Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Úplatky pro vedení, dalších 20 % dolů. :D

Ale je jen dočasné (tudíž Galtavar to není :D).

Pojď, Altheo, to dáš. Věřím v tebe! Všichni ostatní už na to přišli. :D

Vůbec nedbáš mých pokynů, asi ti strhnu 50 % z odměny. :DDD

Jo a ten název nemusí znamenat jen místo, ale i událost.

Vážně to není tak těžké. :D Jak říká Amaya, je důležitý hlavně ten přechod.

// Pro Oriho jsem nechávala vzkaz, že na sobě Fal nemá křídla. A teď vzkaz pro Skylieth: prosím, prosím, přečíst magii Defensoris. Díky. :) :D

Ano, lhal bych, kdybych řekl, že mě ani na chvíli nenapadla myšlenka, že bych toho bídného staříka nechal sletět z vyššího místa. Ale nebyl jsem v právu, abych někomu bral životy, jak se mi jen zlíbilo. To jsem s klidem přenechal na Smrti.
Mrkl jsem na Skylieth, která se tvářila, jako by ten dědula neexistoval. Jistě, chovat se k vlkům jako ke vzduchu většinou bývá zaručený recept na to, aby se tak chovali i oni ke mně. Nuže, proč to nezkusit? Ledové oči se přesunuly zpět ke Skylieth. Pousmál jsem se. "Pravda. A ještě smutnější je, když někteří takoví jedinci nabudou dojmu, že spolkli všechnu moudrost světa," krátce jsem si povzdechl a zašklebil se. Abych pravdu řekl, vážně jsem neznámého hnědého vlka ignoroval. Ať už říkal cokoliv, prostě jsem ho neposlouchal. Vlčice však část jeho srdceryvného monologu asi pochytila a rozhodla se odvětit. S tím, co řekla, jsem souhlasil, ale nahlas jsem to nekomentoval.
"No," načal jsem a zamyslel se, jak dlouho mě tu toulavé tlapy již po Galli nosí, "řekl bych, že už to pár let bude," povzdechl jsem si. Divila se, že se jméno její smečky, konkrétně zkratka "Mahar", celkem rozkřikla. No jo, občas stačí jen letmé setkání s členem a už to má vlk v povědomí. Otázala se, jestli se mi tam aspoň líbilo. Pousmál jsem se. "Docela ano. Abych pravdu řekl, není to úplně typické místo pro smečku... Přesto myslím, že vlk, který si to tam zmapuje, pak může pěkně využívat nepříznivost terénu pro svůj prospěch," zkonstatoval jsem a nadále se tvářil, že bručoun neexistuje. Přesto jsem zůstával ve střehu, kdyby se, chudák, o něco pokusil.

// Huh, během zítřka bych vám potřebovala zdrhnout. ^^'

//Odměny rozdány. :)

Možná by si konečně mohl najít nějakého přítele, kterému svěří aspoň trochu své důvěry.

// Tak přece nebudeme opisovat ten tvůj sloh. :D Aspoň ses vyřádila.

Kamenným pohledem jsem sledoval tu zajímavou šou. Skylith mi poctivě předvedla spousty magií, přičemž od každé to byl jen takový střípek - přeci nechtěla toho ubožáka docela zabít. Teda alespoň prozatím. Máš nevymáchanou tlamu, starouši. Och, to byl jistě jeden z těch, jak měli velmi smutné mládí a strašlivý životní osud. Málem mi ukápla slza.
Bylo mi docela jedno, co s ním Skylieth měla v plánu. Odtušil jsem, že kdyby si začal hledět svého a odešel, nikterak by ho nepronásledovala - samozřejmě za předpokladu, že by nemířil ke smečce. Jenže on jako by vyloženě konflikt vyhledával.
Neznámý se sebral a hned jak popadl dech, dal se do urážení mé osoby. (//Jen tak mimochodem, Fal teď křídla zhmotněná nemá...) Být tak zpět v období mého mládí, asi by to ve mně pomalu začínalo vřít. Teď jsem nehnul ani brvou. S chladným výrazem jsem si trpělivě vyslechl, copak měl na srdíčku. Jakmile domluvil, pomocí své speciální magie jsem v intervalu několika mála sekund vytvořil tornádo. To postupně rostlo, zvětšovalo se, až sahalo nad koruny stromů. "Odvedl" jsem ho trochu dál, aby mě a Skylieth moc neovlivňovalo, a přidal na intenzitě otáčení větru hlavně v horní části, kde se právě náš nevrlý hrdina třepotal jako neškodný kus hadru. „Celkem hezký pohled, ne?“ pronesl jsem pobaveně k vlčici. Stačilo by jen jedno malinké rozhodnutí a mohl bych s ním praštit z nemalé výšky. Co by to pro něj znamenalo? Vskutku nic pěkného. Jenže já nechtěl další krev na tlapách. Byl jsem si docela jist, že tahle bídná existence jednou na své chování doplatí. Byla to jen otázka času. Tornádo se tedy po nějaké době začalo rychle a plynule zmenšovat, až zhruba dva metry nad zemí dočista zmizelo. Co to znamenalo pro naši hadrovou panenku? Docela nepěkný pád, řekl bych.
Že potřebuji Skylieth? Nebo Zloděje? Tak přeci zněl jeho dotaz, než vzlétl do oblak. „Nemyslím si," usmál jsem se, přičemž koutky pak pomalu klesly na původní místo a moje tvář se opět přepnula do režimu kus kamene. Potěšilo mne, že Skylieth použila slovo "přítel" - ač to tak úplně nebyla pravda, nerad bych, aby tento hulvát znal mé jméno. Počítal jsem s tím, že to byl jediný důvod, proč takové slovo černá vlčice vyřkla. Vážně jsem si nedělal naivní naděje o přátelství.
Alfa Maharské smečky se rozpovídala. Prozradila mu, že jsme poslové polobohů (//omg, nikdy mě nenapadlo, že tohle někdy použijeme v postech :D :D). Hmm, zajímavá lež. Tuším, že asi vím, čího posla mám představovat já. Ledové oči se přesunuly zpět na zelenookého. Mlčel jsem; slova prozatím nebyla třeba.

// Taký sloh tady. :'D

„Doplatil jsem na svou nekonkrétnost,“ povzdechl jsem si. „Tuším, že jsem tehdy jen řekl, že bych chtěl nějakou společnost, která se mnou bude moci komunikovat...“ koukl jsem na lišku, která se na mě přitrouble usmála. To je mi výhra. Avšak přes to přese všechno, ač bych to nahlas přiznával jen nerad, jsem věděl, že mám Zloděje vlastně celkem v oblibě. Pravda, někdy (často) mi lezl na nervy, ale aspoň tím zaměstnával mou bledou, šedě myslící mysl. „Přesně tak,“ pokývl jsem na její slova. „Takže kdybys mu dopodrobna popsala, co já vím, třeba takovou puntíkovanou veverku s parožím, dokázal by ji ztvárnit.“ Tohle by se mohlo hodit, kdybych chtěl třeba někoho vyděsit, nebo přivést k šílenství.
Já i Skylieth jsme moc dobře pochytili pach nově příchozího. Osobně bych si ho nevšímal, kdyby i on nás ignoroval, obešel obloukem a dál si hleděl svého. K jeho smůle tak ale neučinil, ba dokonce se přiblížil a už už chňapal po Zlodějově krku. Málem se mu to povedlo, ale jednak lišák nebyl hloupý, jednak Skylieth začala s představováním magií. A tak měl Zloděj "štěstí", že mu vlk vlastně vyškubl jen pár chlupů. Něco mi říká, že teď přijde velkolepé představení.
Začala magií země, kdy vyvolala nemalé kořeny. Pak použila magii počasí a vytvořila roztomilý obláček, z kterého díky magii elektřiny šlehaly blesky. Kořeny následně povolily a vlk se ocitl v izolaci tvořené obří bublinou. Poté následovala demonstrace magie ohně a jako třešnička na dortu tu byla jakási speciální magie, která Skylieth dovolovala měnit vlkovu váhu. V tomto případě z něj udělala jemné vznášející se pírko. „Pěkné," uznale jsem pokývl a sledoval Consiliaria, který se za tu dobu stihl přeměnit v grizzlyho. Ten dlouze zabručel a vykročil k poněkud pomačkanému vlku.

// Schváleno, vyřízeno.

Jůůů, to je pěkný dárek, Noxi. :3
To bych nebyla já, kdybych to nezkusila, že... Spolu s Meiným jsme o tom pokecali a jeho nadšená myšlenka mě dokázala docela nakazit. :D Nebýt jeho, tak ještě váhám, jestli se o 4. char hlásit.
Každopádně pomineme-li to ošklivé období, kdy jsme téměř všichni usnuli a ani jako tlapky jsme nebyli moc akční, aktuálně se snažím táhnout aktivní hru za všechny tři. Teď samozřejmě přijde takové to okecávání okolo, že bych další postavu chtěla proto, že mi občas stojí hra, že bych chtěla zkusit něco nového a tak dále... :D Přiznám se, že mě pokaždé strašně baví vymýšlet nový char (jo, něco neurčitého už v šuplíku mám, hehe) a znovu procházet tím procesem registrace. Teda až na to vymýšlení nového emalu. :D
Krom toho bych třeba ráda zkusila hru i za vlče, ale vypadá to, že zatím nikdo dravé chlupaté piraně neplánuje, takže bych si ten prázdný slot s klidem nechala "někdy do budoucna"... To už jsem ale u spekulací.
Hádám, že to je ode mě asi vše. Díky už jen za to hezké překvapení, mít možnost 4. postavy.

// :c Neobviňuj mě, ale toho králíka!

"Tak to by mě taky zajímalo," odvětil jsem poněkud pobaveně, když se Skylieth zeptala, k čemu je Consiliario dobrý. "Když je s ním vlk zadobře, mohl by pomoci v boji nebo strategicky použít něčí podobu," zamyslel jsem se nahlas. "Po většinu času si s ním ale jen povídám." Kdybych mohl, lhostejně bych pokrčil rameny. "Pfff, povídání není..." zmlkl, když se naše oči střetly. "Nic zábavného," dopověděl nakonec. Dal bych tlapu do ohně, že původně chtěl říct něco mnohem víc hubatého.
Zdálo se, že se má falešná Skylieth té pravé celkem zamlouvala. Na otázku, která se ptala, kdo nebo co je Zloděj v jeho pravé podobě, jsem zareagoval: "Je to čistá, modře světélkující energie mně bližšího původu neznámá. Vím jen, že na sebe dokáže nabrat jakoukoliv podobu kteréhokoliv zvířete." Na chvíli jsem se odmlčel. "A nebo jednou jistá vlčice zkusila Zlodějovi popsat vymyšlenou kreaturu... No a on ji nakonec úspěšně ztvárnil," vzpomněl jsem si na Amayu a její vymyšlené stvoření v podobě černého tygra se stříbrnými pruhy a křídly.
Vlčice nabídla, že mi klidně může ukázat její speciální magie. Téměř neznatelně jsem se pousmál. V tom povytažení jednoho koutku tlamy by velmi pozorný pozorovatel mohl zahlédnout jiskřičku škodolibosti. "Jak je libo. Tady Zloděj se hlásí jako pokusná... veverka?" koukl jsem na něj. Musel se pevně držet mé nohy, jak mu vítr fučel přímo do zrzavého ksichtíku.
Když se Skylieth znovu ozvala, slovně spražila Consiliaria, který mou osobu nazýval sucharem. Veverka zmlkla a raději se přeměnila na polární lišku. "Fajn, už mlčím. Jen bych rád dodal, že bych to vaše experimentování chtěl přežít. Děkuji." Usmál jsem se a oči zvedl zpět ke Skyleth. Můžeš se do toho pustit.

// Krásně napsané. A obrázek je bombový, strašně originální a prostě super! <3