Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Erynijský les

Lehkým klusem jsem se přenesla přes hranice a konečně jsem mohla pokračovat po půdě, která nepatřila podle pachů nikomu. Cítila jsem tu jen zvířata, která by se podle pachu dala rozhodně ulovit. Jejich pach mi byl povědomý, ale nemohla jsem si za nic na světě vzpomenout, jak ono zvíře vypadá. Každopádně tu byly všude otisky kopyt. Zřejmě tudy někam přechází. poznamenala jsem v duchu a lehce jsem se styděla za to, že řádně neznám ani bezprostřední okolí území, na kterém jsem od vlčete vyrůstala a žila. Díky těmto otiskům v půdě jsem musela trochu zvolnit, protože tu byly značné hrboly a já jsem opravdu netoužila o žádný úraz. Kde bych Teď sháněla Hotaru a jejího hořícího ptáčka? pomyslela jsem si lehce pobaveně. Tahle vzpomínka na Fénixe a jeho majitelku mě rozesmutnila, proto jsem si umanula, že jakmile se vrátím a chvíli pobudu na domácí půdě, vadám se hledat Hotaru. Měla jsem totiž pocit, že to té milé vlčici s odznaky a věcmi, které mě fascinovaly dlužím. Návštěvu dlužím možná i jiným. napomenula jsem se. Dobře jsem věděla, že jsou tu vlci, které jsem až příliš dlouho neviděla. Problémem bylo, že jsem o většině z nich ani nevěděla, kde žijí. Díky přemýšlení mi cesta přes nerovné území rychle utekla a před modravými zraky už se mi otvíral pohled na vysoké jehličnaté stromy.

>>> Jedlový pás

Většina vlků z naší smečky byla stále na lovu. Jsou pryč už poměrně dlouhou dobu. pomyslela jsem si, ale doufala jsem, že je vše v nejlepším pořádku. Pak jsem se znenadání zvedla na všechny čtyři, otřásla jsem se, aby mi všechna srst poslušně splývala podél boků, a pak jsem se zhluboka nadechla. Rozhodla jsem se totiž v setině vteřiny, že se vydám za Smrtí hned teď. Přece jen bylo poměrně teplé zimní počasí, takže mi téměř nic nebránilo v cestě.Jediná věc, která mi lehce kazila náladu byla ta, že jsem se o svém odchodu nemohla domluvit s hlavou smečky, tedy modrošátečkovým a mnou milovaným. Řeknu to Atimovi. rozhodla jsem se nakonec, protože jsem odsud nechtěla odcházet s vědomím, že o mně nikdo nebude nic vědět. Proto jsem po chvíli váhání přistoupila s lehce ledovým pohledem ve studánkových očích k lehce našedlému vlkovi s rudýma očima. "Atimu? Chtěla bych Tě o něco požádat." promluvila jsem klidným a vyrovnaným hlasem. "Mohl bys prosím vyřídit Atrayovi, že jsem se vydala ke Smrti? Jistě se brzy vrátím." dodala jsem nakonec a lehce švihla ocáskem do vzduchu. "Dobře to tu hlídej." udělila jsem mu nelehký úkol a mírně jsem se pousmála. Tenhle šedavý vlček si nebyl nikdy příliš jistý sám sebou, co byla trochu škoda. Byl poměrně milý, ačkoli trochu roztržitý, rozhodně nikoho neurážel ani neponižoval. Naposledy jsem na něho pohlédla s nadějí v očích, že vše vyřídí, a pak už jsem se otočila ke Skále i Atimovi zády a pomalým krokem jsem se rozešla směrem, kterým jsem tušila hranice našeho lesa. Věděla jsem, že musím projít přes Západní Galtavar a doufala jsem, že se od mé poslední návštěvy této oblasti nic nezměnilo a toto místo neobývá žádná smečka. Rozhodně jsem totiž nechtěla vyvolávat konflikty, ani nic podobného.
Po chvilce jsem se ladně rozklusala a nechávala jsem za sebou svůj milovaný Smrkový les i vodopády, od kterých jsem běžela přesně na opačnou stranu. Měkká jehličím pokrytá půda mi příjemně ubíhala pod tlapkami. Už dlouhou dobu jsem nikde nebyla. Od znovuzaložení naší smečky jsem se držela pouze v Erynijském lese a rozhodně jsem toho ani na chvilku nelitovala. Snad Atimu vše vyřídí. přála jsem si a pomalu jsem se dostávala na samé hranice našeho smrkového území.

>>> Západní Galtavar

Vyhlášení!
Po dlouhém rozmýšlení, čtení a zpívání Vámi napsaných koled jsem se konečně rozhodla, jak to udělám a jak koledy seřadím, nuže ...
první místo: Indil - výhra - 3 křišťály a 30 oblázků (k této koledě musím napsat, že je opravdu povedená a doslova si mě získala)

"Tralalalalalala,
Vánoce jsou před náma.
Válíme se ve sněhu
a zpíváme koledu.

Vlčíšek k nám už letí,
všichni to přeci vědí.
Těšíme se na něj moc,
příjde dřív než padne noc.

Pod jmelím se tetelím,
pak si hezky poskočím.
Bílý sníh svádí k tanci,
veselí jsou i kanci.

Už je to tu konečně,
cítíme se svátečně.
Gallirea, krásná zem,
já, vlk, patřím pouze sem."

druhé místo: Atray - výhra - 2 křišťály a 20 oblázků (Atray se mi svěřil, že je to jeho první účast ve veršovací soutěži, je to čest, ale myslím, že by se měl účastnit všech, které budou, protože jeho koleda byla skvělá)

třetí místo: Weriosasa - výhra - 1 křišťál a 10 oblázků(také moc povedené dílo =))

další zúčastnění: Skyl a Atimu získávají každý po 5 oblázcích a 2 opálech (i jejich výtvory by byly krásnými vánočními koledami)

Tímto bych Vám chtěla poděkovat za účast v soutěži a popřát krásné vánoční období =)
Odměny Vám budou jistě brzy přiděleny, ale berte prosím ohled na to, co je teď za čas, a že každý vlk má spoustu jiného, takže ... =)
Ostatní výtvory jsem bohužel nemohla přidat, protože by byl můj příspěvek až příliš dobrý =)

Tak tlapku s Vámi =) =)

EDIT: Tak odměny už Vám byly přiděleny =) =) moc za to děkuju vlkovi s křídly na zádech!

Všem výhercům gratuluji =)

// Lehce naznačuje, aby se ten, kdo má čas a tvořivou náladu podíval na nástěnku (Nastěnku?) =)

Drazí, milí, nejmilejší,
protože jsou po roce zase vlčí Vánoce, mám pro Vás takovou malou a bleskovou soutěž.
Jak jistě víte, mají lidé ve svém světě písně oslavující Vánoce, nazývají je koledami. No a byla by přece jen škoda, kdybychom žádnou takovou píseň neměli my, no ne? A právě proto ...
máte za úkol vymyslet jakoukoli koledu pro zdejší svět a jeho vlčí obyvatelstvo
koleda by měla mít přesně čtyři sloky
musíte ji odeslat nejpozději do půlnoci Štědrého dne
a ... to jsou asi veškeré požadavky na ni =)
Své výtvory mi posílejte do vzkazu, následně budou zveřejněny a ti nejlepší i ti zúčastnění budou odměněni něčím blyštivým =)

Příjemné skládání a krásné Vánoce!
Vaše Freya =)

P.S. vyhodnocení proběhne ve dnech vánočních =)
P.S.S. doufám, že se Vám bude rychlá akce líbit =)

Lehce jsem kývla na Atrayova slova, chtěla jsem mu odpovědět, ale modrošátečkový se chystal se skupinkou vlků, v čele se Skyl, na lov. Nechtěla jsem ho už déle zdržovat, proto jsem se jen nadechla. "Děkuji, vysvětlím Ti to po tom, užijte si lov." vyhrkla jsem nakonec. Pak už jsem se jen smutnýma modravýma očima dívala za odcházející skupinkou. Mohla jsem jít sice s nimi, ale neměla jsem žádnou chuť s někým se bavit. Neměla jsem vlastně chuť vůbec na nic. Možná právě proto jsem se usadila přes Skálu, ocásek jsem si obtočila kolem tlapek a pozorovala jsem zimní nebe. Bylo tu najednou smutno a ticho. Ne, že by mi vadil klid, ale chtěla jsem si pořádně promluvit s Atrayem. Už dlouho jsem plánovala cestu ke Smrti, o které všichni mluvili s jistými obavami v hlase. Nějakým způsobem mě to k ní táhlo. Možná proto, že byla opředena různými nejasnostmi a záhadami. Chtěla jsem však o své cestě někomu povědět a pokládala jsem za nutné dostat svolení od alfy. Nepřipadalo mi úplně vhodné teď na několik dní zmizet. Navíc se blížily Vánoce, při kterých jsem nebyla se svou rodinou snad ani jednou a nyní jsem to chtěla mermomocí napravit,ačkoli jsem si ani nebyla jistá, jestli tu někdo ze členů naší rodinu bude. Zůstal tu se mnou jen Atimu, který se právě od smrti vrátil a podpálil jednu z větví na nedalekém smrku. Zřejmě se učí ovládat svou magii. pomyslela jsem si a lehce jsem švihla ocáskem do vzduchu. Chtěla jsem se ho zeptat na to, jaké zkušenosti má se Smrtí, ale nechtěla jsem ho rušit v poznávání své magie, kterou si u ní zlepšil. Je dobré mít tu vlky s magií ohně. podotkla jsem v duchu, ačkoli jsem zimu milovala. Sama jsem moc stála o to, naučit se něco nového, co by bylo spojeno se sněhem nebo ledem. Mohla by mě to Smrt naučit? přemítala jsem, ale nebyla jsem si jistá. Na takovou dovednost by musela by být ona černá vlčice opravdu výbornou kouzelnicí. Ale Hotaru měla svého Fénixe taky od ní. vzpomněla jsem si najednou na vlčici s modrými drápy. Dříve jsem s ní trávila dost času a teď se mi po ní začalo stýskat. Kde asi je? Kde asi je Saz? Kde jsou vlci, kteří tu byli dříve? přemýšlela jsem, ale odpověď jsem neznala.

20. 12. - 1 lístek (příspěvek v Erynijském lese)
21. 12. - 1 lístek (příspěvek v Erynijském lese)

dohromady 5 lístků

Když Atray promluvil, na chvíli jsem nedokázala skrýt své překvapení z přidělené funkce a vděčně jsem se na něho pousmála. Další lehký a upřímný úsměv jsem věnovala i Radnymu, který měl taktéž funkci a vypadal hrdě a potěšeně. Ani Skyl nezůstala bez pochvaly a stala se lovcem smečky. Už jím vlastně byla i před tím. pomyslela jsem si a podívala jsem se na zbytek uloveného zvířete. Další milou zprávou bylo povýšení Coedena a Aranel. Tito dva byli pro smečku výbornou pomocí a přispívali k jejímu bezproblémového chodu. Na kývání ostatních vlků jsem odpověděla lehkou úklonou, abych jim vyjádřila poděkování za to, že tu v Erynijském lese nejsme sami a zároveň jsem blahopřála těm, co byli povýšeni, nebo dostali nějakou funkci.
Ani jsem se nenadála a skupinka vlků, která se soustředila kolem Atraye se začala rozcházet do různých koutů lesa. Někteří šli jen po našem území, Radny se chtěl vydat najít Jennu, lehce jsem na něho kývla a doufala jsem, že se brzy a ve zdraví setkají. Když nastal ve Smrkovém lese klid a mír, otočila jsem se modrýma očima k Atrayovi. Konečně se ho můžu zeptat na pár věcí. pomyslela jsem si potěšeně a lehce jsem švihla ocáskem do vzduchu. "Tati?" dovolila jsem si ho oslovit neformálně a mile. V mém hlase nebyla v tu chvíli cítit žádná ledovost. "Chtěla bych se Tě zeptat, jestli bych mohla po nějakou dobu bydlet u Tebe v jeskyni. Pokud by Ti to vadilo, mohla bych spát v dolní jeskyni, snad by se tam ještě jedno volné místo našlo." vysypala jsem ze sebe jedním dechem a s napětím jsem čekala, co mi modrošátečkový odpoví. Pravdou bylo, že o Jennině a Radnyho partnerství oficiálně nevěděl, a proto jsem si umanula, že sdělím-li mu tuto skutečnost, udělám to taktně a nadšeně. Teď jsem ho doslova hypnotizovala studánkovýma očima a čekala jsem, jak o mém přechodném úkrytu rozhodne. Ať to bylo, jak to bylo, byl mou alfou stejně tak, jako byl alfou pro kohokoli jiného ze smečky.

Krásné vánoční svátky, ať si na Vás Ježíšek vzpomene a je Vám milo =)
Povýšeným i nepovýšeným gratuluju (protože je přece jen výhra být v naší smečce, že ano) a za svou funkci moc děkuju
(s)mějte se krásně! =)

1 lístek (příspěvek)

Lehce jsem pootočila k Atrayovi hlavu, vypadalo to, že chce udělat něco jiného a ne se mnou mluvit, můj pohled lehce zledověl, když se opět ozvala Skyl, které se modoršátečkový ptal na její návštěvu Smrti nebo Života. Musím počkat. umanula jsem si tedy a pomalu jsem si sedla na chladnou zem, ocásek jsem lehce obtočila kolem svých tlapek a studánkovýma očima jsem stále sledovala Atraye, začínala jsem mít pocit, že nám chce něco sdělit. Zatím tu ovšem nebyla ani trocha klidu, proto jsem zadoufala, že se všichni co nejdříve uklidní a utiší a hleděla jsem na svou alfu s očekáváním v modrých očích. Co chce asi říci? přemýšlela jsem. napadala mě spousta věcí, ale ani u jedné jsem si nebyla jistá, zda je to opravdu ono. Tato skutečnost mě uváděla v lehké rozpaky, ale s ledovým klidem jsem se dívala kolem sebe, ačkoli jsem v sobě měla netrpělivost z neustávajícího hluku. Klid. chtělo se mi křiknout, ale dobře jsem věděla, že to neudělám a opravdu jsem zůstala tiše sedět. Na chvíli mé modravé oči přitáhl šátek patřící Atrayovi, mírně se mu pohupoval na krku, jakoby i on čekal, až se všichni uklidní. Nesmím zapomenout na Jennu a mé nynější spaní. připomínala jsem si myšlenku a prosbu, kvůli které jsem za Atrayem šla, v nynější situaci se mohlo lehce stát, že bych na nějakou část mého sdělení mohla zapomenout a to jsem opravdu nechtěla. Z přemýšlení mě vyrušil příchod Atima, který naší smečku opustil kvůli výletu k Životu. Nebo Smrti? nebyla jsem si jistá, ale jisté bylo, že byl tenhle našedlý vlk poměrně unavený a vypadal dost zmoženě. Nicméně jsme tu díky němu byli ze smečky téměř všichni, dle mého úsudku chyběla snad jen Aranel, která se šla někam projít. Snad se brzy a v pořádku vrátí. pomyslela jsem si a lehce jsem pohodila ocáskem do vzduchu.

// Omlouvám se za krátkost a pokud jsem někoho přeskočila, tak se omlouvám dvakrát tolik, ale nějak ... prostě se omlouvám =)

1 lístek (koulovačka)
1 lístek (příspěvek)

celkem: 2 lístky

Studánkovýma očima jsem sledovala dění kolem sebe, ale po chvíli jsem přestala vnímat. Seskupení vlků, které se utvořilo okolo Skály se pomalu rozpadalo na menší a menší skupinky. Skyl přinesla čerstvou kořist a modrošátečkový si na jejím teplém mase pěkně pochutnal. Já jsem kupodivu neměla vůbec žádnou chuť jíst. Chtěla jsem s Atrayem probrat pár věcí ohledně mého nynějšího spánku, uvědomovala jsem si, že jsem se jistě chtěla zeptat ještě na něco, ale v průběhu rozčilujícího řešení cizinců na našem území jsem úplně zapomněla, co to bylo. Nicméně jsem se zvedla, lehce jsem se otřepala, aby mi stříbřitá srst znovu spadla podél boků a ladným krokem jsem se vydala k sedícímu Atrayovi.
Chvíli jsem přemýšlela, jak ho mám oslovit, ale nakonec jsem zvolila jeho jméno, protože jsem ho nechtěla před ostatními vlky oslovovat něžněji. Připadalo mi, že by se to pro tuto chvíli nehodilo. "Atrayi, mohla bych s Tebou o něčem mluvit?" řekla jsem tiše a trpělivě jsem čekala, až mi odpoví. Nechtěla jsem nijak zasahovat do jeho rozmluvy se Skyl, ale moje únava už přesahovala snesitelné meze, a proto jsem chtěla co nejdříve vyřešit svůj spánek. Počasí, které nyní vládlo celému vlčímu světu se mi sice zamlouvalo, ale spát na mrazu jsem nechtěla. Jakkoli jsem milovala zimu, bylo pro mě nepředstavitelné, že bych musela spát někde venku bez závětří a sklaní klenby nad hlavou. Kdy se asi vrátí Jenna? prolétla mi hlavou myšlenka o Radnyho ryšavé vlčici. Docela mi tu chyběly její ironické poznámky a byla jsem si téměř jistá, že i Radny ji už postrádá. Nakonec jsem se přece jen donutila modravýma očima znovu sklouznout k Atrayovi a počkat, až ke mně promluví, současně jsem mu chtěla říci, že naprosto souhlasím s tím, co ve chvílích nedávno minulých udělal.

1. Atray
2. Radnayden
3. Atimu
4. Jenna
5. Coeden
6. Aranel
7. Cora
8. Hotaru
9. Tailla
10. Bastian

Jupí, jupí, sníh!!