Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//A rovnou připsáno.

// :D Chci to mít z krku co nejdřív, než se to pořádně nakupí. Člověk by řekl, že za přesčasy dostane aspoň kus suchého rohlíku... A ono nic :c :D

odebrání 1 hvězdičky vlastnosti - síla
125 oblázků
100 květin
50 drahokamů
20 křišťálů
2 hvězdičky k darování - 1 pro Theriona a 1 pro Starlinga

//Oběma připsáno.

Poprosím o odebrání hvězdiček z magie vody - 3; a z magie příkazu - 4. Plus mám 1 lístek za příspěvky.

Všech 8 lístků prosím do kola štěstí.

//b.l. 5/5

VVJ <<<

Vlk se pousmál, nešlo to zamaskovat. Pocítil silný horský poryv větru, který po něj představoval pohlazení na těle. Zahodil za hlavu pochmurné, silně negativní myšlenky i představy. Byl zase zpátky doma. Věděl, že toto místo se mu v srdci zarylo do veliké hloubky. Tolik mu připomínalo staré dávné časy... Ty časy, kdy byl svět ještě hezké, bezstarostné místo.
"Ach, konečně zpět v horách," povzdechl si možná až příliš zamilovaně. "Jupí, zpět ve studených, zasněžených, vysokých horách," ušklíbl se Consiliario. Falion na něj nereagoval - pochopil, jak tuto uštěpačnou odpověď myslel. A neřešil to.
Hnědý vlk přistál a nechal svá křídla zmizet. Nadechl se a oklepal si kožich. Je načase zvýraznit hranice. Nedělal to už pěkně dlouho. Povinnosti jsou však povinnosti. Močák měl stejně docela plný... A tak se vydal na "dobrodružnou" cestu podél hranic jeho území. Území smečky, kterou si vzal pod ochranná křídla. Stále tomu nevěřím. Jak se to mohlo stát?

//b.l. 4/5

Vyhlídka <<<

Falion letěl pohodovým tempem, které se snažil udržet konstantní. Sice nijak extrémně nepospíchal, ale ani se zas tolik neflákal. Jeho letky si již přivykly na dlouhé vzdušné výlety, tudíž nehrozilo, že by se brzy znavily. Navíc byly odpočinuté. Liboval si v tom krásném výhledu. Věděl však, že se blížil konec. Konec jeho oblíbeného ročního období.
Povzdychl si. "Consiliario?" oslovil sojku. Ještě nebyl jistý, jak vlastně formulovat otázku, jenž se mu tvořila v mysli. "Copáák?" zaskřehotal Zloděj. "Víš, co by mne zajímalo?" Pták neodpovídal. Samozřejmě nevěděl, Falionvi do hlavy neviděl. "Přemýšlel jsi někdy nad tím, jak skončíš?" Pták opět neodpovídal. "Já jo. Asi to není úplně pozitivní myšlenka, ale uvažoval jsem nad tím... Víš-" Sojka zase zaskřehotala. Přerušila tak Falionova slova. "Nech toho, Falione. Nemá smysl nad takovými věcmi uvažovat." Najednou zněl hrozně moudře. To se Zlodějovi nepodobalo. Ale Falion to nechal bez komentáře. Jen pokývl. Consiliario měl pravdu.

>>>Ragar (přes Z.G. a Jedlák)

//b.l. 3/5

Středozemka (přes Midiam) <<<

Stejně jako minule, ani nyní se Falion na Vyhlídce nezdržel dlouho. Kousek před ní, tam, kde se ještě vinula studená Midiam, se rozhodl zhmotnit si křídla a zase je pěkně provětrat. Při tahání mršiny do úkrytu a následném spěšném - a zbytečném, jen tak mimochodem - letu směrem k Osamělému stromu se hnal a přepínal. Křídla sice vytrénovaná měl, jen co je pravda, ale i ty jeho pěkně nasvalené letky nemohly sloužit bez přestávky donekonečna.
Nyní společně s (opět) převtěleným Consiliariem, který nabral podobu sojky, společně letěli nad Gallireou. Nepospíchali, spíše se nechali odnášet horními větry. Plachtili, kochali se tím výhledem. A mlčeli.

>>> VVJ (přes V. Galtavar)

//b.l. 2/5

Ronhern <<<

"...a proto si myslím - ne, já to vím! -, že ptáci se maj nejlíp!" zakončil veverčák jeho rozohněný monolog. "Dobrá, dobrá. Stačí, další přednášku nesnesu. Ne bez újmy," zaduněl Falion, protáčejíce očima, neboť už mu pomalu hlava praskala ze Zlodějových chytrých žvástů. "Aby ses nepotento!" odfrkla si veveruška. Ten by mlel pantem donekonečna, napadlo vlka. Byl si tím jistý jako ničím jiným. Možná je to jeho speciální schopnost... Možná, až mi jednou opravdu bude hrozit smrt, sebere Consiliario všechny svoje síly a protivníka - ohrožujícího mou maličkost, prostě ukecá k smrti, vnitřně se ušklíbl. Jo, tahle představa nebyla zas tak nereálná, jak by jeden zprvu řekl.
"Hehe," uchechtl se Zloděj. Falion neměl nejmenší zájem ptát se ho, co mu přišlo tolik humorné. "Heheheee," tlemil se veverčák od ucha k uchu. Očividně chtěl, aby se ho vlk zeptal, co ho tolik pobavilo. Chtěl to tak moc, že po chvíli přestal být nenápadný. Upustil od naznačování a přešel k přímým slovům. "Copak tě nezajímá, co mě rozesmálo?" vyzvídal. "Hmm, dej mi chvíli na rozmyšlenou. Ne." Falion už v tuto chvíli ale věděl, že se tomu tak nebo tak nevyhne. "Tak já ti to řeknu," nedbal jeho uštěpačné odpovědi veverčák. "Víš, zkusil jsem si představit, co asi najdeš, když se vrátíš do hor. Zůstal tam vůbec někdo? Co když se všichni spakovali a opustili tě? Opustili tvou smečku?" Falionovi se stále to slovo nelíbilo. Nešlo mu přes jazyk. "Pak bych se měl velmi dobře. Nechal bych si hory pro sebe. Sám bych je prozkoumával, poznával jejich krásy a úskalí... Našel bych nejvyšší vrchol. A pak, pak bych tě z něho shodil," usmál se modrooký. "No dovol?!" začertil se Consiliario. "Jsem uražen!" Ach, jaká to novinka.

>>> přes Midiam na Vyhlídku

//bonusový lístek 1/5

Osamělý strom <<<

"Tak co," nadhodil vlk směrem k veverčákovi, který se mu zase ošíval na hřbetě. "Užil sis to?" Malý hlodavec se uchechtl a zatahal Faliona za jeho huňatou hřívu. "Náhodou to bylo fajn," pověděl velmi důležitě, kriticky, jako by byl snad nějaký znalec podobných situací. Nemůžu se divit. On přeci vždycky toužil po dobrodružství. Dostal ho, snad teď bude chvíli držet pysk. "Tedy až na tu podivnou mlhu. Jó, to si ten strom mohl odpustit! Vlastně to od něj bylo děsně podlý, nemyslíš?" ublíženě popotahoval tím jeho malým čumáčkem. "Ale strom byl pěkný, no ne? Přeci jen se k něčemu tak krásnému vlci nemůžou dostat bez námahy," opáčil jsem mu. Veverčák chvíli veledůležitě mlčel, jako by zvažoval oprávněnost mého namítnutí. "Hmmm," vypadlo z něj nakonec. "Jo, asi máš pravdu." Falion se tajemně pousmál. "Nejsi nemocný? Nebolí tě někde něco? Obzvlášť kebule - mám dojem, že jsi se do ní praštil," řekl zcela vážně, bez náznaku posměšku v hlase. Nemusel, Consiliario přesně věděl, na co Falion narážel. "Nesejři mě! Příště se na to můžu vykašlat a začít s tebou další zbytečnou hádku. To nechceš," zasyčel uraženě. "To nechci," ušklíbl se vlk. Nyní v jeho výrazu sem tam přeskočila jiskra pobavení.

>>> Středozemka (přes Ohnivé jezero)

//OBJEDNÁVKA:

Od 19.1. do dnešního dne jsem psaním příspěvků nasbírala 17 bodů.

Za 300 oblázků si kupuji 20 bodů. Celkem tedy mám k dispozici 37 bodů. Za všechny tyto body kupuji 185 ametystů.

//L25

Ohnivé jezero <<<

Falion zase přistál. Rád cítil pevnou zem pod nohama. Křídla ho již bolela a i ten fiškus Consiliario poslední dobou začínal remcat, že ho již let nebaví. Jako by ti snad ubývaly síly, chytráku, pomyslel si vlk, jenž byl stoprocentním hostitelem tohoto podivného stvoření. Raději to ale nevyřkl nahlas. Obával se, že to rozpoutá další smršť slov, nadávek a výčitek. Znal Zloděje; věděl, jak se umí rozohnit.
"Tak jsme tady," zkonstatoval havran, který se beze spěchu proměnil na něco menšího, chlupatého, zrzavého. Falion pohlédl na veverušku, jenž mu skočila na hřbet. "Jsi připraven?" Sám nevěděl, jak to bude snášet tentokrát. Původně neměl v úmyslu znovu navštěvovat strom. Chtěl se jen porozhlédnout po okolí. "Připravenější být nemůžu!"
Vlk zavětřil. K jeho překvapení se zde motalo poměrně dost vlků. Čím to mohlo být? Proč je to všechny táhlo právě sem? Proč on sám Osamělý strom opět navštívil? Bylo to zvláštní. Ale přiznejme si - jaká byla pravděpodobnost, že zažijete v Galliree cosi podivného? Nu, velmi vysoká.
"To se tu budeme jen tak poflakovat? Já myslel, že chceš přes mlhu dojít ke stromu!" namítal Consiliario. "Však ano. Dočkej času jako husa..." Nenechal ho to doříci. "Dobrá, dobrá, už mlčím. Hlavně na mě nevytahuj přísloví!" úpěl veverčák.
Pomalu vkročil do mlhy. Oba mlčeli. Měli se na pozoru. Falion netušil, co přesně zažije Zloděj. Možná uslyší to samé, co vlk. Možná ale jeho uši počastují dočista jiné zvuky.
Falion už to cítil. Napětí, tíživé ovzduší, strach. Anitë tu nenašel, usoudil tedy, že se v pořádku odebrala někam jinam. Suše polkl a rozhlédl se. Moc toho neviděl, ale tušil, co ho čekalo. Ucítil, jak sebou Consiliario zavrtěl. Že by už něco slyšel? Falion se soustředil.
Uslyšel své jméno. Je to tu. Měl bych zrychlit. Někdo plakal. Naříkal, fňukal. "Proč?" otázala se osoba. Vlk ihned poznal ten hlas. Nezastavoval, spěchal kupředu. Nareia. Hlas plakal čím dál hlasitěji. Ptal se, kam Falion odešel. Proč jej opustil. Proč ji nechal umřít. Proč ji nemiloval. Falion klopil uši a hrnul se dál. Věděl, že se nad slovy té magie nesmí zamýšlet. Nesmí jí věřit. Jen si hrála s jeho city. Ale i tak to šíleně moc bolelo. On ji přeci opravdu miloval. Svěřil jí svou důvěru. A Nareia ho opustila. Zmizela mimo Gallireu, kde též zemřela. Je to minulost, opakoval si v hlavě. Nechal jsem to za sebou, nic mě nezviklá!
Nadechl se - hluboce, dlouze, osvobodivě. Strom. Byl jako maják, jenž ho zachránil před ztroskotáním. Vlk se pousmál. "Jsme tu." Veverčák se neozýval. "Je vše v pořádku?" Zvířátko seskočilo z Falionova hřbetu. "Tohle... Byla síla," špitl. Falion se ho neptal, co cítil, viděl, nebo slyšel. Nechtěl to vědět.
Oba se přesunuli ke stromu. A rozjímali nad ním. Diskutovali, argumentovali. Ne hlasitě ani horlivě. Ba naopak se bavili poměrně civilizovaně. Falionovi se tato kratochvíle velmi líbila. Stejně jako minule něco přihodil kořenům a strom mu něco daroval.
Museli se přemlouvat opravdu velmi dlouho, aby znovu vkročili do negativní mlhy.

>>> Ronherský potok

//L24

Midiam <<<

Falion byl spokojený. Letěl nad Gallireou, po boku mu švitořil Zloděj v podobě havrana - vrána ho snad již omrzela -, vlkův žaludek byl plný a síly mu prozatím též příliš nedocházely. Jediná věc, která ho opět mírně tížila na svědomí, byla již zmiňovaná Anitë. Prostě tam doletím a ujistím se. Hele, Ohnivé jezero! Už jsem skoro tam.
"Nemůžu tomu uvěřííít!" křikl Consiliario. "Hm?" odvětil mu Falion.Zjevně doteď zase jeho sáhodlouhý monolog nevnímal, tudíž nebyl v obraze. "Řřřííííkám, že tomu nemůůůžu uvěříít. Že máš smečkůůů." Falion si povzdechl. "Ach tak. Nejsi sám, i mne to udivuje." Havran popoletěl kupředu. "Jaaak se ti tooo povedlooo? Kterrrý tupeeec by k tobě šeeel dobrovolněěě?" rýpal. "Netuším," opáčil Falion, ignorujíce Zlodějův až posměšný tón. "Až se vrátíme, můžeš se sám zeptat."

>>> Osamělý strom

//L23

Vyhlídka <<<

Falion poslušně mlčel, zatímco Consiliario krákoral, skřehotal, chechtal se a stěžoval si. Tomu huba - zobák jede snad až do nekonečna, pomyslel si trpce. Vlk už si ale za tu dobu, co mu Zloděj dělal společnost, vlastně zvykl. Sice mu to dodnes sem tam lezlo na nervy, ale musel uznat, že se alespoň s tak akčním společníkem necítil moc osaměle.
"Hele, Consi," přerušil vránin divoký monolog. "Chuááá?" hodila po vlkovi zvědavý pohled, který se ptal, co měl modrooký na srdci. Zloděj snad doufal, že se jeho společník chtěl vyjádřit k problematice útočných veverek v Cedrovém háji, na které si právě stěžoval. Falion ho ale zklamal. Zase. "Nějak mi vytrávilo," vysvětlil mu hnědák. "Sletím níž a zkusím něco čapnout ve vodě," oznámil vráně. Ta jen zase zachrčela, jak to vrány uměly. Kdoví, jesti to byl nebo nebyl souhlas. Falion se však dál neptal.
Složil křídla, sklopil uši a střemhlav se začal řítit směrem k zemi. Musel přivírat víčka, ale itak mu očka začala slzet. Soustředil se na výjev, jenž se pod ním rozprostíral - řeka Midiam. Zadržel dech, cukl ocasem a BUM! Roztáhl letky, zabrzdil svůj pád. Rozevřel tlamu a chňapl cosi slizkého do tlamy. Namočil si dobrou polovinu těla - hlavu, přední nohy, hruď. Máchl křídly a přenesl se na břeh. Ryba se stále cukala, Falion musel pořádně zabrat, aby mu kořist z čelistí nevyklouzla.
Položil mrskající se rybu na zem, aby ji vzápětí zase chňapl. Tentokrát však za hlavu. Cosi zakřupalo, ryba sebou ještě párkrát škubla. A byl konec. Falion hltavě sežral v podstatě celou mrtvolu.
Mlsně se oblízl, koukl na podezřele mlčící vránu a zavelel: "Leťme dál."

>>> Ohnivé jezero (přes Středozemku)

//L23

Východní Galtavar <<<

"Wheeeee!" zakrákala vrána, jenž se magicky a velmi pompézně zjevila po boku modrookého vlka. "Kaaaam letíííímeeee?" skřehotal Zloděj. Vlk zahučel, zpomalil a odvětil: "K Osamělému stromu." Nic více nedodával. "Ouáááchk, kdeee to jeee? Snaaad u té mllhyy? Prrroč tááám?! Mně se tááám minulééé nelííííbilooo!" Falion se ušklíbl. "Nebyls u stromu. Vzal jsi do zaječích už u té mlhy." Vrána skoro jako by si chtěla odplivnout. "Špat... Špatnááá energieee! Nelíííbila se miii." Falion téměř neznatelně přikývl. "Je mi to jasné. Ale po překonání se ti tam bude líbit. Vážně." Vrána zaskřehotla a Falion učinil ostrou zatáčku. Doletěli k Vyhlídce. Vlk neměl v úmyslu letět k vrcholu. Zvolil tedy vzdušnou cestu podél boku obřího kopce.

>>> Midiam