Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Schváleno, připsáno.

//Schváleno, vyřízeno.

//Doufám, že šla matura podle tvých plánů, Starlingu. :)

Usmál se. Matali vypadala mnohem více uvolněně, což ho těšilo. Možná to Severku ani nenapadlo, ale kdyby bývala tolik netlačila na pilu, snad by se Matali i Falion cítili mnohem přirozeněji a nevznikla by mezi nimi situace plná nejistoty. "To bych bral," přiznal, mírně překvapen, jak se Tal najednou odvázala a ukázala svou veselou tvář.
Zatímco přišel na scénu i Sayap s Haruhi, Falionova kamarádka se dala do řeči se Starlingem. Nijak mu to nevadilo, šedého vlčka považoval za rozumného a klidného. Ti by si mohli spolu pěkně rozumět, napadlo ho.
"Ahoj, Sayape, Haruhi," pokývl oběma nově příchozím. Sayap pozdravil, Haruhi ne. Chm, někdo tady káže vodu a pije víno, ne? Zavzpomínal na tu nepříjemnou situaci, která vznikla na základě Haruhiny nespokojenosti se Severčinou neslušností, kdy tmavá vlčice s bílou hvězdou na čele ani nepozdravila. Kdyby byl Falin trochu peprnější povahy, ihned by to Haruhi vyčetl a předhodil před čumák. On však neměl náturu a vlastně ani náladu na podobné výlevy. "Ach tak," pokývl, neboť se rudooký rozhodl uvést na pravou míru, proč se společně s jeho partnerkou na smečkovém území neukázali tak dlouho. "Máte teď v plánu pobýt delší dobu v Ragaru?" přeptal se. "Totiž na rozdíl od vás se nám nevrátila Nori ani Lennie, již je proto nadále nepovažuji za členy smečky," vysvětlil jim. "A tadyhle Starling naopak přibyl," čumákem ukázal na šedivce. "Zrovna mu jdu ukázat úkryt. Půjdete s námi?" Haruhi mlčela, což bylo přinejmenším podezřelé. Možná se předtím se Sayapem nějak chytla. Nebo byla unavená. Nebo naštvaná. Čert to vem, prostě ze sebe nevypustila ani hlásku, tudíž Falion hovořil spíše směrem k Sayapovi.
Zastříhal ušima, horami se totiž ozývalo táhlé vytí. "To je Riveneth," prohlásil tak nějak do placu. "Naše skoro-členka," pousmál se. Byl rád, že se vlčice ohlásila. Zatím se k Falionovi totiž její pach nedonesl, tudíž nemohl tušit, že nepřišla sama.

HLASOVÁNÍ
Máte 3 hlasy. Můžete je všechny darovat jednomu dílu, nebo 3 různým. To je na vás. Stačí odpovědět na tento komentář např. //Dávám hlas dílu číslo X a 2 hlasy číslu Y Čas komentovat a hlasovat máte týden, tj do půlnoci 23.5.

Zde výtvor č. 1
Zde výtvor č. 2 a zároveň 3 - vlevo mimčo Ileniy a Whiskeyho, vpravo prtě Darkie a Maple. (Byť jsou na jednom obrázku, hodnotí se samostatně.)
Zde výtvor č. 4
Zde výtvor č. 5 - incestní dítka Litai a Sayapa
Zde výtvor č. 6 - detail na jedno z vlčat, Zvráceníček Petříček
Zde výtvor č. 7 - opět mrňata Darkie a Maple
Zde výtvor č. 8
Zde výtvor č. 9
Zde výtvor č. 10 - holčička Mojooa a Lothiela
Zde výtvor č. 11 - šťastná rodinka
Výtvor č. 12:
Epos o Mothielovi
Lothiel chtěl odjakživa Launee,
ale nevěděl, že gay je v něm tajný.
Chtěl sbalit Launee a omylem poté,
řekl Mojoovi: „Čaues, mé kotě.“

Mojo zmateně bolestí vypískl,
ke své matce na moment se přitiskl.
Avšak i v jeho mysli pomatené,
rodily se nyní myšlenky přirozené.

Zrzek k zrzkovi sedá, není tomu tak?
Loth věří přísloví, vyvíjí na Mojoa tlak.
Naklání se k němu, olizuje ret:
„Mojo, má lásko, ty jsi můj svět.“

Mojo stále kryje se před slovy,
kolem něj však tvoří se okovy.
Okovy lásky, nejisté a křehké,
Mojoovo srdce však začíná být lehké.

„Mojo, miláčku, krasavče jediný,“
pokračuje Lothiel a v těle řádí toxiny,
„Nenech mě čekati na lásku tvou,“
láká ho a Mojoa lýtka teplem vřou.

Lýtka se mu zapalují, hoří jako plamen,
srdce lehké jako motýl, mozek jako kámen.
Launee nerozumí, proč by taky měla,
láska zde všechny stejně oněměla.

A přesto, nese se tichem hlas,
„Mami?“ ptá se Mojo a utichá zas.
Lothiel přikyvuje na onu otázku,
nyní byl máj, byl čas na lásku.

Mojo vstal na všechny čtyři,
pocity lásky to v něm jen hýří.
Opatrně, krok po kroku se blíží,
srdce jeho jen jedna otázka tíží.

„Mami?“ opakuje s mírným strachem,
prach jsi a budeš chodit s prachem.
Lothiel úsměv vlídný věnuje mu,
Mojoovo srdce bude navždy patřit jemu.

Výtvor č. 13:
Ilenia a Athame
Špinavá a hnědá vlčice
Procházela se kolem potoka
A rozrušilo ji velice
Když jeden pár ji padl do oka

On – bílé nohy, srdce vřelé
Ona – jen malá ledová vlčka
Ten pohled měnil nohy v želé
Pro ni však být nemohla, ta droga

Athame v srdci píchla dýka,
A s ní smutek nad vlastím osudem
A s ním závist a velká muka
A pak jen rosa rozpletlá s chladem

Vyšla vstříc, od mysli ve směru
Dala svůj vztek, na úžas zapomněla
Chtěla, aby počla nevěru
Ale nikdy nechtěla být hadem

Hadem se i tak přesto stala
Když Athame Ilenii chtěla
Řvala, ječela, nechápala
Když se chtě nechtě zamilovala

Zde výtvor č. 14:
Liyap
Litai rudá a krásná byla,
avšak život bez lásky doposud žila.
Vlci kolem ní – uh, nic proti,
vypadali jen jako ze skládky smetí.

Jediný, kdo kdy vzbudil její něžný cit,
zastánců rodiny tradiční započal by blit.
Jeho půvab ji jen a jen k němu táhl,
osud se proti nim však s genetikou spřáhl.

Byl švarný, statečný, pohledný jedinec,
v porovnání s ním, jiní jsou kravinec.
Jeho nádhera, jeho umělecký vzhled,
geny jeho jak pro Titanic led.

Sayap. Tak krásný, lákavý – a přeci zakázán,
zradil ji. Na její matku je uvázán!
Litai mu však odpustila. Miluje ho stále.
Je to jen otázkou času a… matka má namále.

Haruhi umírá, Sayap je sám.
Nebude na srdci Litai další šrám.
Nyní byl Máj, čas na lásky čin:
projevit svůj komplex Elektřin.

Zde výtvor č. 15:
Kde jsi? (Suzume a Blueberry)
Vím že čas není,
a láska vše mění,
již brzy nám život dá klid.
Však do té doby,
jsem plný té zloby,
že bez tebe mám tady žít.

Prý když mraky se mračí,
láska na to stačí,
co když však není,
tam kde má být?

Nestačí si to přát,
zbývá mi jen se bát,
že s jiným tě uvidím spát.
V hlavě jsem nás spojoval,
čistě jsem bojoval,
aby z nás byl krásný pár.

Boj však nestačí,
když tvůj záměr je jinačí,
již jsem tě neviděl víc.
Těď se ptám andělů,
jaký je smysl údělu,
nadále na světě být.

//Ne aby Wolfi porodila na půl cesty do úkrytu!

//Cože? Já jsem na řadě? *facepalm* Jakto, že o tom nevím? T-T Odepíšu snad zítra večer.

Pravidlo je jasně napsané a platí. Nikdo nikde ale nezmínil, že je to na věky věků. Prostě momentálně není žádná situace podobná té, kterou jsi popsala výše, tudíž nic takového neřešíme. Kdyby se něco takového stalo, určitě bychom to s rodiči řešili osobně a výjimka by se udělat dala. To už samozřejmě záleží na domluvě.

"Rozumím," téměř neznatelně přikývl. "Někdy se vyklube přátelství z nejobyčejnějšího, třeba jen letmého setkání," pousmál se. "Je to zvláštní," dodal zamyšleně. "Přitom ona je skoro tvůj opak." No vážně, byly jako jin a jang.
Naklonil hlavu. Omluvila se. Znovu. Ledabyle máchl tlapou a obličejovými svaly naznačil, že si s tím vlčice už vůbec nemusela dělat hlavu. Poté se pokusila vysvětlit, v jakém rozpoložení se nacházela. Nešlo jí to úplně hladce, ale Falion moc dobře pochopil, co tím chtěla říct. "Jasně, hoďme to za hlavu a nemysleme na to," povzbudivě na ni mrkl. Teprve pak si ale uvědomil, co tím myslela. Totiž dodala, že až se s tím srovná, mohou se společně vydat za houštím. Usmál se - vesele, upřímně, spontánně. "Dobrá, beru tě za slovo." Stále se zubil. "Stačí říct, jsem kdykoli a kdekoli připraven." Už se vážně těšil. Kor teď, když bylo jaro.
Falion se dlouze nadechl a zastříhal ušima. Horami se k nim neslo táhlé vytí. Věděl o koho šlo. "Starling. Zdá se, že se vrací z výletu," obeznámil Matali se zjevným faktem, aby se necítila znevýhodněna, co se informací a přehledu o situaci týče.
O pár chvil později se k nim šedobíločerný vlk opravdu připojil. "Ahoj," pozdravil a hned poslouchal, co dalšího měl nově příchozí na srdci. "Ale jistě. Pokud tady Matali dovolí," mrkl na vlčici, načež se opět otočil k tazateli "zavedu tě tam osobně. Je totiž šikovně schovaný a sám bys ho asi nenašel." Mohutně se nadechl. "Dokonce mám pocit, že nám tam zbyl ještě kus srny, kdybys měl náhodou chuť," pousmál se.

No jo, jenže to by bylo zas hodně nespravedlivé vůči ostatním. Už vidím, jak bychom se pak handrkovali, co je nebo není "vysoký počet" hvězd nebo magií. Nebo jak specifikovat "hodně zážitků". Každý pak poprosí o výjimku, protože přeci ty dvě hvezdy v síle a v magii nejsou moc. Ano, nejsou. Ale pak přijde hráč, co jich bude mít třeba pět a řekne, že to není zas tak velký rozdíl od těch 2, které jsme přeci schválili.
Plus zase by se vedly další seznamy, proč se vlče předalo, za jakých podmínek, co mělo, co má teď, kolikátý je to hráč, jak (ne)bylo aktivní atp. A pak by se ohradili i ti, jejichž sourozenci byli odkopnuti podobně. A už by to zase jelo.

Chápu obě strany, protože vidím "do zákulisí" a zároveň čekám na Noktova vlčata. Ale když se nad tím zamyslíte, je vše výše uvedené logický krok.
Rodiče bohužel nevědí, co se přihodí a jak dlouho hráč bude reálně za vlče hrát. To je do jisté míry otázkou náhody. Proto si myslím, že by bylo lepší vlčata nabízet už jen jako další char již hrajícímu člověku. Pravidlem to ale není, tudíž to stále zůstává věcí rodičů. Záleží na nich, komu prtě svěří. Tahle varianta není 100% zárukou, ale řekla bych, že do jisté míry je tu větší šance, že vlče po měsíci neztratí hráče.
A jak Nox níže zmiňuje, hlavní problém není překopání profilu. Jasně, je to práce navíc, ale hlavní průser je to, co si vlk prožije a nahrabe. Nemůžeme některé nováčky pustit do hry s tím, že vlk má odznaky, 5 magií, 2 spešl magie, vlastnosti skoro na max, spešl atp. To fakt ne. Takže jediné možné řešení by bylo to, že všechno vlkovi sebereme, aby měl úplně stejné podmínky jako kterýkoliv jiný nováček. A to je zase krok zpět, co se týče života vlčete. Logicky nemá žádné vzpomínky, nikoho nezná, zážitky, které s ním ostatní prožili, jako by se nestaly. Plus samozřejmě mizí všechny schopnosti, tudíž i jistý psychický a povahový pokrok. Což herně nedává smysl... A teď si představte, že se tohle opakuje třeba 5x. Takže ve finále vlče dospěje, má za sebou třeba 2,5 roku přerušovaného hraní a de facto nic a nikoho nezná. Vyplývá z toho nejen ten hlavní problém, ale v jistém slova smyslu i plýtvání naším časem. Což ale, jak jsem již zmínila, není ten primární důvod, proč jsme se pro toto opatření rozhodli.

"Skvělé, beru tě za slovo," opětoval Severce úsměv, leč o mnoho méně energicky. Jak nad tím vlastně přemýšlel, už se též začínal těšit na první smečkový lov. Byť byl zatím v dalekém nedohlednu, věděl, že to bude extrémní akce. A to on tuze rád. Již dlouhá léta nelovil na úpatích hor ve skupině. Úplně to v něm rozproudilo krev!
Nadzvedl obočí. Čekal, že se jeho nabídka stane pro Matali osvobozením. Že se usměje, poděkuje a s rozloučením opravdu odejde. Zmýlil se. Tedy možná by to Tal udělala, kdyby ji Severka nepřerušila a s nadšením jí vlastním nechala Faliona s Matali samotné. Prý aby se hnědochlupý opět pokusil modrookou přemluvit. A než se oba nadáli, byla Severka ta tam. "Dávej na sebe pozor," stihl houknout za tou energickou hroudou optimismu.
Musel se pousmát. "Ale kde že, vůbec nic si z toho nedělej," zavrtěl hlavou a omluvně se pousmál na svou tichou společnici. "Severka je prostě svá, že?" tiše se zasmál. Opravdu to nechtěl víc rozpitvávat. Severka zkrátka okatě zkusila uskutečnit to, co se jí zjevně již delší dobu rodilo v hlavě.
"Nic se neděje." Jeho hlas byl klidný, bez náznaku nervozity. Svým způsobem se mu ulevilo. Ne, že by Severku neměl rád - nakonec se z ní vyklubala veselá duše. Ale přiznejme si, až příliš tlačila na pilu. A Matali vypadala, že jí to nebylo úplně dvakrát příjemné. I Falion by se bez toho obešel, ale nechtěl si z toho dělat zbytečně těžkou hlavu. "Zdá se, že jste si blízké," zkonstatoval a lehce, téměř neznatelně se pousmál. Bylo mu jasné, že nemůže od Matali čekat srdceryvné vyprávění o jejich zážitcích. I když musel sám sobě přiznat, že by si to poslechl velmi rád. Možná se pak zeptám Severky. Je zajímavé, že si takhle rozumí. Vždyť nemůžou být rozdílnější...
Posadil se. "Ach, Matali," zahučel lehce pobaveně, ne však škodolibě. "Mám pocit, že ti má přítomnost vyloženě vadí," pokračoval. "Oba víme, jak to teď mám s alfovskými povinnostmi," pohodil ocasem. Členové smečky nikde. Vetřelci nikde. Hranice označené. Moc toho, pravda, není... "Nicméně chápu tě. Jak říkám, nemusíš tu být. Nechci tě tu držet silou. Vypadáš zmučeně." Odvrátil pohled kamsi stranou.
Matali se mu zdála tak známá a při tom cizí. Moc toho o ní nevěděl, ale viděl se v ní. Rozuměl, proč se tak chovala. Nezazlíval jí to. Ale mrzelo ho, že byť jí on ukazoval svou upřímnou stránku, nechtěla se mu více otevřít. Přeci jen se tehdá hezky prošli Gallireou. Pro někoho maličkost, kterou dokáže podstoupit s kýmkoliv, pro Faliona důvěrná věc, která je možná jen s určitými vlky.

//To je pravda, jsou to takoví krtečci.

//Just for info... Vlčátka se rodí chlupatá. C:

No jo, už to tak vypadá.

Tak snad přibližně víš, od kterého konkurzu tam slot je, ne? :D Konkrétně u tebe přibyl společně s mým. To je leden 2018. :D