Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Právě že jsou tam dvě, tři taková hodně velká, která by si to zasloužila. Ale vůbec nemám nic proti ostatním "kouskům" - souhlasím, že je lepší to nechat v závoji tajemna.

Kdo bude chtít, klidně mu to pošlu jako odpověď na sz. Ať někoho zbytečně veřejně neošidíme o možnost objevování. :)
Osobně bych to ale udělala tak, že jen prozradím číslo, abys třeba věděla, kolik ti jich chybí, a mohla hledat dál.

PS: Když budeme hodní a Nox si najde čas, některá (větší) území bych zavedla jako regulérní oblasti i s názvem na mapce... Co, Noxi?

//Pfff, já ti nevím, kdo je tu dětinský, když se vrhl ožužlávat Cernuna... :B Chudák Fal to musel pozorovat. Taková újma na psychice!

//Pohodka, já s Falem nikam nepospíchám. :D

Falion se s Lennie velice formálně rozloučil a opět se dal do pohybu. Jako vždy, když pospíchal, roztáhl křídla, rychle jimi zamával a už plul vzduchem. Svá křídla měl rád a s oblibou je využíval k bezstarostnému překonávání větších vzdáleností. Snažil se jich však nenadužívat, protože obecně spíše upřednostňoval přirozený způsob života.
Byť mu hlavou vrtala Lennie, přidal se k tomu i Černobílý. Co tu chce? Přišel vůbec za nějakým účelem? Možná ho sem úmyslně dotáhla Riveneth... Netušil, jaký vztah mezi sebou ti dva měli. Možná se to ale brzy dozví.
Opět dosedl na zem dobrých pět metrů od dvojice. Dlouze vydechl a špetku se přiblížil. "Tak. Povídejte, co byste potřebovali?" Střídavě hleděl na Černobílého a Riveneth. Byl zvědavý, co z nich vypadne.

Nijak ji nepřerušoval. Prostě ji nechal, ať se vyjádří, zatímco ozubená kola v jeho hlavě pracovala na plné obrátky. Netušil, jak moc nebo málo se snažila to uhrát na city. Myšlenku opětovného přijetí převaloval ve svém nitru. Nechal ji rozplynout, aby se vzápětí zase utvořila. Zrovna se Lennie snažila něco dalšího říct, když ji v dáli cosi zaujalo. Falion se otočil. Přivřel oči, aby se mu co nejlépe ostřilo na věc v dáli. "Vidím," potvrdil. Co to mohlo být? Prapodivný jas prořízl oblohu. Pochopil, že se to odehrávalo snad až za Narrskými kopci. Nadechl se a chvíli čekal. Možná někde něco vzplanulo. Nebo to byl projev magie?
Pohlédl zpět na Lennie, jenž ho opět oslovila. Měl pocit, že věděl, jaký návrh mu podá. Vypadala překvapeně - stejně tak jako vlkovo vnitřní já, které dokázal bravurně skrýt. Nemít smečku pod ochrannými křídly, možná by i on zatoužil poznat tajemství onoho světla.
Nadechl se. "Rozumím." Dumal, jak moc Lennie upřímně myslela v tuto chvíli na smečku. Co když už by se sem nechtěla vrátit? Nechala by Faliona opět v domněnkách hádat, proč zmizela? "Dobrá," pohlédl jí do očí. "Běž tedy, třeba se dozvíš, co to bylo. Já se mezitím rozmyslím," ujistil ji. "Dávej na sebe pozor." Věděl, že kdyby se tam v dáli něco vážného stalo... A Lennie by nedej vlku nepřežila, vyčítal by si to. Neznal ji, byla mu celkem cizí. Nechoval k ní závratné sympatie, ale nechtěl by, aby někdo na jeho pokyn šel na smrt. "Na viděnou," pokývl hlavou na rozloučenou a už si přichystal letky k vzletu. Riveneth a Černobílý čekali.

Oslovila ho podivně milým způsobem. Takový u ní snad doposud ani nezaregistroval. Poměrně dost ho zajímalo, jakou omluvu (nebo výmluvu) mu nesla na vysvětlenou. Samo sebou byl připraven vyslechnout vše, co mu Lennie měla chuť říci. Věděl předem, že ať už mu sdělí cokoliv, bude si muset vše velmi hluboce promyslet.
Uznala, že sem již nepatřila. Zjevně si uvědomovala následky svých činů. Údajně se přišla jen omluvit. Vzápětí počala vyprávět, jak a proč opustila Ragarské hory. Falion mlčel. Sledoval její chování, gestikulace, dával pozor na intonaci hlasu a hledal mikrovýrazy. Lennie mezitím dál povídala. Sdělila mu, kudy se vrátila, což svým způsobem byla nepodstatná informace. A pak to přišlo. Vypustila z tlamy neco, co na první pohled znělo velmi ublíženě. Co bych udělal, kdyby se mi stalo to samé? Věděl.
Dlouze se nadechl a pohlédl jí do očí. Tedy alespoň se o to pokusil. Lennie se však očnímu kontaktu vyhýbala jak čert kříži. "Chápu, že to byla citově podmíněná akce. Ale být součástí smečky znamená být kouskem skládačky." On na to přišel už velmi, velmi dávno. "Proč jsi nezavyla? Nikomu nic neřekla? Nemusel jsem to ani být já, stačil kdokoli. Jen abychom věděli, proč jsi odešla. Bohužel ti v tomto nemůžu věřit," zkonstatoval. "Kdybys tehdy něco řekla, možná by se s tebou někdo vydal na tu výpravu. Možná by dopadla jinak." Teď už i on odvrátil zrak. Urputně dumal. Stále dokola však narážel na ten jediný problém. Měl by Lennie dát druhou šanci? Jak by se na ni mohl spoléhat, když jí smečka nestála ani za jedno hloupé zavytí?

// Haruhi, Sayap, Matali, Starling byli všichni dohromady dovedeni k úkrytu.
Meinere a Riveneth teď hrají (nebo čekají :D) spolu.
Fal je momentálně u Lennie.

//Omluvám se, že přeskakuju, ale navrhuju se rozdělit, aby nám ta hra nestála.

Falion pokývl na dodatek v podobě Haruhina pozdravu. Vzápětí se otočil k Sayapovi, jehož zjevně zajímalo, co znamená "skoročlenka". "Přesně tak. Párkrát jsme se již potkali, ale doposud ani ona sama nezná odpověď na otázku smečky a stálého domova. Nabídl jsem jí, ať se zkusí aklimatizivat a svůj názor mi prozradí později."
Oklepal se a mrkl stranou na Matali a Starlinga. "Tak tedy pojďme, úkryt odtud není daleko," ujistil všechny zde přítomné a vykročil. "Jak jsem zmínil, měl by tam na vás čekat kus srny. Neupejpejte se a klidně si dejte do nosu," pousmál se zejména směrem k Matali. "A kdybyste pak neměli co na práci, ocenil bych úpravu její kůže, ať pomalu začneme kompletovat naše pohodlné obydlí." Uvědomil si, že ho do nosu praštila směsice pachů. A dva z nich do Ragarské smečky nepatřily. Nepatrně se napjal. Skvělé. Půl roku se zde neděje absolutně nic a pak bum! Přijde týden, kdy se zde všichni sejdou a odehraje se drama, vnitřně se ušklíbl. A trochu zrychlil.
Dovedl všechny k úkrytu. "Zkuste se nějak protáhnout pod vodopádkem," naznačil čumákem směr. "Zdá se, že bych se měl postarat o dva vetřelce," prohodil jen tak mimochodem. "Tak prosím, klidně si odpočiňte. A to platí i pro tebe, Matali," nevinně na ni mrkl. Sice se to nezdálo, ale i ona zde strávila již delší čas - musela být unavená a hladová. "Zatím ahoj," pokývl packou na rozloučenou, zhmotnil si křídla a vžžží, byl pryč.

Letěl rychle a svižně. Uvědomoval si, že i on sám by raději zalezl pod Převis a oddal se sladkým snům. Místo toho teď ale musel řešit rovnou dva "problémy". Kolem švihajících letek se zablýskla modrá aura. Na okraji blan se zjeviy jemné, žilkovitě vypadající odznaky. Zářily tlumeným tyrkyosvým světlem. Naznačoval to, že si Falion ze svých křídel začal vybírat energii, která proudila zpět do celého jeho těla.
Z výšky nejprve lokalizoval Riveneth a Černobílého. Bez otálení přistál - nikterak monumentálně či dramaticky. "Zdravím," pokývl hlavou. "Tuším, že jsi ho sem dovedla ty?" ustálil svůj pohled na vlčici. Hlas měl klidný, vyrovnaný. Netušil, co přimělo Černobílého dojít až na území smečky. Totiž nepředpokládal, že by se chtěl přidat. Dost dobře ho neznal, ale již dávno si ho zařadil do kolonky" samotář".
"Rád bych se vám oběma věnoval," ujistil je a pohlédl oběma do očí, "nicméně máme na území dalšího vetřelce." Druhá část souvětí byla věnována spíše Riveneth. "S dovolením tedy zkusím nejprve vyřešit jeho. Spoléhám na tebe, Riveneth, že na Černobílého dáš pozor." Osobně vůči němu neměl žádné velké předsudky, ale přeci jen to byl cizák. "Omluvte mne," krátce, na rozloučenou pokynul. Hned na to roztáhl křídla a opět se vznesl do vzduchu.
(//Snad nevadí, že se vám budu věnovat později, vzhledem ke stavu Meiný.)

Zase letěl jako střela. Zajímalo ho, v jakém stavu a s jakými slovy potká Lennie. Byl připraven jí sdělit svůj názor, byť by se vůbec nedal označit za příjemný.
Přistál kousek od vlčice a složil křídla k tělu. "Zdravím, Lennie." S klidem v obličeji se nadechl. "Bohužel jsi na území smečky, do které nepatříš," oznámil jí bez zbytečných emocí. "Co bys zde potřebovala?" Vůbec se netvářil agresivně. Jeho hlas prostě jen zněl důstojně a rozhodně, ne pyšně.

//Lotha prosím přeskočit (jestli čekáme na Astu?).

//Bezpochyb! B)

//Aneb když je tvůj vlk hajzl a ty se za něj musíš mimoherně omlouvat... :D

//Odměny připsány (včetně symbolické pro Etnyho, který pochopil úkol trošku jinak ).

Absolutním vítězem se stává výtvor č. 7 s devíti hlasy! Jeho autor Izar tímto získává 20 ametystů a 3 křišťály.

Na druhé příčce přistál výtvor č. 5 s osmi hlasy! Za ztvárnění incestních dítek přibude Therionovi 17 ametystů a 2 křišťály.

Třetím místem se pyšní dílo č. 15 s pěti hlasy! Pisálkovi Blueberrymu budiž odměnou 14 ametystů a 1 křišťál.

Všem ostatním, jejichž výtvory se neumístily, děkuji za účast! Za každé dílo tímto získáváte 10 ametystů a 5 mušliček. :)