Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nah, tak se teda i já přidávám. Vlka uhodnete určitě, u vlčice si zas tak jistá nejsem. (Jo, je to přetočené, sorry :C) Odkaz zde.

:DDD Tohle si musím užít, kdy jindy člověk uvidí Skylieth zaláskovanou?

//Co jsme komu provedli?! :c :D

//Lot 4

//Jaro za rohem mě rozsekal. :D

Skylieth jen přitakala, že jaro je krásné. Cosi mi říkalo, že tím se naše konverzace na téma ročních období pomalu, ale jistě blížila do cíle. Vlčice však ještě dodala poznámku k létu - toto roční období se jí jevilo jako to ideální teplo, kdy se vlk může jít ochladit do vody. Dle mého to, co popisovala, bylo jaro - ne moc velké dusno, ale příjemně hřejivé teplo... Každopádně jsem jen pokývl; bylo by nesmyslné se o takových věcech dohadovat. Sto vlků, sto chutí. Každý vnímáme svět jinak, to je na vlčích osobnostech to pěkné, pomyslel jsem si a rozhodl se, že se má osoba této problematice již nemusí věnovat.
Jakýmsi způsobem se náš dialog stočil k ještěrkám, magiím a magickým ještěrčím přátelům. Skylieth mi prozradila, že onu speciální magii vlastně skoro nepoužívá. Dle jejího se to hodí spíše když chce jeden prostě vypnout, odpočívat, slunit se na vyhřátém kameni... A to dozajista dávalo smysl. Jistěže. Ještěrky jsou plazi. A plazi jsou poikilotermní. Slunění na kameni je prostě nezbytné, došlo mi a já si to zkusil představit - celé minuty a hodiny se téměř nehýbat, prostě jen relaxovat a nechávat slunce zahřívat svůj ještěrčí organismus... "To zní jako zvlášť pohodlný odpočinek," musel jsem vlčici dát za pravdu a stále jsem neopouštěl onu představu, která mou maličkost už samotným myšlením na ni zahřívala. Což poněkud protiřečilo nastalému počasí. Nejsou ty vločky nějak podezřele tvarované? zeptal jsem se sám sebe a odfrkl si, neb jsem jednu omylem vdechl do nosní houby. Pofidérní. Ale což, v Galliree už jsem žil dost dlouho na to, aby mě právě takové nevšednosti moc zaskočit nemohly.
Jakmile se Consiliario přeměnil na gekona a jal se interagovat s Torenem, zdálo se mi, že si hoši hned padli do oka, byť jsem jejich specifické řeči nikterak nerozuměl. Později mě ale Zloděj začal informovat alespoň pomocí myšlenek. A pokud jsem to správně pochopil, stihli spolu probrat nemálo věcí. Mě osobně pohled na ně těšil. Jednak jsem nebyl pruzen sprškami slov mého společníka, jednak si onen společník snad udělal nového kamaráda.
"Taky si myslím," pokývl jsem na domněnky Skylieth, která pokračovala na téma speciálních magií. "Obávám se ale," lehce jsem se ušklíbl, "že o tom nám Smrt moc dopodrobna vyprávět nebude." Švihl jsem ocasem a lehce se oklepal, jelikož na mně ulpěla nemalá vrstva sněhu. "Na druhou stranu se mi zdá, že se v tom občas vyloženě vyžívá," vyřkl jsem svou myšlenku nahlas. Poté se mě zmocnil pocit, že bych přeci jen měl upřesnit, jak jsem to myslel: "Viz Zloděj," pousmál jsem se, "dokáže ve slovech a formulacích smrtelníka najít skulinky a vyložit si to po svém..." Vydechl jsem a užíval si, jak mi tlapy křupaly pod čerstvě napadaným mokrým sněhem.

//Lot 3

Špetku jsme se vzdálili od samotných břehů Velkého vlčího jezera, avšak kráčeli jsme takovým zvláštním způsobem, že našim pohledům nadále bylo umožněno sledovat vzdálenou vodní plochu. Prostě jsme jakoby "obkreslovaly" vzdálené břehy.
Skylieth mi potvrdila, že zimu doopravdy ráda nemá. Vlastně milovala její naprostý opak - teplé léto. Musel jsem se krátce pousmát nad tím, jak si stěžovala na všechna negativa ročního období, které jsem já měl naopak dost rád. Nebylo na tom ale nic zvláštního, vlastně se má maličkost dokázala do vlčice vcítit. Nevypadá jako pravá seveřanka, tudíž je pochopitelné, že se jí zima příčí. Já zas neměl moc rád ono opěvované léto, protože bylo horko, všude se rojil hmyz a vlk musel mít neustále jazyk vypláznutý z tlamy ven. "No vidíš, já zas léto moc v oblibě nemám. Když už, tak raději jaro - není tak velké horko a všechno se tak nějak magicky probouzí ze spánku," dodal jsem ještě, než naše konverzace téma ročních období nadobro opustila.
Naše cesta pokračovala ve znamení klidu a ticha. Tedy až do té doby, než se objevil Consiliario. Přesto jsem se toho ujal a jakýmsi neznámým způsobem zkrotil jeho nutkání mlít pantem, tudíž to poslední, co vyřkl, byl pozdrav směřovaný Skylieth. A k mému překvapení maskovaný bandita vážně uposlechl a chlebárnu jednoduše zavřel. Byl jsem mu za do vděčný. Chvilka klidu nikomu z nás neuškodí.
Po nějaké době se černá vlčice ozvala. Sdělila mi, že má vlastně taky takového "kamaráda", který se ale nezjevuje ani nekrade podoby. To bude ta lepší verze Zloděje, pomyslel jsem si pobaveně a přikývl. Prý ho s sebou nosila pořád, tudíž mi došlo, že to musí být něco malého, co lze schovat v kožichu. "To zní zajímavě," pověděl jsem, jako bych ji chtěl pobídnout, ať mi o něm řekne něco více. Skyleth vzápětí tedy dodala, že se jmenuje Toren. Zloděj rázem zbystřil, ale z tlamy mu nevyšlo jediné slůvko. No a já se ještě dozvěděl, že Skylethina speciální magie se váže obecně k ještěrkám a že se tato vlčice dokáže proměnit v jednu z nich. "Hm, zvláštní. S ničím podobným jsem se ještě nesetkal," uznale jsem pokývl hlavou a sledoval, jak po její napřažené noze leze gekon. "Zdravím, Torene," lehce jsem se pousmál a věnoval pohled ještěrce. Cítil jsem, jak se mýval zvědavě natahoval přes krk a nakukoval mi přes ucho. "Ahojky," zamával pracičkou a přívětivě se zazubil. Z reakce Skylieth jsem pochopil, že Toren se mnou nebo Zlodějem komunikovat nemůže. Tedy ne sám, jedině prostřednictvím vlčice. "A jaké to je, když se proměníš na ještěrku?" koukl jsem zpět na vlčici a pocítil, jak Consiliario mizí, ubírá na hmotnosti a zmenšuje se, až nakonec nabral podobu gekona. Ze slušnosti ale pozměnil zbarvení, aby Torena doslova neokradl o podobu. "Rád tě poznávám," pokoušel se komunikovat s novou známostí. Já mu nerozuměl ani slovo, po gekonsku jsem se ještě nenaučil.

// Připsáno 7 květin.

//Jelikož Calum nemá magii na 100 % doplněnou, odznaky schválit nemůžu. Zbytek schválen a vyřízen.

Tak hezky by to mohl napsat každý. :D

Nemusí. :)

Ještě dodatek, že jméno nemůže být po jednom písmenku rozházené po celé větě. Prostě ho rozpůlíte (nebo rozdělíte na X různých částí), ale ony části na sebe musí navazovat. (Maximálně je může dělit interpunkce.)

Btw nepodvádějte s Vločkou, Lunou a Severkou! :D Sice se to dá hezky do věty zakomponovat, ale pokud to není rozdělené, větu nepočítám.

//Lot 2

<<< VVJ

Zdálo se, že Skylieth nemá potřebu toto zákoutí našeho rozhovoru dále rozvádět. Možná jí to teď v hlavě šrotovalo a ona přemýšlela nad tím, že si takovou magii taktéž pořídí. A nebo taky ne. Co já vím? Nic. Vlkům jsem do hlav zásadně nelezl, byť bych byl sebevíc zvědavý. Jednalo se o takový důležitý bod v mém imaginárním kodexu. Věděl jsem, jaké to je, když se mi někdo hrabal v myšlenkách. A nelíbilo se mi to - vůbec. Možná jsem pošetilý nebo staromódní, když si myslím, že každý má právo na své soukromí... No a? Já to respektoval a nic můj názor změnit nemohlo. Maximálně kdyby šlo vlkovi o život, to bych snad kodex byl schopen porušit.
Krátce a pomíjivě jsem se pousmál. "Nemáš ji ráda?" optal jsem se, když Skylieth jen tak do éteru vyřkla své mínění o zimě. Spíše to tedy byla asi osobní poznámka, ale znáte to - vlk by měl reagovat na podněty druhých. Leč v mém případě se mnohdy o úspěšné interakci mluvit tak úplně nedalo, pomalu jsem tomu přicházel na kloub. Super, na stará kolena se znovu učím, jak správně vést dialog...
"Jůůůůůůůů, plamínky co lítají!" zakráhoral mně tak známý hlas. Nenamáhal jsem se otočit hlavu, vlastně ani jedno ucho. Kdesi za námi se totiž zjevil Consiliario v jeho nové podobě - huňatý kožich, čtyři nožky, dlouhý pruhovaný ocas a černá maska přes roztomilá očka. Radostně a fascinovaně přihopsal až k nám. Už už jsem mu chtěl vytknout, že se neumí chovat slušně. "Ahoj," zazubil se na Skylieth; mně nevěnoval téměř ani zavadění koutkem oka. Abych vás ale uklidnil: mou maličkost to nikterak neurazilo, ba jsem byl spíše rád. Aspoň řeč nebude tolik stát, přiznal jsem sám sobě a švihl ocasem. Zlodějova přítomnost ve vlcích, kteří mi dělali společnost, mohla probudit akčnější rozmluvu a větší sdělnost. Jakby ne, když je ten pacholek tak moc ukecaný.
Každopádně podvědomě jsem vycítil, že právě slova v tento moment činila věc nepotřebnou, nebo spíše až překážející. "Zloději," houkl jsem k němu a pokývl hlavou, abych mu naznačil, ať hezky přicupitá ke mně. Mýval pár mrštnými skoky přiběhl a vyskočil mi na záda. "Ano?" švihl ocáskem a naklonil se tak, že hlavu a polovinu předního těla položil na můj kohoutek a krk. "Ocenil bych, kdybys aktuálně nic neříkal," špitl jsem k němu tiše a úsečně - jako bych nečekal odpověď, natož nějaké odmlouvání.
A tak jsme prostě jen kráčeli podél jezera. Já si užíval tu fujavici a sněžnou kalamitu, zatímco Skylieth šla spíše po pěšince tvořené hlínou, případně napůl zmrzlou trávou. Vytvářela takovou podivnou stopu, skoro jako by se tudy prohnal pluh, který ale sníh neodhrnoval, nýbrž ho přinutil prostě a jednoduše roztát.

//Loterie 1

Z nebes se snášely velké mokré vločky, což mne kdesi uvnitř dokázalo potěšit. Závan nostalgie mě pohladil na duši jako kus sametového šatu - jemně, něžně. Avšak vcelku rychle sklouzl do černočerného prázdna. Ten pocit byl velmi pomíjivý, neb jsem se přeci jen stále nacházel v přítomnosti relativně cizí vlčice. Smysly tudíž nesměly usínat na vavřínech. Uši se natáčely do všech stran, nos a pachové buňky v něm pracovaly naplno, a i ledový pohled neulpíval na jednom místě. Přestože jsem většinu své pozornosti věnoval Skylieth - tak, jak se na správného účastníka konverzace patří - , nezapomínal jsem kontrolovat i své okolí.
Zamrkal jsem, když vlčice vyřkla další dotaz. Leč začátek vyzněl trochu výmluvně (či nejistě?), konec otázky zformulovala jasně a věcně. Chápu. Jakpak bych nemohl? Její barva očí mluvila jasně: mám vrozenou magii Myšlenek, tudíž je pro mne přirozené se ostatním vrtat v hlavě. Možná to takto podané znělo drze, či snad urážlivě, avšak tušil jsem, že to mnozí takto opravdu vnímali. A já jim to nemohl zazlívat. Tak, jako jsem já instinktivně přivál vánek k sobě, tak oni vplouvali do hlavy jiným vlkům. "Ano," odvětil jsem prostě a jednoduše, jak jsem to měl ve zvyku. "Je to... Praktické," krátce jsem se pousmál. Kdybych byl býval pootočil zrak stranou, mohla by Skylieth vidět kousek bělma, které bělmem nyní nebylo. Dočista zčernalo, avšak to byl jen dočasný efekt její snahy "nabourat" se mi do hlavy.
Taktéž jsem se oklepal a nenápadně se protáhl. "Dobrá tedy." Polkl jsem a zamrkal, neb mi pár vloček zabloudilo do pravého oka. Hnědé nohy vykročily podél břehu Velkého vlčího jezera. Vlčí tlapy směřovaly na severovýchod. Počítal jsem s tím, že uděláme nějakou "okružní jízdu" po Východním Galtavaru.

>>> Východní Galtavar

//Schváleno, přidáno. Omluva za pozdější vyřízení - jednak jsem byla trochu v časové tísni (ach ten leden :D), druhak se musím přiznat, že jsem se vyloženě musela "donutit" ke čtení. Nebylo by na škodu, kdybys zkusila používat víc synonym a vyhýbala se opakování slov.

Vlčice se usmála; její výraz jakoby se trochu omlouval onomu nedorozumění. Nic jsem na to neříkal, bylo naprosto normální, že v konverzaci došlo k nejasnosti.
Koneckonců i já jsem před malou chvílí víceméně plul po proudu myšlenek. „Chápu,“ hnědá hlava pokývla, když mi Skylieth prozradila, že onen odpočinek je fajn, ale stejně přemýšlí nad smečkou. To je logické, musel jsem přiznat.
Jak jsem z její reakce pochopil, téma "partnerství" jsme po sotva několika málo slovech opustili. Bolelo to pořád a každý den, vlastně tím, že jsem byl pořád sám, se mé myšlenkové pochody motaly z drtivé části jen u toho. A s výjimkou Consiliaria, který mne dokázal občas pěkně rozptýlit, neměl jsem žádné přátele, kterým bych se s tím mohl svěřit. Tudíž se jednalo o začarovaný kruh... Sám jsem v tom jasno neměl - byla to má chyba, když jsem navrhl, že můžeme chvíli cestovat po Galliree odděleně? Nebo mi to Nareia plánovala říci už delší dobu? Proč vůbec odešla z této země? Bez rozloučení, bez vysvětlení...
Zastříhal jsem svým jedním a půl uchem a zaposlouchal se do jejích slov. Zdálo se, že v tom, jak vést smečku, měla jasno. Vyprávěla mi o vlcích, kteří neumí nic a neznají disciplínu - ti spíš by bez smečky nepřežili, a přesto je Skylieth přijala do svých řad. Opět jsem pokývl; zdálo se mi, že slov netřeba. Občas jsem měl pocit, že vlci mé jednoslovné či dokonce mlčenlivé odpovědi berou jako náznak toho, že o konverzaci nemám zájem. Jako bych to dělal schválně.
Každopádně aby konverzace nestála, poněkud spontánně - což je u mne velkou nezvyklostí - se má maličkost optala, kde má vlastně Skylieth svého partnera. Ta mi záhy odvětila, že žádný nebyl, není a nebude. Ušklíbla se při tom a dodala, že jí její momentální situace vyhovuje. To už v dnešní době zakládají smečky i jedinci? Takový "trend" mi asi trochu unikl. No bodejť by ne, když postrádám jakýkoliv kontakt s... Kýmkoliv. Nicméně jsme si byli vlastně kvit ohledně otázky partnerů, tudíž se naše diskuze mohla posunout dál. Ještě předtím ale řekla, že pravděpodobně není typ vlčice na rande. Lehce jsem se pousmál a diskrétně přitakal: „Nápodobně.“
Dlouze jsem se nadechl a uvědomil si, že mám poněkud ztuhlé svaly. Chtělo by to pohyb. Z nebes se snášely velké mokré vločky, v důsledku toho se má nálada snad trochu zlepšila. Pořádná zima mě vždy dokázala potěšit. „Půjdeme se projít? Nebo máš v plánu něco jiného?“ Koukl jsem na ni. Třeba ji zdržuju, napadlo mě. Sice říkala, že je zrovna na "dovolené", ale to asi neznamená, že by notně potřebovala společnost, natož někoho, jako jsem já. „Jestli tě zdržuji, stačí říct,“ pověděl jsem ještě, aby si nemyslela, že se její společnosti snažím držet zuby drápy. Nesnažím. Snažil jsem se vůbec někdy? Vyjma mé rodiny a Stříbrooké asi nikdy... Pravděpodobně mi bylo souzeno umřít někde daleko od společnosti, sám a obklopen jen chmurnými vzpomínkami. Obvykle jsem se snažil nemít tak pesimistické myšlenky.

Moje otázka směřovaná Skylieth měla být původně na téma "volný čas pro sebe" - říkala, že na smečkovém území se jí nahromadilo více členů, tudíž si mohla jít odpočinout a projít se... Vlčice má slova ale asi krapet špatně pochopila, tudíž mi začala vyprávět o tom, jak se jí na území Maharských močálů líbí. Pousmál jsem se a přikývl. Následně jsem dodal: "Spíš jsem to myslel tak, že jsi mohla na chvíli opustit smečkové území a jít se provětrat - jak se ti to líbí? Že se dočasně nemusíš starat o smečkové záležitosti, nic neřešíš a prostě si užíváš relaxu...?"
Abych pravdu řekl, první část našeho dosavadního dialogu se mi líbila víc. Když ale černá vlčice nakousla téma "toulání se o samotě", trochu jsem si v myšlenkách zabručel. Prostě jsem to neměl moc rád, no. Pobavila mne myšlenka kočovné společnosti, ale Skylieth následně upřesnila svůj dotaz. Partnerka - to vážně není téma, které bych chtěl rozebírat s někým cizím... A vlastně ani s někým známým. Prostě to byly bolestivé, citlivé a intimní vzpomínky, na které jsem se dennodenně pokoušel zapomenout - marně. "Bývávalo, ale už není," řekl jsem krátce, skoro až stroze a bez zbytečných emocí - leč mi jich na mysli vyvstalo mnoho, když jsem ona slova vyřkl. Pocity jsem uměl schovávat bravurně. Vážně nebylo v mém zájmu to nějak více rozmazávat. Jak bych jen mohl?
Taktéž samotářka? proběhlo mi hlavou, když mi vlčice řekla, že to kdysi to měla stejně. Moc se mi tomu věřit nechtělo, ale kdoví. Nemohl jsem ji soudit, když jsem ji sotva znal, že... Dodala, že život ve smečce je opravdu "akčnější" než ten, který vedu já, coby samotář a tulák. Zastříhal jsem ušima, neb přišla další otázka. Snaží se mě naverbovat do své smečky? bylo to první, co mne napadlo. Pak mi ale došlo: Ne, to ne. Kdo by stál o starého mlčenlivého suchara? Nikdo zní správná odpověď. "Nepřemýšlel," odvětil jsem krátce. Pak mi ale přišlo lepší to trochu rozvést. "Vím, že bych ve smečce asi strádal... A nevytvořil si nové vazby na členy. Znám se... Něco mi prostě říká, že bych byl přítěží." Snažil jsem se volit co nejobecnější fráze a slova, abych toho o sobě neprozradil zbytečně mnoho. Samozřejmě jsem se ale zase pokusil směr konverzace odvést zpět k vlčici. "No a co ty? Ještě jsem se ani neoptal, kde máš svého alfáka?" lehce jsem se pousmál a dlouze se nadechl.

//*tváří se, že původně vůůůbec neměla v plánu psát aspoň 2 posty denně* :D :( Jestli chceš, odkopni Fala a jdi hrát s někým zaručeně aktivním. :D :D