Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Fíro měl pořád oči jen pro sebe. Omámeně civěl na svůj odraz, tetelil se blahem, nad tím, jaký fešák mu to vstupuje do výhledu a byl vlastně nadmíru spokojený a ochotný si povídat, ačkoliv to vůbec nebylo k tématu jeho úžasné atraktivnosti. "Jo, taky sem jí potkal před pár dny. Chtěla, abych se přidal do smečky," poukázal na to, jak okouzlující musí být bytost, když ho random vlčice zve k sobě domů, ale pak ztuhl. Kooperace tepla a slunečního záření totiž jeho loužičku zmenšili na úplné minimum a to tak, že tam ze sebe neviděl už víc, než jen jedno oko.
Zhrozeně vyskočil na nohy a hystericky vykřikl. "Nééééééé!" Nechtěl o svůj milovaný odraz přijít! "Sakra práce, potřebuju vodu!" Vyjekl a začal si to pelášit lesem směrem na východ, zuřivě se rozhlížejíc po každé sebemenší louži. Marně. "Jezero! Je tu jezero! Neboj lásko, hned si tě zase najdu!" Sliboval a tak jak byl, totiž omotaný těmi zelenými rostlinkami, si to cílevědomě hrnul jedním konkrétním směrem. Ostatně, tady to moc dobře znal a věděl kam jít. A jestli šel bílý s ním, asi to ve svém dramatickém záchvatu hysterie nepostřehl.

>>> přes ZG k VVJ

Rád slyšel, že Aithér chválí jeho ideál krásy. Sice ho na okamžik napadlo, jestli by mu třeba nechtěl jeho odraz ukrást, ale uklidnil se tím, že to pískle by snadno přepral, kdyby na to došlo. Vypadal dost slaboučce, aby pravdu řekl. Neztrácel ale zbytečně čas okukováním bílého, když se mohl koukat sám na sebe a přivádět se tak do sedmého nebe.
Nicméně, zatímco si prozpěvoval a obdivoval se, stíhal i poslouchat, co ten nevítaný podivín říká. "Borůvková! Tak proto ty fialový puntíky," pronesl vítězoslavně a pak naklonil hlavu na stranu. "A Wizku znáte pane Borůvkový? Taky je tam od vás! Nemyslíte, že by měla trochu přibrat?" Vzpomněl si, jak byla vyhublá. I jemu jí bylo líto! Zpravil si však chuť tím, že se zadíval na svou vlastní dokonalou figuru a trochu si nad kaluží zapózoval. S vypjatou hrudí, napřímeným krkem, čumáčkem směřujícím k nebi. Hotový model. Sice nebyly kolem žádné holky, co by jej mohly opěvovat, ale pro dnešek si na to stačil sám. Dík kvalitní práci pana Amorka. A když mu v odrazu nepřekážel ten bílý, bylo všechno naprosto dokonalé! I on shledal svou jizvu nesmírně sexy a laškovně sám na sebe mrkl.

Byla to taková idylka, oba dva vzdychali okouzlením nad Fiérovým obrazem na hladině té louže. Sám sebou zaujatý trikolorek navíc nechával Aithéra, ať se s jeho kožíškem mazlí jak chce a bezduše do toho přežvykoval další sedmicípí lísteček, jako by šlo o naprostou samozřejmost.
"Máme stejně dobrej vkus," poznamenal radostně, když s ním bělosrstý souhlasil a vzdal hold kráse jeho vlastního obličeje. "A to ouško! Nejroztomilejší věc! Co myslíš? Co myslíš?" Rozplýval se dál, ale už si dával pozor, aby hladinu svým pohybem nebo dechem nerozčeřil a nemusel tak zažít další vlnu zoufalství, že o svou životní lásku přijde. "Fiér Klapouchý, první toho jména. Nekrásnější a nejroztomilejší!" Blábolil nadšeně, a packami kaluž opatrně objal, jakoby by ji chtěl obejmout.
Chvíli na to, se mu ale v obrazu objevil i bílý obličej druhého vlka a on se rozhořčeně ohlédl. "Nemohl bys trochu couvnout? Kazíš mi výhled," zabručel a posadil se, aby Aithér přes něj nebyl v kaluži vidět. Pak se zase spokojeně uculil a začal si prozpěvovat.
"Tvoje oči se smááály se mnooou a jáá byl tvůůůj. Milujem se čím dál vííííc! Svět nááám leží u nohoou! Mááá skvělá lááásko!" Bylo to dost falešné, ale to mu nevadilo a hezky do rytmu si začal kolem inkriminované louže vytvářet veselý rámeček z různobarevných květin. "Hmmm, růžová mu taky sluší. Sluší mu všechno," plácal dojatě.

Běloušek se odhodlal k násilí! To ovšem Fíru nijak nezajímalo a dál se nezúčastněně tlemil tomu, jak druhému vlkovi po kožichu hopsají fialové proužky a puntíky. Nevšiml si ani toho, jak najednou vyměknul a začal se k němu lísat. Ani to mu nevadilo a velice přátelsky jej objal pacičkami a přivinul k sobě. "Sem plyšoveeeej!" Vykřikl radostně.
Jenže pak mu hlava padla na stranu, pohledem zavadil o louži, jež měl na dosah a jeho vymetený výraz nabral ještě větší intenzity. Najednou jako by si to všechno rozmyslel, přetočil se, vlčka ze sebe shodil a přiskočil k té kaluži, v níž zahlédl asi to nejkrásnější, co kdy viděl. Kam se na to třeba taková Awnay hrabala!
"No ne! Kde se tu vzal takový krasavec!" Vydechl užasle a div že svůj čenich samou láskou v té vodě nevymáchal. Jenže, když se hladiny dotkl, odraz se rozbil a to se mu ani trochu nelíbilo. "Ne! Neodcházej, lásko!" Zaúpěl panicky a chvíli do vody bezmocně koukal. Uklidnil se, až když tam zase spatřil svou tvář i svá jiskrná očka a znovu se zamilovaně zahihňal. "Podívej se na něj! Není dokonalost sama?" Zeptal se Aithéra, aniž by se po něm ohlédl. Ostatně nedokázal se dívat nic jiného, než na ten okouzlující obličej před sebou.

"Ale měl bys! Nebuď posera," bez nějakého toho popíchnutí se to prostě nemohlo obejít. Ale ono to na něj zavrčelo a dupalo to! "Co tu na mě dupeš, jak nějaká mamyšlená cácola? Buť tlochu chlap," jazyk se mu začínal motat, ale zatím si toho nevšiml a jen pleskl Aithéra výchovně přes čumák. Nebo se o to spíš teda jen pokusil a ve výsledku se mu o ksicht spíš opřel, aby sebou neplácl.
Chudák malá bílá se zatím snažil o jakous takous sebeobranu. "Bohááá, neklíííč!" přikázal mu, jako by to doteď nebyl on, kdo tam vyřvával jak na lesy a pak se zadíval na tu černou oblohu, svítící mech a tak. "Ale víš, kdo jo? Awnaaaaay!" Rozzářily se mu oči, jen proto, aby hned zase pohasly. "A taky Elisa a Skylieth! Nojo! Samí děsivý ženský! A ty seš jenom takovej roztomilouš malá, samo, že to neumíš. Umíš vůbec něco nebo seš úplně k ničemu?" vyžbleptal další moudra. Zmizelo mu ucho, pak druhé a vzápětí obloha nad jejich hlavami zezelenala. Nebyla to halucinace nýbrž jeho vlastní magie iluzí utržená ze řetězu.
Vzápětí ale celý rovrkočený a nahněvaný do vlčka strčil, až si asi musel ukročit, aby nespadl. "Ale já nechci bejt normální! Nechci! Je to nuda! A otrava! A nechtěj to po mně, nebo ti utrhnu vocas a nacpu ti ho do nosu!" S každým slovem do něj víceméně razantně strčil čenichem. Jak se mu to zrovna povedlo. Občas se ani netrefil, ale to byl detail. Očividně byl uražen. "A co máš s těma fialovýma pruhama? Nebyly to puntíky?" Najednou se zase smál, jako pako.

Fešák to prej nebyl. Když se na to Fíro znovu podíval. Uznal, že je to asi pravda. Všude z toho trčely listy a tak. Ale udělal to během chvilky, tak to holt moc nepropracoval. Ale kdo dával tomu chcípáčkovi s huňatým ksichtem právo, ho kritizovat? Ještě jednou si labužnicky zabořil nos do té sochy z mariánky, jejíž vůně se teď nesla celým paloučkem a divže neprotočil očima.
"No tahle tráva," vyhrkl a předními tlapami otřásl tím svým veledílem, až to zašustilo. "Ta co dělá všechny ty věci, o kterejch mluvim! To seš blbej, že ti to nedocvakne? Kolik ti je, že si jí ještě nezkusil Takový rouhání!" Tentokrát se rozplácl na zemi s vyplazeným jazykem a zadkem zvednutým do vzduchu. Vypadal jak totální opice, ale užíval si to a bylo mu tááák dobře!
A tudlecten cucák mu to musel kazit každým slůvkem. "Jak jakože nemáš? Proč nemáš! Musíš mít!" dal se do hysterického křiku a nějakým kouzlem byl najednou na nohou a dýchal Aithérovi přímo do tváře. "Kecáš! Řekni, že kecáš! Já ho potřebuju! Chci-svůj-dým-ze-svě-ta-snů!" Zahlásil zoufale k obloze, jako prvotřídní alkoholik na odvykačce.
"Dej mi ho!" Už ani nevěděl o co šlo a co to vlastně tak moc chtěl, ale to bylo jedno. I tak na něj mohl být přece naštvaný. Úplně mu kazil zábavu! Proč už to nesežal a nesměje se s nim? Proč mu jenom odmlouvá a má blbý otázky? A proč má na kožichu fialový puntíky? Bylo to k smíchu. A tak se smál. A přitom mu plynule po těle mizely a zase se zjevovaly různé části.

Málem ho jeblo, když se za ním ozval tenký hlásek. Vůbec to nečekal. Ale byl velkej kluk a nemohl se přece nechat jen tak vystrašit a tak svůj polekaný výjek přetransformoval do rádoby zamýšleného řevu. "Néééé ty vole, to ten za mnou!" Samotnému mu bylo toho cizáka líto, ale už se stalo a aby to zachránil, vyčaroval si za zády vlka ze zelených rostlinek a mírně retardovaně se tomu uchechtl. Nevěděl proč vykouzlil zrovna tuhle věc, ale z té zelené sochy táhlo dobře známé aroma.
"No neni to fešák? Už si někdy žvejkal trávu? Jakože né trávu, ale trávu," rozzářily se mu náhle oči. Už to bylo tááák dlouho! Co byl s Awnay, nenašel si chvilku, ale teď tu nebyla, aby ho za to seřvala a zkopala do hranaté koule, takžeeee... "Je to fakt boží! Vidíš pak hustý věci a cejtíš se, jako kdybys lítal!" Otřel se o ten svůj zvrácený výtvor, jak o tu nezbožňovanější z milenek. "Lepší je to teda zapálit, ale magii ohně asi nemáš, co?" Uhůůů. Už dlouho se necítil tak ve vlastní kůži, jako teď! Svádět mladší vlky k drogovýmu dýchánku, ty brďo! Málem zapomněl, jaká sranda život je!
Ale jestli to zjistí Awnay, zabije ho. Ale! Bude to krásná smrt.

>>> Ze Smrkáče přes Armany

Ke svému zděšení zjistil, že takhle dlouho bez Awnay se cítí divně. Jako by mu někdo oholil hlavu. Bylo to divné přirovnání, ale bylo to tak. A vážně, vážně, vážně ho nebavilo cestovat sám. Co měl jako dělat? Povídat si se šutry a stromy, jako nějaký pošuk? No, tak to určitě.
Přistihl se u toho, že záměrně nasává vzduch do plic, aby zjistil, jestli se v okolí nenajde někdo, s kým by mohl zabít čas, než se k němu Awnay s prosíkem vrátí, přiznávajíc, jak moc jí chyběl. A mohla by u toho zmínit i to, o kolik kultivovanější je, než Etney. Sám se té představě spokojeně uculil, jako nějaký zamilovaný blázínek. Záhy ale nevěřícně potřásl hlavou. To jako vážně?
Asi na něj lezlo jaro. A to určitě leze na vlky s magií země nějak víc, jinak si to nedovedl vysvětlit. Nebude tu přece chodit jako tělo bez duše a stýskat si po nějaké protivné vlčici. Ale, když ona to byla taková... "NUDÁÁÁÁÁ!" Zařval frustrovaně a kopnul do nejbližšího stromu, až mu v nožce nepříjemně zabrnělo.

Vlčice to teda moc výřečná nebyla, ale stejně byla roztomilá! "Měj se, hodně štěstí!" křikl za ní a pak se ohlédl k jihu, ze kterého by měli přicházet ty dvě Asgaarské nádhery. Ale nic! Vůbec nic! Ani stopa! Zpruzeně si odfrkl a dobrá nálada ho rázem opustila.
"Dementi pomalí," ulevil si. Beztak se tam bez něj někde zakecali. Nebo ztratili. Ale jeho to nezajímalo. Řeklo se, že se jde do Ragaru tak se šlo, ne? Ale nééé, oni si někde budou válet šunky. Dýl už na ně čekat nehodlal a tak se prostě zase rozkráčel na sever. Připraví na ně u hranic nějakou past, na bulíky! Ze, že by ty hranice byly jeho a on na to měl právo, ale to by nebyl Fíro, kdyby ho to sebemíň zajímalo.
Jejich škoda, že nevyužívají každé příležitosti, by se mohli nechat oblažovat jeho milou společností! Ať si jsou jeden s druhým a foukaj si navzájem neexistující bebíčka. Tak!

>>> Ageron přes Armany

Z přemýšlení nad záludnostmi jej vytrhl hlas, který ještě nikdy neslyšel, a když zvedl pohled, padla mu do oka vlčice, kterou vskutku ještě nepotkal. Docela obyčejná s celkem neobyčejnou jizvou v obličeji. "Měla bys trochu přibrat," poznamenal místo pozdravu a roztáhl svou tlamičku do širokého úsměvu. Měl rád, když bylo vlčici za co chytnout, že jo.
Pak ale naklonil hlavu na bok. Zase přemýšlel, jestli sáhnout po fake jméně nebo tom skutečném. Ale už se rozhodl, že bude svým problémům čelit čelem, jak to po něm chtěl Život a tak se i zařídil. "Fiér jméno mé. Ze Smrkové smečky. Z Maharské smečky. Z Ragarské a taky trochu z Asgaarské," ušklíbl se nad tím, kolik smeček už protrajdal a pak kriticky stáhl obočí. "Ale o Borůvkový jsem ještě neslyšel, asi musí být dost mrňavá, co?" Její další slova mu to ostatně potvrdila a on pobaveně střihl uchem. Vypadala chudinka dost nervozně. To asi ten jeho šarmantní zjev. Vlčice pak nevěděly kam s očima, chudinky.
"Jako já bych se klidně rád přišel podívat, ale moje přítelkyně si tvrdohlavě stojí za tím, že jsme soběstační a smečky jsou na prd. A já udělám, co jí na očích vidím, víme," pověděl jí s naprosto vážnou tváří a vůbec mu při tom nedošlo, jakýho ze sebe dělá podpantofláka. Chtěl přeci poukázat na tom, jak je galantní a milující! No, občas něco nedomyslel. "Ale nevěš hlavu, taková fešanda, až teda přibereš, určitě někoho brzo svede na scestí," švarně na ni mrknul a povzbudivě do ní drknul ramenem. Měl ultra dobrou náladu a vždycky rád přiváděl holky do rozpaků.

>>> Z Asgaaru přes řeku

Nechal ty dva za sebou. Aw sice byla obvykle rychlejší než on, ale teď ji zpomalovala ta šedivá koule na noze. A možná se i trochu zakecali. Pravděpodobně o něčem, o čem on by se stejně bavit nechtěl, takže co. Udělal si svou magií země mostek přes řeku, který tu i zanechal, aby to ti dva ocásci měli jednodušší a pak se ztratil mezi stromy. Smečkou to tu už nesmrdělo, ale přesto byla vůně lesa dost podobná, jako před lety. A i když to přiznával nerad, líbilo se mu to. Moc času tu jako vlče nestrávil, ale uznal, že to bylo pěkné místo k žití. S podivem, že si to tu nevyhlídla jiná smečka. Proč třeba Falion vytvořil tu svou na tak stupidním místě? V horách? Brrr.
Došel až někam doprostřed lesa, než si vzpomněl, že by na Aw s Etneyem měl asi chvilku počkat. I když se mu ani trochu nechtělo. Doufal, že bude doma Sheya a spolu podniknou nějakou lumpárnu, když s tím Sionnem to bohužel nevyšlo. Jeho starší sourozenci na to byli až moc velké osiny v prdeli.
Ale. Proč by nemohl nějakou podniknout i sám? A tak se zastavil a začal přemýšlet, co by jim tak mohl provést, až sem dorazí. Mohl se prostě zneviditelnit a trochu je postrašit? Nebo je přepadnout s kořeny stromů? Oblbnout je nějakou iluzí? A jak tak nad tím přemýšlel, v očích mu čím dál jasněji zářila zlomyslná jiskřička, od které by brzo mohl chytnout klidně celý les.

Fíro dal Etneyovi šanci, potom, co ho ze začátku tak pěkně pochválil, ale teď už si byl úplně jistý, že je to naprostej vymaštěnec. „No ty kráso, ty nejsi žádnej bombarďák! Spíš ukecaná slepice!“ Prohlásil nevěřícně, do toho jeho věčného monologu a sledoval, jak si ten debílek dělá srandu z jeho ucha. „Tak abys věděl, já sem na to ucho pyšnej. Víš proč? Protože je to památka na můj epickej souboj se samotnou Smrtí. Měl by ses tomu uchu uctivě klanět, ty maminčino prdelko. Cos dokázal ty, hm? Kdybys Smrt potkal, jen by sis obarvil vocas na hnědo,“ pustil se do toho konečně i on. Přece se od něj nenechá urážet, ne? Ještě navíc před Awnay! „Máš akorát takovej pidi škrábaneček na prdeli a ten ti beztak udělala chůva, když ti předevčírem dávala na zadek,“ ne, že by se kdovíjak vztekal, vlastně mu to bylo celkem putna a normálně by se tomu jen culil a bavil se jeho stupiditou. Ale té zábavy mohlo být ještě trochu víc, ne? Mohl by ho zkusit rozbrečet.
„Já si teda myslim, že Starling je hezčí než ty. Je takovej elegantní a štíhlej. Ty vypadáš spíš jako bečka a hrozně dupeš. Ženskym je jedno, jestli seš kappa nebo beta, těm jde jen o to… vzhled a milou povahu, víš co. A ty seš prostě jenom nadutej blbec.“ Rychlostí blesku obrátil a postavil se na Starlingovu stranu. Jen proto, aby mohl toho šediváka ještě víc popíchnout. „Navíc holky rády mluvěj a ty přitom nikoho nepustíš ke slovu,“ ušklíbl se a hodil očkem po Awnay. Ona ho vážně pozvala, ať jde s nimi do Ragaru? A to už při tom dorazili ke kraji lesa a mohli konečně táhnout zas o dům dál! N druhou srandu, ho to otravování jejího bráchy zatím celkem bavilo. Nevěděl teda, co chce a tak to nekomentoval. Ale brzy si zase našel důvod k tomu, otevřít tlamu.
„Výborně a ještě chrochtáš jako prase,“ uchechtl se. „Holky tě fakt musej vyloženě žrát,“ nejraději by se plácl do čela, ale raději tu energii investoval do pěší chůze a vyrazil z Asgaaru pryč k řece, podél které sem vlastně přišli. Byl hodně blízko rodného lesa a i když jej žádná velká nostalgie nepopadala, bylo to po cestě, tak proč to tam neomrknout.

>>> přes Mahtae do Smrkáče

Fiér byl tak trochu mimo mísu. Vlastně měl tak trochu pocit, jako by si čuchnul k nějaké extra silné mariánce a vůbec nechápal, o co mezi těma dvěma sourozencema šlo. Ale očividně se cítili kvůli svým rodičům oba ublíženě a díky tomu si po letech padli do noty. On ty kydy radši nechal jen proplout od levého ucha k pravému a pak zase rychle pryč. Ona ta Etneyova sebechvála stejně děsně smrděla, takže jen tak nezúčastněně chňapal po kapkách deště a zpozorněl, až když bylo vysloveno jeho jméno.
"Trhni si," odfrkl. Jeho mohla komandovat jen Awnay. Z jeho rozkazů si rozhodně nehodlal ni dělat. Prostě si počká, až zas začne mluvit rozumně. Totiž obdivovat jeho, ne sebe! Místo toho, jej ale označil za nýmanda! Ještě, že to neslyšel, tak jako většinu jejich rozhovoru, který tak přetékal sebelítostí, že by se z toho pravděpodobně poblil.
A pak najednou bum a Etney spustil jednu z největších lavin slov, co kdy slyšel. Doslova plácal pátý přes devátý až mu málem nebylo rozumět. Tak trochu soukromě se během toho jeho monologu přitočil k Aw. "Neni trochu na hlavu? Trochu víc?" Zeptal se šeptem, zatímco na jejího bratra se usmíval a kýval hlavou. "Proč bych se měl přidávat do tvýho klubu? Mám svůj a lepší," pohodil hlavou, jako nějaká modelka. Jo tak trošku ho parodoval. Ale jen maličkato. "Jsem superúža ve svý přirozennosti, řekni mu to Aw!" Zanaléhal na ní podobně, jako ten šedivec a stanouc po jejím boku hrdě zvedl hlavu. "Naším domovem je celej svět!" Vůbec nechápal, proč by spolu měli mít nějakou smečku. Po tom vždycky snili jeho sourozenci a od jejich snů se hodlal držet na míle daleko. Fuj! Na světě jsou mnohem lepší věci, než se svázat kopou povinností a zkejsnout na jednom místě s bandou nevděčníků. Jako jejich rodiče.
"Severka žije v Ragaru. Smečka na severu v horách. Ale měl by sis nechat zajít chuť. Vrká tam s jednim fešákem," poinformoval jej. Moc dobře se pamatoval, že byl právě s těmihle dvěma vlčicemi, když se tehdá prvně potkali. "Já teda nechápu, co na něm vidí. Přijde mi dost nanicovatej, ale sama sobě šlape po štěstí, no ne?" Zahihňal se až se úplně lekl. Nechoval se teď tak trochu jako... Ne! Vůbec ne! On to přece nemyslel vážně, jen vtipkoval. Tak!
"To jo! Aw žádná nanicovatá neni! To je pořádná vlčice s nábojem! Takovou si musíš ale zasloužit víš," začal se kasat, jak je úžasný pro změnu on, jako by snad už Awnino srdce skutečně získal a trochu v něm hrklo, když na něj zničehonic položila tlapu a tvářila se hrozně soustředěně. "To mě jako proklínáš?" Vůbec by se tomu nedivil. Ale pak se musel zase nafouknout na Etneye. "Je se mnou, tak jasný, že se má výborně, skvěle a nejlíp!"

Jakooo. Etneye neviděl rád, ale rázem na to úplně zapomněl. "No to jsem!" Řekl mu, že je bombarďák! Sice netušil, co to je, ale znělo to krutopřísně a krutopřísnej určitě byl. A navíc na rozdíl od Awnay docenil jeho city k ní. "Jo měla by ses mě držet!" Odkýval to a hrdě vypjal hruď. Etney si přišel ke dvěma plusovým bodům během chvilky. Třeba nebude tak hroznej, jako Izar! A Fíro by mohl mít i novýho bráchu! Teda švagra! "Měla by ses od Etneye učit."
Ale musel se samozřejmě věnovat i tchyni s tchánem. "Já nic neplánuju, ale dějou se mi dost často nehody, víte. Tak abych věděl," zahihňal se a pak předvedl malý kotrmelec, při kterém z něj odpadlo pár fialek. Snažil se podívat se na své citlivé partie, o kterých se teď mluvilo. "To by neudělala! Tak krutá není!" Snažil se s nadějí v přiskřípnutém hlásku zmírnit Elisino mínění o její dceři, ale ta dál pokračovala s eskapádách frigidní princezny z krajin ledu a sněhu. "Ale notak! Oni by byli skvělí prarodiče! Který vlče nechce mít tak drsnou babičku? Já teda jo!" A on dost možná takovou babičku měl, jen ji teda nikdy nepoznal.
To už jej ale Aw táhla za ocas pryč, tak Elise s Arcanem alespoň hravě zamával packou na rozloučenou a pozpátku si to klopýtal za tou dvojkou sourozenců, co asi hned po narození spadla z višně. Mají takovou super rodinku a chovaj se jak pitomečci! Ale co jiného od potomků alf čekat, sou rozmazlení až běda!
"Proč ne?" Zamudroval si, když Aw prohlásila, že potomky dělat nebudou. A přitom jim to spolu tak slušelo! A měli i vhodné období k plození. A on by je chtěl. Měl by koho kazit. A s kým si hrát. A na koho machrovat. A... A...

"Nemusí to bejt hned," pronesl, když se jeho návrh ukázal jako něco nad jejich současné síly. Celkem ho zajímalo, z čeho jsou alfy tak znavené, ale tak nějak neměl prostor pro otázky, který si sice normálně prostě udělal, ale až tak moc to zase vědět nepotřeboval. A tak je vděčně zavrtěl ocáskem, když mu vyšli vstříc a zkusili mu zavolat Lauru i Awnina malého brášku. Celkem ho zajímalo, jaký ten prcek asi je. Ale určitě nebude takovej zapšklej killjoy jako Aw.
Naneštěstí místo dotyčných se přihnal jiný vlk. Etney a hned pronesl něco o tom, že Awnay smrdí. Fíro protočil očima, ale vzápětí v něm hrklo, když to ta proradná vlčice hodila na něj!
"No dovol! Já vonim po fialkách! Dívej!" Během chvilky mu celý kožich rozkvetl fialovým kvítím. Jedním z mála, které dovedl s jistotou identifikovat. A aby to Aw nebylo líto, vyčaroval jí korunku z kopretin. Na černé srsti se ta bílo žlutá náramně vyjímala. "Princezna Kopretinka první," to určitě ignorovat nemohla! Jeho nikdo ignorovat nebude! "Zdá se, že jí nakonec celá rodina zbožňuje," projelo mu pak žárlivě hlavou. Možná by z nich měl udělat i svou rodinu a všechno by bylo vyřešené! "Co vnoučata? Chcete?" Natočil se, se zašeptáním, k Elise a Arcanovi, snažíc se tvářit hrozně seriozně. Se všema těma kytičkama to ale asi trochu pozbývalo efektu.