Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Vráceno.
Prosím u převodu o formát: celková částka odebraná z Amny mínus daň za převod (20 %).

//Schváleno, připsáno.

//Schváleno s odřenýma ušima, nedoatatek kompenzován ze safírů.

//Vyřízeno, opálů převedeno 160, pomněnek převedeno 53 vzhledem k tomu, že se skrz směnárnu "zaokrouhluje" nahoru.

//Therion si utržil 6 vlčích máků.

//Flynnův inventář je bohatší o dalších 7 pomněnek. Pozor na mě/mně. Naposledy o mě hned věděla!

//Evelyn získala 6 kopretin. Hezký postík, jen pozor na přídavná jména středního rodu. Snahy mé nestačily, ouška rezavá mě hned zmerčily.

//Flynn si vyšišlal 7 vlčích máků.

//Schváleno, připsáno.

Samozřejmě, že vlk nečekal excelentně vychované vlčátko. Bylo to koneckonců jen vlče, to mělo právo dělat prkotiny a přešlapy relativně dlouho... A navíc znal jeho rodiče. Alastorovi, jak se brzy dozvěděl skrz Lennie promluvu k prckovi, se znelíbil Falionův pohled, což byla svým způsobem oprávněná reakce. Modravý pohled mnohdy uměl působit nepříjemně, byť to tak jeho nositel nezamýšlel.
"Ahoj, Alastore. Jsem Falion," hodil po špuntovi krátký přátelský úsměv. Faliona docela zajímalo, jak vlastně probíhá (ne)výchova tohoto páru. Oba uměli být těžce sví, na druhou stranu si dokázal představit, že kdyby jakékoliv z vlčat prudilo a vysíralo, srovnají si ho do latě. Několika způsoby. "Dcera je tady, se Starlingem jsem je posledně viděl kráčet k úkrytu," svou pozornost zas obrátil k Saviorovi a Lennie. "Gallirea je Gallirea; věřím, že všichni tři víme, jak to tu chodí," skoro až pokrčil rameny. Bylo mu jasné, že se sem ani jeden z páru nehrnul, protože to tu zkrátka neměli rádi. I včetně osazenstva hor. Nicméně věřil jim, že mohlo kdykoliv cokoliv jít z kopce a to poměrně rychlým tempem. Celá Gallirea dokázala skvěle sabotovat vlčí plány, to beze sporu.
S informací o tom, že byly jižní hranice v pořádku rozeznatelné, se mu zas o špetičku pozvedla dobrá nálada. Je fajn vědět, že aspoň trochu se ta práce vyplácí. Koneckonců co si tu neudělá sám, to nefunguje. "Nějakou chvíli zpět sem byla nakrátko na návštěvu Riveneth, bývalá členka," prohodil jen tak pro info ohledně cizího pachu. "Jinak jsou na území Severka a Winter, obě kdesi v okolí úkrytu."

Počet je omezen na jeden výtvor na člověka. :)

Konverzace s Riveneth šla rychle a hladce. Tak nějak podle plánu, dalo by se říci. Ještě jednou pokynul hlavou a rozloučil se s ní. Riveneth mu pověděla pár milých slov, nakonec tedy z toho dialogu neodcházel nijak zahořklý. Možná to bylo ale tím, že ho tak ani nezačal. K čemu by mi to bylo, že? Odmítal se vztekat nad pitomostmi a věcmi, které se zpětně nedají ovlivnit. NA to byl asi prostě už moc starý.
Roztáhl křídla, která se mu zjevila na hřbetě, a vzlétl. Stihl ještě z výšin zpozorovat Starlinga a malé vlče, kteří putovali do úkrytu, než se do jeho potrhaných uší donesl melodický zvuk vlčího vytí. Poznal je. Jeden i druhý hlas. Otočil tedy kurz oním směrem.
Cesta to nebyla moc dlouhá, ale Falion si dokázal představit, co všechno mu to povedené duo může brzy zas hodit do obličeje. Připadalo mu, že oni nikdy nebyli s ničím spokojení. Ne jen ohledně smečky, ale tak nějak všeobecně. Třeba to jej jejich životní hobby - a teď hrají hru "vítězí ten, kdo urazí víc vlků" nebo tak něco, zakřenil se nad tou představou, jež mu přišla vlastně i docela uvěřitelná.
Přistál kousek od tlupy vlků. Dlouze se nadechl a prohlédl si je. "Zdravím," pověděl směrem ke všem a zamyslel se nad tím, kde by asi mohlo být poslední z vlčat. "Vracíte se z výletů?" lehce naklonil hlavu a svůj modravý pohled upíchl hlavně směrem k prckovi, o němž vlastně ani nevěděl, jak se jmenoval. "Pověz, Lennie, čistě pro mou zvědavost - kudy jste přišli a zda na hranicích byl jasně cítit pach smečky?" zajímal se, když se jeho pohled zvedl k vlčici, jíž vlastně ani jedno prtě nebylo exteriérově podobné.

Vlčice vypadala lehce nervózně. Falion zůstával v klidu, byl připraven přijmout různé varianty jejích myšlenek a dojmů. "V pořádku, chápu to," pokývl, když Riveneth zmínila, že nezapadla mezi členy smečky. Přijde mi, že se místní banda ani dost dobře nezná, utrousil vnitřní poznámku pro své budoucí já. Měl bych nás zkusit nějak sjednotit. Pak ale pozvedl obočí a lehce se pousmál. "No, minimálně jeden by se našel." Skoro až nakrčil čelo, jak ho to překvapilo a donutilo se zamyslet. Ale samo sebou nehodlal Riveneth do ničeho nutit.
"Tak nějak jsem to tušil," přiznal, když rudooká skončila své povídání slovy "není tu pro mne místo". "Děkuji, že sis našla čas mi to přijít říci osobně," povzbudivě se pousmál a zhoupl ocasem. "Přeji ti hodně štěstí při budoucích toulkách." No co, proč by z toho dělal zbytečně drama, když to předpokládal? Ocenil, že se Riveneth aspoň ukázala a nenechala smečku za zády, aniž by se k tomu byť jen slůvkem vyjádřila. Naposledy jí pokývl na rozloučenou a nechal ji jít svou vlastní cestou.

//rychlopost, snad to takhle stačí :D

Vlk se posadil do sněhu a zamyslel se. Myšlenky mu běhaly okolo hodně věcí, až o ně někdo omylem zavadil a přerušil tak splétání a rozplétání pomyslného copu. Pousmál se a pokynul hlavou. "Ahoj, Starlingu. Myslím, že jsem pro tentokrát již hotov. Potřebuješ něco?" Ocenil, v jaké vzdálenosti se šedý vlček zastavil. Doposud se choval k Falionovi slušně a formálně, což se hnědochlupému velmi líbilo. Falion byl asi moc staromódní, pravda, ale o to víc ho těšilo, když si toho někdo všiml a praktikoval to. To jednomu prostě vykouzlí úsměv na tváři. "Achh, to bych též rád věděl," povzdychl si skoro až zasněně. "Na druhou stranu nepopírám, že se mi líbí hory i takhle... Hmmm, tiché, řekněme," kratičce se poušklíbl. Samosebou, že to nemyslel zle vůči žádnému členu ze smečky. Jen on byl ten typ, co ticho a klid zkrátka bytostně miloval. "Co ty? Jsi spíš milovník velké společnosti, nebo raději trávíš čas s komorním osazenstvem?" zajímal se. Tento šedý vlk mu byl již od začátku dosti sympatický a přišlo mu lehce líto, že vlastně nikdy nezapředli nějaký hlubší hovor.
Možná by se tomu tak mohlo stát, nebýt hned dvou návštěvníků. Vlčete a Riveneth. Falion zbystřil a střihl uchem. "Zdá se, že po vinnosti volají." Zavětřil. Skutečně tomu tak bylo. "Mohl bych tě poprosit o péči o vlče? Potřeboval bych se věnovat druhé návštěvnici," lehce omluvně se pousmál. "Nicméně později bych si s tebou ještě rád promluvil," informoval modrookého, než vyrazil na cestu. "Děkuji!" ještě houkl, než rychle jako blesk zmizel mezi stromy.
Tušil, proč vlčice přišla. Koneckonců ji již velmi dlouho neviděl. Doběhl k ní a sotva se zadýchal. Došlo mu, jak moc si zamiloval magii zdejších hor. "Zdravím, Riveneth. Copak tě sem vede?" začal stručně, ale k věci.

//Starlingu, snad nevadí, že tě takhle úkoluju. :D Odpíchnu Riv a pak se teoreticky můžu přidat, pokud budete chtít.

S tou domluvou na lovu rozhodně souhlasím. Nevím, kde si vás všechny posbírat - jestli vám spíš vyhovuje Messenger nebo Discord? Nebo úplně jednoduše prostě spešl vlákno tu na nástěnce, kde by každý hodil termín, kdy může? To mi osobně zní jako nejjednodušší varianta.