Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//L22

Ragar <<<

Falion letěl, jak jen nejrychleji to dokázal. Netušil, jestli prostě jen cítil potřebu si zase pořádně procvičit své letky, nebo doslova pospíchal za Anitë. Vždyť vypadala jako schopná vlčice, zavzpomínal na jejich poslední setkání. Zdála se být v pořádku. Jak fyzicky, tak psychicky... Jen tam zaletím na otočku. Prostě se ujistím, že tam nezůstala stát. Že ji to extrémně neovlivnilo. Zadoufal, že jeho obavy byly zbytečnou paranoiou. A přeci jen. Kdyby na tom Anitë byla špatně, velmi dlouho by si to vyčítal. Gallirea holt není pro každého úplně vhodné místo na žití, uvažoval. Vzpomněl si, jak byl sám překvapený, když sem zavítal a prvně zažil opravdu pořádné magické příhody. Musel se nad tím ušklíbnout. Je to tak dávno. Opravdu už jsem tak starý?

>>> Vyhlídka

//L21

Převis <<<

Falion se pomalu vysoukal z úkrytu. Dlouze se nadechl a téměř neznatelně se pousmál. Matně cítil pach Severky a Matali. Netušil, kam přesně se vydaly. Po tom mu ale stejně nic moc nebylo. Předpokládal, že se vydaly na prohlídku Ragarských hor.
Posadil se a nechal sníh pod jeho váhou zakřupat. Ten zvuk ho pohladil na duši. Byl rád, že se nakonec rozhodl svou osobu svázat s tak krásným, majestátním místem. Cítil se tu vážně dobře. Skoro jako doma.
V tom ho přepadl podivný pocit. Bezděčně si vzpomněl na Anitë. Když ji opouštěl, snažil se si namluvit, že je vše v pořádku. Netušil však, jestli to bylo pravdou. Ona přeci též musela zažít něco nepěkného... Magie, jenž se motala kolem onoho stromu, byla plná negativity. Suše polkl. Cosi ho zašimralo v žaludku - nebyl to moc pěkný pocit. Snažil se ho ignorovat. Nepomáhalo to. Spíše naopak, čím dál víc pociťoval jistý druh viny.
Zavrčel, zvedl se a po oklepání si zhmotnil křídla a vzlétl.

>>> Západní Galtavar (přes Ageron)

//Přes smečkové území se nesmí jen tak projít! PŘEČTI SI PRAVIDLA.

//L19

Dumal, co se asi mohlo Nori honit hlavou. Mlčela, nic mu na jeho návrh neřekla. Nebyl toho charakteru, aby vyzvídal, nedočkavě stepoval a urgoval, aby se vyjádřila. Já mám času dost, pomyslel si. Čas ukáže, co přesně tato podivná vlčice chce.
Mrzelo ho, jak se vyvinula situace. Doufal, že to je na dlouhou dobu jediné nedorozumění. Jestli by to totiž takto vypadalo každou chvíli, dozajista by smečku rozpustil. Věděl, že to pro něj bude oříšek - že si bude muset zvyknout na neustálou přítomnost vlků, že bude muset pravidelně řešit všeliké sociální situace. Myslel si, že to zvládne levou zadní. Možná se mýlil... Anebo to chtělo jen čas.
Pokývl směrem k Haruhi, která zcela automaticky přistoupila na jeho návrh. Tohle mi byl čert dlužen, vnitřně si brblal a nadával. Jeho zevnějšek zůstával naprosto klidný. Přistoupil k Severce. Snažil se ji povzbudit. A nebyl sám, Matali též prohodila pár vlídných slov. Pousmál se na žíhanou vlčici. Ta začala pozvolna, ale docela jasně vysvětlila, kde byl problém. Falion pokývl. Mohlo mě to napadnout, hořce si pomyslel, když jeho pohled nenápadně sklouzl na popáleninu a zase zpět ke stříbrným očím. "Rozumím. Chápu, že takový strach nezle jen tak odstranit a hodit za hlavu." Posadil se a zastříhal ušima. "Myslím, že by ses mohla dostat na únousnou úroveň," zhodnotil situaci. Kdyby na tom byla nejhůř, jak jen to šlo, už dávno by vzala do zaječích a nikdy se sem nevrátila. Ona však situaci zvládla poměrně dobře. "Pro začátek bys mohla zkusit prosté vyhýbání se, co ty na to?" Modrooký sám Sayapa zatím dost dobře neznal, ale jevil se jako rozumný vlk. "Zkusil bych to soukromě probrat se Sayapem," koukl na ni s nevyřčenou otázkou. Byl to logický krok. Rudooký by přeci měl vědět, proč se mu Severka bude stranit. Jinak by to opět mohlo vyvolal nepěkné nedorozumění. "Určitě to chce odvahu a hlavně důvěru. Ovšem to nikdo z nás nedokáže uspíšit," povzdechl si. "Ty to ale zvládneš," usmál se na ni a jeho tón hlasu vůbec nedovoloval, aby se mezi ně vloudily jakékoliv dohady a pochyby. Věřil, že se svému strachu postaví.
Severčina otázka, jenž směřovala na Matali, Faliona zaujala. Tvářil se však nevzrušeně, klidně. Modravý pohled padl na hnědou vlčici. Věděl, že byla rozhodnutá zůstat tulákem. Rozuměl tomu, ale jeho vnitřní já tušilo, že by opravdu ocenil, kdyby tu zůstala. Přeci jen jí věřil, rozuměl si s ní. Ulehčila by mu to. On nebyl sobec. Nemohl ji k ničemu nutit, natož přemlouvat. Prozatím tedy nic nedodával.
Ohlédl se. Sayap si povídal s Haruhi. Nori se tvářila, že tu není. Lennie stála stranou. Pousmál se na Matali. "Domluveno! Až se ti bude chtít, stačí říct. Myslím, že to tady beze mne pár dní zvládnou..." Doufal v to. Nerad by se vrátil do rozhádané smečky.
Zvedl se a došel k Haruhi a Sayapovi. "Nerad ruším," houkl jejich směrem. Zjevně byli zabraní do hovoru. "Potřeboval bych si s tebou popovídat mezi čtyřmi očima," pohlédl na rudookého. "Jedná se o trochu ošemetné téma." Pousmál se na Haruhi. Snad si to nevezme osobně.
Vzal si vlka s rudým kožichem trochu stranou. "Věc se má tak," začal tiše, "že Severka nemá moc dobré zkušenosti s vlky, jenž ovládají magii ohně. Zkrátka se bojí. Proto jsem tě chtěl poprosit, abys sis nebral osobně, když se ti bude vyhýbat. A abys toho nezneužíval - i když řekl bych, že to u tebe nehrozí," sdělil mu věcně. Spíš by z toho podezíral Haruhi. Ta si u Faliona vysloužila černý puntík a prozatím ho svých chováním zklamala. Rozuměl jejímu rozhořčení. Též neměl rád zbrklé a neetické chování, ale pozdější ironii a divadélko si vůči Severce mohla odpustit. Měla přeci již nějaká ta léta za sebou. Myslel si, že už "dospěla", ba zmoudřela. Mýlil se. Vděčně na Sayapa pokývl a poděkoval.
"Navrhuji, abychom se nyní došli podívat do Stříbřitého převisu. Je to velmi dobře maskovaný úkryt, který byste snad sami ani neobjevili," obeznámil hlouček vlků s jeho plány. Došel ke zbytku srny. Nenecháme ji tu jen tak. V úkrytu dobře poslouží jako občerstvení. "Pozor, nelekněte se." Zakousl se do tuhého krku a pomalu si nechal zjevit blanitá křídla na zádech. Mohutnými máchanci se zvedl nad zem. Mršina ho docela tížila. Kdyby neměl vypracovaná křídla, do vzduchu by se nedostal. Bral to tak trochu jako kondiční tréning. Věděl, že by se neměl zdržovat. Dal se do pohybu. volil takovou rychlost, aby vlci pod ním museli klusat. Nechtěl je příliš uhánět, ale též netoužil po šnečím tempu, které by ho zbytečně vyčerpalo.

>>> Stříbřitý převis

//Naženeme je všechny do úkrytu, aby věděli, jak se k němu dostat. :D Pak navrhuji "rozchod", ať se navzájem nezdržujeme. :)

//Super aktivita, do úkrytu vám přilítne pár sutříků. :)

//Super aktivita (Asta, Therion), do úkrytu vám přilítne pár sutříků. :)

//"Měli bychom najít Noktisiela, aby na tom začali pracovat." :D :D Do práce, Noktíku! :B

//L18
Falion přikývl. Severka ho totiž obdařila energickou odpovědí. Pousmál se a ohlédl se i za Nori. Podivná vlčice, pomyslel si. Něco se mu na ní nelíbilo. Možná to ale byla prostá počáteční nedůvěra. "Samozřejmě mám pár podmínek," odvětil. "Platí tu pravidla jako v jakékoliv jiné smečce," vyjasnil Nori, která rázem působila dosti opovážlivě. Je jako rozpolcená osobnost, přemítal. Občas se chovala tiše a nejistě, jindy zas sebejistě a hlasitě. Jakoby se neuměla rozhodnout, kým vlastně chce být. "Je možné na nějaký čas opustit území. Samo sebou bych byl rád, kdybyste mě předem informovali. Ne o tom, kam míříte, ale spíše na jak dlouho se hodláte vytratit. Pakliže se zde dlouho neukážete, automaticky vás přestanu považovat za členy smečky." Mluvil klidně, jasně, bez zbytečných přemrštěných emocí. "Též je samozřejmě potřebné plnit smečkové povinnosti," dodal a pousmál se na Severku. "Značkování, hlídání a obrana území, sem tam nějaký lov..." zahájil výčet těch nejzákladnějších nutností. "Oplátkou vám budiž jistota domova, opora v ostatních členech, stálý úkryt a plné břicho." Tak to ve smečkách jednoduše chodilo. "Nuže dobrá, Severko," znovu se pousmál a zněžnil tak svůj jinak dosti kamenný pohled. "Vítej ve smečce," mrkl na ni. Poté pohlédl na Nori, která opět přepnula do nepříliš jistého módu. "Budeš-li sama chtít, čeká tě rovnocenné místo jako všechny ostatní. Čestný pelech a podíl jídla." Skoro to vypadalo, jako by Nori toužila po pozici omegy. Na to se ale Falionovi zdála málo "ztřeštěná a šaškovní". "Za předpokladu, že dokážeš spolupracovat s ostatními," pousmál se, "tě též vítám ve smečce." Usmál se a zadoufal, že ho Nori nezklame. Nebyl si jistý, jak smečka bude v prvotních chvílích fungovat. Situace však nenasvědčovala tomu, že by je čekal dobrý rozjezd...
Laura. Slovo, které tu zaznělo mnohokrát. Pohlédl na Haruhi. Chvíli mlčel a vyslechl si, co měla na srdci. "Haruhi," prostě ji oslovil, aby ji ujistil, že jí věnoval pozornost. "Laura věděla o mých plánech. Stejně tak byla pozvána. Kdyby měla zájem, rád bych ji zde uvítal. Její přítomnost by mi zde nevadila. Může si sem chodit na návštěvu dle libosti. Dle libosti ji sem můžeš přivést i ty. Protože ji znám a věřím jí." Nehnul ani brvou. Falion byl pověstný svou schopností řešit situace s chladnou hlavou.
"Ahoj, Sayape," pokývl hlavou na příchozího. "Děkuji." Byl rád, že se rudooký vrátil. Alespoň trochu vyrovnal skóre samci - samice. Ačkoliv jeho trefná poznámka naprosto výstižně odpovídala nastalé situaci. Falion se nenápadně ušklíbl. "Ani mi o tom nemluv. Začíná to tu vřít," zahučel sotva neslyšně, řekněme výhradně pro Sayapovy uši.
Tyrkysové oči se stočily k Lennie. "Vím," řekl dosti úsečně. Býval by snad něco dodal, kdyby se situace mezi Severkou a Haruhi jaksi nevyhrotila. Bezděčně se mu zježily chlupy na zádech. Vstal - klidně, ladně. "Haruhi," zavrčel. "Odpusť si ten ironický tón, prosím," pohlédl na šedobílou vlčici. "Co se stalo, stalo se." Věnoval už o něco mírnější pohled Severce. "Budete-li tímhle tempem pokračovat dál, vzniknou nám tu rekordní rychlostí rozepře," konstatoval. "A to já nemám zapotřebí." Čeho bylo moc, toho bylo příliš. Falion odmítal žít ve smečce, kde by na sebe vlci - nebo spíše vlčice - štěkaly, vrčely a navzájem intrikovaly. "Navrhuji tedy příměří a nový začátek, co vy na to?" Střídavě pohlédl na obě vlčice a čekal na jejich odpovědi. Aby to spral ďas. Že já tupec nenechal myšlenku smečky ležet ladem! nadával sám sobě.
Všiml si, že Severka ztuhla. Mohla za to nepěkná slova její sokyně? Nebo snad... Falion se zamyslel. Byť nad tím uvažoval horlivě, nepřišel na to. Nespojil si Sayapův příchod s jejím znejistěním. Povzdechl si a přiblížil se k ní. "Severko, je vše v pořádku? Nic si z toho nedělej," pokusil se ji uklidnit. Došel totiž k závěru, že za její chování mohly rozepře s Haruhi. Bylo to to nejlogičtější vysvětlení - leč mylné.
"Nenechte se dvakrát pobízet," houkl neadresně tak nějak do vzduchu. Vstal, došel k srně a ukořistil si menší kus plece. Poodešel o kousek dál, načež maso položil na zem a hlavou kývl dopředu. Čenichem naznačil pohyb směrem k mrtvole. Jen do toho. Jinak budeme žrát zmrzlinu. A to by byl kardinální nesmysl, když nám ji Lennie nabídla čerstvou, vedl vnitřní monolog.
Chvatnými, nepříliš žvýkacími pohyby maso zkonzumoval. Mlsně se olízl a na závěr sežral trochu sněhu, aby uhasil žízeň. Neušlo mu, o kolik se teplota vyhoupla nahoru. Nesněžilo, nefičel studený severní vítr. Počasí se na chvíli uklidnilo. Jak dlouho tento stav měl trvat? Kdoví.
Usmál se a došel k Matali. "Uff, tohle je vyčerpávající," svěřil se jí vcelku tiše, soukromě. "Kde jsme to skončili? Ach, ano. Houští. Chce se mi tam, opravdu. Povídala jsi o tom moc hezky, víš? Koneckonců ty jsi přišla sem, za mnou, do mých milovaných hor, ač jsi nemusela" pousmál se a zadoufal, že je nikdo v jejich docela důvěrném rozhovoru nebude rušit, či snad drze odposlouchávat. "Kdybys... Hmm, kdybys chtěla, mohli bychom se tam někdy podívat společně, co ty na to?" Přeci jen ona věděla, kde se to místo nacházelo. Dovedla by ho tam a Falion by nemusel bloudit a nejistě přemítat nad tím, zda-li navštívil správné místo. A krom toho by se mohli společně pokochat - stejně tak jako nyní, v Ragarském pohoří.
Vycítil její nejistotu. Chápavě mlčel a nechal ji říci vše, co měla na jazyku. "Matali," oslovil ji vlídně. "Do těchto hor budeš mít vždycky přístup. Též tě považuji za... kamarádku. Máš mé slovo, že Severku budeš moci navštěvovat dle libosti," usmál se. "V případě potřeby ti tu poskytneme úkryt, nabídneme jídlo," pokračoval, aby ji zcela ujistil, že se nemusela bát ztráty přátel. Odvrátil pohled a dokončil svůj monolog: "Věřím ti jako nikomu jinému v této smečce." Byla to pravda pravdoucí, upřímná a bezelstná.

//Doufám, že jsem nic nevynechala a nějak moc nepřekroutila. :D

Mně se tohle kdysi taky stávalo... Zkoušela jsi úplnou aktualizaci stránky profilu? Ctrl + shift + R

Vybraný průřez:

"Nejlepší samostatní jedinci nevychází z domu."
"Narcistická narkomanka Nela nosila nádherný niklový náramek."
"Kouzelný vánoční králíček ukradl dárečky třem zatoulaným sadistickým vlkům." Živě si dovedu představit pokračování příběhu...
"Neuvěřitelně nenávidím nácté narozeniny namyšlených nosičů náhrobků."
"K všedním komplikacím u dárcovských transfuzí zavítal sám vampír." I like this one.
"Darkie vidí chudáka jelena blinkat bylinky." :D
"Cernun dokola poletoval nad mrtvolou." Cernune?!
"Chytrý orangutan přeskočil na metro." Pokračování o řádek níže.
"Chlpatá opica prišla na martini."
"Víí!" křičela jedna malá stará paní s pomalu jedoucím autem."
"Deväť vlkov chcelo jesť bavorské banány."
"Duncan vás chce jenom blbě buzerovat."
"Nic netušící Nate nosil nepravdivé noviny, neřád. "
"Chundelatá ovce podlezla nebohého Morfa."
"Nadrbaná Naomi nesla našemu Noxovi nový náramek."
"Nebezpečný nosál nasál nosem neodolatelně nové nůžky. "
"Nemáš nutkání nandat našemu Natovi nepatrnou nakládačku?"

A jako bonus se můžete pokochat dílem jednoho neřáda, který poslal těchto 6 vět :D
"Krásná mladá Matali je s Falionem."
"Falion dnes dospěl k lásce."
"Och, štěkla jedna pravá Falionova láska, protože hned poznala pravdu."
"Co myslíš bývá příčinou milování?"
"Vlčice milovala jen jednoho samečka."
"Zabývání se nebezpečenstvím neprospívá zdraví vlčátek."

//17
Falion dlouze oddechl - miloval vůni hor, štiplavý mráz v nosu a šimravý chlad v plicích. Překvapilo ho, kolik nových tváří se znenadání objevilo v jeho horách. Totiž on si je nenárokoval jen jako místo, kde by mohl vládnout. Kde že, takové interesy neměl. On jen celou svou duši oddal radovánkám i problémům, které přicházely s rozhodnutím žít v této krajině. V krajině, která mu tolik připomínala domov a mládí. A najednou tu kolem sebe měl kopu vlků, kteří přiběhli jako na zavolanou. Zvláštní, velmi zvláštní. Přemýšlel, jestli neudělal chybu. Jestli by pro něj nebylo lepší smečku vůbec nevyhlašovat... Vždyť přeci prvně počítal s prostým osamoceným životem v ústraní. Bohové, jak vlastně přišel na myšlenku smečky?! Kdo s tím přišel první? Riveneth? Nox a Cernun? V duchu zavrčel. Co jsem si ulovil, to také sním.
Podivná bílá vlčice ho pozdravila dosti familiérně, pramálo taktně. Nijak to nekomentoval. Už od pohledu byla něčím zvláštní. Falion se jen dohadoval, co za to mohlo. Byť by mohl, odmítal se jí přehrabovat v myšlenkách. To bylo zásadně proti jeho kodexu. "Těší mne, Nori," pravil nakonec. Když však nedodala nic navíc, rozhodl se jednat. Vycítil jisté napětí, které číšilo hlavně z Haruhi. Skvělé. Prvních pár chvil smečky a už to vypadá, že vznikají negativní vazby. Vnitřně zaúpěl a opět sám sebe lynčoval, do čeho se to navezl.
Nedávaje na sobě znát značné nepohodlí z tak velké tlupy vlků, s klidem ve tváři kráčel kupředu. Vůbec se nedral dopředu, nevypínal hrdě hruď ani se netvářil povýšeně. Takový on nebyl a nikdy být nechtěl. Vděčně pokývl směrem k Lennie, která svolila hostinu ze srny.
"Chtěla bys?" koukl na Severku, kterou měl v paměti doposud uloženou jako klidnou, rozumnou vlčici. Zjevně se zmýlil. Stačily správné podněty a stříbrooká chvílemi jevila známky hyperaktivity. Nyní se však již zklidnila. "Žádám jen loajalitu a soudržnost," pověděl a koukl do jejích očí. Věděl, že jestliže má smečka správně fungovat, měl by začít věřit každému jednomu nově příchozímu. "Jsi-li schopná toto nabídnout, pak tě milerád přijmu," pousmál se. Hrome, to je podivné. Nelíbilo se mu, že musel provádět takovéto přijímací ceremoniály. Nabýval dojmu, že při tom chtě nechtě působí nadutě. Šlo o princip... On přeci nikdy nikomu nevelel, byť věděl, jak se to má dělat. Měl haldu vzpomínek na otce a jeho přístup. Mnohé si vryl do paměti, ale sám "pravidla vůdců" - jak se to rozhodl pojmenovat - značně upravil. Nechtěl mít absolutní moc, nechtěl se tvářit povýšeně. Až ho z toho mrazilo.
Severčina pozornost se poté přesunula směrem k Lennie, Falion se tedy rozhodl pro rozmluvu s Matali. Překvapilo ho, jak se chovala. Snad by se dalo říci, že z ní crčela dobrá nálada. Takhle ji neznám, pomyslel si. Dobře si však domyslel, proč se tak chovala. Usoudil, že na ni měla velký vliv Severka. "Ach tak, děkuji za příznivé hodnocení," pousmál se v odpověď jejích milých slov. "Ale je to takové... Divné," dodal, aby ji ujistil, že se rozhodně necítil jako ryba ve vodě. Najednou si modrooká těžce oddechla. Falion prozatím nevyvozoval unáhlené závěry, ale zpozorněl. Zeptala se, jestlipak už navštívil houští, o kterém mu vyprávěla. "Bohužel," zavrtěl hlavou, "ještě ne. Ale myslím na to. Až se to tu trochu zklidní, stavím se tam," pousmál se. Mohl zalhat a říci, že se mu tam velmi líbilo. Mohl předstírat, že již dávno dal na její doporučení a ihned se tam vydal. Ale neudělal to. Nelhal jí, na to si jí až moc vážil. "Poslyš..." tiše houkl a snažil se pohlédnout do pomněnkových oček, "děje se něco?" Ne, on vážně nebyl expert přes vyjadřování svých emocí. Možná se občas mýlil i v odhadování emocí druhých. Tentokrát si však byl jist, že něco Matali trápilo. Ukázala mu to, dala to najevo. On zachytil střípky signálu a nyní se opatrně pídil po jejich důvodu.
Ohlédl se na Haruhi a pousmál se. "Laura je vskutku jako chodící slunce," přitakal a zavzpomínal na ni. Energická, skotačivá, zjevně dobrosrdečná. Když nad tím tak přemýšlel, docela mu připadalo, že se podobala Severce. "Myslím, že by se ti líbila," koukl na černě žíhanou vlčici s flíčkem na čele.
Konečně došli k srně. Zpomalil a pohledem sjel všechny přítomné. "Nabídněte si," vlídně se pousmál a pokývl čenichem k mrtvole. "Nechte něco Sayapovi, prosím," ještě zahučel. Poté vyhledal Lennie. "Díky. Jednou ti to vynahradím, slibuji." Falion byl spravedlivý. Nemohl opomenout Lennie "sebeobětování". Vlčice přeci mohla tvrdit, že srnu nenašla a později si na ni hezky smlsnout. Neudělala to. Tím si vysloužila další kapičku, která přispěla do prozatím malé louže důvěry.
Posadil se opodál a zamyšleně se zahleděl někam do neznáma. Kdoví, co se mu honilo hlavou.

Aby Falík nezapomněl, komu kolik bodů do loterie:

Newlin - 2
Therion - 4
Arcanus - 5
Riveneth - 4
Darkie - 6
Gee - 6
Duncan - 5
Starling - 2
Maple - 2
Awarak - 5
Severka - 5
Etney - 6
Awnay - 4
Ezallo - 4
Tollpihe - 5
Winter - 2

Hele když jsi to tak nadhodila, tak jo. :D

//L16
Zatímco se Lennie vydala po stopách (snad již) mrtvé laně, kolem Faliona se až závratnou rychlostí tvořil hlouček. Modrooký pokývl směrem k Sayapovi, jenž se mu každou chvílí zamlouval čím dál víc. Jevil se totiž jako klidný, rozumný a praktický jedinec. "Děkuji, Sayape." A jen co se nový člen Ragaru vydal značkovat území, zjevila se zde Lennie.
Vlčice Falionovi vštípila myšlenku. Hnědý vlk na toto zvyklý nebyl. Dlouho nezažil, že by s ním někdo komunikoval telepaticky. Věnoval jí proto jen téměř neznatelné přikývnutí. "Skvělé. Souhlasíš s tím, že bychom se všichni došli najíst?" koukl do stříbřitých očí. Měla právo odmítnout. Samo sebou by pak ale na svou osobu vrhla stín lakomosti. Přeci jen ale laň dozajista lovila proto, aby se sama primárně najedla. Falion věděl, že i kdyby chtěla, všechno to do sebe nenasouká.
V tom se z dáli ozvalo křupání sněhu. Modrooký nastražil jedno a půl ucha. "Buď zdráva," odvětil bílé cizince, která se zdála býti lehce zakřiknutou. Vzápětí však tento dojem vyvrátila. Falion zachoval klid a trpělivě, dnes již po několikáté vysvětlil: "Zavítala jsi na území vznikající smečky. Jmenuji se Falion, jsem zdejší něco-jako-alfa," ušklíbl se. Než stihl dodat cokoliv dalšího, na scéně se objevila Matali se Severkou.
Falion se pousmál. "Ahoj, Matali. Severko." Zcela podvědomě sjel nově příchozí hnědou vlčici pohledem, aby zkontroloval, jestli ji někde nehyzdí nepěkná rána. Falion měl Matali opravdu rád, již dávno ji začal považovat za jemu blízkou osobu. Snad by ji nazval kamarádkou. "Ano, chtěl jsem," přitakal směrem k Severce, jenž nadšeně hovořila o smečce. "Přicházíte zavčasu, právě stojíte na místě, kde byli přijati první členové," usmál se a pohlédl na Haruhi.
"Myslím, že teď už nemůžeš odmítnout pohoštění, co, Lennie?" mrkl směrem ke jmenované. "Tady naše samozvaná lovkyně totiž skolila srnu," vysvětlil všem okolo, aby byli v obraze. Vůbec nezněl rýpavě nebo posměšně. "Pojďme, ať tu zbytečně nemrzneme," pobídl hlouček vlků, načež vykročil. Cítil se nesvůj, leč to bravurně skrýval. Zařadil se po boku Matali a Severky. "Takže to byl tvůj nápad, hm?" pousmál se na svou kamarádku, které z celé party věřil snad nejvíce. Bohužel pro něho, Matali prozatím neměla zájem upínat se ke smečce, což však Falion naprosto chápal.
Cestou ještě zkontroloval pohledem tajemnou Nori a jemně se na ni pousmál, aby jí ukázal, že se nemusí ničeho bát.

//Ve smečka Pokecu jsem si dovolila nahodit pořadí, ať se v tom neztrácíme. :D

//L 15

Falion se krátce ohlédl a přemítal, kampak asi zmizela cizinka. Možná se ihned sebrala a odešla, možná zůstala tam, kde ji našel. A možná se vydala po jeho stopách. Na tuto otázku odpoví až sám čas.
Nyní se plně věnoval páru. Pochopil, poznal je. Jak jen mohl zapomenout? Pokynul směrem k Sayapovi. Rudohnědý mluvil klidně, srozumitelně. Falionovi byl jeho přístup sympatický. Na druhou stranu Haruhi předvedla naprostý opak. "Ano, Lauru znám," potvrdil. Byla to jen náhoda, nebo se Haruhi Lauře natolik podobala? Falionovi přišly obě podobné jako vejce vejci, když zhodnotil jejich energičnost. Najednou před ním nestála léty zocelená dáma, nýbrž rozjančené vlče. Musel se nad tím vnitřně podivit.
"Rozumím," povolil obvykle vážnou tvář a dokonce se lehce pousmál. "Je-li to vaše přání," pokývl hlavou, "rád vás přijmu." Modrooký nebyl hloupý. Uměl si představit důvod, proč ti dva hledali smečku. Avšak odmítal se odevzdat do spárů ješitnosti a lhostejnosti. Jednou i on bude starý, zdánlivě nepotřebný. Takovým je třeba pomáhat. Dokud budou vstřícní a přiměřeně nápomocní, s klidným srdcem jim nabízel domov.
"Falion, těší mne," stručně se představil. "Vítejte v Ragarské smečce," znovu pozvedl zjizvený koutek tlamy. "Bezpochyby víte, že zdejší terén dokáže být zrádný, dávejte na sebe pozor. Doporučuji se držet vyšlapaných stezek." Sám si kdysi na vlastní kůži zažil velice nepříjemný pád z výšky. Nikomu to nepřál. "Úkryt - Stříbřitý převis - se nachází asi v polovině nejvyšší hory. Pro nezasvěceného je takřka nepostřehnutelný. Až budete chtít, zavedu vás tam." Mluvil věčně, přívětivě. "Samozřejmě je možné na nějaký čas území opustit, v tom vám bránit nebudu. Nicméně rád bych byl informován, abych věděl, jak dlouho plánujete být na cestách." To přeci dávalo smysl, ne? "A poslední věc, kterou mám na srdci: kdyby se vám chtělo, můžete dle libosti značkovat území," pousmál se. Je třeba co nejdříve dát okolí najevo, že tyto hory někdo obývá. "Máte-li nějaké otázky, sem s nimi," zhoupl ocasem.