Gallirea - Příspěvky uživatele

Loterie 19
// Ageron

"Fakt moc pěkný," odfrkla jsem si, když jsem zjistila, že se za mnou nikdo nežene. A už vůbec ne s omluvou. Však jo. Proč by ne, že jo. Klidně si mě nechte chcípnout o samotě. Se zaťatými zuby jsem kopla do sněhu, jehož nejvyšší vrstva na moment měla díky mě znovu příležitost proletět se oblohou. V pohodě. Já je stejně nepotřebuju. Však se o sebe postarám. Doteď jsem se o sebe v klídečku postarala. Tak co se budu stresovat, že mi někdo nestojí u pr*ele. Ne, to teda ne, já žádný přikyvovače nepotřebuju. Jsem sama a je to tak lepší. Je mi sakra skvěle. Probodla jsem pohledem slunce, které se rozhodlo zrovna dneska, v den mého možného rozchodu, tak vesele sívtit. Ještě začnou cvrlikat ptáci a asi se z toho pobleju. "Boží," sykla jsem a po době postávání, která by správně ani neměla nastat, vzhledem k tomu, že, jak už jsem zmínila, jsem ani nechtěla, aby za mnou někdo přišel, jsem se vydala dál bílou pustinou.
Pár stop naznačovalo tomu, že si tohle místo vybralo hned několik vlků na procházku, a já byla taková šťastlivka, že jsem se nemusela s žádným z nich zaobírat. Úplně si umim představit, jak se jim oddechlo, že se mě zbavily. Konečně můžou být zas šťastný. Tak tomu bylo i dřív, tak proč by se něco mělo měnit, že jo. Jsou ve smečce, maj domov, maj sebe. Já jsem jen... sra*ka, co šla kolem. O smečkový les, který mizel za horizontem, jsem ani pohledem nezavadila.

// Řeka Mahtaë (sever) - přes Erynij

Za posty od 14. do 27. ledna mám 18 lístků, které bych ráda následovně rozdala

1. lístek pro Sigyho
2. lístek pro Wizku
3. lístek pro Cynthii
4. lístek pro Rez
5. lístek pro Launee
6. lístek pro Evelyn
7. lístek pro Makadiho
8. lístek pro Noriho
9. lístek pro Baghý
10. lístek pro Kessela
11. lístek pro Alastora
12. lístek pro Maple
13. lístek pro Darkii
14. lístek pro Biancu
15. lístek pro Sheyu
16. lístek pro Duncana
17. lístek pro Sionna
18. lístek pro Sunstorm

Moc děkuji! ^^
To pořadí je zcela náhodné (doopravdy, měla jsem takový problém se sepsáním toho, kdo bude kolikátý, že jsem si půjčila sílu random.org ._.), tak... tak :3

Loterie 18
// Jen... Cynthie, máš asi špatně počet lístečků z loterie :D

Neposlala jsem tě s tím do háje. Ubránila jsem se jakémukoliv protáčení očima a jen zavrtěla mírně hlavou, aby si z toho má polovička vyčetla, co jen chtěla. Já už svou oběť udělala. Vlezla jsem sem, bydlela tu, dělala smečkový blbosti... a teď chci být volná. Do háje, však toho nechci moc. Jen abysme vypadly a byly šťastný někde, kde nemusíme opečovávat bandu mimin. S vážným výrazem jsem pozorovala sníh pod sebou, nemající jakoukoliv chuť vzhlédnout a podívat se do očí svých společnic. Zradily mě. Chtěj tu zůstat. Tohle místo je jim tucetkrát milejší, než jim kdy budu já. Jestli by jim tu nakonec nebylo líp i beze mě. Byla jsem plná vzteku. Chtělo se mi kopat do věcí, chtělo se mi ubližovat vlkům. Vzít Faliona a natrhnout mu zadek za to, že mi ruinuje rodinu. Zatím jsem totiž ani na moment nezauvažovala nad tím, že by to mohla být snad moje vina. Já se jen snažim o to, co je pro nás nejlepší. Vypadnout, nevracet se, být spokojený jinde. Ale to by to nejdřív někdo musel pochopit. Povzdechla jsem si a konečně pohlédla Cynthii do fialových očí. Ve svém nitru jsem jí rozhodně nechtěla ublížit. Nechtěla jsem jakkoliv ranit její city, nebo ji k čemukoliv nutit. Ale zároveň jsem si připadala jako oběť vrcholu nespravedlnosti, takže... "Půjdu sama," procedila jsem přes zuby a ani se nepokusila o úsměv. Třeba je tohle naše rozloučení. Třeba se už nevrátim a všem to bude u zadele. "Užijte si procházku," špitla jsem ještě krátce, než jsem se vydala zcela jiným směrem. Těžko říct kam. Hlavně, že to bylo pryč z tohohle prokletého území.

// Západní Galtavar

Loterie 17

Během několika krátkých okamžiků se mi celé tohle místo zprotivilo ještě více. Věděla jsem, že k němu Cynthie se Sheyou mají pouto, ale... přesto. Nechtělo se mi věřit tomu, že se jim tu doopravdy líbí. Možná, že jsem to byla ochotná přijmout, když jsem tu byla nová. Když mi ukázaly úkryt, kde jsme se vyspaly. Ale od té doby... od tý doby se tu před každým schováváme, aby někdo náhodou nevěděl, že se spolu zahazujem. Pak tady pro všechny debílky lovíme, pak tu honíme blbýho medvěda, řešíme agresivní sníh, zachraňujem Sunstorm, co div neutopila Sheyu... a Falion je mezitím někde v pr*eli. Jo, ale jediný, co jako alfa stihl, je dát Cynthii funkci a ztrapnit ji před návštěvou, kterou taky pěkně zdrbal. Vysněný domov, tohle. Ze všech sil jsem se přemáhala vypustit ze sebe sprostou otázku, co je tady ještě drží. Je to proto, že Cynthie dostala důležitou roli? Mohl si ji takhle jednoduše koupit? Jakože, jo, sice to zní fancy a tak vůbec, ale... však všechno dělá sama. Musí makat ještě víc, ale má důležitou funkci, takže je to v pohodě? Falion ji prostě podplatil, jako kdyby nic. Pohodička. Zaťala jsem zuby a křečovitě se na svou partnerku pousmála. Bylo mi jedno, že se chovám jako rozmazlený fracek, jako někdo, kým jsem opovrhovala nejvíce. Jsem fakt jak Rowena. "Ne, je to doopravdy jedno," zamumlala jsem a pevným pohledem se zadívala na Cynthii. "Je to v pohodě. Prostě... to vidíte jinak a to je dobře. Já se stejně budu řídit podle vás, takže... je to fakt fuk. Dokud jste tu šťastný vy, je mi to fuk," prohlásila jsem a ani na moment se neobtěžovala upravit svůj obličej, aby odpovídal mým slovům. Těžko říct, na koho jsem byla tak naštvaná. Jestli na Cynthii za to, že se nechala odkoupit Falionem, nebo za to, že tu má domov, jestli mě štval Falion, nebo prostě jen tahle smečka. Možná bysem se měla jít projít sama.

Loterie 16

Můj sebevědomý úsměv brzy ztuhl spíš do takové podivné křeče, která naprosto jasně dávala najevo, že si uvědomuju nadcházející porážku. Jsem totální blbka, že jsem to vůbec vytahovala. Ony jsou tu doma. A já... já budu doma, kde jsou doma ony. Nic jinýho neexistuje. Konečně jsem povolila svůj zamrzlý úsměv a namísto všeho ostatního zaťala nervózně zuby. Půjdu leda tak do háje. Tiše jsem přikývla na Cynthiina slova a pokrčila rameny, jako kdyby mi celé tohle téma bylo naprosto u zadnice. Je to fuk. Dokud jsou ony v pohodě, je to fuk. Taky nějak extra netrpim, že jo. Nebyla jsem schopná zachovat se jako správná partnerka. Ani jako kamarádka. Slova jako "Chápu" nebo "Rozumím tvým pocitům" mi vůbec nešla přes zuby. Nechtěla jsem je říkat. Neměla jsem na ně náladu. Vlastně jsem neměla náladu na nic. Měla jsem radši držet hubu. Když na mě tudíž přistála další otázka, ani jsem se moc neobtěžovala říkat pravdu. Skáču tu radostí z toho, jak se nám tu suprově daří. Miluju smečky a tahle není výjimkou. Zbožňuju, když se můžu starat o mamánky jako je Sunstorm, co by venku v zimě nepřežili ani deset minut. "To je asi jedno," hlesla jsem a odvrátila pohled ke svým tlapám. "Hlavně, když jste šťastný vy," dodala jsem nakonec, aby má odpověď nezněla tak hrubě, a dokonce se pokusila i o úsměv, jenže... Se na to vybodnu.

Loterie 15

Debilní Falion, zabručela jsem si pro sebe, zatímco Cynthie zpochybnila proveditelnost mého puče. Kdybysme mu někdy ustřihly křidélka, byl by v háji. A těžce by dostal na zadek. Ale to von nedopustí. Neee... on si bude poletovat, jak se mu zachce, a když ho budem hodně štvát, klidně se na nás z tý výšky rovnou i po*ere. "Nemůže lítat věčně," prohlásila jsem nakonec s téměř až spikleneckým výrazem. Možná zrovna nyní v tramtárii byl, ale stejně se někdy musel vrátit sem, aby tu všechny mohl zase prudit. A my bysme mu tu mohly připravit překvápko. Stejně jsme ta nejschopnější část smečky, tak co. Prostě to přeberem a hotovo. A jestli ne, tak... vypadnem. S veškerou svou uhlazeností a profesionalitou jsem teda naformulovala i další otázku, která rozhodně nebyla úplně pochopitelná, ale... měla svou hloubku a myšlenku. "Proč ne?" odpověděla jsem na Cynthiinu otázku otázkou a snažila se u toho vypadat co nejjistěji. Nikdy je nepřekecám. "Postaráme se o sebe samy. Tahle smečka nám spíš bere, než že by dělala sakra cokoliv jinýho. Ale to bude asi proto, že tady nikdo taky sakra nedělá cokoliv jinýho. Nikdo jinej než my tu nehne tlapou. Do háje, 'dyť jsme tu možná jen my. Sunstorm leží v úkrytu, ale jinak... Falion se nějak moc spoléhá na to, že mu budem hlídat jeho místečko. A za co? Za kus žvance, co jsme stejně ulovily my. Najdem si vlastní úkryt a budem žít po svým..." dostala jsem ze sebe a plně cítila onu revoluční náladu, co se mi rozsévala po těle. Chtěla jsem je obě přemluvit. Chtěla jsem věřit tomu, že bychom všechno zvládly samy. Tázavě jsem se zadívala na obě vlčice. "A kdyby něco, tak akorát Falion přijde na to, jak jsme důležitý, a přiletí nás žadonit, ať se mu vrátíme," uzavřela jsem nakonec a spokojeně se zašklebila. Přes všechno své sebevědomí jsem docela měla strach, že dojde na protiargumenty.

Loterie 14

I přes všechnu neuvěřitelnost Rowena pořád žila a Meinere měl podle všeho vskutku holku. Svět je vzhůru nohama. Co bude jako dál? Je ta jeho holka pěkná? Zasloužil by si pěknou holku? Zadívala jsem se na les před námi a zhluboka se nadechla. Nic nedávalo smysl a ani se mi moc nechtělo věřit, že by tady v Ragaru a jeho podělaném okolí někdy něco smysl dávat mělo. Ta věc na obloze nás nezabila. Měla bysem skákat vděky nebo tak něco. Blbej Ragar. "Možná, že ten divnej šedej byl zase první láska Rowenky. Určitě by jim to spolu seklo," hlesla jsem nakonec a se sladkým uculením zamrkala, jako kdybych nikdy nezažila nic krásnějšího, než když se vlče zamiluje do jednookého magora, co si to ještě nechá líbit. Třeba si ji nechá doma a my už ji nikdy v životě nebudem muset řešit, pousmála jsem se málem až v blahodárném zasnění, které by nemuselo brát konce, kdyby... povinnost volá, protočila jsem očima a líně se zvedla. Cítila jsem se zcela vyčerpaná, i když to nebyla má povinnost, co musela být splněna. Možná, že jsem prostě už dokázala se svou polovičkou být tak blízko, že jsem cítila její bolest... a možná, že jsem se prostě jen chtěla co nejdřív vybodnout na smečkový život. "U tvého čůrání nemůžem chybět," zazubila jsem se na ni a také se o ni konečně otřela. Předtím mi to přišlo trochu zvláštní, když jsme se bavily o Meinerovi a já si nebyla úplně jistá, jestli pro něj přeci jen neměla pocity. Proč to neudělal Falion? Kde ten se fláká? odfrkla jsem si a nepříliš energickou chůzí se vydala za svou polovičkou. "Kdybys chtěla udělat puč nebo tak něco, budu tě volit," slíbila jsem jí s úšklebkem a snažila se na ni moc nezírat, zatímco tak akčně přebarvovala sníh. Proč tu vůbec jsme. Proč už dávno nejsme někde samy. Někde v klidu. Někde bez blbý Sunstorm, blbýho značkování, blbých medvědů a závějí. Proč prostě- povzdechla jsem si. "Hele a... co kdybysme prostě... to?" dostala jsem ze sebe. Nebyla to zrovna intelektuální otázka, ale snad nám třem, co jsme měly takové vzácné pouto, muselo dojít všechno.

Loterie 13

Nechtěla jsem Sheye úplně kazit náladu, ale o tom jejím "hezkém" jsem si myslela svoje. Pořád jsem po věci na obloze házela tu a tam podezřívavý pohled, který by ji třeba nakonec dokázal i odradit od toho, aby nás rozmačkala jako brouky, i když už jsem se dávno měla plně věnovat vyprávění naší vlčice. Štěstí, že jsem takhle multifunkční, pche. Vrátila jsem se na moment pohledem k Sheye a párkrát pokývala. Byla jsem z toho upřímně zmatená, ale vzhledem k tomu, že všechno překvapení už vyjádřila má partnerka, mohla jsem se věnovat drobným nepodstatným detailům. "Byla Rowena ta mrtvola? Prosím?" špitla jsem a se zazubením se usmála na Cynthii, která by rozhodně nepromeškala šance, aby se mnou došla na její opožděný pohřeb. Nebo jí alepsoň tancovat na hrobečku. Možná i něco víc. Nebylo by to poprvý, co jsme spolu kadily, že jo. Zhluboka jsem se nadechla, abych nevyprskla smíchy, a poslouchala dál. Nevypadalo zrovna dvakrát nadějně, že by Rowena byla tuhá, a jakmile došlo na Meinerovu holku, přestala jsem se chytat úplně. To je tady všechno normální? Takhle to tu prostě chodí? Jakože čau, nechceš zachránit slunce? Čau, jsem medvěd s kůlem v zadku. Čau, jsem Meinerova holka. Tenhle svět je totálně v háji. To si prostě musí dělat- "Počkejcože," dostala jsem ze sebe a nevěřícně zamrkala. Ne že bych ve všem tom zmatku a nadávání na něj dávala dvakrát pozor, ale krakena jsem slyšela celkem zřetelně. A umřela Rowena aspoň tehdy? Moc prosim?

Loterie 12

V tichém napětí jsem na tu věc na obloze zírala. Ještě chvíli a na obloze nebude. A my pak budem v pr- prčicích. Falion se někde fláká, takže s jeho obětí počítat nebudem. Do háje, jestli je tohle pořád dílo toho medvěda s kůlem v zadku... Vycenila jsem výhružně tesáky. Proč je tohle místo tak děsně náhodný? To je jako normální? Nejdřív přiběhne medvěd s kůlem v zadku, je vzteklej jak prase. Pak sněží jak hovado. Pak jdem teda za Smrtí, která si vykuřuje a ještě nás málem zabije. Tak ok, běžíme zase zpátky, ale Sheya málem spadne do jezera, kde už plave polozmrzlá Sunstorm, a obě žvatlaj něco o vodní vlčici. A teď- teď je tu tohle. To tu prostě chcípnem? Takovej byl plán celou dobu, nebo... Odfrkla jsem si. Už se mi na tu hvězdu zkázy ani nechtělo koukat. Nefascinovala mě. Nelíbila se mi. Mohla by se klidně odřítit někam do hajzlu. "Nevim, co to je, ale budu ráda, když nás to nezabije," podala jsem Sheye svou interpretaci onoho podivného objektu a s povzdechem se rozvalila na zem. Ještě před momentem jsem si myslela, že jsem po spánku plná energie, ale... pravdou bylo, že být součástí téhle smečky bylo nadmíru vyčerpávající. Na můj vkus a příliš. Proč prostě nevypadnem. Nemusíme se přece patlat s tolika blbostma jen kvůli tomu, že potřebujem místo, kde bydlet. Sheya už není prcek. Vypadnem a postaráme se o sebe samy. To samý stejně děláme už teď, jen u toho poskakujem ještě podle pískání Faliona a zachraňujem Sunstorm jak krávy. Proč se prostě nesbalíme a- Obrátila jsem se za zvukem odkašlání a zvědavě nastražila uši. Zatím jsme pořád ještě nebyly mrtvé, takže jsem si mohla dovolit onen luxus zajímat se o ty, co mi byli nejblíž. "Ano?" houkla jsem a se zazubením, které mělo zaručit, že se Sheya z vlastního vyprávění nevystresuje, se zadívala na naši vlčí dámu.

Loterie 11

Sheya informaci, že má nás, obrátila proti nám. Jestli je po Cynthii, tak ji ta ohleduplnost brzy taky zabije. Ještě k tomu přidáme špetku tendence spasit všechny a... je to v háji. Paráda. Zalapala jsem po dechu, abych Sheyu mohla svými skálopenými argumenty přesvědčit, že mele absolutní nesmysly, ale... na to jsme tu měly ještě jedno odbornici. "Jo," zamumlala jsem namísto všeho a párkrát po slovech své milované polovičky zakývala. "A kdyby se tam měl blbě, můžem prostě jít a vzít ho sem. Jestli ho tam nemaj rádi, a já myslim, že ho zbožňujou, tak jim ani nebude chybět, ne?" prohlásila jsem a s pevným výrazem se zadívala směrem k jezeru, jako kdybych očekávala, že se ti amatéři ze sousední smečky ozvou. Amatéři a kamarád, zachichotala jsem se pro sebe. Sheya musela strašně zírat, když šla za svým kámošem a našla bráchu. Kámošem... jasně... Nenápadně jsem vrhla pohled na Cynthii, který měl naznačit, že naše ptáčátko brzy vyletí z hnízda, a že jsme možná měly dát větší důraz na sexuální výchovu. Dokonce jsem se už i nadechla, abych se zeptala Sheyi, jestli ví ohledně kámoše všechno, co potřebuje, jestli ví, co myslím, ale... Ale to by nemělo něco padat na nebi. "Ty kráso," hlesla jsem a s pootevřenou tlamou na hvězdu s ocasem chvíli zírala, než jsem znovu pojala podezření, že tahle záležitost dopadne rovnou nám na hlavy, poněvadž to je něco, co se v Ragaru děje běžně. Blbej Ragar. Teď tu určitě chcípneme. Ještě chvilku a bude po kochání, protože proč ne, že jo. Ať žije smečkovej život. Při nejhorším by snad Falion mohl vzít ty svý plápoláky a odklonit to někam do háje. Nebo se obětovat nebo... tak.

Loterie 10

Docela s úlevou jsem si oddychla, když prošlo mé tvrzení i přes Cynthii. Dobrý. Jsem pořád dobrá máma. Nebo tak něco. To je fuk. Divila jsem se, že se ještě nepotím, když tu probíráme téma, u kterého by bylo horko asi každému. Možná to bylo ale kvůli tomu, že Sheya s každou zabitou nadějí dělala okolí jen víc a víc depresivní. Super. Je jediný normální vajco mezi nakřáplými pukavci. Jako... sebevědomí to asi zvedne, ale jinak... ach jo. A to by bylo vlastně ještě dobrý, páč její rodina může být taky pěkně tuhá. Sheya rozhodně nebyla v záviděníhodné situaci. Měla sice nás, ale její skutečná rodina, ta, co se zatím skládala jen z jednoho retarda, příliš nadějí neposbírala. Bysem se na to na jejím místě asi vybodla. Mně stačí i Starling. A jestli ona má faktickýho zpomalence, tak... Mírně jsem zavrtěla hlavou. Tak to není můj problém, páč je to její rodina. A ona si ho vybrala. Takže já... to bduu respektovat. "To zní fajn," odsouhlasila jsem co nejpřirozeněji Sheyin nápad, že nám sem přitáhne jejího Raye a budou spolu koukat na hvězdy, přičemž jsem si dokázala představit, že jestli to bude takový hlupák, jak to působí, pokusí se hvězdy spíš sežrat. Její volba, můj respekt. Jednoduchý. "Jestli se za něj budeš hodně stydět, můžem vás nějak propašovat pod rouškou noci," zazubila jsem se ve snaze zachránit blbým vtipem naši situaci. "Bude to v pohodě," dodala jsem ještě, aby někdo snad nepojal podezření, že jsem bezohledná kráva, a tiše si odkašlala. Třeba má Rayster jen problémy se soustředěním, nebo tak něco...

Loterie 9

Jindy bych se u Sheyina vyprávění mohla chytit onoho "kamaráda", kterého tak tajemně zmínila, ale... dneska večer jsem i já poznala, že si výslech ohledně potenciálních partnerů můžu nechat pro sebe. Takže brácha retard, stáhla jsem uši a dál poslouchala tomu, jak Sheya přiznala, že se stydí. Heh. A co jí na to říct. Není normální. Není normální a ona to ví. Nemůžem ji přece udržovat v pocitu, že je to v pohodě, když není. Zvědavým pohledem jsem zabloudila k Cynthii, abych zjistila, co na to řekne má polovička. Počkej, co? Překvapeně jsem zamrkala, když z ní vzešlo úplně něco jiného, než co se odehrávalo v mé hlavě. Takže kromě leseb, zombieků, kouzelných tentononcí a tak vůbec podporujem už i retardy? Moc se mi do toho nechtělo. Ostatní kategorie, co jsem se během posledního roku naučila akceptovat, alespoň nevykazovaly zřetelné známky toho, že jsou v nepořádku, ale retard... Budem ji snad ještě nutit, ať zůstane s bráchou, páč je to rodina? I když není normální a ona se za něj očividně stydí až do hrobu? Bylo mi z celé té situace divně. Cynthiina slova sice zněla moudře, ale nemohla Sheyu přinutit, aby se styděla za někoho, kdo byl ostudou její rodiny. Chudák holka. Ale aspoň ví, že je v rodině nejlepší. Heh. Zhluboka jsem se nadechla. Taky jsem k tomu chtěla něco říct, i když ne tak inteligentního a tolerančního. "Ale když si nesednete, tak je to taky v pohodě. Nezapomeň, že si můžeš rodinu vybrat. A máš nás," dodala jsem k Cynthiiným slovům a nepatrně se pousmála. Stejně jako má partnerka, i já se k Sheye chlácholivě přitiskla. Mít retarda v rodině stejně není konec světa. Sunstorm by byla horší.

Loterie 8

Zase jsem to se svými kecy totálně podělala, odvrátila jsem pohled zpátky do země, aby snad můj obličej nekazil idylku, co měly mé společnice, a snažila se držet jazyk za zuby. I když to bylo už docela jedno, vzhledem k tomu, že jsem Sheyu vyděsila svou otázkou natolik, že se skoro rozklepala jak osika. Jsem fakt boží máma. Se snad vrátím za Sunstorm, abysem dostala, co si zasloužim. Mi udělá takovou ďuznu do hlavy, že se pak aspoň nebudu chovat jako absolutní kr- Nastražila jsem uši a nepatrně pozdvihla hlavu. Brácha. Tak... proč je taková rozklepaná? Znervóznila jsem ji tim amantem, nebo je... prostě jen divná z bráchy? Vypadá, jako kdyby jí umřel před očima, starostlivě jsem blesknula pohledem po Cynthii, která měla radost. Taky jsem se pokusila o nějaký ten úsměv podpory, ale... celé to nějak smrdělo. Jestli je ten její brácha nějakej násilnickej debil... pohrozila jsem mu v duchu. "Tak to máme celkem blízko, ne? Se můžete navštěvovat, jak se vám jen bude chtít. Pokud nejsou tamty alfy nějaký bezcitní ignoranti," prohlásila jsem a přimhouřila oči. Jestli je ty alfy nějak rozdělili... jestli ji vyhnali od vlastního bráchy... "Kdyby byli, tak si je se Cynthií podáme," řekla jsem rázně a jednou na to přikývla hlavou, jako že onu drsnou hrozbu myslím vážně. Pff, koneckonců, Cynthie je beta. Kdo se nebojí bet víc, než se bojí alfy? Musej být podělaný až za ušima. Falion se určitě třese, že mu někdo ukradne smečku, zazubila jsem se pro sebe a spokojeně si povzdechla. Kdyby to tu vedla jen Cynthie, máme se sakra líp.

Loterie 7

Jsem solidní měkkouš. Fakt, co se ze mě stalo, oddechla jsem si, když jsem ucítila, jak po mém obličeji stékají horké slzy. Asi nemělo cenu jim jakkoliv bránit, když už bylo takhle pozdě, ale... stejně jsem se alespoň snažila, aby je někdo na mé skloněné hlavě nenašel. Zkoušela jsem kapkami, co ze mne padaly, mířit i jen na své tlapy, aby je někdo nemohl objevit ve sněhu, ale... To nemá cenu. Se na to vybodnu. Ušklíbla jsem se a odhrábla dírku po slze, co dopadla do sněhu, stranou. Hořel mi obličej, asi tím, jak musel zářit nadpisem, že jsem uplakaná citlivka. Všechny tři jsme si vylívaly pocity, každá z nás si užila svou chvilku, kdy vedla dojemný monolog o tom, jak moc má ráda ty ostatní, ale... pff, zas to nebudem přehnět, ne? Narovnala jsem se a s drobným úsměvem se uculila na Cynthii. "Já to nechci kazit, jo, ale to, že se máme rády, je už asi jasný," zkonstatovala jsem a spokojeně se skelnýma očima zadívala na les před námi. Rozhodně to nebyl můj domov. Můj domov byl všude jinde, kde jsem neměla povinnosti a musela se starat jen sama o sebe, ale... ale měla jsem tu rodinu. Měly bysme brzy vypadnout na rodinný výlet, než se tu z toho všechny tři picnem. Jsme tu zavřený nějak dlouho. "A co jsi podnikala ty, Sheyo?" nadhodila jsem jednu ze zásadních otázek, které musely být brzy zodpovězeny, "Našla jsi svýho kluka?" Škádlivě jsem se zazubila a jemně, i když ne tak jemně, jako bych musela kdysi, když ještě byla absolutní prtě, do ní šťouchla tlapou. "Řekni nám všechny peprný podrobnosti, prosím!" povzbudila jsem ji a nespouštěla z ní svůj zvědavý pohled.

Loterie 6

Nepatrně jsem zalapala po dechu, když se ukázalo, že všechno, co jsme doteď slyšely, byla jen polovina příběhu. Soucitně jsem se podívala na Sheyu, ze které přímo zářil zmatek, a... poprvé za celou tu dobu, co jsem ji znala, se nejspíš zachovala jako její mamka. Zatímco se Cynthie pustila do dalšího vyprávění, já se přitiskla k Sheye co nejblíž, abych snad mohla absorbovat všechen její strach a zmatek. Pořád jsem si nebyla úplně jistá, jestli mám oprávnění osahávat takhle cizí vlčata, jenže... tohle nakonec tak cizí nebylo, že. Se zatajeným dechem jsem poslouchala pokračování, které naznačovalo, že Cynthie se se Styx, kterou jsem si před momentem kategorizovala v hlavě do složky "pomstít a nenávidět na potkání", vcelku usmířila. Ok. Jako je fakt, že jestli byla zima... a jestli žrala mrtvolu... ale i tak zní jako debilka. I když ten Zakar bude asi větší magor, no. Jestli Styx jen přišla a ožrala zbytky někoho, kdo už byl tuhej jak poleno, tak... Přejel mi mráz po zádech a já se musela otřást. Cynthie, má partnerka, byla tuhá jak poleno. A teď tu stojí a vypráví o tom, co zažila po vlastní smrti. První smrti, do háje. Polkla jsem a naslouchala pozorně dál. Konečně jsem se dozvěděla, jak se přibližně stalo, že jsou Sheya a Cynthie spolu, ale... i kdybych chtěla vědět více, už jsem nějak nemohla najít odvahu na to, abych se zeptala. Teď potřebuje hlavně klid. Jakmile se její hlas začal lámat, něžně jsem se k ní přitiskla a olízla jí líc. "Nevim, co bysme bez tebe dělaly," špitla jsem konejšivě a přimáčkla se k jejímu živému teplu ještě blíže. "Díky, žes neumřela," dostala jsem ještě ze sebe, než jsem se stydlivě zadívala do země.