Gallirea - Příspěvky uživatele

Řekla bych, že můj čas v Řádu mne naučil mnoha věcem, nicméně empatii se ostatní učí mimovolně, není na to žádná lekce nebo přikázání. Já měla navíc ten dar, že jsem se dokázala do ostatních snadno vcítit - pokud jsem tedy chtěla. Se Sionnem jsem měla lehce problém, byl hodně komplikovaný a nepředvídatelný, což jsem poznala na vlastní kůži. je ale pravda, že tehdy jsem na něj možná moc tlačila. Moje role matky ovlivnila roli sestry, nehodlala jsem to dopustit znovu, pokud se nejednalo o mou dceru.
Znaky nervozity jsem na něm poznala okamžitě, zvláště proto, že jsem sama byla nervózní, ačkoliv mne prozrazoval jenom můj hlas. Parsifal se snažil uklidnit repetetivním pohybem nohy.
"Proč bys nemohl?" moje nervozita najednou ustala, rozptýlena touto novinou.I on si mohl oddechnout. Proč by nemohl vykonat rituál? Může jej dělat každá sestra i bratr. Pokud to u nich nebylo jinak, ale to bych věděla. Hraničář nám o jiných Řádech povídal, vráska uprostřed čela se mi na obličeji objevila sama, když jsem na Parsifala hleděla s otazníkem v oku.
Jeho další slova se mi příliš nelíbila. proč bych obřad neměla vykonávat já? Mlčela jsem ale poslouchala, co nabízí a pak mi to došlo. Není bratrem? jakmile zmininl, že potřebuje někoho vyššího ranku, můj obličej se ze zadumaného přeměnil v překvapený. "Parsifale," oslovila jsem ho po chvíli ticha, kdy mohl jenom tipovat, jak mu odpovím. Nahlas jsem vydechla a nadechla se. "Dobrá. Nicméně tvůj obřad budeme muset provést první, uvedení mé dcery může udělat jenom Sestra nebo Bratr," souhlasila jsem a pak se zamyslela. "Máš vše, co pro Warreho potřebuješ?" zeptala jsem se ho po chvíli. Pokud jsem si dobře pamatovala, jejich Řád byl oddán právě tomuto bohu. Musela jsem si vzpomenout na přesné znění rituálu, ale to by nemělo být tak složité. Warre nebyl tak elusivní jako Monn.

Díky za akci.
35 Mušlí a 70 kytiček a 10 křišťálů a 1* do rychlosti

Přidáno.

Zatímco Parsifalstahoval kozu z kůže, sledovala jsem příchozí.Arcanus a Belial táhli kozu do úkrytus Beleth a Lalií v patách. Pečovatelským pohledem jsem přejela po své dceři, která vypadala v pořádku, ačkoliv rozcuchaně. Přivítala jsem ji, když ke mně přišla a nechala ji, ať se v klidu nají.
Sama jsem si vzala nějaké maso a najedla se a když jsemsi všimla, že i Parsifal je po jídle, šla jsem za ním se svou otázkou.
Lalie mezitím šla na procházku. "Dobře, obřad provedeme až se vrátíš," houkla jsem k ní a nestihla už nic víc, protože mi její ocásek mizel mezi stromy. Šla sice pomalu, ale já zareagovala moc pozdě na to, abych ji stihla ještě o něčem poučit. To zvládne, ví, co má dělat, pomyslela jsem si. Musela najít nějaký amulet a pak už jsme mohly vyrazit.
Proto byl ideální čas teď mluvit s Parsifalem. Jeho tón mne ale zneklidnil. Loupla jsem jediným zdravým okem po místě, kde mi Lalie zmizela a posadila se s jednou nohou nervózně přizvednutou. Obavy a strach jsem často nepociťovala a pokud, tak jsem je nedávala znát, takže se Parsifal mohl cítit poctěn. "Potřebuji vědět, jak jej vykonat," řekla jsem skálopevně, ačkoliv byl můj hlas prosycen obavami, které mohl pocítit i on.

Nebyla jsem nejsilnějším vlkem na světě, dokonce ani na tomto poloostrově a ani v této smečce. Byla jsem navíc i handicapovaná ztrátou jedinoho oka, což mi měnilo persepci hloubky a tak jsem to neměla nejjednodušší. Naštěstí pro Parsifala jsem byla slepá dlouho a naučila se s tím žít a pracovat, takže jsem stáhla kozu umně k zemi, zatímco on ji dodělal.
"Děkujeme Warre za tvůj dar, jeho život nepřijde nazmar," vznesla jsem tichou modlitbu a pak se oklepala. Byla jsem rozcuchaná, ale jinak v pořádku. Netušila jsem, jak je na tom druhá skupina a podívala se na Parsifala, jestli se za nimi vydá, ale nevypadal na to.
Místo toho rozhodl, že kozu odtáhneme do úkrytu a počkáme tam na ně. Pochválil mne a já vděčně sklopila hlavu. "Tvé lovecké zkušenosti jsou také chvalitebné. Strategie a práce s rozličnými osobnostmi ti jde přirozeně," řekla jsem mu. Myslela jsem to upřímně. Parsifal se hodil na vyšší pozici v hierarchii a pokud by byl v chrámu, o čemž jsem už chvíli pochybovala, ale neměla žádný hmatatelný důkaz, jistě by byl nástupcem Otce. "Má otázka počká," řekla jsem a pomohla kozu odtáhnout. naštěstí to šlo rychle a snadno a brzy jsme se ocitli před úkrytem, kde jsem kozu pustila.
"Jistě sis všiml, že má dcera je již ve věku, kdy by měla být zasvěcena jednomu z bohů," začala jsem trošku zeširoka. "Nicméně vybrala si boha, jehož ceremoniál je mi znám pouze z teorie. Nemáš náhodou zkušenost se zasvěcením do služeb Monna?" zeptala jsem se ho.

7 | 10 | utřinos, placatým, malinkatými, pažravec, chocholka

V chrámu jsem byla od té doby, co si pamatuji. Moje první vzpomínky jsou na Matku představenou a sestry, které mne vychovávaly a vedly k víře. Dle jejich počínání a slov jsem pochopila, ikdyž jsem byla stále malá s placatým mozkem, že nejsem jejich potomkem, nicméně jejich láska a péče mi opravdové rodiče bez problémů nahradily. Malinkatými krůčky jsem se stávala sama sestrou, ačkoliv to prvně znamenalo projít pozicí akolytky. Chocholka, která mi v mládí narostla byla velmi rychle sražena novými povinnostmi a vědomostmi, které jsem si musela nacpat do hlavy, a že toho bylo! Učení o víře, o bylinách, o zranění, o psychice, o pomoci, o světě kolem a o všem možném dalším, až z toho šla jednomu hlava kolem. Nebyla jsem ale žádný utřinos, takže jsem vykonávala své povinnosti dle instrukcí a pilně se vzdělávala. Nechtěla jsem, aby si o mě ostatní akolytky myslely, že jsem jenom přiživující se pažravec, kterého chrám neměl jinou šanci než přijmout a postarat se o něj. Chtěla jsem se zavděčit!

Utřinos

Černého vlka jsem správně odhadla na Arcana a vděčně jsem jemně sklonila hlavu, když se představil. Belial se ještě tázal na používání magie a já natočila uši k odpovědi, které se mu dostalo. Ještě jsem neviděla, aby někdo používal kouzla k lovu (Parsifala jako kořist jsem při minulém lovu nezaznamenala), takže jsem si ani nedokázala představit, jak by to fungovalo. Lesem zaznělo vytí dvou hlasů, ale bylo zdejšími vlky ignorováno, takže jsem se tím příliš nezabývala. Pravděpodobně to měli pokryté někým jiným. Tohle přece nebyla celá smečka.
Ani jsem se nenadála a slova se ujal Parsifal, kterého jsem se pořád chtěla na něco zeptat. Mlčky jsem poslouchala a zaznamenala, jak Lalii přiřadil k Arcanovi. Hodila jsem jeden pohled po Belialovi, prosebný, aby dal na mou dceru pozor. Byl to její první velký lov. "Beleth to zvládne, je už dost stará," ujistila jsem Lalii, která se snažila z lovu vyvléci. "Ty to taky zvládneš, drahá," dodala jsem k ní s úsměvem a jemně ji drcla do tváře, než jsem se rozcupitala za Parsifalem, který přesně věděl, kam jít.
"Potřebuji si s tebou potom promluvit," řekla jsem k němu polohlasem, protože jsem nechtěla vyrušit jeho koncentraci a ani stádo, ke kterému jsme se blížili.
Potom jsem jenom zaujala svou pozici a čekala, až se kamzíci poženou k nám. Netrvalo dlouho a stádo už skákalo lesem a Parsifal jednu kozu oddělil. Připojila jsem se k němu a zkušeně se koze pověsila na krk, až jsem ji setrvačností stáhla k zemi. Kníkla jsem, když jsem byla kozou přimáčknuta a pustila ji, ale rychle jsem se vzpamatovala a znovu ji chytila. Neměla jsem ale dost sil na to, abych ji na místě zabila. Držela jsem ji na zemi a doufala, že Parsifal je hned vedle, aby ji ukončil.

6 | 10 | hrdina, drama, životabudič, problémem, cynik

Poslat mne pro borůvky by nebylo zas takovým problémem, kdyby to nebyla cesta daleká a já už při příchodu na stráň necítila bolest v sotva zotavené tlapce a únavu. Musela jsem se ale překonat a nedělat z toho takové drama, přecijen nešlo o nic, co by mě mělo zruinovat. Nasbírala jsem tolik borůvek, kolik jsem jen unesla a pak se s nimi vydala zase zpátky. Plod borůvky byl životabudič, takže jsem si sama několik z nich dala, až mi z toho zmodral jazyk. Nebyla jsem cynik, abych si pomyslela, že vyslání mne mělo nějaký nepřímý význam, nedej Annan aby to byl snad trest nebo tak něco. Bylo to spíše jen takové malé dobrodružství a já byla v té nejdůležitější roli, byla jsem hrdina, nebo spíše hrdinka tohoto malého příběhu. Šla jsem pro borůvky a vracela se s nimim přes hory i přes údolí, aby můj chrám měl zase dost do zásoby. Jeden výlet na doplnění zásob stačit nebude, pomyslela jsem si už teď se mentálně připravovala na to, že hned další den sem půjdu znova.

Cynik

5 | 10 | šiška, chaosem, připoután, ledové, borůvka

Ledové období už pominulo i v horách a na úbočích, takže se začalo dařit i vysokohorským rostlinám. Sestry mne vyslaly na cestu pro fialové plody, neboť borůvky nebyly pouze skvělou pochutinou a doplňkem stravy - jedna malá borůvka v sobě skrývala nemalé množství důležitých látek, které pomáhaly imunitnímu systému.
Vyrazila jsem tedy na cestu. Moje noha už nebolela při každém kroku, ačkoliv místo odpočinku a klidu jsem ji zatěžovala den co den. Dle některých to mělo posílit šlachy a předejít dalšímu úrazu. Byla jsem ale vděčná, neboť mi to bylo příjemnější než skončit jako náš poslední přivandrovalec, který zůstal připoután na lůžko kvůli zlomenině jedné nohy. Vlk se k nám dostal s chaosem v očích, jako kdyby nevěděl, která bije a kde je, ale zvládly jsme ho uklidnit a postarat se o něj. Ještě aby ne, byly jsme vyhlášeným chrámem v okolí.
Procházela jsem mezi vysokými borovicemi a teď už zdravou nohou jsem počastovala jeden plod borovice kopancem. Šiška odletěla o kus dál a já spokojeně seznala, že mne opravdu už nic nebolí.

Ledové

4 | 10 | sejr, pohanem, chomáče, drahokam, had

Vracela jsem se zpátky podél toku tak, jak jsem měla v plánu. Smrdí to jako sejr, pomyslela jsem si s lehce nakrčeným nosem, když jsem znovu procházela kolem zdechliny. Ležela napůl ve vodě a napůl na souši a obě dvě prostředí rozkládaly nebohé tělo vlastní rychlostí a způsoby. Mohla bych být i pouhým pohanem a považovat to za zvrácené spojení dvou různých světů, kdybych nebyla chytrá. Život v chrámu mezi sestrami mne ale naučil nahlížel na přírodu a její řád jinak, s přijetím a souzněním. A ač některé zvyky matky přírody, Warreho a jiných bohů vyvolávaly ve věřících nepříjemné pocity podobné zaseknutí trnitého chomáče v hrdle. I přes svou krutost a bezlítostnost byla ale přiroda krásná a dokázala obdarovat život jinak. Mne bohové obdarovali dcerou, která mi byla cennější než kdejaký drahokam. To se ale už zaplétám do budoucnosti! V tomto momentu jsem i nadále šla podél řeky zpátky k chrámu s tím, co po mně sestra chtěla, abych donesla. Po setkání s hadem by se potkání mrtvoly mohlo považovat za špatné znamení, ale já věděla, že jak had tak i zdechlina mají své nepopiratelné místo v našem světě.

Sejr

3 | 10 | bolavé, příslib, pukavec, bloudění, smrkové

Příslib brzkého uzdravení se mi po dalším dni zdál jenom jako povídačka pro vlčata na dobrou noc. Natažené a bolavé šlachy zvrtnutého kotníku se ozývaly s každým krokem, nicméně život šel dál a já musela taky kulhat kupředu. Tentokrát jsem byla vyslána pro smrkové větvičky, brzké výhonky větví, které jsou měkké, voňavé a jedlé. Jejich účinky mi sestra měla sdělit až po jejich přinesení, takže jsem se vydala do lesa. Les kolem chrámu byl pouze z listnatých stromů, takže jsem musela zavítat přes bystřinu do smíšeného lesa a podél potoka jít výše do hor k lesu smrkovému. U začátku lesa jsem zaregistrovala něco velmi páchnoucího a bližší prozkoumání odhalilo původce tohoto pachu. Smrad jako pukavec nevydávalo nic jiného než zdechlina napůl ve vodě a napůl na souši. Obešla jsem tento milník s rozvahou, ale s vědomím, že po cestě zpátky mne žádné bloudění nečeká.

Smrkové