Gallirea - Příspěvky uživatele

"To je pěkná blbost," odfrkl domýšlivě a pohodil hlavou, až mu jedno ucho plesklo o ksicht. Zachoval však rádoby důstojný výraz. "Král přece vládne, a princezna ho poslouchá! A proč bys měla být hezčí? Protože seš holka? Protestuju!" Neváhal a trochu víc ji zparodoval ještě tím, že si začal rovnat srst, jak už to několikráte viděl v její režii...
"Hej, že nejsem férovej já, neznamená, že se musíš opičit!" Vyjekl, když do něj začala strkat, čímž ho tlačila do větší hloubky. "Vlastně bys jakožto úctyhodná princezna měla projevit víc solidarity a... a smyslu pro odpuštění!" Snažil se jí domluvit, přičemž opět dost přehrával a postupně zacouval až do míst, kde opravdu nedosáhl.
"A já fakt nemám energii, abych plaval," hlesl v poslední chvíli o dost vážněji, a pak zahučel pod vodu, kde sebou začal zoufale plácat. Byla to taková improvizovaná obdoba starého triku s topením se. Úplně si ale nepamatoval, jestli Awnay ví nebo neví o jeho plaveckých schopnostech, takže zahrát to na vysílení bylo prostě to nej!

"Ah! Takže teď sloužíš ty mně?" Zeptal se rozjařeně. "Král je víc než princezna, ne?" Raději vysvětlil i to, kam tím míří, zatímco v mysli velmi nesouhlasil s tím, že její kožich a modrá nejdou dohromady. O tom se ale psalo v předchozím postu, tak to nebudeme zbytečně rozmazávat a raději popojedeme k událostem následujícím.
Totiž to, že Aw byla nucena se k jeho koupeli přidat a náhodou skončila zavrtaná v bahně. Ani se nesnažil svůj smích zadržoval, nicméně během toho únavou klopýtl a málem si dal bahenní proceduru taky. Ale jen málem. "Nikdy jsem netvrdil, že jsem férovej vlk," pověděl jí s lišáckým zábleskem v oku, nicméně hned na to svěsil ušiska.
"Ale dost mě to unavilo, takže navrhuji momentální smír, než popadnu dech," nadnesl své stanovisko a zvědavě naklonil hlavu ke straně, jak tak čekal, co mu jeho výsost odpoví. Sice se tvářila klidně, ale těžko říct, co bublalo pod tou fasádou. Raději se kolem ní začal protahovat v dosti širokém oblouku, aby po něm náhodou neskočila a nepokusila se ho utopit! Vzhledem k tomu, v jakém byl stavu, by se jí to pravděpodobně povedlo. A on byl přece příliš mladý na to, aby umřel!

Ajaj. Rozhodla se, že mu ten úsměv z tváře smaže. To zas tak překvapivé nebylo, a ostatně ani čin, kterým se jala vyznamenat. To mu přece udělala už asi tak dvakrát nebo třikrát. "Hele, opakovanej vtip neni vtipnej," odfrkl si, když skončil zpola namočený na mělčině. "Máš na vodu nějakou úchylku ne? Princezna Vodomilka?" zakřenil se i navzdory tomu, co právě řekl, a když ona mola sahat po starých tricích, tak on vlastně taky.
Proto zprudka vyskočil na nohy a dal se... inu do energického klepání, aby si tu spršku taky užila! Naštěstí už bylo jaro, ne zima, takže nehrozilo, že mu něco umrzne a odpadne, tak si nějaký ty legrácky mohl dovolit. "Nemělas mít ty oči spíš modrý, hm?" Zkusil si to představit a uznal, že by jí to asi slušelo, ale nebyla by to tak úplně ona. Modrá se víc hodila ke kožichu, ale rudá zase k její povaze. Varovala před tou horkokrevností, ze které si on sám nic nedělal.
A protože by to takhle bylo až moc zadarmo, rozhodl se otestovat, čeho že je to vlastně schopen a postaral se o to, aby se černé vlčici omotal kolem nohy šlahoun, který jí pak hodil hezky na férovku přímo za ním. Sice to moc nedomyslel a sám skončil s mokrým obličejem, protože mu vlna z jejího dopadu přejela přes hřbet a všude možně, ale s tím se dalo žít. Mokrý napůl nebo zcela? To je už přece úplně jedno. Akorát s tou únavou spojenou s čarováním tak úplně nepočítal.

>>> Středozemka

"To ale nebyla žádná odpověď," odfrkl, když mu na otázku odvětila další otázkou. Asi si byli kvit, když on taky nijak neodpověděl. Nicméně, to jak přidala do kroku bylo jasnou výzvou k opravdovému závodu, a to on rád. Pochyby o tom, jak se zachovat byly ty tam a po jejím vzoru protáhl krok a rozkmital nožky rychleji.
Běželo se mu dobře. Vlastně si připadal o dost lépe než kdy předtím. Doběhl ji snadno, také kolem ní s provokativním mrknutím proběhl a uháněl si to dál. Určitě byl rychlejší, a také ho nezačalo píchat v boku tak záhy, jako dříve. Že by ty roky toulání konečně přinesly nějaké ovoce? Zlepšil se?
Zastavil se až u břehu jezera, jehož hladina se jim už nějakou dobu blyštěla před očima a zadýchaně se po své přítelkyni ohlédl. "Kde jsi?" Zazubil se na ni, když i ona dorazila a hrdě se uculil. Ne, že by mu dělalo takovou radost, že vyhrál nad holkou. Vyhrál tu především sám nad sebou! "Vzal jsem to tak, že tě nemám šetřit," dodal pak a oháňkou hezky mával sem a tam, jako zběsilý.
Čekal, k čemu se vlčice uchýlí. S ní totiž nikdy nevěděl. A to bylo asi to hezké, co ho nutilo za ní všude pobíhat jak ocásek.

>>> Od potoka kolem jezera

Fiér byl postaven před dilema. Strašně nerad prohrával. Ale zároveň se říkalo, že by vlk měl být šarmantní a nechat vlčici vyhrát. Navíc se mu opravdu líbil pohled na její zadek hopsající nahoru a dolů, což by si z pozice vedoucího běžce vychutnávat nemohl...
Nakonec mu ale něco došlo. To, jak nerad se přetvařuje! A taky na to, jaká Awnay je. Kdyby vyhrála zaslouženě, neváhala by, aby se mu pořádně nevysmála a nepředhazovala by mu to ještě měsíc. Ale přenechat jí vítězství? To by pro ni bylo určitě hrozně ponižující a naštvalo by ji to! A on nechtěl, aby na něj byla naštvaná. Po tom všem rozhodně ne.
A tak zabral nožičkama, aby snížil její náskok na minimum a zařadil se po jejím boku, takže jejich čumáky lítaly tam a zpět v dost podobných místech. "Hele... Mám tě nechat vyhrát, nebo ne?" Jo. Když si nevíte rady, prostě se zeptejte. S holkama rád žertoval, ale tohle byla vážná věc, kterou pokazit nechtěl. Místo toho ji chtěl více poznat, aby si byl jistý, čím ji pobaví, čím skutečně naštve...
Bylo to divný. Takové věci ještě nikdy s nikým neřešil. Ale třeba mu to časem dojde!

>>> Medvědí jezero

Celkem o překvapila, když udělala to, o čem on sám jen krátce popřemýšlel a ukousla ze vzdálenosti mezi nimi úplně všechno až do posledního milimetru. Byl překvapen i svou vlastní reakcí, protože oči se mu jakoby snad sami spokojeně přivřely a vůbec ho nepopadla chuť na nějaké pitomé poznámky. Zase si přišel nemocně.
Nicméně netrvalo to moc dlouho, protože se sama rychle vzpamatovala a odtáhla. Snažil se netvářit moc rozčarovaně, protože se to moc nehodilo a musel párkrát rychle zamrkat, aby si vzpomněl, o čem to Aw vlastně mluví. No ano. O té mlze a tom, co se v ní dělo. "Zvládnu to," pronesl pak pevně a usmál se, aby ji i sebe vrátil k normálu a začal zvesela mávat ocasem, aby tomu dodal na uvěřitelnosti.
"Ale asi bych odtud pěkně rychle vypadnul," dodal a výjimečně mu bylo jedno, jestli to zní slabošsky. Před Awnay stejně už bylo pozdě cokoliv hrát. Viděla mu až do žaludku mrcha jedna černá. A co hůř, dostala se mu pěkně hluboko pod kožich. Ještě netušil, co si s tím počne, ale on si nikdy s ničím hlavu moc nelámal, tak proč s tím začínat?

>>> Středozemka (kolem jezera)

>>> Strom

Cesta zpět byla stejně frustrující, jako jít tam. Před očima se mu míhal jeden obrázek za druhým. Ale on se k nim rozhodl být slepý a upnout svou mysl k hledání té zpropadené vlčice, kterou sem následoval. Neměl v plánu jí vyčinit a to ani z legrace. Prostě jen být zase v její specifické společnosti a na ten zážitek zapomenout.
A nakonec zaslechl její hlas. Volala ho. Byl trochu moc rozrušený na to, aby ho to potěšilo, ale rozhodně se toho chytil jako tonoucí stébla a ještě víc přidal do kroku. Až do okamžiku, kdy se před ním zjevila. Šedočerný kožich, rudě planoucí oči. A podle všeho o něj měla starost.
Mimo vliv té hloupé mlhy konečně přišla řada na tu nadšenou samolibost. Ale tentokrát si z ní nehodlal střílet, ani dělat legrácky. To by bylo příliš kruté i na něj. "Jen klid, tady jsem," hlesl tedy konejšivě, aby vyhnal ten strach z jejího hlasu a pomalu se doploužil blíž.
"To. Bylo dost hnusný," poznamenal s nervozním úsměvem a raději se ani neohlížel. Co kdyby v té mlze i takhle zvenku uviděl nějaký další výjev, který by mu zlomil srdce. Nechtěl mít zlomené srdce. "Jsi v pořádku?" Tušil, že to mělo podobné účinky i na ní. Určitě taky potřebovala vědět, že o ni má někdo starost. A on opravdu měl. A tentokrát se to ani neošíval přiznat. Nejraději by se k ní přitulil jako malé vlče a mačkal by se, dokud by znovu nenalezl svůj klid, ale to by pak vypadal dost uboze a před ní uboze už nikdy vypadat nechtěl. A když ano, tak jen z legrace.

4 losy z tržiště - do každé kategorie 1 poprosím

23

>>> Potok

Fíro sám nevěděl, jestli je veselý nebo uražený. Ta vlčice s ním prostě dělala děsně divný věci. To už si prostě přiznat musel. A proč by taky ne. Na své úžasnosti tím snad nic neztrácel. Však ona taky jednou uzná, že jsou dobrá dvojka, i když je trochu pomalejší. To je takovej obecnej holčičí problém…
Nicméně, ať už se cítil tak či onak, v dalších okamžicích se to zase všechno změnilo. Obklopila ho mlha. Už to ho donutilo znejistět a zpomalit krok, což se mu moc nelíbilo, vzhledem k tomu, jaký měla Awnay náskok. Nechtěl ji ztratit. Ne teď, když tu jeho stupiditu nutně potřebovala.
Přesto se stalo. Ale to nebylo zdaleka to nejhorší. Měl totiž čelit tomu, co na celém světě nenáviděl nejvíce. Své máti. Ne, že by se mu najednou zjevila, aby mu vyprášila kožich, ale vyjevila se mu ve vlastních vzpomínkách. Neodbytně. A přesně tak hrozná, jako tehdy. A to se tak dlouho snažil, aby na to všechno zapomněl.
Nespokojeně si zavrčel, když si vzpomněl na tu první urážku, co mu v životě řekla. A vůbec by si ji pamatovat neměl, vzhledem k tomu, jak byl maličký. Nikdy si nepřipouštěl, jak moc ho to zraňovalo, ale teď a tady. Jako by všechno bylo temnější a on sám k sobě upřímnější.
Samozřejmě, že o to od vlastní matky bolelo. Měla ho milovat a hýčkat. Místo toho pro něj měla jen opovržení a slova tak krutá, že malé srdíčko zatvrzovala před celým světem. Dokonale zničila to, čím by mohl být, kdyby pro něj měla trochu té mateřské lásky.
A pak? Tu byla Linda s přístupem zcela identickým. I její pošklebování mu znělo v uších tak jasně, jako by mu dýchala na záda. A po nějaké chvíli si uvědomil, že se třese a výjimečně to nebylo zimou, nýbrž bolestí. Nikoliv fyzickou. Musel se na chvíli zastavit, aby to vydýchal a zklidnil se. O moc to nešlo, ale i troška pomohla. A pak? Pak pro změnu přidal do kroku. Jako by se snažil před těmi hlasy utéct. Ve skutečnosti ale utíkal před tím, o čem věděl, že to přijde. Jestliže tohle místo ukazovalo vlkovi jeho největší trápení a utrpení, muselo brzy dojít i na otcovu smrt. A z toho se jen před chvilkou sotva vzpamatoval. Nechtěl tomu čelit tak brzy znovu. Ne! Už to začínalo.
Sevřel čelisti a vystřelil kupředu tak rychle, že vlastní nohy nestíhali. Dokonce se při tom stihl i přerazit. Ale na tom nezáleželo. Všechno bylo lepší, než vidět TO.
A pak v plné rychlosti narazil do kmenu stromu. Šokovaně si z toho dřepl na zadek a pak padl i na hruď, by si bolavou hlavu překryl tlapami a úpěl. Nebylo to úplně neideálnější, ale zafungovalo to. Už na ty hrozné věci nemyslel. Možná to bylo tím třeštěním, možná náhlou nepřítomností mlhy. Ale to byl detail, který nehodlal řešit. Jen si nechal čas na vzpamatování a nasátí naprosto opačné atmosféry, kterou střed mýtiny poskytoval.
Náhle měl v hlavě prázdno. I ta hlava celkem rychle přestala bolet a on značnou dobu jen ležel, koukal a odolával neodbytné chuti jít honit motýli. V zimě? Nebo už nebyla zima? Možná byl v té mlze celé věky a teď je z něj šedivý stařec? Radši to zkontroloval a vydechl úlevou. Nechtěl by tak rychle zestárnout, ještě měl tolik úzkého před sebou.
Nicméně polehávání ho dlouho nebavilo a tak vyrazil na menší procházku, během které nalezl pár věcí, povalujících se mimo příhrádky. A když už byl při tom uklízení bordelu po ostatních, přidal do dutinek ve stromě i něco svého. Tak nějak instinktivně věděl, že mu za to náleží něco nazpátek a hezky si tím naplnil kožich. Na další návštěvu Smrti si zatím netroufal, ale třeba by s tím mohl zaskočit za Životem.
To bylo ale trochu moc plánování. Nejen na něj, ale i na tohle místo. Tady jako by nic jiného neexistovalo. Přesto. Si k němu našla cestu. Ona. Její tvář. Její hlas. I vůně. „Aw?“ Uvědomil si, že to za ní šel. A že tu není. Proč tu zůstával bez ní? Co to bylo za pitomé čáry máry?
Zvedla se v něm vlna odporu. Jemu žádná magie mysl oblbovat nebude. A i té hloupé mlze se může znovu postavit. Možná na druhé straně vyběhne uslzený a uřvaný, kvůli čemuž se mu ta černá potvora vysměje, ale to on nějak přežije. Hlavně když bude zase někde, kde je všechno normální!
Ani se moc nenadechoval na kuráž. Prostě bude, co bude. Hlavně neztratit směr a jít pořád rovně! A na konci dostane svou odměnu. Bude zase s ní. Tak!

>>> Potok

// OBJEDNÁVKA

Advent: 95 bodů
Posty: 23 bodů
Morfo akce: 5 bodů
Od Launee: 34 bodů
Dohromady: 157 bodů

10 bodů na 10 křišťálů
20 bodů na 20 mušliček
34 bodů na 510 oblázků
40 bodů na 200 kytek (libovolně)
53 bodů na 265 šutrů (libovolně)
a 400 oblázků na 4 losy

Snad je to dobře xD

22

>>> Zlaťák

"Můj ocas nech na pokoji, ten za nic nemůže!" Nakrčil nad těmi výhrůžkami nos a pro jistotu ocásek schoval do bezpečí mezi nohama. K tomu druhému. Ha-ha. Během toho, co se ale rozhodla uznat, že je nejnádhernější vlčice pod slunce se zase postupně uvolnil, nasadil výraz čirého znechucení a zakoulel očima. "Sebechvála smrdí, teď si měla bejt skromná a snažit se mi to vymluvit," pronesl s hraným pedantstvím . "Vaše Namyšlenosti," vypláznul ještě jazyk, aby to zdůraznil a pak s uchechtnutím zakroutil hlavou.
Co do toho zbytku. Vážně se o dotkla, takže ji ignoroval a drandil si to dál kupředu, až k nějakýmu potoku, který mu zkřížil cestu. Přičemž se mezitím stihl jakž takž uklidnit, napít a počkat, až ho dožene. Potěšeně se uculil, když se ukázalo, že kvůli tomu přidala do kroku a zničila svou nóbl vizáž. Stejně ho zbožňovala, jen to ještě nevěděla, nebo se to bála zjistit! Tak! Jinak to nejde. Jak by mola odolat jeho šarmu?
"Vaše výsosti, nenamočte si vaše půvabné nožky!" Křikl a jako správně oddaný sloužící do potoka skočil a lehl si, aby jí vlastním tělem vyrobil přechod. Vážně to samozřejmě nemyslel, ale pro trochu srandy se klidně trochu ponížit může!
Ať už jeho "výpomoc" využila nebo ne, vesele si to za ní pak běžel dál.

>>> Strom

21

>>> Plošina

Fiéra její protesty samozřejmě nijak nezajímali a jen se uvolněně culil, povlával ocáskem jak vlečkou a pokračoval v pochodu. "Možná neřekla, ale osud může mít jiný plány." Jojo, byl chlap, určitě věřil na osud! Haha! Ale co tě nezabije, to použij proti ostatním, ne? Pak ale přišel čas na další protažené: "Ale proooooč?" Nešťastně zkřivil čumák. "Já myslim, že se to na tebe skvěle hodí! Podívej na tu honosně hustou srst! A pěstěné drápky! Vizáž královny od prvního pohledu!" Sice se u toho dost pitvořil, aby to vypadalo jako vtip, ale když si ji při té příležitosti prohlížel, musel uznat, že... Ne! Neměl by o tom takhle přemejšlet!
Musel pořádně potřást hlavou, aby to z ní vyhnal a místo toho zase nasadil uraženou tvářičku. "Protože jsme kamarádi a kamarádi se o sebe navzájem zajímaj."No. Znělo to o něco vážněji, než obvykle. Sám si to uvědomil a rychle pohodil rázně hlavou, aby to zakryl a zbytek jejích slov nekomentoval. Tak nějak o to ťalo. Jak jako, že s ním nechce být? Další slova, jako by k němu doléhala z dálky. Moc neposlouchal. Jakej chlap ostatně poslouchá problémy ženských?
Vnímat začal až se závěrečnou otázkou, při které po ní vrhl nečekaně ostrý pohled. "Co já vim. Mohl bych ti dělat společnost po zbytek života. Nebo z něj zmizet, jak si očividně přeješ." Wow. Byl snad uraženej? To se jen tak nestane. A o to vážnější to asi bude, protože pak ostentativně zmlkl a prosvištěl lesem jako kulový blesk. I když si chtěl původně v závětří odpočinout.

>>> Potok

20

>>> Křišťálový lesík

"Přesně tak, nezáleží," zazubil se a hrdě vypnul hruď. "Co mi je do ostatních?" Hodil po ní tázavým pohledem a vykračoval si to zvesela dál, a vůbec nechápal, proč tak úpí. "S čím mám přestat?" Zakoulel očičkama nevinně. "Vaše veličenstvo?" Dodal provokativně a pak se zimou otřásl. Tady bylo vážně hnusně. Alespoň v tomhle ročním období. Vybral špatnej směr. Ale za nic by to nepřiznal, takže se snažil ovládnout svůj třes a tvářit se náramně spokojeně, nicméně nenápadně nabral směr jih, protože logika říkala, že na jihu je vždycky nejlépe.
"A co plánuješ dělat teď? Toulat se? Nebo se prosadit v jiný smečce? Nebo si založíš svojí?" Tentokrát svůj zájem nepředstíral a opravdu o to zajímalo. "Nebo jednáš bez plánu?" Něco takového se mu k ní sice nehodilo, ale zas tak dobře ji neznal. A přitom se spolu pachtili už celkem dlouho. Asi nejdýl, co s kým kdy vydržel! To začínalo zavánět. Možná by se měl trhnout a jít škodit někomu jinému. Tak z principu. Ve jménu své nestálosti a nespoutanosti. Ale. Nechtělo se mu. Ostatně. Teď potřebovala ona jeho a slíbil si, že jí její laskavost oplatí. Tak. Vlčí čest! Mužská čest! Proto s ní zůstane. Nic jinýho v tom neni. Rozhodně ne.
Ah! Nějaký les. Díky bohům za to!

>>> Zlatavý les (asi přes louku)

19

"Ale prdlačku," odfrkl a drkl jí čenichem do žeber. "Seš svobodná vlčice a můžeš si jít, kam chceš. Jen musíš počítat s tim, že tě občas někdo rafne," bezstarostně se tomu zahihňal. Očividně to takhle sám provozoval. Ostatně to, že během krátké doby prolezl dvě smečky, do kterých nepatří, mluvilo za vše. "To je na tom ta legrace," dodal ještě a znovu zakoulil očima.
"Když řikám, že je, tak je. Netrap se blbostma. Život je na to moc krátkej!" Jemu vážně bylo dost těžký ublížit a nějaký to zavrčení během záchvatu zoufalství mu určitě vrásky dělat nebude. To si občas zažil každej. Příště třeba bude protivnej on na ni a díky týhle shovívavosti mu to taky odpustí! Jak prozřetelné.
"Oh! Jasně. Uděláme si další romantickou procházku! Kampak by její veličenstvo chtělo? Byl jsem skoro všude. A kde jsem nebyl, tak s radostí vlezu," prohlásil zapáleně. Ani na odpověď nečekal a už si to štrádoval kupředu. Však zahnout můžou kdekoliv. Najít nějakou neznámou zkratku, někam zahučet...

>>> Plošina?

18

Čekal trochu víc kreativity z její strany. Tohle byla dost klasická hláška. Ale to nevadilo. Asi měla v hlavě zatmění, tak jí nic nápaditějšího nepřistálo. Jen se tomu ušklíbl, pohodil košťátkovitým ocáskem a dřepl si do sněhu. Hned pocítil, jak mu mrzne zadek, ale stát se mu u toho čekání nechtělo. Čekání na to, až se trochu uklidní. Naštěstí jí to netrvalo dlouho a ani o za jeho poznámku nezakousla. Možná by měl zkontrolovat, jestli nemá teplotu, nebo není nějak jinak nemocná. Byla totiž nějak moc smířlivá. Ale ulevilo se mu. Kdyby se pohádali ještě oni dva, asi by to byl takový hřebíček do rakve. "No. Používat magii na rodinu je fakt dost ubohý," pokrčil rameny. Opravdu netušil, co magického tam mělo proběhnout. O kouzlení toho moc nevěděl. Jen to, že se dá zneužít ke spoustě věcí. Třeba i k legráckám, které ostatně s tou svou plánoval, ale to bylo přece něco úplně jiného. Určitě!
"Nevim, jak se má chovat matka," dodal pak ještě po krátké odmlce. Byl si celkem jistý, že jako ta jeho určitě ne. A žádnou jinou nikdy v akci neviděl. Ani pečovatelka se mu zrovna ukázková nezdála. Ale nebylo to jedno? Může žít i bez nich. Kdo potřebuje něčí podporu? "A v pohodě, já to snesu," zazubil se a rozhlédl se po okolí. Nebyl si jistý, jestli to tu zná, či nikoliv.

17

<<< Asgaar

To, že vlčice soptí bylo zřejmé z každého jejího pohybu. Otázka byla, co si s něčím takovým počne Fiér. Normálně by si z ní za to dělal legraci, poškleboval se s čekal na to, kdy dostane přes držku. Ale tohle byla Awany. Kamarádka, co mu pomohla v nouzi nejvyšší a jí ublížit nechtěl. Něco takového stálo za zapsání do kalendáře. Fiér nezlobí!
I to, že se chová jako střelená puberťačka si nechal pro sebe. Teď by mu stejně za pravdu nedala a ještě by se rozzlobila i na něj! Kdepak proberou to později, až se vybouří a přestane celý svět považovat za jedno velké spiknutí proti její maličkosti.
"Probůh. Proč na mě všechny ženský dneska vrčej? Takovej milej, mladej, pěknej,..." postěžoval si ublíženě, když mu poskytla prvotřídní výhled na svůj chrup a ušklíbl se. "Nevim jestli špatná, ale měla by sis vypláchnout tlamu," pokusil se na to jít s vtipem, protože jinak to prostě neuměl. Co on věděl o uklidňování a konejšení? Byl zlobidlo a provokatér, s tímhle vážně zkušenosti neměl. Hned jak to vyslovil, ho napadlo, že to asi nebyl úplně dobrý krok, ale vzít to zpátky nešlo, takže už jen zbývalo nasadit klidnou tvář a slíznout si to. Ale kdo ví, třeba i to bude nakonec nápomocné.