Gallirea - Příspěvky uživatele

Armin | říjen 2/10 | Kopretinová louka

Hvězdík se zazubil a zamával ocáskem. "T-to j-jsme! Hr-hrdinové a ry-rytíři a b-budeme bo-bojovat za slabší a ne-nemocné a za v-všechna v-vlčátka a taky... za v-včelky! A ne-ne-netopýry a za luční ko-koníky!" prohlašoval Hvězdík, který se zvláštně zhlédl ve tvorech, kteří žili na louce. Armin by s tím možná nesouhlasil, ale přeci jen se už shodli na včelkách, a tak se Hvězdopravec prostě rozhodl, že tu ochranu může rozšířit i na ostatní bytosti lesa.
"A-aha," kývl zamračeně, když mu Armin vysvětloval, co jsou to ty holčičí kecy. Jemu to neznělo tak hrozně, ale protože chtěl dělat dojem na svého nového kamaráda, rázně přikývl. "J-jo, úúúplně k z-z-zbláznění, to jo," souhlasil, ale protože žádné holčičí kecy neslyšel, musel brát v potaz jen to, co mu řekl Armin.
"Ta-takže mů-můžeme být rytíři a mít rádi kyt-kytky? T-tak jo!" zahihňal se a rázně přikývl. "Bu-budeme pořádný ry-rytíři, ti nej-nejpořádnější," souhlasil. "Ale... j-jaká ta z-z-zkouška vlastně bude?" ptal se zamyšleně. Nevěděl, co si pod tím představit. Jasně, nevěděl ani pořádně, jak sníh vypadá, ale muselo v tom být i něco jiného.
"Sa-sarumen je... h-hvozd! Vááážně ho-hodně h-hustej h-hvozd. Sk-skoro se tam nedá ch-chodit, když ne-nevíš kudy. Určitě to poznáš," ujistil Armina.

Říjen 1/10 - Arminius

Hvězdopravec zamyšleně poslouchal a přikyvoval. Jo, takže hrdinové! Ano, to asi dávalo smysl. Chtěl být hrdinou, ne žádné princátko, co sedí na zadku a kouká se kolem a čeká, až se za něho všechno udělá. To se mu nelíbilo. Ani netušil, že byl tak akční, ale asi ano. "T-tak jo. J-já chci být po-po-pořádný hr-hrdina," souhlasil hned nadšeně, ač si neuměl moc představit, co to přesně obnáší. Byl odhodlaný být nejlepší a nejvíc užitečný rytíř.
"A j-jaký jsou ho-ho-holčičí ke-cy?" zajímal se. On s nimi neměl příliš zkušenost. Asi to dávalo smyl. Žádnou ségru neměl a ani v lese žádnou holku pořádně neviděl. Až na maminku. Jo a vlastně na Maple... a na pár dalších, ale ty žádné otravné kecy neměly, a tak úplně nechápal, jak to Armin myslí. "A-ale já mám ky-ky-kytičky r-rád," vydechl vlček. Znamenalo to, že byl taky holka?
"T-tak jo! Z-zkouška v-ve sně-hu!" prohlásil nadšeně a zavrtěl ocáskem. "A-ale my už j-jsme ry-ry-rytíři!" připomněl Arminiovi. "T-ten, kdo zv-zv-zvládne z-zkoušku b-bude nej-nejlepší rytíř!" zasmál se. Asi bude muset trénovat. Rozhodně chtěl být nejlepší.

Hvězdopravec z toho hlavičku vůbec neměl zamotanou. Bylo evidentní, co se od nich při lovu chce. Pomáhat. Někdo srnu naháněl, někdo jí kousal. To znělo snadně, jen na to byl sám ještě malý, ale příště! Příště už pomůže.
Běžel za maminkou hned, jak bylo po všem. Hrášek byl někde za ním, ale Hvězdík na něho nečekal. Asi to bylo trochu nefér, ale byl nadšený, což také dal hned mamince jasně najevo. Navíc, u lovu se nemuselo mluvit. To znělo ideálně - pravda však byla, že měl raději, když byla zvířátka živá. Líbilo se mu je pozorovat, třeba jako ty motýly, nebo netopýry. I té myšky mu bylo nakonec trochu líto, ale nahlas to neřekl. Nechtěl maminku zklamat.
"U-určitě ano, ma-maminko! P-po tobě!" prohlásil Hvězdík zamilovaně a otřel se mamince o přední packy.
"Ně-co dů-důležitého?" ptal se zmateně. "A-a co? Co se tak dů-důležitého sme-smečce o-oznamuje?" zajímal se. Mnoho toho zkrátka nevěděl. A byl zvědavý!

//Sarumen

Hvězdopravec celý lov zaujatě sledoval. Byl schovaný v křoví a všemu velice důležitě přihlížel. Byl zvědavý, a tak obcházel, aby vše viděl a měl dobrý výhled. Moc mu to nešlo, protože vlci srnku naháněli. Bylo to poprvé, co takový lov viděl, ale chtěl tomu všemu být blíž. Bylo pro něho trochu frustrující, že nemohl.
Nejvíce si samozřejmě všímal maminky, která pomáhala úplně nejvíce, ale ostatní vlci dělali také důležitou práci. Hvězdík neslyšel jejich domluvu, ale i kdyby ano, uznal by, že byli všichni úplně skvělí a dobře spolupracovali. Kéžby uměl taky takhle lovit!
Když bylo po všem a lesem se rozlil pach krve a smrti, Hvězdík vyběhl z úkrytu a doběhl k mamince, aby se jí otřel o nohy, zatímco se díval na mrvou srnku, kterou pomohla skolit.
"P-páni," pípl tiše a vzhlédl k mamince. "T-to bylo su-su-super," vydechl celý rozzářený.

Září 5/10 | Arminius

Hvězdopravec se nad Arminovými slovy zamyslela a musel uznat, že měl celkem pravdu. Jo, princové bitvy nevyhrávali, proto také byli rytíři. A hrdinové! Ne žádní princové, které čekají, až za ně někdo něco zařídí. "T-to m-máš pra-vdu," přitakal Hvězdopravec zamračeně. "J-já asi ne-nechci být pr-princ, ale ch-ci být hr-htdina," poznamenal, ale Arminius to za něho velice snadno vyřešil. "K-když vče-lky bu-budou v pohodě, tak to bude nej-nejlepší. A my se vy-vy-vypořádáme se zlo-zloduchama," prohlásil nadšeně a hrdě. Ta myšlenka se mu převelice líbila.
Hvězdík se trochu zamračil, když Armin zase začal s tím, že Borůvka je lepší. "Mo-možná. Ale s-spíš ne. Sarumen je váááážně moc pě-kný, víš? Ale to uvi-uvidíš, až tě tam ve-vezmu. Ale jes-tli se na-naše smečky mů-žou ro-rovnat, tak to bude fajn," broukl. Nestál příliš o hádky. Navíc o takové ze kterých nic pořádného nevzešlo.
"D-dobře, tak Kezi ne," přikývl Hvězdopravec jako kdyby snad tušil, kdo Kezi vůbec je. "T-to je pra-vda. Ho-holčičí kecy nechceme," souhlasilo vlče jako by vědělo, jak takové holčičí kecy vypadají. Nikdy žádnou holku pořádně neviděl, pokud nepočítal maminku. A maminka vlastně žádná holka nebyla, maminka... maminka byla maminka!
"Tak jo! Zi-zimní rytířská zko-uška bude bez-bezvadná! A poz-náme tak, kdo je hoden být ry-rytířem," zazubil se vlček. "Tak jo! Čestný ry-rytířský!"

Září 4/10 | Arminius

Hvězdík zmateně zamrkal, když Armin prohlašoval, že rytíři nejsou hodní a že by byli spíš pohádkoví princátka. "A-a to-to va-vadí?" zeptal se nejistě, protože jemu by to asi nevadilo - tedy dokud velký a zkušený vlk nedodal, že rytíři jsou hrdinové. "A-ale... ne-nejsou hrdinové do-dobří?" ptal se zmateně. "Mů-mů-můžeme bo-jovat a vy-vy-vypadat hu-stě, ale zá-zároveň mů-můžeme být hodní na vlky i na včelky," prohlásil Hvězdík a usmál se. Chtěl prostě, aby byl svět hezkým a klidným místem. Ale zároveň byl prostě jen malé vlče. Chtěl se bavit.
"Hm," zamyslel se, když Armin přišel s dalším návrhem a nakonec přikývl. "Jo, to by šlo," souhlasil nakonec. "Bu-budeme bo-bojovat s lum-pama!" zasmál se a nadšeně zavrtěl ocáskem jako by vůbec nechápal, co to znamená.
Armin se podivoval nad tím, že by ho vzal do Sarumenu, ale vlček bez zaváhání přikývl. "Jas-ně, že-že jo. Jsi ka-kamarád. A ka-kamaráda bych sn-ad do-domů vzít mo-mohl. Oni jsou vši-chni do-doma moc ho-dní, víš? Určitě uvi-díš, jak je to su-super mí-sto," prohlásil. A určitě i uzná, že je Sarumen lepší než ta jeho Borůvková smečka. "Tak jo! Bu-budeš moct po-posoudit, kdo je le-pší!" zahihňal se a nadšeně zavýskal, když prohlásil, že Sarumen může být skoro tak dobrý jako jeho domov. "Taky je, to ještě uvi-díš!" sliboval mu.
Hvězdík zcela vážně přikývl. "Dobře. Jako ne-nemusí s ná-ma cho-chodit, ale je fakt su-super. Určitě by nám to schválila," ujistil Arminia.
"Jo, to ne-nejde," přikyvoval Hvězdík, aby se novému kamarádovi zalíbil. "A Kezi brát ne-nebudeme. Když je otra-vná," souhlasil vlček.
"Joooo! Ry-rytířská zi-mní zko-uška ve sněhu a v závějích!" prohlásil nadšeně a usmál se. "Tak jo! Čestný rytířský," přikývl na jejich dohodu.

//Sarumen
ještě k mamince
Hvězdík se na maminku nejistě díval. Představa nějakého cizího vlka ho znepokojovala, i když to prý byl jejich otec. Znělo to zvláštně. Doteď ani nevěděl, že nějakého otce potřeboval - a teď ho měl mít? Divné, ano, bylo to divné. "T-tak j-jo. Já-já t-ti vě-věřím, ma-mami. Určitě to-to-to ne-ne-nebude nic špatného," přikývl a ještě jednou se jí otřel o nohu. Věděl, že se teď budou muset rozloučit, protože maminka byla velká lovkyně!
"Tak já-já se t-t-eď budu ooopra-vdu do-dobře kou-koukat, abych byl do-dobrý lo-lovec," zazubil se.

Poslouchal i ostatní, kteří si rozdělovali úlohy, oni s Hráškem měli však zůstat v křoví. Tak jo, to zvládnou. Dobře se schoval tak, aby to jediné, co z něho koukalo, byly dvě zlatá očka a zvědavě se rozhlížel. Doufal, že uvidí všechno, protože chtěl být vůbec ten nejlepší lovec na celém světě! Maminka vypadala trochu nejistě a on by býval šel lovit s ní, ale asi na to byl pořád moc malý. Myšku mu ulovit šlo, ale vůbec si neuměl představit zvíře, které budou lovit ostatní. Asi to bude muset být pořádně velké zvíře, aby se z něho najedli všichni. Tichounce a velice trpělivě se skrýval. A zvědavě koukal.

Září 3/10 | Arminius
//once again si představ koktání :D

Hvězdík se zamračil a potřásl hlavou. "Ale tohle je něco jiného! Med přece nepotřebuješ k přežití. Zvířátka jo, ale med ne. A oni ho určitě na něco potřebují!" prohlašoval Hvězdík zamračeně. Včelek se možná bál, ale také bojoval za jejich práva! Přeci jim někdo nemohl jen tak krást med! Chudinky! "To mi nezní moc hezky. Nemůžeme být hodní rytíři? Takoví, co berou bohatým a chudým dávaj?" ptal se Armina - ne, že by Hvězdík něco o rytířích věděl, ale chtěl být hodný, protože... taková byla maminka a maminka byla dokonalá!
Nakrčil nos, když mu Arminius pořád tvrdil, že Sarumen nemohl být nejlepší. "Takže když tě tam vezmu, tak už bude nejlepší? Tak jo," zazubil se a zamáchal ocáskem ve vzduchu. Najednou měl jasný plán na to, co udělá! Prostě vezme rytíře Arminia domů! "Ale jsem tam já! Nemůže být obojí nejlepší?" dodal ještě pro jistotu. Ne, že by vlka nechtěl brát do Sarumenu, ale nebyl ze smečky! A věděl, že cizí vlky by domů asi brát neměl, ale... Arminius nebyl cizí, no ne? Byl to kámoš!
"Dobře, ale máma je fakt nejlepší. A já jsem pořád panoš!" dodal, protože bojoval za svojí smečku. Co by to byl za vlčka, který se tam narodil, kdyby jí nebránil jako nic na světě?
Ale pro vlastní smečku se nadchl! Pochopitelně! Proto také vrtěl ocáskem. "Ale moje máma je super, určitě by se jí naše rytířská smečka líbila!" poznamenal, když Arminius řekl, že nesmí přivést maminku. Ale Armin asi nevěděl, že jeho máma měla mech na zádech. Asi dávalo smysl, že nevěděl, jak super byla. "Ale jestli můžu vzít bráchy, tak je to asi v pohodě," dodal nakonec smířlivě. "Tak vezmi Siberii! Je fajn jako ty??" zajímal se, protože Armin o svých sourozencích nemluvil.
"Já zimu pořádně neviděl. Byl jsem malej a spal jsem v jeskyni," vysvětloval. "Ale sníh zní zábavně! Můžeme mít léto jako rytířskou sezonu, ale můžeme se bavit i v zimě, ne?" zeptal se zvědavě a zavrtěl ocáskem. Moc se těšil na jejich smečku, ale zdálo se, že s ní začnou až tak v té zimě.
"Tak jo. Jestli budeš hodnej na brášky, tak jsem s tím v pohodě. A já zas budu hodnej na tvoje ségry," slíbil Hvězdík už smířlivě. Měl Arminia rád, a tak by souhlasil skoro s čímkoliv.

Hvězdík se snažil si to celé nějak přebrat v hlavičce. "A-aha," řekl nakonec. Takže táta o nich vůbec nevěděl? Hvězdík si nebyl jistý, jestli to bylo smutné, nebo jestli to třeba nebylo normální. Nebyl si tím jistý. Přemýšlel však nad tím opravdu důkladně, jen nevěděl, co víc mamince říct. "A co se st-stane až se o nás do-dozví?" zeptal se nakonec zvědavě. Nemohl si pomoct. Přeci jen mu to pořád vrtalo tou jeho malou hlavičkou.
"Ta-ta-takže tře-třeba mů-mů-můžu být do-dobrý lo-lovec?" zeptal se maminky, protože nevěděl v čem jiném by ještě mohl být dobrý. Docela ho zajímali ti luční koníci, motýli a netopýři, ale tím se ve smečce asi sotva mohl zabývat. "My-my-myslím, že v tom bys byla nej-nej-nejlepší," řekl hned Hvězdík láskyplně a jemně se k mamince přitulil.
Kulihrášek hledal Mráčka, ale ten asi zůstal spinkat v trávě - a nebo se možná vrátil do jeskyně? Kdo ví.

Hvězdík naslouchal Maple, která je svolala. Už věděl, že tohle byla alfa, a tak se cítil nesmírně důležitě, když k němu promlouvala. Když říkala, že půjdou na lov, vážně přikývl jako by se celá výprava spoléhala jen na něho. Byl vážně zvědavý. Pochyboval, že to bude stejné jako když lovil myšku. Páni, co se asi bude lovit? Měl spoustu otázek.
Vlček se držel u maminky a Hráška. Všichni ostatní šli před nimi. Věděl, že bude muset zůstat v trávě, ale nebyl vůbec rád. Nejraději by taky lovil! Ale asi na to byl moc malinký.
"J-já se tě-tě-těším!" prohlásil nadšeně a zamával ocáskem. Hrášek se pořád ještě tak kolébal, ale Hvězdék vesele hopkal. Tohle byla ta pravá výprava! Nemohl se dočkat!

//Tmavé smrčiny

Září 2/10 | Arminius

Hvězdík se zazubil. Jistota v to, že má za ochránce pravého rytíře ho teď nemálo těšila. Určitě bude v bezpečí! Žádné včely mu jistojistě neublíží. "T-T-Tak j-jo!" prohlásil nadšeně, rozhodnutý vzít Armina za slovo - ale běda, kdyby fakt nepřišel!
Přikyvoval, když mu Armin vysvětloval, kde bydlí včely, ale upřímně nechápal, proč by měly včely bydlet v zemi. Chudinky! To se tam nebály? Pod zemí přece musela být hrozná tma! "A j-j-jim ne-ne-nevadí, že si ho be-be-bereme? M-mě by to asi va-va-vadilo, víš? Kdybych měl med a někdo mi ho vzal. To přeci není vůbec hezké!" postěžoval si Hvězdík nespokojeně. Pochyboval, že včelky z toho měly velkou radost, ale určitě se jich nikdo neptal na názor!
Hvězdík nakrčil nos, když Armin prohlásil, že Borůvková smečka je nejlepší. "T-tak to ne-ne, vi-vi-děl jsi vů-vů-vůbec ně-ně-kdy Sa-Sa-Sarumen? Je to hvo-zd a hv-hv-hvozd je su-super, pro-protože... hvo-zdí! A vů-vůbec. Ne-ne-nemůžeš sou-sou-dit, ne-nebyl jsi tam," prohlásil vlček hned velmi protektivně, protože Sarumen byl objektivně naprosto nejlepší. "A navíc tam by-bydlí mo-moje ma-maminka a ta by na špa-špatném mís-tě ni-nikdy ne-ne-nebydlela," dodal.
"Tak jo! Ch-chci na vý-vý-výpravu!" prohlásil nadšeně a rozhlédl se jako by už plánoval, kam se vydají. Znělo to náramně zábavně. "Mu-musíme vy-vybrat do-dobré mí-sto na sme-smečku," přikývl Hvězdík vážně a zasmál se, když viděl, jak přepadávají včely. Ještě, že byl Armin tak odvážný!
"Zi-zi-zima zní pě-pě-pěkně nu-nu-nudně," prohlásil a otřásl se. No vážně, kdo by chtěl někam chodit v zimě, když studila? Znělo to jako to nejhorší rozhodnutí. "A-ale k če-mu je zi-zi-zima do-dobrát? Když ne-nejde nic dě-dělat?" ptal se.
Hvězdík se zahihňal a nadšeně přikývl na Arminův návrh. Mráčkovej panoš a Hráškovej panoš! "T-t-tak jo!" prohlásil nadšeně a zamával ocáskem. "Ve-ve-velký ry-rytíř Ar-Arminius!" pronesl zvučně a zvedl hrdě hlavičku.
"Js-ou pro mě nej-nej-nejlepší. Ne-ne-nemůžeš na ně bejt zl-ej, pro-pro-protože jsi ká-kámoš. Jsem rád, že je ve-ve-vezmeme sebou!"

Září 1/10 | Arminius
//*moc textu, představ si koktání* :'D

Hvězdopravec nevěděl na kolik velkému vlkovi, rytíři Arminiovi prvnímu věří, ale když tedy tvrdil, že když něco slíbil, tak to platí, chtěl tomu věřit. Usmál se a zamával ocáskem, protože cítil jistotu. Žádné včely si na něho nepřijdou, ne, když měl za kámoše Armina! "Tak já ti věřím. Ale fakt musíš přijít!" prohlásil a zadíval se na Armina s novou důvěrou. Ano, ano, Armin určitě přijde, věřil mu. "Aha. To zní dobře. A kde bydlí včely? A proč jim ten med bereme? Bereme jim ho vůbec? A proč?" Hvězdík měl spoustu otázek, ale med zněl dobře - Armin to i potvrdil, když mu řekl, že by měl nejraději plnou tlamu medu - ale jak by k němu přišel?
Se zájmem poslouchal, když mu Armin vykládal o Borůvce a o věcech, které jinde neměli. "Myslím, že nejlepší je Sarumenská smečka. Borůvková může být druhá nejlepší," navrhl. Protože maminka by si přeci nikdy nevybrala horší smečku, no ne? Maminka byla nejlepší, a tak musela být i v té nejlepší smečce!
Hm, ale výlet? To vlastně neznělo tak špatně. Maminka je přeci také chtěla vzít na výlet, a tak přikývl. "Tak jo! Výlet!" prohlásil nadšeně. Maminka je sice chtěla vzít za otcem, ale na tom moc nezáleželo. Armin byl kámoš a ten byl určitě důležitější!
"Já nevím, jestli je léto lepší. Zimu si nepamatuji," postěžoval si - přeci jen se v zimě narodil a to už si vůbec nepamatoval, ale jo... léto se mu líbilo. "Ale jestli v létě rostou borůvky a jahody, tak je nejlepší," souhlasil hned. Jo! Jahody mu moc chutnaly a jestli byly borůvky taky tak dobrý, tak hodlal pro léto udělat všechno na světě.
Armin začínal plánovat jejich rytířskou smečku a Hvězdíkovi se to moc líbilo. "Tak já budu jahůdkový panoš?" ptal se svého přítele a usmál se nad představou, že by do toho zapojil i brášky. "Tak jo! Určitě budou chtít do naší smečky!" prohlásil nadšeně. Jasně, že lepší než sarumen nebude, ale... byla to přeci smečka jen jako, a tak to nevadilo.
"Tak já ti věřím! Ale nesmíš na ně být vůbec nikdy zlý, ano? Oni jsou úúúúplně nejlepší, skoro jako maminka," vysvětloval mu. Hvězdík si jeho rozpaků ani nevšiml. A i kdyby, možná by jim ani nerozuměl.

Srpen 8/10 | Maminka Jasnava

Hvězdopravec se překvapeně zarazil a zadíval se na maminku, která mu řekla, že to zvládnul. Chvíli nechápal, co zvládnul, protože ančovička mu fakt neznělo jako opravdové slovo, proto se na maminku zadíval pochybovačně. "My-myslíš, že to slo-slovo exi-exi-existuje?" zeptal se zmateně, ale evidentně se to moc nesetkalo s úspěchem, když znovu koktal. Zamračil se a frustrovaně si povzdechl. Asi to fungovalo, jen když ječel. I on se musel pořádně napít, protože měl úplně podrážděné hrdlo.
"A-asi to moc ne-ne-nefunguje," posteskl si a zadíval se na maminku. "Mo-mo-možná si nejdřív odpočinu? P-pak to mů-mů-můžeme zku-sit zno-vu," navrhl.

//Kopretinová louka

"T-tak jo," přikývl nakonec zamyšleně. Procházka do lesa mu nevadila, proč by měla? Líbila se mu myšlenka, že by viděli nějakou další havěť a třeba i nějaké větší zvíře. Zajímavé věci chtěl vidět vždycky. Tátu si představit neuměl, vidina toho, že by se s ním setkal ho nechávala celkem chladným. Proč by se o to měl zajímat? Nevěděl, kdo to je.
"Pr-pr-oč o nás ne-neví?" nechápal Hvězdopravec a zastřihal ušima. Nevěděl, jestli se mu líbí, že by se poznal s tátou, ale nakonec... asi proč ne? Bude to jen výlet, nic špatného. To se mu líbilo.
Poslouchal maminku, která mu říkala, co bylo třeba všechno ve smečce dělat a představoval si, co by mohl dělat on, jenže... ho nic nenapadlo. Asi nebyl v ničem zas tak dobrý, jenže byl také ještě pořád celkem maličký. "A j-jak po-poznám v čem js-em do-dobrý a co bych mo-mohl dělat?" ptal se maminky. "A ma-ma-maminko, co dě-láš ve sme-sme-čce ty? Sta-sta-staráš se o vlčata?" ptal se jí, protože jeho maminka byla prostě nejlepší. Neuměl si představit, že by se někdo jiný lépe staral o vlčata než ona!
Šli tedy zjistit, co chtěla Maple, cestou narazili na Hráška na kterého se Hvězdík nadšeně zazubil a dohopkal k němu. "Tře-ba to bude zá-zábava!" prohlásil nadšeně a spěchal za maminkou k ostatním. Pochopitelně se držel u ní, ostatní neznal a nevěděl, co s nimi. A tak mlčel.

Srpen 7/10 | Maminka Jasnava

Docela mu to šlo. Hvězdopravec z toho měl dobrý pocit. Kvílel a hulákal a chvílemi se hihňal, protože to byla prostě náramná zábava pro malé vlčátko, které pro jednou nekoktalo. No co! I tohle byl pro něho velký úspěch. Nadšeně mával ocáskem a kvílel. Ještě by u toho běhal po celé mýtině, ale to by mohl spadnout do tůně a navíc tohle bylo cvičení, žádná zábava! Musel se pořádně soustředit.
Opakoval po mamince: "Húúúú - áááá - áááánčovičkáááá," - a ani si nevšiml, že do svého hulákání propašoval slovo. Asi to bylo tím, že mu nepřišlo, že by to bylo slovo, protože nic podobného nikdy neslyšel, a tak možná jen ošálil svůj mozek - a nebo ne? Bylo v tom třeba něco jiného. Ale nezáleželo na tom, protože v tuhle chvíli to byla jen zábava.

Srpen 6/10 | Maminka Jasnava

Hvězdopravec se na maminku zadíval s důvěrou, protože pochopitelně věřil každému jejímu slovu. Maminka byla zkrátka nejchytřejší a nejlepší. Miloval jí a věděl, že maminka mu pomůže. Věděl, že ona ho kvůli jeho koktání nikdy soudit nebude, přesto však to trápilo jeho malou hlavičku. "Ur-ur-určitě a-a-ano," souhlasil a s nově nabitou jistotou přikývl Snažil se nebýt smutný, že mu to nejde tak snadno a snažil se nedat najevo svou frustraci, přestože přesně to cítil. Frustraci. Jak smutné bylo, že by to slovo ani nesvedl vyslovit?
"T-tak jo!" prohlásil nadšeně s novou vervou a když maminka začala kvílet, tiše se zasmál, ale neměl důvod se nepřidat. "Áááá-óóóó," volal - a pak znovu: "Hóóó-áááá," a šlo to snadno, protože se ani jednou nezakoktal. A bylo to zábavné. A tak kvílel s maminkou a culil se u toho jako maličké sluníčko. Tohle bylo snadné! Proč takové nebylo i mluvení?