Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>>> Vyhlídka

Vlček mu povyprávěl celkem cool storku, a sám se rozvzpomněl na to, jak se Asgaarské alfy tvářily, když za nimi přišel s tím, že chce do smečky. Tak to nevypadalo zrovna růžově. "A vo čem se hádali? Povídej, přeháněj," pobídl ho, jako správná drbna a lovec senzací. Kdyby to věděl dřív a líp než Awnay, mohl by na ní pak machrovat. Doufal, že to nebude jen další projev rodinného temperamentu, kdy se stařenka jen urazila a teď někde zašitá trucuje.
Každopádně. "A kde si jí vůbec viděl naposled?" Na to se měl asi ptát předtím, než vůbec vyrazili na cestu, ale to byl detail. To se vsákne. s trochou štěstí půjdou i správně, ne? Na druhou stranu, předtím přece netušil, že se tohle "vyhnání" neudálo v lese, ale někde mimo.
"No. Šereda. Uák. Taková malá potvora vopelichaná. Černohnědá s bílym bryndákem," dal se do barvitějšího popisování Awniny svěřenkyně. Možná na ní trochu žárlil, proto si vymyslel takovou ošklivou přezdívku. Ale jenom maličko. A u přezdívek se rozhodl zůstat i v tomhle případě, protože Nemesis... bylo hrozně dlouhý a dlouhý jména jsou na nic. Leda tak ke komolení. Třeba jako Weriošáša a K*ndasa a tak. Ale hrozně vážně mu to odkýval. "Jasný prcku."
"Já sem Fiér. Tvůj nejmilejší švára! To znamená, že mám techtlemechtle s tvojí ségrou. Nebo bych aspoň chtěl mít, ale teď sme se zrovna moc neshodli, protože vona chce bejt alfa a já ne a prostě takový blbosti dospělácký. Dospěláckej svět je na prd." Protočil očima. Bylo vážně lepší se s nikym moc nezamotávat a žít si svůj bezstarostnej život plný zábavy, vzrušení a drog. Než řešit nálady své jakože partnerky nepartnerky.

>>> ZG

"Však jo, však jo,..." Owo. Asi měli v rodině vrozenou popudlivost nebo tak něco, protože mu vlče přišlo celkem uražené, ale nakonec si z jeho slov něco odneslo, a když to zkusilo znova, znělo to lépe. Už ne tolik jako pískací hračka. Fíro hrdě zavrtěl oháňkou. "Supeeeer! Lepší," cítil se trochu jako starší brácha, co pomáhá mladšímu s domácími úkoly a líbilo se mu to! "Jednou budeš nejlepší vyč v celym lese," zazubil se. To slovo asi ani neexistovalo, ale koho to zajímalo.
"Počkej, jak jako vyhnal?" Vykulil na dítko oči. "Nic proti, ale kdyby měl z těch dvou někdo někoho vyhnat, čekal bych, že Elisa Arca," uchechtl se. To ona mu připadala jako ta drsná, co se s ničím nepáře. Ale je pravda že s taťkou alfou toho tolik nezažil.
Jako popravdě. Chtěl se sám toulat světem, svým vlastním ztřeštěným tempem, ale copak mohl nechat svého švagra samotného chodit po okolí? Však si to zrovna mířil k té díře v zemi. Asi nechtěl mít na svědomí zrovna Elisina potomka a Awnina bratra. "No jo, jasně. Ale ne že budeš taková brzda, jako ta malá šereda," odfrkl, zatímco ho dvěma dlouhými skoky dohnal a zařadil se vedle. "A připomeň mi, jak se menuješ, protože jinak budeš "HejTy" nebo "Prcek",.. Nebo víš co? Prcek je fajn. Dobrý," Rozhodl se vlčka vzít kolem propadliny větším obloukem, aby mu tam náhodou nespadl a brzy se měli ocitnout na místě, které jen před chvílí přeběhl v opačném směru.

>>> VG

>>> Propadlina

Netušil který z těch kopců byl vyšší, ale zdálo se mu, že tenhle vyběhl rychleji, než ten poslední. Možná to bylo rozpumpovaným srdcem po zážitku s mostem? Tak jako tak, určitě se lepšil. Jednou bude nejlepší ve všem a pak mu budou všichni nožky líbat!
Měl v plánu běžet dál, ale to si k jeho uším našel cestu podivný kvílivý zvuk, kterého by se možná i lekl, kdyby ten úkol už neměl splněný. Zastavil se a po chvilce poslouchání se rozklusal směrem, odkud přicházel. Mohla to být nějaká cool příšera a tu chtěl rozhodně vidět. Nakonec ale našel jen Awnina mladšího bratra. Toho nejmladšího teda. Jak že se to jmenoval? Věděl to vůbec někdy? Eeeeh.
"Čauvec? Učíš se výt?" Vybafnul na něj přátelsky. "Jako nebylo to zlý, ale chce to ještě drobet cvičit. Musíš na to sebrat trochu víc sil, pořádně se nadechnout, takhle zaklonit hlavu. Vidíš? Ten úhel je dost důležitej!" Všechno názorně předváděl, dokonce si pro ty účely i sednul, ač to nebyla jeho oblíbená pozice. "A pak do toho dáš jakože úplně všechno. Vauuúúúú!" Určitě perfektní lekce ve vytí. A že prej to s děckama neumí. Pfff.
"Kam ses vůbec vydal takhle sám?" Poptal se záhy a naklonil hlavu na bok, hezky za tím splácnutým uchem, aby mu teď retardovaně viselo. Dost ho zajímalo, jak se prťavý synek alf ocitl sám na vrcholku hory.

>>> od VG

Nudná planina za ním, celkem zajímavý les před ním. Teda. Les až tak zajímavý nebyl, ale to, co ho dělilo v půli! Málem tam zahučel a ještě teď mu srdce divoce poskakovalo v hrudi. Trocha toho vzrušení byla vítaná a schválně poskakoval těsně kolem okraje propadliny, pokoušejíc svoje štěstí. Spadne tam, nebo ne? Oči mu zářily a ocas divoce povlával vzduchem.
Po nějaké době mu pak padla čelist a oči se rozzářily ještě víc. "Hustý!" Přes tu černou díru vedla úzká, dost nespolehlivě působící stezka z kamene. To bylo něco pro něj. Úplně cítil, jak mu krev tepe ve spáncích,. Po dlouhé době byl zas živý, jako nikdy a hned se bez váhání vrhl na dobrodružnou cestu napříč prohlubní. Díval se dolů, nakláněl se jako blbeček, že by stačil jeden poryv a dal by si svou první i poslední lekci v létání, ale o to přece šlo. Adrenalin. Nebezpečí. A ten pocit výhry, když dorazil na druhý konec!
Miloval to. Víc takových srnadiček! Teď ho ale čekala cesta nahoru, na kopec. Další! Z toho posledního se pěkně skutálel. Co teď?

>>> Vyhlídka

>>> Východní úkryt

Za lesem ležela již známá řeka. Věděl celkem bezpečně, kam se dostane, bude-li ji následovat. Ale nechtělo se mu. Obnášelo to totiž mimo jiné i Močály a tak. Nechtělo se mu plahočit se bahnem ještě hlubším, než je po dešti tady.
A tak se jal řeku jen přeplavat. Samozřejmě si původně kožich zmáčet nechtěl, ale z nějakého důvodu ho neposlouchala vlastní magie a tak mu se zanadáváním nic jiného prostě nezbylo. Nakonec ale uznal, že je celkem fajn, dělat po čase něco bez kouzel. Skoro zapomněl, jaké je plavání prča! Škoda, že tu neměl nikoho, koho by mohl napálit na svůj "pomoc topím se" trik.
Na druhé straně ho čekala také dobře známá planina, ale došlo mu, že ta další část je mu celkem cizí. Znal vyhlídku i kaskády, ale co bylo mezi nimi a Galtavarem? Well! Dobrá příležitost to zjistit!

>>> Propadlina, pře VG

>>> Neprobádaný les

Popravdě, moc se tu nezdržoval. Pořád si chtěl po té "hádce" od Aw trochu odpočinout a tak nějak měl pocit, že to vlče ho z neznámého důvodu moc nemusí. Bylo to tak špatný, že odpadnul uprostřed hlídání? Asi jo... Ale to neznamenalo, že si nezaslouží druhou šanci, ne? Ale tak. Co mu bylo po nějakých nevraživých pohledech.
Do úkrytu se prakticky vplížil, jen aby přítomným dámám přinesl jídlo. Položil odrostlé selátko na zem, aniž by ho mohly vidět a spoléhajíc na to, že vůně krve a masa je přiláká se zase na patě otočil stejně nepozorovaně zase zmizel venku. Svůj slib splnil, snad ukojí i nějaký ten hlad a ... teď mohl zase ochutnat trošku z toho potulování, které už nějakou dobu zanedbával.
Bylo fajn vědět, že až je bude chtít zase vidět, stačí se vrátit do Asgaaru. Buďto tam budou, nebo dříve či později dorazí. Nebude je muset hledat po celé Galli, zatímco zapomene, co že jim to vlastně chtěl říct. Heh.

>>> Kierb přes les

>>> VÚ

Zhluboka se nadechl, když vyšel z jeskyně a konečně si mohl užívat pořádného denního světla. Výhled odtud byl celkem super! A ten les očividně překypoval životem. Sice to tu vypadalo dost nepřátelsky, ale... jeho nos se mýlit nemohl. A chybějící pud sebezáchovy se postaral o to, že mu bylo úplně jedno, jak to tu vypadá a jak nebezpečné to tu může být. Měl jim ulovit sváču a nic ten plán prostě neohrozí.
Vrhl se tedy dolů, vyklusávajíc mezi stromy, čenichajíc a špicujíc uši. Nebo tedy alespoň to jedno, se kterým to nešlo jen obrazně. Jako první mu do rány přišlo pár potkanů, ale ty by asi nelahodily Awninu královskému jazýčku, takže se ani nenamáhal a rozhlížel se dál. To nakonec přineslo své ovoce! Štrachot ve křoví i typický pach mu napověděli, že má co dělat s divočákem. Dospělý jedinec by ho klidně mohl rozcupovat na kousky, nedej bože, kdyby narazil na celé stádo. Na to on klasicky nemyslel, ale minimálně tím, že je to jedináček si jistý být mohl...
Vletěl na mýtinku jako vítr, div že se se svou kořistí nesrazil čelem na čelo. Byl to běhoun, nic moc velkého., ale i tak mu dal zabrat. Prosmýkl se mu pod nohama a chvíli se po okolí s divokým rykem (a vlkovým smíchem) honili jako paka. Nakonec to byl ale Fiér, kdo měl o trochu větší výdrž a brzy nesl vzhůru k úkrytu mrtvé odstávče.

>>> VÚ

Fíro se zakabonil, když jeho historku začala Awnay z fleku zpochybňovat. Samozřejmě. Ona vlče strašit mohla, ale on ne. Ne, že by ho to nějak vzrušovalo, ale princip to byl legrační. Odvrátil od ní tedy pohled a zadíval se ke stropu, na ta drobná, hemžící se tělíčka. Mnohým asi mohli přijít nechutní. Hlavně ty jejich lisé růžové dětičky, ale na ty teď bylo moc pozdě. Blížila se zima. "No, tak mi nevěř," odtušil a na netopýry vyplázl jazyk. On takového krvežrouta už viděl, takže minimálně první část jeho povídání pravdou byla. Ale jejich škoda. Ničemu se halt nepřiučí.
Ležení a zírání na netopýry ho ale brzy, jako správného hyperaktiva, přestalo bavit on se začal ošívat. Hádal, že ta malá tmavá žížala byla asi unavená, ale on se nudiiil! Proč berou na výlety vlčata, co na to ještě nemaj sílu? Pfff. Když byl on v jejím věku, měl zcestovanou už skoro celou Gallireu. Sám. Prchajíc před svou pečovatelkou. Hehehe. To byly časy. Brzo se mu snad začne stýskat i po sourozencích. Byla to sice hovada, ale aspoň se s nimi mohl hádat. To taky uměla být sranda.
Jedním skokem byl na nohou. "Jdu," pronesl prostě, aniž by sdělil svůj plán a během chvilky se ocitnul zase u východu z úkrytu. Smrdělo to tu nějakými cizinci, asi jen proběhli kolem. Škoda. Aspoň by si měl s kým popovídat, když Awnay trucovala.
Naposledy blejsknul očima k nočním létavcům. "Mějte se klucí," křikl ke stropu a pak už zmizel na denním světle. Těžko říct, o co se tím snažil. Trochu vlčice poškádlit nezájmem? Možná.

>>> neprobádaný les

>>> Východní hvozd

Ploužil se za vlčicí a vlčetem a přemýšlel o tom, že jim to spolu sluší. Byly si dost podobné. Tmavé a tak. Asi by měl přemýšlet v téhle situaci o jiných věcech, ale... To by nebyl on. Prostě se rozhodl nechat jí prostor a popřemýšlet o tom. Momentálně se rozhodla dělat z něj toho špatného, ačkoliv to myslel dobře. Dost netradičně. Málokdy se stávalo, že by mu něčí dobro bylo přednější, než to jeho. Jaký větší důkaz jeho citů k ní kdo potřeboval?
Bylo zbytečné jí vysvětlovat, že nechce, aby byl Etney alfa, ale že by byl lepší než on, to bylo nepopiratelný. Těžko jí vysvětlovat, že kdyby měl alfovat on, vedlo by to její milovanou smečku k jisté záhubě. Nechtěla to vidět a ani slyšet, i když to musela moc dobře vědět. Věřil, že jí to brzo dojde a přestane se chovat jako ublížená princezna. A chtít po něm, aby se od základů změnil a stal někým úplně jiným. Úplně si dovedl představit tu scénu, ve které k němu po měsících transformace přijde a řekne mu, že ho opouští, protože se příliš změnil a už jí s ním není dobře. Byl by se tomu i zasmál, ale nechtěl ji ještě víc naštvat, tak to v sobě zadusil...
Došli do jakési jeskyně. Asi ji znala, protože se tu chovala jako doma a ještě u toho stíhala malé vlčici vyprávět pochybné strašidelné historky. Od kdy se v tom vyžívala, to netušil, ale schvaloval to. Co bylo lepší, než děsit malé nevinné caparty, že jo?
No, ty škodolibé myšlenky se mu záhy celkem vymstily, protože přestal dávat pozor. Když mu tedy těsně u ucha cosi dost neidentifikovatelně písklo, lekl se, až se mu srdce zastavilo. Vytřeštil oči a celá ztuhl, než si uvědomil, že ten zvuk i děsivý stín klouzající po vedlejší stěně patřili k celkem neškodnému tvorečkovi, který se jen vracel domů po nočním lovu. Ošklivá okřídlená myš. Otřásl se a sám sobě vynadal, že se leká nějakého hmyzožrouta, když už ale byli u toho strašení dětí... "Víte, že existujou netopejři, co sají ostatním tvorům krev? A když vám té krve vycucaj moc, tak umřete?" Nadnesl lehce konverzačním tónem a zazubil se na vlče, které na něj kulo pikle. Což chudák zatím nevěděl.
Ale proč sem vlastně přišli? Strašit Uák? Nějak nevěděl. Awniny záměry mu byly momentálně velkou neznámou. Ale jasné bylo, že brzy bude muset vyrazit na lov. Prohrál v soutěži a to se musí plnit. I když to udělal záměrně. Přece nenechá svou holku, plahočit se blátem za mrzkým úlovkem. A asi by se měl po téhle jejich malé hádce zase trochu blýsknout.

Na její otázku měl dost rychlou odpověď. "Třeba poznával les, ve kterym mám strávit zbytek života? Sám, protože mne tam někdo nechal," když ona mohla vyčítat blbosti jemu, tak i on jí. To, že se za ni nestyděl, byla pravda, jen ji prostě škádlil. Ale to byl tak trochu ten problém. On ji bral takovou, jaká byla, zatímco...
"Fajn," odrkl nenadšeně a celkem frustrovaně mávnul ocasem. Nevěděl, proč mu to všechno tak hrozně leze pod kůži. Uměl bez zájmu mávnout tlapou nad tou nejhorší urážkou, ale jakmile šlo o Awnay, byla všechny ta nadsázka najednou pryč.
"Musíš všechno brát tak logicky? Takhle vztahy nefungujou." Nebylo to o tom, koho chceš, ale o tom, kdo si najde cestu do tvého srdce. Kdyby měla být s někým jiným, tak má ráda přeci jeho a ne...
No zdálo se, že tady a teď vytáhly na světlo nějaké ty kostlivce, co měli schované po skříních. Že by nějaká raná zkouška zatím neoficiálního vztahu? On by se bez toho teda obešel a byl prostě dál jen happy, jak dva grepy. Ale ona prostě musela dál jet tu svou.
"Furt by byl lepší alfa, než já," nadhodil. Etneyho neměl ani trochu rád, ale ten po tom údělu aspoň očividně toužil. Zatímco on... Jak by mohl dělat dobře něco, co dělat nechce? "Však si svůj seň splň a alfou buď. Ale s někym jinym. Třeba Sionn vypadá, že je fajn kluk," navrhnul jí. Alfy přece nemuseli být ze zásady partneři. "Já svůj sen o svobodnym toulání pro tebe vzdal," dodal a pak už raději mlčel, protože měl náladu tak špatnou, že si nepamatoval, kdy naposledy byl tak zpruzený. Pravděpodobně po nějakém setkání s Lindasou...
"Hm," odkýval to sice, ale když se vlče s vlčicí vrhly vpřed, sám se nikam nehnal. Závodit se mu vážně nechtělo. Vlastně by se radši otočil a šel si někam zchladit žáhu, ale nebyl zbabělec, aby od problémů utíkal, takže šel za nimi. Může se pak vybít na tom lovu, no ne?

>>> Východní úkryt

Nechápal, co je tak špatnýho na pavoucích. Však byli super. Ale jí se furt muselo něco nelíbit. Kdyby byla spokojená, nebyla by to ona a dokazovala mu to i svým dalším výstupem, který by měl asi brát vážně, ale tak nějak to nedával.
"Já na tebe nezapomínám! Však máš ráda pozornost a špatná reklama je taky reklama!" Nadoumal svou hruď pýchou. "A já se za tebe taky nestydim, když se zrovna chováš, jako bys měla krámy. A to je dost často," ušklíbl se a pak bezmocně vzhlédl k nebi. V tu ránu mu do oka padla jedna velká studená kapka a on se hned dal do prudkého klepání hlavou, až to lítalo. Když skončil, zadíval se na ni, jako kdyby spadla z Marsu. "Jak chceš. Odteď budu nudnej nůďa, jako všichni vostatní," odfrkl. Však bude nejlepší, když si to holka vyzkouší a zjistí, jak na prd to je.
Jenže to by před nimi nesměl být takový rozhovor, jaký byl. "Neřekl jsem, že jsem o nich nemluvil nikdy, ale teď," uvedl to na pravou míru a pak prostě přešel rovnou k věci, když měla Awnay dneska zatuhnutej mozek. "Chtěl sem, abys přiznala, že jsme partneři. Protože mě nebaví, jak pořád zapíráš," jo, chtěla ona něco po něm, tak by měla taky něco vrátit. To ale nebyl ten největší problém dnešního dne.
Celkem jasně cítil, jak ho začíná nepříjemně tlačit na prsou a tuhnout krev v žilách. "Neřikej mi, že chceš bejt alfa nebo tak něco," zaúpěl nevěřícně. "Prooooč? Pro vlky! Proč by ses tlačila na tak zodpovědnou, čas žeroucí a otravnou pozici? Vlastní rodiče si nesnášela za to, že tě kvůli alfování zanedbávali a teď chceš dělat to samí?" Nechápal. Ani trochu. "Jako pro mě za mně, jestli ti to bude dělat radost, tak se za tim cílem žeň, ale s někym jinym, jo? Třeba s bráchou, je mi to jedno. Ale já na tohle fakt nejsem. Nechci vést ostatní. Chci svůj volnej čas, možnost chovat se, jak sem vyrost a tak, jasný?" Ona musela moc dobře vědět, že on je spíš rozená omega. Prostě bezmozek, co se nebojí vlítnout mezi běsnící siláky a dělat si z nich prču, tak dlouho, až na svůj spor zapomenou a spojí se proti němu. Šašek. Ne král.
Konsternovaně sebou kecl na zadek, přesně v moment, kdy se pod něj vtlačilo to vlče. Kvůli svému soustředění si toho vůbec nevšiml a teď jen jako kouzlem vyskočil do vzduchu. Naštěstí jí nezmáčknul nijak moc. "Woho. Sorry malá. Dávej pozor, kam lezeš," zahihňal se a loupnul okem po Awnay, která říkala dost protichůdný věci. Ale na to si už zvyknul. "Jak jako přebereš. Já myslel, že rodiče maj bejt vždycky dva. Sobě rovní," vypláznul na ni jazyk a pak naklonil hlavu na bok, sledujíc Sunny. "Máš hlad? Nebo si chceš hrát? S obojím můžu bejt k službám. Ne že ne," zavrtěl ocáskem. On pocházel s disfunkční rodiny, takže toho popravdě o výchově dětí moc nevěděl, ale bejt milej snad zabere. Na něj nikdo milej nebyl, a jak dopadl že jo?

"Musim jenom umřít," fňukl na protest a zadíval se střídavě na Aw a vlče. Ani jedna nechtěla ozdobu, kterou pro ni navrhnul. to bylo smutný. A on byl přitom vynikající návrhář s dobrým vkusem! "Ale budeš," odtušil zapáleně a o to víc se zapřísáhl, že tu cetku někde prostě sežene. I kdyby měl Životovi líbat řiť nebo tak něco.
"Seš patetická. Místo toho, abys využila svůj intelekt a kreativitu, snižuješ se k používání špinavejch triků od tý opelichaný báby. A to si jí tak nesnášela," frflal dál. Magie příkazu byl prostě čirej hnus a žádný hezký slovo si pro něj schovat nemohl. Vůbec by neměla existovat.
Chvíli na to protáčel očima zase nad něčím úplně jiným. "Já se nic učit nebudu. Já jsem já a já dělám ostudu všem a odjakživa. Hodně ostudy," zavrtěl svým ctěným pozadím, jako by jí vybízel, ať ho za to klidně nakopne. "A co se za mě pořád tak stydíš? Copak bys mě měla stejně ráda, kdyby se najednou začal chovat nějakej prkeňák škrobenej?" Otřel ze sebe první část bordelu. O kmen stromu a vypláznul na ní jazýček, když slyšel, jakým směrem se její proslov obrací.
"Jako já nemluvil o vlčatech. Ale vo nás... Ale to že seriozně přemýšlíš o našich dětech asi znamená, že neni co řešit," zahihňal se. Vlčice přece neplánuje budoucnost s každym. "Ale nějak ses pro ten nápad nadchla," zazubil se a hodil očkem po Sunny. "S ní jsi jako začala svou sbírku? První z tvých dětí? Našich? Je naše? Necháme si jí? A kolik jich bude na konci? Pět? Nebo šest? Jak moc je chceš sbírat?" Vrtěl ocáskem a popichoval ji tak nadšeně, že málem nepostřehl jednu věc. Ale nakonec mu do mozečku přecijen došrotovala. "Počkat! Jak jako utáhnout smečku?" Vypískl to téměř hystericky. O tahání celé smečky nikdy nebyla řeč! Měl se přece jenom přidat a občas se ukázat!

Fíro se culil. Jak jinak. Byla to sranda. Jak obě přeháněly. "A seš si jistá, že na to nemá ještě dost času? Jakože já sem pro, aby dospěláci děckům nekacali o motýlcích a kytičkách, ale víš co,..." Povytáhl obočí, jako by Aw opravdu plánovala zahrnout Sunny do nějakých jejich orgií. "Nebo jí při tom zakryjem oči? Třeba... Třeba dýní? To by bylo super ne, kdyby měla na hlavě dýni," zadíval se na nebohé vlče a uchechtl se. Prďola s obří dýní na hlavě. Ta představa byla k nezaplacení!
Ale pavouk u Awnay na čele, to bylo taky dost dobrý. To už ani nebylo potřeba, aby ho někdo "sundal" a válel se po zemi sám od sebe. Smíchy. "Tyjo! Sekne ti to! Až půjdu příště ke Smrti, vymlátim z ní pro tebe pavoučí sponku! S obřím rubínem!" Slíbil jí mezi jednotlivými štěkavými nádechy, a bylo mu úplně jedno, že mu nadává do prasat.
"Fuj, to je pěkně hnusná magie a ty se tim ještě chlubíš," odfrkl jen, co se dosmál a začala mu vyhrožovat. Tohle byla fakt jedna z magií, co by zakázal. Byl to takovej hnus, že se o tom ani nechtěl bavit. Celkem ho polil studenej pot, když ho napadlo, že by takovou magii mohl mít některý z jeho sourozenců. To by byl asi konec světa. Elisa byla rozhodně lepší téma, ač nahlas by to nikdy nepřiznal.
"No ptala se na kopu divnejch věcí. Jako odkud sem a kdo byli moji rodiče a co umim. Myslim, že chtěla vědět jak dobrej jsem materiál na švagra," uculil se a natáhl packu k jejímu obličeji, aby mohl pan křižák přelézt zpět k němu. Pak o třech nohách přeskákal k blízkému keříku a pavouka pustil mezi větvičky. "Nakonec řekla něco v tom smyslu, že do toho teda můžem fláknout," to byla jeho parafráze pro to, že do smečky byl přijat. normálně to totiž říct nemohl. Pak však k vlčici zase přišel s celkem vážným výrazem. Tak vážnej, jak to jen bylo s jeho momentální vizáží možný. s tou dýní na hlavě, by asi vypadal seriozněji, ale stejně to byl hrozně vážněj pohled. "Takže co? Fláknem do toho?" Bylo na čase, aby určitý věci dořešili, ne?

To bylo zklamání. Žádný vyděšený jekot ani volání o pomoc. Nýbrž vzteklá vrčící vlčice chránící své vlče... počkat, jak jako její? Co mu to právě projelo hlavou? Potřásl palicí, až si tou mouchou, co mu visela na uchu, pleskl do oka.
"Jo jsem velká zlá příšera!" Křikl na vlče zpátky a zakoulel naň očima. Přičemž mu to jedno plácnuté trochu utíkalo šejdrem. Potom se zvesela zakabonil na Awnay a dal se do příšerně falešného zpěvu. "Koulel se Fíro, koulel se z vrškůůůůů. Naraziiil na šutrrrr, rozbiiil si držkůůů," pomalu se přitom k ní přibližoval, protože mu bylo jasné, že její čistorné a parádivé stránce se to nebude ani trochu líbit a laškovně na ni blískl zoubky.
"Joo? sundáš mne? A bude mě to bolet?" Ptal se dychtivě s pořádně perverzním podtónem a vrtěl ocáskem jako nějaký masochista. "Ale to vlče u toho fakt chceš?" zeptal se pak šeptem přímo do jejího ouška, přičemž pavouk uhnízdění na jeho čele zacítil příležitost, jak od toho pošuka utéct, a přeskočil přímo na Awnay. Fiér to sledoval s jistým zaujetím a zvědavě koukl vlčici do očí, co ona jako na to.
Když pak přišla řeč na Elisu, hned mu došlo, kam tím mířím a začal cíleně mlžit. "Ale jo. Viděl jsem tvojí mámu. I tátu. I malýho bráchu. Toho nejmenšího, myslim. Prej máš ještě malou ségru?! Gratuluju!" Zubil se a začal se v jejich blízké přítomnosti horlivě oklepávat, až ten bordel létal úplně všude.

>>> Vyhlídka

Točil se a točil, přes kmínky, přes šutry, přes díry, přes všechno. I nějakou tou pavučinou prosvištěl, zatímco se mu lepila na kožich a na ní zase listí a jehličí. Nakonec ztěžka heknul na úplném úpatí a zaraženě čučel mezi stromy, které se mu před očima kroutily do spirálek a hopsaly v divokém tanečku. Bolelo ho úplně všechno!
Než si to ale uvědomil, hrozně se řehtal! Někdo jiný na jeho místě, by byl asi prostě rád, že to celé nějak přežil, ale on? "Ahahahahaa!" No to byla bžudna! Kdyby nebyl tak unavený z toho výstupu, asi by to vylezl znova a zopakoval si to. Jen tak, pro ten adrenalin! Že ho to nahoře samotného nenapadlo a musel se k tomu dostat jen náhodou!
Pomalu se zvedl na nohy, které ho také moc neposlouchaly a s pohihňáváním, ve vší té své zašpiněné a ulepené nádheře, se začl pomalu sunout za sladkým pachem své vlčice, už byla totiž blízko! Věděl to! Musel jí povyprávět, jako to byla sranda! A možná by k tomu mohl přidat porážku běsnícího medvěda nebo tak něco!
A nebo! By je mohl postrašit! Na ten nápad ho přivedl pohled na jeho odraz v louži. Vypadal pod tou směsí pavučin, listí a jiného bordelu, jako pořádné strašidlo! Schválně pak proběhl ještě několika pavoučími sítěmi, takže třeba na čele mu jeden vypasený křižák zůstal zmateně čučet, zatímco na uchu se mu houpala naušnice ze zakuklené mouchy na vláknu.
"Vavavahudaaa," začal se plížit lesem, úpět (to a ani kulhání zrovna předstírat nemusel) a třepat podrostem, aby to mělo ten správný efekt.