Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Oběma připsáno.

//A na Lothielovu kresbičku se zapomnělo. :c :D
Edit: super Odměny, prosím, náhodně. :)

Pozoroval ji. Co vše se od jejich minulého setkání změnilo? To se měl brzy dozvědět. Stáhla uši, švihla ocasem. Falion zůstával suverénně klidným. Na rozdíl od výpravy za Starlingem zvolil pěší způsob cestování. Naštěstí nemusel za Riveneth moc daleko.
Pozdravila nazpět a její mrštný jazyk ihned odvětil na položenou otázku. Nezdráhala se být sprostá, nepřímo vlastně Faliona urazila. Vlk už byl příliš starý a větrem ošlehaný na to, aby si to vzal osobně. "Nevím," prohodil, "ale prý si zabral jen pár hor, ostatní na severu nechal všem tulákům," pousmál se. Neměl důvod se cítit provinile. Smečky vznikaly a zanikaly, byl to nekonečný koloběh. On jen narušil jeho obvyklou rovnováhu a založil společenství sám a v horách. Přesto si ho vlci našli. A chtěli tu žít. Samotného ho to nemálo překvapilo. Původně plánoval prostě jen žít v pohoří, sem tam sejít do údolí a sem tam říct, že tu vzniká smečka. Tento plán padl, jakmile se podezřele rychle o členství přihlásilo pár vlků...
"Jak se to vezme," opáčil na její slova ohledně plnění smečkových míst. "Nevím, co ty blázny vede k tužbě žít v nehostinném prostředí..." a se mnou coby alfou, dokončil si v mysli. "A co ty?" otázal se nejen ze slušnosti. "Zdá se, že se role tuláka nehodláš vzdát," pousmál se.

//Připsáno. Díky za hvězdičku. ^^

//Připsáno vše kromě 7* magie - převod možný není (lze pouze, pokud je výhra z kola Odvážných nebo pokud charakter již má maximum hvězd, ať už v magii nebo vlastnostech). Zkonzultuji to s Noxem, osobně bych je nechala Therimu.

Edit 14.3. - hvězdičky připsány Therionovi

Aww, Therionek si to zaslouží. Je to přeci můj nejmilejší bráška.

Starling vypadal překvapeně, když Falion své předešlé rozhodnutí utvrdil. "V pořádku, nic se neděje," zavrtěl hlavou a pousmál se. "Jsem rád, že jsi se o tom na rovinu zmínil." Bylo to od něj férové jednání. Falion netušil, kde k takovému zranění přišel. Mohl to mít od mala, mohl si to způsobit nemilou náhodou, mohl se o to přičinit velkou měrou. Kdoví. Falionovi prozatím přišlo neslušné a netaktní vyzvídat. Starling sice nevypadal, že by ho to momentálně nějak extra trápilo, ale přeci jen se jednalo o ošemetné téma.
Falion přikývl, když Starling poděkoval za vysvětlení, jenž mu hnědák dopřál ohledně otázky hor. "Je to pro mě docela cizí, dlouhá léta jsem žil jako tulák," zkonstatoval a skoro až pokrčil rameny. "Do vlků nevidím, ale věřím v jejich vnitřní hlas a svědomí. Když budou féroví oni vůči mně, oplatím jim to," usmál se. "To mi povídej," přitakal a široce se rozhlédl. "Abych pravdu řekl, nepotkal jsem zde moc vlků, kteří by vysloveně toužili po životě v horách," zamyslel se nahlas. "Většina upřednostňuje pohodlnější život v lesích, což je asi přirozené," zhodnotil situaci.
Starling Falionovu nabídku slušně odmítl. Vlk přikývl, rozuměl jeho rozhodnutí. A nechtěl ho omezovat. Krom toho cítil cizí pach. Respektive pach, který znal, ale prozatím si ho nespojoval s Ragarem. Falion zamyšleně odkýval Stalingovu poznámku o tom, že se zde objevil někdo nový. "Prozatím členem není... Ale dalo by se říci, že tato osoba se u mě nachomýtla při rozhodování se, zda smečku založit či nikoli." Falion se krátce protáhl. "Půjdeš za ní se mnou? Nebo se raději oddáš krásám hor?" Ať už tak nebo onak, Falion se pomalinku vydal za vetřelcem.

"Zdravím, Riveneth," houkl vlk, zatímco se pomalým krokem přibližoval k dlouhoocasé. Dumal nad tím, jak po oslovení pokračovat. Co přesně jí měl říci? "Tak jsem tu smečku založil" nebo "mělas pravdu, smečka byl dobrý nápad"? "Přišla jsi sem rozjímat?" Bezpochyby věděla, že Ragar už není volně průchodné území.

Mlčky pokývl, slova díků zněla od Starlinga opravdu upřímně. Jeho pohled jako by rázem ožil. Že by Falionovi pomalu začínal ukazovat jeho pravou tvář? Kdoví. Hnědák jen věděl - naučil se to už velmi dávno -, že by neměl dělat ukvapené závěry a vkládat přílišné naděje do neznámých osob.
Falion mírně naklonil hlavu. Vlk nyní zvolil nepříliš radostný tón. Co teď asi přijde? "Jsem špeh od vedle vznikající smečky"? "Rozmyslel jsem si to, hory vlastně nejsou tak fajn, jak jsem si myslel"? Pozorně poslouchal. Handicap, zopakoval si v mysli a našpicloval uši. Ze Starlinga vylezlo prohlášení o tom, že je na jedno oko částečně slepý, ale že prý může fungovat jako kterýkoli jiný člen smečky. Nechal si to schválně až poté, co jsem ho přijal? To neznělo moc férově. Na druhou stranu mohl o tom pomlčet ještě déle nebo to definitivně ututlat. Falion se dlouze nadechl, než něco vůbec vypustil z tlamy. "Beru to na vědomí." Pochyboval o tom, že Starling vidí jako všichni ostatní. To prostě nebylo fyzicky možné. S jedním okem měl vlk dozajista zkreslenou perspektivu. Na druhou stranu možná to měl od mala, možná si na to skvěle zvykl a dokáže to bravurně vykompenzovat tak, že by si toho kdekdo nevšiml. "Žije tu jeden postarší pár. Vlastně byli první, koho jsem se zavázal chránit... Díky za upřímnost, přijetí stále platí," usmál se.
Falion si postupně v duchu přeříkal jména všech, kdož žádali být součástí Ragaru. "S tebou a se mnou je nás tu sedm. Plus se někde na území smečky toulají i dva nemladí pardálové," uchechtl se, "kteří snad ani neví, že jsem tu smečku založil. Nicméně mají mou protekci... To jsou ty staré známosti," pověděl odlehčeně.
Druhá otázka ho zaskočila. Čekal něco víc obecného. "Proč hory? To je jednoduché. Gallireou jsem se toulal... hm, asi pět zim? Nevím přesně. Procestoval jsem ji skrz naskrz. A pak jsem se rozhodl dožít v horách... Sám, opuštěn, v klidu a obklopen územím, které je mému srdci nejdražší. Na myšlenku mít smečku mě zcela náhodou přivedl někdo úplně jiný." A nevím, jestli to byl dobrý nápad, dokončil pomyslně své vyprávění. Koukl na Starlinga výrazem: taková odpověď stačí?
"Mimochodem úkryt máme v půli cesty na nejvyšší horu. Je velmi dobře zamaskovaný, sám ho asi neodhalíš. Kdybys chtěl, mužeme k němu později zajít... Nebo zkus zaúkolovat někoho jiného," usmál se.

//mobilní post, pardon za případné zkomoleniny

Zdravím všechny vlky ragarské!

Tak nějak jsem se (konečně) dokopala k úvodnímu příspěvku na Nástěnce. Doufám, že se vám v horách bude líbit a smečka splní všechna vaše očekávání a požadavky. Hned na úvod bych chtěla zmínit, že budete-li mít jakékoliv otázky, nápady ale i stížnosti, sem s nimi! Společně se poradíme, problémy vyřešíme, nápady zrealizujeme. :)

Tento den jsem si vybrala mimo jiné i proto, že jsem dokončila nejzákladnější kostru smečkového webu. Odkaz na něj prozatím jen ZDE, až budu mít čas, nahodím ho i přímo na stránku území.

Dnešním dnem se též jeden nejmenovaný Starling zavázal býti naším spolusmečkovníkem. Vítej v horách! ^^ (Mimochodem všimli jste si, že drtivá většina nás má šedý / černý kožich? Skvělá kamufláž! Já se Sayapem bychom na tom asi měli tak nějak zapracovat. :D) Mimo jiné mám ale i špatnou zprávu. Prozatím bez blíže určeného data nás plánuje opustit Lennie, kterou tudíž ode dneška nenaleznete ve smečkové hierarchii. Nechť se ti daří i mimo Gallireu...

NEAKTIVITA: mrkněte na web do Pravidel. Rozhodla jsem se omezit dobu, kdy můžete být neaktivní, abych předešla zadrhávající se a tudíž upadávající smečce.

A poslední pomyslnou odrážku bych chtěla věnovat smečkové magii. Věc se má tak, že ať jsem si nad tím lámala hlavu sebevíc, nedošla jsem ke zdárnému závěru. Nabízím tedy možnost netradiční soutěže v podobě vymýšlení smečkové magie! Mrkněte na ostatní smečkové magie a zkuste se inspirovat. Samozřejmě můžete se zúčastnit s tím, že mi pošlete jen několikařádkový textík, v jehož obsahu se dočtu o metání blesků zpod tlapek... Ale ruku na srdce: mnohem raději bych ve vašich sz našla něco opravdu použitelného, co bychom si reálně mohli přivlastnit jako naši skvělou unikátní smečkovou magii. <3 Za takový počin dostanete první místo a zmiňované zveřejnění. Nicméně už za samotnou účast slibuji nějaké ty serepetičky do inventáře... Čas máte přesně měsíc, tedy do 10.4.2019, 23:59. Sz pište s názvem "smečková magie".

No a to je tak nějak prozatím vše. Díky za přečtení, za zvážení případné účasti v soutěži.

Mějte krásný den!

Falouš

"Tak to jsme dva," Falion se konečně pousmál tak, že by si toho mohl všimnout i nějaký nezávislý, o něco dál stojící pozorovatel. Líbila se mu Starlingova slova. Vysoko nad světem... zopakoval si úryvek věty a vnitřně sám sebe ujistil, že to je přesně to, co chce. Věnovat svou duši horám a životu v nich.
Přišla druhá část přijímacího ceremoniálu. Byla ještě horší než ta první. Falion se to však - jak bylo jeho zvykem - nesnažil dramatizovat. Položil prostou otázku a očekával prostou odpověď. Průběžně jen přikyvoval a nechával Starlinga říci vše, co měl na srdci a na jazyku. Nerad by mu do toho skákal. "Dobrá, děkuji za tak rozsáhlou odpověď. Je pěkné, že o sobě nemluvíš jen v samých superlativech," tiše se zasmál. "Určitě po tobě nebudu vyžadovat slepou poslušnost. Jsem zastáncem rozumné domluvy a asertivity. Nerad bych v tobě budil dojem, že jsem nedotknutelná alfa. Nejsem. Vím, že můžu dělat chyby. Je pro mne proto důležitá odezva všech členů, které si beru pod ochranná křídla. Proto tě tedy vítám v Ragarské smečce a žádám tě o upřímnost. Vím, že důvěra se nedá budovat na povel. Sám s tím mám docela problém," přiznal. "Dejme tomu tedy čas," navrhl a opět věnoval Starlingovi přívětivé pozvednutí koutku tlamy. "Máš-li nějaké otázky, rád ti je zodpovím."

Starling se pousmál. Kdoví, co se mu honilo hlavou. Třeba mu jen přišlo něco vtipné. Třeba to udělal zcela automaticky, neboť se to jevilo jako nejsnazší odpověď na Falionův úsměv. A třeba měl v záměru něco úplně jiného.
Falion znovu přikývl: "Dobrá, věřím ti to." Lhal. Nevěřil mu stoprocentně. Natolik přeci jen nevěřil ani sám sobě. Ale stále sázel na ten fakt, že kdyby se jednalo o nějakého rádoby vtipálka, jenž se skrývá za maskou rozumného chování, vybere si jinou smečku. S horami nebylo radno si zahrávat. Tady stačilo jedno špatné rozhodnutí a vlkův život mohl skončit ve zlomku sekundy.
"Je dobře, že víš, do čeho jdeš," řekl mírně, přívětivě. "Neber to ode mne zle, vždycky se snažím potencionální nováčky varovat... Život v horách by se neměl idealizovat. Nicméně mám další otázku: je tu i nějaký jiný důvod, proč bych tě měl přijmout?" Falion tento proces neměl rád. Cítil se nepřirozeně. Nesnášel, když musel takto vyzvídat. A přes to všechno, co by mu cizinec o sobě mohl nakukat, stejně nevěděl, jestli nekupuje zajíce v pytli. Jeho etický kodex mu bránil použít magii myšlenek. Zřekl se prostopášného bloumání v cizí hlavě. Nenáviděl, když mu v minulosti ostatní dělali totéž.

Falion se choval klidně, suverénně. Pozorně si vlka prohlížel a snažil se ho pro začátek někam zaškatulkovat. První dojem byl více méně neutrální. Nicméně hnědák si připsal pár malých bezvýznamných plusek: například to, že vlk po přejití hranic zavyl. A to, že se choval vyrovnaně, uvědoměle.
Falion zůstal stát, aby mu naznačil, že je v pozoru. Nicméně ocas mírně poklesl, zůstal téměř rovně s úrovní zad. Nijak významně se neprsil ani nenatahoval, aby vypadal velce a důstojně. To nepotřeboval. Namísto toho vlka napodobil a přikývl. Cizinec mu totiž prozradil, že sem prvně zabloudil vlastně nahodile. Dodal však, že by se rád ucházel o místo ve smečce.
Falion se pousmál, aby mu ukázal, že není ten typ vlka, co vše řeší fyzicky - ať už prvotní zastrašovaní, nebo rovnou konflikty. "Ach tak," dlouze se nadechl. "V tom případě bych se rád též představil: mé jméno je Falion a jsem zdejší alfa. V naší smečce není moc vlků, Ragarské hory jsme osídlili teprve nedávno. Jsi si jistý, že zvládneš zdejší nehostinné prostředí?" Falion pochyboval, že by se Starling chtěl přidat jen z rozmaru. Život v horách nebyl vůbec lehký, vlk musel být velmi pozorný, vnímavý a hlavně sebekritický, aby nepřecenil své síly.

//Přidáno vše KROMĚ 2* DO MAGIE. Pozn: zkontrolovat a připsat nejdříve 25.3.

//Připsáno.

//No ono když občas ani nedostaneme to, co jsme kdysi vyhráli (viz akce 2016 a animace od Noxe :P), tak ten rohlík zní lákavě.
Za pěknou aktivitu a zájem o Ragar

Falion poctivě zvedal nohu za nohou, zastavoval u stromů občas strategicky, občas zcela nahodile. Označkoval je a zase pokračoval v plnění svých aktuálně poněkud monotonních povinností. Nevadilo mu to, rád se procházel po území hor, kochal se pohledem, nechal do sebe bušit rozpustilé poryvy větru, užíval si zase chvíle samoty. Neustále uvažoval nad tím, co provedl se svým životem. Váhal, přemítal, skoro až filosofoval.
Zvedl hlavu a zastříhal ušima. Vytí. Nezní jako od někoho, koho znám. Nadechl se, zhmotnil si křídla a bez otálení vyrazil. Nemusel letět daleko, ani nepřekonával horská sedla a vrcholy. Vetřelec poctivě zastavil dole, v nížinách. Zajímalo by mě, jestli u něho bude někdo dřív než já... Hm, to asi ne. Reálnější je spíš varianta, že se dostaví někdo až po mně. A nebo se na to vykašlou úplně. Poslední varianta nebyla úplně fajn, ale Falion byl přeci jen realista. Věděl, že s takovou rekcí musí počítat.
Pomocí vrozené magie zmírnil vítr, jenž se proháněl údolím a analyzoval, odkud pocházel odér narušitele. Po chvíli začal klesat, načež přistál asi padesát metrů od vlka a křídla nechal zmizet. Nadechl se a vykročil.
"Zdravím tě, poutníku," pomalu vyslovil s klidem ve tváři. Zastavil v uctivé vzdálenosti alespoň pěti metrů od šedivce. "Nacházíš se na území smečky," zkonstatoval prostě, bez zbytečných přemrštěných emocí. "Smím znát důvod?" Možná jen zabloudil. Nebo že by... Že by se chtěl přidat?