Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Fíro se jen potutelně culil a neříkal už nic. Zdálo se mu, že mezi přítomnými vlky a vyřešení jejich situace stojí tak trochu hrdost toho či onoho. Ale asi hlavně Awnina neochota připustit, že by se mohla v něčem mýlit. A jemu se zdálo, že ji její rodiče milují dostatečně. Protočil očima. "Co místo kafrání o svých postojích a pocitech radši společně něco podniknout? Výlet. Lov. Cokoliv." Navrhl někdy v ten moment, co je začaly místní alfy okatě vyhánět. Smečku měli očividně dost velkou, aby se o ni mohl postarat i někdo jiný, když si na chvilku odskočí za zábavou se svými dítky. A určitě měli po zimě prázdnou spíš, proč nespojit užitečné s... užitečným?
"Když ti tak vadí, že s tebou netrávili čas, proč ho teď ty odmítáš trávit s nima?" Zakoulel očima na Aw, které byla i nadále kousavá a zamračená. Za tohle chování by ji i on sám proplesknul, místo toho, aby se jí přiznal k tomu, jak moc ji má ve skutečnosti rád. Něco od svých rodičů chtěla, ale přitom jim nedala prostor k tomu, jí to dát. Začarovaný kruh, ve kterém se soužila úplně stejně jako jistá pyšná princezna. Vždyť oni se navzájem ani pořádně neznali!
Pak se s tou typickou jiskrou v oku zadíval na Elisu. "Vlastně bych rád pozdravil Lauru, nevíte kde je?" Zavrtěl nadšeně ocáskem. Tu potrhlou vlčici by vážně rád pozdravil. Byla pečovatelkou, pokud se dobře pamatoval, takže by teoreticky měla být s tím Sionnem, po které se teď jako zázrakem začala shánět i jeho rudooká kamarádka. To by bylo bezesporu super. Dvě mouchy jednou ranou.

Fiéra něco píchlo u srdce. Něco co neznal. Že by snad provinilost? Jeho? Ale. Ona měla na mysli to, jak se stydí za ty svoje a chtěla to respektovat a on to celé úplně špatně pochopil! "Oh!" Vydechl a začal se omluvně lísat k jejímu krku. Asi by to neměl dělat před rodiči, ale najednou byl zase hrozně dojatý! "Stydim a hrozně!" Připustil a z objetí jejích černých chlupů se zazubil na Arca, který mu zatim přišel jako v pohodě týpek. Vůbec nechápal, na co ohledně svých rodičů tak nesnáší. "Ah, nedostatek pozornosti," vzpomněl si a také na to, jak by byl rád, kdyby ho jeho vlastní matka raději ignorovala.
Teď ovšem přišel čas na konverzaci s tchýní! "Jasně! Byl jsem tu, když se Aw rozhodla stát silnou a nezávislou vlčicí! Ale zatim se jí to moc nedaří. Nehnula se odemne na krok. Ale nebojte, já mám s touláním letité zkušenosti. Postarám se o ní," zahihňal se, očekávajíc další projev Awniny nehynoucí lásky k němu a jeho provokacím. Dost možná se té další debaty o vlčeti ani nedožil, ale budiž.
"To neni pravda. Já jsem dobrej ve všem co dělám! Od lovu až po hlídání dětí. Mám totiž mladou duši, tak si s nima výborně rozumim," začal Awnay oponovat v jejím nařčení a opět se zazubil na Elisu. "To já přece vim. Sám sem byl to nejotravnější vlče pod sluncem," pronesl hrdě. Jako by se bylo čím chlubit. Pak mu ovšem přišla na mysl Lindasa a došlo mu, že ona by v tomhle asi vyhrála. Ale ona! Ona byla otravná jinak. Takže každý měl svou kategorii otravnosti, ve které mohl vyhrát. Ne, že by to teď a tady bylo nějak důležité. Ale bylo.

Ohoho. Dočkal se zlostného pohledu. Výborně! Začala myslet na něco jiného, takže svůj úděl asi splnil. Nevinně na ni zamrkal a pak se nadšeně zazubil na jejího tatínka. Ten to tak krásně odhadl! Než ale stihl cokoliv říct, aby přilil oleje do ohně, začala to Awnay popírat. Pocítil o trochu silnější frustraci, než sám čekal. A nebylo to tím, že jej nazvala pakem, ale... Nikdy nerespektovala jeho snahu, aby vlci kolem neznali jeho jméno. I v Ragaru to vyblila prvnímu, koho potkala, ale teď před svými rodiči mu vymyslela nové. "Stydíš se za mě?" Uteklo mu z tlamy, a když si to uvědomil, zase nahodil stupidní úsměv. Nikdo přece nemohl vědět, jak se ho to dotklo! "Fiér, syn Weriosasi a Takkiho. Pomáhám Awnay aby nebyla tak zapšklá a namyšlená," prohodil pak směrem k Arcanusovi, aby věci uvedl na pravou míru a ani nevěděl proč to dělá. Nesnášel svou máti a nechtěl, aby ji s ním spojovali a teď poví tohle! Aw jeho ego asi ranila víc, než si sám přiznával. Ale třeba... třeba žádný z přítomných jeho rodiče nezná a škoda bude zažehnána?
Dorazila i Elisa a... usmívala se? To bylo svým způsobem dost děsivé a Fírko tak trochu nevěřil svým očím. "Dobré ráno," popřál jí pořád zaskočeně a... "Uuuh! Malej brácha! Vždycky jsem chtěl malýho bráchu! Naučil bych ho, jak se správně sklepává sníh ze stromu, aby někomu spadnul na hlavu a jak se nejlíp schovat, aby se kolemjdoucí pořádně lekli a... a..." Jo, vždycky chtěl malýho parťáka na lumpárny a Awnay se zrovna rozhodla, že bude mlčet a propalovat svou matku chladným pohledem, takže konečně dostal příležitost, pustit si tlamu na špacír a provokativně na ni při tom mrkat. Když se za něj styděla, dá jí pořádnej důvod. Tak!

Netrvalo to dlouho a z lesa se vynořil černobílý vlk. Očividně alfa, což znamenalo, že se právě díval na Awnayina otce. Takže proto měla černý kožich a ne šedivý! Stejně jako onehdá Elisa, i on se rozhodl Fiérovu maličkost ignorovat a věnovat se primárně své dceři. Fíro si nemohl pomoci, tak trochu ho bodl osten žárlivosti. Její otec nejen, že byl stále na živu, ale rád ji viděl a dokonce se zmohl i na nějaké ty něžnosti. Něco takového on nikdy nezažil.
Ale tohle nebylo o něm, nýbrž o vlčici, kterou sem doprovodil. Ta ovšem, jako by pozbyla slova. A snad hledala pohledem pomoc u něj? U něj? Tak to byl dobrý joke. Odfrkl si. "Ale notak, normálně máš plnou tlamu keců, tak mu něco pověz, trubko. Rád tě vidí a ty jeho," pronesl celkem seriozně. Jen pro to, aby hned na to předvedl strašně praštěný výraz, který se asi snažil uvolnit to její napětí. Kousavá a sebevědomá se mu líbila víc, než když v ní byla tahle malá dušička!
"Co budeš dělat, až dorazí máti?" Zeptal se záhy, protože na tu vzteklinu byl vážně zvědavý. To jak se s Aw rozešly slibovalo nějakou menší scénu. Ale třeba na to nedojde a všechno proběhne v klidu. Netrpělivě si poposedl a zavětřil, jestli neucítí i toho šedivýho blbce. Byl rád, že nikoliv.

>>> Severní Mahtae

"Ale ani neřekl, že nechce," poznamenal a sám sobě se divil, proč Falka a celý život ve smečce tak obhajuje, když je duší i tělem coulový tulák. Ale třeba by mu nějaká smečka s volnějším režimem prospěla?Furt mi měl někoho kolem sebe, což znamenalo, že by vždy měl po tlapce nějakou oběť k otravování. Furt mi si měl s kym povídat a vyprávět své fantasmagorie, vodit za nos, vychvalovat se a tak.
Takhle měl jen náhodná setkání, která se nekonala každý den a Awničku. Ta sice byla výborný materiál k otravování a její reakce byly jedny z těch nejzlatějších (asi jako teď, když ji vyzval k prasárnám), ale bylo to trochu jednotvárné. Kdyby mohl být ve smečce a přitom řádit všude možně po světě, asi by mu to nepřišlo ani tak svazující a mohla by to být celkem sranda.
Teď ovšem byli v jiné smečce a byl si celkem jistý, že minimálně on tu bude značně nevítán. Její máti se posledně asi moc nelíbil, což nechápal, ale dejme tomu. Byl celkem zvědav, koho potkají dneska. Možná Lauru? Ta byla fajn! Doufal, že ne Etneye, protože to byl podobný pozér jak Linda s Izarem. Fuj. A nebo jejího tátu? Měla vůbec tátu?
"Coje?" Nechápal ten její pohled, ale pak se chápavě ušklíbl. "Aaaah! Tak takhle k té tvé samostatnosti," vítězoslavně se uculil a pak zvedl hlavu, aby pronikavě zavyl a oznámil zdejším, že mají návštěvu. Tak se to asi normálně dělalo? On neměl problém na ně upozornit, když Awnay se z nějakého důvodu zdráhala. A pak si kecnul na zadek po jejím boku a hodil si jazyk na bok tlamy, aby vypadal dostatečně reprezentativně a nedělal jí ostudu. Haha.

>>> Z jedláku přes ZG

"Nebuď tak přízemní. Aplikovat jednu zkušenost na všechny, je blbost. Kdybys tak rychle osdoudila mne, nikdy bys nezjistila, jak okouzlující bytost jsem," ušklíbl se a celkem si užíval výhled na její zadek. To že byla rychlejší, mělo aspoň nějakou výhodu. Hehe. "Že je vaše smečka na prd, neznamená, že sou na prd všechny," dodal, jak si tak za ní supěl a hlavou mu projelo i to, že jestli tu má někdo právo soudit, je to on. On byl už ve dvou, zatímco ona nepoznala nic, než svou rodnou hroudu. "Ah! A proto jsme celou zimu strávili u Falka v úkrytu. A vyjídali mu spíž," zahihňal se té jejich soběstačnosti a smečky nepotřebě. Teda. Sám byl toho názoru, že on skutečně žádnou pomoc nepotřebuje, ale když mohl rýpat, tak rýpal!
"Oh. Dojdu. Ale teď mám tak málo šutrů, že by z toho žádný velký orgie nebyly," zabrblal, když mu doporučila návštěvu u Smrti. Tu babiznu neměl rád, ale aspoň byla užitečná. Celkem ho zajímalo, jakou depresi mu ta čarodějnice přivodí příště. Možná se na to tak trochu zvráceně i těšil. Což ho přivádělo k odpovědi na její další slova. "Trocha prasárniček ještě nikoho nezabila! Nebuď labuť," skřehotal za ní a konečně si všiml, že teda opravdicky míří do jejího rodného lesa. Uculil se tomu. Zajímalo ho, jestli tohle přežije.
"Jo to jsi," uznal tak napůl hlasu, jako by chtěl, aby to slyšela, ale zároveň nechtěl. A neohroženě ji následoval mezi stromy.

>>> Asgaar

>>> Ragar

"Oh! Vážně! Prosím pěkně! Zbožňuju, když mne mučíš," pitvořil se i nadále, snažíc se, s ní držet krok. Byla vážně rychlá, na to, že se ještě před chvílí válela v jeskyni a tloustla. "Ale mne už maj všichni rádi, takže by si tě určitě taky nechali, když bych se za tebe přimluvil!" Byl o tom hluboce přesvědčen. Kdyby chtěl, Falion by z nich členy smečky udělal jedním šmahem. Ostatně oba už mu své kvality dokázali! Byl by pitomec, kdyby je nechtěl. Ale prozatím to bylo tak, že oni spíš nechtěli jeho. Kdo ví, jak to ale časem dopadne.
"Doufám, že mne budeš topit tak dlouho, až se přiblížím k omamné agonii," odtušil hravě, nad její další výhrůžkou koupelí v řece. Řekl k tomu i něco málo navíc, ale to se nehodí psát před desátou, takže to necháme na představivosti čtenáře. Pak ale musel svoje nohy vážně rozkmitat, protože se ho rozhodla nechat kus za sebou.
"Hej zpomal! Víš, že ti nestačim, protože ti ten prevít Život nadržuje! Mi řekni, cos mu přesně dala, že tě udělal rychlejší, než mně? Hm?" Zase se málem kousnul do jazyka, ale na poslední chvíli to zachránil. Mluvit za běhu se zdálo dost nepraktické, ale tak nějak si nemohl pomoci. Tu hubu prostě nikdá nezavřel.

>>> Mahtae přes ZG

"To bylo jen dvakrát?" Přišlo mu, že ho zkoupala víckrát, ale už se přesně nepamatoval. Byl s ní už tak dlouho, že si asi nemohl pamatovat úplně všechno, co se kdy událo. To nevadilo. Co ale vadilo, byla ta její skepse! "Hej, ale je to pravda! Zahříval sem jí, a přičaroval jsem pod ní mech a přikládal jsem do ohně!" Hrozně potřeboval, aby ocenila jeho dobročinnost. Musela a musela! A byla to pravda. "Pískle a Kočenda mi to dosvědčej," zafrflal uraženě a chvíli to vypadalo, že možná bude trucovat. Rychle ho to odhodlání ale přešlo.
"No. Tak to bych asi určitě nepřežil," vypískl teatrálně a plácl sebou bezvládně do sněhu. Naštěstí byl měkoučký, takže se při tom ten pitomec nepřizabil. A jak se od něj vzdalovala, s fňukáním se za ní plazil. "Nééé! Prosííím! Neopouštěj mne! Má múzo! Má královnooo! Už nikdy neřeknu, že jsi přibrala! Ani kdyby to nebyla pravda!" Bylo jasné, že to, co během toho říkala asi moc neposlouchal, nicméně ten závěr samozřejmě jako na potvoru postřehl.
"A čím by ses do mne tak chtěla strefovat, hm?" Zeptal se jí stále ze své plazící se pozice, když ale zavelela k odchodu, byl najednou zase na nohou a v pozoru. "Rozkaz! Provedu!" Dokonce jí i zasalutoval, tak, jak mu to jen omezené vlčí možnosti dovolili a pak se rádoby strojeným pochodem pustil za ní. Ještě ale než došli k hranicím Ragaru, si něčeho všiml. "Hele ale nejde se k vám náhodou jinudy? Na jih? Třeba? Oddaluješ ta láskyplná setkání oklikou, co?" Zahihňal se provokativně.

>>> Jedlový pás

"Jasně," odkýval jí skepticky slova o tom, že třebas byla zrovna na odchodu. To jí vážně nežral. Pak ale už musel uskakovat před jejím dorážením, přičemž vrtěl ocáskem jako naprostý šílenec. Ostatně, hrála si s ním, no ne? Pořád měl rád hry! A navíc se smála. "A tebe už dlouho nikdo nevyválel ve sněhu," štěkl po ní nazpátek, zatímco mu poraněný jazejček bezvládně visel z tlamy. Možná při tom trochu šišlal.
"Tak hele," konečně se posadil. Do jakés učitelské pózy, ve které jí chtěl všechno hezky popořádku vysvětlit. "Tři členové jsou v jeskyni a donesl sem jim žrádlo. Vůbec nemaj důvod si stěžovat. Hlavně sem se dost hezky staral o tu šedivou, když byla v limbu, takže ona i ten její děděk, by mi měli spíš oblizovat tlapy," pronesl. Sice to kvůli téhle skutečnosti nedělal, ale nakonec. Bylo to tak, a kdyby bylo potřeba, klidně by to proti nim použil. Nebyl zrovna svatej.
"Kočendy se nebojim a Pískle je kámoš," pokračoval s výčtem a trochu se u toho zamračil, jak přemýšlel, koho dalšího by měl zmínit. "Jo! Starling a Severka spolu vrkaj za humnama a Winter je tu ještě víc cizí, než ty a já. Takže jedinej názor, co mě zajímá, je ten Falův a ten nás zatim nikam nevyhání, tak co?" Zvedl obě obočí a upřeně se na ni zadíval, jakože co ona na to, ale pak se zase zazubil. "Ale jestli chceš někam vyrazit, tak stačí říct a svištim!" Byl připravený zvednout plachty hned, jak Aw zavelí. "Můžem třeba zajít navštívit tvojí mámu. Chybí mi ten její přívětivý úsměv plný zubisek," nevynechal příležitost, aby ji trochu nepopíchl.

>>> úkryt

Když nemusel táhnout zdechlinu, hned mu to běhalo o dost lépe! Vypelášil si to ven z jeskyně a rozradostněně zakoulel očima na oblohu, která byla sice pořád zatažená, ale tak nějak jarnější. Cítil to v kostech!
"Já přece neotravuju. Já ti rozjasňuju den!" Měl pocit, že něco takového už jí několikrát předtím řekl, ale pořád nebyla schopná, si to zapsat za ušiska. "No! Se podívej, jak je krásně," sršel optimismem a pak si jí prohlédl kritickým pohledem. "A ty bys to prospala," odfrkl a zase k ní přiskočil blíž, aby jí prakticky vrazil vlastní čenich do obličeje. "A fakt mi přijdeš nějaká větši, ehm... ehm. Víš co?" jedna malá dramatická pauza. Mělas bys běhat! Měla bys běhat!" Začal rozjařeně notovat v jakési nechutně chytlavé melodii a poskakoval kol, aniž by se zastavil. "Sem se kousnul do jazyka," oznámil jí jen tak mimochodem a pak se zase zazubil. "Kam půjdeme teď? Hm? Falionovi jsem řekl, že svému osudu nezdrhne, ale nemusí to bejt hned," Nezdálo se, že by mu na jeho chorou mysl přišla myšlenaka na to, že by s ním třeba už cestovat nechtěla. Bral to tak nějak už jako samozřejmost. Že se všude plahočejí spolu.

>>> Sněžné hory

Tak mu s tím taháním mrtvol nakonec pomáhal Fal, zatímco ty dvě hrdličky, aka Severka a Starling, skejsly na místě u nějakého hrozně důležitého rozhovoru. Winter byla bůh ví kde. Možná i jemu za zadkem, aniž by to věděl. Ostatně byla celá bílá a se sněhem splývala.
Jeho z toho upřímně celkem bolelo za krkem, ale ani za boha by to nepřiznal. A ani za zlatý prase. Byl ostatně borec a každej to o něm musel vědět! Proto zdechlinu pustil, aby se trochu protáhl, až když dorazili do Falionových hor. Netušil, jak se jmenujou, tak o nich prostě přemýšlel jako o Falionových, "Ej, mám vám to doručit rovnou do úkrytu?" Zeptal se místního alfáka a zadíval se směrem, kterým ten jejich slavnej převis byl. "Stejně musim proplesknout Awnay, když se bude furt válet, ztloustne a nebude pak tak pěkná. Víme," ušklíbl se a asi mohl být celkem rád, že to dotyčná neslyší. i když on rád adrenalin, takže to dost možná spíš oželel. Možná jí to o chvíli později řekne i do očí!
Znovu tedy kamzíka popadl za běh a na couvačku si to sněhem zamířil k jeskyni, ve které se z laviny vzpamatovávali ti staříci. Podle té kombinace pachů tušil, že je tam i někdo novej a že kočenda s Pískletem se někde flákaj. Škoda, na to vlče se celkem těšil. Konečně někdo, kdo jej skutečně obdivoval, jak si to zasluhuje!
"A thy mi fult dlžiš ten sjezd na sněhlu," zahuhňal skrz plnou tlamu směrem k okřídlenci. Očividně to měl pořád v mysli! Ještě že tady na severu se bude sníh držet dlouho!

>>> Převis

Na svou pozici se všichni dostali bez povšimnutí a pak konečně přišel ten čas! Akce! Vrhl se kupředu, když to bylo potřeba a to stupidní zvíře se rozběhlo jeho směrem. Sám si během té honičky stihl kousnout do živého, ale nakonec to byl Starling, kdo všechno zdárně dokončil. Po menším karambolu, za který dostal samozřejmě vynadáno. ("Bohááá, co děláš?") Ne, že by se to Fímu líbilo, to on chtěl být ta hvězda, ale prostě... Neovládal magii, díky které by mohl běhat po sněhu, takže byl ve značné nevýhodě! Jo, přesně tak to bylo!
Sám byl dost, takže mohl být řádně nápomocen alespoň při zalehávání a zardoušení té svíjející se drobotiny a tak nějak instinktivně se držel dál od nohou. Pořád měl v paměti jak před lety, při lovu s Launee, málem přišel o zuby. Dneska to místo něj ale schytal Starling, který se ale zatím jevil v pořádku a Fí nebyl jeho chůva, takže to nechal být radši si nad mrtvolou odfrkl. "Já vždycky dělám dobrou práci," trocha té rodinné namyšlenosti si našla cestu ven. "Tos moh, ale konec dobrej, všecko dobrý. Jen ti to budu přípomínat do konce tvejch dní," rošťácky až mírně hrozivě se ušklíbl a slízl si krev z čenichu, hledajíc pohledem zbytek lovecké skupinky. "Tak pome, pískle, Kočenda a staříci už dost možná umřeli hlady," uchechtl se a popadl mrtvolu za zadní nohu, aby ji sněhem odtáhl k nim domů. Jestli mu při tom chtěl někdo pomáhat, ať už silou nebo magií, asi zmručel něco o tom, že to nepotřebuje, že neni žádná padavka, ale v duchu byl asi rád. Bylo to celkem daleko. A v blbém terénu.

>>> Ragar

Rozdělili se na skupinky, což bylo přesně to, co by i on sám udělal, takže mu nijak zvlášť nevadilo, že mu Falko rozkazuje. Ale proč skončil ve skupince s těma dvěma? Starling i Severka vypadali, jako by je mnohem víc zajímal kožich toho druhého, než pach kamzíků, který jim jejich alfa přivál. "Jestli to poserete, tak si mě nepřejte," zabručel si pod vousy a byl upřímně rád, když Severka konečně projevila zájem i o lov. Na odpověď na její otázku ale nečekal a vyrazil kupředu. Než budou moct něčemu nadbíhat, musejí to nejdřív najít, no ne? To dá rozum. A on zatím z toho kamzíka neviděl ani chlup...
Plížil se tedy, jak jen mu to hluboký sníh i celkem veliké tělo dovolovali a sám se snažil, aby ho moc nerozptylovali myšlenky na to, jak Sevlingovi osladí životy, až bude po všem. Zainteresovaní vlci byli nejlepší cíle pro nějaké ty rošťárny.
Když ale konečně zaznamenal před sebou pohyb, hlava se mu tak nějak vyprázdnila sama od sebe a on se spokojeně pousmál. První krok - najít kořist - úspěšně splněn. Druhým úkolem asi bylo, ji obklíčit a to by v pěti nemělo být nic moc těžkého. Vrhl pár pohledů kolem sebe a pak kývnul hlavou, aby naznačil, že jakože jde tímhle směrem a pomaličku se začal přesouvat zvířatům do zad.

>>> Ragar

Fírka brzy následoval i zbytek vlků. Nejprve trojice složená ze Severky, Winter a Starlinga a vzápětí i Falion. Pravděpodobně i ta směšná cizinka. O to se moc nestaral. Zrovna se totiž soustředil na to, hrát si na hrdinu, což znamenalo, že chtěl najít stopu těch zbloudilých kamzíků. Pokud možno jako první a... Pak všichni určitě ocení, jak úžasný je.
Škoda jen, že měl pořád tak omrzlý nos. "Chceme se rozdělit do skupin, nebo půjdeme všichni spolu?" Ohlédl se za tou skupinkou, které tu vlastním tělem prošlapával cestu hlubokým sněhem. Přece to nemohl nechat dělat vlčice. A důchodce. Pravdou samozřejmě bylo, že by všechno to jídlo nejraději ulovil sám a pořádně dík tomu zazářil, ale i přes svůj nerozum celkem jasně viděl, že by v tom akorát pohořel a dost možná všechno pokazil. A pak by Pískle nemělo co jíst, i když mu slíbil, že to přinese. A to se nemohlo stát. Pískle svoje jídlo dostane! Tak!
Proto trochu ubral na své rozjívenosti a pro tentokrát se hodlal držet toho, co mu kdo řekne. Pro tentokrát!