Příspěvky uživatele

< návrat zpět

2 | 10 | ospalým, nožičky, kreatura, primitivním, zmije

Ospalým ránem se nesla vůně květin a vřelého slunce. Nechtělo se mi vstávat, ale byl další den a ačkoliv mi sestry dopřálo delšího odpočinku kvůli zvrtnuté noze, musela jsem přiložit tlapku k dílu i tak. Zvedla jsem se na svoje tři rovné nožičky a jednu teď křivější a odhupkala k sestře, která mne vzdělávala v léčení. Vyslala mne na louku pro nějaké bylinky a tak jsem se vydala. Slunce se blížilo ke svému apexu když jsem dorazila na květnatou louku a začala se brouzdat vysokou trávou a hledat bylinky. Meduňku a kopřivy a když se postěští tak i heřmánek a jahodník. Co jsem však netušila bylo, že nedaleko mne se slunila další bytost. Mnohými označována za kreaturu, za zosobnění pekla, zla a neštěstí. Neztotožňovala jsem se s tímto primitivním myšlením, takže když jsem okem zavadila o kámen, ne němž zmije ležela, jen jsem ji obešla a nechala ji v klidu. I ona si cenila svého klidu a života stejně jako my vlci a mně nepřináleželo odsuzovat ji za její jed či její rudé oči, které propichovaly okolí.

Primitivním (mušle)

1 | 10 | kulhání, blecha, hnije, kozel, jablko

Už dlouho jsem nepotkala někoho, kdo by byl tak okatě výstřední. Vlk hubený jako medvěd čerstvě zjara po dlouhém zimním spánku, hubatý jako kozel a neposedný jako blecha. Hlad ho zavedl až k nám do Chrámu a k jabloním, které kvetly v lese. Nikomu z nás nevadilo, že si hodoval na plodech přírody, kdepak, byly jsem jen rády, že se můžeme podělit, ale když se pak přivalil s tím, že snědl otrávené jablko, bylo hned zle.
Jeho vysvětlení by donutilo i malé vlče protočit oči, neboť vlk si vesele jedl jablka ležící na zemi a nedošlo u, že tam jedno z nich hnije už delší dobu. Jeho nakyslá chuť mu asi nic neříkala a tak bez ostychu jablko snědl a teď mu z něj bylo špatně.
Bylo to v prvních měsísích mého zaučování v lékařství, takže jsem byla vyslána pro bylinky, které vlkovi převrátí žaludek naruby a on vyzvracení vše, co snědl. Dobře mu tak! Našla jsem je na stráni v rokli, ale při jejich sběru jsem si zvrtla nohu a pak jsem pajdavě musela jít zpátky. Kulhání nebylo příjemné, ale naštěstí se mi brzy po odchodu vyléčeného japkožrouta vyléčilo, nicméně v noze mi chřestí dodnes.

hnije (EDIT mušle prosím)

// Úkryt

Elektrická blízkost! musela jsem se kousat do jazyka, abych myslela na něco jiného. Něco na Belialovi mi připomínalo Hraničáře. Měli podobnou auru, vyzařovali stejnou autoritu a sebevědomí, mluvili rozhodným hlasem. Vzchop se, Hyetto! okřikla jsem se v duchu.
Belial nebyl s vychováním vlastní dcery spokojen, ale očividně si nedokázal přiznat, že by jeho chování na to mělo vliv. Já jasně viděla nitky, které spojovaly jej a Beleth, ale on k nim byl buď slepý nebo je odmítal vidět. Dle jeho tónu jsem navíc usuzovala, že se svou družkou nemá úplně nejlepší vztah, když o ní takto hovoří. Nic jsem ale neříkala, nebylo by to zdvořilé.
"Lalie," odpověděla jsem mu a vzhledem k tomu, že na nic víc se neptal, zeptala jsem se já a jeho odpověď mne nepotěšila. Moře tady bylo a bylo blízko. Na vteřinu jsem zatnula zuby, ale pak je uvolnila. Má to tak být, nebojuj s osudem a neodvracej svou tvář, nadechla jsem se a pevně se rozhodla, že zatlačím matku ve prospěch bohů. Přecijen oni nad Lalií mají větší moc než já.
"Lalie musí být zasvěcena bohu moří a obřad semá vykonávat právě na jeho půdě," vysvětlila jsem. "Měli bychom jít," kývnula jsem potom hlavou a zamířila po pachu za skupinou vlků.

Mezi starými stromy a pár chuchvalci pučících sněženek stáli ve skupince Parsifal, Sionn a černý vlk se stříbrnýma očima. To musel jistě být Arcanus, druhá alfa. Lalie s Beleth stály u nich. "Buď požehnán den," pozdravila jsem přítomné a zastavila se vedle Beliala u nich. Poslušně jsem čekala na jejich slova, neboť jsme byli zavoláni jistě z nějakého vážného důvodu. Možná půjde o lov, možná o změny v hierarchii či nové přírůstky. Kdo ví, pomyslela jsem si a prohlížela si vlky, kteří tu stáli jako první. Sionn vypadal, jako kdyby mu jeho kožich úplně nepadl. Zajímalo mne, čím by to mohlo být, ale neptala jsem se. Už jsem se poučila. Kdyby chtěl, jistě by mou pomoc vyhledal sám, byla jsem tomu otevřená. "Jsem Hyetta, omluvte mou nevychovanost, že jsem vás nevyhledala dříve," představila jsem se velkému černému vlku záhy.

Mlčky jsem sledovala výměnu mezi Belialem a jeho dcerou. I slepý by poznal, že mezi sebou nemají zrovna nejlepší vztah. Nebylo to nic ojedinělého, dle mých zkušeností, otcové málokdy měli tak pevné vazby se svými potomky, zvláště dcerami, jako matky, které dítka nosily pod srdcem několik měsíců před jejich narozením.
Lalie se přitočila k Beleth s tím, že by ji vzala ven. Byla jsem ráda, že se konečně začíná družit i se svými vrstevníky. Ne, že by společnost dospělých nebyla pro mladou vlčici důležitá, ale chtěla jsem, ať si užije i trochu toho svého dětství, když jej má. Kdyby byla v chrámu, postrádala by jej úplně. Odmalička jsem pomáhala sestrám, plnila povinnosti a na hry a nezávazné odreagování nebyl prostor. Alespoň to jsem mohla Lalii nabídnout navíc.
Belial pak mluvil na Lalii. "Dospělý doprovod by jistě byl vhodný," souhlasila jsem, ale jenom proto, že tam byla Beleth. Co se mne týkalo, Lalii bych klidně z lesa pustila. Sice ne daleko, ale pustila.
"Ať vás Annan ochraňuje," rozloučila jsem se s Lalii a Beleth, které byly Belialem propuštěny do lesa.
Audience u Beliala mi byla udělena. Hlupačko, zasmála jsem se sama sobě v duchu. Belial nebyl Matka představená ani bůh, ale jeho autorita a vystupování se Matce blížilo. Nebylo těžké si ho představit na nějaké vyšší pozici a mít k němu takpřirozený respekt. Byli jsme ale vyrušeni vytím, které jsem taky zaslechla. Přikývla jsem na souhlas a po jeho boku se vydala z jeskyně ven. Zase jsme šli úzkou chodbou bok po boku a stejně jako tenkrát i teď mi po zádech přejel mráz z toho, jak blízko jsme byli. Nedala jsem to na sobě ale znát. "Ještě je to dítko," chlácholila jsem Beliala. "Chytá rozumy ze svého okolí, čím více času s ní strávíš, tím více k tobě bude vzhlížet," poradila jsem mu. Polichoceně jsem se poté zaculila, když zmínil moje rodičovství. "Rodičovství je jako přechod přes hory. Má to své vrcholy i svá údolí. Ani já nejsem bezchybná, ale snažím se dělat to, co je pro ni nejlepší," řekla jsem. Teď byla řada na mou otázku.
"Chtěla jsem se tě zeptat, jistě jsi ve zdejší geografii znalejší než-li já - je někde poblíž moře?" zeptala jsem se ho a cítila, jak se mi srdce sevřelo. Byla bych raději za jezero, to nebylo tak nebezpečné jako moře. Sváděla jsem vnitřní boj, kdy jedna moje část se snažila Lalii ochránit a druhá ji správně vést po božích cestách.

// Asgaar

"Je to jeden z bratrů, což napovídá tomu, že by se od něj dala očekávat jistá náklonnost a porozumnění," řekla jsem. Už jsem si nevybavovala, jestli mi to Parsifal říkal když tam byla Lalie s námi nebo ne, ale nejspíše ano, protože jsem ji opustila jenom kvůli lovu a to jsme se o náboženství a chrámech už nebavili. Já si o Parsifalovi myslela své, avšak nehodlala jsem Lalii ovlivňovat svými pocity. Jestliže se s ním spřátelí, tím lepší to bude.
Jemně jsem ji olízla, když se omluvila. Byla tak spořádaná a tak slušná! Byla jsem na sebe náležitě pyšná.
Její slova byla pravdivá, takže jsem jí to neměla za zlé. Mnozí si mysleli, že vlčata jsou hloupá a nedávají pozor, ale opak byl pravdou. Byly jako houby a nasávaly všechny informace a vše, co se kolem nich dělo. "To je ale radostná novina!" usmála jsem se pološeptem. Adoptovat dospělého bratra sice znělo příšerně, ale rozhodně jsem mu to přála. Každý chtěl mít někoho, koho mohl považovat za rodinu. Ale pokud Parsifal byl adoptovaný, jistě s jeho souhlasem, jeho bratrstvo už tuto roli nezastává. Že by odešel? Tvářil se, že je na misii... Lhal? v hlavě mi to šrotovalo. Parsifal byl čím dál tím větší oříšek. Zdivočelý bratr! zorničky se mi rozšířily, ale nic jsem na to Lalii neřekla. "Dobrá," vydechla jsem. "Jdu se zeptat Beliala, Lalie. Víš, co máš dělat. Až bude čas k odchodu, vyhledám tě," řekla jsem a zobla ji na tvář, než jsem se zvedla a vydala se k Belialovi, který vypadal, že měl nějaké rozkoly s dcerou.
Chvíli jsem počkala, až si to s ní vyříká a pak jsem se k nim přidala.
"Beliale, potřebuji se tě na něco zeptat," naznačila jsem mu a jemně mávla ocasem ze strany na stranu. Přešlápla jsem a loupla pohledem po Beleth, která se tvářila jako kakabus. "Ah ta příkoří rodičovství," usmála jsem se mile.

Nebyla jsem jediná, kdo se modlil k lepšímu počasí. Aniž bych to tušila, Belial se taktéž v duchu modlil, nicméně nevěřil, že by to mělo přílišný účinek. Věděla jsem ale o Lalii, která svou modlitbu pronesla tiše vedle mne. Určitě se nemohla dočkat, až bude moci úkryt opustit a vydat se ven. Její nové zapálení pro obřad bylo na jednu strau úlevné, avšak její volba mne lehce děsila.
Obrň se. Strach je jenom nástroj, nech ho projít a odejít, klidnila jsem svou rozbouřenou mysl.
"Zeptat se, zda-li je někde poblíž moře. Pokud ne, bude stačit nějaké větší jezero nebo velká řeka," vysvětlila jsem Lalii. "A Parsifala jsem se chtěla zeptat, zda-li neví něco více o Monnově obřadu," dodala jsem. Možné to bylo.
Lalie se ke mně potom natáhla a já tak upustila od své myšlenky se zvednout a jít tyto informace zjišťovat okamžitě. "Odposlouchávat cizí rozhovory není uctivé, Lalie," zamračila jsem se. "Nicméně předpokládám, že tato zajímavost se udála v tvé přítomnosti, aniž bys je špehovala aktivně," dodala jsem, aby si nemyslela, že ji z něčeho podezřívám. "Co zajímavého jsi zjistila, dítě?" zeptala jsem se jí potom pološeptem.

I přesto, že v jeskyni byla přirozeně tma a šero, začínalo se ještě více stmívat. Musela nastávat noc a s ní jistě přicházela ještě tužší zima. Napnula jsem všechny svaly v těle, abych se zahřály a pak je povolila. Nepocházela jsem ze severu, kde hustý kožich byl důležitou součástí vlčího šatníku. Temperátní lesy byly mým domovem a moje jemná srst se na dlouhý pobyt venku v chladu nehodila. Usoudila jsem ale, že Roweny, Arcanuse, Sionna a dalších, kteří s námi nebyli v úkrytu, se to netýká. Buď to anebo se zahřívali pohybem. Nebo kouzly.
O Annan, drž stráž nad bdícími v chladném sněhu, nechť jejich krev je horká a mysl pružná. O všemocný Warre, přiveď jaro co nejdříve, ať se svět obrodí a teplo zahřeje nás, pomodlila jsem se v duchu. Zima se už jistě musela blížit ke svému konci, ale tohle počasí bylo skoro stejné jako v jejím středu. Doufala jsem, že jaro přijde dříve než později.
Lalie byla zvědavá. Její otázky se týkaly obřadu. Obřad přijetí u Annan se lišil od jiných, nejvíce společného měl asi s obřadem Warre, stejně jako si byly podobné obřady Efalën a Niamph nebo obřad právě Monn a Garrong. "Monn sídlí v moři, v nekonečných hlubinách, kde už nedosáhne ani světlo. Ideální by bylo najít moře a provést obřad tam," vysvětlila jsem Lalii klidně. "Ještě ideálnější by bylo, kdyby obřad provedl někdo zasvěcený tomuto bohu, ale já postačím," poznamenala jsem. Její otec se v nejbližších dnech nejspíše neukáže. A co se týkalo toho, co ji čeká... "Pokud bychom tě vítaly k Annan, bylo by pro mne snazší tě k obřadu vést, nicméně obřad Monn je," byl to jeden z důvodů, proč jsem tiše doufala, že si to do té doby rozmyslí, "odlišný." Vydechla jsem a podívala se k Belialovi a následovala jeho pohled ven. Ano, stále jsme byli zabarikádovaní, stále jsme měli čas. "Co tě při obřadu čeká se dozvíš až nastane čas," řekla jsem jí. "Dám ti ale jednu radu; buď statečná, mé dítě," řekla jsem a do mého hlasu se vkradla tajemná melancholie. Příprava na něco, co nebylo zcela příjemné. Možná Parsifal by mohl něco více vědět. Ne, že by chrámy zrovna rády sdílely své obřady s jinými, ale třeba měl nějakého přítele, pomyslela jsem si. "Musím si promluvit s Belialem a Parsifalem," řekla jsem nahlas jak Lalii, tak sobě. "Než se tak ale stane, zde je první část přípravy k obřadu," to jistě Lalii zajímalo. "Budeš potřebovat amulet pro boha Monn, něco, co je s ním spjaté. Měla bys vědět vše, co se tohoto boha týče, ale případně se na mne neváhej obrátit," řekla jsem a drcla do ní jemně čenichem.

Navrhla jsem dceři, aby si svou volbu ještě promyslela, ale místo toho jsem se dočkala něčeho úplně jiného. Její náhlé přilnutí k jinému bohu bylo podivné, ale asi jsem za něj byla raději než za její nerozhodnost. Představa, že by Lalie vyrůstala bez Opatrovatele mne děsila. nedokázala jsem si představit nemít někoho, kdo by na mne dohlížel a komu bych se mohla svěřovat a kdo by při mě vždycky stál. Tuto roli jsem momentálně pro Lalii zastávala já, ale já tu taky nehodlala být věčně.
"No, v tomto nečasu těžko," poznamenala jsem pragmaticky a podívala s ek vchodu, odkud šel chlad. "Nicméně, můžeme mezitím probrat podobnosti obřadu," navrhla jsem jí. Většina obřadů byla v zásadě podobná, akolytky se podvolili vůli svého vyvoleného boha a odpřísáhly svou věrnost. Každý bůh měl ale maličko pozměněné okolnosti obřadu a některé předměty byly rozdílné.
"Jestli je tvou volbou vskutku Monn, nebylo by od věci udělat obřad na jeho půdě," řekla jsem. Netušila jsem, jestli tady někde poblíž ale najdeme moře. Teoreticky by stačilo i větší jezero, ale slaná voda by byla lepší.

Čekala jsem na konci nějaké další otázky, které by Lalii doplnily obraz o jejím otci. Místo toho dítko jen vydechlo a rozhodnulo se, kterému bohu chce sloužit. "Dobrá," vydechla jsem po chvíli ticha, kdy jsem zvažovala Laliinu volbu. Nenáleželo mi ji ovlivňovat či přesvědčovat. "Obřad provedeme, až se počasí venku trochu uklidní. Do té doby můžeš svou volbu změnit," řekla jsem jí, aby se necítila přílišně zavázána touto jednou volbou, kterou vznesla po vyprávění.
Trochu mne trápilo, že nás ještě Hraničář nenašel, ale přecijen toto místo bylo vcelku vzdálené. Možná bych se ale mohla zeptat Parsifala, jestli navštěvoval i jeho Bratrstvo, pomyslela jsem si. Měla jsem za to, že s bratry parsifal byl nějakou dobu, o svých trablích mi nic neřekl (//pokud si to dobře pamatuju), takže jsem nemohla tušit, že možná o hraničáři nic neví.

Vyjmenovala jsem pár bohů, které by Lalie mohla ctít. Ani na jednoho z nich pořádně nereagovala, pouze pokývla hlavou, když jsem mluvila o Warrem. Nebrala jsem to ale jako souhlas, protože ten by vyjádřila slovy. Pouhé pokývnutí nemělo velký význam, nesmělo se tak brát. Bylo to jen souznění jeho těla s jejími myšlenkami a její myšlenky byly její vlastní, neměla jsem právo je soudit či odhadovat.
Když se zeptala na svého otce, na moment jsem se zastavila. Ustala jsem v tulení a trochu se narovnala, zamyšlená a ponořená do těch několika stovek krátkých vzpomínek, které mne s jejím otcem pojily. Cítila jsem neskonalou lásku, která nemohla zeslábnout ani přes vzdálenost času a světa, která mne od něj dělila a Lalie ji ucítila taky, když se moje emoce na ni náhodou přenesly.
"Tvůj otec," vydechla jsme nakonec, když jsem se dostala ze svého malého delíria, "byl hraničářem. Cestoval půl roku po světě a půl roku trávil u nás v chrámu, kde nás sděloval novinky ze světa." Moc jsem jí o jejím otci toho zatím nevyprávěla, neboť na to zatím nepadl čas a ani myšlenky. Měly jsem důležitější věci na práci než si povídat o jejím otci. Milovala jsem ho a nechtěla jsem, aby Lalie o něm nevěděla, ale zkrátka na to mezi tím vším nebyl čas. Teď ten čas ale nastal a protože venku chumelilo tak, že se zasypal vchod do úkrytu a nám nezbylo nic jiného než v něm zůstat, tohle bylo ideální na ukrácení dlouhé zimní chvíle.
"Pocházel z chrámu bratrstva ze severu. Často mi vyprávěl o jejich lese na strmých skalách nad mořem, kde studený vzduch zebal a sůl pálila do očí, když na ni nebyl ještě zvyklý. Toto bratrstvo produkovalo větrem šlehané, sebejisté a zatvrzelé vlky, ale ne nepřívětivě a neštědré," pokračovala jsem a můj tón plynule přešel do vypravovacího. Vzpomínala jsem u toho a cítila jsem se jako kdybych tam byla s ním. "Byl hraničářem, tulákem, který sbíral zkušenosti, zprávy a vědomosti a chodil od chrámu k chrámu, kde je předával, aby bratři i sestry byli vždy spraveni o novinkách ve světě. Zimu trávil u nás v chrámu, než se na jaře musel vždy vypravit znovu na cestu," pravdou bylo, že jsem se s ním pořádně poznala až mou poslední zimu v chrámu, ale to ničemu nevadilo.
"Jeho bratrstvo spadalo pod boha Monn - boha moří, porozumění, ticha. Boha obav a nejistoty. Jeho věrní jsou si vědomi síly, kterou strach má, ale jejich síla a chápání jim umožňuje strach překonat, být odvážný i v čase nejistoty, rozvážný při složitých volbách, moudrý díky znalostem a zkušenostem. V neposlední řadě jsou to vlci, kteří sice řeknou málo, ale každé jejich slovo má neskonalý význam," vzpomněla jsem si na naše rozhovory, kdy jedno jeho slovo dokázalo shrnout celý můj proslov. Bylo to úsměvné.

Lalie si opravdu byla nejistá a já pořád netušila, co za tím stálo. "Tak mi řekni, co by jsi chtěla v životě dělat. Třeba nějakého boha vybereme tak, aby ti v životě vyhovoval," navrhla jsem Lalii. Doufala jsem, že nějakého boha vybereme, protože její křtiny se už neodvratitelně blížily a já chtěla, aby její duše mohla dosáhnout klidu, až nadejde její čas.
"Máš na výběr hned z několika. Většinou je těžké se pro vlčata rozhodnout, takže přirozeně tíhnou k bohovi, kterému jsou zasvěceni jeho rodiče, ale vzhledem k tomu, že Annan sloužit nechceš, musíme se porozhlédnout jinde. Na našich cestách jsi velmi tíhla k Niamph, bohyni noci a hvězd, která dohlíží nad spícími i bdícími pod rouškou noci. Zjevil se mi i Warre, ačkoliv netuším, zda-li i tobě. Bylo to tehdy na poušti, kde byl všude písek a teplo. Bůh života, ochránce přírody a patron lesů, byla by to solidní volba," zamyslela jsem se. Poté tu byli ještě další tři bohové, ale s těmito měla Lalie největší zkušenosti, tak jsem nabídla tyto.

Úlevně jsem si oddechla. Arcanus byl očividně velmi schopný a to mi stačilo k tomu, abych měla klid na duši. A ještě lepší bylo,že Lalii nevadil. Očividně byla ráda, že ho zná. "To je dobře," vydechla jsem tedy jenom. Potom jsme se bavily o tom, jestli už o své slepotě někomu řekla, krom Arcana. Prý ne, ale má to v plánu. ""Jeden by řekl, že si to řeknou mezi sebou," potutelně jsem se usmála. "Ale dodržet slib je ctnost," dodala jsem klidně. Jak si to Lalie hodlala vyřešit bylo na ní. Já jí svoje stanovisko řekla.
lalie se zakoktala, až jsem zvedla hlavu a tázavě natočila uši k ní. Nechtěla se mnou stavět oltář proto, aby pomohla Annan, ale jenom z dobré vůle. To od ní bylo moc milé, ale lhala bych, kdyby mmne její nerozhodnost lehce nerozrušovala. Nebyla jsem zvyklá na to, že vlčata netušila, kam směřovat. V chramů to bylo snadné, tam jsme spadaly pod Annan všichni. Vedla jsem ji k víře málo? starala jsem se.
"Oh Lalie," řekla jsem empaticky a objala ji. "Bohové se nezjevují vždy a nedávají nám znamení pokaždé, když stojíme před důležitým rozhodnutím," poučila jsem ji. "Musíme se rozhodovat sami, dle svého nejlepšího uvážení, na základě minulých rozhodnutí, tradic, pouček a rad," pokračovala jsem klidně. "Takže komu by jsi chtěla sloužit?" zeptala jsem se jí znovu, tentokrát opravdu nevědouc, že jsem si její slova vyložila mylně. Myslela jsem si, že čeká na znamení od některého z bohů, aby ji vzal pod svá křídla, protože nemá na výběr!

Poslouchala jsem Lalii a uvažovala nad tím, jakou hodnotu ohledně magií bych jí já sama mohla předat. Nebyla jsem v nich zběhlá, znala jsem základy jako co všechno jde vykouzlit, ale o tom, jak se magie používají jsem toho příliš nevěděla. Nestyděla bych se přiznat, že sesterstvo v některých úsecích táhlo nohu. "To je opravdu hodně," přitakala jsem po chvíli. "Bohužel já s magiemi nemám takové zkušenosti, abych tě v jejich používání vedla," přiznala jsem na rovinu. "S takovou mocí by se ti jistě hodil někdo už zkušený," podotkla jsem a zapřemýšlela,kdo by to mohl být. Arcanus zněl jako jasná volba a přemýšlela jsem i nad Rowenou nebo Belialem. Ani jeden z nich mi ale nepřišel vhodný, z různých důvodů.
"Ano, Zachary spí a Beleth je se svým otcem Belialem na druhé straně jeskyně," přitakal jsem Lalii. Její snaha utajit svůj nedostatek mne ale zaujala. "Už jsi o tom někomu řekla, jak jsi chtěla?" zeptala jsem se jí mírně. Já se o její slepotě nezmiňovala, protože mi nepřišla tak podstatná, ale to se Lalii nelíbilo a naposledy se pořádně vzpříčila.
"To je v pořádku, beruško. To je moje povinnost vůči Annan. Jestliže bys chtěla být ale pod její ochranou, samozřejmě tvou pomoc ráda přijmu," usmála jsem se na ni a lehce ji tak popostrčila k tomu, aby mi řekla, koho si vybrala. Byla jsem zvědavá! Bude to Niamph, ke které tak tíhla? Nebo si vybere Warreho, jenž se nám ukázal na poušti?