Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zakousla jsem se Starovi do nohy a rozhodla se, že když ho nemůžu zastavit slovy, zastavím ho činy. Hlupák začal poskakovat po třech nohou za mnou, aby o tu čtvrtou nepřišel a při tom blekotal omluvy a chvály, aby si mě udobřil. Nehodlala jsem ho pustit po první omluvě, jen ať si to hlupák pěkně vyžere. Trýznil mě dost dlouho na to, aby si zasloužil tu tlapu celou urvat, takže když jsem ho konečně pustila - trochu se mi navalilo a začala mě bolet tlama - mohl být rád, že nohu pořád má. Natáhla jsem, div jsem se nepozvracela, ale nakonec jsem jenom vyplivla kus míchanice hlenu, slin a jeho krve.
"Buď rád, že jsem ti to nohu neurvala," řekla jsem mrazivě. Znovu jsem si odplivla a prohlédla si Stara od hlavy k patě. Hledala jsem slova, kterými bych ho počastovala, ale pohled na jeho krvavou packu, která ho jistě bude nějakou dobu zlobit, mi stačil. Nakrčila jsem čenich a rozešla se lesem pryč.

ČERVEN | SHAHIR | 7

"Fajn, tak proč se tváříš jak kakabus?" dotírala jsem. "Tak mi nevykej, výslovně tě o to žádám," řekla jsem s hlubokým povzdechem. Mohla jsem říct, že mu to přikazuju, ale já nebyla žádná dominantní alfa samice, abych si tady vynucovala nepsaná pravidla pro vlastní potřebu důležitosti. Konečně mi ale vysvětlil, co ho tak vyděsilo na mém jméně. Prý podobné má i jeho bůh. Tvář mi zkameněla a výraz ztvrdl, o bozích a pseudobozích jsem věděla své a nebyla jsem zastáncem žádné víry. "Tak tě můžu uklidnit, že já žádný pitomý bůh nejsem, ikdyž se jmenuju podobně," ujistila jsem ho vážně. "I tady jsou takzvaní bohové a mocné bytosti, které si zahrávají s vlky jako s panenkami," dodala jsem polohlasem a na chvíli se ztratila ve vzpomínkách.
"A proč bys to dělal?" zeptala jsem se ho, zatímco jsem se drbala o strom. "Prootože ti nějaká Háti řekla, že máš flekatý kožich?" zachechtala jsem se. Copak neměl ani trochu sebedůvěry? Nechal s sebou tak snadno manipulovat?

Byla jsem mimo les už nějakou dobu, ale vlastně se mi vůbec nestýskalo, ačkoliv by možná mělo. Být na vlastní pěst bylo prvilegium a já si to užívala každičkým douškem. Budoucnost byla taková, jakou jsem si ji hodlala vytvořit a já si momentálně vymýšlela, kudy půjdu a kde složím hlavu na noc. Bystrýma očima jsem přejížděla po okolí a prohlížela si vysoké stromy, které jsem ještě nikdy neviděla. Brouzdala jsem se na mělčině nedaleko lesa a ledabyle cákala vodu kolem, jako kdyby mě nic na světě nemohlo tížit. Ba ani netížilo, protože jsem byla mladá a rozverná a neexistovalo moc věcí, které by mě doopravdy dokázaly rozesmutnit. Broukala jsem si nějakou melodii, kterou jsem kdysi dávno slyšela zpívat Adirama. Byl to bard z Borůvkového lesa, náš bard, kterého jsem vídala jenom párkrát, ale měla jsem to štěstí ho slyšet zpívat. Byly časy, kdy jsem na něj obdivně koukala a záviděla mu jeho volnost, ale ne dnes, neboť i ná se mohla teď svobodně procházet vodou, cákat kapky do vzduchu, dýchat svěžest lesa nedaleko a usmívat se zeširoka. Byl krásný den a bude i krásná noc.

Najradšej by som toho imbecila jedného napchala bodlákmi a pustila ho dole z kopca, dokaď by jeho šklb na gzichtě nesmazala hlína a prach. Povyšoval sa nade mnou ako keby bol niekým lepším. Kukala som naňho zospoda a skrz privreté mihálnice mu propalovala do nosné huby díru, dokial sa neprestal chichotať ako malé dieťa. "Laskavo si odpúsť takýto tón, ty nevychovaná vačiča!" prskla som naň prísno. Nepáčila se mi jeho nátura a už vůbec sa mi nepáčil on. Tváril sa ako keby zozral šalamounovo hovno a eště si zo mňa robil dobrý deň. Ak toto bola jeho priedstava o fliertovanie alebo i robení si kamarátov, šeredno sa zmýlil. Nehodlala som byť jeho prietelkou v tomto ani inačom zmysle! Len ať si na mňa zkusí šáhnut, pazgrivec! Zmalujem ho tak, že ani tie jeho klikyháky na chrbtě mu nepomůžou k následnému slepení. "Ocko ma varoval pred takými galány ako si ty. Nenechám zo sobou zametať a možeš si byť istý, že ti smažu šklb z tváre!" zakričala som bojovne než som sa odrazila a zmordovala ho do malé chlpaté guličky.

ČERVEN | SHAHIR | 6

Jeho obličej se zvrásnil a propadl jakohodně stará a vytahaná kůže na zadku staré báby. Jeden by se v těch jeho záhybech i ztratil, kdyby na to přišlo. Nic neříkal a přišlo mi, že jsem na něj možná byla moc hrrr. "Nedělej uplakánka," navrhla jsem mu a zkusila znít mírněji. "A přestaň mi vykat," doporučila jsem mu s podmračeným obličejem, když to udělal znovu. "Co bys nemohl? Huba ti upadne?" nadhodila jsem se zasmáním. Představa, že by mu upadla čelist a dokutálela se ke mně do vody byla legrační. Třeba bych si z ní mohla udělat korunku.
"Dobrý nápad, pojď za mnou, sedřeme ty chlupy z kůže raz dva!" zasmála jsem se, vystřelila z vodu a zamířila k nejbližšímu stromu, abych se o něj začala drbat. Chuchvalce srsti zůstávaly uvězněné v borce a můj kožich řídnul. Zato kožich stromu narůstal, až to vypadalo, že je jeho vlastní. "Do toho, není nic lepšího na škaredý kožich!"

ČERVEN | SHAHIR | 5

"Hele, Shahire," vydechla jsem lehce otráveně, když mě znovu tituloval jako skupinu a snažil se mě přesvědčit, že mu nic není. Začal se přede mnou nakrucovat jako nějaký páv. "Mně je buřt, jestli je ti dobře nebo ne," zvedla jsem výmluvně obočí. "Začal ses chovat jako posraný, tak mě jen zajímalo, jestli jsem ta příšera já nebo co," dokončila jsem otráveným hlasem a sedla si do vody. Chládek byl na prdku příjemný, přecijen jsem tam měla dost chlupů.
"Jojo, bída aby dva vlci vypadali podobně," řekla jsem lehce pobaveně. Byl trochu vtipný, aniž by si to možná uvědomoval. Myslet si, že je originální... Jaká krásná dětská naivita. Nehodlala jsem mu to ale vymlouvat, když se u toho tak poťouchle usmíval.
"A?" nadzvedla jsem nezaujatě obočí znovu. "Moje máma má taky křídla," řekla jsem znuděně. "Ale já jako nepodařená vymalovánka nevypadám," dodala jsem a v očích mi blýskly malé blesky a koutek se mi zvednul.

ČERVEN | SHAHIR | 4

"Huh, aha," zabručela jsem a nechápavě se na něj tedy znovu zaměřila. Proč tedy tak blbě čuměl? Proč se jeho zorničky zúžily a proč se mu hrudník téměř přestal zvedat, když jsem se mu představila? Bylo to, jako kdyby ze mě měl nahnáno, ale nikdy jsem neviděla nikoho mít takový strach. Ani Proximu, když se topila. Ačkoliv pod vodou to moc vidět nešlo.
"No jasně," protočila jsem panenky, když tvrdil, že mu nic není. Docela mě točilo jak na mě mluvil, skoro jako kdyby nás tady bylo víc a já byla nějaká skupina. Byla jsem snad tak tlustá, že mě musel oslovovat množným číslem? Zamračila jsem se víc.
Odfrkla jsem si a znuděně se protáhla. "To máš fuk," odtušila jsem. Nebyl jako Star, mluvil moc jinak než on a choval se taky jinak. Hlavně si nedělal legraci z mé výšky. "Ty mu moc podobný nejseš, ikdyž on je taky takhle... hmm, flekatý," poznamenala jsem a tlapkou ukázala na jeho zbarvení, které prostě nebylo přirozené.

ČERVEN | SHAHIR | 3

"Co je ti? Utekly ti včely?" zeptala jsem se ho, když zamrznul a tvářil se, jako kdyby ho náhle přemohla nečekaná plynatost. Pak jsem se ho ještě s úšklebkem doptala. Copak moje jméno mělo takovou váhu? Možná o mně slyšel od Proximy. "Proxima ti o mně říkala?" zeptala jsem se ho a přimhouřila na něj oči. Nechtěla jsem, aby se kolem mé kamarádky potloukal nějaký blbý galán.
"Shahir," zopakovala jsem jeho jméno místo něj bez zakoktání, protože vypadal, že se asi podělá. "Co ti je, Shahire?" zamračila jsem se na něj a tlapkou plácla do vody. Nelíbilo se mi, jak se jeho chování změnilo. Určitě to mělo něco společného s tím, že byl galán.
"No... To jsou nějací vlci, před kterými mě táta varoval," řekla jsem neurčitě a snažila se zakrýt fakt, že vlastně nevím, kým můžou být. "Třeba Star je určitě galán, je to pitomec," dala jsem příklad.

ČERVEN | SHAHIR | 2

Při poklusu jsem si vlka prohlížela. Jeho kožich byl převážně bilý, ale byl značený šedými ponožkami a flíčky, jako kdyby proběhl špinavou vodou. Hodně špinavou. Jeho záda nesly šedé a černé pruhy, skoro jako kdyby to ani nebyl opravdový vlk. Který vlk vypadá jako zmalovaný?
Uklonil hlavu a oslovil mne slečnou, když jsem k němu doběhla a bez okolků ho při tom nevědomky ocákala. Prostě jsem moc nezpomalovala a zabrzdila až před ním. "Nejsem žádná slečna," odvrkla jsem energicky a mávala ocasem pomalu se strany na stranu nad svým hřbetem. Jeho oči byly modré, ale světlejší než byly ty Erlenda. I mé oči měly jinou barvu, ale já si toho doposud nevšimla. "Jsem Háti Eä."
Když jsem se ho zeptala, jestli je galán, přikývl. Secvakla jsem zuby k sobě a škaredě se na vlka zamračila. "To jsem si mohla myslet!" řekla jsem prudce. "Kam jdu, tam nějaký je!" skoro jsem až naříkala, ale na to jsem byla až moc vytočená. A navíc jsme nebyla žádná plačka. "Jestli mě budeš štvát, zatočím s tebou stejně jako s tím posledním!" pohrozila jsem mu a poposkočila ve vodě a kousek zpátky.
"Co tu dělám?" zamračila jsem se na něho podezřívavě. "vyhýbám se galánům, jak mi táta říkal."

ČERVEN | 1 | SHAHIR

Bylo opravdu moc hezky a já si užívala příjemně chladivého větříku vanoucího od vodní plochy. Hladina se třpytila tisícemi sluníček a usmívala se na mě, dokud jsem se nezlomila a nezačala se brouzdat na okraji vody. Bylo to příjemné a moje severská nátura lehce plesala steskem po chladnějším počasí, avšak nebylo nic platné, léto bylo tady a s ním i horko a pelichání. Vyhledat vodu byl chytrý nápad.
Všimla jsem si vlka bílých barev, jak prochází mezi stromy nedaleko ode mne. Zamířila jsem k němu klusem a cákala vodu všude kolem sebe. "Ahoj cizinče!" zavolala jsem na něj přátelsky z dáli. "Seš galán nebo ne?" zeptala jsem se ho lehce výhružně a v očích mi zablesklo. Vlk byl opět vyšší než já, ale kdo nebyl... Máma. Máma byla ještě menší.

Jeho neustálé popichování mi akorát tak pěkně lezlo na nervy. nevěděla jsem, kdo ho vychoval v takového hulváta, ale kdybych ho přišla domů ukázat tátovi, zmaloval by první jeho a potom mě. Můj obličej už dávno byl samá vráska, jak jsem se na Stara mračila a krčila na něj znechuceně čenich víc a víc, čím více on otvíral tu svou ohavnou tlamu a mluvil. Už jsem s ním nehodlala být pouze ve slovní přestřelce, hodlala jsem mu ukázat hezky zblízka, proč by se neměl posmívat malým vlkům.
Stáhla jsem ho za ucho níž, hezky na svou úroveň a pak ho zahryzla do nohy. Moc jsem ji mezi zuby nedrtila, ani krev jsem necítila, ale odmítala jsem ho pustit i přes jeho snahu mě trefit nebo se z toho vykecat. Teplota kolem nás klesla o několik stupňů, jenže to jsem příliš nevnímala. Místo toho jsem se tentokrát už pořádně zahryzla do Starovy nohy, až z ní začala téct krev, a začala rychle couvat i s jeho nohou v tlamě, aby musel poskakovat za mnou.

"To nevíš, že ptát se dámy na její věk je nezdvořilé?" prskla jsem. "Aby bylo ale jasno, je mi zima a půl," vyplázla jsem na něj jazyk. Pořád si stál za tím, že je ta nejjasnější hvězda, jakou kdy uvidím. Tvářila jsem se, jako kdybych sežrala něco odporně kyselého. Je hrozně slizký, přejela jsem ho pohledem. Vůbec jsem tyhle jeho kecy neoceňovala. Zněl hloupě a kdyby mi neřekl, že jsou mu tři zimy, myslela bych si, že ještě před pár dny cucal mámě mlíko.
"Aha!" vyštěkla jsem, až jsem poposkočila do vzduchu. "Já jsem to hned věděla, že seš galán! Seš celý takový divný!" řekla jsem mu bez servítek, ale o nějakém strachu z nebezpečí se mluvit nedalo. Star si mě potom začal znovu dobírat kvůli mé výšce a to v kombinaci s uvědoměním, že jde o galána, před kterým mě táta varoval, způsobilo, že jsem se bez varování roztočila jako čamrda a skočila starovi po hlavě. nějakou techniku boje mě nikdo neučil a sundat mu hřebínek mi přišlo jako nejlepší odpověď. Zuby jsem ho chytila po výskoku za ucho a strhla ho sebou dolů. Jeho ucho jsem ale pak pustila a místo toho se mi zahryzla do nohy s vrčením: "Já ti ukážu, posmívat se mi!"

Střihla jsem ušima, když Star zareagoval pobaveně. No alespoň nebyl žádná citlivka, která by se při mé poznámce hned rozbrečela a utíkala domů k mamince. “A kolik ti tak je? Pět zim?” zeptala jsem se ho hravým tónem a blýskla po něm očima.
“Aha, a netahali tě doma jenom za čumák? Třeba je to jenom zkrácenina pro Starý Hňup,” ušklíbla jsem se na něj a rozhlédla se kolem. Nikdo jiný tu nebyl, což bylo divné. Ne, že bych se Stara bála, ale měla sjem z něj takový divný pocit. Jako ještě z nikoho jiného. “Hele, seš ty jeden z těch galánů? Táta mě před váma varoval,” stáhla jsem uši vzad a mrskla ocasem. Na mě si jen tak nékdo nepřijde, natož nějaký galán.
“To že jsem malá nic neznamená. Můžu ti vyprášit kožich i od země,” zavrčela jsem na něj lehce. Moji výšku zmiňovat nemusel. “Jsem Háti Eä, dcera alf Borůvkové smečky! A jestli se na mě pořád budeš čučet jak na nějakou malou krysu, tak ti zaryju nos do země!” pohrozila jsem mu a mrskla ocasem.

Hledala jsem Proximu anebo vlastně kohokoliv jiného, kdo by mi padnul do cesty. Byla jsem na úplně neznámém místě, úplně sama a daleko od rodné smečky. A přesně to jsem chtěla, ne? pomyslela jsem si s úšklebkem. Odejít a zkoumat neznámá místa. Les byl taky neznámý, ačkoliv struktura lesů mě nemohla ničím moc překvapit.
Škubla jsem s sebou dozadu, když se za mnou ozval cizí hlas. Za mnou stál vlk vytahaný jako čagan a koukal na mě jako kdybych byla nějaká cukrlinka na pultu se zákusky. Stáhla jsem uši vzad a s nesouhlasným pohledem si vlka měřila od hlavy k patě. Výsostně mě převyšoval, ale to mě nezastrašilo. Já se nikoho přece nebála.
"Nazdar," odtušila jsem lehce odměřeně, když mě pozdravil a pak začal mluvit o mojí kamarádce. Vůbec jsem nechápala, o čem to tenhle Star žvaní. "Star není žádná hvězda. Zní to spíš, že seš starej," odfrkla jsem si a zamračila se na něj. Přišel mi divný.

//tinder teleportem z Borůvkového lesa

Dopadla jsem obratně na všechny čtyři a rozhlédla se kolem. Tohle nebyl sníh nejvyššího pohoří Gallirei jako před rokem. Teleport v Borůvkovém lese (o jehož existenci jsem byla teď skálo pevně přesvědčená stejně jako o faktu, že se otvírá vždy na přelomu zimy a jara a příhodně si vybírá mě k tomu, aby mě vcucnul a někde vyprdnul) mě přenesl do jiného lesa. Stromy zde byly listnaté, slyšela jsem zpěv ptáků a cítila nějakou šelmu, kterou jsem neznala. Zlatýma očima jsem se rozkoukala a potom se lesem rozešla. "Haló? Je tu někdo?" zavolala jsem do lesa odvážně a bez špetky prozřetelnosti. I tehdy mě to teleportovalo za někým. "Proximo?" zavolala jsem do lesa a nasála vzduch do čumáku. Vůni chřadnoucího mechu jsem tu ale necítila, takže tu být nemohla. Bylo by to ale fajn.