Příspěvky uživatele

Připadalo mi, že mě vůbec nikdo neposlouchá. Všichni řešili mou sestru, nebo mého vlka... ale kdo si našel čast na mě? "FrRynn!" vykníkl jsem, abych jim připomněl, že jsem tu taky, a pohoršeně ducnul zadkem o zem. Jak bylo vůbec možné, že se všichni věnovali vždycky jen Heather? Neměl jsem nejmenší tušení a ani trošku jsem nad tím nehodlal přemýšlet. A ten černý vlk, co doposud dával jediný smysl, protože se taky tvářil, že je mu skoro všechno ukradené, se taky k někomu začal lísat. "Ci taky!" prohlásil jsem zoufale, když jsem viděl, jak spokojeně vypadá. Významně jsem pohlédl na taťku. "Ci, tati! Frynn ce!" opakoval jsem své potřeby, ale jemu to vůbec nedocházelo. Samotného mě to až překvapilo, takže jsem nasadil svůj udivený výraz a v šoku tatínka sledoval.
A pak všechen šok ustal, protože se mi dostalo pořádného pohlazení po hlavě. Nadšeně jsem do tatínkovy tlapy až vskočil. Totiž, kdybych to nějak uměl. Každopádně jsem se hned cítil o dost důležitěji a okamžitě to na sobě dal znát. Nyní jsem si přímo za tatínkovým ocasem vykračoval hrdě, s lehkostí, jedna noha před druhou, druhá před první, málokdy vedle sebe... občas jsem se i zhoupl v bocích, aby Heather věděla, kdo je tu oblíbený. "Poď!" pobídl jsem ještě ve vší pyšnosti černého vlčka, který už šel tak jako tak, a veledůležitě se na něj usmál. Momentálně jsem totiž rozuměl úplně dočista všemu a nic mě nemohlo překvapit. Dokonce jsem byl i připravený do všeho zasvětit mého nového kamaráda. Všechno mu nějak do detailů vysvětlit. "Frynn!" představil jsem se a doufal, že vlček se bude taky nějak jmenovat.

// Jezírko Lavender

1. zoubek

Šel jsem si to jako největší štramák! Mamka by na mě určitě byla hrdá, protože jsem chodil opravdu vznešeně a naprosto bez přestávek, přešlapů a přechodů. Ale kudy jsem si to šel? Naprosto nenudnou krajinou! Všechno tu bylo barevné a poskakující, mávalo se to všude kolem a vlnilo, takže sotva jsem rozpoznal strom, už zmizel v nějakém křoví, která pak odletělo jako obláček do oblohy, která vlastně byla jezero, které vypil nějaký pták, poněvadž si ho popletl s kaluží. A to bylo moc pěkné, i když jsem toho ptáka nemohl ulovit, protože na rozdíl ode mě mi mohl uletět.
"Co ty tady, Flynne?" ozvalo se vedle mě a já samým překvapením nadskočil. Pan pták mluví. Kdo by to čekal? "Hoj!" vykřikl jsem na ptáka a nadšeně mávnul ocáskem, z čehož se už stal takový nějaký zvyk. Jenže pták odletěl přímo do křoví na nebi a úplně se vytratil. "Flynne!" Tohle vykřiknutí jsem moc dobře poznával. Většinou křičelo, ať říkám L, nebo ať do něčeho nerýpu, nebo ať z něčeho slezu. Ale taky jsem moc dobře věděl, že se nezlobí tak moc, aby se zlobil doopravdy. Spokojeně jsem se teda posadil a jal se pozorovat okolní barevnou krajinu, jenže to už strůjkyně hlasu byla přímo přede mnou. "Flynne!" zaburácela a já se na ni jen radostně zazubil. "Mami!" opětoval jsem jí oslovení a nenápadně se podíval za její mohutné tělo, poněvadž naprosto překážela ve výhledu. Ne že by se něco takového smělo maminkám říkat. Jenže ona byla úplně všude. Překážela mi ve výhledu a vůbec jí to nevadilo! A jakmile jsem se na ni podíval, narostl jí zobák. "Šmarja. Nejsem tvá máma. Oni říkali, že máš omezenou představivost, ale tohle je fakt... ježiši. Ale v klidu, zoubková vílo, nádech..." Vypadalo to, že se má mamka se zobákem z nějakého nepochopitelného důvodu snaží uklidnit ze záchvatu vzteku, který možná zavinila Heather. Nebo taťka. Zmateně jsem na ni koukal a občas se usmál, aby se necítila tak naštvaně, když jsme tu takhle hezky spolu. "A výdech." Mamka se hnedka začala zase usmívat, což teda bylo skoro k nerozpoznání, když jí narostl zobák, ale já to stejně poznal. "Mami!" vykníkl jsem štěstím bez sebe a vrhl se vlčici kolem pravé přední. "Budem mažRrit!" zeptal jsem se omylem pomocí příkazu a doufal, že to mamka pochopí rychle. Potřeboval jsem její péči. Akutně.
Jenže mamka se pořád tvářila, jako že moje mamka vůbec není. "Doprčic. Co je tohle za práci. Cpát se vlčatům do snů. Jindy mě vidí jako světélko, to je v pohodě. Nebo jako motýla. To je pohodička. Ale... máma. Jsem prostě jeho máma." Vypadalo to, že má mamka je z toho nějaká zmatená, ale já nebyl zrovna ten typ, co by jí to měl osvětlovat, takže to musela nějak přežít ve zmatku. "Fajn," odfrkla si a popadla mě předníma přímo za tlamu, kterou mi okamžitě rozevřela. "Mi?" pokusil jsem se ze sebe vyděšně dostat a zběsile sebou házel a mával ve vzduchu, jen aby mě mamka pustila. Co asi chtěla? Takhle mi zobákem koukat do tlamy. "Ale něco už tu máš. Super," znalecky si odmlaskla a nepřestávala na mou čelist pořádně tlačit. "Mám?" vyslintal jsem překvapená slova a stále se vrtěl. "Fajn," zaburácela mamka a já začínal mít podezření, že to má mamka úplně nebude, poněvadž mě naprosto bezcitně odhodila na zem a posadila se naproti mně. Ne že by teda mamka proti mně neseděla, ale rozhodně ne takhle. "Posloucháš, Flynne?" zeptala se a já cítil její zobáčí pohled, jako kdyby v něm měla třetí oko. Fascinovaně jsem na něj zíral. Měla na něm rozhodně zelený proužek, což určitě nebyla mamky oblíbená barva. "Posloucháš?!" Vystrašeně jsem uskočil. Jsem drsný! Jsem drsný a ona to neví! Taky se musí bát! "Posrouchám!" kníkl jsem, zatímco jsem se pokusil zahřmít podobně jako ona, a rázně si dupl. "Super, tupče. Ahoj. Jsem zoubková víla, asi už to znáš, bla, bla, bla, formalita sem, formalitka tam, dej sem zuby." Bylo těžké tvářit se drsně, když má mamka se zobákem chtěla zuby a mluvila tak rychle, že jsem jí sotva rozuměl. "FomrRralrita, mami?" zopakoval jsem a začínal jsem být naprosto zoufalý. Chtěl jsem tátu. Ten určitě zobák neměl. A nechtěl nějaké fomrality. "Nejsem! Tvá! Máma! Šmarja. Jsem zoubková víla! To ty jseš jen tak blbej, že si mě neumíš představit nějak zajímavě. Máma se zobákem, do prkýnka." Nechápavě jsem začal vrtět hlavou. Já jsem doopravdy chtěl být drsný, ale teď jsem měl slzy na krajíčku. "Ci domů. K bahnu," zakňučel jsem a marně se snažil vyhnout se tlapám mamky, která se po mně zase natahovala. "Domů!" škemral jsem a vrtěl hlavou, i když už jsem byl v jejím sevření. Domů! Domů! Domů! Ci domů! Rozevřela mi tlamu a po dlouhé době vypadala zase spokojeně, ale tentokrát mě to vůbec neuklidnilo. Za něco mi v tlamě začala tahat. He? Všechno mé vyšilování náhle ustalo a já pohodlně dopadl na zem. "Ani to nebolelo, co, ty vypatlánku?" zeptala se mamka a já jen zavrtěl hlavou. V jejím zobáku se ale leskla nějaká bílá věc. "Žub!" oznámil jsem svůj nález a vesele se rozhihňal. "Mamka žub!" Bylo to k pokukání. V tom zobáku se úplně leskl a mě ani na moment nenapadlo, že by byl můj. "Má vůbec cenu říkat mu, že je jeho? Ne. Co se s tim budu ještě patlat," zamumlala si mamka pro sebe a široce se na mě uculila. "Jo, jasně, mám žub, už táhni!" zahulákala a rázem zmizela. Bylo to trošku podezřelé rozloučení, ale ani jsem nestihl nic namítnout a byl jsem taky kdesi pryč. Stejně jako jeden z mých zubů.

Můj drsný čin vůbec nebyl oceněn. Zdrceně jsem se na Baštu zamračil. Ta rozhodně ještě pozná, že jsem drsný, až ji to bude bolet! A bude se bát! Ale to nebylo to nejhorší: ani mamce se nelíbilo, jak jsem dorazil k vlkovi. To byl naprostý vrchol. A Heather se klidně zatím mohla ke všem lísat. Ta nespravedlnost byla tak zdrcující, že mi přišlo jako nejmoudřejší vrátit se ke svému nálezu. "Našel, moje!" zabručel jsem a posadil se na tlapku, jako jsem to v noci udělal poprvé. Tentokrát to můj zadeček už nemohlo překvapit. Hodlal jsem se tvářit výhružně a ubránit svůj úlovek. Každý s ním chtěl dělat něco, čemu jsem vůbec nerozuměl, a tak mi připadalo nejmoudřejší, když ostatní nebudu poslouchat. Hned byl svět o něco hezčí. Sice stále nudný, ale... šlo to.
Spokojeně jsem se uculil, zatímco všichni něco říkali. A navíc, mezi těmi všemi byl ještě někdo, koho jsem předtím přehlédl. "Vrk!" oznámil jsem černému vlčkovi, aby věděl, že tu něco takového je, a nadšeně zamával ocáskem. "Můj vrk!" dodal jsem ještě, abychom měli ve všem úplně jasno. Ten černý vlček byl docela sympaťák, protože to vypadalo, že by se mě mohl bát. Nebýt hlídačem natahování bačkor, nebo jak to mamka říkala, určitě už bych si ho podal.
A jak jsem tam tak ne zrovna pohodlně vysedával, uvědomil jsem si, že svět je o ničem. Všechno bylo pořád to samé. Někdo povídal, já ho neposlouchal, vlk se nehýbal a kolem bylo bahno. Naštěstí přišel tatínek s řešením! A akorát včas! Protočil jsem otráveně očima, když Heather trvala na tom, že chce vidět nějaký krutý trest či co, a radostně vyskočil na všechny čtyři. Radostně a... neomaleně. Vesele jsem se rozešel vstříc taťkovi. "Rov!" vyhrkl jsem a zběsile začal přikyvovat, ale nějak zmateně, protože se má hlava občas dotkla země a občas mě bolel krk. "KrRrrutý tRrest nudnýýýý! Rov!" vyjádřil jsem ve zrkatce svůj názor a dokonce si na to i dupnul. "HedRr necháme!" nabídl jsem ještě řešení, se kterým jsem přišel. Když teda Heather tak moc chce vidět trest, tak ji tu můžeme nechat. Třeba by na lov místo ní chtěla mamka. To by bylo o dost hezčí. Bašta a Heather tu můžou zůstat s mým vlkem.

Jakmile jsem ale mamce oznámil, že jsem toho vlka našel, ona byla strašně moc překvapená, protože to slovo vykřikla taky. "Vrk! VRK!" křičel jsem a tvářil se taky co nejpřekvapeněji, aby věděla, že v tom není sama, a začal nemotorně pobíhat kolem jejích světlých nohou. Oběhl jsem jednu, pak druhou, pak se mi přimotala do cesty Heather, ale to jsem vyřešil tím, že jsem ji srazil, a pak jsem najednou byl u noh tmavých. Nejprve mi to nepřipadalo divné, ale po třetím oběhnutí už to moc mamkovitě nevypadalo. Zastavil jsem se a zmateně se podíval vzhůru. He? "Tati!" vykníkl jsem radostí a začal zběsile mávat ocáskem. Táta tu sice asi stal už nějakou dobu, protože možná říkal taky něco o tom, ať ji necháme v klidu, ať už to ji bylo ckoliv, ale stejně mi připadalo, že by bylo vhodné ho zasvětit. "Vrk! Tati, já našel vrRk!" křičel jsem a rozeběhl se přímo k bezvládné tlapě, aby si byl taťka jistý, že mluvím zrovna o tomhle vlkovi, a ne o nějaké ji.
Navíc, stejně jsem tu měl ještě nějakou prácičku. Mamka totiž říkala, že ten můj nalezenec buď spí, nebo natahuje bačkory. A já žádné zpočátku neviděl, takže jsem to natahování musel sám ještě prozkoumat. "Natáhuje?" zeptal jsem se mamky, aniž bych se na ni otočil, a přičuchl si k tlapě. Nepřipadalo mi, že by tlapka byla nějak nosící bačkory. Naopak! Byla úplně, úplně holá! Měla jen ty ošklivé chloupky. A bláto. To mě teda rozzlobilo, protože jsem ho už nechtěl vidět. Bláto bylo nudič obecný a každý to věděl. Vycenil jsem tesáky, aby slezlo, ale jemu se nechtělo.
Naštěstí přiběhla nová vlčice, která byla podobná jako mamka, jen trošku ošklivější. Báječné bylo, že se představila jako slovo, co už znám, takže jsem se nemusel obtěžovat si pamatovat její jméno. "Bašta!" radostně jsem zopakoval a i pro ni, pro nové publikum, zamával ocáskem. "Bašto, vrk!" oznámil jsem i jí a zase doběhl k té mé tlapě. Musel jsem jí ukázat, že jsem drsný. Musela to vědět! Jinak by si mě pletla s Heather. I já, když jsem zrovna nebyl drsný, jsem se sám sobě pletl s Heather. Takže mi nezbývalo nic jiného, než se do své kořisti pořádně zakousnout a cloumat hlavou, dokud se neutrhne nějaké to maso, jako tomu bylo u ryby. A pak mamka řekla, že chce mou hroudu dorazit. "Já už k vrku dorRažir, mami!" vesele jsem vysvětlil a abych to ukázal mamce, musel jsem pustit tlapu nalezence a začít jít šťouchat do mamky, aby šla blíž a dorazila taky. "Frynn!" zabručel jsem ještě rázně, aby to případně Baštu i vyděsilo, a opožděně vytasil hruď, poněvadž jsem si právě vzpomněl, že jsem podle ní úžasný.

Heather tentokrát s žádným vylepšovákem nepřišla, ale už takhle jsem se na ni zlobil kvůli tomu, že mi prozradila, že je ten vlk pode mnou nehybný, takže jsem vlastně neměl důvod, proč se na ni zlobit ještě víc. Rozhodně to ale neznamenalo, že se mám vzdát a přestat cloumat s uchem. "Vžbuď!" zahučel jsem s jemným vrčením do ucha, ale má výhružnost vlka nejspíš vůbec nevyděsila, protože to s ním doopravdy ani nehnulo. Naštěstí jsme ale nemuseli být úplně bezradní, protože k nám přišlo to nejlepší řešení. "Mamí!" vykníkl jsem a nebýt na hroudě tuhého čehosi, tak bych se za mamkou rozhodně vyřítil. "UděrRej š tim něčco, mamí! Proším!" zahulákal jsem na ni a zašvihal ocasem, aby si mě tady, na hordě, všimla a při nejlepším ještě vyřešila mou neřešitelnou záležitost. Jenže ona místo toho řekla, že do mrtvol se nerýpe. Zmateně jsem na ni vypoulil oči a naklonil hlavu do strany. "Do mrtvorlr?" zopakoval jsem a pořádně vytasil hruď, že jsem to zopakoval správně. Ale stejně mě to moc nezajímalo. Jen maličko. Ty mrtvol budou určitě něco zajímavého. Taky bych někdy chtěl spát jako mrtvol. "Já nerrRRRýpal! Já črRRRoumal!" zaprotestoval jsem a doufal, že se mi dostane pořádné pochvaly. Koneckonců, neudělal jsem nic špatného! "Do mrtvor se čroumá!" zaradoval jsem se a vydal se na tu těžkou cestu dolů z černobílých zad. Nejprve to vypadalo, že se budu moct vydat bezstarostně zpátky přes tlapku, po ověřené cestě, ale jakmile jsem tam zkusil nasměrovat zadek, mým zadním to začalo klouzat. "Sundej!" vyhrkl jsem vyplašeně a začal nohama pořádně běžet namístě, zatímco přední jsem zaryl do srsti, aby neuklouzly alespoň ty. Držel jsem se opravdu křečovitě a myslel si, že si určitě ublížím, ale pak mi to došlo. Jsem kousek nad zemí! Zazubil jsem se a srsti se pustil. Musel jsem chvilku letět! Cítil jsem to! Rozplácl jsem se hezky vedle tlapy a mohl spokojeně doběhnout k mamince. "Mami, vrk!" oznámil jsem jí ještě, aby věděla, že jsem našel vlka, a radostně párkrát přikývl.

Heather můj nález vlastně vůbec neocenila, jen se pustila do jeho důkladnějšího průzkumu, aby přišla s tím, co bych po nějaké době taky objevil. "No jo," řekl jsem namísto vlastní obhajoby a překvapeně pozoroval, jak se ten můj nalezenec vůbec nehýbe. Taky jsem se nehýbal, takže jsem mu naprosto rozuměl. Jenže takhle to taky bude nudný. Já nechci, aby to bylo nudný. Můj nalezenec sice vůbec nic neudělal, ale právě to mě rozzlobilo. "To tak nudnýýý," zasténal jsem a otráveně se rozvalil vedle nehybného vlka. Aby věděl, jaké to je, nehodlal jsem se pohnout do té doby, než se pohne on. Aby se unudil jako první, zlobivka.
Jenže pak Heather vyslovila báječný nápad, který mne dovedl k nadšenému vyškrábání se na všechny čtyři. "Budeš budit!" zatetelil jsem se a samou radostí přikývl, což jen vedlo ke ztrátě mé křehké rovnováhy. Ale to vůbec nevadilo, poněvadž právě díky tomu se mi povedlo poprvé vrazit do černobílé tlapy. "Vstávejjj," zažadonil jsem a vrazil hlavou do tlapy znovu, až mě z toho začala bolet. Třeba ho to bude bolet taky. To by bylo. "Hejjj," zavolal jsem ještě a pracně se po tlapě vyškárbal až na úpatí krku, kde jsem se zavěsil za ucho. Byl to strašně náročný výkon, takže jsem do toho ucha taky pořádně funěl, ale hroudě vlka to bylo úplně jedno. Začínal jsem z nudnosti povaleče být naprosto zoufalý. Nic kromě mě a Heather se tu nehýbalo! Samé bahno, stromy a... vlk. Nudně nehýbající. Začínal jsem se zlobit dokonce i na svou sestru, že mě vůbec na nehybnost mého objevu upozornila. "HedrrR," zakňučel jsem a vyčerpaně se uvelebil na zádech hroudy, "Ono nejdeeee!" Snad mě takhle z výšky sestra slyšela, protože tady, na vrcholu, to bylo naprosto děsné. A navíc, ještě ke všemu, i když jsem znovu změnil pozici, výhled za nic nestál.

Spokojeně jsem zamlaskal a líně se protáhl. Kožich mamky sice trochu lechtal v čumáku, ale rozhodně to nebyl důvod na stížnosti. Na rozdíl od toho divného prostředí, do kterého jsme se dostali. Zamrkal jsem a snažil se na všechno zaměřit. Je to tu nějaký... hnědý. Všude byly stromy a mokro. Skoro jsem byl doopravdy vděčný, že můžu zůstat schovaný u mamky, jenže pak mi to všechno došlo: zůstat u mamky a vidět pořád to samé je děsná nuda. To bahno se za chvilku stalo supernezábavné. A s tím se muselo něco udělat. "HedRr!" zašeptal jsem tak hlasitě, jak to jen šlo, aniž by to někdo z dospěláků slyšel, a šťouchl do sestry tlapkou. Museli jsme být moc nenápadní. Mamka sice měla úžasluch, ale na nás neměla. Byli jsme naprosto nepolapitelní.
Nebyl jsem si úplně jistý, jestli Heather můj plán pochopila, když jsem jí ho nevysvětlil, a tak nezbývalo nic jiného, než jí ho naznačit pořádně. Rázně jsem se k ní připlazil, poněvadž si naše změna životního stylu zatím žádné chození nežádala, a pořádně do ní šťouchl hlavou, tak, že kdyby to neplánovala, mohla by naprosto opustit mamky kožich a dopadnout kousek přede mnou na zem. Snad už mám její pozornost, radostně jsem se na ni zazubil a pořádně přikývl. Chápeš? Půjdeme někam, kde to není nudný! Kývl jsem znovu a pustil se do samostatného vstávání na nohy. Nebylo to zrovna... nejlepší. Mým nožkám se vůbec nikam nechtělo, takže to skoro vypadalo, jako kdyby chtěly umřít nudou. "VopRruz," zabručel jsem a znuděně se zamračil. Všude jen bahno a stromy, koho to zajímalo?
Mě ne. Moje nožky možná, protože se jim moc nechtělo, ale jakmile jsem jednu úspěšně odlepil od mokré země a položil ji před sebe... nebylo to o tolik lepší, ale maličko jo. Zopakoval jsem celý odlepovací proces znovu. A znovu. A znovu. A všude pořád byly jen ty stromy. A bahno. Kdo by to čekal? Znechuceně jsem se posadil, protože už mi bylo jasné, že se nudě nedá uniknout. Můj zadek se ale překvapivě nezabořil do hlíny. "Ha?" překvapeně jsem vypoulil oči a znovu se postavil, připraven odhalit, co mi překáží k mokrému posezení. Strčil jsem hlavu pod své tělo, abych měl na sedící místo a svůj zadek dokonalý výhled, jenže nic nedávalo smysl. Pode mnou totiž nebyla hlína, ale... "He?" vykníkl jsem zmatený zvuk a snažil se rozluštit onu záhadu. Bylo to chlupaté, ale rozhodně ošklivěji než mamka. A taťka ani Heather to taky nebyli. "HedRrr!" vykřikl jsem, abych znovu upozornil svou sestřičku na něco, co rozhodně musela přehlédnout, "Našer vrka!" Fascinovaně jsem si sedl na zadek a prohlížel si svůj nález, samozřejmě s patřičně otevřenou tlamičkou.