Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pokud se u smeček chceme fakt opírat o realitu, tak by se alfa pár (který mimochodem aktuálně má jen jedna smečka z pěti :D:D) musel nonstop rozmnožovat a smečku si tvořit jako hordu svého potomstva. :D

Myslím, že kdyby se to vykompenzovalo a většina z nás by se nakonec fakt shodla na tom, že hvězdy půjdou dolů, nebylo by to zas takové drama. Upřímně za mě osobně to asi zní jako ta nejrozumnější možnost, jak vlky prostě odlišit a vyzdvihnout každého přednosti. Protože takhle je to fakt o ničem a přesně ty unikátní "archetypy" jako tank, střela, taktik, lasice nebo vytrvalec postrádají smysl. Logicky pak samozřejmě každý musí i volit jiné taktiky při boji a též se na to může klást větší význam při výběru funkce ve smeče.

Hlasování ohledně erbu ukončeno - vítězem se stává Cynthie. Gratuluji!

Ode dneška až do půlnoci neděle 11.10.2020 máte možnost hlasovat pro libovolný počet výtvorů mně do sz. Jako předmět pište prosím výrazným, brutálním CapsLockem HLASOVÁNÍ. Připomínám, že nesmíte hlasovat sami pro sebe, nicméně kolika plackám dáte hlas, je libovolně na vás. :) Můžete i dodat důvod, proč jste si právě konkrétní díla vybrali. Autory zároveň poprosím na Galliree i mimo ni pomlčet, které dílko je jejich. Po skončení akce se samozřejmě ke svým výtvorům můžete směle přihlásit.

To je prozatím vše, přeji účastníkům hodně štěstí!

placka č. 1:


placka č. 2:


placka č. 3:


placka č. 4:


placka č. 5:


placka č. 6:


placka č. 7:


placka č. 8:

Falion si po své práci rozhodl odpočinout. Tedy alespoň fyzicky po tom toužil. Ne, že by se cítil nějak extra unaveně, ale lákala ho představa, že by nemusil nic dělat, nikam chodit a s nikým komunikovat. Mohl být ztracený sám v sobě. Ve svých myšlenkách, nápadech, dojmech. Mohl dumat nad všemi plusy i mínusy, když zvažoval, jestli nerozšířit území Ragarské smečky. Snažil se rozpomenout, jestli a případně kdo obýval Ageron, než tak zpustl. Zdá se mi to jen, nebo v něm doopravdy existovala nějaká smečka? Myslím, že tam kdysi kdosi žil. Nebo si to pletu s Erynijským lesem? Tam smečka byla stoprocentně. Ale Ageron? Chmm, je to moc pěkný les - dává smysl, že by se v něm někdo zabydlel. Nyní zel prázdnotou. Nemám tu krom Starlinga snad nikoho, kdo by vyloženě jásal nad tím, že smečka obývá pohoří. Nebyla jeho chyba, že se ostatní přidali do smečky, která sídlila ve výšinách. Na druhou stranu... Co by se stalo, kdybychom si zabrali i les v údolí? Nikomu nepatří a vsadím se, že ho ani nikdo neplánuje v brzké době uzmout. Zdálo se mu, že čím víc nad tím hloubal, tím si připadal jako zoufalejší ztracenec ve všech těch myšlenkách, které se v jeho hlavě překřikovaly jako chaotický dav vlků.
Povzdychl si a zastříhal ušima. Zeptám se jich po smečkovém lovu. To by se mohlo odehrát brzy. Museli se řádně připravit na zimu, to bez pochyb. A s tou příležitostí snad mohli zavítat právě do Ageronu. Nebo směrem ke Galtavaru? Možné byly obě varianty, ale to se Falion rozhodl přenechat na Lennie.
Hluboce se nadechl a uvědomil si, že se zde cítil osamocen. Neměl defakto žádného přítele, rodinu, partnerku... Zkrátka nikoho, komu by se mohl svěřit. Samo sebou, že s tím nechtěl obtěžovat nikoho, koho to nezajímalo. Jediná osoba, kterou bych tím mohl prudit, je snad Život sám. Toho měl Falion moc rád. Vždycky měl v rukávu nějaké eso v podobě moudra a pozitivních slov. Mohl bych se za ním stavit... Třeba by se alfák pak nemusel cítit tak zdeprimovaně.
Zamrkal a otočil se. Uviděl Severku. Vřele se usmál a mávl tlapou na pozdrav. "Ahoj, Severko!" Jeho ocas se zhoupl a modrá očka se upíchla k těm jejím. Vylezl ze svého smyšleného ztraceného světa a vrátil se zpět do reality. "Ále, jen příliš mnoho času o samotě. Myslím," ušklíbl se, jako by se chtěl schovat za nepříliš specifický argument. Nechtěl Severku moc zatěžovat s jeho hloupými starostmi. "Co ty, máš se dobře? A co Starling?" zdvořile převedl debatu směrem k její osobě. Doopravdy ho zajímalo, jak se ti dva mají.
"V brzké době by se měl konat lov. Měli byste zájem zúčastnit se, nebo zůstanete hlídat hory?" zvědavě se usmál a dal Severce prostor pro odpovědi.

Já se přidám s tou podmínkou, že fakt budu házet krátký posty a kvůli akci, které bych se chtěla účastnit, občas i přeskakovat a psát nepodstatné příspěvky. :D

Zrovna nedávno jsem tohle řešila a zjistila, že dost překladatelů na to nebere moc ohled. Třeba v našem překladu Havran od Edgara Poea je v originále vlastně krkavec. Jenže havran zní malebněji, žejo. :D

Takže abych měla jasno, opakuju si už pár dní, že vrána je crow, havran rook a krkavec raven.

Úplně zbytečný koment pod čarou, ale moje puntičkářské já ohledně rodu corvus jen doplní, že crow je správě vrána. Díky za pozornost a pět sekund vašeho života. Užívejte podzimu! :D:D

//Schváleno, připsáno.

//Schváleno, připsáno.

//Schváleno, připsáno. Krásný postík i objednávka, udělena pidisleva.

//Schváleno, připsáno. Bacha na ten neochotný odchod.

Ola, vlkouši!

Chtěla bych poděkovat účastníkům kreslicí akce, která se týkala erbu Ragaru. ZDE naleznete výtvor Cynthie, ZDE pak dílko od Alastora a ZDE obrázek od Roweny. Navrhuji, že bychom jeden výtvor mohli regulérně použít jako erb na webovkách (anebo - spontánní nápad - dokonce zde u popisu území? To zní jako fajn zpestření textu, nemyslíte? :D). Ať už tak či onak, poprosím vás o hlasováníčko. Hlasů můžete dát, kolik chcete. :) Ukončíme to 30.9.2020 a já pak erb mileráda vyvěsím. Klidně i na víc místech. Kreslíři samozřejmě tímto získávají odměnu v podobě náhodných 5 květin a 5 drahokamů do úkrytu.

Zároveň vyhlašuji akci novou: Nové území pro Ragar! Jak už několikrát padlo na Discordu - víc se vás shodlo na tom, že bychom Ragaru mohli vymyslet nové území, které by bylo míň brutální než hory. (Je mi to jasný, lemry líný, že se vám nechce lozit po horách! ) A tak máte možnost předvést, co konkrétně by se vám zamlouvalo. :) Délku textu nechám na vás. Nemusí to být sloh, ale 5 větiček fakt neberu. :D Čas máte do půlnoci 4.10.2020 Pak si můžeme zas dát hlasování a nakonec naše nové zákoutí zrealizujeme!

Taky připomínám, že se blíží lov pod taktovkou Lennie, která, věřím, veledůležitě povede a zorganizuje coby prozatím jediný lovec alespoň na začátku základní věci.

Stále platí, že mi můžete psát, jakou funkci nebo postavení byste si pro svůj char v budoucnu přáli. Což se týká vlastně i našeho nového člena. Přivítejte mezi námi další zase šedou vlčici Ilenii! Doufám, že se ti u nás bude líbit.

Díky za pozornost, konec hlášení.

Falko

Zvedl nos k nebi a hluboce zavětřil. Do plic se mu jednak dostal čerstvý horský vánek, což ho - jako vždy - samozřejmě velmi příjemně pošimralo na hrudi. Mimo to též ale jeho mozek a receptory ve vzájemné spolupráci vyhodnotily, kdo všechno se nacházel nebo poflakoval v okolí hor. Překvapivě tu polétávalo mnohem víc vůní, než bylo v poslední době zvykem. Samosebou mu to nevadilo, jen mu to vlastně přišlo docela zvláštní. Že by se vlci vraceli před zimou domů? Ach, měl bych opět překontrolovat naše hranice. Zdá se, že se toho nikdo jiný stejně neujme. Což teoreticky vlastně nemá nikdo jiný krom mě a... Starlinga? ... na práci. A Starling s největší pravděpodobností odpočívá se Severkou kdesi u úkrytu. Suma sumárum: opět to zbylo na Faliona.
Hnědému vlkovi tato práce vůbec nevadila. Zjišťoval, že měl vlastně docela rád přehled o svém území. Hmmm, moje území? Bránil se tomu už docela dlouho. Už jen k samotnému slovu alfa měl tolik nenávisti a zlých vzpomínek. Možná si to ale jen v hlavě překrucuji? rozjímal, zatímco se drápal k nejsevernějším hranicím. Tentokrát bez křídel. To, že mohl opět brouzdat po úpatích hor, pro něj bylo skoro jako požehnání. A vzhledem k tomu, že aktuálně nikam nepospíchal, na let ani nepomyslel.
Jakmile se prošel po těch nejvzdálenějších hranicích, kde snad končila i samotná Gallirea, otočil se směrem na severovýchod. Čekala ho cesta podél Jedlového pásu. Měl moc rád jeho vůni, ale pramálo se mu líbilo, co ukrýval. Mít Smrt hned za rohem nezní jako výhoda. Kor teď, když mám tu informaci od Baghý.
Jeho čelo se svráštilo, když se urputně otíral o strom. Drbáníčko přišlo vhod, ale vlkovy myšlenky se nyní točily kolem závažnějších věcí. Věděl, že kdyby to bylo potřebné, vypustil by tu duši, jen aby ochránil Ragarské pohoří... Před čímkoliv. Na druhou stranu též tušil, že hodně členů to tak nemělo. A celkem ho to mrzelo. On přeci vůbec nikoho nenutil tu zůstat. Věděl, že život zde nemusel vydržet každý. V tom případě to je ale na těch vlcích. Není to moje chyba, že si nejsou schopni najít smečku, kde je život růžovější. Co mi je po tom, že mají všude nějaký problém? zavrčel si pro sebe.
Dostal se k hranicím Ageronu. Zde měl práce doopravdy mnoho - vedly tudy spousty stezek a tras, neboť se jednalo o jedno z nejpřístupnějších míst, kudy se dostat do hor. Dal si tedy záležet, aby zde vše zůstalo tip ťop označeno jako doposud. Na druhou stranu měl dojem, že by vlastně některé stěžejní body mohl ještě poposunout. Přeci jen les v údolí nikdo již neobýval, tak proč ne? Aspoň by měla vlčata a línější členové místo, kde by mohli trávit čas, aniž by se museli sápat po výšinách. Které já tak moc miluju, ušklíbl se.
Zbývaly už jen západní hranice u Sněžných hor. Tudy vlci chodili méně, ale přeci jen i zde existovaly pěšinky vyšlapávané vlky i jinou zvěří docela pravidelně. Modrooký poctivě dokončil obchůzku s mnohými myšlenkami v hlavě. A měl dojem, že s nimi velmi brzy bude potřebovat poradit. Žel neměl v horách nikoho, komu by věřil tak moc, že by ho mohl zatěžovat svými hloupými obavami...

//pardon za zdržení, nedocvaklo mi, že vaše skupinka čeká ještě na post ode mě

Zdálo se, že vlčice něco tajily. Nebo minimálně aspoň na Faliona to tak působilo. Nevinná věta, kterou samozřejmě myslel v rámci kamarádství - ta o vzájemném sblížení - všechny vlčice totálně vykolejila. Vlk podezřívavě pozvedl pravé obočí a na tváři se mu objevil pobavený poloúsměv. Pokud doposud nic netušil, teď už rozhodně něco postřehl. "Jistě, kamarádky," zopakoval jejich chaotická slůvka.
"Dobrá. Času je dost, nespěchá to. Nyní už vás nechám odpočívat. Snad ještě jen dodám, že v brzké době čekejte smečkový lov, takže kdyby se někdo chtěl blýsknout," okatě mrkl na Ilenii, "rozhodně bude mít šanci. Teď už vás ale doopravdy opustím. Zatím," mávl tlapou na rozloučenou a vykročil zpět směrem k úkrytu.
Docvaklo mu, že už měl docela hlad. A tak se s líným krokem, který směřoval mezi hory, pustil do akce i ten pověstný vlčí nos. A že těch informací zaznamenal hodně!