezonoval s tím její matky. "Aleluja, jo, prosim!" přidala jsem se k Sheye a spiklenecky se na ni zazubila. Jsem dobrá máma dvě. Jakoby tři. Ale dvě. Plnim to, co moje vlče chce... rodičovství je brnkačka. "Ale teda, asi si radši šetři hlásek, Kráso," pousmála jsem se ještě, než jsem se narovnala. Rodičovství teď byla má věc. Ale Cynthiina pořád víc. Nenápadně jsem se k ní přitiskla, tak, aby to vypadalo hlavně jako podpírání od kamarádky, a aby to ani někomu tak vypatlanému, jako byla Sunstorm, nepřipadalo příliš lesbické. "Kašlem na hory. Najdem to v lese," navrhla jsem a probodla bílou vlčici očima. Neměla jsem jedinou náladu se s ní někde tahat a ještě ji snad opečovávat. Už takhle jsme pro ni udělaly dost. "Samy," zdůraznila jsem a s vážností přikývla. Jediné, co mohlo vážnost chvíle zmenšit, byl hlas mé partnerky. Věnovala jsem jí taky drobné pousmátí a zavrtěla hlavou. "Jseš děsná," prohlásila jsem nakonec s otupělým zazubením a pomalu se po jejím boku vydala zpět do lesa, kde se snad nacházel náš nový úkryt.

// Ageron

// Taky moc děkuji! ^^ Ten formát, že jsme dostávali možnosti na výběr, se mi moc líbil A... jestli bych mohla, poprosila bych o vlčí máky, prosím :3 Nebo alespoň o květiny :D
Přidáno

// Jedlový pás (přes Ageron)

Jestli něco nebylo přesvědčivého, pak to bylo tvrzení, že se Cynthia nezlobí. Jenže já byla dost zoufalá na to, aby mi i takhle drobná naděje stačila. S veškerou opatrností jsem se opovážila se k ní ještě více přiblížit, až se naše srsti téměr dotýkaly. "Promiň, zombieblbko. Teď už budu ta nejlepší partnerka pro tu nejlepší nemrtvou vlčici pod sluncem. Chceš... o tom teda mluvit?" zkusila jsem a každé slovo čím dál tím více mumlala, tak trošku pořád zostuzena tím, jak špatná jsem přítelkyně. "Jestli teda chceš," dodala jsem a pokusila se i o úsměv, ale... tak nějak jsme už obě musely vědět, že jsem děsná.

Rozhodně ale ne tak děsná, jako byla situace, ke které jsme se brzy naskytli. Vzduch proťalo volání o pomoc. Sheya! Bleskurychle jsem se obrátila na svou polovičku, která došla ke stejnému, byť o něco sprostějšímu, závěru. To je v háji. Zalapala jsem po dechu, zatímco jsme obě vyběhly vstříc tomu, co hrozilo Sheye. Jestli je tam tucet medvědů s klackama v zadeli, tak jim je zarazíme tak moc, že- "Sunstorm!" vykřikla jsem, když jsem konečně byla schopná vidět, co se děje. To si dělá- ona bude ohrožovat- zhluboka jsem se nadechla a vycenila na ni zuby. Bylo mi jedno, jestli byla úplně tupá, ale když její tupost ohrožovala ostatní, obzvlášť ty, na kterých mi záleželo, fakt mě štvala. Ale co na něco takového, jako je vypatlaná vlčice, co se rozhodla plavat v ledovém jezírku, aniž by plavat uměla, dá říct, že jo. "Sheyo, jsi hodná, ale jdi stranou, jo?" dostala jsem ze sebe rychle během toho, co Cynthia dokázala vykouzlit další ze svých magií liány, které se pomalu obmotávaly kolem Sunstorm. Teď není na řešení magií fakt čas. Poslední, co jsem chtěla, bylo, aby tam zůstala Sheya. "Bude to v pohodě," dodala jsem ještě, aniž bych moc tušila, koho tu vlastně uklidňuju, a rychle se po ledu dostala vedle Cynthie, kde už na mě čekal jeden konec liány.
Doopravdy jsem tu zatím prožívala vysněný smečkový život: zachraňovala jsem idioty, znovu a znovu, a pak, když bylo po všem, rovnou ještě uklidila jejich bordel. "Bwuď twak hwodná a snwawš swe máwawt nowhamwa," zavrčela jsem k té patolízalce, co se potápěla, a táhla za lano směrem k břehu.

Kecala jsi mi do ksichtu... stáhla jsem zklamaně uši, když se Cynthie náhle chtěla snažit o vysvětlení celé situace. A i kdyby mi to prostě jen nechtěla říct, nelíbilo se mi to. Nelíbilo se mi, že jsem blázen pro někoho, kdo je s magií, s něčím tak nepřirozeným, spjat natolik, aby se vrátil z mrtvých. Jak moc vůbec něco takovýho vlka změní? Je pořád ta samá vlčice, jako byla předtim? Chodim jen s nějakou náhražkou toho, čím byla před smrtí. S přimhouřenýma očima jsem přikývla na její úsečné rozhodnutí a po jejím boku, i když tentokrát se značnou mezerou, jsem se vydala směrem k lesu, po stopách Sheyi. "Fajn," zamumlala jsem si pro sebe souhlasně a nechala tak ždibeček vzteku, co se ve mně hromadil, uklouznout na povrch. Jestli si teda taky neřekneš, že není důležitý, abysem to věděla. Občas jsem udělala krok ve sněhu o něco ráznější, naschvál dost silný na to, aby mě zabořil hlouběji do zimní pokrývky. Se na to můžu vybodnout. Jí je úplně ukradený, že bysem něco takovýho měla vědět. Je jí úplně ukradený, že to není normální. Že vim, že to není normální. Že- Stáhla jsem uši ještě více, tentokrát ale ne kvůli vzteku. Chlad mne stále následoval a já se ještě pořád cítila, jako kdybych se nyní bavila s cizinkou, ale i tak jsem se neubránila smutku. Obzvlášť, když v podobnou dobu vydala nové prohlášení i má polovička. Jsem svině. Neřekla jsem jí tucet věcí. Ani jsem jí neřekla, proč nesnášim magie. A tohle... tohle z toho asi vzniklo. Řekla jsem jí, že magie neberu, a... ona se mi za to rozhodla neříkad prd o tom, co jí je. Provinile jsem se o několik krůčků přiblížila. Její kožich znovu lákal svým teplem, ale já věděla moc dobře, že ještě nemám právo se vrátit. Ne, dokud nezískám odpuštění. A dokud se nepřestanu chovat jako kolosální pipka. "Promiň," hlesla jsem a konečně zdvihla oči od monotónní bílé. Jsem kráva. Ale to už asi víš. "Nemám... dobrý zkušenosti s..." dostala jsem ze sebe a zavrtěla hlavou. Je to fuk. Není to fuk? Na moment se mi chtělo každé z mých slov zabalit a zahodit někam, kde si jich nikdo nebude všímat. "M-agiemi," doplnila jsem a nepatrně se na ni pousmála, poněvadž už jsem dost dobře věděla, co řeknu dál. "Takže je divný najednou chodit se zombievlčicí. Ale vzhledem k tomu, že je pořád nejvíc kůl v okolí..." zapředla jsem, jako kdybych měla nějaké možnosti na zvažování, "Odpustíš své blbce, že je blbka, prosim?" Víc už jsem toho říct nemohla. Nemohla jsem vysvětlit, proč je tak těžké se mnou přežít.

// Nahi (přes Ageron)

Já teda nechtěla moc působit jako kárající matka, ale... když jsem jednou za věčnost měla tu příležitost, nedalo se jí odolat. "Měla by ses přestat snažit zachraňovat všechny," pouprvila jsem její slova a něžně se na ni usmála. Znala jsem ji dost dobře na to, abych věděla, že je k ničemu něco takového říkat, poněvadž jakmile se najde jediná příležitost, ve které by se dal obětovat krk pro ostatní, Cynthie bude první ve frontě. A nenáviděla jsem ji za to. Za to, že může zahodit úplně všechno, co má, jen aby ostatní, kteří jí nikdy nepoděkují, byli spokojení. A zároveň jsem ji za to milovala. "Musíš přestat být taková dobračka!" zvolala jsem do nebes a se zazubením ji škádlivě zatahala za ucho. "Navíc, fakt je tu na všechno Sunstorm! Není nic, co by ta vlčice nezvládla! Máš padla, má drahá," zahihňala jsem se a veledůležitě si znovu prohlédla kmeny stromů ve smečkovém lese. Proč tam vůbec jsme. Doslova všem jsme tam ukradený, ale jsme snad jediný, kdo tam něco dělá. Sheya brzo vyroste tak moc, že... přerušila jsem se. Nebyl zrovna dobrý nápad pouštět se do přemýšlení o krizi středního věku a odchodu vlčete z domova hned potom, co její hlavní máma málem umřela.
A tak přišlo na řadu menší změnění tématu, které... no. Byla jsem ráda, že Cynthie hned pochopila, na co se ptám. Na druhou stranu jsem nebyla vůbec ráda, poněvadž jsem vůbec nechápala, co se stalo. "Počkejcože," dostala jsem ze sebe a s přimhouřenýma očima si ji prohlížela. Jak jako umřela? Málem umřela? Nebo... nebo fakt umřela a... Utekla jsem pohledem k vlastním tlapám. Věděla jsem, že je to pořád ta stejná Cynthie, jakou jsem vždycky znala. Ale zároveň náhle působila jako někdo jiný. Cizinec. Někdo, o kom jsem vůbec nic nevěděla. Chodim s mrtvou vlčicí. Bylo mi chladno a nebylo to sněhem. Ani se neobtěžovala mi o tom říct. Kdyby to nehulákala Smrt, nikdy se to nedozvim. "Asi bysme měly jít zpátky a obmrknout, jak je na tom Sheya," prohlásila jsem nakonec a s neutrálním výrazem si stoupla na všechny čtyři. Co je mrtvý by mělo zůstat mrtvý. Tohle... není normální. Ale Cynthie... Mírně jsem zavrtěla hlavou. Nechtěla jsem na to myslet. Na nic.

Chvílemi byl náš společný smích až děsivý, jak rezonoval prázdnou zimní krajinou, jako kdyby se nechumelilo, hlasitě a výhružně do ticha. A zároveň to byla děsná zábava. Opravdu k popukání. Nejvtipnější na tom bylo, že jsem netušila, co je tady sakra k smíchu, protože jsme obě málem chcíply, ale... Ale co, zasmála jsem se ještě hlasitěji, částečně úlevou, částečně ve snaze vyhnout se traumatu, co jsme přežily. Trvalo celkem dlouho, než můj smích přešel ve sténavý, přerývavý, který si postupně začínal uvědomovat, že tímhle vyvede mou bránici z provozu. A plíce možná omylem tak trošku taky. Celý obličej jsem měla horký a oči slzavé. "Aaaah!" zaskučela jsem nakonec a hluboce se nadechla, abych konečně dostala svého vnitřního maniaka znovu pod kontrolu. Tlapou jsem si nepatrně utřela slzy, které se pořád držely nepříjemně blízko očí (jako že v nich), a zadívala se na Cynthii, která byla v podobném, jen o dost zuboženějším, stavu. Pořád jsem občas musela smíchy vyprsknout, obzvlášť, když na mě přišlo uvědomění, že jsme pořád ještě naživu, ale... ale jinak jsem byla opět vážnost sama. Hlavně, když se ze Cynthie nepřestávalo kouřit. A přesto ona byla ta první, která projevila starosti. "Jsem v pohodě!" vykřikla jsem více nahlas, než bych chtěla, a spokojeně se zazubila. "Což... se nedá říct o tobě," dodala jsem ještě, aby to nevypadalo, že tohle byl můj nejšťastnější den, a jemně jí olízla čumák. "Jestli se ptáš na můj názor, a já ti ho jako správná kámoška a partnerka povím, tak... vypadáš příšerně," zkonstatovala jsem a nepřestávala se usmívat. Ale neumíráš. A to je dobrý. Vlastně Cynthie vypadala docela jako takový ten zbytek po shořelých větvích, něco mezi sazemi a černým uhlím, ze kterého se ještě nepřestalo čoudit. "Ale jinak jseš dokonalá, neboj," povzbudila jsem ji a lehla si vedle ní, dost opatrně na to, abych ji svým dotekem nezpůsobila záchvat bolesti. Bylo mi jasné, že minimálně rameno teď nebude moct používat. A možná má otřes mozku, probodla jsem ji na moment podezřívavě pohledem. Rozhodně bylo potřeba zkontrolovat její nervovou soustavu a obmrknout, jestli jí třeba ten pád nezpůsobil menší strašení ve věži. Jenže Cynthie se znovu už smát nezačala, což mi stačilo jako dostatečný důkaz toho, že asi nebude úplně padlá. Navíc byla schopná i sebereflexe! A kdo byla já, abych něco takového neocenila, že jo. Byl to naprosto debilní nápad, zamručela jsem si pro sebe, zatímco jsem se na ni dál konejšivě usmívala. "To rozhodně nebyl," odsouhlasila jsem jí a s péčí ji znovu olízla. "Příště bys... nemusela, víš?" zazubila jsem se na ni a líně se protáhla. Ne teda, že bych neměla ráda dobrodružství, ale... takovou porci adrenalinu nepotřeboval asi nikdo. "Myslim, že to bez nás přežijou. Sunstorm se tam o to postará," uklidnila jsem ji a zadívala se na les, ve kterém pořád zbývalo pár kousků chutného medvěda. A taky Falion. A tuna sněhu. Heh. Celá žhavá se tam vrátit. "A... co ti ta Smrt vůbec říkala?" zeptala jsem se nakonec, jako kdybych se chtěla zjistit něco, co jsem neslyšela. Nechtělo se mi hned vybalit otázku "Ty jsi umřela dvakrát". Zatím.

Možná, že jsem se ani ohlížet neměla. To, co jsem totiž viděla za sebou, nebylo zrovna pěkné. Ta svině, vypoulila jsem oči, když jsem se teprve nyní, po několika dlouhých momentech běhu, dozvěděla, že Cynthii pronásledují plameny. Já a Sheya jsme vyvázly bez jediného zkřiveného chlupu, ale Cynthie... "Poběž!" vykřikla jsem znovu se zjevnou zoufalostí. Dělej, Cynthie! Přece neumřeš takhle! Dělej! Povzbuzovala jsem ji v duchu, zatímco jsem se pokusila své splašené tělo zpomalit natolik, abych při nejhorším mohla své polovičce umřít po boku. Při nejlepším bych mohla přijít na to, jak odradit plameny, ale... "Fch-" ozval se ze mne divný zvuk, zatímco se celé mé tělo zhroutilo k zemi. Vše zčernalo, hruď se nemohla znovu nadechnout, a jen drobné záblesky bílé, která se nesnesitelnou rychlostí míhala kolem, se dalo usoudit, že ještě žiju. Vše se motalo a svíjelo do sebe, před očima jsem měla prázdnotu, ve které se měl odehrát celý zbytek mého života. Nárazy. Mé tělo se divně kroutilo, zatímco do něj téměř neustále vráželo jiné.
Dopad.
První uvědomění, které jsem po nějaké době získala, bylo, že ležím na zádech. Že ležím na zádech a že je poměrně těžké se nadechnout. A sněží. Zírala jsem do oblohy, která se barvila do černoty, a nechávala jako blbka vločky, aby dopadaly přímo na mé oční bulvy. Pos*aný sníh, zavrčela jsem si pro sebe nakonec a pokusila se o první pohyby. Bylo to rozhodně i horší. Ale... jak pro koho. "Cynthie!" vykřikla jsem, když jsem si konečně všimla své partnerky, jak leží (snad jen) polomrtvá na bělostném sněhu. Z její srsti se kouřilo. Do háje. To mi neříkej. Ne. Do p*dele, to mi neříkej. Nesmíš- "Cynthie!" vydala jsem ze sebe znovu a rozeběhla se k té černé hromadě, která přibližně připomínala mou polovičku. Cynthie, Cynthie, Cynthie! Chtěla jsem na ni křičet. Volat na ni, dokud by mě neseřvala, co hulákám. Jenže ona ležela bez hnutí. Tlapy měla zabořené do sněhu a ze všeho, na co jsem se podívala, se kouřilo. To mi neříkej. Do háje, to mi nesmíš udělat. Nesmíš- Ve všem tom ochranářském zkoumání jsem málem nadskočila hrůzou, když se z její tlamy ozvalo jedno poloviční, ale sprosté slůvko. A smích. "Cynthie!" vykřikla jsem ještě jednou a opatrně po její líci přejela čumákem, jenže ona se nepřestávala řehtat. To si snad dělá- "Sakra," dostala jsem ze sebe ve vší vážnosti, než se i ve mně něco zlomilo. Nemělo cenu se tomu bránit. Ok, zazubila jsem se, než jsem okamžitě propukla v podobně hysterický smích.

Domněnka, že umřeme, vlastně nebyla úplně od věci. Ne teda, že by mi to, že mám pro jednou pravdu, udělalo nějakou extra radost. A kur- vypoulila jsem oči, když se v mlze objevil pár světle zelených očí, co probodával naši trojici. Se speciálním zaměřením na... Co? Zmateně jsem rychlostně bleskla pohledem po své polovičce, ale nebyl čas. Tak nějak se ukázalo, že o ní vím naprostý prd, ale... nemohla jsem si ve všem spěchu stěžovat. Dokonce ani Sheyin brilantní plán nepřišel na řadu, takže... takže jsme asi byly úplně v loji. Ne že bych teda byla zcela smyslů zbavená nebo tak něco, rozhodně jsem měla pořád svou důstojnost, šarm a důvtip, ale i tak. Do té krátké výměny slov, co mezi sebou ty dvě měly, se mi moc nechtělo. Jak jako "umřít ještě jednou"? Jak jako že "ještě jednou"? Vole, buď Cynthie vyzvedla "žiješ jen jednou" na nový level, nebo... Nepatrně jsem nakrčila čumák, ale jednalo se o poměrně decentní a mírnou reakci, vzhledem k tomu, že nám přibližně o čtyři milisekundy později šlo o život. Zase. "Fajn, útěk zní fajn!" odsouhlasila jsem zbrkle své polovičce a po jejím boku se rozeběhla pryč z té barabizny. Ne ale tak rychle, abych zdrhla i Cynthii. Znala jsem ji, její pitomé rameno a její ještě pitomější sklony pro sebeobětování, hrdinství a čest. "Dělej!" vykřikla jsem, kdyby se snad rozhodla, že si zrovna teď dá menší záchvat záchrany slečinek v nouzi, a zoufale se na ni ohlédla. Nenechávej mě tu.

// A :D

"V análu," zopakovala jsem hrdě, zatímco se Cynthie pustila do vysvětlování zbytku. Cítila jsem se polichocena, že zase můžu Sheye rozšířit obzory, ale zároveň... zároveň jsem to nechtěla přehánět, když jsem teď byla taky její máma. Ty jo. Jsem máma, polkla jsem a na moment se prázdným pohledem zadívala na kouř. Byl šedivý a stoupal k obloze, stejně jako šedivé chlupy, které na mé srsti dokazovaly stáří. Musela jsem dospět. Měla jsem dceru. Rodinný život. Smečku. Zodpovědnost... Do háje s tím, oddechla jsem si a mírně zavrtěla hlavou, zatímco se má polovička vydala vstříc nebezečí. Samozřejmě, že nechala mne se Sheyou postávat kolem, jako kdybychom byly slečinky v nesnázích. Celá ona. Nejradši by spasila svět sama a nabrala všechnu slávu pro sebe. Zazubila jsem se a rázně si sedla do sněhu. "Uff, tak to jsem ráda, žes to řekla. Teď tě nechám jít a chcípnout, zatímco budu ve sněhu dělat andělíčky. Omluv mě," odsekla jsem a s pevným výrazem se téměř rozvalila ve sněhu. Než jsem teda s tichým chichotáním nepatrně strčila do jejího boku, aby na takhle připitomělé nápady rychle zapomněla. "Jdem s tebou, dycky," oznámila jsem jí a i za chůze se pokusila otřít se o její líci, což... se brzy ukázalo jako nemožné, vzhledem k tomu, že jsme vešly do vesele zakouřeného obydlí. Co ta tu vyvádí, sakra. Jako kdyby nestačilo, že se jmenuje jak magor, zamračila jsem se a s přimhouřenýma očima se snažila prokouknout skrz závoj. Jenže všechno, co v ponurém místě bylo, bylo ještě více kouře. A tmavá silueta. A zelený plamínek, který vzhledem k tomu, co se dělo, nebyl zase až tak zajímavý. Naštěstí Sheya dokázala odlehčit jakoukoliv situaci svými super nápady. "Myslim, že nebude ráda, když jí řekneš, že je smraďoška. Spíš jí párkrát políbíme zadek a..." zkusila jsem přednést svůj vlastní návrh, ale na to se už Cynthie příliš pustila do akce. Ok, povzdechla jsem si a alespoň trochu se výhružně rozkročila, abych podpořila svou partnerku, která teď byla v nouzi rozhodně více. Ale nebylo se čemu divit, když jsme se tak trošku omylem vydaly do domova hororu. "Jo," zabručela jsem souhlasně na její poloviční rozkaz a nepřestávala se mít na pozoru. Tohle bylo poprvé, co jsem měla velkolepou Smrt potkat, a... Heh. Asi umřem.

// Ageron
// Dum-dum 2 volí a :D

Souhlasně jsem občas zamručela na slova své partnerky a s přimhouřenýma očima zírala před sebe, kde teda bylo sněhu taky požehnaně, jen se úplně neobtěžoval všechen spadnout na zem. Zatím. By ho taky zabilo uhnout, do háje. Jedna poznámka mne ale přinutila pootevřít tlamu a nahnat si do ní mrazivý vzduch. "Pff, prosim tě!" zvolala jsem a zběsile zavrtěla hlavou, jako že jsem jejíma slovama zděšena, "Copak ty potřebuješ snadný zadky na nakopnutí? Ty, velemocná beta, budeš kopat do zadku tadyhletý Sunstormě? Prdlajz. Nepotřebujem ji tu. Není na ní vůbec, ale vůbec nic pozitivního!" Odolala jsem drobné chuti si odplivnout a namísto toho se zadívala na dým, který... doopravdy nepůsobil jako taková hrozba, vzhledem k tomu, že všude kolem byla k nekonečnu se blížící zásoba vody.
Jak se brzo ukázalo, ten dým stoupal ze zříceniny čehosi, co jsem nikdy v životě neviděla. A podle všeho v ní bydlela Smrt, ta patolízalka, o které jsem slyšela asi tak jednou v celém životě. Supr. Zas budu vypadat jako největší inteligent v okolí. Vono to nikdy nemůže být něco, na co bysem byla expert, že jo? Uraženě jsem nakrčila čumák a odvrátila od stavení zrak zpátky k začouděným nebesům. "Mě to teda ani náhodou nenapadlo," vydala jsem ze sebe tak upřímně, až to působilo jako ironie, a tiše si povzdechla. Zírat na mraky by bylo fajn, kdyby... kdybychom u toho nemrzly na sněhu, který se nepřestával kupit. Naštěstí by to nebyla velkolepá Cynthie, aby na něco nepřišla. "Počkej, fakt?!" vyprskla jsem a zmateně vypoulila oči. Byla to divná teorie, ale co já věděla o nějaké Smrti, že jo. "A toho méďu béďu s klacíkem až v krku poslala taky, kdyby nám to náhodou nestačilo?" zeptala jsem se a mírně natočila hlavu do strany. Jestli bylo něco, co se mi nelíbilo, tak to asi byla Smrt. A její magické tentononcy. Páč by se tu všichni podělali, kdyby si něco museli zařídit sami, že jo.
Hodlala jsem si v hlavě dál stěžovat a dál se urážet, ale to by nesmělo přijít jedno důležité vlče. "Sheyo!" vykřikla jsem a ani se příliš nezabývala tím, že v mém hlase jde slyšet jistá úleva z toho, že je třeba naše vlče pořád naživu. Ale víc jsem nechala rozhodně na Cynthii, protože jsem za boha nechtěla, aby si mě Sheya pamatovala jako tu z matek, která ji neustále hudrovala. Já jsem ta kůlovější máma, zazubila jsem se na Cynthii a nepatrně se o ni otřela. Na druhou stranu, pak přišla řada na mě. "Tohle, drahá Sheyo, je důsledek toho, že máme dva totálně vypatlaný nový členy, sněží nějak agresivně, já sežrala medvěda s klackem v análu... jo, a Lennie odtáhla, ale to asi víš," shrnula jsem jí situaci a nepatrně se znovu ohlédla na svou polovičku, pro případ, že by mě za informování vlčete chtěla odměnit pochvalou.

// Skupina 2, C c:<

Těžko říct, kde se mé hodování zlomilo, ale... nakonec se ukázalo, že mi ta obří porce medvěda už stačila. Bohatě. Zakryla jsem tiché říhnutí kamsi pohledem do země a s posledním mlaskáním jsem se zadívala na své spolušašky a Cynthii, kteří sice už neřešili kůl v zadku, ale nějak extra se zrovna neposunuli. Měla jsem začít žrát tam, ať mu pořád nezíraj na prde- Možná jsem měla chuť to říct nahlas, ale na to... na to bylo ve sněhu příliš krve, v horách řev a ve vzduchu oheň. Jakmile se Falion rozhodl svými netopýráckými křidélky odtřepat zpátky na vrcholy celé země, zadívala jsem se na Cynthii. Byla akční. A to se mi moc líbilo. Spokojeně jsem se o ni alespoň krátce otřela a vyslechla si její slova, než zbývalo rozhodnutí jen mně. "Půjdu s tebou. Ty stopy jsou divný. Celou dobu tu chumelí, jako kdyby se do háje nechumelilo, a přesto jdou vidět krvavý stopy? Leda prd. Požár nepočká," prohlásila jsem a s odhodlaným výrazem se společně s ní vydala kamsi za naše území. "Jedna sra*ka za druhou," odsouhlasila jsem jí s rozhořčeným mumláním a ani příliš neřešila, že se brodíme sněhem jak magoři. Bylo hezké s ní být znovu o samotě. Páč jakmile jsme i s někým jiným, stane se tohle. Medvěd s kůlem v zadku, sníh úplně všude a... Sheya. Do háje. Snad je v úkrytu. Nepatrně jsem sykla a zdvihla hlavu, jako kdybych v té hordě sněhu mohla naši dceru najít. "Tohle se stane, když vezmeš do smečky Sunstorm," zavrčela jsem a rádoby vtipně protočila očima, i když už tu moc věcí, kterým se dalo smát, nezbývalo. Ne dnes.

// Jedlový pás

// Co mi zbývá >:D C!

Zcela očividně jsem byla jediná, kdo tu dělal něco užitečného. Chci říct, zbavovala jsem nás důkazů o vraždě. I když já vlastně jen lovila. Takže jsem naprosto čistá. Neviňátko. Já ho nezabila pro prču jak ostatní. Medvědovo maso byl ten nejlepší požitek na celém světě. Bože! Vypoulila jsem oči, když jsem sežrala první sousto, a okamžitě se pustila do dalšího. A dalšího. Kdyby teď chtěl někdo ochutnat, nenechám ho. Nikoho z nich! Zazubila jsem se a spokojeně si urvala další, ještě větší kus. "Tvoje máma se zadáví," zavrčela jsem na Starlinga, který mě nepřehlédnutelně jen chtěl odlákat od mého drobného kousku nebe na zemi. Ani mě nezajímalo, že jeho máma je taky moje, nebo že už je mrtvá. Nebo že jsem ji měla ráda. Všechno, na čem záleželo, bylo maso medvěda, které jsem hodlala bránit svým tělem. Alespoň do té doby, dokud z něj bude ještě něco chutného zbývat. "Tenhle medvěd je požehnání!" zvolala jsem s plnou tlamou, když se Cynthie zeptala kdovíkoho, jestli medvěd přinesl pohromu. "Požehnání," mlaskla jsem si pro sebe a zavrtala svůj čenich ještě hlouběji do díry, odkud jsem nyní čerpala svou neodmítnutelnou pochoutku.

// Volím a >:D

Jak se tak ukázalo, medvěd byl poněkud chcípáček. Parádička. Můžem jít domů. Hurá, zavrčela jsem si pro sebe, zatímco se náš nepřítel skácel k zemi. Ale jak se taky ukázalo, to najednou bylo úplně špatně. Tak se rozhodněte, do háje, probodla jsem Sunstorm pohledem, když začala básnit o tom, jak hulákající medvěd byl náhodou největší svatoušek na území a my jsme vrahové. Já se na něj jako první nevrhla. Tady Falion se Sunstorm a Starlingem se vyřítili, jako kdyby se to nedalo vyřešit jinak, odfrkla jsem si a občas uraženě napodobila připitomělý výraz Sunstorm, která ne a ne přestat mlít blbiny. "Ty jsi mi ale chytrá holka," zavrčela jsem, když začala mluvit o tom, jak všechno pochopila, a protočila očima. Být v její přítomnosti byla bolest. A fakt, že sněžilo, tomu taky nepomáhal. Navíc, aby to nestačilo, celá naše smečka se jala společně trávit čas zkoumáním nějaké větve, co si náš nešikovný méďa béďa zabodl do zad. Tak z toho mě vynechte, mlaskla jsem a obešla si medvěda tak, abych se na něj mohla podívat zepředu. "Já nevim, jak vy, ale já si kousek uždibnu. Klacík počká," zamručela jsem a s velkým gestem se zakousla do medvěda, s vypouleným pohledem upřeným na Sunstorm, která si snad myslela, že je medvědovo maso otrávené. Jak asi, do prčic. Chcíp tak, že jsme ho ulovili. Konec. A jestli ti připadá důstojnější ho někde pohodit bez využití, tak to byla vražda pro zábavu. Takže já. si. dám. maso. Uraženě jsem přežvykovala teplou potravu a probodávala ty pošuky se Cynthií pohledem. Jestli na ten klacík budou koukat ještě dlouho, udělaj z něj svým ostrým intelektem třísky.