Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Já?! :O
Páni, moc děkuju za výhru a nevšední akci =) =)

Ledově modrýma očima jsem si měřila všechny přítomné a navíc cizí vlky. Přibyla tu ještě jedna pro mě neznámá a před časem přijatá vlčice a po dlouhé době se z potulek vrátila i Skyl. Bylo tu opravdu živo a tak jsem se musela doslova přinutit, abych dávala pozor na Atrayova slova. Hnědou vlčici i jejího vlčka přijal modrošátečkový do smečky. Snad nebudou dělat žádné potíže. Atrayovi i Radnymu jsem bezmezně věřila, jim ale ne. Byli to dva drzí vlci, kteří teď měli patřit do smečky a měli jí být přínosem. Tušila jsem, že kdyby nebyli, Radny by je rychle vyprovodil za hranice a já bych mu s tím mileráda pomohla. Hnědá vlčice záhy vznesla kousavý dotaz, kde budou bydlet. No jistě. prolétlo mi hlavou a poprvé jsem se donutila promluvit. Ledovým zrakem jsem jí hleděla přímo do očí. "Za zády máš Skálu, dole je jeskyně, která bude Tobě a Tvému příteli domovem. Žijí tam však vlci, kteří tu byli doma dávno před Vámi, proto na to berte ohled." na krátkou chvíli jsem se podívala i na vlka a můj ledový hlas na okamžik utichl. "Nad Vámi je jeskyně, kde bydlí Radny se svou partnerkou Jennou." opět jsem se odmlčela, abych mohla výklad o Skále ukončit. "Nejvýše pak přebývá Atray, naše alfa." doplnila jsem a ztichla jsem úplně. Studánkové oči jsem však nespouštěla ani z jednoho z nich. Pak jsem se přece jen pootočila a usmála jsem se na Radnyho i Atraye a po očku mrkla i na zbytek smečky. Všem těm vlkům jsem byla moc vděčná, že tu jsou a stojí při dobrém jménu Smrkové smečky, byl to asi největší důkaz jejich oddanosti tomuto lesu a já jsem na něj byla patřičně hrdá.

// omlouvám se za krátkost, anatomie je v tuto chvíli přednější, ale nechtěla jsem zdržovat =)

Nejmilejší slečno s ohněm,
nevím co psát, snad jen že chápu.
(S)měj se krásně, ať se Ti daří a nezapomínej, že Tě mám moc ráda!
With love mouse <3

P. S. Těším se na spálená záda! =)

// Děkuji =)

// No já tedy nevím, proč mi to tak přijde, ale dodržuje se ještě nějaké pořadí?

Omlouvám se, ale ... bohužel mám ve stejný čas maturiťák od střední, kam musím jít díky slibu, který jsem dala kamarádům.
Tak si sraz moc užijte a mějte se vlkovitě =) =)

Ledově chladnýma očima jsem sledovala vlky stojící proti nám, jestli mi nebylo něco po chuti, tak to byli oni. Jejich nabubřelá a drzá slova mě pálila v hlavě, ale nedávala jsem tomu žádnou váhu. Zřejmě jim to přijde velice legrační. štekla jsem po nich v duchu, ale dál jsem nehybně stála a ledově jsem si je měřila. Radny mě pozdravil, zlehka jsem sklonila hlavu a poklonila se, pak jsem se usmála na Aranel a Jennu, lehce kývla na Coedena a dlouho jsem se dívala na mou modrošátečkovou alfu. Radny dokonce okřikl jednoho z vlků, nespokojeně jsem švihla ocáskem do vzduchu, když jsem slyšela, kam se ubírá zvláštně ostrá debata, v níž se jedna strana snažila komicky obhajovat a ta druhá stála klidně proti nim. Cítila jsem však, že je tu téměř hmatatelné napětí a netušila jsem, jak se to vyřeší. V hlavě jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych něco řekla, přišlo mi ale, že je Atray mnohem lepším řečníkem s tvrdě sametovým hlasem a Radny jeho dobrým pomocníkem, proto jsem se rozhodla mlčet a byla jsem ráda, že mi po boku stojí vlci ze smečky. Modravýma očima jsem tedy sledovala cizince a uvnitř mě se vzdouvala čím dál větší nechuť. Sprostě drzá slova mě rozčilovala. Zřejmě nemají ani kousek dobrého vychování. prolétlo mi hlavou a v tu chvíli jsem byla značně rozezlena na jejich rodiče, kteří je nedokázali naučit ani slušnému vychování a zřejmě tedy ani ničemu dalšímu. Byla jsem ráda, že mezi tyhle drzé vlky nepatřím, že vím, že se na cizí území rozhodně nechodí poštěkávat po alfách, a že je všechno tohle nevychované a mně cizí. Málem jsem sebou cukla, když se ozvala sněhově bílá Aranel. Z jejího hlasu se dalo vyčíst jasné podráždění. Nehodlala se smířit s těmi zvláštními slovy, která vypouštěla proti nám stojící skupinka. Já jsem zatím zůstávala tiše a v hlavě jsem si formulovala ostře ledové věty, které se mi draly na jazyk jedna za druhou. Studánkovýma očima jsem propalovala nevychovance a pečlivě jsem sledovala, co se bude dít dál. Takovéhle vlky jsem nikdy neviděla. současně jsem zadoufala, že už také nikdy neuvidím, nebyl zde nikdo, s kým bych se chtěla blíže poznávat, to už bych se raději přátelila s kusem ledu.

1. balonek s vodou - Atray
2. balonek s vodou - Tailla
3. balonek s vodou - Jenna
1. toaletní papír - Radny
2. toaletní papír - Atimu
1. vejce - Cora
2. vejce - Hotaru

<3 =P

// Frey píše po Aranel ...

<<< Skála

Ladným krokem jsem vyšla ze spodní jeskyně a moje studánkové oči se nestačily divit. Kromě vlků, kteří patřili do smečky, se tu totiž vyskytovala poměrně početná skupina vlků, kteří do ní rozhodně nepatřili. Jediné, co jsem zaslechla a dodalo mi to jakousi jistotu toho, že tu bude brzy pořádek, bylo Atrayovo prohlášení k jedné z vlčic, že je nyní členkou smečky. To sem všichni přišli žádat o členství ve smečce? ptala jsem se sama sebe v duchu, ale tomu jsem zkrátka nedokázala uvěřit. Věnovala jsem lehký úsměv ryšavé Jenně a pak jsem své studánkové oči stočila k neznámým vlkům. Dva z nich byli dozajista párem, bylo to jasné z jejich postoje, ačkoli jsem je neslyšela mluvit. Vlčice měla na svém krku zvláštní náhrdelník, který mě sice uchvacoval, ale nedávala jsem to na sobě znát. Jejímu partnerovi se na krku houpal jakýsi průhledný křišťál, který byl také skvostem mezi náhrdelníky, ale ani při pohledu na tento přívěšek jsem nedala znát žádné nadšení. Pořád to byli cizí vlci na našem území a já jsem netušila, co tu vlastně dělají a proč tu postávají. Dalším cizincem byl vlk s fialkovýma očima, který měl zvláštně hnědou barvu. A tenhle? optala jsem se sama sebe v duchu, ale odpověď na otázku, co tu vlastně dělá nebo hledá, jsem neznala. Posledním neznámým, kterého jsem viděla byl vlk se zvláštní maskou kolem očí. Je jich tu moc. uzavřela jsem své pozorování a zůstala jsem stát za modrošátečkovým a Radnym, protože jsem věřila, že jestli tuhle situaci někdo vyřeší, budou to právě oni dva. Samozřejmě, že jsem byla připravená zasáhnout, nebo cokoli poznamenat, ale tiše jsem doufala, že to nebude třeba a ledovýma očima jsem si prohlížela všechny nově příchozí vlky a vlčici. Stala se snad z našeho lesa turistická destinace? ptala jsem se sama sebe v duchu a podtón, který měl můj vnitřní hlas, byl značně cítit rozladěností. Rozhodla jsem se, že se do toho nebudu plést, ale neměla jsem v plánu ani odcházet. Ledově klidně jsem hleděla před sebe a nikoho, z těch cizích, jsem si nezapomněla pečlivě prohlédnout.

Na chvíli jsem zřejmě usnula, protože když jsem otevřela studánkové zraky, málem jsem jeskyni nepoznala. Do čenichu mi narážely různé pachy, uvědomovala jsem si, že je tam pach modrošátečkového, Radnyho i jeho Jenny. Pak jsem cítila Indil a Coedena, ale další pachy jsem rozlišovala jen těžko. Tolik cizích vlků na našem území? pomyslela jsem si. Než jsem usnula, nijak mi to nevadilo, protože jsem tušila, že si s tím Atray s Radnym velmi dobře poradí a i dalším členům smečky jsem důvěřovala, teď mi to však nedávalo potřebný klid. Nedokázala jsem pochopit, proč by se tu ocitlo takové procesí. Jediný pach, který mi tu chyběl, byl pach Taill. Nejspíše se vrátila na své území. Rozhodně jim tam chyběla. uklidnila jsem se v duchu a ladně jsem vyskočila na všechny čtyři tlapky. Dost možná nebylo moudré chodit ven právě teď, když tu bylo tolik vlků a já jsem zrovna necítila potřebu společnosti někoho, koho neznám. Jenže na druhou stranu jsem byla zřejmě jediná, co nic nedělala a jen tiše naslouchala rozhovoru, který byl kdesi venku veden. Jít či nejít? ptala jsem se sama sebe v duchu a nedokázala jsem najít vhodnou odpověď. Buď ještě zhorším a zamotám situaci, nebo si mě nikdo nevšimne. přeříkala jsem všechny možnosti, které mě napadaly, ale stejně jsem si nebyla jistá, jestli je vhodné vycházet. Nakonec jsem se přece jen odhodlala, otřepala jsem se, aby se mi všechna srst srovnala podél boků a ladným krokem jsem se vydala k východu s jeskyně, která mi byla tak milou společnicí a navíc úkrytem.

>>> Smrkový les

Musela jsem si chvíli zvykat na přítmí, které v jeskyni panovalo. Dlouho jsem nebyla v přízemí a tak se mé studánkové oči zvědavě rozhlédly kolem sebe. Bylo to tu prostorné a přesně takové, jaké jsem si to pamatovala. Lehce jsem se usmála do šera a ustoupila stranou od vchodu. Nejprve jsem se posadila a pak jsem se pomalu položila na chladnou zem. Cítila jsem pachy cizích vlků, ale věděla jsem, že se o to Radny a Atrayem postarají. Nebylo to dost možná zcela správné a pochybovala jsem nad svým rozhodnutím, ale stejně jsem zůstávala ležet na kamenné zemi. Zlehka jsem přivřela modravé zraky a hlavu jsem si položila na přední tlapky tak, abych stále viděla na vchod do jeskyně. Kde je? prolétlo mi hlavou a ta nepříjemně bodavá myšlenka mě na krátkou chvíli zcela ovládla. Připadala jsem si, jakoby mi do srdce vrazila mrazivý rampouch. Teď už bylo pozdě ptát se na to, kde je. Začínalo být čím dál jasnější, že se nevrátí, že tu budeme s Radnym a modrošátečkovým sami. Byla jsem nesmírně vděčná za to, že tu byli právě oni dva. Poskytovali mi totiž jistotu a rodinnou lásku, kterou jsem potřebovala a byla ochotna chránit před vším zlým. Doufala jsem, že bude Radny šťastný ve svém partnerství a v duchu jsem se upřímně zasmála tomu, jak Jennu poslouchá a jak se uklidnil a zmoudřel. Měla na něj ten nejlepší vliv a já jsem za to byla ráda. Přála jsem si, aby byl šťastný i Atray, byl to nejvěrnější vlk, kterého jsem znala a vlastně vůbec ten nejlepší. Jeho modravý šáteček mu dodával na eleganci a mým jediným přáním bylo, aby ho již nikdo neranil. No a co Ty? ozval se kousavý hlas v mé hlavě, který byl téměř hmatatelně cítit ironií a jakousi potměšilostí. Nedokázala jsem si vysvětlit, jak se mohu sama sobě posmívat a ubližovat, ale v tuto chvíli tomu tak bylo a já jsem s tím nemohla dělat vůbec nic, než čekat, až tento stav, kdy jsem se nenáviděla za to, co jsem, pomine. Snad jsem si ani nepřála, aby to přešlo rychle. Málokdo mě viděl, jak se utápím sama sobě, protože jsem na sobě nedávala nic znát a tušila jsem, že mě tady v jeskyni chrání i zvláštní a měkká tma, která mě přikrývala jako konejšivá deka.

Drazí vlci smečky Erynijské,
sešli jsme se tu dnes, abychom (konečně) ohodnotili a ocenili vaše snahu a ochotu účastnit se první smečkové akce s názvem „Stručně, jasně, výstižně!“. Za menší (větší) zpoždění se omlouváme (úprava: se omlouvá Freya, jenž je naprosto mimo), ale nebojte, nezapomněli jsme (úprava: modrošátečkový nezapomněl). Jsme rádi, že jste se všichni zapojili a doufáme, že se vám akce líbila. Vaše „stručné“ povahy se bez výjimky povedly a brzy (pokud se k tomu někdo nejmenovaný, autor tohoto výžblebtu ehm, dokope ... úprava: Atray chtěl říci, že to tam při nejbližší volné chvíli přidá =)) se objeví u profilů vašich vlků na našem smečkovém webu.
Bez delších průtahů, vaší odměnou budiž chvála a díky od alfy a bet a také 20 oblázků a 5 safírů do vašich inventářů! Doufám, že s výhrou dobře naložíte a že už se těšíte na další smečkové akce.
Ještě jednou děkujeme za vaše krásné výtvory a přeje pěkný zbytek víkendu,
Vaši,
Atray & Freya (Promiňte, prosím!)

Přeji dobré odpoledne, klaním se a děkuji za akci =)

Klidně na Tebe počkám, jsem od ráda do večera ve škole, takže ... chápu =)