Příspěvky uživatele

Můj partner mi odsouhlasil, že Morfeus vypadá s tou jizvou fakt frajersky, ale neřekl to s obdivem jako já. Koukla jsem na něj a naklonila jsem hlavu do strany, potom do druhé a ještě jsem našpicovala uši dopředu, abych vypadala více roztomile. “Já zapomněla, že jsi vlastně vlk, takže jiným vlkům moc neholduješ, viď?“ zazubila jsem se na něj následně, najednou jsem si přišla opravdu inteligentně, když jsem vypustila z úst tuto větu, proto jsem se hrdě postavila vedle Sayapa a s nádechem jsem přikývla, přesně tak! No, rozhodně by do mě nikdo netipl, alespoň myslím, že se chystám být mámou, protože takhle by se matka vlčat chovat nejspíš neměla. Ale počkej Haru, vždyť ani nevíš, jestli to vyšlo, klídeček, dozvíš se to za pár týdnů. Uklidnila jsem v hlavě svoje divoké myšlenky, které se opět týkaly vlčat.
Když Morf řekl, že je to dlouhý příběh, jen jsem chápavě a s milým výrazem přikývla, přece jen, známe se pár minut, tak jsem nemohla čekat, že na mě všechno hned vyklopí. Koukla jsem na jeho partnerku, která vypadala poněkud stydlivě, ale asi každý nemůže být hrrr do všech akcí, ne? Zastříhala jsem ouškama a zavrtěla jsem ocasem právě ve chvíli, kdy začal Morf mluvit. Vylezlo z něj, že zhruba půl roku a Ney na to dodala, že možná i déle, obdivně jsem přikývla. “Ano, čas teda rozhodně rychle letí.“ Přitakala jsem s úsměvem na tváři a otřela jsem se o Sayapa. “Ano, jsme velmi spokojený pár, máme se moc rádi.“ Přitakala jsem znovu, doslovně jsem to na ně vychrlila, chtěla jsem, aby o naší lásce každý věděl.
Potom, když Sayap začal mluvit, utichla jsem, abych mu neskákala do řeči a jak se mě optal na tu smečku, zamyslela jsem se. “No, jednou jsem v jedné byla, jmenovala se Klímová smečka, ale ani nevím, jestli tady ještě někde je, třeba se rozpadla.“ Pověděla jsem se zájmem a přejela jsem očima Neyteri i Morfa, byli opravdu krásní, moc jim to slušelo. Ney byla taková drobná s ladnýma nohama a štíhlým tělem, roztomilá a vlídná a Morf vypadal tak...Ochranářsky. Za to moje sic ladné a štíhlé tělo, zakrývala hromada srsti, měla jsem hustou a měkkou srst, ale co, každý je nějaký.
Když si moje i Sayapovi oči začal Morf obdivně prohlížet, zasekla jsem se, Copak nikdy neviděl vlka s fialovýma očima? Pomyslela jsem si a zatěkala jsem očima po okolí. Sayapovi jen rychle přejel, ale nad mými se doopravdy pozastavil, usmála jsem se na něj. “Mám magii iluzí, tu jsi ještě neviděl? Je to dobrá magie, mám ji ráda, ale vždycky jsem milovala oheň, který má můj partner, přišel mi tak...Zvláštní!“ Pověděla jsem s radostí a zasněností v hlase a zakoukala se do jeho bílých oček. “Ty máš nejspíš myšlenky, že?“ Přikývla jsem, abych utvrdila můj názor a oblízla jsem si čenich. “ Hezká magie, opravdu. Máš ji rád?“ Doplnila jsem a koukla na Ney. “A ty...Ty máš zemi, viď?“ Pověděla jsem znalecky a zazubila jsem se na ně.

Sayap mi pověděl, že to viděl, nojo, pravda vlastně u toho byl, hehe. Zazubila jsem se vlastní hlouposti. Potom, když Say řekl, že se polekal, jak jsem se řítila na ten šutr, tak jsem naklonila hlavu do strany a udělala jsem takové to unešené „ooh“. “Ty můj andílku.“ Pověděla jsem tiše unešeným tónem a usmála jsem se. Nechala jsem si oblíznout čumák a přitulila jsem se k němu, to jsem ale ucítila, jak se napnul a udělal krok přede mě. Otočila jsem se, jelikož jsem byla zády a hned jsem spatřila nějakého vlka. Byl černý s bílými znaky, obyčejné zbarvení, hm, ale jak majestátně...Oh, aha. Pomyslela jsem si, vypadal na první pohled tak hrdě, ale potom se nějak ten jeho postoj změnil. Uchechtla jsem se, ale potom jsem si všimla vlčice, která k nám potom přišla a zakotvila u toho černého s tou jizvou přes oko, musela jsem si ji hezky od hlavy až k patě prohlédnou a poté jsem usoudila, že je neskutečně roztomilá! “Víííí, ty seš roztomilá. Ty tvoje znaky na nožičkách a zelený oči! Týjo!“ Vykřikla jsem chvíli potom, co nás Sayap představil a hned jsem začala tu vlčici obskakovat. Začala jsem ji očuchávat srst, dloubala jsem do ní jemně čumákem a taky pravou přední tlapkou jsem do ní párkrát drcla, hmm, kvalitní srst. uznala jsem a potom jsem přecupitala k jejímu partnerovi. “Jujda, kdes přišel k té jizvě? Činí tě...Borcem na první pohled, jako fakt macherský, hmm, že Sayape?“ Řekla jsem velice nadšeně, měla jsem radost, že je tu někdo s námi, ale navíc tihle dva byli...Pár? “Yep, vy jste taky pár? No to máme dva párečky s horčicí, mmm.“ Zazubila jsem se pobaveně a potom jsem se přitulila k Sayapovi. “Vypadáte spolu dobře, ale proč...No, vypadáš, že se trošku bojíš.“ Pověděla jsem Neyteri a naklonila jsem hlavu jemně do strany a uši jsem dala dopředu. “Jsi roztomilá.“ Zopakovala jsem unešeně a potom jsem už konečně sklapla, za tuhle chvíli jsem už nejspíš řekla víc než dost, radši jsem položila hlavu Sayapovi na hřbet a koukala jsem chvíli do strany mimo ně. Prohlížela jsem si krajinu okolo, byla opravdu pěkná, taková rozlehlá louka se středně vysokou, zelenou trávou, vypadalo to dobře, i takhle k večeru to šlo hezky vidět, no.
Vrátila jsem ale opět pohled k naší „návštěvě“, protože tohle zaručeně slušné nebylo, koukat takto pryč, když jsem s někým mluvila. “Jak dlouho spolu jste?“ Usmála jsem se na ně mile, tohle už jsem neřekla tak roztržitě jako ty věci předtím, tohle už bylo klidné a takovým moudrým tónem.

<< Mušličková pláž

“Ne, to teda nebylo. Jasně, ne každej den je super, ale ona to prostě přehnala. Viděl jsi, jak se chovala?“ křikla jsem rozčíleně, jen myšlenka na její chování mi pila krev. “Změnila se, chovala se naprosto jinak, nechápu co jí přelítlo přes nos, vypadala tak...Namyšleně, pffr.“ Odfrkla jsem si zhnuseně a potom, když řekl, že se na to již připravil, tak jsem přikývla. “Jo, bude to zábava, ale jsem zvědavá, jak ta vlčata budou vypadat, jako zbarvení a tak víš, těším se, jupíí!“ Pověděla jsem mu a to „jupí“ jsem vykřikla do vzduchu s hlavou zvedlou k obloze. Vyskočila jsem, zadníma nohama jsem vykopla, jak jsem měla ve zvyku a zrychlila jsem na plný pecky, abych si trošku protáhla moje jistě zakrnělé svaly - dlouho jsem pořádně neběhala. Když Sayap zpomalil, tak jsem se na něj ohlédla a málem jsem to napálila do kamene, co tu byl, ale šikovně jsem přes něj skočila. Uf, tak to bylo o chlup, fuuu! Pomyslela jsem si spokojeně a přivřela jsem oči, přičemž jsem zpomalila do pohodového svalu a vracela jsem se k Sayapovi. Potom jsem zpomalila úplně a zůstala jsem u něj. “Tyjo, málem jsem zakopla o kameň, normálně úplně jsem se z toho zapotila! Nesnáším takový překážky na cestě, někdo by je měl odstranit.“ Pověděla jsem mu vyčítavě, jako kdyby za to snad mohl on, ale následně jsem mu oplatila úsměv a vyplázla jsem jazyk, přičemž jsem se porozhlédla, zda tu nebude někdo nový, koho jsem ještě neznala. “Ráda bych se teda s někým seznámila, hledej někoho.“ Pošeptala jsem tiše.

<< Vrbový lesík

Udržovala jsem se u jeho boku, následovala jsem ho a poslouchala jeho řeči. Přikývla jsem, já se přeci bavím i s jinými vlky. Pomyslela jsem si trošku úštěpačně, ale nechala jsem to tak, ale přeci, onehdá jsem se bavila se sestrou, Laurou i Lyl, takže se rozhodně bavím i s jinýma, ale mohla bych poznat nové vlky, třeba cestou na někoho narazíme. Koukla jsem dolů na tu pláž a cítila jsem, jak se mi propadají tlapky do toho měkkého, vlhkého písku, bylo to sice příjemné, ale teď jsem měla mezi prsty ten písek a to teda bylo otravné. Lehce jsem se ofrnila a tlapkama jsem vlezla do vody, aby mi je ta voda trošku ošplouchla. Vzhlédla jsme na mého partnera až ve chvíli, kdy promluvil. “Se Scaritou? Nevím, zřejmě ano, ale pěkně mě naštvala, nechápu, co si vůbec myslela, ale asi jo.“ Uznala jsem a oblízla jsem si čenich, měla jsem pocit, že mi na něm seděla moucha nebo co. Frkla jsem a doklusala jsem Sayapa, pořád jsem měla v prstech zrnka toho písku, tlačilo to, ale věřila jsem, že jakmile přijdu na trávu, tak to ta tráva očistí. Když ke mně mluvil, na tváři se mi objevil úsměv, tiše jsem se zasmála a zakroutila jsem hlavou. “No tak, velký bříško je roztomilý, ale pravda, asi se nebudu moci hnout. Ale pro tebe to bude práce a práce, budu potřebovat hodně jídla, hehe. Budeš uběhanej.“ Vyplázla jsem na něj provokativně jazyk a se smíchem jsem se rozběhla pryč, ani jsem se za sebe neohlížela a pelášila jsem rychlostí větru, ráda jsem totiž ten vítr cítila ve svojí srsti.

>> Středozemní pláň

<< Vrbový lesík

Pořád jsem ťapala hezky s kožešinkou a dávala jsem na ni velký pozor, abych třeba nějak nezapackla a nespadla s ní, to by nemuselo dopadnout nejlépe, chtěli jsme ji přeci zachovanou a v pořádku a ne zničenou a odřenou. Když ji Sayap pustil, tak jsem se očkem porozhlédla, kde jsme a pustila jsem ji taky, hezky šetrně a jemně. Rozhlédla jsem se okolo a nadýchla se čerstvého vzduchu, vůně domova. Jojo. Usmála jsem se a ustoupila jsem, když vzplál oheň. “Dobrý nápad, takhle bude rychle suchá.“ Pochválila jsem ho a posadila jsem se nedaleko kožešinky a zakoukala jsem se do ohně. Vše se v tom ohni odráželo, jako kdybych tam byla já a Sayap, jako kdyby tam byly nějaké tancující postavičky, tolik jsem milovala oheň. Ještě že už oheň umím ovládat, ale rozhodně bych to asi nezvládla tak dobře, když to není moje vrozená magie, hm. Koukla jsem po této myšlence na Sayapa, který pořád běhal sem a tam a sušil tu trávu. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, k čemu ji vlastně suší, ale nakonec jsem to vykoumala. “Super, takhle se nebude špinit o tu hlínu!“ přikývla jsem nadšeně a postavila jsem se. Začala jsem nezastavitelně vrtět ocasem a taky jsem třepala celým tělem, byla jsem z toho tak roztržitá a nadšená!
Potom Sayap oheň nechal zmizet, koukala jsem ještě do toho místa, kde oheň před tím byl, potom jsem ale zavrtěla hlavou a koukla na svého partnera, jak nese tu kožešinku do úkrytu. Spokojeně jsem se oblízla a cupitala jsem ladným klusem za ním. Koukala jsem zvědavě do úkrytu a jakmile vylezl a řekl, že tam můžu jít to zkrášlit, koukla jsem na něj. Oblízla jsem mu krátce čumák a usmála se. “Jsi tak pozorný a milý, děkuju. A víš co? Než se narodí vlčata, půjdeme někam na louku a najdeme nějaké květiny a tím si to tu ještě víc zkrášlíme, co ty na to? Květiny jsou bezva! Na loukách jich bude plno, určitě.“ Ujistila jsem ho a potom jsem si vzala do tlamičky mušli a pomalu jsem vcházela do úkrytu.

>> Vrbové doupě

Ťapala jsem u toho křoví a fialovýma očima jsem koukala, kde by mohl být. Vážně, přišla jsem si teď jako tupec a ke všemu jsem musela vypadat hloupě. Čenichem jsem se lehce dotýkala lístečků toho křoví a koukala jsem do něj, Sayapa jsem si doopravdy nevšimla. Hlavu jsem od toho křoví oddálila a rozhlédla jsem se, kde je?! Proběhlo mi hlavou, ale náhle se mi leknutím málem zastavilo srdce. Spadla jsem na zadek a zalapala jsem po dechu. Když jsem ale zjistila, že je to vlastně Sayap, tak jsem se na něj začertila, oblízla jsem si čenich a naštvaně jsem zůstala se zadníma roztaženýma nohama do boku sedět. “To nebylo cool.“ Pověděla jsem si sama pro sebe a dotčeně jsem odvrátila pohled do strany a směrem k zemi, cítila jsem se trapně.
No, nelelkovala jsem, hodila jsem trapárničky za hlavu a zvedla jsem se ze země. Rozkoukala jsem se, Sayap už byl zase někde jinde, kde se v něm najednou bere tolik hravosti a energie? Rozběhla jsem se za ním, srst mi pod náporem větru vlála, i když byla krátká, uši jsem měla přilepené na krku a ocas mi taktéž vlál, stejně jako ta srst, běžela jsem rychle. Hah, jsem jako dostihák, dostihový vlk, juhů! Vyskočila jsem během mého rychlého běhu do vzduchu a vykopla jsem zadníma nohama, přičemž po dopadu jsem se obrátila a lehkým cvalem jsem doběhla k naší kožešince, kterou už Sayap trhal z toho zvířete pryč. Chvíli jsem jen tak postávala, vesele jsem vrtěla ocasem a koukala jsem na něj. Jak mě vybídl pohledem, nechápavě jsem natočila hlavu na stranu a zakňučela jsem. Ještě jsem takhle zůstala stát hodnou chvíli a stále jsem natáčela hlavu do strany, na druhou a zase na tu druhou, dokud mi nedošlo, co tím Sayap myslel. “Jo aha! Pomůžu ti!“ Vykřikla jsem a zvesela jsem se do kožešiny – opatrně! – zakousla a trhala jsem taktéž. Už to vlastně skoro bylo, protože Sayap to skoro zvládl sám, ale musela jsem uznat, že to bylo docela obtížné, drželo to tam pořádně.