Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>>> Asgaar

Nechal za sebou les i sousedící nory a dostal se k úpatí hory, kterou celkem dobře znal. Takže to až takové dobrodružství nebylo. Ale on si to uměl obohatit! Moc dobře si pamatoval, jak rychle dokázal na vyhlídku vylézt posledně a teď se rozhodl svůj rekord pokořit!
Hezky se pokrčil na předních, zamával ocasem ve vzduchu, jako by byl na nějaké startovní čáře. "Tři, dva, jednaaa!" Odpočítával si a pak se vrhl vzhůru po tom krkolomném terénu. Bylo by to asi lepší, mít nějaké kamarády, se kterými by mohl měřit síly, ale i tohle byla sranda! Soustředěně přeskakoval ze skalky na skalku, protahoval se mezi kameny a v hlavě při tom počítal cenné sekundy.
Na vrcholek dorazil přesně tak zadýchaný, jak si to ten výkon vyžadoval a bezvládně se chvíli válel po mezi, zubíc se jako měsíček na hnoji. Byl rychlejší! A silnější! A všechno! Aspoň, že Život plnil svoje sliby, když na jeho ségru absolutně nebyl spoleh!
Slavil svůj výkon divokým válením sudů... až... si to nevědomky doválel k okraji a... no. Snadno si to domyslet. Začal ty sudy válet i dolů z kopce...

>>> Východní hvozd kolem vyhlídky

Fierko se dost nudil. Od té doby, co se přidal do smečky prakticky nikoho nepotkal. Dokonce ani neměl příležitost, sdělit tu novinku své neoficiální partnerce, kterou hodlal v brzké době udělat oficiální, protože si to za tuhle oběť prostě zasloužil! Odhodit svou svobodu, uvázat se k jednomu území a tak. On!
Pochopil, že prospal nějaký lov, ale bylo mu to celkem jedno. Sice rád dělal na ostatní dojem, jak je šikovný a tak, ale ani mu nevadilo, když se na něj koukalo skrz prsty. Každej si mohl myslet, co jen chtěl. Cizí názory ho vůbec nezajímaly. Možná tak ty Awniny. Z toho bezcílného potulování už pochopil, že právě ona v lese není.
A tak se rozhodl ji najít. Zvesela si to odklusal k hranicím lesa, podél kterých se pak proháněl, dokud nenašel místo, na kterém ulpíval její pach nejsilněji, tudíž zde byla asi naposledy. Pak se za pachovou značkou nadšeně vrhl. Vzhůru za dobrodružstvím. Zdálo se, že byla v doprovodu Uák, což bylo taky fajn! Měl rád vlčata!

>>> Vyhlídka přes nory

Samozřejmě. Byl donucen zastavit se v půli kroku, což úplně nevychytal, přišlápl si vlastní tlapu a málem se na místě skácel. Celé to neštěstí ovšem předělal v teatrální vyjeknutí. "No dovolte!" Prej příživník. Lajdák. Pfff. "Tak abys věděla, já pomáhal s lovem i smečce, kde jsem byl jen na návštěvě. Nerad jsem totiž dlužen. Mám svou hrdost," trochu tu svou uraženost přehrával. Trochu víc. Ale co kdo mohl od takového komika a blbce čekat.
"Já můžu dělat cokoliv," dodal pak sebevědomě. "Ale radši bych teda něco, co mne nepřiková na jedno místo, protože to by mi jeblo," nadnesl své požadavky, čímž prakticky řekl, že hranice jim hlídat nebude. Ač nepochyboval o tom, že by zvládl skopat do hranaté koule každého vetřelce. A mohla by být celkem sranda, je přepadat svými vtípky. Ale to mohl příležitostně i bez téhle omezující funkce. "Lovit umim ve skupině i sám. Malou i velkou zvěř. A děcka mne zbožňujou," o tom byl furt přesvědčen, ačkoliv mu to Awnay rozmlouvala... A Uák od něj utekla. Eh. "Umim magii země, neviditelnosti a iluzí. Občas mě bolí rameno, ale to skousnu, takže žádný strachy," pohodil tím uchem, které mu bezvládně neviselo do ksichtu.
A protože brebentil dost rád, nebránil se menšímu vyprávění o své maličkosti, spustil lavinu. S tím si holt Elisa naběhla. "Narodil sem se v tom lese co je za řekou. Na sever. Smrkáč, jo. Alfa tam byl... Atay? Nevim. Byl sem malej a nezajímalo mě to. Máma mě nesnášela, protože jsem měl kožich po tátovi a byla na mě furt hnusná. Brácha se ségrou byli vymytý mozky po ní, tak jsem od tamtud zdrhnul hned, jak to šlo," znechuceně se otřásl, ale pak se zase zazubil. "Cestoval sem po Galli a tak a většinu věcí se naučil úplně sám. Byl jsem pak ještě v jedné smečce. V močálech, ale než jsem se tam pořádně zabydlel, spadl sem během bouřky do moře a to mě odneslo pěkně daleko. Málem sem to nepřežil, ale sem drsňák, takže sem z toho dostal a vrátil se zpátky... S Awnay cestuju skoro dva roky a zažili sme toho spolu dost... To kdyby vám náhodou na srdci leželo i její blaho a nejen smečkový." Trochu si rýpnul. Vážně mu přišly všechny alfy dost divný. Na jeho minulost se ho ptali kvůli smečce a ne kvůli své dceři. Možná měla přece jen pravdu, když brečela nad nedostatkem pozornosti. Ale to bylo jedno. Co bylo, to bylo.

Ať už se tu dělo cokoliv, alfy předváděly svou profesionalitu a začaly mu vysvetlovat, jak se jeho situace má. Netušil, kdo je ta Sunny, ale o Lauře slyšel rád. Treba by mohli zase ztropit nějakou rošťárnu! Nicméně, než stihl vystřelit určeným směrem, ještě byl osloven s další věcí. "Ooo, jasněě," protáhl a použitelné se uculil. Že se Aw rozhodla vrátit domů, to slyšel rád. Však jí to sám navrhl. A slíbil, že samotnou ji v tom nenechá. A chlap nebere svá slova zpět, takže to tu mělo celkem snadný řešení.
"Samo, že se přidám! Co by si beze mě počala, že jo?" Rozhodně to nebral tak, že v ten moment bude s toulkami amen. Etney přece taky běhal všude po světě, tak jako co. Von může taky!
A teď to vypadalo že se hned i vrhne zase o dům dál. Ostatně hledal svou holku. Heh. Co dalšího k řešení by tu tak mohl mít.

>>> Elisino údolí

Capkal si to tu, jako by tu byl doma. Což skoro byl. Poslední dobou tu trávil víc času, než kdekoliv jinde. A navíc se tak choval všude. Celý svět patřil přece všem. Pořád nechápal kde je problém v tom, že projde skrz, když jim nečoruje jídlo. Smečky byly prostě divný!
Nikde se ale teda nezdržoval a alfy našel vskutku snadno. Situace vypadala dost napjatě, ale kdo on byl, aby si to vůbec uvědomil, natož, aby racionálně vyhodnotil situaci a choval se podle toho. Jeho smysl pro empatii a logické uvažování bylo obojí hluboko pod nulou. Proto se široce zazubil, zvedl hlas, aby ho nikdo nepřeslechl a jal se zdravit, jako by se nechumelilo. Což od něj bylo ještě nebývale vychované. možná na něj měla Awnay přeci jen nějaký vliv.
"Nazdar rodičové! A švagře," Zvolal energicky. Předpokládal, že malé šedé vlče bude jeden z posledního vrhu alfáků a tudíž Awnin mladší sourozenec.
A jestli stihl něco říct, než se na něj svalila lavina (vlk ví čeho), bylo to asi něco ve smyslu, kde že je Awnay a proč ho nevyzvedla v údolí, jak slíbila. Ale vzhledem k tomu, jak to ve všech přítomných vřelo, se k tomu ale pravděpodobně ani nedostalo.

Najednou si uvědomil, že je mu děsně horko. hlavně hlavu měl rozpálenou jak pánev. Vyklepnout na ni vejce, asi by si na ní mohl udělat i volské oko. Černá barva uměla být dost na prd. a to se ještě při prvním prudkém pohybu plesknul tím rozpáleným uchem do oka. Samozřejmě si u toho zanadával a ohlédl se po vlčeti, co mělo být s ním. Vždycky chtěl kazit cizí dítě tím, že ho naučí nějaká hezká slovíčka, ale ejhle. Ta malá potvora byla pryč.
Vzduchem se proletělo ještě pár dalších sprostých slov. Ztratil vlče, co mu dala Awnay na starost. A to jí chtěl ukázat jak je zodpovědnej, a že to s děckama umí, aby mu konečně dala... Když jeho pozornost neudrží ani naděje na štrejch, asi je sním fakt něco špatně. Možná by to neměl s tou trávou tak přehánět. No. Ale tak. Třeba se o tom ani nedověděla! Asi by jí měl najít, aby to co nejdřív zjistil, případně vyžehlil. Což znamenalo se opět nezřízeně potulovat po cizím území... Ale asi neměl moc na vybranou, když byl v údolí uprostřed lesa, že jo. Kde ho měla vyzvednout! A ono nic.
Odfrkl si a zvesela si to rozklusal směrem odkud cítil místní alfy. Byla celkem velká šance, že tam kde jsou oni, je i ona. A. Co si budem. Alfy v lese prostě vždycky smrděly nejvíc a on byl línej se snažit v té změti pachů separovat ty méně výrazné...

>>> Asgaar

Nevypadalo to, že to bude ukecané vlče. Vlastně asi mělo co dělat, aby svedlo říct i své jméno. Fíro zadumaně naklonil hlavu na bok, jak se snažil identifikovat to, co vyslovila. "EEEh. Jo," vyšlo z něj pomalu, ale pak se zařivě zazubil. Však to bylo jedno! "Tak teda Uák! Nemůžeme jít pryč, páč pak by si nás našli a udělali z nás karbanátky. Teda, ze mě určitě, nevim jak z tebe," zakabonil se a na znamení toho, že se odtud zatím nehne, kecl zadkem na zem. Ne, že by byl nějak vyděšenej nebo celej hotovej z toho, aby poslouchal místní pravidla, ale stejně chtěl na Awnin návrat počkat, a odejít by bylo dost kontraproduktivní. Kdo ví, kde a kdy by ji zas našel.
"Ale jestli chceš vidět něco zajímýho, zvládnem to i tady! Vidělas někdy růžovýho králíka?" Oči se mu celé rozzářily. "Nebo chobotnici? Víš co je chobotnice?" Vzpomněl si na nedokončené dobrodružství s jeho kamarády a zavrtěl ocáskem. Zase ho popadala ta hravá nálada, ale tohle vlče se zatím jevilo dost nerudně. Doufal, že až bude mít své děti, budou po něm veselé kopy a ne takové protivky. Chtěl si s dětma hrát! Což jej přivedlo i k nejmladším potomkům místních alf. Budou to správná děcka, nebo budou po mámě?

Asi by měl těmi vtípky začít šetřit, aby ho aspoň čas od času brala vážně. Nakonec se ale zdálo, že něco málo z toho poselství se k ní dostalo a on se zazubil. "Jasně, že jo!" Věděl to. Že se sem chce vrátit ještě dřív, než si to uvědomila sama. Proto ji sem tehdy přitáhl. Výsledky se dovalily sice později, ale i tak byl rád, že o tom začala alespoň uvažovat. "No dobře, tak jí jí to neřeknu... Předtím, než mne přijme," zvesela mu zablesklo v očích a pak už se kabonil, když se lesem ozvalo další vytí. Tenkrát patřilo jedné z alf a neslo jasnou zprávu.
"Ále," odfrkl, když ho zase chtěla táhnout jinam, sotva přišel. "Jen děte, mi vám to tu nezboříme. Možná," odtušil a už za jejich zadky hezky mával. Proti hlídání té malé princezny zatím nic neměl a do jejich úkrytu se mu fakt nechtělo. Ne, když tam byla Elisa a její nejnovější děti. To totiž znělo jako celkem slušný ortel smrti, dokud nebyl členem rodiny. A teď už měl celkem proč žít, takže to úplně pokoušet nehodlal. A tady bude určitě víc strandy. To mu došlo hned, co zbystřil výraz té maličké a zastříhal ušima, když promluvila.
"Taky nejsi k zahození," zasmál se. Uznal, že to byl komentář jeho maličkosti, tak proč to nevrátit. "Jak že se to menuješ? Já sem Fiér. A mám tě prej pohlídat. Chceš si hrát nebo žrát nebo co?" Vesele mával ocasem a čekal, až se vlče vyjádří. Jestli na to teda mělo dost rozumu.

>>> Asgaar

Popravdě, v okamžik, kdy se začala hihňat, nic moc jiného nevnímal. Nějaký vlče nebo dohady? Pfff... Kdepak, on se pořádně soustředil na to, aby odváděl dobrou práci a rozesmával ji dál, až do okamžiku, kdy se do něj zase začala navážet, jako do ošklivého budižkničemu, o kterého nikdo nestojí. Nesouhlasil s tím a byl by schopný se s ní o tom hádat klidně do večera, ale zrovinka mu přišla na jazyk úplně jiná věta, a jak už to u něj bývá, bez brzdy se nechala i vyslovit nahlas.
"Ty ho chceš," pronesl sebevědomě a vrhl na ni o dost jinačí pohled, než obvykle. Prostý vtipu a lehkovážnosti. "Mě chceš," opravil se pak s odkašláním, zvednul hlavu a zabodl se zelenýma očima do těch rudých. "A já chci tebe, takže kam jdeš, tam budu. Jestli chceš bejt zase Asgaarská. Taky budu Asgaarskej," oznámil jí nekompromisně a hned na to vyjekl, když mu jedna přistála.
"Je stará!" Stál si za svým. To se Životem byla sice novinka, ale... "To je jedno, že jí omladil, furt je to ta stejná stará Elisa, co by měla být už babička a ne znova máma," zafrflal a tím měl jejich soukromý rozhovor skončit, neb konečně dorazili k Sionnovi s vlčetem. Teatrálně pokýval k jejím slovům hlavou. "A mluvte rychle, protože chce pomáhat vašim sourozencům na svět," protočil očima. "Kdy to má vůbec bejt?" Byla to celkem řečnická otázka, ale odpověď ho přece jen zajímala.

Awnay se zase něco nelíbilo. To nebylo nic nového, ale chytat se toho mohl zas a znovu, tak, jako ona mu stále vyčítala to stejné. "Co je s mym slovníkem?" zeptal se zapáleně a přehnaně protočil očima. "Ty seš tak hrozně prudérní. Fakt! Co se trochu uvolnit, no?" navrhnul jí a cpal jí při tom svůj čenich pod bradu, lechtajíc ji v mezisaničí. Nic vlka neuvolní líp, než trocha smíchu. To někdy zabere až tak, že se u toho dotyčný počurá. Ne, že by tohle bylo právě teď jeho cílem, ale mohl by to zkusit na někom jiném. Třeba na Etneyovi. To by byla bžunda. Samozvaný král se předevšemi pochcal! Heh!
"Ale já jí nehlídal! Sionn ji hlídá! Kdybych jí hlídal já, tak nikam nezdrhne, protože mě vlčata milujou a nechcou se odemě hnout, abys věděla," jal se bránit a naparovat zároveň a pak odmítavě potřásl hlavou. "Tos byla TY! TY jsi řekla, že seš samostatná žena a žádnou smečku nepotřebuješ!" opravil ji rázně. Byla pravda, že on sám sebe považoval za tuláka, ale nikdy před ní neprohlásil nic takového. Nebo si to minimálně nepamatoval. "A já na ulici neskončim, když nebudu chtít. Vezmou mě kdekoliv, kde o to požádám," rádoby uraženě odvrátil pohled. Zahihňal se ale, když mu foukla do ucha a bylo mu celkem jedno, že ho zase pořádně dehonestuje. On byl určitě schopný se o sebe postarat, ale bylo to jedno, když sám být nemusel.
Pak spolu s ní vykročil k údolíčku, kam si to odštrádovala ta dvojka kriminálníků. Aka útěkářů. Nicméně vykulil oči, ještě při tom, když se Aw prozatímně loučila se svým otcem. "Jak jako narodí? Co narodí? Tvoje máma je zase v tom? Neni na to už moc stará náhodou?" Taktní rozhodně nikdy nebyl.

>>> EÚ

Trochu to tu vypadalo na den otevřených dveří. Vlci proudili dovnitř a ven a chudák Arcanus pořád jen běhal tam a zpět, zdravil a vyhazoval cizáky pryč. Na jednu vlčici byl přitom celkem vostrej. "Fíjo, co vám provedla?" zeptal se když konečně všichni vysmahli a záhy vrtěl ocáskem, protože se lesem rozlehl Awnin hlásek. Ten mu vždycky zněl jako ten nejhezčí zpěv.
Brzy byla u nich. A šíleně ji zajímalo, kde je to vlče. Vlčátko. Haha. "Tvůj brášule jí šel vyvenčit," vysvětlil jí, pročež hlavou kývnul směrem, kterým odešli a bleskem se přemístil na místečko vedle ní. Kdyby to nebylo pokaždé jinde, už by tam měl dávno vysezený důlek.
"Všechno vyřešený?" ujistil se s neskrývaným zájmem a pak mu tak nějak pokleslo i to druhé, nesklopené ucho. "A to se jako stěhuješ zpátky?" Za tu dobu, co s ní cestoval, usoudil, že by to pro ni bylo to nejlepší. Vrátit se domů. Proto ji sem ostatně posledně dotáhl. Ale teď, když se zdálo, že je to na dobré cestě... Byl z toho takový přešlý. Že už by se spolu jen tak netoulali a na návštěvy by musel chodit s prosíkem...

Věci se udály nějak rychle! Jedni přišli, jiní odešli a zase se vrátili. Smečkou se ozývalo jedno vytí vedle druhého a vůbec tu bylo dost živo. To se mu líbilo! Jen kdyby se Awnay nesebrala a nevrhla kamsi, zatímco on se hihňal nad její reakcí na jeho sexuální výchovu.
Jen, co zjistil, že je fuč, rychlým tryskem se vrhnul za ní. Ne že by se bál, že mu někdo na tomhle území zakroutí krkem, když tu bude bez ní, ale tak nějak se ještě nestihl nabažit toho jejího kožichu. Když ji však znovu spatřil, byla zase v společnosti nějakého cizáka! Jeho to ale nijak neznervozňovalo. Naopak! Víc vlků, víc srandy. A navíc tušil, kdo to bude. A zrovna chudák před Awnay tak nejistě couval.
"Ohoho! Jestlipak to nebude Sionn!" zahlásil už zdálky a v hlavě si hořce povzdechl nad tím, že už to není žádné malé škvrně. Ale nějaké tu přece bylo. Teď však velkým skokem přenesl svou maličkost k nebohému šedivcovi s jasným úmyslem do něj pořádně drcnout. Směrem k Aw, aby měli to seznamování trochu trapnější. "Zdar brácho! Já sem Fiér, chodim s ní... všude možně,"zamluvil to. A pak se jal hopsat kolem. "To už máš dítě? Awnay! Tvůj malej brácha má dítě! A ty žádný nechceš! A víš co? Brzo na ně budeš stará. A nenajde se nikdo, kdo by ti je udělal, protože budeš šeredná jak noc," konečně si dřepl, ale aspoň cukal ušima a mával ocasem, protože bez pohybu prostě nevydržel. Musel uznat, že to Awnay s tím vlčátkem náramně sluší!
Jenže to už se ozval Arcanus. Fíro nasadil obrovitánsky zděšený výraz a celý se otřásl. "Ajaj. Máš průser." Znělo to příšerně. To, že si Elisa někoho volá na kobereček.

Hezky se s Awnay tulili a on moc nevnímal, co dělají ostatní. Soustředil se prostě na ten výraz, co udělá, až vytáhne na svět téma dětí. A nezklamala. Byla úplně k popukání! Řádnou chvilku se tomu řehtal jak smyslu zbavený, pak se po ní ale trochu opičili a nasadil stejně šokovaný výraz. "Cože co nevim?" Hlásek mu trochu vyskočil do výšky a na prázdno otevřel tlamu. "Já vím, jak se dělaj vlčata! Na to musejí bejt dva. Kluk a holka. A ani se nemusejí mít tak moc rádi, jak všichni tvrdí. A pak kluk vytáhne žížalu, holka vystrčí zadek a pak už jenom nějaký to šup sem a šup tam. Jen se musíš trefit do správný díry," samozřejmě to s takovým zápalem na místě popsal hlavně proto, aby se za něj mohla řádně, a nesmírně roztomile, stydět. Nebo mu nějakou ubalit. Líbilo se mu obojí.
Pak přišla řeč na tchánovi děsivé zuby a hlavně to, jak mu začala vyhrožovat. "To bys neudělala, hrozně bych ti pak chyběl," informoval ji o svém pohledu na věc. Ale byl rád, když Arcanus zubiska zase skryl. Vypadal s nima jak nějakej upejr. Nad hlavou mu ovšem visela jiná hrozba. Awnino kázání! No, asi měla trochu pravdu, ale kdo se o to stará? "Kdybych tě tu necejtil, obešel bych to kolem," pronesl vážně. Ale upřímně? Nebyl si jistej, jak moc to byla pravda. Pak se však zvesela ušklíbl a z fleku ji oblízl bradu. "Ale to je jedno. Za ten risk to stálo! Víš co. Pro tebe bych uhasil i peklo a nechal se rozkrajet," zase si nebyl jistý jestli to myslí vážně nebo ne, ale snažil se tvářit, že vtipkuje, aby jí to moc nevlezlo do hlavy.
Když se ale ozvala neznámá vlčice se svými pohrdavými vytkami, celý se naježil. "To mektá ta pravá," zavrčel za ní nespokojeně. Fuj. Úplně mu připomněla jeho matku! Ten tón. Ten pohled. Chudáci dečka.

Nějaká vlčice, dvě vlčata, pan Alfák a Awnay. Zatím stíhal jen poslední jmenovanou. "Ho! Byl jsem ve Smrkáči. Plánoval jsem ti ukázat, kde sem se narodil a jak sem byl tehdy roztomilej, ale čekal sem tam na vás snad milion let," postěžoval si. "Tak sem sem se trochu sjel trávou a našel si novýho kámoše. Byl chudák celej ztracenej, tak sem ho zaved k Životovi. Děsně se s nim zakecal, tak sem si našel jinou kámošku. Ayshiku! Fakt čupr vlčice. Teda žraločiče, šly sme lovit obří chobotnici, ale měl sem cestu kolem, tak sem si řek, že to tu očíhnu, jestli ste tu s Etneyem nezapustili kořeny." To byl hodně zjednodušený výčet toho, co těch pár pátků dělal a asi z toho měla úplný kulový, ale to bylo jedno. "Ale taky si mi hrozně chyběla. Svět bez tebe, jako by měl jen polovinu barev," pronesl rádoby procítěně. Ale i když si z toho dělal legraci, srdíčko se mu tetelilo blahem, což ona asi cítila skrze tu svou emoční magii.
Teď se ale musel zářivě zazubit na Arcanuse. "Zdravím taťko." No to asi taky nebyl úplně nejlepší způsob, jak zapůsobit na rodiče své budoucí družky, nicméně. Byl to Fíro! Demonstrativně se do srsti Awany zabořil ještě víc, než ona do té jeho a hodil očkem po vlčatech. "Trénuješ s prckama? To je dobře, už sem tvým rodičům totiž slíbil vnoučata. Že jo?!" Houkl zvesela na Arcanuse, který zrovna ukazoval svoje zubiska a vysvětloval, k čemu to má. Mírně znechuceně se ušklíbl. "Nebude to používat na mě, že ne?" Zeptal se šeptem Awnay s přehrávanou hrůzou. Dokonce se za ní schoval, aby na něj černý vlk nemohl.

>>> od Medvědího jezera, přes Šakalku

No, nakonec se na těch šutrech rozbil asi třikrát. Měl otlučené nohy a z naražené hlavy mu tekla krev do ksichtu, ale to ho přece nemohlo zastavit. On byl El Fiéros, nedostižný. Lovec žraločák! Mužnost sama. Jeho nějaké modřiny a škrábance nedostanou.
"Uhůůůů!!!" Zavyl zaníceně, když minul hranice lesa. Za běhu. Se zakloněnou hlavou. Zase to málem napral do nějakého stromu, ale na poslední chvíli tu zatáčku vybral a dál se hnal za pachem, ve který doufal, že jej tu ucítí, ač to tak úplně nečekal. Ale fakt tu byla! Fakt! To bylo jedno, že mu zase někdo vypráší kožich, protože chodí kam nemá. Byl štěstím bez sebe, že ji zase uvidí. Pozlobí. A zahrne svým nežádaným zájmem.
"Awnaaaay!" zavýskl, když zbystřil její černý kožich. Mezi několika dalšími kožichy. Naštěstí mezi nimi nebyl jiný chlap, než Arcanus, takže ani nemusel žárlit. Nebo se znechucovat nad Etneyem. Ale to už vážně zakopnul o kořen a velmi neelegantně se ke skupince doválel v divokých kotrmelcích. Zastavil se ovšem se vší grácií, nahodil pózu, vyplivnul nějaké to jehličí a rozzářil se jako měsíček na hnoji. "Tadááá!" Rozcuchaný, pomlácený, zakrvácený, zaprášený, ale nadšení samo.