Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Místo Osuda poprosím ještě jedno kolo, kdy můžete děj poposunout nějak kupředu, vymyslet plán či tak něco. :) Příspěvky nemusí být dlouhé, naopak teď uvítám spíš akčnější a bez "zbytečné omáčky".

Seatha očividně má slova ohledně poloboha Života nějak zjevně nezaujala. Trochu jsem se nad tím vnitřně podivil. Možná to jen potřebuje pořádně vstřebat... Nebo si o mně myslí, že jsem blázen a nechce to dát najevo. Ať už tak či onak, téma magií a hledání jeho sestry jsme nadobro opustili. Třeba se po informacích začne pídit později.
Místo toho jsem navrhl lov. Šedý vlk souhlasil, proto jsem se podíval na vlčici. Ta nevypadala moc nadšeně, ale nakonec též přikývla. Seath se vzápětí otázal, kde jsou tu dobrá loviště. "Vysoká zvěř se moc ráda zdržuje na Západním a Východním Galtavaru - to jsou pláně kousek od Jedlového pásu. Vesměs ale skoro na každém gallirejském území najdeš nějaké hlodavce, zajíce, králíky..." Opravdu jen pár krajin této země disponovalo totálním životaprázdnem. Proto, když vlk nebyl nějaký ňouma nebo nešika, dokázal se v Galliree poměrně snadno uživit.
Dlouze jsem začenichal, překvapivě jsem ucítil zajíce. Po chvíli soustředění jsem zachytil odér jezevce, divokých prasat a muflonů. "Máte chuť na něco většího, nebo spíše menšího?" Vykročil jsem směrem hlouběji do lesa. Já osobně hodně velký hlad neměl, drželo mě ještě výtečné masíčko vysoké, které jsem si ulovil s Matali. Stejně jako předtím, ani teď jsem nechtěl lovit něco, co bychom všichni tři nespořádali. V rámci neplýtvání jsem tedy doufal, že se shodneme na něčem středně velkém, co nám vystačí.

//No jooo, bohužel už ale v 7 nebudu mít čas, takže postík přilétl dříve. Navíc je jasně psáno, že se kdokoliv může kdykoliv připojit.

//Ty bláho, tohle bylo nečekané. Každopádně přeji jen to nejlepší do reálného života a tajně doufám, že se k nám třeba jednou vrátíš...

Ahoj, též děkuji. Promarněného času je mi líto, bylo to tu opravdu fajn. Je ale super, že ti Etney sedl! Doufám, že tu s námi pobudeš ještě pěkně dlouho. :)
Jak říkáš, funguje to tu už pěknou řádku let, byla by škoda s tím nadobro seknout, i když se nás poslední dobou drží smůla. Naděje umírá poslední a já moc doufám, že se to aspoň trochu zlepší.

Ahoj, děkuji za vyjádření. Ohledně mapy souhlasím, mám ji moc ráda, ale jak říkáš - když je hráčů po málu, těžko na někoho narazíš jen tak.
Doufám, že Galli neopustíš na dobro, chyběla bys nám tu! :) Mimochodem Lylwelin je úplně super krvelačný char, který se zas tak často nevidí... Jen ať dál pěkně terorizuje Gall. :3

Ahoj, díky za info. Myslím, že ti docela rozumím, ale asi ti nedám žádnou univerzální radu. Reálný život a problémy jsou bezesporu přednější. Nicméně minimálně já tě tu vždycky vidím ráda, o dobré dlouholeté hráče je teď nouze...

Nastražil jsem levé ucho, abych správně pochytil popis Seathovy sestry. Torynner prohlásila, že ji neviděla. Já jsem jen zavrtěl hlavou a dodal: "Bohužel." Vlčice se poté zmínila, že na Galliree se nachází něco, co by vlkovi mohlo pomoci. Lehce jsem se pousmál a vysvětlil: "Torynner asi myslí Života, mocného poloboha sídlícího na jihu Gallirei." Chvíli jsme počkal, aby to modrooký mohl alespoň trochu vstřebat. Možná nám nebude věřit, problesklo mi hlavou. Koneckonců nebylo by to prvně, kdy by mě nějaký vlk označil za blázna či šaška. Torynner to ale vzala celkem dobře, vzpomněl jsem si na její reakci. "Myslím, že má pravdu. Život vidí snad každého vlka na světě..." pověděl jsem jakoby mimochodem, abych trochu specifikoval sousloví "mocný polobůh".
Trochu jsme se pozdrželi, když Seatha zaujaly pouhopouhé světlušky. Měl z nich radost snad jako malé vlče. Možná proto jsem si o něm dělal stále ucelenější obrázek bezelstného jedince. Měl by na sebe dávat větší pozor, naléhalo mé podvědomí. Věděl jsem, že po Galliree chodívalo spoustu nevrlých a opruzených vlků, kteří by modrookého možná nezabili, ale rozhodně by ho mohli nepěkně pocuchat...
Konečně se před námi objevil Ageronský les s jeho kouzelným a tolik typickým světélkujícím mechem. Trochu jsem Seatha napodobil a též si k němu přičichl, ač jsem věděl, že s největší pravděpodobností mé nosní buňky nic nezvyklého nezachytí. A taky že nezachytily. Rázem jsme všichni ztichli. Netušil jsem, jak to brali ti dva, ale mně to rozhodně nepřipadalo jako trapné ticho. Spíše naopak - noční krajina působila ještě víc magicky a záhadně. Stříhal jsem ušima a rotoval jimi tam, odkud se zrovna ozvaly zvuky noci. Ale jeden z nich tajemnost postrádal. Bylo jím hladové úpění žaludku. Koukl jsem na šedého vlka, jenž měl zjevně hlad.
Pomaloučku se začínalo rozednívat. Bezděčně jsem pohledem zaplul k nebesům a prosebně zadoufal, že dnešní den nepůjde ve stopách toho včerejšího. "Máte chuť si zalovit?" otázal jsem se obou vlků. Určitě by se tu něco našlo.

//Klidně tuhle "noční etapu" můžeme dohrát zítra, když se to dnes nestihne.

Jedlový pás <<<

"Tak přesně do toho hustého lesa jdeme," začal jsem a znovu se ohlédl, když vlk přitakal, že se k nám přidá. "Přes den vypadá vcelku normálně," přiznal jsem a opatrně zdolal jakousi menší stráň. "Nicméně v noci se mění na magické místo," odfrkl jsem si, něco mě totiž urputně šimralo v nose. Slunce již nadobro zapadlo a pohřbilo celou Gallireu do temné noci. Obloha zůstávala naprosto čistá, tudíž se naše zraky mohly upírat k nebesům posetými miliardami hvězd a jednou krásnou bledou perlou, jenž v tuto noc došla do fáze úplňku.
Zastříhal jsem ušima, již jsme byli blízko. Torynner se opatrně začala vyptávat na Seathovu sestru. Já jen mlčky pokračoval dál v cestě, ale jednou jsem po vlkovi loupl očky, jako bych čekal na popis ztraceného sourozence. Samozřejmě mě napadlo, že jsem ji někde mohl potkat či jen letmo zahlédnout. V takovém případě bych Seathovi milerád poradil a pomohl. Moc dobře jsem věděl, co s vlkem dokázaly dělat rodinné vztahy. Kdyby byl někdo z mých příbuzných naživu, též bych je hledal, pomyslel jsem si utvrzeně.
"Hele," houkl jsem na ty dva a trochu zpomalil. Zelený mech tlumeně světélkoval už notný kus před nějakým vstupem do Ageronu, prostě se to nedalo přehlédnout. "Viděli jste někdy něco podobného?" otázal jsem se a se zájmem zas přidal do kroku. Vzápětí jsem stichl a couravým tempem si užíval procházku, při níž se mým hledům naskýtala krásná kombinace čistého nebe a magicky fluoreskující rostliny. Byl jsem toho názoru, že nyní slov netřeba.

Ahoj, musím jedině souhlasit, Galli je jedna z nejlepších možností, jak prokrastinovat! Přeji hodně štěstí v práci i ve škole. :)

Ahoj, též děkuji a přiznávám, že věřím v jakousi ustálenou aktivitu i napříč začátku školy. Opravdu bych ráda viděla spousty aktivních hráčů, protože bez nich to prostě nejde. :)

Ahoj, díky za informace, je super, že jsi teď spokojenější. :) Doufám, že ti aktivní hráči se nebudou hledat moc těžko.

//Též děkuji, škoda, že se to trochu vleklo... Nevadí, těším se, s čím na nás přijdete příště. :)

Ahoj, dík za názor. Hele Ragarskou berte asi spíš jen jako takovou zálohu, kdyby ostatní nějak usnuly/naplnily se. Nedělám si iluze, koneckonců tuláctví je asi atraktivnější...
Díky za propagaci, mnozí hráči si myslí, že už to smysl nemá. Galli sice není aktivní jako dřív, ale přeci i v té komornější sestavě se dá hrát... Sem tam přibudou noví hráči (doufám) a já jsem odhodlaná plnit tlapkovské povinnosti, i kdyby nás tu hrálo třeba jen 10.

Ahoj, super, díky za komentář. Přeji samé úspěchy, ať se nám tu i v tom září sem tam objevíš. :)