Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Ti v bezvědomí se rázem proberu, když na ně dopadne životadárný paprsek sluneční záře. Jasný jak facka. :D

//Finální připsání odměn dokončeno, zkontrolujte si inventáře. :)

"Vlastně docela blízko," odvětil bez okolků. "Na východ od tohoto lesa se rozléhá Jedlový pás. V něm, skryta za balvany, tyčí se obří podivná kamenná stavba. A tam sídlí Smrt. Jen dávej opravdu pozor. Je podlá, nezdráhá se fyzického ublížení," varoval vlčici, jenž zjevně již v tuto chvíli přemýšlela, zda a kdy by mohla Smrťuli navštívit. "Nenabízej jí nic jiného, než drahokamy. A Život žije v Narrských kopcích. Jsou celé písečné, daleko na jihu. Vyškrábeš se na vrchol a puff," tlapu lehce vymáchl v jakémsi neurčitém gestu zjevení se, "zničehonic se odněkud objeví. Má opravdu moc rád květiny, mušle, oblázky..."
Přistoupili k názorným ukázkám. Falion sotva představil neviditelnost, a Rigel už jásala. Toto téma ji viditelně bavilo. Ptala se dál, a tak řeč vůbec nestála. Což bylo - alespoň s Falionem coby společníkem pro konverzaci - poněkud atypické. "Dobrá, sleduj." Aniž by se otočil, věděl, že na zádech se mu cobydup objeví letky. Křídla se zhmotnila pozvolným tempem, nabídla tak Rigel jistou dávku očekávání. Blány pak pomalu roztáhl do jejich veškeré monumentální délky. "Jsou užitečná. Krom nich toho zvládám hodně. Sám ani netuším přesně, které magie umím," nahlas se zamyslel. "Můžu tu nechat vyrůst opravdový nebo iluzorní strom, můžu ti způsobit halucinace, něco ti přikázat, vytvořit tornádo, přivolat blesk, přečíst si tvé myšlenky..." Nebylo to vše, ale v tento okamžik Faliona víc nenapadalo. "Stačí si vybrat," lehce pobaveně se pousmál. O ostatních speciálních magiích raději pomlčel.

"Říkají si Smrt a Život. Údajně se jedná o sourozence... Umí věci, o kterým se nám smrtelníkům může jen zdát. Zvláště Smrt má ráda drahokamy, Život spíše květiny. Za taková platidla ti dokážou zlepšit vlastnosti nebo um magie." Vlčice vypadala velmi zainteresovaně. Mávala ocasem, pozorně poslouchala. "Další vrozené magie ti může dát Život. Jiné nabízí i Smrt. Dokonce ti může dát nějakou velmi specifickou, neotřelou. Jen je třeba dát si velký pozor, co říkáš," svědomitě radil. "Ráda překrucuje tvá vlastní slova." Nadechl se a lehce se ušklíbl: "A samozřejmě je potřebné mít dost drahokamů."
Zavětřil, mimoděk jeho oči sklouzly k nebesům. Nebo spíše k vrcholkům hor? Pousmál se. "Jistě. Těší mne, Rigel." Zamyslel se. "Možná by víc než slova byla lepší názorná ukázka... Třeba takové neviditelnosti." Pousmál se, lehce poodstoupil a bez větší námahy naprosto zmizel. Skryt zůstal pouhých pět vteřin, načež se Rigel opět ukázal. "Tadá," prohlásil ležérně, spíše klidně. Už je to dlouho, co tuto magii použil. Ale bylo dobré vědět, že na ni nezapomněl a dodnes ji zvládá ovládat. "Anebo," dodal už o něco zaujatěji, "bych ti mohl ukázat svá křídla. Tedy jestli máš vůbec zájem..." Falion je považoval za něco naprosto samozřejmého, velmi si na ně zvykl. Nesnažil se je nadužívat, to by nevěstilo nic dobrého. Ale bral je jako skvělou výhodu.

"Díky," prohodil jakoby jen tak letmo. Jak tak nad tím přemýšlel, nevzpomínal si, kdy naposledy podobná slova slyšel. Jistě, někdy dávno asi někdo prohlásil, že "je to pěkné", ale "sluší ti to" řekl málokdo. Bylo to milé, avšak spíše formální.
Přikývl, když vlčice zopakovala název této země. Vzápětí se dotázala, proč zde vlci žijí a co svými slovy o magii Falion přesně myslel. Nadechl se a skoro až pokrčil lopatkami. "Asi se jim tu líbí?" Nebyla to zrovna konkrétní odpověď. Falion však druhým vlkům do hlavy neviděl - vidět tam ani nechtěl. "Můžeš tu zažít šílenosti," dodal. "Naučit se nové magie, nalézt ozdoby na tělo, zkrášlit si srst," pokračoval, "setkat se s nadpozemskými bytostmi," dokončil svůj výčet. Myšleni byli samozřejmě hlavně Život se Smrtí... Sám netušil, zda by měl být více konkrétní. Nechtěl zbytečně cizinku zahlcovat informacemi, o které třeba ani nestála. Na druhou stranu ani nebyl proti konkrétním zkušenostem, kdyby žíhaná chtěla vědět víc. "V pořádku, klidně se ptej dál. Nikam nespěchám." Nelhal. Hory měl "pod dozorem", stačilo mu, že na ně viděl. A věřil, že kdyby se cokoli zvrtlo, někdo tam pořádek nastolí. Nechával tam minimálně Sayapa s Haruhi a Riveneth.
"Mylsím, že dřív nás tu bývalo ještě víc," nostalgicky zavzpomínal. "Ale stále Gallireu považuji za vlčí zemi. Jídla je tu dost, prostoru též. Vznikají nové smečky a vlci rádi objevují krásy i nástrahy zdejšího života." Tedy alespoň on to tak vnímal. "Zajímá tě něco konkrétního?" Ještě neměl chuť se posadit, Rudooké ani trochu nevěřil. Ale aktuálně to vypadalo, že jediné, co po něm chtěla, byly informace. Uvidíme, jak se to vyvrbí dál. "Mimochodem, jsem Falion."

// *mně :P :D

//Meinere asi s vámi to nadšení nesdílí. T-T

Vlčice nepozdravila, namísto toho spustila salvu negativních slov na kyselé jahody. Falionovi se zdály hezky zralé, ale zjevně neměly chuť, která by cizinku nadchla. Pousmál se. Zdálo se mu, že narazil na někoho pěkně upřímného (a jak brzy zjistil) i dosti impulzivního. Hrdelně zavrčel a ukročil stranou, když k němu vlčice naprosto bez varování přiskočila s otázkou ohledně náušnice. Dlouze vydechl, chtěl vážit slova. Jeho staré já už by strakaté řeklo něco hezky od srdce, nicméně čím byl modrooký starší, tím jako by víc uzrával. "Říkám tomu náušnice," konečně odvětil, když poodstoupila i ona. "Našel jsem to v horách... A drží to tak, že to mám zapíchnuté v uchu." Neměl problém o tom mluvit, ale bezprostřednost cizinky ho zarazila. Vypadala jako někdo naprosto spontánní.
"Magie," potvrdil trochu zmatenou salvu slov ze zubaté tlamy. "Toto místo se jmenuje Gallirea. A je skrz naskrz protkané magií," dodal pro upřesnění. "Slyšela jsi o ní? Dějí se zde zvláštní věci, přesto tu žijí spousty vlků," pokývl hlavou. "A smeček tu je všehovšudy snad pět... Jedna sídlí právě v těch horách," naznačil čumákem směrem k Ragaru.

Zde posílám pro představu placičky z minulých let i s bonusovými chlupy. :D

Ragar <<<

Falion letěl velmi pomalu, vláčně. Nikam nepospíchal, vlastně se na let ani moc nesoustředil. Hlavou mu šrotovaly spousty věcí. Stále tak trochu bojoval sám se sebou. Hlavní věc, která mu nedala spát, byla Lennie a její přístup. Byl zvláštní, dosti laxní. Na druhou stranu věděl, jak je těžké řešit věci rodinného typu. Koneckonců každý si zaslouží druhou šanci...
Tiše přistál v lese kousek od jeho milovaných hor, křídla nechal zmizet. Pro jednou se zase ocitl v údolí. Vzduch tu byl jiný, ale stále příjemný. Tento les měl rád. Kdysi, ještě za dob Falova mládí, tu sídlila smečka. Hnědochlupý ji nikdy nenavštívil. Dodnes mu zůstalo neobjasněno tajemství zdejších alf. Přesto toho nijak nelitoval. Tehdá smečky vůbec neřešil, vyhýbal se jim, jak nejvíce to šlo. Nerad si tvořil zbytečné problémy. A nyní alespoň mohl poznat krásy tohoto kouzelného místa. Hned co zjistil, že v noci se tamní mech rozzáří, rád se sem vracel.
Dnes zde nebyl sám. Respektive snad někoho vyrušil. Lesem zavál vzduch a on pocítil nový, neznámý pach. Vlčice. Pořádně se nadechl a s nerozhodným zkřivením tlamy se vydal po vůni. Kdoví, třeba to bude někdo fajn. Anebo taky ne. Měl však náladu na nové setkání - snad od toho doufal lehké zastření mysli, která se nemusela soustředit na aktuální potíže a otázky.
Pousmál se, konečně ji zahlédl. "Zdravím," houkl již z velké dálky, aby neznámou upozornil včas. Zastavil uctivě daleko, nechal jí dost prostoru. Ihned si povšiml podivného strakatého zbarvení a neobvyklé výšky. "Snad moc neruším... Jsou dobré?" optal se, jakmile si uvědomil, že cizinku "načapal" při pojídání jahod.

// Severko: to by se ti líbilo, co? Žádná námaha a informace hezky po kupě. :P Jen si to pěkně zkus. Až budeš v koncích, můžu poslat komplet seznam.

Ahoj všem! Konečně nesu výsledky vašeho úsilí. Všehovšudy se vás zúčastnilo přesně 15, což je rozhodně číslo větší, než jsem očekávala. :D Takže díky, zároveň doufám, že se vám akce i popisky líbily. Třeba někoho inspirovaly nebo dokonce vyhecovaly k velkému dobrodružství. Spousty nových knih jsou prázdné, a tak doufám, že třeba brzy zaplní většinu z nich nejen krátké přechody. :) Protože tahle území mají sloužit hlavně k odpočinku, rozjímání a relaxaci, kterou si můžou dovolit jen zasvěcení. :P

Systém odměn je prostý. Za každé správné nalezené tajné místo se vám na účet připsal 1 safír (jak tématické, že? *dlouhé nenápadné mrknutí*). Pokud jste napsali, které území se vám líbí nejvíc, mohli jste si do inventáře nahrabat i nějaký ten křišťál - jejich množství záviselo na tom, jak moc jste popsali důvod, proč se vám ze všech území líbí právě ono vybrané. Plus tu byla možnost kdykoliv do konce akce doposlat Gallivesničku, u které mi původně fakt nedocvaklo, že je v rozcestníku. Ups. :D Takže za něj byl jen pidibonus v podobě 5ti mušliček. :)

A na příčkách vítězů se umístili... Tramtaradadá:

Riveneth, Kenai a Sionn, kteří všichni nastejno nalezli rovných 21 tajných místeček. Naprosto stejné výše odměny dosáhli zejména poslední dva zmínění (zjevně jsou to bystrá vlčátka), protože poslali Gallivesničku i pěkně zodpověděli bonusovou otázku. Gratuluji!
Hned v závěsu se na druhém místě pyšně skví Lennie, Meinere, Thaileo, Cynthia a Maple s krásnými 20ti územími.
A jak to bývá zvykem, bednu vítězů uzavírá třetí příčka, na níž stojí sám samotinký Duncan s 19ti odhalenými tajnostmi.

Mimo jiné jsem se rozhodla uveřejnit i vítězné místečko, které si získalo nejvíce pozitivních ohlasů. Na plné čáře u vás vyhrála Pahorkatina dlouhých uší. Obvykle jen pro její název, který je (údajně) prostě sympatický. :D
O něco méně, leč přeci jen se vám zalíbila i Divoká pláž - ať už pro její drsný, deprimující popis, nebo krásný trojúhelníkový tvar klikačky. :D

Ještě jedou díky za účast! Kdo by chtěl poslat číslo všech tajných míst (vyjma těch, na které se dostanete přes rozcestník, nebo patří pod společenství smečky), odpovězte mi, prosím, na vaši původní SZ, kterou jste se účastnili akce.

Toulkám zdar!

//Ňuňů, doufám, že si to Maple nebude nadosmrti vyčítat. :c :D

//Jehličípunktůru :D :D :D (y)

Povzdechl si. Je snad možné, že Meinereho slova pochopil špatně? Měla jiný podtext? Možná mu něco uniklo. Nebo byl až příliš vynervený ze všech povinností a otázek, na které doposud neznal odpovědi. Tak jako tak Černobílý schytal vlnu "tichých obličejů", které Falion v minulosti s oblibou používal. Byly chladné, až lhostejné. Kamenný pohled Falion dříve používal na každém kroku, ale jak se zdálo, poslední dobou od něj odvykal. I proto mohla ta změna v jeho obličeji působit velmi razantně, nezvykle.
Poslechl si, co měl vlk na srdci. Mlčel, přemýšlel zároveň i nad otázkou návratu Lennie. Z nějakého důvodu ji stále nemohl správně rozluštit. Mohla to být příčina jeho zkreslených myšlenek? Dost možná ano.
Meinere vstal a bez rozloučení odešel. Falion nadále nic neříkal, přišlo mu to zbytečné. Zjevně se tihle dva teď a tady nedorozumí tak, aby byli oba spokojení.
Přivřel víčka a dlouze se nadechl. Tak, Černobílý se tak nějak vyřešil sám, teď zabývala Lennie. Pohlédl na Riveneth. "S dovolením tě teď nebudu rušit. Užij si hory do sytosti, třeba na někoho narazíš," lehce znaveně se pousmál. "Zatím," pokývl hlavou na rozloučenou, zhmoznil si křídla a vzlétl. Měl teď v plánu relaxovat mimo hory. Jen na chvíli, aby si pročistil hlavu.

>>> Ageron