Příspěvky uživatele

< návrat zpět

A je to tady. Šestnáctá hodina odbila a vy jste jistě zvědaví, jak to dopadlo. :)

Tramtadadááá:


>> Všichni získáváte oněch slibovaných 10 křišťálů za samotnou účast.
>> Luna za krásné první místo dostává 3 hvězdy do magie, Amaya 2 a Meinere 1. (prosím do komentu, kam hvězdy poputují)
>> Všem hráčům nad Falionem se do inventáře připíše 15 mušliček.
>> Ti, jejichž jména jsou zapsaná kurzívou, budou obdarováni 50ti oblázky.
>> A konečně magoři, co překonali Geiba (stupně vítězů a bramborová Allairé) se mohou těšit ze 70 šutrů/plevelů. (prosím do komentu, co byste si přáli)

Všem moc děkuji za účast. Vítězům gratuluji a žasnu, že ještě mají (sad) nervy v pořádku. :D A na závěr pár trefných screenů:

Termín zasílání fotek vašich vánočních vloček je za námi a já vám přináším výsledky. :)
Všehovšudy se vás zúčastnilo 10, což je celkem pěkný počet (přiznávám, čekala jsem menší číslo, neb to na začátku vypadalo, že se do toho nikomu moc nechce :D). Vzhledem k hodně velkému rozpětí v počtu vytvořených vloček jsem musela trochu poupravit ideu o vhodných odměnách, které šly dolů (prý je Netopýr letos moc štědrý :c :D), ale přesto jsem ve všem vytvořila systém, takže doufám, že se účastníci nebudou cítit ochuzeni či ukřivděni.

• bílá vločka -> 1 bod
• barevná/vzorovaná vločka (barevný nebo balící papír) -> 2 body
• barevná vločka vlastní výroby (vlastnoručně vybarvená) nebo "serepetičková" vločka (čti jako vločka se třpytkami a jinými patlaninami :D) -> 3 body
• vločka vymykající se normám (tzn něčím - čímkoliv - hodně zvláštní a originální) -> 5 bodů

"Jen" odměny za účast dostávají tito hráči:
Maple: 6 barevných -> 12 bodů
Izar: 2 vzorované + 3 barevné -> 10 bodů
Launee: 3 bílé + 3 barevné vlastní výroby + 1 originální (vlk) -> 17 bodů
Luna: 3 bílé -> 3 body (+2 body za pěkné aranžmá)
Jackie: 20 bílých + 7 barevných vlastní výroby -> 41 bodů
Clawdia: 6 vzorovaných -> 12 bodů
Calum: 5 serepetičkových -> 15 bodů

Stupínky vítězů:
3. místo patří Amaye: 11 bílých + 18 barevných + 1 originální (Gallirea) -> 52 bodů
2. místo patří Riveneth: 24 barevných vlastní výroby + 1 originální (vlčí hlava a měsíc) -> 77 bodů
1. místo patří Allairé: 15 bílých + 35 barevných + 2 originální (vločka na tváři - jakože fakt reálně přilepená na tváři + "sněžení" v chatu na Messengeru :D) - nejsou vystřižené, ale oceňuji nápaditost, dohromady tedy 2 body -> 87

Proč mám pocit, že letos budou mít na Slovensku více sněhu?

„No a co jako s těmi body bude dál, Falione?“ jistě se všichni ptáte. A Netopýr vám odpovídá: „Všechny je škrtneme a odměnou nám budiž radost z hotové vánoční výzdoby!“ :3

Mockrát všem děkuji za účast, užila jsem si sledování, jak stříháte a vymýšlíte všemožné i všenemožné tvary. :) Doufám, že i vás to bavilo, trochu jste si zavzpomínali na dětská léta a snad mi prominete, že z toho máte vlastně jen papírové vločky. :)

Nah, kecáám! :D Do komentů pište, co by se vám zrovna hodilo do inventáře. Počet bodů = počet drahokamů/kytek (můžete libovolně kombinovat).
Případné reklamace a stížnosti mně do zpráv.

Pac a pusu,
Okřídlená krysa

Jen tak zlehka jsem pokývl, když vlčice poděkovala za pochvalu, jež jsem vyřkl. A teď to přichází, ta krásná chvíle, kdy já se nemám moc do konverzace, a tak dialog stojí, nebo se jen vleče, když se ten druhý aspoň trochu snaží. Ne, vážně jsem netušil, o čem bych měl vlastně mluvit. Tajemství vlků, kteří dokázali spontánně nadhazovat jistá témata a dál jej rozvíjet, stále zůstávalo mé maličkosti neprozrazeno.
Nu a tak se tedy stalo, že jsem se představil. Ona to vlastně byla i taková formalita, která se většinou slušela. Když mi ale došlo, že to slovo už dávno nevyšlo z mých úst, znamenalo to přeci, že už mě mé toulavé nohy vcelku dlouhý čas nesly po půdě Gallireiské, aniž by mne potkali jacíkoli vlci. To je zajímavé. Totiž - doposud jsem se nad tím tak moc nezamýšlel. Samota mi přišla přirozená a já vskutku pravidelnou interakci s ostatními jedinci mého druhu nepotřeboval.
Vlčice přerušila mé nedůležité myšlenkové pochody. Představila se pod jménem Skylieth. „Taktéž je mi potěšením.“ Ach, jedna formalita za druhou. Kdyby se mi tato vlčice znelíbila už od samého začátku, etiketou bych na ni neplýtval. Jelikož se ovšem jevila býti slušnou a vychovanou, neexistoval jediný důvod, proč bych se já měl chovat jako buran.
Nevím, jestli to udělal schválně, nebo to byla jen náhoda, ale zrovna v tento nemilý čas, kdy mi to v hlavě šrotovalo, jak že bych to vlastně měl návazně pokračovat v konverzaci, se mi zjevil u boku. Hmpf, díky, projelo mi hlavou. V jistém smyslu to byla vlastně záchrana. I když těžko říct, jestli to byl jeho původní záměr...
Skylieth notnou chvíli vypadala překvapeně, ale řekl bych, že si věci dala velmi rychle dohromady a pochopila. Pozdravila Zloděje a rovnou se zeptala, proč ta přezdívka. „Je to magie,“ začal jsem, než mýval stihl vypustit nějakou blbost z té jeho nevymáchané tlamy, „která umí napodobit všechny živé tvory.“ No a co by to bylo za Consiliaria, který by se zdráhal zařídit velkolepou šou? Za dramatického světélkování, mizení srsti, zprůhlednění až po změnu siluety ve vlka a osrstění se ladně přeměnil na dvojnici Skylieth. „Tadá!" zvolala falešná vlčice s úsměvem ud ucha k uchu. „Zloděj,“ zopakoval jsem, když tvor dokončil demonstraci. „Má svou vlastní hlavu...“ dodal jsem, kdyby náááááááááááááhodou došlo k nějakému nedorozumění, abych nebyl obviňován. „Říkám, že to je suchar. Neumí se bavit, není vtipný... Starej páprda,“ odfrkla si černobílá vlčice po mém boku. „Smrt se celkem vyřádila, když jsem ji žádal o speciální magii,“ stále jsem si jel svoje a Zloděj zůstával mou osobou ignorován - tak, jako v drtivé většině času.
Modré odznaky na křídlech pomalu odezněly, přičemž jsem se rozhodl nechat zmizet i letky. Stejně by mi jen zbytečně překážely. „Tak teda pověz, Skylieth,“ začala nepravá alfa močálů a koukla na tu pravou. „Čím se ráda bavíš? Nemáte tu poblíž nějakou zamrzlou řeku, nebo tak něco? Heeemmm, třeba vodopády! Och, ty miluju, a když zmrznou-“ „Přestaň mlít páté přes deváté,“ přerušil jsem ho (ji) s chladným klidem. „Pusť taky Skylieth ke slovu,“ pomalu jsem se posadil, „a vrať to, co ti nepatří.“ Napodobenina černobílé vlčice obrátila oči v sloup, odfrkla si a se stejným postupem jako předtím se změnila na malou veverku. Ta zašvihala ocasem a poznamenala: „Jéje, v téhle podobě jste tááák velcí!“ Mě z něj klepne.

:D Jsem zvědavá, jestli se najde magor, který překoná to Geibovo skóre. :D

Vůbec nevím, o čem to mluvíš. :C :D

Tohle říct bez kontextu, tak si o tobě lidí myslí, že na něčem jedeš. :D :D

Zaručeně, mám to ozkoušené z minulého ročníku. :D

Jinak mě ještě napadl dotaz - co přesně si představíte pod názorem "Víc věcí v prodeji."? Jakože... Co dalšího byste chtěli nakupovat? :D

Vypadala trochu překvapeně, když jsem se zmínil o Maharských močálech. "Mám nos," lehce jsem se pousmál - nikterak vyzývavě či povýšeně, spíš jen opravdu z upřímného pobavení. "Maharské močály znám dlouho. Déle, než-li tam existuje smečka." Že by se jí na tom něco nezdálo? Nedivil bych se, alfy si své teritorium většinou velmi tvrdošíjně střeží. "Stihl jsem se tam podívat jen párkrát. Přišlo mi to jako vcelku zajímavé území, ale když jsem se jednoho dne přiblížil ke kraji močálů, doléhal ke mně smečkový pach. Toť vše." Snad ji má slova dokázala uklidnit. A i kdyby ne, nejsem přece sebevrah, abych se zcela bezdůvodně a sám hrnul na území, které je osídlené neznámým počtem vlků.
Vzápětí mi potvrdila, že Třešňový háj je přeci jen neosídlený. Pokývl jsem hlavou na znamení pochopení. Pak teda můžu zůstat v klidu. Samozřejmě mé smysly nepovolily, do jisté míry jsem musel zůstat ve střehu, ačkoliv se doposud vlčice jevila býti klidná a rozvážná.
Opět se opakovala, že sem zašla jen proto, aby měla přehled o situaci. Tentokráte však dodala, že pi minulé obchůzce narazila na dva vlky, pár. Prý byli v nesnázích a ona jim pomohla. Jestli mluvila pravdu, čert ví. Ačkoliv mě nenapadalo, proč by si chtěla vymýšlet. "Pak musím říct, že jsi jedna z těch lepších alf," odvětil jsem a pohodil ocasem.
"Dobrá," přikývl jsem na její slova a koukl dolů k nohám. "Ale obávám se, že už moc není, čím bych hodoval," dodal jsem špetku pobaveně a koukl zpět na vlčici. "Mimochodem, jsem Falion." Bylo zvláštní říkat své jméno nahlas. Tak dlouho jsem ho nevyřkl... A dlouho již nebylo vysloveno. Postesklo se mi po Nareie - jedinému důvodu, proč jsem se ještě před pár roky dokázal celé dny usmívat.
Jakoby můj smutek a stesk vycítila jedna z mých magií. Konkrétně Consiliario, jenž se zničehonic zjevil podél mého boku. Měl podobu mývala. Co to je? Nikdy na sobě tuhle masku neměl. "A je to tady." Dlouze jsem si povzdechl. "Ahooooj!" mýval zamával černou pracičkou. "Já jsem Consiliario, ale můžeš mi říkat Zloděj," zubil se od ucha k uchu, "a tohodle suchara si nevšímej, je s ním děsná nuda!"

Když na mé čichové buňky zaútočil pach cizího vlka, zpozorněl jsem. Slechy se otáčely všemožným směrem, aby případného vetřelce odhalily dřív, než by stačil nějakým podlým způsobem napadnout mou maličkost.
Kosti zakřupaly, některé kousky a úlomky spadly na zem. Půlka ze stehenní kosti zůstala zaklíněna mezi mými stoličkami. Opět jsem stiskl a začal chroupat, než mi daný kus zmizel v hltanu. V ten moment jsem zvedl hlavu a otočil ji směrem k severu. Z dálky ke mně doléhal svit plamene. Levitující ohýnek se nesl vzduchem bok po boku černobílé vlčici. Nemám chuť na vlčí společnost, prolétlo mi hlavou, blanitá křídla se mi vcelku rychle zhmotnila a já už je napřahal, že se klidím z cesty.
Než se však hnědé tělo vzneslo do vzduchu, stihla mne neznámá oslovit. Letky se pomalu spustily dolů a na jejích okrajích se zjevily malinké nenápadné klikyháky, jež se rozzářily jemnou mléčně modrou září. Když už jsem nažraný, nebylo by od věci dát si zase trochu té energie do křídel. "Buď zdráva," lehce jsem pokývl hlavou a čekal, co z ní vypadne. Zastavila dostatečně daleko, což jsem docela ocenil. Větou, která začala slovy "Nechci rušit, ale...", mi naznačila, že se pravděpodobně pustí do delší konverzace. Tyrkysové oči se zapíchly do těch stříbrných. Oční kontakt byl v tomto případě nutností a vlastně i slušností. Nuže si tedy poslechnu, copak mi chce. Položila otázku, jenž se ptala, zda-li hledám něco konkrétního. A hned na to mi sdělila, že je alfou smečky, která sídlí ve vedlejším území. A tím mi potvrdila mé dohady. Pach alf je totiž docela dobře znatelný. Jakmile mi tedy byly sděleny tyto informace, docela dobře jsem si dokázal představit, o čem dalším se vlčice rozpovídá.
Mé domněnky se potvrdily a neznámá doopravdy mluvila o svém nutkání jít obhlédnout toto území, aby se ujistila, že zde neplánuji něco nekalého vůči smečce. "Mahar? Chci říct - ta smečka, to je ta z Maharských močálů?" otázal jsem se. "Nemusíš se strachovat, nic zde neplánuji," ujistil jsem ji s kamennou tváří, když po mně hodila široký úsměv, který by někteří naivní vlci mohli dost možná označit za familiární.
"Třešňový háj ale ještě snad nespadá pod vaše teritorium?" zeptal jsem se na rovinu, abych věděl, na čem jsem. Necítím tu žádný souvislý pach ani jednotlivá značkovací místa. Byl bych hodně zmaten, kdyby mi vlčice řekla, že i toto místo patří smečce. "Jestli ti to ale vadí, odejdu," pověděl jsem jí klidným hlasem a dokonce i malinko vykročil, jako bych už se dával na cestu pryč. Počítal jsem totiž s tím, že řekne, abych se vypařil. Alfy většinou bývají nevraživé, napadlo mne. Pak jsem si ale vzpomenul na Neyteri, která mou osobu dost překvapila, když mi mile věnovala pozvání. Prostě jsem si mohl kdykoliv přijít na návštěvu do Sarumenského hvozdu - to se mi doposud nikdy nestalo, a to po světě chodím už nějký ten pátek.

*další nadšená malá fretka se přidává* Dle mého je to vskutku skvělý nápad!

// Můžeš Jenně říkat Rudooká, ale červené oči nemá. :D Má je zlaté jako Lothiel.

// Noktík se zatím také snaží zůstat naživu (a udržet se ve smečce :D). Po dokončení rozjeté hry se s ním vrátím do lesa.

Středozemka <<<

Tiše jako myška, nepozorován a neviděn jsem se pomaloučku přesouval ze Středozemní pláně do Třešňového háje. Má vrozená magie Vzduchu zařídila, že vítr vál mým směrem, tudíž mne můj potencionální oběd nezaregistroval - aspoň co se pachu týkalo. Nohy mě donesla jak jen nejblíže to šlo, avšak co si budeme namlouvat, zajíci mají velmi dobrý sluch a obecně postřeh, a proto bylo zcela nereálné se přiblížit velmi blízko.
Každopádně v okamžik, kdy jsem nabyl dojmu, že již nemůžu otálet, se mé tělo vymrštilo z křáčí a započal hon. Zajda měl v Třešňovém háji tu výhodu, že se mu vcelku lehce manévrovalo mezi stromy. Avšak já se nechtěl nechat zahanbit a dal jsem do svého pronásledování všechnu energii (které však nebylo mnoho - to byl ten důvod, proč se má maličkost pustila do lovu). Po krátké chvíli kličkování a strategického úprku už to vypadalo, že dnešní první lov projedu na plné čáře. Avšak představa chutného masa a teplé krvi mě donutila se do toho pořádně opřít. A tak se stalo, ač tedy o chlup, že jsem ušáka přeci jen dokázal ulovit.
S čerstvou mrtvolou v tlamě jsem se přesunul někam, kde jsem se cítil bezpečněji. Nikoho tu necítím, ale kdoví. Jeden si nikdy nemůže být stoprocentně jistý. Zvíře spadlo na zem a já se konečně mohl pořádně vydýchat. Jakmile se můj tep i dech zklidnil, pustil jsem se do hodování. Lahoda! Dokud jsem se nedal do jídla, ani jsem si neuvědomoval, jak velký hlad mne vlastně sužoval.

// Schváleno, vyřízeno. Napsané to máš moc hezky (ne, vůbec teď nemluvím o lichotivé zmínce o Falovi :D), takže jsem ti dala ještě minislevičku z vlastní vůle. Z křišťálů a mušlí jsem odečetla 25% slevu, protože se na to taktéž vztahuje. :) A omlouvám se za pozdější vyřízení.