Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>>> Midiam přes středozemku

Někdy si fakt myslel, že je těch řek tady kolem až moc. Vlk aby se furt někde smáčel. On ale ne! Byl opravdu vděčný, že se narodil s magií země, protože ta byla vážně užitečná, ať už se vrtnul kam chtěl. Nejen že si mohl kdykoliv nechat vyrůst bylinky, po kterých se dobře usínalo nebo smálo, ale taky mohl vyrábět mosty, hráze, střechy... Udělat nějakýmu protivovi puklinu přímo pod nohama, aby ho spolkla. Heh.
Na druhý břeh se tady dostal v cuby dup a pak už jen svištěl podél koryta na jih. Zajímalo ho, proč jeden bůh bydlí na severu a druhej na jihu. Panovaly mezi nima asi takový vztahy jako u nich v rodině? Znělo to vtipně, ale taky dost reálně. Smrt a Život. Jeden nemohl existovat bez druhýho, ale moc v lásce se asi neměli. Ne, že by mu na tom až tak záleželo. Nebýt toho, že chtěl své odpovědi, si by si na žádného z nich jak je rok dlouhý, nevzpomněl.

>>> Přes kopce na vrchol

>>> Asgaar

Odcházel stejnou cestou jako posledně, tentokrát mu ovšem nebylo tak lehko na duši a dost ho to štvalo. Nebyl na splín zvyklý. Dostával z toho chuť, nechat si v kožichu zase narůst určitý kytky a zfetovat se jejich omamnou vůní. To je pak hned po problémech, aniž by je vlk musel vůbec řešit. Ale, Awnay po něm chtěla, aby byl aspoň maličko zodpovědněj, tak se rozhodl tím teď řídit, ačkoliv tu nebyla, aby ho mohla pochválit.
Měl v hlavě celkem jasnou vizi toho, co teď udělá. Ostatně když tu nedaleko bydlel ten týpeček, co ví všechno, proč nejdřív něco nevymlátit z něj, že jo? Měl rád jednoduchý řešení a tohle se přímo vybízelo. Moc nad tím nepřemýšlel, přesně jak má ve zvyku, a z kroku přešel plynule v cval, aby se k pískovcovému doupěti dostal coby dup. Od jedné řeky k druhé.

>>> Tenebrae přes středozemku.

S tím, že musí furt mlít pantem měla pravdu, ale tomu druhému ani za mák nevšřil. Vlk co se ovládá nehrozí ostatním ukousnutím ucha, že jo? Jen si teda odfrknul, protože výjimečně neměl náladu se hádat a už ji dneska škádlil dost. Nějaká ta jizva navíc by mu nevadila, ani neměl problém, rvát se s holkou, ale pořád byl zaskočený z novinek o Awnay.
"Já na někoho s něčim tlačím?" Zvedl nechápavě obočí. Jen se jim snažil předat trochu ze své rozverné nálady, to oni tlačili do kouta jeho svou napružeností. Teď už dávalo trochu smysl, proč jsou tak protivní, ale furt si myslel, že by měli být vděční za jeho dobré úmysly. Moc často je totiž nemívá. "Žádnou Styx neznám," odtušil věcně a bez změny přístupu. Elisa pro něj byla prakticky cizí. Máma jeho holky a alfa, kterou prakticky neznal. Její smrt ho zas tak moc neničila. Rozhodně ne tak moc, jako zmizení Aw nebo domnělá smrt Takkiho. Bolest ze ztráty rodiny znal dvojnásob co Sionn, když se to vzalo kolem a kolem, vzhledem k tomu, že pro něj byla jeho sestra také spíš cizinka.
"To je přesně ten důvod proč se necpat na pozice, na který nemáš," pokrčil rameny. Neměl v úmyslu se chovat necitlivě, prostě takový od přírody byl. Jestli Sionn na smečku nestačil a teď z toho byl v depce, proč souhlasil, že se o ni postará? Fiér by nikdá nic takovýho neudělal. Ani kdyby mu platili zlatem. Byl spokojený jako opomíjená nicka.
"Jako co?" Nym mluvila jako by dělal blbosti, co sem přišel a jestli s ním bude dál zacházet jako s odpadem, tak se jim tu na to spíš vykašle než aby s čímkoliv pomáhal.
Pootočil hlavu k Sionnovi, který pořád vypadal jako tělo bez duše. "Nazdar," odmítl s ním zacházet jako v rukavičkách, byl to ostatně dospělej chlap. "Upřímnou soustrast," odtušil tedy a pak se vydal pryč od té dvojky zodpovědných. "Já pro změnu přišel o partnerku, tak se poroučím ji hledat," křikl za vlastní záda a jako první zamířil opět pryč z lesa, protože tady očividně nebyla.

>>> Midiam

Vypadalo to, že oba dva jsou z nějakého důvodu frustrovaní, ale ani jeden mu na jeho otázku neodpověděl, takže zůstával v nevědomosti a víckrát se ptát nehodlal. Zas takovou starost o mentální zdravý ostatních neměl. Místo toho se nezaujatě ušklíbl, když na něj švára vrčel a tvářil se, jako by mu chtěl vytrhnout srdce z hrudi. Byl na takové zacházení zvyklý od malička, takže mu to bylo někde u ocasu. Klidně ať si na něm ostatní vylejvaj, co chtěj, když se ze svých neduhů neuměl vypovídat, jako normální dospělí vlci.
"Kdo ví, třeba by mi to seklo," odfrkl na Nym, co mu zase "pro změnu" vyhrožovala a hrdě vypjal hruď. "Jo je. A mnohem dýl než ty, tak by ses mohla začít ovládat. Protivky nemá nikdo rád. Jenom já," uchechtl se a sledoval, jak si to švára štráduje pryč s vlčetem, zatímco mu hlavou rezonovala ona slova... Už měsíce pryč. Nikde nebyla. Nechtělo se mu to líbit. Aw nebyla tulačka a brala své smečkové povinnosti velmi vážně. Byla to pro ni otázka cti.
"Jakžesemenuješ?" poptal se zatímco nezvykle zadumaně pročesával pohledem les. Nedávalo smysl, aby jeho milá byla někde tady, ale i tak si nemohl pomoci. Tak se těšil, až ji zase uvidí, poví jí dobré zprávy a to všechno a místo toho na něj doma čekala jen... tahleta. A nezvykle protivný Sionn.

Vlčice byla od rány, což Fírovi nikdy nijak nevadilo. Takové ho popravdě bavily nejvíc. Proto ostatně chodil s Awnay. "Co ste takoví otrávení? Máte zaražený prdy nebo co?" Odfrkl se smíchem a naklonil hlavu nabok, jak to dělával, když chtěl vypadat jako ultimátní pitomec. "A co bys dělala, kdyby jo?" Rázem se čenichem bořil do Sionnova kožichu. Byl tak heboučkej! Na ocásky sice nikdy nebyl, ale kvůli tomu, aby viděl její reakci by na to klidně na chvíli zapomněl. I na to, že je s vlkem vlastně příbuzný. Heh.
To už ale vlčanda projevovala mírné znaky hysterie. Byla na něj hnusná úplně bezdůvodně, pff. Hysterky on měl nejradši! "Oh! Ano prosím! Prosím bij mne!" Prohlásil se zářícíma očima a divoce u toho mával ocáskem. Snad by se jí i nastavil. Vlastně to zrovna dělal. "Já vlčice v týhle rodině žeru!" pochvaloval si, ale pak se náhle zarazil a otevřel dokořán tlamu. "Nooo,... to jsem doufal, že mi povíš ty," protáhl zase směrem k Sionnovi. Naposledy viděl Aw po tom lovu, na kterém se zranila. Z malé procházky se stala trochu větší zacházka a... "Byl sem dlouho pryč a ty seš její brácha, že jo, hehe," ani nevěděl proč ho přemohla ta náhlá nervozita. No, jestli byla celou tu dobu v úkrytu a bez pomoci, asi by mohla být dost naštvaná na to, aby ho podpálila jak pochodeň. Na druhou stranu nebyla vlče a uměla se o sebe postarat, že jo? Pokud nebyla zraněná víc, než přiznala... to by.... Ne takhle černě on nemyslel! Nejdřív si poslechne, co mu k tomu můžou přítomní říct a bezděky přitom stočil pohled k vlčeti, které mluvilo jako totální páprda. Slyšet něco takového pro něj byl takový nezvyk, že mu pomalu ani nerozuměl. Další sirota, hm.

>>> Propadlina přes nory

No. Ta malá zkratka ho málem zabila, protože se přerazil o nějakou díru v zemi, ale to ho vůbec nemohlo zastavit v postupu kupředu. Akorát zas vypadal víc jako on. Špinavý od prachu a krve, protože si samozřejmě odřel kolena. Ale nebyl děcko, aby nad tím brečel, že jo? Místo toho měl radost, že je zase v lese. A že po dlouhé době uvidí Awnay.
Zatím teda její pach nikde necítil, ale moc si to nepřipouštěl a pustil se místo toho za vůněmi, které přítomné byly. Poznával jen jednu, ale to nevadilo. "Sionnéééé!" Halekal už z dálky a zastavil se teprve až těsně u trojice vlků, zanechávajíc za sebou pěknou brzdnou čáru. "Nazdar," zavrtěl ocasem a protože vůbec neuměl číst v atmosféře, culil se dál jako pitomec. "Ohoho! Ty seš ta jeho buchta? Dost dobrý," přiskočil na okamžik k Nym a hned uznale kýval hlavou ke svému švárovi.
Jeho pozornosti ale neuniklo ani přítomné vlče. "To už máte malý?" Vytřeštil oči. Co to mělo bejt? Ti mladí teď začínaj nějak brzo, ne? Kde byla jaká spravedlnost. Nejdřív snad měla mít vlčata Aw, ne? Jeho pokud možno... Hehe. "Ale seš si jistej, že je tvoje? Víš co, ta barva jakože moc nesedí," zamručel a zkoumavě si přeměřil pohledem domnělou matku. Měl v plánu jí vyprášit kožich jestli jeho příbuznému věšela bulíky na nos. Však to byl takový naivní prďola, určitě by se nechal!

>>> Východní hvozd

Hop a skok. A byl u té fascinující díře v zemi. Zbožňoval ji. Vždycky se cítil jako hlavní hrdina nějaké bojovky, když plnou rychlostí a beze strachu přebíhal ten most. Dneska tomu nebylo jinak. Dokonce někde v půlce předvedl i hezký kotrmelec. Tak hezký, že byl hřích, že to nikdo neviděl!
Zahihňal se, vyplázl jazyk na Vyhlídku, kterou dnes hodlal obejít, místo toho, aby se jak pitomeček plahočil nahoru a pak zase dolů. Na to kašlal Bílej tesák. Celá smečka bílejch tesáků! Kdepak dneska zkusí zkratku. Ještě nikdy jí nevyužil, ale o to nadšenější z toho byl. Nové místooo! A určitě poslouží dobře a dovede ho na místo určení s předstihem, že jo? Jiná možnost snad ani nepřipadala v úvahu. Však Asgaar byl už za rohem. Co se tak asi mohlo stát?

>>> Asgaar přes Nory

Well. Táta zase zmiznul. Ne že by se rozpadl v prach, jako posledně, ale tak nějak mu přestal odpovídat a když se otočil, zjistil, že nikde není. Nejistě zastříhal ušima, což hlavně u toho klapatáho vypadalo dost všelijak. Zdálo se mu to? Jen se mu zjevil, aby si mohli promluvit a teď zase zmizel? Ale slíbil mu přeci, že to už znovu neudělá, že jo?
"Naaah," protáhl a potřásl hlavou. Byl už nějakou dobu čistej, takže halucinace to být nemohly. Určitě tu s ním byl, jen... se mu zase ztratil. Jako tehdy u jezera. Ostatně to počasí tady byl děs a běs. Zase ho někdy uvidí. Osud je vždycky nějak svede dohromady. Optimismus byl ostatně Fiérovým nejsilnějším povahovým rysem. Zanotoval si jakousi veselou melodii a vrhl se kupředu. Měl by tu novinu říct Awnay! Tehdy to s ním tak prožívala, určitě bude moc šťastná. A on vždycky rád viděl její veselý výraz. Neukazovala ho světu moc času, proto to bylo tak... krásné, že jo?
Zavrtěl ocáskem a přidal do kroku. "Vzhůru za..." Míval ve zvyku to vykřikovat dobrodružstvím, ale teď byl usedlý mladý muž ve vážném vztahu, že ano? "Mou milou!" Doplnil tedy jásavě. Ale to už známou cestou běžel tryskem. Do lesa, který jí byl domovem.

>>> Propadlina

>>> Kaskády

Takki nakonec přiznal, že na něj něco leze. Totiž stáří. A má to své projevy. Nicméně přidal k tomu i další rozsáhlý komentář, kvůli kterému vlček zděšeně vykulil oči. "Tys přišel o magie? Jak? Proč?" vyjekl nevěřícně a poplašeně se rozhlédl, jako by snad hrozilo, že během vteřiny spadne něco z nebe a postaví ho před stejný osud. On své magie zbožňoval a přijít o ně nechtěl! Ne a ne a ne!
"Co je to za hovadinu? Proč bys měl přijít o něco, za co si tý plesnivý stařeně poctivě zaplatil!?" Blekotal rozhořčeně zatímco následoval otcovi kroky ani ho nenechával odpovědět. "Je to mrcha, ale myslel sem si, že aspoň čestná," odfrkl. Bylo pravdou, že nakonec vlkovi vždy dala to, pro co si přišel, i když se u toho šklebila a občas u toho rozdala i pár ran... Nedávalo smysl, aby vlkovi magie jen tak mizely, a tak se teď na otce zahleděl, čekajíc na to, co mu k tomu poví.
Pak se však ušklíbl. "No, tak teď máš zase mě," nechtěl mluvit o tom, že najde i ostatní, protože... je jednoduše najít nechtěl. Celkově nechápal, proč měl otec tak rád Lindy, když nesnášel mámu. Však byly úplně stejné a bylo lepší, když se pohybovaly na míle daleko od něj! No, radši jiné téma. "Smečku si najdeš snadno. Stačí trochu chodit kolem a dřív nebo později se nějaká ukáže. Vždycky se nechutně pletou pod nohy," odtušil nenadšeně. Přišlo mu, že vždycky když někam šel, stálo mu některé území v cestě, aby ho musel obcházet nebo se místních doprošovat, ať ho pustí skrz. Bleh.

"Ahaaaa," protáhl vlček poněkud konsternovaně, fakt neměl rád, když nedostal co chtěl. V tomhle případě jasnou odpověď. Ale tohle byl oživlý táta, kterého nechtěl hned z kraje otrávit, tak víc nedotíral a místo čehokoliv jiného vesele pohodil ocasem. Stejně byl tehdy táta zhulený a jen to teď nechtěl přiznat.
Ale od tátovi rodiny k Fiérově rodině. Té přiženěné, že ano. "Půl roku?" Zkusil to trochu spočítat. Ne že by mu matematika zrovna šla. Navíc neměl momentálně moc pojem o čase. Očividně už začínalo jaro a on nestihl ještě ani pořádnou koulovačku! Ach jo. "A má ještě ségru, s tou ale nebyla moc sranda," zakabonil se, když se mu vybavila ta scéna s mlíčkem a napadlo ho, že se za své dětství bude ta chudinka v budoucnu děsně stydět.
"No a s tebou teda taky moc neni. Sem řikal, že mi nebudeš stačit," zahudroval drobet a nasadil silně zamyšlený výraz, který v jeho podání působil jako kdyby měl zácpu. "Tak to můžem jít... kam chceš," dokončil to rezignovaně. Tušil, že i návrh s kousáním bizonů do zadků, by se minul účinkem, na to si bude muset najít čerstvější a akčnější společníky, než je přestárlý táta.

Přijal s upřímným vděkem, že nebude muset poslouchat další kázání o tom, jak důležité je mít co nejvyšší postavení a žít si jako v bavlnce. Ostatně slyšel toho o tom dost už od Awnay. Nicméně, otcova další poznámka ho přivedla na celkem zajímavou myšlenku. "Jak ses vůbec s máti dal dohromady?" Proč by probůh chtěl někdo dobrovolně vlčata se Šášou? A ještě s ní žít!? Rodinu si sice vlk nevybírá, ale partnera přece jo!
"Slíbil sem nejmladšímu švárovi, že ho vezmu na pořádnou párty, ale to je asi tak jedinej závazek, co momentálně mám," svěřil se otci, který se sháněl po nějakém tom bonding času pro ně dva. Vůbec ho netrápilo, jestli má smečka plnou spíž, nebyl lovec a posledně jim pomohl dost, takže si teď hodlal chvíli válet šunky.
"Kam bys chtěl? Já chodim rád provokovat Smrt. Už mi zničila ucho a vopálila ocas," uchechtl se vlastní stupiditě, jako by to byla nebývalá sranda. Což vlastně z jeho úhlu pohledu byla. "Nebo můžem jít skákat z vodopádů, to je děsná pr**l!" Škoda, že je ještě kosa a v té vodě by mu omrzly kulky, neměl ale ve zvyku věci domýšlet, že ano?

// loterie 2

Takkiho vysvětlení dávalo vzhledem k tomu, že byli na Galliree, celkem smysl. Proto se víc nevyptával a jen se ušklíbl. "Další výlet bude, ale jedině se mnou. Bude to bžunda," prohlásil zapáleně. Pokud si dobře pamatoval, byl s otcem na toulkách jen jednou, možná dvakrát a nic moc z toho neměl. Bodl by nějaký ten bonding time. Otázka byla:" Jestli teda nejseš už moc starej na to, abys mis stačil?" Nadnesl mírně provokativně. Torpédu jako je on nestíhají ani vlci víc v kondici, že jo?
Pak Takki spustil tu svou písničku o alfách a postavení a tak. Fíro jen ustavičně kroutil očima k nebi a fakt nepobíral, proč jsou tím všichni v rodině tak posedlí. "Pohodlí je pro sraby." Odfrkl znechuceně a ještě znechuceněji se zatvářil, když pokračoval. "Vysoký postavení sou jen samý problémy a povinnosti. Na to s*re pes." Jen ať se těmahle věcma zabejvaj ti, co na to maj buňky. Jemu by vůbec nevadilo být omega, lítat si po světě, přijít se jen občas nažrat a někoho popíchnout kousancem do zadku, aby se neřeklo. Nechápal, co na tom Takki a Awnay nechápou.
O dost spokojeněji odkýval, když ho otec ujistil, že nemá v plánu se znova rozplynout v prach a s trochu zatajeným dechem čekal, co bude dál. Oddechl si upřímně a velmi okatě. "Ani náhodou! Ať si třeba hraje se Smrtí mariáš v pekle," odtušil. "A ti dva její kašpaři taky. Děkuju za každej den, co s nima nestrávím," ušklíbl se. Byl vděčný všem existujícím božstvům, že ten stav trval tak dlouho. A doufal, že minimálně dvakrát tak dlouho, to ještě potrvá. A pak snad už pojde na stáří nebo nějakou nehodu.

//loterie 1

No bacil se asi dost, protože mu přišlo, že svět se tak nějak divně točí. Nebo spíš. Takki kolem něj. Ještě několikrát pořádně zamrkal, aby se ujistil, že to nejsou mžitky, ale pořád tomu nevěřil. Měl fotra prostě za mrtvého a teď na něj dokonce promluvil! "Mluvěj halušky?" Zamumlal si do kožichu a pak natáhl tlapu, s tím, že ten přízrak prostě rozmávne a bude vyřešíno.
Problém byl, že se jeho tlapa zastavila ve vlkově kožichu. Asi nějakou chvíli fakt vypadal jako naprostý imbecil, ale s tímhle se dost špatně srovnávalo. "Mluvíš, jako bys byl duch a hodlal mne do konce dní mučit," poznamenal stále poněkud v transu a znovu do něj plácnul. Pořád se nerozplynul! "Ale vypadá to, že seš fakt živej!" Vyjekl a skočil na něj, až ho chudáka starýho povalil do sněhu. Nějaká důstojnost mu nikdy nic neříkala, ale v tenhle moment rovnou dvojnásob, takže mu samou radostní oblízal celej ksicht. Jestli tedy nebyl včas usměrněn. Kdo by se ale bránil radostnému setkání se synem?
"Ale jak tooo? Sem ti představoval svojí holku a ty si udělal puf a rozpliznul se, a...a...a!!! Kde si byl?" Smál se jak pošuk a div že nemetal ve sněhu kotrmelce. To, že ho rád vidí asi úplně říkat nemusel a tak se dal rovnou zodpovídání otázek. "Žiju v Asgaaru," kývnul hlavou k lesu, který odtud byl nedaleko. "Awnay, moje holka, je dcera alf," protočil očima, jak hrozně ho ten fakt obtěžuje. Kdyby nebyla, mohli by se toulat všude možně a ona by ho furt nekomandovala za to, jakej je pošuk a že dělá ostudu jejímu majestátu. "Koho zajímaj funkce a postavení," odfrkl a tlapama Takkiho objal, jako by mu snad mohl někam utéct. Ostatně ty obavy tu skutečně byly. "Nerozprskneš se zase, že ne?" ujistil se a pak se ostražitě rozhlédl, jako by snad čekal nějakou katastrofu. "Máti si sebou nepřitáh?" Fuj. To byla děsná představa. Ta ať si v tom horoucím pekle zůstane klidně navěky.

>>> Midiam

Běžel jako magor, zatímco kolem něj panoval pořádný nečas a kupily se závěje sněhu. Hotovej hnus. Neměl zrovna rád zimu, protože jeho kožich do ní nebyl ani za mák dělaný. A navíc byl teď ještě pořád trochu mokrý po koupeli, takže mu chlupy obrůstaly ledovými krystalky.
"Do háje, to byl nápad," zaúpěl a protočil očima k zatažené obloze. Chybka. Nikdy se nepoučil, že by za takového běhu měl koukat pod nohy... I teď se mu to vymstilo. Klopýtl a během chvíle se koulel jak vržený míček. Lepkavý sníh se při tom na něj nabaloval, jako když si válíte sněhuláka. Škoda, že poblíž nebyla nějaká mrkev.
Zastavil se až o nějakou skalku. Tehdy mohl za své sněhové vězení poděkovat, protože jen díky němu si o horninu nerozbil hlavu. Ale asi si to moc neuvědomoval. On si kopu věcí nepřipouštěl. A teď vskutku tupě zíral před sebe a přemýšlel jestli se nekouká do zrcadla. Vlk před ním totiž vypadal dočista, jako on sám. Ale chyběl tomu všechen ten sníh, kterým byl obalený a... Ten před ním byl prokvetený šedinami (ohoho bude očividně fešák i na starý kolena!). A na krku se mu houpal modrý krystal, který... "Ty **** sem se asi hodně bacil," vypadlo z něj, protože ani trochu nevěřil tomu, co vidí. To by spíš přiznal, že to moc přehání s trávou, než si tohle připustit. Nedávalo to smysl, a smysl nedávaj jen sny a halucinace.

>>> Asgaar

Došel až k řece a chvíli nenadšeně civěl do proudu, který z něj měl v následujících minutách smít veškerý ten smrdutý bordel. Už byl pokročilý podzim, takže čekal, že to bude dost mrazivá koupel. Takové, ze které mu kulky zalezou málem zpátky do břicha. Prostě hnus. Možná by radši ještě pár dní smrděl, než takováhle procedúra?
Nakonec se ale rozhodl pro maličkatou oběť a pro Awnay to udělat. Umýt se. Ostatně, je přece chlap a ten se nějaký ledový koupačky nebojí. Úplně nadšeně se ale do řeky nevrhal, spíš do ní pomaličku vklouznul a ošklivě u toho nadával, jak mu studená voda zalévala kotníky, zápěstí, lokty... Brr, břicho bylo fakt nejhorší. Cvakal zuby a proklínal se za to, že si u některého z bodů nevydupal magii ohně nebo vzduchu, aby se mohl co nejdřív zase vysušit a zahřát. Pozdě ovšem bycha honit.
Nakonec ve vodě smočil i nejvíc zašpiněný obličej, několikrát s ním pod hladinou zuřivě zatřásl a pak už pelášil z řeky ven, kde odmítal jen tak stát a klepat se jak drahej pes. Místo toho se pustil do divokého sprintu hezky proti proudu, ve snaze rozpumpovat v těle krev, ve které teď snad plavaly i kousky ledu.

>>> Kaskády