Freya je povahově téměř kopií své matky SazXeen. Její okolí těžko odhadne, jak se v danou chvíli zachová nebo co udělá. Občas to ani ona sama nedokáže pochopit, proč se chová právě tak. Jako by jí něco prudce hnalo kupředu a nedalo se to zastavit. Málokdy nepřemýšlí nad svým chováním, občas je proto dlouhé hodiny zahloubána a ponořena hluboko do toku myšlenek a vzpomínek. Někdy bývá přívětivá jako ranní slunce, ale ve většině případů se jí něco nezdá a nelíbí. Obvykle nechápe chování svého okolí, protože nechce nebo se jí nelíbí. Ne že by neuměla pochopit problémy, ale chce mít čistou a jasnou mysl. Jelikož je její věrnou přítelkyní PŘETVÁŘKA nedá se příliš vsázet ani na výraz tváře a významy gest. Ne, že by se Freya chovala podle vždy, ale málo kdo pozná, na čem u ní právě je. Jen opravdu dobrý přítel může rozluštit její spletitou povahu a vlastnosti. Jediní dva vlci pro které má velkou slabost jsou oba její rodiče. Ani na jednoho z nich nedá dopustit v žádné situaci. Pokud se někdo opováží udělat nevhodný obličej nebo posunek na kteréhokoli z nich, bude mít co dělat s ledovou a mstivou Freyou. Také rozhodně nebude zjišťovat na čí straně je právo, protože její rodiče jsou pro ni vším a je přece jasné, že chyba je na straně druhého vlka. Podle ní jsou prostě přednější oni dva, než celý zbytek světa. Když se naskytne příležitost někoho ponížit a zadupat do země, tak neváhá ani chvilku. Tato vlastnost se u ní projevovala už od malého vlčátka a přetrvává dál. Obvykle se vůbec nerozzuří a spory neřeší jen diskuzí, ale spíše činy a to nemalými. Její ledově klidná a chladná mysl je cítit na každém kroku. Není to však zcela bezcitná bestie, jak by se mohlo zdát. Má i své slabiny a občas dokáže být i milá a přívětivá. Pokud si někoho zamiluje je k němu vroucná a věrná. Rozhodně se nesnaží nijak obcházet zákony platící ve smečce, ale o některých si o nich myslí své. Po svém otci zdědila snad jen obvykle vyrovnaný výraz tváře a dokonalou magii vzduchu. Jinak je to však celá maminka se vším všudy a rozhodně je na to hrdá. Do sporů s touto vlčicí se pouští snad jen bláznivý vlk, protože obvykle nemá nejmenší šanci vyhrát ani část svého práva. Pokud přece jen udělá nějakou chybu a tlapkou šlápne vedle je příliš hrdá na nějaké omlouvání a klopení studánkově modrých očí. Jen v neobyčejných případech se sníží k omluvě a nebo vysvětlení. Když za ní jde nějaký vlk s prosbou nebo problémem je většinou otrávená, ale rozhodně vše v klidu vyslechne. Je ovšem zastánce názoru, že své problémy si má každý vlk řešit sám a nezatěžovat s ním okolí, natož ji. Pokud není opravdu zbytí jde a pomůže, ale na tuhle věc se nedá opravdu ani trošku spolehnout. Výjimkou jsou samozřejmě její dobří přátelé a vlci, kterým bezmezně věří.
Miluje vítr a rychlý běh. Když běží její tlapky se téměř nedotýkají země. Při běhu je z ní jen jedna velká světlá skvrna. Líbí se jí, když jí jemný vánek pročesává kožíšek a hladí jí po půvabné tváři. Je to vlčice s mnoha přednostmi a pokud se s ní sblížíte, je navždy jen Vaší věrnou přítelkyní. To se ovšem podaří jen málokomu. Ne nadarmo se jí často říká Ledová princezno.
Malá ledová princeznička se narodila jednoho krásného podzimního podvečera do smečky sídlící ve Smrkovém lese. Jejími rodiči jsou místní alfy, tedy vlk s modravým šátečkem na krku nesoucí jméno Atray a překrásná vlčice s lesklou srstí, SazXeen. Spolu s Frey se narodila ještě další tři vlčata, každé z nich mělo jinou barvu a už od začátku viditelně jiné vlastnosti. Už jako malá převyšovala Frey sourozence svým důvtipem a smyslem pro pořádek. První z nich začala poznávat Smrkový les, učila se lovit a sbližovala se s dalšími vlky, kteří patřili do smečky. Měla tedy před ostatními sourozenci pořádný náskok a jala se ho bezmezně využívat. Atray jí vozil na svém hřbetě, bílá vlčice Hill ji učila všem základním znalostem správné vlčí slečny a zastávala tak namáhavou roli chůvy. Rudohnědá vlčice Glawhyllian jí osvětlila lov vysoké zvěře, Dark Moon, Bloody Claw a Venstr se starali o její pohodlí a pokusili se jí naučit základům správného lovu zajíců. Zkrátka si svým půvabem a odměřeností získala mnohé přátele, nebo alespoň známé. Nezahazovala se s každým, to ne, ale pokud si někdo získal její plnou důvěru, byla tím nejmilejším vlčetem na celém Silmarionu. O své sourozence se pranic nestarala, bylo jí jedno, jestli prospí slunečné dny ve Skále, nebo jestli se také naučí něčemu novému. Vždyť její zlatavé oči a ladné pohyby upoutávaly pozornost ostatních vlků téměř bez výjimky. Nikdy nebyla drzá, stačilo se jen ledově podívat a mnohým vlkům tuhla v žilách krev. Kdo by očekával tak tvrdý odpor od malého vlčete? Frey byla šťastnou mladou slečnou a zamilovala si lehký vítr, který jí věčně cuchal srst. Zvykla si na něho plně a nehodlala na tom nic měnit. Milovala rodiče a snažila se trávit všechen čas po jejich bocích.
Jednoho pošmourného dne se však ocitla sama v Západním úkrytu, bez rodičů, bez přátel a bez lásky. Většina vlků se totiž vypravila na průzkum k místní sopce, která ze sebe chrlila žhavou lávu a ohrožovala tak celý vlčí svět. Vlčice ze Smrkové smečky, Yarr dostala sice za úkol Frey hlídat, ale sama měla spousty starostí a tak se o sebe vlčí slečna musela starat převážně sama. Nebylo jí ani půl roku a neměla pražádnou oporu, spousty nocí tiše proplakala nad ztrátou rodičů a spousty rán provzdychala nad osamělostí, kterou nenáviděla.
Když pominulo nebezpečí, že by se mohla nečekaně potkat s rozžhavenou sopečnou lávou, vypravila se Frey na vlastní pěst zpět do Smrkového lesa, kde se téměř okamžitě potkala se svým bratrem Radnym. Neměla toho věčně ušmudlaného vlka zrovna v lásce. Nenáviděla bahenní krustu, kterou byl neustále obalen a jeho uštěpačné narážky, že je mazlíčkem rodiny. V průběhu dní bez rodičů se však museli spoléhat jen sami na sebe a na občasnou pomoc ostatních vlků. Poznali, že pokud budou držet při sobě, jsou tak mnohem silnější. A tak se mezi nimi začalo utvářet nepoddajné přátelství a za chvíli už na toho druhého nedali dopustit. Došlo to tak daleko, že se Frey rozhodla bratra zachránit před neš´tastnou medvědicí a Radny jí začal nosit ulovenou kořist přímo pod čenich. Od té doby se jejich vztah nezměnil, stačí, aby se na Frey někdo křivě podíval a hned má Radnyho zubiska pevně zabořená v krku.
Nepřítomnost rodičů naučila všechna vlčata samostatnosti. Frey se seznámila se spoustou vlků z okolních smeček, především ze sousední Borůvkové. Bellray se po čase občas ukázal na území Smrkové smečky, což se však nedalo říci o jejich sestře Moireen. Nikdo ji neviděl už hodnou chvíli a nikdo vlastně dodnes neví, kde se potuluje.
Pokud se změnil Freyin vztah k Radnymu a to od základů, u Bellraye je to docela jinak. Stále se častují odmítavými pohledy, i když už se situace o poznání zlepšila, Frey má občas chuť svého hnědavého bratra chytit pod krkem. Takových situací však stále ubývá, možná se jednou jejich vztah srovná docela. Kdo ví?
Přece jen však nastal tolik očekávaný den, kdy se Frey a její bratři dočkali návratu rodičů. Jejich zraky už však nebyly zlatavé, ale navzájem se od sebe lišily. Frey získala magii vzduchu, oči se jí však zbarvily do studánkově modré barvy a tak je opět něčím výjimečná. Radnymu byla přisouzena magie předmětů a jeho oči o poznání zesvětlaly, Bell má magii země, tedy typické jasně zelenkavé oči. Jednoduše se z malých vlčat stala větší a vyspělejší stvoření. Frey snad ještě o něco zmoudřela a nenávratně se zamilovala do něžného větru, který jí neustále proplétá své lehounké prsty do lesklé srsti
