Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>>> Kierb

"Máš to nějaké popletené," zazubil se na ni, zatímco se společně vydali po proudu. "Já jsem lepší ve všem, ty jsi jenom rychlá. Takže nemusíš mít vůbec starost," popíchl ji rozverně a spokojeně se nadechl mokrého nočního vzduchu. Z toho šumu řeky se mu chtělo trochu čurat, ale přece si teď nebude odskakovat před slečnou, že? Proto se udržel a se zakroucením hlavy zamlaskal.
"Romantickou! Copak nevíš, co je romantika? Však se podívej, jak je tu krásně!" Myslel to mírně ironicky, protože dneska bylo vážně hnusné a pochmurné počasí, na druhou stranu, když tu byla s ním a normálně se s ním bavila, bylo to celkem hřejivé, takže mu svět hned přišel růžovější.
A když přesakovalo ten malý potůček, který se vléval do jezera spolu s řekou Kierb neodolal, aby se neuculil. "Neni tohle ten potok, kde si mně vyráchala, protože si nevidíš pod nohy? Málem mi tehdy odmrzl ocas!" Vnesl do jejich rozhovoru zase trochu teatrálnosti, ale nezastavoval se. "Počkat. Tehdy mrzlo. Teď bude mrznout. To spolu jako sme už skoro rok?!" Zapískl náhle zděšeně a dokonce i zakopl. Doteď mu to vůbec nedošlo. Jak ten čas letí. A kolik času s ní strávil. Snad nikdy s nikým nezůstal tak dlouho!

>>> Jedlový pás přes Galtavar

>>> ze Zarostlého lesa

Awnay položila otázku, na kterou nebylo úplně snadné odpovědět- Kdyby nebyl pošuk, jakým je. Fiér měl prostě odpověď na cokoliv a někdy se ani nedalo říct, zda žertuje nebo to myslí vážně. "Ale já chci abys byla šťastná. V tom globálním měřítku. Ale líbí se mi, jak roztomile se čertíš," zahihňal se.
Líbilo se mu ale i to, když si o něj dělala starosti. Dokazovalo to, že jí není tak ukradený, jak tvrdí a proto se i v téhle poněkud smutné situaci usmál. "Sem v pohodě," ujistil ji nejprve, zatímco si opravdu téměř bolestivě uvědomoval, jak se k němu vlčice tulí. "Mám teď přece tebe," dodal těsně před tím, než ji vyzval k závodu a pak si to hnal tím protivným houštím pryč. Když pak dorazil k řece, byl celý rozcuchaný a z kožichu mu trčeli větvičky a jehličí. Vytlemený z toho byl jak lečo, neb očekával, že i Awnička bude vypadat stejně.
"Ale no tak, tys mne šetřila, to neni hezký," pronesl pak na oko ublíženě, když ho dohnala, ale bylo na něm vidět, že má opravdu dobrou náladu. Ostatně hned na to plácl další z těch svých vyzývavých nesmyslů. "Romantickou procházku podél řeky?" Kdyby nebyl vlk, asi by jí nabídl rámě, ale takhle se to bohužel muselo obejít bez onoho gesta a jen na ni svůdně zamrkal.

>>> VVJ

>>> Lužiny

Vlčkovi se její odpověd moc nelíbila, takže nespokojeně nakrčil nos. Když to ale začalo vypadat, že začne s nějakým hloupoučkým naléháním, rozjařeně se usmál, bezstarostně pohodil ocáskem a řekl: "Budu to brát, jak sám chci." Dokonce na ni vyplázl jazyk a dál se za ní hnal, což nebylo úplně jednoduché. Byla rychlejší, než on.
"To, že nejsi naštvaná budu muset v dohledný době napravit," dodal, jen tak pro legraci, zatímco se prodírali houštím a přemýšlel, jestli tady už náhodou nebyl... A pak došli až na to místo. "Uhm," zahudroval, přežvýkl a náhle nevěděl, co si počít. Co cítit.
Tady přeci přišel o tátu. Za tu dobu už to z velké části přebolelo, přesto bylo divné, tu zase být. Rozesmutnilo jej to. Na okamžik, než si vzpomněl, že je tu s dámou, že je spokojeně zakoukaný a vede vlastně dost příjemný život. Proto se nakonec jen nostalgicky usmál. "Vidíš mě táto? Pamatuješ si na ni? Je teď moje holka," vzkázal mu v mysli a pak poskočil zase vpřed, házejíc smutnou minulost za hlavu.
"Poslední u řeky je prašivá obluda," křikl hravě i přes to, že moc dobře věděl, že prohraje.

>>> Kiërb

"Uuuuh. Nebuď tak předpojatá," zakvílel, když se jala argumentovat tak, jak to udělala a trochu se i bál, že je to opravdu konečná, ale po trošce toho tulení, lísání a nějaké té lichotce, se zdálo že začínala pookřávat. Tehdy se s jistým očekáváním jen přiblble usmíval a čekal na nějaký jasný signál toho, že jsou zase za dobře. A ona se usmála. Jeho oháňka okamžitě vykreslila ve vzduchu několik půlkruhů, připomínajíc rozmazanou čáru.
"To teprve uvidíš, jakej prevít já jsem," uculil se s andělským výrazem a překvapeně zamrkal, když se postavila na nohy a zavelela na cestu, přičemž jej znovu ohodila bahnem. Zašklebil se, aby se neřeklo, ale řešil úplně jiné věci. Ostatně ani nevěděl, jak to tu dopadlo a on měl přitom rád ve věcech jasno.
Napodobil ji tedy a rozklusal se za jejím zabahněným pozadím, sám připomínajíc spíš blátivou kuličku, než vlka. "Hej a je tohle teda náš den číslo jedna nebo ne?" Zeptal se hezky zpříma mezi krůčky. Měl tím samozřejmě na mysli, jestli teď spolu choděj nebo je všechno při starém, jen se to jeho vyznání nenápadně zakecalo a je nadále považováno za sprostou lež.

>>> Zarostlý les

"Sebedůvěra je dobrá věc," poznamenal žertovně a oblízl si čenich. Možná aby působil roztomileji, to prej na ženský zabírá. Jistý si tím nebyl, sice si s holkama rád hrál ale když šlo do tuhého byl docela bezradný. S její odmítavou odpovědí ostentativně nafoukl tváře a chvíli mlčel, aby si ujasnil, co že to vlastně chtěl říct. Taky dost neobvyklý jev.
Popravdě mu imponovalo, jak dobře jej zná, a že jej obviňuje ze lži, ale... "Kdybych to řekl jiné vlčici, určitě bych kecal a bylo by mi celkem jedno, kolik slz by pak vyplakala. Ale tobě bych tak záludnou věc neudělal, to přece musíš vědět," rozpovídal se a bojovně vystrčil bradu. Cestovali spolu už dlouho a všechno co jí provedl byly docela nevinné žerty v porovnání s tím, co svedl dělat ostatním.
S blátem v ksichtě tak úplně počítal, takže v další mžik ho celkem intenzivně plival a nadával si u toho, jak hnusně to chutná. Přestal ale, když si uvědomil, kam Aw poodešla a co tam dělá. Lehkým krůčkem s přesunul k ní a bez okolků se rozplácl hned vedle, tak aby se bokem nalepil na její. "Nevěříš mi?" Zeptal se naoko uraženě, ale neplánoval právě teď žádné rošťárny. "Jsem hajzlík, ale i ten přece může mít pro někoho slabost, no ne? A s tím bahenním přelivem jsi obzvlášť přitažlivá," ušklíbl se provokativně. Nejvíc se mu na tom líbilo, že tak nedůstojně by se před někým jiným sotva ukázala. Bylo to jeho privilegium. Jak vypadá Awnay vyválená v blátě, to ví jen on. A náhodní kolemjdoucí. Ehm.

"To nebylo kvůli mě?" Popotáhl naoko nešťastně. Nicméně opravdu to nemyslel tak, jak to pochopila, proto záhy zvážněl, což u něj zas tak běžné nebylo. "Ale neříkej mi, že kdybys tam neměla mou tichou podporu, že by to pro tebe nebylo těžší," zabrblal a dost zpruzeně a jak tak poslouchal její další a další slova, nějak jej výjimečně opouštěl humor a místo toho, aby odsekával vtípky a nějaké další pošťuchy prostě jen mlčel.
A elán se mu vrátil, až když našel tu žábu, se kterou se Aw teď potýkala, zatímco on pelášil pryč. Přišlo ale potupné zjištění, že ona je rychlejší než on. No nevadí. Stejně by se dříve nebo později dohonit nechal, protože i když na něj byla zlá a furt opakovala, jak by jí bez něj bylo lépe, on by ji za sebou nechat nedokázal.
Být to někdo jiný klidně by jej v těhle neznámých končinách nechal, ať bloudí, zatímco by se tomu zlomyslně uchechtával někde u vyhřívaného jezírka a ukusoval si z nějaké šťavnaté ryby. Tohle ale Awnay byla, takže ho to ani nenapadlo. A zatímco se váleli po zemi a obalovali si kožichy v bahně, usadil se mu ve tváři další škodolibý úsměv. Jo, tohle bylo určitě dobré načasování.
A tak, když se celá zašpiněná a s tím roztomile vytočeným výrazem vzpínala nad ním, on se v té své bezbranné pozice na zádech rozverně pousmál. "Jo," odkýval jí to. "Parchant, co tě má k smrti rád," pověděl, jako by se nechumelilo. "Proto zařídím, abys už nikdy nebyla osamělá," dodal se stále stejně něžným pohledem, o kterém ani nevěděl, že ho umí!

>>> Spáleniště

"Každej se z něčího pohledu divnej," pronesl a neopakoval to, že on je divnej vlastně moc rád. Byl si jistý, že to už jí řekl tak pětkrát a že je to úplně k ničemu, protože se tomu bude divit asi doživotně. "Díky," zazubil se vzápětí a dokonce si od radosti poskočil. Asi to bral jako kompliment, čímž jen potvrzoval, že vůbec normální není.
"Následování mne, je to nejlepší, co jsi v životě udělala! Si vem, že bys byla furt v Asgaaru! Zažila bys nějaký dobrodružství a viděla kus světa, hm? Hm?" Ne, furt by hnila v té šeredné jeskyni s protivnou matkou a stupidním bratrem, který se svou stupidností celkem blížil stupidnosti jeho vlastních sourozenců. Které už dlouho neviděl. Jak skvělý mohl život ještě být?!
"To já nevim, to záleží na tobě, jak silně tomu budeš odolávat," pohodil ocáskem. "Tak se tomu prostě poddej," rádoby svůdně na ni mrkl a maličko se zamračil, když si všiml, že z místa kde jsou, není zas tolik nadšená, jako on sám. "Nebuď poseroutka," doporučil jí jen provokativně a šlo se. Když se jí nelíbí spáleniště, najdou jiné místo. Takové, které si zamiluje, a pak bude vzpomínat na to, že ho našla díky němu a s ním! Heh!
Po překonání úzké planiny, kde na ně vlastně dost nepříjemně fučelo, se ocitli v lesíku, který vypadal celkem přívětivě, ale Fíra hned napadlo, že ani tady to není pro Aw to pravé ořechové. Bylo tu vlhko a to zalézalo i mezi prsty na nožkách. On se tomu pocitu od srdce zasmál a vzpomněl si, že už dlouho neudělal žádnou lumpačinu. To se muselo napravit! Zrychlil, aby se od ní vzdálil, popadl do tlamy první žábu, která nebyla dost rychlá, aby mu utekla a pak. Pak si počkal, až ho dojde a... Co asi tak mohl dělat se žábou? Prostě ji s nevinným úsměvem pustil vlčici na záda. "Dárečeeek," zazubil se a čekal na svůj punishment.

>>> z Elysejských

"Samozřejmě,když seš na cizím místě, tak seš tak ztracená od začátku! A nemůžeš se přece znovu ztratit, když už jsi ztracená," být to fyzicky možné, poklepal by si prstem na čelo, aby naznačil, jak hrozitánsky moc mu to pálía pak se zakabonil. "Já nejsem naprosto vadnej! Jenom trochu vandej!" zaprotestoval velice hlasitě, ale ona mu vzápětí dala důvod se spokojeně načepýřit.
"Moudrá to žena," zabroukal, když se rozhodla mu pro jedno důvěřovat y capkal si to dál na sever. Ani nevěděl proč. Blížila se zima a sever je přece taky studenej... a on zimu moc nemusí. Ale už tam šly, tak co.
"Žádný umírání, zaznamenávám a plním," zazubil se pak rozverně a jen si pohodil ocáskem nad dalšími jejími slovy. "Však ty jednou mé osobité kráse přijdeš na chuť," pověděl jí a pak se nadšeně zatetelil nad tím, co objevil. "Wooo, tady je to celkem drsný! Co se tu asi stalo?" neváhal ani zarejdit ve spáleništi čenichem, jako by mu to mělo prozradit i to nejzazší tajemství téhle lokality, ale pak stejně uháněl dál. Však nebylo proč se zdržovat od objevování dalších míst, no ne?

>>> Lužiny, přes zubřenku xD

>>> z houštin

Awnička si zanadávala, ohnala se po něm zuby a pak se uklidnila. To bylo navýsost podezřelé, čekal mnohem větší porci srandy. Něco mu říkalo, že by si teď měl mít nějakou dobu na pozoru. Ostatně uměla být vypočítavá mrška a určitě plánovala mstu, podanou hezky za studena. Tak prý chutná nejvíc.
"Ale keci prdy. Nemůžeš se přece ztratit někde, kde to neznáš," vysvětlil svou logiku. "Na neznámém místě si ztracená od začátku. A v tom je ta zábava, ne?" Zazubil se a oháňkou mával jako praporkem.
"Nebuď posera," popíchnul jí, aby jí dodal kuráž, kterou normálně oplývala, ale pak se přívětivě usmál. "Když bude nejhůř, stačí jít na západ a do nějakých známých končin se časem dostaneme," měl dobrý orientační smysl, takže zhruba tušil, kde by teď měli být. "A kde je západ, zjistíš při každym úsvitu a soumraku, takže se nemusíš strachovat." Původně váhal mezi tím, jestli být hajzlík a záměrně ji děsit tím, jak hrozný osud je čeká, nebo se naopak chovat vyspěle, vzdělaně a důvěryhodně. Hrdinsky, haha. Nakonec netypicky zvolil to druhé a ona ho k tomu vlastně nutila celkem často.
Inu musel se smířit s tím, že se dostala do zóny těch se speciálním zacházením. Nějaký ten žert si ale neodpustil. "A když náhodou umřeme, budeš se mnou. Každá vlčice chce své poslední chvíle sdílet s takovým švihákem," vyplázl na ni jazyk a... capkal si to zvědavě dál. Co dalšího tenhle neznámý východ gallireiský skrývá?

>>> Spáleniště

>>> Od tekutého písku

To její dámičkovské krčení nosu bylo k sežrání. Nejraději by jí oblízl celou tvář, jen proto, aby viděl, jak se na to bude ksichtit. A vlastně proč ne? Co mu brání, že? A tak měla černá vlčice během chvíle oslintanou čáru přes čelo. "Já vim, že jo. Budu ti říkat Awnay Dobrotivá," zazubil se a celkem automaticky se připravoval na útěkové manévry, protože takové "políbení" vlčice jejího ražení bez odezvy asi nenechá.
Co se týkalo její empatie. Inu, věděl to. Kdyby taková nebyla, tak by ji přece nenásledoval až na tenhle konec světa. Protože by ho tam tehdy, když umřel táta, nechala a on by jí nebyl vděčný a dlužný, takže by ji nechal jít její vlastní cestou a svíjel se v depce. Ale to se nestalo a oni teď byli tady.
"Určitě," ujistil ji ještě jednou přesvědčeně a capkal si to dál a dál, hezky po jejím boku a tak nějak ho napadlo, že o moc víc toho k životu nepotřebuje. Kašlat na matku a sestru. Možná by rád potkal Izara, aby zjistil, co z něj vyrostlo, ale cíleně se po něm pídit rozhodně nebude. S Aw je mu ostatně dobře, tak proč si to kazit.
"Moc dobře víš, že jdu, kam mně čenich zanese a nic neplánuju," pokrčil rameny, když se po nějakém čase začala ptát po směru. "Prostě objevujeme Gallireu! Takhle na východě jsem ještě nebyl a to jsem se tu narodil. Uživej svobodu," zazubil se na ni povzbudivě a s nadšením sobě vlastním se vrhl vstříc neznámé planině, co se před nimi otevřela. Hrdinně se ujal vedení, aby to byl kdyžtak on, kdo někam zahučí...

>>> Elysejská pole

Vypadalo to, že všechno nakonec dobře dopadlo. I ten obří fenek, ze kterého všem nejprve zatrnulo se ukázal být spojencem, který hodlal své synky pořádně vytrestat. Fiéra to celé zanechávalo mírně melancholický, protože mohl mít tu cool hůlku, se kterou by ovládl celý svět a neměl ji. A snad i těm neřádům záviděl výprask od táty, protože to byl taky projev rodičovské lásky, které si on moc neužil. Svět byl tak nefér. Ale na to si už přece zvykl.
Se ztrátou hole i potenciálního fenčího kámoše se nakonec smířil celkem rychle a jen co všichni ostatní účastníci téhle patálie vysmahli, podíval se na Awnay. Ta opět značně panovačně velela k odchodu. To nijak překvapivé nebylo. Zato ta starost o osud bílé vlčice,... "Páni, kde se v tobě bere tolik lidskosti?" Zeptal se jí zaraženě, ale dřív než se mohla začít čertit to obrátil. "Určitě bude v pohodě. Ramses byl fajn týpek, určitě by jí neublížil tak, jak vyhrožoval." A pravdou bylo, že v to skutečně věřil.
"Rozkaz má paní," dodal záhy a rozklusal se za jejím hezoučkým pozadím. Ani se moc netlačil dopředu, však o tenhle výhled přijít nechtěl, že? Dokonce se přistihl u toho, jak je rád, že jsou zase sami. Oni dva. Haha. Ale legrace to byla super! "Vzhůru za dobrodružstvím a ještě dál," zahalekal a zavěsil se jí na paty.

>> Přes kaňon do Houštin

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak

Vlček popravdě ani nevěděl, která bije. Najednou dostal takovou šlupu proudem, že se mu srst postavila do posledního chloupku a udělala z něj trojbarevný načechraný paskvil. A navíc v překvapení pustil hůl, kterou si hodlal přivlastnit a ovládnout s ní svět. Naštěstí vypadla z pracek i ďábelskému fenkovi a zahučela do jámy, co se pod nimi otevřela.
V době, kdy byl stále poněkud paralyzován, se zase objevil ten drzoun, který se mu stavěl do cesty již prve, a do té ďoury strčil i Ramsese, kterému ani prosík a dovolávání se pomoci nijak nepomohli. Inu asi neměl všem přítomným prve vyhrožovat utopením v písku, jinak by byli určitě o dost smířlivější…
Přesto to sledoval tak trochu lítostivě. S kouzelnou holí i s fenkem vlastně mohla být dost bžudna, kdyby se to celé vyvinulo trochu jinak. Nad rozlitým mlékem ale neplakal a raději se zajímal po duševní zdraví své kamarádky Awnay, protože to jak vyváděla, zavánělo malérem. „Ono to mělo srst?“ Zeptal se spíše proto, aby k sobě přitáhl její pozornost, a protože byl prostě hajzlik, hezky se o Awničku otřel. Kožich stále nabitý statickou elektřinou odvedl snad svoje a dal jí menší kopanec. Doufal, že se pak chudinka poblázněná vrátí do normálu. Ostatně v blázincích se přece běžně užívaly elektrošoky, ne?

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak

Všechno to celkem vycházelo. Zatímco ostatní se starali o písečnou příšeru, on skončil u zdroje a jasně cítil, jak pevně svírá žezlo v zubech. Nicméně Ramsesovi návrhy poslouchal s očividným zaujetím. Však kdo by nechtěl zástup konkubín a sluhů? On rozhodně jo. A stát se bohem? Co proti tomu byl post alfy, za kterým se tak tupě honili jeho sourozenci? Úplně bylo vidět, jak se mu zablesklo v očích. Značně ďábelsky!
Než ale dostal příležitost se vyžvejknout, objevil se odnikud jiný vlk a pokusil se mu jeho zásluhy i jízdenku mezi božstva čornout! Tak to teda ne! Nijak se s tím cizákem nepáral, zabral a majetnicky mu hůl vytrhl (hvězdičky mluví jasně, sorry jako xD). "Co si myslíš, že děláš? Tohle je moje cesta za bohatstvím!" Štěkl na něj, rozpáleně. Si jako myslí, že přijde k hotovému a slízne všechno smetanu? Tak to teda tůdle nůdle. Tady bude za hrdinu dne on. Nebo antihrdinu. Čert to vem!
Ostatně další jeho pohled směřoval k Ramsesovi. "Kamaráde, měl bys vědět, že sem pěkně hamižnej," oznámil mu ležérně a sevřel žezlo ještě pevněji, až ho z toho zubiska bolela. "A něco mně řiká, že když si to žezlo vezmu, můžu mít všechno, co mi nabízíš a Aw se zbytkem k tomu."
Očividně mu na tom klacíku dost záleželo, dost možná byl veškerým zdrojem jeho moci. A tak proč by nemohl být zdrojem Fiérovi moci? To znělo božsky, doslova. Co bylo kamarádství s bůžkem vedle toho být samozvaným pánem světa, hm? A tak pevně držel a tahal dál a přitom nechal z písku vyrůst malou větvičku, kterou začal svého soka lechtat na bříšku, třeba je lechtivý, kdo ví. I bohové mají určitě své slabiny.

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak a Zote

ty řeči začínalo být opravdu frustrující. Achych. Naštěstí došla řada na ten její přešlap, nebo snad přeřek, který pak za ni mohl hrdinsky zahladit. Jojo, zas se jednou cítil jako chlap a ne jako citama prožraná bábovka.
Bylo celkem legrační, jak Ramses Aw kázal, aby se ho držela a že je spása jejího života. Přímo nádhera, když už nic, tohle jí bude moci předhazovat věky! Zdálo se, že slova volil správn,ě když se dal do Ramsesovi chvály, protože se brzy ukázalo, že feneček trpí bratrským komplexem. V tom byl celkem schopný ho pochopit a snad by se mu ho i zželelo a navrhl mu pokrevní bratrství, kdyby se situace trochu nezvrhla.
Jedna z vlčic se totiž rozhodla převzít iniciativu a to, co on s Aw plánovali rovnou uskutečnit. To se mu nelíbilo! Neměl rád, když ho někdo předběhne. A navíc v tak zábavné záležitosti! Ale asi štěstí v neštěstí, alespoň se neocitl topící uprostřed písečné duny a místo toho se mohl stavět do pozice silného zachránce a válečníka. Ostatně Awnay si taky hrála na řádnou drsňačku a on by neměl být pozadu.
Když ona s doruda rozžhavenými packami skočila fenkovi na záda, on se pokusil využít okna nepozornosti a cvaknout po holi zubisky, popřípadě si vypomoci nějakými těmi kořeny, které teď zvládal celkem bravurně ovládat, ačkoliv ho to celkem vyčerpávalo. S písečnou potvorou si zatím hráli zbylí vlci, tak přece by jim nekazil srandu, když může mít svou. A ukořistěná hůl přece znamená konec příšerám i topení v písku, nebo ne?
"Ramsesku, vypadáš jako děsně cool cápek a rád bych s tebou šel na nějakou kalbu, ulovit nějaký roštěnky a tak. Ale když ženská zavelí... víš co," pokusil se dát černému kožíšku najevo své předchozí sympatie alespoň nějak, když už se s ním musel bít. Fňuk.

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak a Zote

Wow. Fíro opravdu zapřemýšlel, co ten fenek předem sežral. Protože ten matroš chtěl taky. Ale Aw co mu vyznává lásku? To znělo překvapivě uspokojivě. Vlastně se na to okamžitě začal těšit a k tomu, aby hrál nedostupného ani nepotřeboval pobízet. Však to byl jeho životní styl.
Problém byl v tom, že to byla Aw. Kdyby na něj takhle poslal jakoukoliv jinou. Třeba Maple nebo Severku. Bylo by to Fiérovi celkem jedno a hrál by si s nimi bez zaváhání. Jenže Awnay? Musel tak trochu zatajit dech, když se na něj začala mačkat, jak nějaká běhna. A nemohl se rozhodnout, jestli se mu to líbí či nikoliv. Tak trochu totiž zjistil, že ho bolí to poslouchat a vědět, že to jen hraje. Vlk aby to...
Udržel si ale povznesený výraz. "Ah opravdu? A nějak jinak mi to dokázat nechceš? Víš, dost jsem se kvůli tomu tvému chladu natrápil. Zasloužím si satisfakci," foukl jí sladce do ouška, ale zpoza přivřených očí následoval jejích instrukcí a mrkl po té kouzelné holi. Vůbec ho nepřekvapovalo, že se vlčice snaží najít plán, jak se z tohohle dostat místo toho, aby tupě následovala instrukce. A smrdělo to dalším vzrušením a zábavou! Ale co s tím? Však na ní měl ten blbec zadek a tak... "Hmmm?" zamručel. Zatím se k verdiktu nevyjadřoval a místo toho do vlčice drknul.
"Nebuď hloupá. Tohle je přeci Ramses. Nemůžeš si je plést! Ramses je mnohem lepší, hezčí a chytřejší," zakoulel očima a maličko se od ní odtáhnul. "Nemůžu tě mít rád, jestli si je budeš takhle motat," odtušil. Vůbec netušil kam se to právě pouští, ale tak čas ukáže. Nepochyboval o tom, že jestli se něco pokazí, bude schopný to napravit. Však už dnes jednou řekl, že pro ni by i do hluboké jámy skočil, ne?