Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tati ... děkuju, jsi nejlepší táta na světě a bez Tebe bychom tu nebyli, takže ta oslava a to všechno patří, spíše než nám, Tobě ... děkujeme a užívej si víkend mimo město =*
Mám Tě ráda, Freya s myší v hlavě =)

Modravýma očima jsem se podívala nahoru na nebe. Začaly se na něm tvořit velké tmavé mraky a vypadalo to na déšť. Kapky na sebe nenechaly dlouho čekat a zanedlouho létaly z nebe a pleskaly o jehličím pokrytou půdu. Lehce jsem se usmála na děkující Jennu, dokonce do mě šťouchla svým rezavým čenichem. Maličkost. odpověděla jsem jí v duchu a mírně švihla ocáskem do vzduchu, měla jsem radost, že prší, a že se Jenna má kam schovat. Radnymu jsem věnovala tentýž lehký úsměv a zlehka jsem na něho mrkla, pak už jsem se pootočila na Taillu. "Měli bychom se jít schovat." řekla jsem tiše, ačkoli mi kožíšek smáčel studený déšť. "Buď vítána v naší Skále." řekla jsem klidně a ladným krokem jsem se rozešla směrem ke vchodu spodní jeskyně. Radny zatím lehce vyskakoval nahoru k naší jeskyni bet a lehce šťouchl do Jenny, aby ho následovala. Snad se jí tam bude líbit. pomyslela jsem si a opravdu jsem si to z celého srdce přála. Naposledy jsem se za těma dvěma usmála a lehce jsem pohodila hlavou. "Taill, nebude Ti vadit, když využijeme tuto jeskyni?" kývla jsem ke vchodu, ke kterému jsem se čím dál více blížila a v duchu jsem Taillu pobízela, aby mě následovala. "Nemusíš se bát, optám se, zda to jejím obyvatelům nebude vadit." usmála jsem se na svou přítelkyni ze sousedního lesa. Tušila jsem, že kolem nás proběhl Coeden a Aranel, a že jsou tedy kdesi v jeskyni, a pak jsem také cítila silný pach Lieth a mého drahého tatínka. Musím se ho zeptat na přespávání mimo jeskyni bet. připomněla jsem si v duchu. Nechtěla jsem na to za žádnou cenu zapomenout, protože jsem to slíbila Jenně a připadalo mi, že je to nejdůležitější poslání, které teď mám. Poohlédla jsem se po Taille a usmála jsem se na ni na znamení, že je v pořádku, aby šla za mnou a lehce jsem vešla do Skály.

>>> Skála

Vypadalo to, že jsem Jennu ještě stále nepřesvědčila. Vypadalo to, že mě za žádnou cenu nechce nechat spát nikde jinde. Nadechla jsem se a rozhodla jsem se k ní znovu promluvit. Prosím, ať už to přijme. pomyslela jsem si a v tu chvíli jsem si nepřála nic jiného. "Proč bych to pro Radnyho vlčí slečnu neudělala?" řekla jsem tiše a klidně. "Nemusíš si se mnou dělat starosti, nějak to vyřeším, ale Tobě je plně k dispozici jeskyně v druhém patře, ano?" mírně jsem se na ryšavou vlčici podívala. Doufala jsem, že tentokráte už přijme, a že mi s přesvědčováním pomůže i Radny, který na chvíli zmizel, a když se znovu objevil, pronesla Jenna kousavou poznámku. Nebylo to myšlené zle a nad jejím humorem jsem se pobaveně ušklíbla. Je milá. prolétlo mi hlavou a pohodila jsem ocáskem, který lehce pročísl vzduch. Radny mě pochválil, lehce jsem se na něho usmála. Možná je to tím, že mám skvělého bratra. poznamenala jsem v duchu. Pak mé studánkové oči padly k Taille a jejímu blýskavému přívěsku. "Kolik vlků je ve Vaší smečce Taill?" optala jsem se opatrně a mírně jsem sklonila hlavu. Doufala jsem, že tu Taille nic nechybí, že se tu cítí dobře, a že to zvláštní napětí po návštěvě červenohnědého vlka zmizelo. Někdy se musím do Borůvkového lesa podívat. slíbila jsem si. Když jsem o tom tak přemýšlela, měla jsem toho v plánu nějak moc a nebyla jsem si jistá, jestli vše stihnu tak, jak bych si přála. Rozhovor s Atrayem a návštěva Smrti byly teď věcmi nejdůležitějšími. Ačkoli se mi z pohodlí Smrkového lesa pranic nechtělo. Ještě nikam nejdeš. připomněla jsem si v duchu. Studánkovýma očima jsem se podívala nejprve na trojbarevného a pak na jeho Jennu. Přála jsem si, aby nabídku se spaním v jeskyni přijala. Prosím. šeptala jsem si v duchu, jakoby to mohlo cokoli ovlivnit.

// omlouvám se, ale odpovím asi někdy zítra ... nezlobte se =)

Modravýma očima jsem sledovala hnědočerveného vlka. Zběžně se rozloučil a za chvíli nebylo vidět nic, než jeho temnou siluetu plující směrem k Borůvkovému lesu. Podívala jsem se na Taillu, vypadala zmateně a provinile, ačkoli ona sama nic neudělala. Zdálo se, že i Jenna vše bedlivě pozoruje. Tailla se omluvila za to, že se sem člen její smečky vůbec odvážil a optala se Radnyho, proč je mezi nimi vlastně tak napjatá atmosféra. Byla jsem ráda, že můj drahý bráška neváhal ani na chvíli a začal poměrně přesně vyprávět, jak to tehdy bylo. Sama jsem si na uběhlé měsíce pamatovala jen velmi málo a oceňovala jsem, že to má Radny v tak jasné paměti. Studánkovýma očima jsem sledovala, jak tiše a klidně vypráví, co se tehdy stalo. Řekl to více než přesně. prolétlo mi hlavou a lehce jsem se na něho usmála. Byla jsem ráda, že se zachoval rozumně a nepopral se s Faelnirem. Bylo rozhodně lepší, že zůstal v rámci možností klidný a vyrovnaný, byla jsem na něho pyšná a tušila jsem, že je i jeho Jenna. To spaní. připomněla jsem si svůj slib, který jsem dala sama sobě, tedy že poprosím modrošátečkového o pár nocí strávených mimo naši jeskyni. Pak jsem se pootočila zpátky k Taille. Netušila jsem, zda je ta pravá chvíle, ale musela jsem ji utěšit, že za vpád člena její smečky rozhodně nenese vinu ona. "Myslím, že je dobře, že sem přišel, alespoň viděl Radnyho reakci a vyměnil si s ním pár vět. Snad to pomůže." řekla jsem Taille tiše, ale tak, aby mě dobře slyšeli jak Radny, tak jeho rezavá Jenna. Snad se spřátelíme. prolétlo mi hlavou a uvědomila jsem si, že bych si to moc přála, že bych si přála být dobrou přítelkyní Radnyho partnerce. "Když si budeš chtít kdykoli odpočinout, můžeš vyjít po římsách až k druhé jeskyni v pořadí." usmála jsem se na Jennu a kývla čenichem směrem k honosné Skále. "Na zemi by měly ležet hřejivé kožešiny, které tam nanosil Radny. Ta jeskyně je Ti vždy k dispozici, když budeš chtít." řekla jsem tiše a lehce švihla ocáskem, modrýma očima jsem sledovala rezavou vlčici a mírně jsem se usmívala, doufala jsem, že Radny nebude proti a podpoří mě v případě, že by se Jenně nechtělo do jeskyně jít. Byla by přece ostuda a nevychovanost, kdybychom ji nechali spát venku! ubezpečila jsem se v duchu a mírně jsem se usmála na Taillu, zadoufala jsem, že je jí lépe, a že se netrápí něčím, za co sama nemůže. Pak padl můj studánkový pohled na Radnyho, kterému jsem věnovala upřímný úsměv plný podpory. Věděla jsem, že nikdy nezapomenu na to, jak rozumně se zachoval.

Stručně, jasně, výstižně!

Vítejte u první smečkové akce! Jistě jste zvědaví, co bude Vaším prvním úkolem. Tak to nebudeme dlouho natahovat …
Máte za úkol projít si Vámi napsanou povahu svého vlka a zkrátit ji tak, aby se vešla na osm řádků psaného textu. Podmínkou je, že osmiřádkový text musí obsahovat všechny důležité rysy Vaší povahy, aby i vlk, který nezná Vaše jméno, po přečtení Vašeho výtvoru věděl, s jakým vlkem má tu čest. Co do těchto osmi řádků dáte je tedy z velké části na Vás, ale pamatujte, že musíte popsat všechny základní rysy Vašeho vlka a nesmíte ani o jedno slovo přesáhnout osm řádků.
Vámi sepsané povahy budou (s Vaším povolením) zdobit stránky Erynijské smečky a budou přiřazeny k Vašemu vlkovi, proto se této akce prosím zúčastněte všichni, aby měl ve výsledku každý svou vlastní shrnutou povahu =)
Odměnami se nechte překvapit, ale jistě nějaké budou =)
Tak hodně zdaru a příjemnou práci! =)

Se svolením naší ctěné alfy, Vaše Freya =)

EDIT: Že jsi to Ty, tak se rozhodně pořádně zasměj =D

Seasone

Vlčice, která není výjimečná svým vzrůstem, ale uměním. Dokáže zbarvit listí stromů, vytáhnout ze země bílé kvítky sněženek, rozsypat chladné vločky sněhu a vést sluneční paprsky. Její srst je hebká a přechází od jemných odstínů modré až po tmavou, která jí zalévá oblast hřbetu a ohonu. Uhlově černé oči jsou vždy upřímné a jasné, stejně jako ona sama. V její blízkosti je všem vlkům milo. Dost možná plní vlčí přání.

Ledovýma očima jsem napjatě sledovala Radnyho i Faelnira, který se mě snažil uchlácholit pár slovy, že tu nechce dělat žádný nepořádek a usmál se na mě. Možná si to plete, já ho přece nechlácholím. prolétlo mi hlavou. Netušila jsem, co se mezi ním a Radnym stalo a studánkově modře jsem pozorovala rezavou vlčici. Jenna se to rozhodla vyřešit po svém. Nic jsem proti tomu neměla a doufala jsem, že se nestane nic, co by narušilo zdejší mír, klid a ticho. Jenna se však chovala rozumně a její chování jsem dokonce schvalovala. Bylo zřejmě lepší, když na Radnyho mluvila ona a ne já, přece jen si byli zřejmě mnohem blíž. Tailla do řešení také zasáhla, Faelnir byl přece jen člen její smečky, takže jsem naprosto chápala, že ačkoli by ona sama rozhodně problémy dělat nechtěla, bránila by ho, neboť patří na stejné území. Schvalovala jsem její slova stejně jako ta, která pronesla Jenna. Radny se po nekonečné chvíli přece jen obrátil od návštěvníka směrem k nám, věnoval mi pohled jeho hlubokých očí, zlehka jsem se na něho usmála. Je rozumný. prolétlo mi hlavou a opravdu jsem o tom byla skálopevně přesvědčená. Radnyho slova, která nasměroval k Taille mě však zlehka znepokojila. Diplomatická Freya. ohrnula jsem v duchu sama nad sebou čenich a modravě pozorovala návštěvníka. Na malou chvíli jsem z něho spustila oči a věnovala jsem klidný úsměv Jenně, Taille i Radnymu. Pak jsem švihla ocáskem do vzduchu a otočila jsem se zpátky k hnědému vlkovi. "Jsi spokojený?" řekla jsem ledově klidně a zadoufala, že ano, protože jsem tu nehodlala trpět žádné hádky ani tahanice. Čenich tříbarevného do mě zlehka šťouchl, pootočila jsem se k němu a šťouchnutí jsem mu oplatila. Doufala jsem, že se na mě nebude zlobit za to, že jsem zasáhla do řešení jeho sporů. Přece jen to nebyla moje věc, ovšem bylo to na území Smrkové smečky a já jsem možná až příliš úpěnlivě chtěla udržet mír, který tu vládl. Atray bude na Radnyho pyšný. tím jsem si byla jistá. Na chvíli jsem však musela od svých myšlenek utéct a vrátila jsem se celou svou myslí zpátky k Faelnirovi. "Tvá drahá alfa má pravdu, pokud tu nepotřebuješ vyřizovat nic dalšího, opusť prosím naše území." pronesla jsem ledově a pomalu jsem se otočila k Radnymu, zda s takovým postupem souhlasí. "Pamatuj na to, že tu nejsi brán jako nepřítel, ale možná bys mohl oprášit své slušné vychování." zlehka jsem do něho rýpla, aby si nemyslel, že jsem zapomněla na to, na co zapomněl on. Každý vlk by měl zdravit, tím spíše dámy. opakovala jsem si v hlavě a přísně jsem měřila hnědého vlka svýma modravýma očima. Byla jsem ráda, že mám oporu v Radnym, Taille i Jenně a byla jsem za ni více než vděčná.

// Nezkazíš =) já se omlouvám, pořadí jsem asi nedodržela já a přeskočila jsem Tě, promiň, tak navrhuju Faelnir, Taill, Radny, Frey a Ty? =)

Modravě jsem hleděla na Radnyho a čekala jsem, jak mi vysvětlí svůj zvláštní dotaz. Hleděl na mě více než zmateně, po chvíli se zeptal, kdo ulovil kamzíka, který už nějaký čas ležel před Skálou. Zamyslela jsem se. "Přinesla ho Lieth." odpověděla jsem mu a lehce zmateně jsem ho sledovala. Trochu jsem se uklidnila, když začal mluvit s Taillou, která se představila Jenně a významně se na mě podívala. Přála si ji poznat a teď ji tu má. pomyslela jsem si spokojeně a studánkovýma očima jsem sklouzla k jejímu přívěsku, který mi před chvílí půjčila. Dokáže omráčit vlka a jak? ptala jsem se sama sebe v duchu, protože jsem si to nedokázala představit a nechtěla jsem Taillu rušit ve vysvětlování o nově obnovené Borůvkové smečce. Byla jsem moc ráda, že je tu se mnou Tailla a slíbila jsem si, že mé spaní v jiné jeskyni domluvím s Atrayem hned, jak uvidím na delší čas jeho modravý šáteček, na který jsem se už těšila.
Najednou se mi do čenichu dostal pach, který jsem necítila pěknou řádku měsíců, ale znala jsem ho. Vlče. uvědomila jsem si a jakmile se mezi stromy objevil hnědavý kožíšek, bylo mi jasné, komu patří. Fealnir. řekl hlas v mé hlavě. Studánkovýma očima jsem ho sledovala, nevypadal nijak šťastně. Tailla poznamenala, že doufá, že se v Borůvkové smečce nestalo nic špatného. Z postoje Fealnira jsem spíš usuzovala, že má přímý spor s Radnym. Oslovil totiž výlučně jeho, což se mi zdálo nevychované a hrubé. Rozhodla jsem se proto po pár Radnyho slovech sama promluvit. Nejprve jsem se studánkovýma očima podívala na Radnyho, který se prošel okolo hosta a cosi zasyčel, a s výrazem, který značil, aby zůstával klidný, dokonce jsem mu věnovala krátký a letmý úsměv, jsem se dala do řeči. "Vítej Fealnire. Pojď prosím sem, nechceš-li od nás hned utéct nebo zde udělat něco neomluvitelně drzého." doufala jsem, že se vrátí i Radny, pokojně si sedne k Jenně a jejich spor se vyřeší klidnou cestou. Zatím to tak nevypadalo. Nechtěla jsem do řešení neshod svého brášky nijak zasahovat, ale současně jsem nechtěla tolerovat žádnou rvačku. Pokud se Fealnir přišel omluvit, nebo něco vyřešit, byla jsem ochotná udržet mezi ním a Radnym jakési chvilkové příměří. Byla jsem přesvědčena, že by to bylo nejlepší řešení a s konejšivým výrazem v očích, které se jiným mohli zdát ledové jsem se zahleděla do Radnyho hlubokých zraků. Zadoufala jsem, že i Tailla a Jenna budou stát za mým názorem a vložením se do věci těch dvou.

Nemohla jsem se ubránit lehkému pobavení, které jsem měla při pohledu na Radnyho a Jennu. Jeho rezavá vlčice měla svůj vytříbený smysl pro humor a vypadalo to, že je překvapená mou reakcí. Vypadalo to, že se s Radnym skvěle doplňují. Kéž by to tak bylo navždy. pomyslela jsem si a lehce jsem švihla ocáskem, pak jsem se vrátila studánkovýma očima k bráškovi. Ptal se Tailly, co je nového v Borůvkové smečce. Byla jsem ráda, že mu její návštěva nevadí. Jeho další otázka mě však překvapila. Optal se, kde je Skyla. Moje drahá tetička. prolétlo mi hlavou. Tuhle vlčici se zvláštní povahou jsem už nějaký čas neviděla a vůbec jsem netušila, kde se teď potuluje. Nevěděla jsem proto, proč se na ni Radny ptá a mírně jsem naklonila hlavu na stranu. Pak jsem se odhodlala odpovědět. "Radny, jsem si jistá, že se na našem území Skyla rozhodně nenachází." řekla jsem klidně a mírně, doufala jsem, že mu to nijak neublíží. "Možná sis její pach spletl s nějakým jiným." řekla jsem klidně. Radny se mi zdál rozrušený a nesvůj. Chápala jsem to ve směru toho, že si přivedl Jennu, ale nevěděla jsem, proč je zmatený pachem Skyly, která tu vůbec nebyla. Doufala jsem, že se to nějak vysvětlí. Teď tu bude bydlet i Jenna. došlo mi a přála jsem si, aby tu Radny opravdu zůstal spolu s ní a nikam neodcházel. Modrošátečkový bude mít jistě velkou radost. pomyslela jsem si a v duchu jsem se musela usmát. Jenna bude s Radnym zřejmě přebývat v naší jeskyni. uvědomila jsem si a slíbila jsem si, že se optám Atraye, zda bych nemohla na nějaký čas přebývat u něho, nebo v dolejší jeskyni, abych je nijak nerušila. Dokonce jsem se na změnu svého útočiště těšila. Pak mě napadlo, že by o tom zvláštním pocitu Radnyho mohla něco vědět Jenna a zvídavě jsem se na ni podívala modravýma očima. Kéž by mi někdo z nich vysvětlil, proč tu cítí Skylu.

// Tailluško odpusť mi prosím, že jsem nepočkala, já jsem ... mu musela odepsat ... =)

Počasí se pomalu uklidnilo a z nebe přestaly létat těžké dešťové kapky. Nebylo takové horko, jako v předchozích dnech, což mi nijak nevadilo. Stále jsem byla lehce překvapena z Taillina půjčení přívěsku. Nesmírně jsem si toho vážila a dlouhou chvíli jsem se z toho vzpamatovávala.
Po chvíli se Smrkový les znovu zaplnil vlky. Lieth odněkud donesla čerstvé maso. Cítila jsem Atraye, ačkoli jsem ho neviděla, představovala jsem si, jak si první bere z kořisti kus masa. Slušelo se to, byl naší alfou a měl v tomto úplnou přednost. Studánkovýma očima jsem se podívala na Taillu. "Pokud máš hlad, myslím, že by sis mohla vzít kus masa, které přinesla Skyl." řekla jsem jí klidně a lehce jsem kývla hlavou směrem k úlovku. Snad by to nikomu nevadilo. pomyslela jsem si, ale byla jsem přesvědčena, že ne. Indil, Coeden a Aranel se zatím vydali na obchůzku po Erynijském lese. Krátce jsem se za nimi podívala a pohodila ocáskem do vzduchu. Pak mě do čenichu praštil známý pach, který jsem vždy cítila neskutečně ráda. Radny! ozvalo se okamžitě v mé hlavě. Cítila jsem také rezavou vlčici Jennu. Doprovází ho, ostatně jak už je tu skoro zvykem. v duchu jsem se nad tou myšlenkou ušklíbla a s lehkým úsměvem jsem se podívala k Taille. "Míří sem Radny a cítím i jeho partnerku, konečně ji poznáš." řekla jsem klidně a dál jsem modravě sledovala prostor před sebou v očekávání, že se dříve nebo později někde mezi stromy objeví onen známý a barevný kožíšek. Nepletla jsem se, za chvíli už tu stál i se svou rezavou a zdravil. "Také Tě zdravím, Radny. I Tebe Jenno." odpověděla jsem na jeho pozdrav a zároveň jsem kývla na vlčici, kterou jsem znala z předešlé návštěvy. Radny se na mě významně usmál a představil Jennu Taille a zřejmě i mně jako svou partnerku. Konečně nám oznámil něco, co bylo dávno jasné. prolétlo mi hlavou a musela jsem se nad tím v duchu zakřenit. Na své tváři jsem však nedala nic znát a jen jsem zlehka naklonila hlavu na stranu se zvláštním výrazem ve studánkových očích. Ledově jsem si Radnyho změřila studánkovým pohledem, pak jsem se pootočila k rezavé. "Ať Tě ten můj bráška moc netrápí." pronesla jsem klidně a mírně jsem se na ni usmála. Byla jsem ráda, že si Radny našel někoho, kdo mu bude dělat společnost. Vlčata! Mohla bych být tetička! problesklo mi hlavou a musela jsem se tomu nápadu mírně usmát. Pak jsem se znovu podívala na Radnyho, vypadal nervózně, netušila jsem proč a doufala jsem, že mě zná natolik, aby věděl, že já mu problémy jistě dělat nebudu. "Pokud na mě nezapomeneš, vítám tu zpátky jak Tebe, tak Tvou drahou Jennu." řekla jsem mu přátelsky, usmála jsem se a zlehka jsem do něho šťouchla čenichem. Neměla jsem se proč zlobit, byl to můj nejmilejší bráška a nadevše jsem ho zbožňovala. Jenna vypadala mile a otevřeně, nenašla jsem na ní zatím jedinou chybu a byla jsem za to moc ráda. Po očku jsem se podívala směrem k Taille a pousmála jsem se. Byla jsem zvědavá, co mi na to všechno za nějaký čas řekne ona. Pak jsem věnovala studánkový pohled Radnymu a natočila jsem hlavu mírně na stranu.

// Dobré odpoledne, to je těžká otázka ... nevím, co by byla ta nejsprávnější volba. Vodopády znějí výborně, ale u Ostružinové louky mi imponuje, že připomíná SazXeen a ač se Vám to možná nebude zdát důležité, snad by z toho měla radost. Nevím ... zřejmě nebudu ten, kdo Vám s rozhodováním pomůže, ale jsem tedy pro Ostružinovou louku. Ať bude rozhodnutí ostatních jakékoli, budu ho samozřejmě respektovat, takže se jistě rozhodnete správně =)

Krásný zbytek dne, Vaše beta, co se na to nehodí =) =)

P. S. Radny, jsem pyšná na svého brášku! =) =)

EDIT: Děkujeme Elise za popis a Noxovi za vložení! =) =)

Pozorně jsem poslouchala vše, co mi Tailla povídala. Nejprve ji zajímal můj názor na Radnyho novou partnerku, o které jsme vlastně ještě nevěděli. "Poslyš, je to tajemství!" řekla jsem šeptem a pak jsem tiše pokračovala: "Jsou to jen mé domněnky, nic víc. Je milá, ale příliš ji neznám, což snad brzy napravíme." lehce jsem se ušklíbla a vzpomínala na rezavou vlčici, která tu s Radnym pár dní strávila. Tailla mi vyprávěla o jejím činu, který provedla spolu se Stormem. Obnovili Borůvkovou smečku? prolétlo mi hlavou, ale snažila jsem se dál řádně poslouchat. Tailla byla rozpačitá z toho, že ji obnovili bez Hotaru. Hotaru mívala svého ohnivého ptáčka. vzpomněla jsem si a v mysli se mi vybavil její obraz. Dál jsem se však věnovala Taillinu vyprávění. "Třeba se vrátí i ostatní." nadhodila jsem a lehce jsem do Tailly šťouchla čenichem, abych jí dokázala, že tomu věřím. Doufala jsem, že jí to trochu upokojí a ubezpečí v tom, že udělali se Stormem dobře. "Příště přiveď i Storma." navrhla jsem, protože jsem si až po chvíli uvědomila, že je tu vlastně sama a její partner si o ní třeba dělá starosti, nebo bezmyšlenkovitě bloumá po lese. Měla jsem Taillu upřímně ráda, ale chápala jsem, že má doma svou rodinu a nemůže tu se mnou celé dny poskakovat a hrát si. Bývaly doby, kdy jsme se přetahovaly o šišky, ty však zmizely a byly dávno pryč. Čas letěl neúprosně kupředu a nebylo jej možné nijak zastavit. Tailla si s tím však hlavu nelámala a začala si sundavat svůj třpytivý přívěsek. Snad ho nechce odložit?! napadlo mě a zděšeně jsem se na ni dívala. Ve studánkových očích se mi brzy začal odrážet i strach, když jsem zjistila, co má za lubem. Tailla mi svůj přívěsek ladně přehodila přes krk. Páni! pomyslela jsem si a vylekaně jsem se dívala na svou kamarádku. Chvíli jsem se studánkově dívala na to stříbřité a houpající se na mém krku. Byl to kouzelný pocit, pak jsem vstala a opatrně jsem vrátila kouzelnou věcičku na Taillin krk. "Nesmírně si vážím toho, že jsi mi půjčila svou ozdobu, ale patří Tobě! Vždycky bude." usmála jsem se na ni a mírně pohodila huňatým ocáskem na znamení, že jsem doopravdy neskutečně vděčná za těch pár minut, které jsem mohla strávit s přívěskem na krku. Byla jsem si jistá, že to pro mě ještě nikdy nikdo neudělal.

Od Tailly jsem snad ani nemohla čekat nic jiného. Dříve, než jsem ze sebe stačila vypravit nějaká další slova, si drahá Tailla položila tlapky přes moje záda a oslintala mě tak, že jsem cítila, jak mi mokne srst. Nezměnila se! pomyslela jsem si v duchu a lehce jsem se oklepala, když ze mě konečně spustila tlapky zase dolů a sedla si na jehličím pokrytou zem. Coeden se rozloučil a odešel, mírně jsem na něho kývla a usmála jsem se za ním. Bylo od něho milé, že sem Taillu doprovodil, je to hodný vlk. pomyslela jsem si a byla jsem ráda, že je on i jeho Aranel ve Smrkové smečce. Začínala jsem tušit, že je na ně naprosté spolehnutí. Teď však nastal čas na odpovědi. Tailla se mě ptala, jak se mi po dobu, co jsme se neviděly, dařilo. Když jsem tiše vzpomínala, uvědomila jsem si, že jsem ji nepotkala celou věčnost. Proto jsem se nadechla a snažila jsem se v pár větách zachytit to, co bylo důležité. "Nejprve jsem se setkala s Atrayem a Radnym. Chodili jsme po tom našem vlčím světě a navštívili dost odlehlá místa. Poté jsme se vrátili sem a obnovili jsme Smrkovou smečku. Radny si zatím našel přítelkyni." podotkla jsem a bylo to vůbec poprvé, co jsem si přiznala, že mi bráška už tak úplně nepatří, ačkoli se mi nesvěřil s tím, že by s Jennou chtěl žít. Vycítila jsem to z jeho postoje a zamilovaných očí. Ty zvláštní ohníčky v nich totiž nemíval.
Modravýma očima jsem pozorně sledovala Taillu, voněla zvláštně. Smečkou. došlo mi, ale nemohla jsem rozpoznat, jaká smečka to je. Byla to zvláštní nasládlá vůně. "Jak se dařilo Tobě?" zeptala jsem se nakonec a lehce jsem pohodila ocáskem směrem k ní, na tváři se mi zračil upřímný a milý úsměv. Měla jsem tu nejupřímnější radost, že je tu Tailla konečně na návštěvě a doufala jsem, že to nebude vadit ani Atrayovi. Na krátký okamžik mezi nás přiběhla Indil, ale hned zase odběhla, nestačila jsem jí ani odpovědět, ale snažila jsem se za ní dívat modravýma očima a doufala jsem, že na sebe dá pozor. Nechtěla jsem, aby se komukoli ze smečky cokoli stalo.
"No tak povídej!" pobídla jsem nakonec Taillu. Dokonce jsem u toho zlehka poskočila a doufala jsem, že mi bude vyprávět všechno, co se jí za tu dobu událo. Měla jsem mlhavé tušení, že toho nebylo málo. Studánkové oči opět zaujal onen lesklý přívěsek na jejím krku. Za krátkou dobu jsem se jí však znovu podívala do očí. Pohledem jsem se omlouvala a doufala jsem, že jí to moje přívěskové kochání nijak nevadí.