Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ahojte, přeživší. Vzhledem ke koronaprázdninám se vracím ze světa mrtvých, abych vás zas na chvíli prudila. Především bych vám všem chtěla popřát, ať ten zmatek přežijete bez psychické i fyzické újmy. :D

Kdopak by měl chuť, může mi zkusit poslat do SZ báseň o aktuálním dění (za mě ideálně satirickou, protože nadhled je občas fakt potřeba); šutříky v inventáři se určitě přihodí. Čas máte do 21.3.2020. Délka není určena, nechám to celé na vás. :)

Zároveň bych chtěla oznámit, že naše úžasně aktivní Cynthia, která nejen, že píše často, ale za posledních pár týdnů (měsíců) řešila i věci smečkové, tímto uděluji post delty. Gratuluji!

A ve finále bych taky chtěla přivítat do rodiny naše nové prťátko, Sheyu. Vítej! Konečně někdo, kdo nemá barvu kožichu v šedých odstínech!

Děkuji za pozornost, konec hlášení.

Fal

Úkryt <<<

"To je moc dobře!" usmál se, když se vydral z uzoučkého východu z úkrytu. "Zkrátka věc se má tak," začal zeširoka, "že naše smečka už se nějakou dobu chlubí jednou osobou, která má post delty," potutelně se usmál, "ale smutné je, že ta delta o tom doposud nevěděla," hravě švihl ocasem a naoko letmo po ní mrkl. "Teď už to ale ví!" usmál se více než obvykle. "Gratuluji!" Zároveň už se mu v hlavě rodil plán na dalšího kandidáta.
Cítil, jak mu pod tlapami hlasitě křupal čerstvý sní. A vždycky, ačkoliv to byla v horách běžnost, mu t dělalo radost. Zkrátka nemohl zapřít svůj původ, on byl seveřan srdcem i duší. "Myslím, že neuškodí, když o sobě dáme znát," pokývl. Střihl uchem, pomalu zvedl hlavu a dlouze, co nejhlasitěji zavyl. Doufal, že se Severka přidá k němu. Pak si olízl čumák a pokračoval: "Máš pravdu, jídla už není moc. A i v horách jsem dlouho žádné zvířectvo neviděl," povzdechl si. "Možná bych se zkusil po něčem poohlédnout. Pokud by sis ale ráda pak s ostatními odpočala v úkrytu, jsem pro," nabídl jí možnost relaxu. Přeci jen se v Převisu moc dlouho neohřála a on ji nechtěl po dlouhé cestě přepínat. "Hlavně se nepřepínej," familiérně, velmi zlehka šťouchl špičkou svého ocasu do toho jejího. Ach, Falione, co to s tebou ta smečka dělá? Kde je tvoje mrzutost a odtažitost? Zavětřil. "Cítím Haruhi a Sayapa... Taky Starlinga." Pomocí své vrozené magie si přihnal vzdušné proudy z celých hor, aby mu pomohly s identifikací obyvatelů. "Taky tu je Cynthia a... Ten poslední pach nepoznávám." Zvědavě se podíval na Severku: "Tobě něco říká?"

//Kde jste kdo, když stačí jeden jediný kopanec do zad?

//Konečně odpis.

Awnay se na Faliona jistým způsobem utrhla. Chvíli mlčel, prohlížel si ji. A máš to. Vždycky, když se snažíš někomu pomoct, dostaneš leda tak rozhořčené reakce, ozval se posmívačný hlásek v jeho hlavě. Jak jinak. "Vypadala jsi velmi rozrušeně. Věz, že já nikdy nenadužívám magie, nedojdu-li závěru, že jsou vskutku potřebné." Vlastně ho docela překvapilo, že magie Příkazu se ještě nechala probudit. On ji doposud nikdy nevyužil v té její pravé, mocné kráse. Samozřejmě Fiéra pustil. Nebylo jeho záměrem si s vlky hrát, jak se mu zlíbí. Ba naopak, ta představa ho znechucovala.
Být mladší a horlivější, snad by Awnay obdržela mnohem jedovatější odpověď. Díky bohu za Falionva prožitá léta a aktuální um udržet chladnou hlavu. Chtě nechtě, díky magii Myšlenek pociťoval podivnou nestabilnost mysli černé vlčice. Nechtěl jí vidět do hlavy, nicméně ony emoce působily tak silně, až se letmo otřely o vlkovo vědomí.
"Omlouvám se, Fiére," houkl směrem k vlčkovi. "Nechcete se jít schovat? Tohle počasí je opravdu netypické i pro naše hory," podivil se nahlas. Už musel mluvit dosti hlasitě, vítr ho totiž bičoval do tváře a bral mu slova z tlamy. "Pojďme se zahřát do úkrytu, než tu zmrzneme," pobídl je; pro jejich vlastní dobro. Stále sněžilo a fičák létal mezi horskými jedlemi jako úhoři mezi korálovými útesy.
Falion se za soustředění pomalu snažil zkrotit vítr alespoň v jejich dosahu. Kolem skupinky utvořil malou elipsovitou kopuli, kam nezasáhlo fičení ani vločky. "Tohle je šílené," povzdychl si. "Doufám, že si všichni stihli někam zalézt. Vypadá to, že tahle zima bude krutá..." Už přemýšlel, co s tím. Mezi členy měl pár nepříliš odolných vlků, jako například starouše Haruhi se Sayapem nebo naopak mladičkou Nym. Budu se muset ohlédnout po nějaké zvěři k jídlu.

>>> Stříbřitý úkryt

Falion pokývl směrem ke Styx a Cynthii. Nevypadalo to, že by tyto dvě vlčice měly v nadcházejících chvílích způsobit pohromu, což se mu celkem zamlouvalo. Svým způsobem si v některých věcech byly docela podobné - a on doufal, že je právě tyto věci v nadcházejících chvílích nerozkmotří.
"Ach, ano. Letmo jsme se potkali u Velkého vlčího jezera, už si vzpomínám," lehce se pousmál. Zdá se to už dávno... Snad to bylo minulou zimu? "Omlouvám se," omluvně mrkl směrem k černočerné Awnay. Než stihl cokoliv dalšího dodat, slova se ujal Fiér. Zase.
"Vyzvat, hm?" lehce naklonil hlavu a zkoumavě si mladého darmožrouta prohlédl. Falion se už už chystal pohotově odvětit, že by mu v tom nakopal ten jeho chlupatý zadek, ale to už se ozvala vlčice. K jeho překvapení velmi negativně. Pochopil, že tihle dva spolu zjevně již nějaký ten pátek cestovali a trávili spolu čas. Opravdu? Opravdu by Awnay dobrovolně kráčela po boku tohodle prevíta? Netušil, proč by to dělala. Laura se o ní kdysi zmínila a on měl pocit, že je to mladá rozumná vlčice. Kdoví, kde tkvěla pravda. Tak jako tak, nyní vypadala velmi podrážděně a uraženě. Falion mrkl koutkem oka k Fiérovi, aby si vzápětí tiše povzdychl. Probudil svou magii Příkazu a pomyslně Fírovi nakázal, ať už se ani o píď nepohne, nevydá ani slůvko.
Pomalu došel k Awnay, ale rozhodně si nestoupl naproti ní. Naopak si udržel slušný odstup, nicméně ji napodobil, též se posadil. Bok po boku; stále ji neobdaroval pohledem. Jeho modrá očka klouzala po zasněžené krajině. Z nebe se zas spustily sněhové vločky. "Je to prevít," houkl rádoby do prázdna. "Ale má tě rád. A má štěstí, že tě má," téměř neznatelně pozvedl pravý koutek tlamy. "Copak ti nakecal, s jakou myšlenkou jsi sem šla ty?"

Ahoj, vlčice, vlci i vlčata! Vítám vás v novém roce 2020. Doufám, že jste do něj vkročili tou správnou nohou a... Moc jste se neopili. Jo, koukám na tebe, Nym. :D Tímto bych vám všem chtěla popřát hlavně to zdraví, ale i kopu štěstí, lásky a pokud možno splněných snů. <3 Kdo budete mít chuť, můžete mi do vzkazů napsat novoroční předsevzetí, jaké by si dal váš vlk v rámci smečky. Do půlnoci 5.1.2020 máte tak možnost získat nějakou tu drobnůstku do inventáře. :)

V rámci smečky bych se předně chtěla omluvit za mou upadající aktivitou. (Kdyby si ještě náhodou někdo nevšiml, letos maturuju a jsem ohledně toho šílený nervák. :D) Každopádně o to víc mě těší a hřeje u srdíčka, že vy ostatní si ze mě většinou neberete příklad a jedete věrně aktivně dál. To je prostě fakt boží, máte moje vděčné díky!

Konečně tedy mohu oficiálně mezi stálými členy Ragaru přivítat Cynthii, která, jak tak koukám, už se stihla krásně zabydlel a odvádí super ochranářskou práci. Takže ještě jednou vítej mezi námi! Doufám, že se ti tu bude líbit.

To je ode mě vše. Díky za přečtení, mějte se krásně!

Fal

//No to teda ne, fakt si toho moc vážím!

Pousmál se. "I tak by se to dalo říci." Jaký byl vlastně rozdíl mezi smečkou a klanem? Tedy krom toho, že slovo klan samo o sobě znělo mnohem víc drsňácky. Jejich debata se přirozeně vyvíjela až došla k bodu, kdy sám Falion netušil, co dalšího by měl Styx říci, aby ji zbytečně nezatěžoval nebo nenudil nepotřebnými informacemi. Tudíž zvolil nejlehčí možné řešení: přímo se zeptal, zda-li měla vlčice nějaké další dotazy nebo připomínky. A Styx byla upřímná. Rozpovídala se o Nym. "Nebudu vyvracet, že je to malý rošťák. Ale tlapu na srdce, kdo byl jako vlče slušný?" Na tlamě se mu mihl náznak pobaveného úšklebku; to zrovna zavzpomínal na svoje vylomeniny. "Objevila se v Galliree odnikud. A k dnešnímu dni je z ní sirotek," pověděl již vážněji. "Nic se neboj, ono se to poddá. Rozhodl jsem se jí dát domov, bez smečky by dlouho nepřežila. Zatím nemá pečovatele určeného napevno. Uvidíme, jak to celé bude." Zastříhal ušima, přišla k nim nová společnost.
Nasál pach Cynthii a dvou nových vlků. Tedy... Technicky vzato jen jednoho nového, toho druhého již nějaký čas znal pod jménem Fiér. Koho mi to sem čerti nesou?! Potomek Weriosasy! zaúpěl v duchu. "Děkuji ti za upřímnost," pousmál se směrem ke Styx a pokynul, aby se s ním vydala za nově příchozími.
"Ahoj, Cynthio," oslovil černou vlčici. Odvádí skvělou práci coby ochranář smečky. Měl bych jí za to brzy osobně poděkovat. "Děkuji, že jsi se postarala o cizince." Nebyla tu sice dlouho, ale poslední dobou odchytila mnohem víc narušitelů než kdokoliv jiný. Byl na ni pyšný; tušil, že to je vlčice, na kterou se může do budoucna spolehnout. "S dovolením si je přeberu a tobě přenechám společnost Styx. Zatím jsme se na ničem nedohodli, ale věru si může pod dohledem prohlédnout naše hory."
Tak - nyní nastal čas věnovat se černé vlčici, která přišla ve společnosti trikolórního Assassina. "Zdravím tě, Fiére a... I tebe, slečno," vlídně střihl ušima. "Jmenuji se Falion a mám na starost Ragarskou smečku." Schválně vynechal slovo alfa. Neměl ho rád, připadalo mu moc diktátorsky znějící. "Copak vás sem přivádí?" nadzvedl obočí. Byl vážně zvědav. Jestli se mi sem klapoušatec bude chtít nastěhovat, tak to potěš koště.

//Připsáno vyjma oček.

//Schváleno, odepsáno.

Poprosím 11 bodů rozdělit na 10% slevu k Životu a 8 mušliček. Díky :)

"Zdá se, že spolu vedle sebe žijí tak dlouho, že si již zvykli." Falion si byl na sto procent jist, že obě smečky na oněch územích existovaly už když sem přišel jako prostý tulák. Pousmál se. "To bys vskutku mohla. Jde mi jen o to, aby se po území netoulal nikdo cizí dočista sám," zkonstatoval. Jesli Styx měla ráda přítomnost Cynthie, Falion by jim ve společných toulkách nikterak nebránil. "Jsou vlci, kteří žádají o místo ve smečce jen z principu a lenosti. Představa pohodlí, stálého úkrytu, dostatku jídla a ochrany je celkem lákavá, nemyslíš? A kor teď v zimě se to přímo nabízí jako jedno z nejlehčích řešení těžké životní situace."
Dlouze se nadechl toho úžasného vzduchu. Nemohl se ho dostatečně nabažit. Dokud se neusídlil v těchto horách - s původní představou, že zde stráví zbytek života jako osamocený poustevník -, nedošlo mu, jak moc mu zdejší drsné podmínky v životě chyběly. Gallirea byla krásná úplně celá, ale hory jsou hory. "Přesně tak. Popravdě jsem velmi pochyboval, že by se sem chtěl někdo přidat, ale zmýlil jsem je. Mile mě překvapilo, že po Galliree chodí i vlci s tužším kořínkem, kteří se nebojí žít ve výšinách." A se mnou jako s alfou, cynicky se vnitřně ušklíbl. Kde jen asi teď byla Riveneth, která mu tehdy nasadila do hlavy toho brouka zkoumajícího myšlenku založení smečky? "Jsme na poměrně odlehlém místě, žádná smečka s námi doposud nijak neinteragovala. Na druhou stranu je tu jeden nepříjemný fakt, a to ten, že na východ od úpatí našich hor se rozprostírá Jedlový pás a v něm sídlí samotná Smrt. Nijak nás to doposud neovlivnilo, ale vím, že existují vlci, kterým by taková myšlenka někde vzadu v hlavě mohla celkem nahlodávat obavy." Odmlčel se. Přemýšlel, zda dodat to, co měl na jazyku. "Ty ale nevypadáš jako někdo, komu by to mělo vadit," poznamenal nakonec. "NApadá tě ještě něco, co by tě zajímalo? A máš už o nás nějaký obrázek?" zajímal se. "Snažím se to tu vést v poklidném a spravedlivém duchu, ale nebudu tě oblbovat nějakými žvásty, že celá naše smečka šlape jako jedno stádo hloupých horských koz," přiznal.

//Mockrát děkuji, že jsi na mě počkala, Styx. Omlouvám se, že to trvalo tak šíleně dlouho. Navrhuji pak hrát stylem "krátké jasné posty bez omáčky", protože jinak tě tu budu zbytečně držet donekonečna, což fakt nechci. Ještě jednou díky!

Cynthia se s nimi rozloučila - vydala se prozkoumat hranice, kde se ragarským vlkům usadil prozatímně nevítaný host. Falion zůstal se Styx sám, což mu naprosto vyhovovalo. Chtěl si se s ní oťukat a zjistit, jaké jsou vlastně její představy.
"Je mou povinností brát to oficiálně," namítl. "Jsem alfa a chci přeci působit reprezentativně," pousmál se s lehkým náznakem úšklebku v levém zjizveném koutku tlamy. "Rozumím," pokývl. Je opatrná. Uvažuje logicky. Nostalgicky zavzpomínal, že v tomto ohledu vlastně býval úplně stejný. Nikam se nechtěl přidat, protože mu nelezlo do hlavy, jak je možné prostě jen někam přijít a říct "jo, tohle chci brát jako svůj nový domov". "Celkově vzato si troufnu tvrdit, že naše smečka je nejmladší. Pokud vím, jako jediní sídlíme na horách. Čemuž odpovídá i zdejší styl života. Předem všechny zájemce varuju, že tady to není tak jednoduché jako v nížinách. Máš nějaké zkušenosti s dlouhodobějším pobytem ve výšinách?" Musel se zeptat. Jak byla zvědavá ona, tak byl zvědavý i on. "Stálých členů je... Osm i se mnou. Přiznám, že situace se ztraceným vlčetem je první svého druhu. Doufám, že se to co nejdřív vyřeší," zahučel a dlouze si povzdechl. "Co se týče počasí, celoročně máme ve větších výškách sníh a led. Na úbočích a v úžlabinách však samozřejmě normálně probíhá jaro i léto, byť zde teploty nikdy nedosahují závratných výšin. Pro mě plus, pro zimomřivce mínus," zkonstatoval.
Kráčeli stále kupředu, lehce na sever. "Les si prohlédnout můžeš, nicméně jistě pochopíš, že tě tu nenechám pobíhat samotnou." Zdálo se mu, že se ho Styx snažila tlačit k rychlému rozhodnutí. "Buď mě chceš a necháš mě chodit po lese, nebo mě nechceš a já jdu hned pryč." Měl příliš málo informací pro to, aby nad přijetím uvažoval tak černobíle. "Zdá se, že ty o smečku zájem jevíš, tudíž bych se i já rád zeptal na víc podrobností. Zajímalo by mě, jak snášíš společnost, jestli umíš být týmový hráč a zda respektuješ autority? Na rovinu řečeno: nemám zájem o potížisty. Dokážu nabídnout domov každému, kdo o něj opravdu stojí. Snažím se smečku vést spravedlivě a rozhodně ne diktátorsky." Zahleděl se kamsi do houštin, když tu najednou přilétl odněkud sníh. Jen tak. Začenichal - nikdo nikde. Lehce svraštil čelo. Gallirea. Co dodat? Možná to udělalo nějaké magické zvíře. Nebo strom. Kdoví. "Upřímně horám se gallirejské nadpřirozenosti celkem úspěšně vyhýbají. Podobné podivnosti se nám tu moc nedějí, nicméně nemůžu ti stoprocentně zaručit, že tu jsi před nimi v naprostém bezpečí." Říkal to, co měl na srdci. Nehodlal nikomu oblbovat mozek a slibovat nesplnitelné. "Zpět k tématu. Členové mají kdykoliv právo si na cokoliv stěžovat či zpochybnit moje činy. A to je naprosto v pořádku. Jsem otevřen jakýmkoliv debatám. Na druhou stranu nemám rád zbytečnou provokaci a záměrné rozdmýchávání sporů." Stoupali. "Pravidel tu není moc, o to víc se ale musí dodržovat. Hierarchii zatím moc členitou nemáme - většina jsou kappy, jedna vlčice je delta. Sem tam je fajn obejít hranice, znovu je vyznačit, obětovat třeba menší úlovek smečce... Zkrátka nic drastického. Též tu nikoho nedržím na věky věků. Vlci mohou území kdykoliv opustit, ale mám jednu podmínku. Rád bych věděl, na jak dlouho se zhruba plánují vzdálit, abych věděl, kdy a kde s kým počítat. Stačí zkrátka tu informaci třeba jen po někom poslat, aby se ke mně dostala. Toť vše." Zastříhal uchem a půl. Miloval zdejší čerstvý vzduch. Nějaké další otázky? Koukl směrem ke Styx a čekal, jaké emoce se odrazí nejen v jejích slovech, ale i tváři.

//Schváleno, připsáno. Očka přibudou později.

//Schváleno, připsáno.