Gallirea - Příspěvky uživatele

>>> úkryt

Ta hora masa se pořád válela před vstupem, takže to neměl moc daleko. A protože jeho umění slušného stolování bylo nulové, hodilo se, že ještě neprodělal onu očistnou koupel. Nikdy kolem nebyl, tak se mohl ve svém jídle rochnit, jak chtěl a na závěr toho hodování vypadal ještě hůř, než po lovu samotném.
Neodolal aby se s plným panděrem trochu nevyvalil a chvíli jen nečinně nelenošil. Awnay by se od něj měla naučit, co to znamená, pořádně se nažrat! Úplně klid ale neměl. Zdálo se, že les zase pulzoval životem a změť cizích i známých pachů, ho celkem otravovala. Asi vážně uzrál čas na menší procházku. Ne, že by se nedávno z jedná nevrátil, ale... byl dušička toulavá a nedalo se s tím nic moc dělat.
Přetočil se tedy ze zad na nohy, otřepal ze sebe jehličí a zamířil si to z lesa pryč. Byl stejně celý obklopený řekami, takže bylo docela jedno, kam. Voda je všude mokrá stejně.

>>> třeba Midiam

"Tak Yetera sežereme příště. Stejně je napůl jelen," zamručel v polospánku a nic jiného už neměl v plánu komentovat. Stejně by se k žádnému zdárnému zakončení nedostali. Spal pak dost dlouho a rozlepil oči, až za tmy. Což nevěděl. Byl v jeskyni. Zívl si a ohlédl se po své holce, která také momentálně pravidelně oddechovala.
Uznal, že by vážně měla dál spát, aby se rychleji zotavila a nedělala všem kolem ze života peklo, protože by byla kvůli své indispozici protivná. Sám se ale o moc dýl válet nechtěl. Opatrně se tedy zvedl, aby ji neprobudil a nakrčil nos, když si sám k sobě náhodou čuchl. Byl čuně, ale tohle bylo fakt něco.
"Jdu se umejt," špitl ke spící, co z toho sdělení sotva mohla něco mít a pak se rozklusal ven z úkrytu. Nikdy neměl jeskyně moc rád. Radši volnou oblohu nad hlavou a vítr v kožichu, že jo? Cestou mu ovšem kolosálně zakručelo v břiše, díky čemuž si uvědomil, že do úlovku si ani nekousnul a měl by to napravit.

>>> Asgaar

234
>>> Asgaar

"No zas tak dobře asi ne," odtušiul, když mu opáčila, jak se umí starat o své zdraví. Blbka tvrdohlavá. Tahle rodina byla přeplněná dost vadných genů. Jedno dítě nafoukaný a tupý, druhý upjatý a tvrdohlavý, třetí deprimovaný... Nebyl si tak jistej, jestli chce blíž poznat i Sionna. Kdo ví, jakýho kostlivce ve skříni, za tim cute ksichtíkem schovává, že jo?
"Možná měl, ale nechci. A byla to sranda. Nemo potvrdí," nenechal se přemluvit. Zodpovědnost byla pro jiný. "Neřeš furt nějaký co by kdyby," dodal, ale pak se opravil. "Nebo začni laskavě řešit ty svoje," ušklíbl se a hned začal. "Co kdybys na tom lovu kvůli zranění umřela? Nebo, co kdyby ses zmrzačila na nadosmrti byla neužitečnej mrzák, spoléhající na péči ostatních," zakoulel na ni očima. Jemu ho palice pořád rvala, ať víc přemýšlí, ale sama se vlastními pravidly neřídila. Doufal, že jí to doteče a už na tohle téma zmlkne, protože jinak se zase pořádně pohádaj.
Proti únosu ale neprostestovala ani zdaleka tolik, jak čekal. Což bylo fajn a on ji mohl do úkrytu zanést aniž by se připravoval o energii dalším dohadováním. "Zkus hádat. Pečuju o její Veličenstvo," poznamenal zvesela a na zem ji pustil, až když našel dostatečně hezké a měkké místečko. Před čumák jí položil tu dosud nesežvýkanou sváču. "Dobré chutnání přeju," pověděl a skulil se u jejího zdravého boku. Hezky do klubíčka a tak jak byl - špinavý jako prase - během chvíle usnul. Neplánoval to, ale byl unavenej. Z lovu. Tahání kořisti. Dohad. Ale i z túry s Nemem. Nespal už dlouho. Snad nějaké jídlo zbude i na něj, než se prospí.

"Kdyby častěji, tak možná, ale ty to neřikáš vůbec," stál si za svým, jako malé nedoceněné děcko. Hravě na ni ale vyplázl jazýček, takže bylo zatím vše v naprostém pořádku. Hned na to měl důvod si pořádně zavrtět hlavou, až kousky zaschlého bahna létaly vzduchem. "Právě že ne! Musíš toho sníst víc. Ži-vi-ny holka!" To by měla přece vědět. Nemocnej musí hodně jíst, aby byl brzo fit. Už je přece velká!
Sotva ale skončil své vyprávění, jako by zase ztratila náladu. Přivřel oči a přemeřil si ji pohledem. Možná by ji měl někde zamknout. Někde, kam nebude moct nikdo jinej, než oni dva. A pak se třeba bude chovat normálně. Byla přespříliš starostlivá pro publikum nebo co? "Jak moc dobře víš, v Močálech jsem kdysi žil a znám to tam, jak svý boty. Smrdutý příšery tam fakt dřív nebejvaly." A to věděla taky. Zajímalo ho, co by řekla, kdyby věděla o včelách a skocích z vodopádu a jak se Nemo málem utopil... heh. Jestli se mladej někdy prokecne, bude pěkný tóčo. "A nezodpovědnost je mý druhý jméno. U mě je to normální. To ty si na přemýšlení zakládáš," uculil se. Plivala tu na něj svou vlastní medicínu! Nicméně moc to neřešil, protože Arc se měl k odchodu a věnoval mu pár slov i soukromě. Na první přikývnul, na druhé se ušklíbl a... no asi měl pravdu. Začínal smrdět sám sobě. Jenže zrovna teď se mu nikam k vodě nechtělo. Ne dokud nebude Aw aspoň trochu zajištěná.
"Nenípej se v tom a vstávej," uhodil na ni tedy a začal ji silou stavět na nohy, v rámci svých mezí opatrně. "Když chceš odpočinek, budeš odpočívat," instruoval jí. "Předemnou se za svou slabost stydět nemusíš," dodal, kdyby se snad bránila, že podpírat nechce a pak ji dostrkal až k úkrytu, kde snad měli nějakej pěknej kout, kde se může vlk pořádně vyspat. V pohodlí.

>>> Jeskyně

"Ale pro někoho, koho rád nemám, bych neobětoval nic. To dělá ten rozdíl," poklepal si veledůležitě na spánek, aby poukázal na to, jak hrozně mu to pálí a nevinně pokrčil rameny při její další poznámce. Šášu a Lindu by musela zažít, aby pochopila. Ale to jí jakože vůbec nepřál.
Ublíženě pak nafouknul tváře, když ho pochválila ještě ubožeji, než Elisa. Fakt japko nepadá daleko od stromu. "Taky by tě neubilo, kdybys pro mne udělala jednu malou oběť a řekla mi, že jsem nejlepší a nejsvěžejší a nejúžasnější," z toho jak se pitvořil bylo jasné, že to nebere vážně a jen hraje tu svou hru, jako obyčejně. Ale radost by mu to udělalo, ne že ne.
Když ale odmítla jeho donáškovou službu, nafoukl se doopravdy. "Ty seš zraněná a ještě budeš jíst jak vrabec? Chceš se vůbec uzdravit?" Nasadil tentokráte tón starostlivé babičky, které se nelíbí, že její vnoučata po sobě nechávají zbytky. Takové srdce bylo pro jednoho vlka jednohubka! "Jestli všichni ze smečky žerou jako ty, tak stačilo ulovit jednu, protože zbytek se zkazí," dodal učitelsky a ... pak sklapl a zazubil se na příchozího alfáka, který se ptal tak úplně mimo tému, ale to ničemu nepřekáželo.
"No jako byli sme to my. Ale mrtví my. Smrděli sme jak zdechliny a bažili po krvi. Byla to celkem prča. Akorát Nemo zdrhnul i mně," to byl trochu problém. Vlče samo běhající po bažinách s monstrem v patách. Ehm. "Řek bych, že zas nějaký veledílu tý babice z Jedláku," protočil očima. Důkazy na to neměl, ale... mrtvoly... Smrt... Chápeme se.
Nicméně hned na to se jal postavit vedle Aw. "Jo. Šetři se, vona je mladá a silná, vyléčí se i normálně. Já jí zařídím veškerou potřebnou péči. Nepohnu se od ní ani na krok a budu jí krmit z packy a zahřívat vlastním tělem, vyprávět pohádky a tak," Byl připraven to všechno splnit, jestliže bude Awnay trvat na svém, ale... taky se ji tím prohlášením snažil trochu zděsit, jestli si to třeba nerozmyslí. Arcův zásah by byl pro všechny asi dost jednodušší, až na Arca...

Ajaj. Ten znechucenej ksicht znal,... ale nakonec nebyla tak kousavá, jak čekal a tak se zubil jako nevinnost sama dál. "No jasně! Víš, co všechno jsem kvůli tomu musel vytrpět?!" Vyhrkl na oko dotčeně. Skolit srnu. Dotáhnout srnu. Pohrabat se jí ve vnitřnostech! Teda, ne že by ho to nebavilo, že jo? "No ne, no," přiznal s úšklebkem a diskrétně se k ní naklonil. "U nás doma žádný dámy nebyly. Akorát tak tupý nány," pověděl a pak trochu nejistě přešlapoval kolem, když s jala se sykáním uložit do lepší polohy. Neměl jí jak pomoct, což ho celkem prudilo.
Paradoxně jako by v sobě nacházela ty poslední zbytky smyslu pro humor, když jí bylo ouvej. Zauvažoval o tom, že by jí mohl mrzačit častěji, jestli to v ní probouzelo hravou náladu. "Elisa si už vzala něco jinýho," odtušil pak. "A Arčí se někde fláká," dodal a rozhlédl se, kde že ten smečkovej doktor vězí. "A ty srny sme ulovily tři, takže je to stejně putna. A já ulovil dvě. A pak vymyslel, jak je sem dotáhnem! Všichni mě fakt děsně chválili," kasal se, zatímco si Awnay nedůvěřivě přeměřovala jeho dárek a upíral na ní štěněčí očka bažící po další pochvale. "Co má Její Výsost nejraději? Přinesu to," nabídl se švarně a už byl prakticky nastartovaný k tomu, co nejrychleji vyrazit. Samotného ho bolela všechna ta jelita, ale on byl chlap a musel se postarat o svou princeznu! Sice ho furt na jazejčku lechtaly ty provokativní poznámky o tom, jak je blbá, že v tomhle stavu šla na lov, ale chtěl je udobřit, ne ještě víc rozeštvat. Navíc to musela už dávno sama dobře vědět.

>>>Náhorka

Byl rád, když dorazili na místo a měli to za sebou. Tahat to přes lesy a řeky bylo dost za trest. Ještě, že měli ty magie, co jim život dost usnadňovaly. Ne že ne. Chvíli, tak jako jeho parťačka, jen nehybně lenošil a popadal dech, protože měl pocit, že kdyby v tomhle stavu cokoliv pozřel, šlo by to hned zase ven. Nicméně srnky okukoval a přemýšlel, co má vlastně Awnay nejraději?
Ta už ostatně byla na cestě k nim, ale nezraněná alfa byla rychlejší, vrhla jejich směrem dost ošizenou pochvalu a pak si to s flákem svištěla pryč. Kupodivu se nepustila do srnčích útrob, což ho přivedlo k nápadu. Tomu se uculil a hned se dal do díla, které páchal na už okousané srně, které se prorval do břicha. Přes horká střeva a předžaludky dosáhl zuby až na bránici, do které dychtivě udělal díru a s hlavou prakticky utopenou v tom všem, konečně našel svůj cíl. S vítězoslavným škubnutím stanul nad kořistí se srdcem v čelistech, zatímco mu sražená krev odpadávala k nohám a opětovně je barvila do ruda. Jak vypadal jeho obličej, ani nebylo potřeba říkat.
Trochu to celé přechňapl tak, aby mu to vyselo za urvané cévy vyselo z tlamy na tesáku a pak zvesela poskočil naproti své belhavé ženě, co s ním asi pořád nemluvila, ale to ho vůbec nevzrušovalo. Zářivě a rádoby svůdně se na ni zazubil. "Nesu ti srdce! Z lásky!" zahlásil rozpustile a vrtěl ocáskem jako blázen. Jestli vlčice neocení ani takhle romantické gesto, tak už z ní vážně bude zoufalej!

Dostal další pochvalu. To jeho ego odpalovalo do závratných výšin. Ale měl co dělat s taháním mrtvých těl, takže se nemohl moc projevit. Tak aspoň bouřlivě vrtěl ocáskem a snažil se při tom tahání moc nehekat a tak. Aby si zachoval své dekorum. Ostatně po chvilce cesty ho čekala ještě o něco těžší práce, protože jim přibyla další položka k nákladu, který bylo potřeba odtáhnout.
Neprotestoval. To totiž drsní chlapy nedělaj. Jen při té práci mžoural daleko dopředu, kde si to štrádovala šedá vlčice s černou na zádech. Samozřejmě doufal, že to nebude nic vážného a Awnay bude v pořádku, ale také mu hlavou rezonovala obrovská touha na ni z té dálky řvát, že jí to sakra řikal! Hádal ale, že je pro ni dost ponižující už jen to, v jaké pozici se právě ocitala. A že ji takhle vidí právě máti. Takže si to moudro nechal pro sebe a radši se pevněji zakousl do své liány, přes kterou by stejně nezakřičel vůbec nic.
Párkrát zastavil, vždy, když to udělala Gee, aby to mohl svést na galantní gesto ve formě čekání na kolegyni, ale dávalo mu to celkem zabrat. Všechna ta jelita, co měl po těle, ze začínala ozývat a i chladný vzduch ho pálil v hrdle, jak zprudka dýchal, když se konečně dostali k lesu.

>>> Asgaar

Vlk si už se zbytkem úspěšně poradil. Fíro tak nějak mimoděk zavrtěl ocáskem a ohlédl se po černé slečně. "Mě se zeptejte, až se vodrajcnu," ušklíbl se. Pořád mu žilami proudil asi tak litr adrenalinu a jestli měl něco zraněného, prostě o tom nevěděl. Dech ale popadal zpět celkem rychle, takže brzy stál po vzoru svých parťáků na nohou a zkusmo na místě zaklusal, aby odhalil případnou újmu. Zdálo se, že nic moc horšího než nějaké naraženiny se opravdu nekoná.
"No jasně. Já sem totiž parťák do nepohody," zazubil se, když je začala Gee chválit a vnitřně se tetelil blahem. "Ale taky ste nebyli nejhorší," dodal v dobré náladě. Pak ovšem přišlo to uvědomění, že je čeká ta štreka do lesa. S nákladem. Fujtajksl.
"Počkejte,"vybídl je, když začali jejich kořist popadat za končetiny a kůži a zhluboka se nadechl. Neměl sice dost energie na zemětřas, ale o to se ani nepokoušel. Měl v plánu něco o dost jednoduššího. Jen prostě vytáhnout ze země pár lián a omotat je šikovně kolem zvířat. Aby pak mohli táhnout za jeden provaz! Odboural tím potřebu couvat a místo toho mohli srny táhnout jako saně za psím spřežením. Vlčím spřežením.
Sám se do jedné z rostliny zakousnul a pak se už vydali za dvojicí matka a dcera, co o něčem konverzovala nad jejich posledním úlovkem...

Hodně moc se snažil nemyslet na to, co asi dělá Aw a soustředit se na Gee. Ta se pokusila o nefalšovaný zakončovací skok, který by byl pro jejich kořist asi osudný, kdyby ovšem vlčici nepodjely nohy na bahně.
S ničím se nezdržoval a okamžitě se vrhl jí na pomoc. Zabránit tomu, aby běsnící zvíře neskopalo kolegyni do bezvědomí považoval za důležitější, než pomáhat Castrovi s úlovkem navíc. Samotnému mu to ale slušně ujelo, takže k sebe spíše doklouzal. Do krku se jí ale zahryznul tak jako tak, a zatímco mu útlýma nohama bila do hrudi, vměstnal všechnu svou sílu do jediného trhnutí, kterým jí zlomil vaz. Hýbat se přestala okamžitě.
Sám ji ihned pustil, nehybné tělo přeskočil a z posledních sil vrazil z boku do té, kterou naháněl Castor. Zabít ji to rozhodně nemohlo, ale k vyhození z rovnováhy to snad stačilo. A i to bláto by pro jednou mohlo být na jejich straně, ne? Sám tam zůstal zadychaně ležet, zadělaný od hlíny i krve a přihlížel tomu, jak si s tím kolega poradí.

>>> Asgaar

Fíro obvykle vlky kolem sebe moc nesledoval a bylo mu jedno, co s nima bude, co si myslej a co prožívaj, ale Awnay byla prostě ta jediná speciální, na kom mu fakt záleželo. Takže moc dobře viděl, jak se přemáhá a nelíbilo se mu to. Měl v plánu ji hlídat a chránit, kdyby se něco zvrtlo, ale Elisa se rozhodla je rozdělit. Trochu se zakabonil a přejel svou trucující ženu tím nejstarostlivějším pohledem, kterého byl schopen, pak ovšem nasadil svůj úsměv a zařadil se k vlčici, co se prý jmenovala Gee. Měla na sobě nějaký flíčky, rozhodně Životova práce.
Štramácky se na ni zazubil, ale do řeči se neměl. Pořád cítil ty tendence, hledat Awnay pohledem. Teď navíc byli ještě každej na druhym konci všeho. Jestli se jí něco stane, asi se s někým pěkně pohádá! Teď se ale poslušně plížil a netrpělivě čekal. Přešlapoval nohama a tak. Prostě pytel blech. Byl proto moc rád, když se stádo dalo do pohybu. V ten moment už vážně nemělo smysl, se rozhlížet po něčem jiném, než po vhodné kořisti. Sám žádnou nezahlédl, ale Gee měla oči jako ostříž. „Jasnačka,“ přisvědčil jí a vrhl se kupředu. Nebyl nikdy žádný velký rychlík, ale neměl až takový problém se držet za zchromlou srnou. Byl větší a chlap, tak se jal nacpat mezi jejich kořist a stádo a silou ji tlačit mimo ten šlumec. Už při tom dostal pár kopanců, ale ty nebolely ani zdaleka tolik, co Awnin nezájem, takže… No.

Awnay byla zase hrozně vážná. Tak moc, že to přesně svádělo k tomu, na ni hravě vypláznout jazýček. A on se tomu nutkání zcela přirozeně vůbec nebránil. Naštěstí ho nemohla něčím přetáhnout, protože se jí zrovna věnoval pan alfa. Magickou léčivou kůrou, kterou by očividně potřeboval i sám pro sebe., vzhledem k tomu, jak to v něm pak zarachotilo.
Nicméně na nic dalšího moc času nebylo, protože... Elisa zavelela k odchodu! On se teda ještě zazubil za odcházejícím Nemem. "Se vrátim s kusem žvance a pak půjdem někam dělat bordel," křiknul za nim a vhrnul se za patami své "drahé" tchýně. Parožnatec šel očividně s nima. Pak nějaký další hnědý vlk a celkem pěkná vlčice! "Nazdar, nazdar! Já jsem Fiér, práce všeho druhu!" Zahlaholil ke všem a pak se zamračil na Awnay, která si to šinula s nima. "Kam ty jako deš?" Zamručel a přeměřil si ji pohledem. Doslova před pěti minutama jí Arcanus přeléčil a ona se teď valila na lov? Srovnal s ní krok, aby tak běželi bok po boku. "Nepřeháníš to s tou ambiciozností trochu?" Po něčem toužit, to byla jedna věc, ale riskovat kvůli tomu, aby ukázala jak je silná a úžasná, vlastní krk? To znělo spíš jako Fíro. Ne jako rozumná Awnay.

>>> Náhorní plošina

Wooo! On někdo řekl, že má dobrej nápad! No tak to byla novinka. Zazubil se, jako malé děcko a to přímo na Elisu, která si to tak nějak neúspěšně žehlila u Nemesise. "To mi bude neskonalou ctí," pronesl v přímo divadelním stylu. Jejich rozhovor byl ale záhy přerušenou celou plejádou příchodů. Jako první hnědej vlk, kterýho rozhodně ještě neznal.
"Wow! Pěkný parohy! Která šťabajzna ti je nasadila?" Zeptal se místo pozdravu či představení a hned zase protáčel oči málem do nebe. Ne neomdlíval, ale důvod k tomu by se asi našel. Dorazil totiž Etney s povědomou vlčicí a nepovědomým vlčetem. Etney působil happy jak dva grepy a spustil takovou salvu žbleptů, že by je asi ani Fíro sám nevymyslel. Naštěstí se ale dostalo i na další příchod a ten ho zajímal samozřejmě nejvíc.
"AWNAAAY!" Zaryčel uprostřed Etneyho monologu a odhopkal jí to naproti a pak hopkal za ní a kolem a... a... Byla zraněná!? "TEBE NĚCO BOLÍ! TADY! TADY SE HEZKY POSAĎ A ODPOČÍVEJ!" samozřejmě nebyl taková hysterka, ale zahrát ji mohl. Strašně rád by totiž Etneymu zkazil jeho vystoupení a převedl pozornost jinam. Ale samozřejmě by si přál, aby si jejího bebí všimli i ostatní a dostalo se jí potřebné péče! Zasloužila si ji, jeho malá královnička z pekel, že jo? Prozatím jí alespoň podepřel.
Do toho postřehl, jak se Nemo dělí o zážitky z jejich společného toulání a zazubil se. "Jo! Vystrčil sem na Smrt půlky a vona mi vopálila vocas. Dívej," zamával jí vesele tou štětkou před očima. Krom toho měl ještě slušně rozervanej ksicht, ale vypadalo to, že to ani nevnímá.

Trochu naklonil hlavu bokem, když se alfy oddělily od své dcery a zamířily si to k nim. Bude ten sekec mazec, nebo ne? Nakonec nebyl. Nuda. "Nazdar," pronesl nonšalantně a obdaroval je zářivým úsměvem. Až mu při tom zacukalo v ráně na tváři, dík tomu ale na své záři neutrpěl.
"Joo, hledali sme spolu Elisu," odkýval Nemova slova. Sice mu mohl trochu uškodit a prásknout na něj, že z lesa odešel sám, ale Nemo byl teď kámoš, takže museli být ve všech lžích přece spolu! "Ale šli sme za špatnym divnym vlkem," odtušil, když se šedivka rozpovídala o Narrských kopcích. Asi ho mohlo napadnout, že sebou vlče vzali spíš za mírumilovným Životem, než za děsivou Smrtí. Ale tak co, aspoň byla legrace. Ve Zřícenině je vždycky legrace.
Celkem ho zajímalo, kde mají schovanou tu želvu. Znělo tom suprácky! Jemu by táta ani máti určitě zvíře nedovolili. Tak na co si ten Prďola furt stěžoval? Nemontoval se ale do toho a zastříhal ušima, když byl zmíněn hlad. I jemu jako na zavolanou zakručelo v břiše. Sice naposledy jedl jen pár dní zpátky, ale tak trochu jako vrabec. Většinu nechal Awnay a Uák. Doufal, že to nepřišlo na zmar!
"Bude lov? Poslední sem propás, ale teď bych klíďo něco zakousnul," zacvakal demonstrativně zuby a neklidně se zavrtěl. Naposledy lovil ve skupině s Ragarskými, aby jim splatil, že ho u sebe nechali přes zimu. A bylo to vlastně velmi vzrušující. A vzrušení bylo tak nějak hlavní náplní jeho života. Ohořelou huňkou mával jako vlajkou, byl vlastně dost spokojenej. Nemo totiž nedostal zaracha!

Ahojky!

Počet bodů: 38
Směna:
30 bodů za magii elektřiny se 3*
8 bodů na 60 oblázků (4*15)
Navíc: 2 teleportační lístky

Díky za akci.
Díla, za která se nestydím, jsem už zveřejnila a zbytek nechme v zapomnění, děkuju :D