Gallirea - Příspěvky uživatele

//Po výpadku znovupřipsány základní odměny i hvězdy umístěných.

Jelikož tedy většina, kdo pojede z dálky, volí vlak (anebo ještě hůř D1? :D), možná by bylo nejlepší udělat sraz přímo na hlavním nádraží. Tam bychom se teoreticky mohli upíchnout třeba u nějakého konkrétního obchodu nebo u vchodu do metra (stačí, když půjdete s davem, on vás tam dovede :D).
Časově bych to viděla na 11. hodinu s tím, že bychom pak mohli zaskočit někam na teplé jídlo (což není povinné a chudí studenti jako já se prostě můžou nadlábnout doma nebo si udělat větší svačinu :D). A pak bychom se přesunuli někam do kavárny / čajovny. Stále uvítám jakýkoliv tip, protože sice v Praze studuju, ale znám jenom trasu domov - škola. :D Osladili bychom si život, pokecali, rozdali si placičky... A kdo by chtěl dobrovolně vylézt do zimy, mohlo by se pokračovat v nějaké prochajdě. Kdo by nechtěl, měl by prostě rozchod a mohl by svůj drahocenný čas strávit dle libosti.

Děkuji, že se na mě nezapomnělo. :D A taky za první místo! Výtvory ostatních jsou naprosto super. :3 Poprosím hvězdy do vrozené magie a do rychlosti.

Falion ochranitelsky a velmi jemně, tiše chlácholil tu malou hromádku neštěstí. Rozuměl jejímu smutku. Emoce vlčat bývají dost často promněnlivé. A malá stvoření se obvykle nebojí vyjadřovat. A tak povídal, co měl doopravdy v plánu - najít otce Nym. Přál si, aby mohl dát tu rodinu dohromady. A co matka? napadlo ho. O té se maličká doposud příliš nerozmluvila. Kdepak asi byla, když se Nym ztratila? Trápilo ho, že neznal celý pravdivý příběh. Možná by pak mohl lépe pomoci. Kdoví, odkud se tu Nym vzala. Jestli jsou její rodiče stále spolu? Co když už její smečka ani neexistuje? vnitřně si povzdechl.
Zazubil se. Na slovo hlad vlčice reagovala, ba dokonce začala vyzvídat. "To záleží na tobě. Copak by sis dala? Zajdu? Jelena? Muflona? Nebo třeba nějakou rybku? Opeřence? Stačí si říct," povzbudivě na ni mrkl a tiše se zasmál nad tím jejím skoro doslovným krkolomným polohováním.
"Moje hory jsou tamhle." Čenichem naznačil směr na východ. "Jmenují se Ragarské. Žiji tam s vlky, které jsem poznal teprve před pár měsíci. Moje práva rodina je... Pryč." Nechtěl použít slovo mrtvá. "Určitě se jim budeš líbit," přitakal. To, co následně Nym pověděla, Faliona velmi zaskočilo. Vnitřně, samozřejmě. Uvažoval nad tím, kdy naposledy slyšel někoho upřímně říci, že považuje modrookého za svého kamaráda. Naposledy to snad byla Matali. Ohlédl se za vlčicí a usmál se. Pak vstal, otřel Nym mokrou srst a pokynul. "Tak jo. Jsme kamarádi." Zavrtěl ocasem a po ujištění, že se nikdo kromě Nym a Matali doopravdy nedívá, párkrát zvesela poskočil. Nebyl zvyklý projevovat emoce. Ale s Nym to šlo samo. Už si nepamatoval, kdy si něco takového v přítomnosti jiných vůbec dovolil. "Matali by se k nám mohla přidat, co myslíš? Ona tedy oficiálně v horách ještě nebydlí. Ale mohla by, kdyby chtěla," usmál se a čekal, copak mu na to poví světaznalé, přechytré vlče.

>>> Dlouhá řeka

NOVÝ KOMENTÁŘ

Kdopak chce opravdu dorazit? Kdy, kde, kam se vydáme? Nabízíte / sháníte spolujízdu nebo nocleh? Prosím, zde se můžete handrkovat a smlouvat. :D

Maličká sebou vrtěla jako žížala. A Falion si to náramně užíval. Byla roztomiloučká, jak se bránila, chichotala a snažila se nepočůrat. "Mecheche, Nebojácná Nym vypadá zaskočeně!" culil se jinak dosti vážný, až sucharsky vypadající vlk; dál ji lechtal. Prtě se však velmi brzy vyprostilo z jeho medvědího lochtání. Překulilo se jako malý ninja a vzalo nohy na ramena. Falion pomalu vstal a pomalu za ní vyběhl.
Vůbec však nemusel pospíchat. Černobílý chuchvalec chlupů zastavil sám. A jakmile otočila hlavu, Falion hned poznal, že se situace změnila. Něco je špatně, napadlo ho hned. Zastavil a sklonil hlavu. Vnitřně ho zasáhlo, jak ho maličká kníkavě oslovila. Letmo koukl na Matali, aby se ujistil, zda tu ještě zůstala. Nevypadala, že by se chtěla aktivně účastnit hry nebo hovoru. A Falion tomu rozuměl. Nic jí nezazlíval.
"Copak se děje?" odvětil smutným zlatým kukadlům. Nym nevypadala, že by se s ním chtěla bavit. Ale muselo ji to trápit, neboť mu to nakonec stejně prozradila. Nepamatuje si správnou cestu, došlo mu. "Obávám se," opatrně ulehl k zemi, aby jí mohl koukat do oček, "že tahle obří louže zde leží odjakživa." Bylo těžké mluvit s malým vyděšeným, smutným vlčátkem upřímně. Ale Falion věděl, že v tomto případě by lhaní způsobilo mnohem více škody. Ubíjelo ho, jak se maličká choulila k zemi a odmítala komunikovat s vnějším světem. Opatrně, velmi něžně do jejích zádíček žďouchl nosem. "Pojď sem, maličká," pobídl ji, ať se k němu přivine blíže. Chtěl, aby se alespoň malinko zahřála na jeho zjizvené hrudi. "Slíbil jsem ti, že se o tebe postarám. Společně zkusíme tvého tatínka najít. On tě určitě taky hledá. Sejdeme se někde napůl cesty, co myslíš?" Falion nikdy nebyl velký řečník nebo motivátor. Alespoň ne verbální. "Není ti moc velká zima? Nebolí tě něco? A nemáš hlad?" staral se. "Co takhle na chvíli zajít ke mně domů, do těch hor, zahřát se a dobře se nadlábnout? Odpočineme si a znovu se pustíme do hledání," usmál se na ni a letmo jí oblízl čelíčko.

Falion koukl směrem, kterým malá Nym ukázala. Vzápětí se ale velmi zlehka zamračil. Byl zmaten. Ale jak se zdálo, přesně to samé pocitovala i vlčice. Nechtěl ji trápit. Dál tedy již nevyzvídal. Rozčarovaná reakce Nym naprosto stačila pro to, aby pochopil, že tudy cesta nevede.
Falion se rozhodl, že ony starosti alespoň na chvíli hodí za hlavu. Chtěl uvolnit atmosféru, odreagovat hlavně Nym, ale i sebe. Zasmál se. Opravdu se tvářil jako velká oběť. Tohle herectví ho bavilo. "Jsem bezmocen," dramaticky si vzdychl a ještě zaúpel, aby zvýraznil své utrpení. Roztomiloučké pošťouchnutí malinkého čumáčku do jeho tváře způsobilo lehké mrazení. V místě dotyku ňufáčku jako by se vyvinul malý elektrický výboj. Kdy naposledy zažil takou hezkou nevinnou něžnost? Kontakt s vlčátky sice nikdy nepostrádal, ale možná to bylo způsobeno jen tím, že ho nikdy takto zblízka nepoznal. Byla to sice maličkost a pro mnohé třeba i nepostřehnutelný čin, ale zrovna Falion taková gesta vnímal hodně sensitivně. A doopravdy ho to potěšilo.
"Dožeň mě, jestli to dokážeš!" zahučel na ni výzvu a dal se do běhu. Chvíli opravdu upaloval, ale později zpomalil a nechal se dohnat. Téměř ihned se do něj Nym opřela. "Achhhhh," vískl a svalil se do sněhu. Se smíchem nechal i maličkou, aby na něj přistála. "Zase jsi mě dostala!" Na oplátku žďouchl svým čumákem do jejího čela. Ale pozor, to nebylo vše! Mrskl sebou jako ryba na suchu, vyšvihl se na nohy a začal Nym ležící na zádech šimrat na bříšku. "A teď jsi moje!"

"Tvůj táta je dozajista moc dobrý stopař. Ale sama jsi říkala, že už si nepamatuješ, kudy jsi šla. Co když ztratí tvou stopu kvůli dešti? Nebo kvůli sněhu? Kdybych měl takovou dceru, jako jsi ty," hnědochlupý veledůležitě pokyvoval hlavou, "moc bych se o ni bál." A to byla pravda pravdoucí. Vlastně už tak se o Nym bál, byť to vlče nebylo jeho. Ale někdo ji dozajista moc postrádal.
Nakrátko poté se odehrál onen kuckací incident. Vlk musí být stále ve střehu, pomyslel si poplašeně. Věděl, že vlčata představují velkou zodpovědnost, ale dokud to jeden nezažije na vlastní kůži, nemůže tvrdit, že by se o vlče doopravdy postarat zvládl. "Sníh je vlastně pevná voda. Je to jeho povinnost při teple tát. Ale neboj, nebolí ho to. Myslím, že ho to dokonce moc baví. Roztaje na vodu a buď se vsákne do země, nebo se usídlí v nějaké vodní ploše. A odtud se, když se teplota zas o něco zvýší, vypaří do nebes... A tak se ten proces stále opakuje. Je to jako nekonečný kolotoč," pousmál se. Líbilo se mu, že Nym dokázala uvažovat i nad silně emoční stránkou něčeho, co emoce nemělo.
Ani sám nevěděl, co to do něj vlastně vjelo. Ale fakt, že po dlouhé době potkal vlče, po boku měl Matali a pod nohama sníh... Zkrátka si jednou za uherský rok zas dovolil být spontánním. A moc se mu to líbilo. Vážnou, rozumem se řídící masku už měl na sobě přespříliš dlouho. Zasmál se nad chabým pokusem Nym, jenž chtěla sněžnou palbu opětovat. Moc dobře věděl, že ji tím namotivuje k výraznější akci. A doopravdy: vlče se zvedlo a kurážně vyběhlo Falionovi vstříc. Vlk ani neutíkal. Nechal ji své poloviční ucho ukořistit. "Aaaa," dramaticky zaúpěl a zároveň se srdečně smál. Zadek nechal klesnout k zemi a poraženecky se převalil na záda. "Ohooo, mocná Nym mě má ve svých spárech! Co si jen počnu?" Předníma tlapami ji jemně dloubal do bříška. Musel být opatrný, jeho nohy by jí mohly raz dva ublížit. "Ale počkat! Možný bych jí mohl utéct," zaklapal zubisky a škubavým pohybem se jí vysmekl, aby mohl vzít nohy na ramena. Neutíkal moc rychle; chtěl, aby ho dohnala a nějakým způsobem zas zpacifikovala.

Ahoj již podruhé v tomto měsíci.

Nesu vám vyhlášení akce "Podzimní zvyk". Zúčastnila se Nym a Lennie. Moc jim oběma děkuji za výtvory; v úkrytu jim přistálo pár pěkných blyštivých safírů. Obě díla byla odlišná, ale jak jsem zmiňovala dřív, neexistoval žádný "správný formát". Sami se tedy budete moci na konci ohlášení přesvědčit, jak to vlčice pojaly.

Druhá věc je současně opětovné vyvěšení nové pidiakce. ZDE máte odkaz na osmisměrku, v níž si můžete zkusit najít pouhých dvanáct slůvek. Barevně je označte, pošlete mně do sz a voilá, další šutříky a plevely jsou vaše! Čas máte dva týdny, tedy přesně do půlnoci pondělí 11.11.

Třetí a nejdůležitější bod mého oznamu je přidělení funkcí a povýšení:

Tímto bych tedy chtěla přivítat Starlinga ve funkci Ohranáře smečky. Doufám, že se ti funkce bude líbit a bude tě bavit. Myslím, že mladá krev je pro obranu smečky ta nejlepší volba. :) Dále pasuji naši statečnou Lennie do role Lovkyně. Řekla bych, že už její první úlovek, který (dost možná nedobrovolně :D) věnovala smečce ji přímo předurčil k této funkci. Lov v horách, na skalách a v tunách sněhu není snadný, zkrátka tedy potřebuje tato pozice statného, odolného vlka. A jako třetí tímto vyhlašuji Severku ragarskou Pečovatelkou. Věřím, že tě možnost starat se o neposedné vlče bude bavit a spolu s Nym podniknete spoustu lumpáren.

To ale není vše! Jelikož jsi s Ragarskou smečkou defakto od samého začátku, hraješ moc hezky, aktivně, jsi jí věrná a dokonce se účastníš akcí, s radostí ti přiděluji post Delty. Děkuji a gratuluji!

Tak a to je vše. Snad jsem vám udělala alespoň malou radost. Ještě jednou děkuji a níže přikládám počteníčko z akce.

LENNIE:
Vlci se vydali za mlhavého podzimního rána na jeden z menších vrcholků hor, aby si užili nějakou tu sradičku. Ragarští snad nic jiného nedělají, než že se flákají, to už snad není ani možné. Družinu vedl Falion, který si vykračoval po sněhu tak, jak se mu zlíbí a zbytek se musel topit po bříško ve sněhu. Ach ta proradná magie. Pokračovali až na samý vrchol, kde se posadili, aby vychutnávali onen krásný pohled na mlhavou Gallireu. Během takových dnů se na vrcholku utvořila ledovka. Běžně velmi nepřijemná věc a dnes naprosto ideální na radovánky. Nač se vlastně bavit podzimní tématikou, když mají celoročně zimu? Sněhu je nutno využít, dokud jej není přehnaně moc a podzim je na tohle nejlepší, neboť během jara je sníh poměrně nic moc. Navíc Ragar nemá přehnaný počet stromů, takže nějaké rochňání se v listí je poměrně nemožná věc.
Tak či onak je princip hry jednoduchý. Vlk jednoduše naskočí na ledovku a hraje se o to, kdo doklouže nejdále. Pravidel moc není, vlci mohou využít magii, pokud tedy ovládají takovou, která by mohla být v této situaci nápomocná. Vítěz, který doklouže nejdále vyhraje kožešinu z lovné zvěře a nejlepší kus masa příští velké kořisti.

NYM:
Byla nezvykle klidná noc. Z nebe už od večera nespadla ani jedna vločka a v krajině panovalo absolutní ticho. Neznalcům by se všechny tyto zmíněné jevy nejspíš nezdály ani trochu podezřelé, ale zdejší vlci věděli, že se musí dít něco podivného. Tohle byly Ragarské hory. Tady klid nikdy nebyl, a obzvlášť ne teď, když se blížila zima.
Přesto – nebo možná proto? – se rozhodli shromáždit u ohně. Samo sebou se nejednalo o jen tak obyčejný oheň, ten by na žádném ze zasněžených vrchů dlouho nevydržel. Šlo o magické plameny, které zde ovládal nejeden vlk. Kouzla byla v této zemi celkově poměrně běžná.
„Netopýre, jsem tady!“ zavolalo na alfu Škvrně. Řítilo se k němu tak rychle, že cestou klidně mohlo do něčeho vrazit.
„Už zase jdeš pozdě, maličká,“ pokáral vlče, v jeho hlase však nezazněl sebemenší hněv. Moc dobře věděl, že kdyby chtěl Škvrněti někdo ublížit, nejspíš by ho kvůli jeho otravnosti zase rychle vrátil domů.
„Nejdu pozdě, to jenom všichni přišli dřív.“ S těmito slovy Škvrně konečně zpomalilo, zazubilo se na Netopýra a uvelebilo se u ohně hned vedle Princezny, která na něj přátelsky kývla. Její úsměv hřál možná víc než samotný oheň. „Takže co budeme dělat?“ zeptalo se Škvrně.
„Já bych šel spát,“ řekl Rudovous, o jehož rameno se opírala jeho družka Fialka. „Bolí mě kyčle.“
„Ale no tak, vy jste nudný,“ stěžovalo si Škvrně. „Co ty, Kliďasi, co bys chtěl podniknout?“
Kliďas se tázavě podíval směrem k Princezně, jako by se jí ptal, jestli spolu radši někam nezmizí. Škvrně si už chtělo povzdychnout, když vtom se ozvala Mačka. „Možno mám nápad.“
„Jó!“ zakřičelo Škvrně a radostně se k Mačce málem přes oheň vrhlo. „Bude dobrodrůžo!“
„Nie,“ zasmála se Mačka tiše. „Môžeme si rozprávať strašidelné príbehy.“
Škvrněti se rozsvítila zlatá očka nadšením. „Super, skvělý! Deset bodů z deseti, Mačko! Kdo začne? Mohl by začít třebaaa…“ Škvrně se rozhlíželo po kruhu vlků a hledalo vhodného adepta.
Koketka vlče zpražila pohledem. „Tak já bych s prominutím začala,“ odkašlala si a v jejím výrazu se ze vteřiny na vteřinu něco změnilo, jako by se snad vcítila do role. „Byl to ten nejtemnější večer mého života a já jsem byla o mnoho let mladší, než jsem teď. Ale stále stejně hezká, samozřejmě. No, nicméně. Vracela jsem se zrovna za svou tehdejší smečkou, když mě na cestě někdo zastavil.“
Škvrně hltalo Koketčino každé slovo.
„Byla taková tma! Neviděla jsem tomu vlkovi do tváře. Viděla jsem jenom jeho velké červené oči - “
„BAF!“ zahřměla Fialka Škvrněti do ucha. Malá vlčice zděšením nadskočila aspoň deset metrů vysoko, protože si nevšimla, že se za ní Fialka zezadu plížila. Celá smečka se začala smát, jen Škvrně se snažilo rozpoznat, jestli zrovna dostalo zástavu srdce nebo ne.
Jakmile se všichni dosmáli, Koketka pokračovala ve vypravování. „Chtěl mě zabít, cítila jsem to v kostech. Neskutečně jsem se bála…“ Koketka se odmlčela, a když konečně znovu promluvila, zněl její hlas lhostejně. „No a tak jsem si ho omotala kolem prstu, chvíli přes něj řídila jeho smečku a pak ho odkopla. Konec. Jo a jmenoval se Arnošt. Asi.“
„To se nestalo!“ chlámala se Fialka, ale Koketka jen pokrčila rameny.
„Já jsem vám to říkal, radši jsme měli jít spát,“ ozval se Rudovous. „Však uvidíte, zítra vás taky budou bolet kyčle.“

<<< Ageronský les (přes Tajgu)

Hnědý vlk se zasmál. Doslova ho velmi pobavilo, jakou radost dokázal malé Nym udělat pár slov. Přesto to dál vůbec nešlo podle jeho plánu. Totiž se vyplnila jeho dřívější slova a vlčátko, sotva zahlédlo velkou kopu sněhu, velmi šikovně uklouzlo a nabančilo si. Falion stočil oči v sloup. Nym se bez jakéhokoliv komentáře vymrštila zpět na nohy a utíkala dál. "To je pako," uculil se směrem k Matali a dal si velký pozor, aby se jeho šepot nedonesl ke střapatým uším prcka.
Bohužel vyprávění o dobrodružné cestě zjevně nepatřilo mezi nynější touhy Nym, neboť Faliona bezostyšně odbyla se slovy, že už si nepamatuje, kudy šla. Achjo, moc nám to neusnadňuješ! postěžoval si směrem k malinké existenci a znovu zabrouzdal pohledem k Matali. Mezitím taktéž zvedl nos k nebesům a zavětřil. Necítil však pach téměř žádného vlka. A ty střípky, které sotva pochytil, působily velmi vyčpěle a neaktuálně. "Nym," houkl k neposedné vlčici, "pamatuješ si, jakpak tvůj pravý táta voní? Necítíš ho náhodou?" vyzvídal a stále čichal.
Jak tomu však u prcků bývalo, i toto škvrně chvíli neposedělo. Šlo ihned objevovat krásy sněhu a zimy. Bylo to vtipné, ale velmi rychle se to zvrhlo v kuckání a dušení se. Falion zděšeně k Nym přiskočil a párkrát jí tlapou plácl do zádíček, aby jí pomohl s vykašláváním. "Ty jsi ale ťuňta," něžně ji oslovil. "Už je to dobrý? Můžeš dýchat?" sklonil hlavu k pidivlčici a povzbudivě se na ni usmál. Nechal ji, aby se u něj schovala. "Sníh je mlčenlivý. I kdybys na něj mluvila roky, nikdy ti neodpoví. Je to přeci přírodní jev," vysvětloval. "Zkrátka ani stromy, kamení nebo voda nemluví... A všimla sis, že když sníh zahřeješ, mění se na vodu?" Nabral na tlapu trochu té bílé hmoty a pozvedl ji na úroveň oček Nym. Pak k ní přiblížil svou tlamu a na sníh dlouze foukl. Bílá hmota začala tát a mizet. "Já se narodil do hor," dodal, "a sníh byl můj nejlepší kamarád. Užil jsem si s ním spoustu srandy, protožeee..." uskočil o dva metry stranou od Nym, našpulil zadek směrem k nebi a vyplázl jazyk. "Dá se s ním skvěle blbnout!" Tlapou párkrát hrábl a úspěšně hodil pár malých kupek směrem na Nym. Dával si velký pozor, aby to nebyly příliš velké masy. Než sníh doletěl k Nym, spíše se rozprskl na spršku menších kuliček. Tady v údolí je ještě dost mokrý. Na horách se s ním hází mnohem lépe! Falion si uvědomil, že už si se sněhem nehrál šíleně dlouho. Mrkl na Nym a čekal, copak malá nezbednice podnikne.

Jsi pěkně paličaté škvrně, pomyslel jsem si a upíchl svůj zvědavý pohled na to malé pyšné chlupaté cosi, jenž se dušovalo, že nemá stýskání v popisu práce chrabré vlčice. Jen počkej, maličká. Ono to určitě časem přijde, odvětil jsem jí alespoň v hlavě. "Ty jsi mi ale myslitelka!" vzrušeně jsem poznamenal. "Ale víš, odkud se bere sníh? Z mraků. Znamená to tedy, že jsou mraky tvým dědečkem?" zvědavě jsem na ni mrkl a s očekáváním se odmlčel. Byl jsem zvědavý, copak mi na to poví.
Zabloudil jsem pohledem i k Matali a lehce se pousmál. Doufám, že ji nevadí trávit čas se mnou a s malou Nym. Ostatně kdyby tu s námi nechtěla být, mohla se kdykoliv sebrat a utéct, což by mi ale - abych pravdu řekl - moc nevyhovovalo. Tedy lépe řečeno by mě to velmi mrzelo. Na druhou stranu jsem ji nechtěl nikde držet nebo úporně přemlouvat. Zkrátka byla volná jako pták.
"Pomalu, Nym, ať si nic neuděláš!" zvolal jsem na rozčepýřené vlče, jenž se hnalo kupředu jako bouře. "To je směr, odkud jsi k nám přišla, že?" nenápadně jsem se optal. Fakt, že na malou někde čeká nebo ji hledá její biologický otec, mne znervozňoval. Pociťoval jsem velkou dávku zodpovědnosti to třeštiprdlo v pořádku dopravit domů. Jestli tedy ještě nějaké své doma má...
"Nechtěla bys mi povyprávět, co už jsi stihla zažít, než jsi na nás narazila? Tvá cesta musela být dozajista velmi akční!" Zadoufal jsem, že by mi snad v návalu salvy slov a příběhů mohla dát i nějakou indícii, kudy šla nebo jak dlouho již byla na cestách.

>>> Sněžné hory (přes Tajgu)

"Nechceš?" opáčil s překvapeným výrazem. "Vážně? A to ho necháš, aby se o tebe strachoval? Myslím, že se mu určitě moc stýská. Tobě se nestýská?" pozorně vyzvídal malou Nym, zatímco vnitřně spřádal plán. Musel se lehce pousmát nad tím, jak malé škvrně přemlouvalo Matali, ať se přidá na jeho stranu a Falionovi dokáže, že je mnohem lepší dobrodrůžo s nějakými monstry. No to by nám byl ještě čert dlužen, vnitřně zafuněl. Ocenil by, kdyby Gallirea alespoň na chvíli přestala vymýšlet magická nebezpečí a nechala ho v klidu a jaksepatří najít rodiče Nym.
"Ačkoliv se to nezdá," začal své vyprávění o sněhu poněkud neurčitou frází, "sníh umožňuje krajině odpočinek a klid. Vše přikryje a půda i rostliny upadnou do spánku. A pak - jakmile sníh zase roztaje - je vše zrelaxované a připravené na jaro. Květinky rostou a zvířata přivádí na svět mláďátka. Zkrátka příroda popadne druhý dech a celý ten cyklus začíná od znova." Ještě nikdy vlčeti nic podobného nevyprávěl, a tak musel hledat správná slova i obraty, aby to bylo pokud možno co nejsrozumitelnější. Bezděčně se koukl na Matali, jako by si nebyl jist, zda-li to zvládl vysvětlit dostatečně.
Znovu se pousmál. "Nevím, jestli bych ti to měl říkat." Jeho hlas se ztišil, aby působil mnohem víc napětí. "Je to velké tajemství. Umíš udržet tajemství?" lišácky na malou Nym mrkl. "Trik je v tom," zatěkal očima ze strany na stranu, jako by se rozhlížel, jestli ho někdo náhodou nevidí, a sklonil hlavu: "Že se stačí se sněhem skamarádit." Neznělo to jako něco, co by dávalo smysl. Ale bylo to mnohem zábavnější než říct "já už jsem dospělý, ty jsi ještě mimino s rozčepýřenými pesíky". "Zkrátka musíš pochopit jeho úlohu v přírodě a nezlobit se na něj, že tě občas rozcuchá."
Vzápětí se Matali s Falionem dočkali rozsáhlého vyprávění o původu vlčete. Přicházelo z Borovicové smečky a jednalo se o potomka alf. Mělo sestru, která se údajně mohla stát alfou. Nym však dodala, že ona by chtěla totéž. "Alfování ale není jen rozkazování, víš? Znamená to spoustu povinností. Musíš hodně myslet na ostatní. Občas je dokonce upřednostnit před sebou samotnou. To bys zvládla?" zvědavě zastříhal uchem a půl, načež se konečně zvedl a vykročil.
"Opatrně, aby sis neublížila," houkl na nezbednici, která s vřískotem a hopkáním vpřed odstartovala dobrodrůžo. "Myslíš, že její rodiče najedeme? Pokud vím," koukl Matali do očí, "žádná smečka s oním jménem na Galliree neexistuje." Utrápeně si povzdechl.

//Sestru Fiéra. :D

Vskutku se Falion choval jinak než obvykle. Ne o moc, ne výrazně. Ale přesto to nebyl on, jak se představuje a chová vůči ostatním. Zkrátka Matali si již nyní vysloužila svou upřímností speciální postavení ve Falionově seznamu poznaných vlků. Pousmál se na ni, neboť ho ujistila, že jí vlkova přítomnost nevadila. "To je moc dobře," povzdechl si. "Protože mně tvá přítomnost taktéž vůbec nevadí! Vlastně ji mám moc rád," lehce zatěkal pohledem, ale nakonec se vrátil tyrkysovými kukadly zpět do těch modrých. Tak moc si přál, aby neřekl ani jedno špatné slůvko. Chtěl udělat vše správně a dokázat Matali, že jeho sympatie jsou oprávněné a naprosto upřímné. A ona - jak se zdálo - měla v plánu snad něco velmi podobného. On si totiž nikdy nevšiml, že by mu ukazovala tak jasná a výrazná gesta. Vrtí hlavou, protáčí očky, její intonace je výrazná. Ona se mi pomalu otevírá, blaženě si pomyslel. Měl z toho velkou radost.

Jejich křehké vyznávaní citů bylo rázem přerušeno malou mokrou piraní. K Falionově překvapení Tal nereagovala zas až tak přehnaně. Nevypadala sice nadšeně, ale ani sebou nijak necukala nebo se sama neodtahovala. Líbilo se mu, jak obtočila ocásek kolem té malé nezbednice. V tom si naprosto spontánně a - jak si později uvědomil - poněkud hloupě představil, že jednou... Možná... Kdyby se jim oběma chtělo a bylo jim spolu dobře... Zkrátka že by mohli mít i oni dva roztomilá vlčátka. Bohové, na co to myslím? Vždyť my dva si sotva zvládneme vyjádřit náklonnost, peskoval se. No jo, holt i Falion nemohl zapřít jeho samčí touhu mít šťastnou rodinu a zkrátka předat své geny dál. Byla to moc krásná představa.
"Ach tak. A tobě se nestýská? Myslím, že má tvůj táta o tebe strach. Kdepak jsi ho viděla naposledy?" snažil se něžně vyzvídat, odkud se tajemné vlče vzalo. Kdoví, odkud až přichází. Měli bychom zkusit najít jeho rodiče. Nemůžeme se o to alespoň nepokusit. "To je dobrý nápad," pochválil ji za myšlenku, že by mohla zůstat s Falionem a Matali. Sama bys mohla brzy skončit v pařátech nebo zubech jiných dravců, divoženko, povzdechl si. "Navrhuji spojit naše a tvoje dobrodrůžo," udělal dramatickou pomlku, "a zkusit se poohlédnout po tvém tátovi, co ty na to?" Zvedl tlapu a velmi opatrně ji položil na malé vlčí čelíčko, aby jí něžně uhladil rozcuchané chloupky. "Věřím ti. Tvoje nebojácnost z tebe přímo srší," důležitě přikývl, "ale občas je dobré nebýt na všechno sám," dodal, aby jí naznačil, že minimálně se samotným Falionem by měla maličká Nym počítat, dokud nebude v bezpečí.
"To jsou vločky. A pokud jich napadne víc, spolu tvoří sníh. Každý rok se vrací, pokryje téměř celou zemi a po několika měsících zas roztaje a odhalí trávu, květiny, stromy," vysvětlil Nym. "U nás v horách ho máme celý rok. Je sice studený, ale vlk si s ním dokáže užít spousty srandy. Já ho mám moc rád," vyprávěl zvesela, zatímco horlivě uvažoval, odkud mohla dobrodružnice přijít. "Co ty, Matali?" koukl na vlčici a usmál se. Chtěl ji zapojit do rozhovoru a navíc by i on sám rád věděl, jak moc velká šance existuje, že se vlčice (ne)usadí v Ragaru.
"Jistě se velmi vyznáš v cestovatelství," nadhodil, aby ji navnadil na sebechválu, která by je mohla zavést k informaci, kde se nachází její rodiče. "Odkud jsi k nám přišla?" Mezitím vstal, pokynul na Matali a dodal: "Navrhuji započít naše dobrodrůžo."

Ahoj!

Po necelých třech týdnech jsem si opět dovolila vás informovat v novém oznamu. Mám na srdci jen pár věcí, takže to vezmeme hopem. Nějak mi to nevyšlo. Tak snad příště. :D

Předně bych chtěla ve smečce přivítat Nym. Doufám, že se jí u nás bude líbit a že na ni všechny tety a strejdové budou hodní, i když má nevymáchanou tlamičku. :D Mimochodem - ano, pokračuje ve vaší tradici "udělejme z hnědochlupých menšinu".

Avšak pozor. Kromě Nym, jak se zdá, by v nejbližší době mohl do smečky přibýt další vlčecí element. Uvidíme, jak zvládne registraci a jestli se hráčka nerozmyslí, každopádně pokud se poštěstí, bude mít Nym rovnou parťáka na blbnutí a my ostatní o další starost navíc. Juchů! <3

Aktivita. Fakt mě těší, že jste se skoro všichni (nenápadně mrkne na Riveneth ) poslední dobou sešli v horách a zejména naše svatá zdrcená trojice aspoň trochu nabrala síly, než se zas vydala na další akci. Stále vás sleduji a přemýšlím nad povyšováním. Pokud bude všechno klapat tak, jak má, myslím, že se ho dočkáte na přelomu října a listopadu.

Taktéž bych vám ráda dala vědět, že jsem včera aktualizovala smečkový web. Kdyby vás napadlo cokoliv, co byste zlepšili nebo přidali, sem s vašimi návrhy!

Akce. Ráda bych, abyste měli prostřednictvím smečky opravdu dostatek možností získávat odměny do inventáře častěji. Navrhuji tedy aspoň jednou měsíčně lehký neherní úkol přímo ode mě. Pokud si vy sami pro ostatní členy něco přichystáte, budu jen ráda. Dle časových možností samozřejmě můžu nahazovat akce častěji, pokud o ně především z vaší strany bude zájem.
Ode dneška máte možnost zúčastnit se nové akce "Podzimní zvyk". Jednoduše se rozmyslete, jaká činnost nebo sled činností se může stát typickým podzimním zvykem v horách. Váš text vůbec nemusí být dlouhý - jeho rozsáhlost nechám čistě na vás. Můžete popsat cokoliv, co se vám asociuje se slovy vlci, hory, podzim. Může se jednat o nějaký zvyk, hru, tradici. Samozřejmě čím bude váš textík delší, tím větší odměna přistane ve vlčím inventáři. Čas máte 2 týdny, přesně do 25.10.2019, 23:59. Výtvory posílejte mně do vzkazu.

Zároveň na listopad chystám herní smečkovou akci v podobě lovu. Ráda bych, aby se nepřekrýval s dýňoakcí, abyste se mohli s vlky zúčastnit obojího. Tudíž až halloweenské šílenství skončí, domluvíme se na termínu a snad to sfoukneme v akčním duchu.

Uff, to je snad vše. Pokud jste dočetli až sem, mockrát děkuji a přeji hezké (lehce melancholické) podzimní dny. :)

Fal