Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Rozzlobila jsem ho, urazil se, už odchází! křičela jsem v duchu a nehnutě jsem stála ve vodě. Takové ukončení mé hravé nálady jsem opravdu nečekala, ačkoli jsem čekala snad cokoli. Nebo jsem možná jen tiše doufala, že si to Neon nevyloží zle. Vyložil! Netušila jsem, co bych měla dělat, jen jsem stála a pozorovala, jak opatrně našlapuje do prohřátého písku. Pak se však kaštanově hnědý vlk náhle otočil a tryskem vyrazil zpátky k vodě, odrazil se a skočil do slané vody tak prudce, že jsem byla mokrá, jako bych já sama skákala. Pootočila jsem se jeho směrem a s úlevou ve tváři a v modrých očích jsem se usmála. Pak jsem se oklepala, abych ze svého stříbřitého kožíšku dostala alespoň nějaké z kapek, která tam neměly co dělat a pak už jsem hravě hrábla přední tlapkou hluboko do vody, až jsem zvířila písek, který do teď pokojně odpočíval na dně. Dvěma ladnými skoky jsem přeskákala do větší hloubky. Tady už se mi voda přelévala přes záda, takže jsem musela chvílemi dokonce plavat. Obeplavala jsem zlatavou alfu, pak jsem k němu rychle připlula a zezadu ho několikrát zatahala za obě ušiska. Teď už mi nezbývalo nic jiného, než se urychleně vydat zpět ke břehu a řádně cestou cákat všemi čtyřmi tlapkami tak, že jsem nebyla suchá ani já, ani nikdo v širokém okolí. Duhové kapičky se vznášely vzduchem a dopadaly na srst Neonovu. Ta teď vypadala třpytivě v paprscích zapadajícího slunce.
Hravě jsem se přikrčila a znovu proskákala v jeho nepatrné blízkosti, abych si pojistila, že pokud měl suchý jen jediný chloupek, už je mokrý docela. Měla jsem upřímnou radost, že si se mnou hraje. Připadala jsem si z jedné části jako blázen, ale z té druhé jsem dováděla jako malé vlče. Kdyby to tak viděl Atray. prolétlo mi myslí. Asi by litoval, že tu nemůže dovádět s námi. pousmála jsem se v duchu a sledovala jsem pozorně studánkovýma očima vlka, který mi se svou pomocí nevědomky přislíbil spoustu vodní zábavy. Sice mě zprvu pořádně vystrašil tím, že se naoko urazil, ale o to větší to byla legrace. Je to vůbec vlk? pomyslela jsem si, ale protože jsem znala podobně nepřekonatelného vlka, který se lišil snad jen modravým šátkem na krku, ubezpečila jsem se, že zřejmě je.
"Pokud už nemáš nic na srdci, můžeme pokračovat." pronesla jsem klidně, ale v očích mi žhnuly nezbedné ohníčky. Byla jsem si téměř jistá, že pokud by Neon neměl teď nic na srdci, nebyl by to Neon.

Když Neon, ač opatrně, přitakal, že je v pořádku, usmála jsem se. Výborně! prolétlo mi hlavou, to je jeden podstatný úspěch na seznam úspěchů dnešního dne.
Pak se na mě z ničeho nic vykulily dvě jasné zářivé oči. Co se děje? přemýšlela jsem. Alfa Zlatavé smečky vypadala lehce nechápavě a odvětila, že na odchod jeho formátu to rozhodně nemá. Pousmála jsem se a pokývala hlavou, měl zřejmě pravdu, jako ve většině případů a odběhl ze svého území v takovém mžiku, že si toho většina obyvatel jeho lesa mohla jen těžko všimnout. Na poznámku, že má ve své smečce vlky se zajímavými povahovými rysy odpověděl přemítavě a až po krátké odmlce celou věc vysvětlil. Souhlasila jsem s ním. I vlci z naší smečky pro mě byli jakousi velkou rodinou, ačkoli jsem všem našim členům úplně nedůvěřovala. Bylo to buď proto, že jsem je ještě pořádně nemohla poznat, nebo proto že se chovali panovačně a nadřazeně, což mě samo o sobě odpuzovalo. Ovšem žádného vlka, který by prováděl věci Cattanovy povahy, jsme doopravdy neměli, tím jsem si byla naprosto jistá. „To je pravda, někteří členové smečky se nechovají jako členové a už vůbec nevypadají jako vlci patřící do smečky.“ dodala jsem a nechala si měkkými prsty větru cuchat dlouhou šedavou srst.
Na mé neopatrné cáknutí Neon žádnou slanou sprchou nezareagoval, ačkoli jsem si byla téměř jistá, že jsem v jeho jasných očích zahlédla náznak něčeho, co jsem u něho doposud neviděla. Třeba by se rád proháněl ve slané vodě, třeba mnohem radši, než aby tu se mnou skákal z místa na místo a zachraňoval jakousi louku. pomyslela jsem si a zkoumavě jsem si kaštanového vlka prohlížela. „Louky se nacházejí odsud přímo na sever. “ odpověděla jsem. „Myslím, že bychom mohli jít přes pláně, je tam poměrně příjemná a rovná cesta.“ dodala jsem ještě a zlehka jsem se pousmála.
No tak! Nebuď ledová, Freyo! nakázala jsem si v duchu a zkusmo jsem znovu prudce šlápla do vody, takže od mé pravé přední tlapky odlétly další slané kapky hledající se značnou přesností kaštanový kožíšek, hravě jsem pohodila ocáskem do vzduchu a sledovala Neonův výraz. Snad je stejně hravý jako Atray, snad má v sobě stále malé vlče, snad se nebude zlobit, snad mě nezakousne za takovou troufalost, snad …

<<< Zlatavý les

Příliš mě nepřekvapilo, když se lesní porost a rudé vlčí máky změnily v písek a prazvláštní mušličky, které v něm ležely jako květiny na louce. S radostí jsem v dálce viděla Neona, který se procházel v prohřátém písku a zvláštně do něj našlapoval. Konečně. oddychla jsem si a až ke kaštanovému vlkovi jsem houpavě doklusala. "Všechno v pořádku, Neone?" optala jsem se ho hned, jakmile jsem k němu byla jen několik pár kroků. Zastavila jsem se v dostatečné vzdálenosti a s lehce naklopenou hlavou jsem ho sledovala. "Odpusť, ale opustila jsem Tvé území poněkud ve spěchu, takže doufám, že jsem se kolem nikoho neprohnala příliš rychle." dodala jsem a mírně jsem se na alfu Zlatavé smečky pousmála. Bylo to vlastně docela legrační. Tenhle náš úprk do neznáma.
Prošla jsem houpavě kolem Neona a zamířila k slané vodě, u které jsem byla nedávno s modrošáečkovým a svým drahým Radnym. Věděla jsem, že se tahle voda pít nedá, ale tlapky chladila příjemně. "Máš ve své smečce zajímavé charaktery." otočila jsem se čenichem zpět k Neonovi a pousmála jsem se na něho. Tušila jsem, že jestli má někdo o zábavu postaráno, je to on. Jsou s Atrayem zkrátka mírumilovní. dodala jsem v duchu a neopatrné poznámce jsem se musela ušklíbnout při vzpomínce, jak Neon držel Cattana pevně u země. Nemohla jsem za žádnou cenu odhadnout, kolik má kaštanový vlk ze Zlatavého lesa magií, ale tušila jsem, že jich ovládá mnoho. Snad už mi nikam neuteče. zadoufala jsem nakonec a hrábla přední tlapkou do vody, až několik slaných tlapek dopadlo na Neonův hebký kožich. Jejda! vypískl hlas v mé hlavě. Snad se nerozzlobí a neodběhne zpátky do Zlatavého lesa. přála jsem si a sledovala, jak průsvitné kapky kloužou po Neonově kožichu do písku.

Studánkovýma očima jsem pozorně sledovala Neona, který se chystal na odchod, ke kterému jsem ho více méně donutila já. Bylo to trochu těžší díky Pery a poblázněnému vlkovi, který tropil neustále nějaké zmatky a nemohl zjevně chvíli zůstat v klidu a rád, že se nic neděje. Neonovy povinnosti vůči smečce tu zkrátka byly, ale tušila jsem, že si s nimi poradí mávnutím své alfa tlapky.
Do jeskyně na poslední chvíli před naším odchodem vběhl ještě třetí vlk, kterého jsem neznala, ačkoli jsem měla pocit, že už jsem ho někdy někde zahlédla. Z rozmluvy mezi ním a Neonem jsem vyrozuměla, že je to ochránce smečkového území, a že se chystá někam mimo jejich teritorium. Ani s tímto neměl kaštanový vlk problém. Jsou si s Atrayem vlastně strašně podobní. pomyslela jsem si. Musela jsem se usmát. Můj modrošátečkový alfák Smrkové smečky a Neon, mohutný kaštanový a nadmíru milý vlk. Každý z nich byl jiný a přesto byli stejní. V jejich blízkosti bylo bezpečno, usměvavo a přívětivo. Z přemítání o podobnosti a rozdílnosti těch dvou mě vyrušila prazvláštní věc. Neposedný vlk udělal něco, co jsem opravdu nečekala a byla jsem přesvědčená, že ani jejich vlastní alfa ne. Sled následujících událostí bych nikomu nedokázala popsat. Před modravýma očima se blýskalo, mihotalo a utíkalo. Najednou byl kaštanový vlk ten tam. Neone! Počkej! začala jsem mu v duchu rozkazovat, ačkoli mi to nebylo vůbec podobné a vlastně jsem se jeho reakci ani nedivila. Cattan snad ani nepatřil mezi vlky, nýbrž mezi zcela jiný druh zvířat, který se vyznačoval rypáčkem. Pohodila jsem hlavou, abych přestala upírat pohled do kupy čehosi dávno přežvýkaného. "Pery, moc ráda jsem Tě viděla! Snad se brzy potkáme za přívětivější situace." pousmála jsem se na namodralou vlčici, kterou jsem jako malé vlče vozila na svém vlastním hřbetě. Pak jsem upřela studánkový a netečný pohled na Cattana, který byl celý ulepený. "Těšilo mě." řekla jsem směrem k němu klidně, švihla chundelatým ocáskem do vzduchu a věnovala jsem poslední pousmání Perunce. Pak jsem lehkým klusem vyběhla z jeskyňky a snažila jsem se odhadnout směr, kterým se poněkud ve spěchu ubírala místní alfa. Neone! proklínala jsem ho v duchu, ačkoli jsem tušila, že na to nemám žádní výsadní právo. Přes les Zlatavé smečky jsem přeběhla ostrým cvalem a doufala jsem, že brzy zahlédnu Neonovu kaštanovou barvu mezi stromy. Prosím! Přece mi nemohl utéct! běžela jsem dál s čenichem nízko u země, abych neztratila ani na chvíli kaštanověfialovou stopu.

>>> Mušličková pláž

// Klaním se, Neone ... a souhlasím =)

Není za co a odměny už máte =)

Vyhodnocení:
Dva vlci (Lucy, Izar), kteří se zúčastnili akce získávají tuto odměnu - 50 oblázků, 3 ametysty, 3 opály a 3 safíry.
děkujeme za to, že jste věnovali svůj čas této akci,
s přáním pěkného zbytku prázdnin Atimu a Freya

P. S. odměny Vám budou v nejbližší době určitě přiděleny =)

// Omlouvám se, pokud jsem předběhla Pery a já si myslím, že jsem ji předběhla ...

Se značnou námahou jsem sledovala dění kolem sebe. Připadalo mi, že se Neon snaží nějakým způsobem udat věcem znovu nějaký smysl a řád. Když se mi cizí vlk zakousl do ocasu, překvapeně jsem sledovala, o co se vlastně snaží. Co si to dovoluješ? prolétlo mi hlavou, ale nahlas jsem neřekla ani slovo a studánkovýma očima jsem sledovala zlatavou alfu. Neonova reakce mě překvapila snad ještě více, než samotný útok. Nějakým způsobem přesunul drzouna o kus dál a nechal ho plesknout o kamennou zem. Pak k němu přistoupil a mohutnou tlapkou mu přitlačil hlavu k podlaze. Páni! vydechla jsem v duchu překvapeně. Neon byl zkrátka za každých okolností vlk, který dokázal ve své přítomnosti udržet pořádek, když se na mě otočil s otázkou, co jsem vlastně říkala, jen jsem se lehce překvapeně pousmála. "Děkuji za záchranu." odmlčela jsem se. "Vlastně už si ani nevzpomínám." dodala jsem a modravýma očima jsem se podívala na Cattana. Ačkoli mi připadalo, že si zákrok mohutného hnědého vlka více než zasloužil, stejně mi ho začalo být líto. Bylo to zvláštní, ta rozpláclá věc, která ležela na zemi nevypadala nijak nešťastně. "Vypadá to, že konečně přestalo pršet." poznamenala jsem směrem k Neonovi a věnovala jsem mu jeden z opatrných úsměvů, které by se daly přisuzovat spíše vlčatům. Neskutečná pokora k hnědému vlkovi byla silnější než cokoli jiného. Dost pro mě znamenalo, že si ho tolik váží můj modrošátečkový, už proto jsem k němu vzhlížela. Tušila jsem, že je to spravedlivý vlk, který by doopravdy nikomu neublížil, tedy pokud by nějaký neřád neurážel červené vlčí máky. V takové situaci jsem si jeho blahosklonností nebyla tak docela jistá. Věnovala jsem jeden mírný úsměv Pery a na Cattana jsem se podívala jen koutkem oka, byl to živý vlk, který se zřejmě ničeho nebál. Pousmála jsem se.

Moc děkuji za odměnu a všem zúčastněným gratuluju!
Chtělo to sice odvahu, ale nakonec to byla paráda! =)

Dobrý červnový večer!
Atimu si pro Vás připravil krátkou tajenku a já mám za úkol Vám ji sem vložit. Tak tedy vkládám =)

http://jyxo.info/uploads/A6/a63780112852149322569bad89ab461184a21e04.jpg

otázky:
1. Jméno správce osudu.
2. Smečka, kterou vede Kessel a Scarita.
3. Čtvrtá výchozí magie.
4. Les, v jehož středu je Mýtina
5. Drobný kamínek, který můžeme sbírat za odměnu.
6. Vlčice s fialovým odznakem na čele.
7. Úkryt, v kterém je nejméně odpovědí.
8. Z jakého rodu je partnerka Takkiho?
9. Území, ve kterém na mapě nalezneme všechny tři národní barvy České republiky.
10. Bílá vlčice ze Smrkové smečky, která má bílý přívěšek.
11. Bílá vlčice, která se byla na akci v Hlubokém moři.
12. Osmé slovo v „To ostatní“ v profilu Atraye.
13. Na jakém místě se nachází umělecký koutek?
14. Kde najdeme všechny novinky, které jsou na Galliree?

Tajenku můžete buď vyplňovat přímo do připravené tabulky, anebo můžete posílat do vzkazu jednotlivé odpovědi a pak zvlášť tajenku, která Vám vyjde. Zkrátka jak to pro Vás bude lepší.

Datum odevzdání: 20. 7. 2015
Místo odevzdání: Atimu - vzkazy

S pozdravem a přáním krásných prázdnin,
Váš Atimu s Freyou v zastoupení

Studánkovýma očima jsem z bezpečí jeskyňky sledovala dešťové kapky, které hlasitě pleskaly na červnovou zem území Zlatavé smečky. Má radost ze zjištění, že Neon souhlasí s návštěvou Atraye byla bezbřehá. Věděla jsem, že si na něho modrošátečkový udělá čas, ať už bude mít na práci cokoli jiného. Mírně jsem se na zdejší alfu usmála. "V našem lese je teď mnoho nových vlků, vlastně je nijak dobře neznám." odmlčela jsem se, až nyní mi došlo, že už nejsme menší rodinnou smečkou Smrkového lesa, ale poměrně početnou skupinou. "Atray má vždy napilno, ale na Vás, totiž na Tebe, si udělá čas vždy." omluvně jsem se pousmála. Můj respekt k Neonovi byl tak velký, že jsem na chvíli zapomněla, jak mám hnědého vlka vlastně oslovovat.
Za krátkou chvíli mi do čenichu narazil známý pach. Perenelle! vykřikla jsem v duchu. Namodralá vlčice, která před notnou dobou vyrůstala ve Smrkovém lese. Byla tvrdohlavá, ale chovala se slušně a ke mně vlastně vždy moc hezky. Urovnala jsem si kožíšek a usměvavýma modravýma očima jsem se na ni podívala. Pery vypadala trochu překvapeně, ale jinak stejně ladně a krásně, jako vždy. "Zdravím, Pery." pozdravila jsem nově příchozí a po očku se podívala na Neona, který tu byl ten, co rozhodoval, jak se věci budou dál vyvíjet. Zamyšleně jsem hleděla na Pery a moc nevnímala, co se okolo mě děje, jen jsem slyšela, že se mě vlčice s dlouhou lesklou srstí na cosi ptá. Třepla jsem hlavou a snažila jsem se nějakým způsobem usměrnit myšlenky a odhadnout, o čem se dva zdejší bavili, když jsem se toulala ve vzpomínkách. "Jsem tu jen na krátkou chvíli. Potřebuju něco malého a červeného od Tvé alfy." usmála jsem se mírně. Neměla jsem ve zvyku dávat najevo to, co si myslím, ale s těmito dvěma nešlo jinak. Můj pohled však brzy zledověl, když se do námi obývané jeskyně přihnal další cizí vlk. Byl jako smršť a v několika okamžicích dokázal úplně změnit klidnou atmosféru, která tu panovala. Neonův pohled ztvrdl a Perenelle se netvářila nijak přátelsky, sledovala jsem tedy, co se bude dít dál. Neon se mi jal vysvětlovat, že tento vlk nepatří do Zlatavé smečky. Bylo mi jasné, že pokud by sem opravdu nepatřil, vynesla by ho alfa s blyštivým přívěskem kolem krku v zubech. Shovívavě jsem se na Neona pousmála a sledovala jsem kouli chlupů, která teď ležela pod Neonovými tlapkami. Zvláštní smečkový zvyk. pomyslela jsem si, ale pak mi došlo, že to tu asi na denním pořádku nebývá.

// Omlouvám se ... ale já to s touhle přípravou na zkoušku opravdu nedávám ... =(

Trochu mě znervózňovalo, jak se na mě Neon díval. Vypadalo to, že se opravdu soustředí na to, co mu říkám, ale navíc zřejmě přemýšlel ještě o něčem dalším. Snad mě nevykáže ze svého území. zadoufala jsem. Napjatě jsem čekala, co odpoví na moji prosbu o doplnění červené barvy na louku. K mému údivu a milému překvapení souhlasil a vypadalo to, že mou prosbou není nijak pobouřen, spíše se tvářil potěšeně. Lehce jsem se usmála a švihla ocáskem do vzduchu. Hurá! zajásala jsem v duchu a znovu jsem se usmála. „Děkuji Ti, jsi velmi laskavý.“ řekla jsem tiše a klidně, byla jsem si jistá, že mě dobře slyší. Modravýma očima jsem mu hleděla do přívětivé vlčí tváře. Tak milé přijetí jsem rozhodně nečekala. Možná je to proto, že je Neon tak dobrým přítelem modrošátečkového. musela jsem se své myšlence na Atraye a Neona, kteří kráčí bok po boku v mé mysli a čas od času do sebe šťouchnou, zasmát.
Nad hlavami se nám náhle začala stahovat černá mračna. Horko, které bylo pro toto období typické, si žádalo svou daň v podobě bouřky. Ani chvíli jsem neváhala a následovala hnědého vlka tam, kam se rozběhl. Chápala jsem, že nechce svůj kožíšek vystavovat dešťovým kapkám, které začaly bez varování těžce padat z tmavé oblohy. Zanedlouho jsme už seděli v malé jeskyni. Netušila jsem, že jsou tu skály. podotkla jsem v duchu a mírně jsem se na Neona pousmála. Na návrh zdejší alfy, že se se mnou vypraví na Západní louky, jsem nadšeně kývla hlavou. „To by bylo výborné!“ řekla jsem. „Myslím, že by ses mohl stavit navštívit Atraye, pokud bys měl chvíli času.“ usmála jsem se na vlka s uhrančivýma očima a blýskavým přívěskem na krku. Atray by jistě ocenil návštěvu tak váženého vlka a přítele, tím jsem si byla jistá. „Doufám, že vlkům Tvé smečky nebude vadit, že opustíš Vaše území.“ podotkla jsme nakonec a věnovala jsem Neonovi zamyšlený pohled. Neměla jsem ve zvyku dávat najevo své emoce, ale hnědavý vlk byl bezprostředním a upřímným. Těchto vlastností jsme si vážila i na svém otci a tihle dva vlci si byli v zásadě opravdu hodně podobní. Na červené vlčí máky jsem se celou svou vlčí duší opravdu těšila.

V očekávání jsem držela ušiska neustále nastražená, doufala jsem totiž, že brzy uslyším nezaměnitelný dusot vlčích tlapek. Ta chvíle se mi zdála jako celá věčnost, jakoby čas vůbec nechtěl ubíhat dopředu a unaveně se vlekl mezi stromy zdejšího lesa. Nakonec jsem však přece jen ucítila sílící pach alfy, měl v sobě nezaměnitelnou autoritu, proto jsem si stoupla trochu rovněji, oklepala jsem se, abych si srovnala srst podél boků a pozorně jsem sledovala světlejší místa mezi stromy. Nedal na sebe dlouho čekat, objevil se mezi stromy, několikrát pootočil hlavu na stranu a usadil se nedaleko mě, ovšem na svém území. Nevypadalo to, že by mě chtěl rozcupovat, dokonce mi připadalo, že se pousmál. Lehce jsem pohodila ocáskem do vzduchu, vánek mi jako vždy cuchal srst. Pozdravil mě. Co mám odpovědět? vyskočila mi náhle v mysli nepříjemná myšlenka. Musela jsem přece něco odpovědět, nemohla jsem tu navždy tiše stát a dívat se do hlubokých a upřímných očí Neonových. "Děkuji, zdravím Tě, Neone." řekla jsem tiše a poměrně klidně. Nutkavá potřeba vysvětlit mu, proč jsem přišla na území jeho smečky, mě na chvíli úplně ovládla. "Nezlob se na mě, že Tě obtěžuji. Přišla jsem Tě ovšem požádat, jestli bys mi nemohl darovat nějaká semínka vlčích máků." odmlčela jsem se. I odsud bylo vidět záplavu červených květů, které tu všude spokojeně rostly. "Na jedné louce chybí červená barva, tak mě napadlo, že bych Tě o ni požádala." dodala jsem opatrně. Věděla jsem, že je Neon na své vlčí máky velmi pyšný, proto jsem si nebyla jistá, jestli by mi mohl nějaké půjčit na území, které nepatřilo žádné smečce. Lehce jsem se usmála a pozorovala Neona studánkovýma očima. Byl mohutnou a reprezentativní alfou. Dobře jsem věděla, že se zná s modrošátečkovým a má ho rád. Alespoň jedna polehčující okolnost. ušklíbla jsem se v duchu.
V tuto chvíli jsem vlastně ani nevěděla, proč jsem se na cizí území vydala, na louce mi to přišlo jako výborný nápad, ale obtěžovat alfu smečky bylo přece jen trochu troufalé, to jsem dobře věděla. Znovu jsem pohodila ocáskem do vzduchu a donutila jsem se soustředit na hnědého vlka, který seděl přede mnou a zvědavě si mě prohlížel.

<<< Přímořské pláně

Lehkým klusem jsem doběhla až k místu, kde se širá pláň měnila na stromy pokrytou zem. Vysoké stromy zvláštně voněly a chránily své území. Na okraji lesa jsem se zastavila, chvíli jsem studánkovýma očima hleděla do neprostupné zelené hmoty, pak jsem udělala pár kroků a zastavila jsem se. Pozná mě? ptala jsem se neustále sama sebe a vzhlédla k nebi. Po chvíli jsem se rozhodla, že zkusím zavýt, byla jsem si sice téměř jistá, že Neona na jeho území cítím, ale přece jen jsem nechtěla opomenout možnost, že se na nějakou dobu vzdálil a ponechal území na hlídání některému z vlků jeho smečky. Prosím, ať mě pozná. Nebyla jsem zvyklá courat po cizím území, proto jsem potichu a pronikavě zavyla a zadoufala, že bude nafialovělý vlk blízko a přijde se zeptat, co tu pohledávám. Žádné jiné členy místní smečky jsem neměla možnost poznat a byla jsem si téměř jistá, že by mě nevítali s otevřenou náručí, ačkoli jsem stála na hranicích a dávala jsem o sobě vědět. Snad nebudu Neona rušit u něčeho důležitého. prolétlo mi splašeně hlavou, opravdu nerada bych nějak narušila chod smečky, ale záchrana louky, na které chyběla barva, jenž nesly rudé vlčí máky, byla přednější a na chvíli potlačila i strach z přijetí a pobývání na cizím území. Musím bezpodmínečně mluvit s hnědým vlkem. umanula jsem si a odhodlaně jsem se zahleděla do zelenavého prostoru.