Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zavrtěl hlavou a řekl prostě to, jak to bylo: "Nevím. Nedávno měla incident, přišla sem raněná. Chvíli se léčila v úkrytu a nyní se toulá kdesi po horách." Cesta šla relativně pomalu, ale nakonec - přeci nemuseli spěchat, ne? Oba vlci se snažili rovnoměrně. Táhnout tuhle mrtvolu jen jeden, musel by se pěkně sedřít.
"Tehdy tu byla s Cynthií. Černá vlčice si ji vzala na starost a já ponechal čistě na jejím svědomí, co jí tu ukáže. Hory jsou velké, nedají se jen tak zmapovat. Já se učil zdejšímu prostředí rozumět minimálně dva týdny..." Nebo ještě déle? Už si to nějak extra nevybavoval.
Už se konečně dosápali k úkrytu. Těsně před vstupem se k nim připojil i onen zmiňovaný medvěd, který doopravdy v hubě držel všechny tři úlovky, s kterými si dal Falion práci. "Saviore, toto je Consiliario, též řečený Zloděj. Zloději, Savior," rychle oba navzájem představil. Medvěd s nově poznaným navázal oční kontakt a pokývl hlavou na pozdrav.

>>> Převis

"Magie, ale nic se neboj, stačí myšlenka a je pryč. Nebo je z něj veverka," krátce se usmál. Trvalo docela dlouho, než si dokázal Consiliaria "zkrotit", ale teď už z něj byl doopravdy dobrý společník. Dřív se s touto podivnou magií jen hádal - ona energie mu mileráda ztěžovala život a vyloženě ho provokovala.
"Kdo tu chce žít, musí mít zkušenosti nebo přirozeně odolnou náturu. Život není vždycky jenom sluníčko a údolí lásky a štěstí. Jak říkám, je to čistě na uvážení všech, kdo sem zavítají. Já tu původně vlastně chtěl zůstat žít jako poustevník. Smečky mě nikdy nějak extra nezajímaly a já neměl ambice vlkům diktátorsky velit, kdo může jíst z úlovku jako první a kdo jako poslední. K myšlence smečky mě svým způsobem navedla jistá šedobílá vlčice. Rudé oči, nezvykle dlouhý ocas. Jmenuje se Riveneth."
Falionovo mladší já už by možná lehce začínalo vřít vztekem, ale na to už byl nyní vlk příliš starý. Prostá konverzace a výměna názorů se ho nikterak nedotkly. Byl rád, když k němu dokázali vlci mluvit upřímně. Cennější vlastnost než vlezdoprdelkovství.
"Jména nepotřebuji, spíš jsem se jen zajímal, zda je to tvá první zkušenost," odvětil ještě ohledně potomstva. "Nikoho si nehledám," dodal, když Savior začal mluvit o "jeho místě coby opuštěné alfy". "Já nikdy nebyl expert na vztahy a samotnému mi je dobře. Navíc mám problém se slepou důvěrou, prostě to neumím." Cynicky se uchechtl.
Netušil, co přesně si Lennie se Saviorem prožili, ale rozhodně nevěřil jeho prohlášení, že Lennie by nelhala. Známe to. Upravovat si pravdu nebo říkat jenom to, co se hodí, taky není úplně svatoušské. Každopádně co bylo mezi nimi, bylo jen mezi nimi. Důležité bylo, že se měli rádi a navzájem se uměli podpořit. Koneckonců o tom jsou partnerské vztahy, ne? Mít někoho, o koho se jeden může opřít... Znělo to hezky. Kdysi jsem věřil, že jsem toho docílil. Ten pocit byl omamně příjemný. Ach ano, vzpomínky.

//Křídla teď nemá, ale jizvy má! A hodně. A velký. :D Snad přibudou s opraveným spešlem.

Savior se na Falionovo pošťouchnutí moc netvářil. Ale notak. To nemůžu být chvíli taky lehce rýpavý? Nebo toto privilegium náleží jen Saviorovi? Falionovi se nechtělo věřit, že by tento vlk mohl být tak úzkoprsý. Když používá ironii, měl by ji umět i přijímat, ne? V zásadě to modrookému bylo jedno, spíš ho to jen lehce překvapilo. "Alfa milerád přenechá jídlo potřebným a sám si něco uloví. Do úkrytu teď mimo jiné směřuje medvěd, co nám tam nese dva ušáky a jednu lišku," informoval vlka s bílou ponožkou. "Mohlo by se to koneckonců přihodit i jako malé polštářky." Doposud měl v úkrytu jen pár srnčích a kamzičích (//to je divné slovo :D) kožíšků, s malými kousky se moc neobtěžoval.
"Kdo tu chce žít, musí mít silný kořínek. Nikoho k tomu nenutím..." Falionovi přišlo, jako by mu skoro zelenooký vyčítal, že si založil smečku v horách. Doopravdy nikoho nenutím. Musel si to v hlavě zopakovat. "Dokonce si myslím, že se snažím spíš zájemce odradit a velmi apeluji na to, aby si to dobře promysleli. Mně to tu vyhovuje, protože já se v horách narodil a strávil tam celé své mládí." Ach ano, špetka nostalgie.
Pousmál se, když se dočkal odpovědi na jeho otázku ohledně otcovství. "To bez pochyb ano. Ti se v životě rozhodně neztratí," zauvažoval. "Můžu být tak smělý a zeptat se, zda-li je to tvé první potomstvo?" Samozřejmě, že zrovna Falion nikomu nechtěl přílišně lézt do soukromí - koneckonců on sám to neměl rád -, nicméně netoužil po tom, aby konverzace stála a ve finále ho tato otázka doopravdy zajímala. "Já se těším. Neironicky," zahučel, když letmo zahlédl ten maličký pohyb v koutcích Saviorovy tlamy. Faliona vlkův následný hysterický smích překvapil. "Pozoruhodné," tiše se zasmál. "Na druhou stranu je jistě dobrý pocit někoho mít a nezůstat na ocet," lehce cynicky se hrdelně a krátce zasmál - narážel tím samosebou na svou vlastní situaci. Ne, že by nad tím proplakal dny i noci, ale zkrátka to byla pravda.

"Vskutku krásný," ušklíbl se a švihl ocasem. To, že Savior už načal úlovek, ho nijak extra neinteresovalo. Však bylo v pořádku, že vynaložil nějaké úsilí a následně si dopřál doplnění energie. "Jsem myslel, že zastaneš za dva," poškádlil ho s lehkou vzpomínkou na jeho "přijímací proces". "Nikdo nepřibyl. Těsně před tebou se k nám přidala Winter - taková pěkně sněhobílá vlčice s křišťálem na uchu." Poté, co odvětil, podobně jako Savior se i on pevně chopil zvěře a začal jej vláčet směrem k úkrytu. Přizpůsobil se tempu vlka a přemýšlel, jestli jeho magie v podobě Consiliaria našla lišku a společně s předešlými úlovky s ní míří ke Stříbřitému převisu.
Chvíli se sápali po skalách, až nakonec Falion Saviorovi nabídl pauzu, aby popadli dech a pěkně si odpočinuli. "Tak povídej, nadcházející tatínku, jak se těšíš na potomstvo?" To, že Savior už měl jeden vrh dcer a synů za sebou, Falion samozřejmě vůbec nevěděl. Dokonce kdysi dávno dva z nich potkal, aniž by mu bylo prozrazeno, že šlo o syna a dceru právě Saviora. "Jak se to vlastně stalo, že jste se s Lennie dali dohromady?" zajímal se.

Rozloučil se s Lennie i Nym, které se vydaly do úkrytu, a vykročil vstříc lovu. Snad jí to Lennie podá nějak jemně, zadumal se. Nym možná bude chvíli nabručená, ale... Třeba se to změní, jakmile Lenniino potomstvo povyroste a s Nym si budou moci hrát. Zavětřil a ihned se vydal po stopě nějaké lišky. Jejich kožíšky jsou prostě fajn, vnitřně se uculil. Měl v plánu ulovit aspoň tři zvířata, aby mohl Lennie donést čerstvé kožichy.
Shánění lišky šlo celkem snadno, ona sama byla ostatně na lovu. Falion si nyní chtěl trochu pošetřit síly, a tak takticky zvolil jednu ze svých oblíbených magií: Neviditelnost. Ne, že by ji zneužíval nějak často, ale v případě náhlého chtíče snadného a rychlého úlovku byl tento um naprosto perfektní. Lišku ihned usmrtil, aby se dlouho netrápila. Pilně ji zahrabal do sněhu a vyal se dál na lov.
Jako další zvíře, co mělo naprosto celé posloužit k dobru smečky, se nabídl béžový ušák. Tedy on se původně nabídl sám, ale naneštěstí Faliona dovedl až ke svému partnerovi. Vlk se znovu celý zneviditelnil. Přiblížil se a sotva byl od zajíců pár metrů, po jednom z nich chňapl. Vzápětí použil svou speciální magii Zapomeň. Druhý zajíc, který už chtěl vzít nohy na ramena, rázem zastavil. Zapomněl. Vlk i jeho bez prodlevy ihned zakousl.
Falion už se chtěl vrátit za liškou a vše odnést do úkrytu, ale rozpomněl se na Saviora. Byl blízko. Mohl bych se za ním stavit, třeba potřebuje s něčím pomoci. Zahučel a nechal se zde objevit Zloděje. Energie se vytvarovala do podoby medvěda. "Consi, vezmi tyhle dva a vrať se ještě pro lišku. Všechny úlovky pak dotáhni do úkrytu, prosím."
Falion se oklepal a vydal se přímo za nosem. "Zdravím, Saviore." Vlk stál nad velkým úlovkem. "Mohu ti pomoci k úkrytu?"

Nym, proč to mně i sobě tolik komplikuješ? útrpně se jí zeptal v mysli a hodil po ní soucitný pohled. "Nech si to pěkně projít hlavou, určitě přijdeš na to, že tak to bude mnohem lepší," nevzdával to. Vlče bylo velmi tvrdohlavé, jen co je pravda! Jak jí mám šetrně vysvětlit, že to prostě nepůjde? Falionovi už doházely nápady.
Koukl na Lennie, která na Nym nyní promluvila velmi mateřským tónem. Jsem zvědavý, jaké to bude, až se Lennie narodí její vlčátka. Hlavně tedy doufal, že to nezlomí srdce Nym, která byla zvyklá na veškerou pozornost uzurpovanou jen pro ni. Možná by je mohla i lehce... Hmm... Šikanovat. To bylo mezi vlčaty, jenž měla mezi sebou velký věkový rozdíl, celkem obvyklé. Okatě mrkl na Nym, jestli jí nepřišlo zvláštní, že se Lennie "chystala zhubnout". "Dobrá, poohlédnu se po něčem pěkně huňatém." Falion se oklepal - již přestalo pršet i foukat. "Úkryt ti pěkně vyhřejeme, ať... Se ti tam pohodlně odpočívá," houkl a pousmál se.
"Přesně tak. Vsadím se, že se k tobě hodí mnohem víc než já," podpořil Lennie, která zmínila Sionna. "Tak utíkejte, já se půjdu mrknout po něčem na zub a přitáhnu i kožešiny." Znovu zavrtěl ocasem a očima Nym naznačil, aby doprovodila Lennie ke Stříbřitému převisu.

"Nym, to opravdu není dobrý nápad. Už se těším, až mi jednoho dne představíš svého partnera, který si tě doopravdy zaslouží," mrkl na ni povzbuzujícím dojmem. Tak moc se snažil, aby nějak extra neranil její mlaďoučké city. "Budeš s ním moci objevovat celou Gallireou a prožívat různá dobrodružství... No nezní to fajn?" I jemu to znělo fajn. Zavzpomínal na svou první lásku a všechny ty dobrodružné cesty, co spolu zažili. To, jak jim nejdříve osud musel párkrát skoro až naschvál zkřížit cestu, aby se nakonec prvního máje oba přiznali tomu druhému, že se navzájem milovali. Bylo to roztomilé, povzdechl si. Dávné rozhořčení a smutek již byl pryč. Ty emoce už mu za to nestály... Nakonec stejně zůstal sám a svým způsobem mu to vyhovovalo. Pochopil, že nemá cenu se na někoho tak moc upínat, proto byl tak opatrný i ve vztahu vůči Matali. Tu už jsem taky pěkně dlouho neviděl. Zasmál se. "Nym, prosím, schovej si svou romantiku pro někoho, kdo je stejně starý jako ty."
Koukl na Lennie. "Přesně tak, Lennie má pravdu. Ona je přeci taky se Saviorem," pokývl na Nym. To znělo jako dobrý argument, ne? Co to do ní tak najednou vjelo? Proč jsem si nějakých náznaků nevšiml dřív? Nebo snad... Ji to napadlo až teď? Kdoví, kde přesně se v té její vlčecí mysli zrodila tato podivná myšlenka. To ale neznamenalo, že by Nym přestal mít rád. Možná to je jen nějaká podivná pubertální fáze? Nikdy se s ničím podobným nesetkal.
"Jasně. Dohodím tam pár nových. Máš nějaké preference na kožíšky?" Falion míval hodně rád ty liščí, na nich se chrápalo fakt dobře. Kožichů není nikdy dost. V horách už se objevil i Savior. Modravý pohled opět padl na vlče. "Jen běž, maličká. Věř mi, bude to tak lepší," zhoupl ocasem a pohledem ji pobídl, aby se přesunula k "tlusté" Lennie.

"No páni, to zní jako pěkné dobrodružství," žasl, když se dozvěděl o skoku skrz oheň. "Zdá se, že jsi rozhodně statečná," mrkl na ni. Ne, že by zrovna Nym potřebovala nějak extra zvýšit ego, ale věděl, že slova chvály vždycky umí mile potěšit.
Ačkoliv vhtěl hnědý rozvíjet hovor dál v dobrodružném slova smyslu, do osudu vlků zasáhl Amorek. Minule to byla pěkná jízda, když Falion z ničeho nic začal cítit nenávist ke Skylieth, která do něj naopak byla zaláskovaná. Letos to bylo podobné, jen díky bohu bez nenávisti.
Nejdřív pozvedl obočí, když Nym nakouska úplně jiné téma. Začala celkem zpříma, jako by to snad nebylo nic citlivého. "Nym, to je docela osobní..." To, co chtěl říci pak, nevyslovil. Malá černá tlapka se totiž dotkla velké hnědé tlapy. Pochopil, oč tu šlo. A trochu se toho vnitřně zděsil. "Nym, drahoušku. Ty máš ještě celý život před sebou a v něm i jistě zástup uchazečů o tvou packu," usmál se na ni a pomaličku svou tlapu odtáhl blíž k sobě. "Věřím, že jednou si najdeš někoho, s kým budeš doopravdy šťastná." Povzbudivě ji drcl čunákem do plece.
To už se na scéně objevila opět Lennie. "Ahoj. Kdepak máš Saviora?" podivil se. "Nepotřebuješ... S něčím pomoci?" lehce zvedl obočí. Snažil se nepůsobit moc podezřele, aby nevzbudil otázky v hlavičce Nym.

//díky, Amorku :D:D

//mobilovka, na svátek práce ironicky makám jako ďas :D:D

"Vážně? Tak to bych rád viděl!" lehce se zasmál a vyzval Nym k tomu, aby mu ukázala, jak dokáže být strašidelná. Vlče se nahrbilo, vycenilo zubiska a naježilo se. Falion ji napodobit a taky odhalil zubiska. Pak se opět od srdce zasmál: "Měla jsi pravdu, jde ti to skvěle. Ale Nym, ty už ses někdy s někým prala?" To byla vcelku zásadní otázka. Malá vlčátka obvykle začínala u svých sourozenců, ale k tomu Nym bohužel neměla příležitost.
"Ale ne, to se vůbec nestrachuj. Ja taky nejsem z Gallirei. Dokonce si myslím, že většina obyvatel není odsud. Já věřím, že ti v žilách proudí magie! Dej tomu čas. Já svoji magii objevil až kolem mých prvních narozenin. Myslím, že Myšlenky by se k tobě dost hodily. Taky je ovládám a občas se to opravdu hodí... A co ta Smrt? Jaká byla?"

Newlin nejdříve na Falionovu nabídku přistoupil, ale záhy se vlastně popřel, že by to stejně zvládl sám. Vypadal, že měl velmi na spěch. "Dobrá. Zatím, někdy zas na viděnou," rozloučil se modrooký s tímto podivně energický vlkem a ještě dlouho ho následoval pohledem. Už to byl nějaký pátek, co potkal někoho tak extrémně upovídaného a veselého. Zajímalo by mě, jak se takoví vlci perou se smutným myšlenkami a událostmi. Vždyť nebylo možné, aby jeden neustále přemýšlel pozitivně, ne? Alespoň Falion to neuměl.
"Skvěluper," s úsměvem zopakoval po Nym. "Docela fajn změna po té drzé vlčici, že?" mávl ocasem a vykročil. "Byl to Castor, jeden z mých dávných známých. Hodili jsme rychlou řeč, neměl v plánu tu pobýt dlouho." Pozvedl obočí. "Byla jsi dobrá. Ale... Ta vážná tvář a přísnost ti teda moc dlouho nevydržela," zvesela do ní jemně šťouchl tlapkou. "Chmmm, jistě," vyplázl na ni jazyk, když se začala smát svému vlastnímu vtip. "Blafuješ dobře. Což mi připomíná - nezažila jsi už nějaké náznaky své magie? A čím by sis přála být obdařena?" Její očka zatím stále zářila žlutě.

Kdoví, co vše si stihl vlk s Nym již povědět. Muselo toho ale být opravdu hodně, hodně moc, protože už když se Falion blížil, slyšel, že se hovor vůbec nezastavoval a slova létala každým směrem a... Cizinec ho nakonec téměř hned po pozdravu správně identifikoval. Pousmál se a pokývl: "To jsem vskutku já." Energický vlk ihned začal vysvětlovat, kdo je a kde se bere a proč se tu bere. "Chápu," většinu... "Můžeš projít, jen dávej pozor. V tomhle počasí je terén zrádný, drž se raději vyšlapaných tras," poradil mu a naznačil směr. "V údolí už by to mohlo být jednodušší... Anebo nechceš rovnou doprovodit? Ať se nezdržíš blouděním... " Pak koukl na Nym a pousmál se. "To vůbec není špatná myšlenka. Z vlastních zkušeností vím, že alfy se nerady vydávají moc daleko mimo jejich území... Třeba jsi kvůli němu procestoval celou Gallireu, jen abys zjistil, že je doma," zvědavě zamrkal a s decentním úsměvem čekal, jaká bude reakce šedého vlka.

//mobilní, snad dává smysl

Modrooký se pousmál. "Asi to berou jako zpestření..." Copak on věděl, jaké mají vlci vztahy k ozdůbkám, co najdou? Vesměs asi pozitivní, když to nosí, nicméně... Někdo na to možná byl až příliš pyšný. Kdepak je asi konec Weriosase? Tu již velmi, velmi dlouho neviděl. Ale byl to takový exemplář, na který se zkrátka nadosmrti nedalo zapomenout. Ne, že bych ji postrádal.
"Ať se ti také daří, Castore," pokývl hlavou, jakmile mu návštěvník prozradil, že žije v Asgaareské smečce. Dokonce přihodil, co se u nich odehrálo. Styx. Perfektně to sedí na Styx, pomyslel si vlk překvapeně, když mu zlatooký pověděl o šedé vlčici, co unesla vlče tamních alf. Tohle smrdí už nějakým fanatismem. Už jen ta myšlenka je šílená! Rozloučili se mávnutím ocasu, a pak si šel každý po svém.
Samosebou Falionovy kroky směřovaly ihned k Nym, která si zatím vedla dost dobře, neboť šedý vlček doslova hýřil optimismem. "Zdravím, cizinče," prohodil k modrookému. "Jak jistě víš, jsi na území smečky," Falion mrkl na Nym. Vypadala celkem spokojeně. "Copak tě sem vede?"

//se k vám s dovolením lehce vetřu, ať nejsem špatná alfa, co ignoruje cizince :c :D

Castor si nakonec Faliona pamatoval, což bylo pro modrookého velmi příjemné zjištění. Sám už nevěděl, jak dávno se jejich první setkání událo, nicméně zdálo se mu, že vlk se od té doby příliš nezměnil. Působil sympaticky a zkrátka pořádně vychovaně.
"Smečka tu sídlí zhruba rok. A v tomto počasí jsou hranice vskutku těžce rozeznatelné." Jeden z důvodu, proč se na případné zbloudilce Falion neměl tendence hned utrhnout. Alfa zlatookému nemusel nic vyčítat, sám řekl, že brzy půjde. Než tak učinil, zeptal se však na nějaké zajímavosti. " Ragarské pohoří," začal Falion, "je mnohem starší než vedlejší Sněžné hory. Je bohatě protkáno jeskyněmi a puklinami, jen je vlk musí umět dobře hledat. Hádám, že mimo jiné i proto oplývá spoustou zvěří. A," odmlčel se, "rády se zde vyskytují ozdoby, co se dají nosit," pousmál se. Věděl minimálně o 2 případech. "Ty jsi členem nějaké smečky?" přeptal se, neboť i v tomto nepříznivém počasí mu Castor volněl jinak, než jak si ho pamatoval. Myšlenkami stále kontroloval Nym a jejího nového společníka.

"Rozumím. To opravdu dává smysl... Myslíš, že se s ní někdy usmíříš?" zvědavě hodil očkem po Nym. Jakpak se tvářila, mluvila, kráčela. Toto téma nebylo úplně příjemné, ale na druhou stranu z vlastní zkušenosti věděl, že odkládat myšlenky a schovávat emoce není dobré. Jednoho dne by to celé totiž mohlo prasknout a vylít ven.
"To teda byla," ušklíbl se na prtě, které prohlásilo, že Kaya na ni působila drze. "Ani nás nepozdravila," zasmál se. "Kdybych chtěl, hodím do ní bleskem, vyšlu na ni medvěda, zvednu ji do výšky a roztočím, podpalím jí kožich nebo jí způsobím hrozný břichabol, že by nevěděla, kde je dole a kde nahoře." Jenže on měl za svůj život násilí už tak dost. "Spakovala se dřív, než by mě k tomu donutila... Naštěstí," opět vycenil zuby v úsměvu.
"Ano, přesně ti. Jsou staří, ale já je varoval. Dobře jsem jim radil, aby si to rozmysleli. Život v horách je těžký i pro mladé a zdatné vlky, natož pro starší. Haruhi zavalila lavina a ona teď ztratila paměť," povzdechl si. "Taky jsem na ni zvědavý." Jenže než se k ní vůbec stihli dopravit, na území se objevily dokonce dva nové pachy. Zbystřil a koukl na Nym. "Opatrně!" houkl. "Budu na blízku," ujistil ji. Ačkoliv to bylo zcela proti jeho přesvědčení, rozhodl se po dlouhé době probudit magii Myšlenek a cizince si z dáli přečíst. Dozvěděl se, že šedý vlk někoho hledal. A taky spoustu jiných, mnohdy matoucích informací. Dokud ale v jeho mysli nenalezl žádný kousek zlých úmyslů, nechal ho s Nym rozvíjet konverzaci.
Sám se vydal o kousíček dál, kde nalezl hnědého vlka. K jeho překvapení zjistil, že tuto tvář už jednou potkal. "Zdravím, Castore." Bylo to už velmi, velmi dávno, ale pamatoval si i jheo jméno. Tehdy se ke mně choval velmi slušně a formálně, zanechal v něm pozitivní dojem. "Jsem Falion, kdysi dávno jsme se setkali... V lese. Nicméně k věci - nacházíš se na smečkovém území," oznámil mu a vyčkal, jaká bude jeho reakce.