Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tesai NAHRAZEN AZOLOU.

Zubatá tlama se rozevřela v hlubokém zívnutí a hnědé tělo se zastavilo. Přivřel jsem víčka, dokud se mi huba zase nevrátila do normálu. Zastříhal jsem ušima a ohlédl se. Zdálo se mi to, nebo jsem tam zaslechl nějaké šustnutí? Zamrkal jsem a došlo mi, že pozoruji malého ptáčka, který tahal ze země velkou žížalu. Ani jsem se nehnul. Mé oči spočívaly na tom kouzelném opeřenci tak dlouho, dokud zdárně nedokončil boj se svou snídaní. Ptáček na mě krátce koukl, naklonil hlavu jednou sem a podruhé tam, protřepal si křídla a následně vzlétl.
Pousmál jsem se a jemně zhoupl ocasem. Dle mého čenichu tu nikdo již velmi dlouho nebyl. Vlky nebaví lézt nahoru a hledět na Gallireu? Možná ne. Krom toho samotná Vyhlídka nenaskýtala možnost lehkého lovu, což na její popularitě asi moc nepřidávalo. Velmi dlouze jsem vydechl, vrchol byl již na dohled. Jazyk již permanentně vysel z mé tlamy dolů a já zrychleně vydechoval. Již dávno jsem neklusal, spíše jsem jen kráčel.
Zastavil jsem a oblízl si mokrý čenich. Konečně můj pohled padl do údolí. Šakalí pahorkatina, Midiam, Medvědí řeka, Medvědí jezero... Středozemní pláň v dáli. Pode mnou Asgaarský hvozd a na východ pak Mahar a Třešňový háj. Tady to znám dobře, ujistil jsem sám sebe a nechal levý koutek huby, aby se lehce nadzvedl do náznaku úsměvu.
Tep i dech se pomalu zklidňoval a vracel do normálu. Přemýšlel jsem nad tím, kam se dál vydat. Už jsem onen sen nadále opravdu nechtěl rozebírat. Nedělalo to dobrotu. A pohled na Galli mě jaksi uklidnil a od noční můry distancoval.
Znovu jsem se musel hluboce nadechnout. Nemohl jsem si pomoci, vyvýšená místa jsem jednoduše miloval. Doma je doma, napadlo mě. Jistě za to mohl fakt, že jsem jednoduše vyrůstal v horách. Asi... Mám hlad. V žaludku jsem opět pociťoval poměrně jasné prázdno. A to jsem nedávno zblajznul zajíce. Pravda, nebyl moc tučný...
"Pěknej výhled," pověděl mýval. Pomalu jsem se na něj podíval. "To ano," pokývl jsem a opět upoutal svou pozornost na údolí. "Jaký máme plán?" Nevím, napadlo mě hned. Mýval ke mně přišel a strčil do mě prackou. "Země volá Falionaaa," uchechtl se. "Kušuj," dloubl jsem do něj tlapou, abych mu naznačil, že jsem ho moc dobře slyšel. "Abych pravdu řekl," vydechl jsem, "netuším."
Posadil jsem se a ještě notnou chvíli onu scenérii sledoval. Pak jsem si mlčky zhmotnil křídla a beze spěchu vzlétl. Udělám si vyhlídkovou trasu. Doslova. Ohlédl jsem se na Zloděje, který se mne držel jako klíště.

>>> Midiam

Newlin NAHRAZEN DERIAN.

Východní hvozd <<<

Mlčky a zcela bez výrazu má maličkost cestovala krajinou. V hrdle mě sužovala nesmírná žízeň. Měl jsem pocit, jako by mi bolavá hlava samým pulzováním každou chvíli měla prasknout. Ačkoliv už jsem opustil území hvozdu, srdce mi stále bušilo více, než obvykle. Nemohl jsem se duševně uklidnit, proto ani má fyzická schránka nevydržela v klidu.
Co to mělo znamenat? Podlesní dobou jsem nemíval žádné sny. Nebo jsem si je je nepamatoval? To je jedno. Tahle noční můra byla nechutná. Neskutečně mě zasáhla. Měl bych na to přestat myslet. Jedná se jen o hloupý sen. Nic víc. Bujná představivost, ta za to může. Je to hloupost. Ač jsem se sám sebe snažil přemluvit, nemohl jsem nad tím přestat rozjímat. Vykolejilo mě to.
Vzhlédl jsem nahoru. Vyhlídka. Mám chuť podívat se na část Gallirei z výšky? Jistěže. Koneckonců fyzická zátěž mě možná úspěšně zabaví a odvede mou mysl od noční můry. A navíc - kdo by nechtěl vidět tuto krásnou kouzelnou zemi z výšky? Sice jsem zastával názor, že nejhezčí pohled na Galli je ze severních sněžných hor, to mi však nebránilo kochat se i z nižších vyvýšených ploch.
Odfrkl jsem si. Bylo načase opět vykročit. Bez otálení jsem se tedy dal do pohybu. Rovnou jsem se pustil do klusání. Sil jsem měl dost a dechu též, tak proč to trochu neurychlit? Tempo zvolním, až budu blíže vrcholu. Moc dobře jsem věděl, že mě čekala strmější část.
Užíval jsem si svůj ladný, úsporný typ pohybu, dokud to bylo možné. Sem tam jsem zrychlil do cvalu, když mi to terén umožnil. Přesto přese všechno mi na mysl stále chodil onen sen. Opravdu jsem se ho snažil zbavit, ale teď, když jsem v podstatě neměl nic na práci, nešlo to. O čem jiném jsem měl přemýšlet? Počasí? Lov? Consiliario? To vše padlo do stínu nezájmu, který vrhal hrůzný snový zážitek.

Art (optimista) a Gee (pesimista)
Sršně na celém světe začaly hledat přátele, nicméně sympatie projevují bodnutím.

Bellray (optimista) a Amnesia (pesimista)
Na Zemi došla sůl. Dokonce i v mořích.

Newlin (optimista) a Naomi (pesimista)
Díky hloupé náhodě bylo zjištěno, že Eiffelova věž je tvořena hořkou čokoládou.

Wolfganie (optimista) a Jenna (pesimista)
Sklípkanům se ze dne na den vyvinula křídla.

Launee (optimista) a Maple (pesimista)
Hospodářská zvířata protestují. Již nechtějí být vykořisťována a zabíjena.

Tesai (optimista) a Aseti (pesimista)
Na Zemi přilétli mimozemšťané s nápadnou výzbrojí.

Izar (optimista) a Allairé (pesimista)
Všechna domácí zvířátka se vzbouřila proti svým majitelům.

Jackie (optimista) a Casipa (pesimista)
V odlehlém zákoutí ČR byli objeveni lidé se zobáky místo úst

Meinere (optimista) a Irkalla (pesimista)
Banánovníky začaly házet své plody jako bumerangy.

Blueberry (optimista) a Calum (pesimista)
Amerika přestala produkovat hamburgery.

Lucy (optimista) a Aurora (pesimista)
Jerry podal trestní oznámení na Toma.