Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Schváleno, připsáno.

//Schváleno, připsáno.

víkendy kromě 12. :)

Hlasuji pro jakoukoliv sobotu (víkendy)!

Moje líná zadnice též hlasuje pro Prahu. :D

Po 3 týdnech se opět hlásím, vážení.

Moc doufám, že jde vaše léto v rámci možností tak, abyste si ho co nejvíc užili! I když teda to počasí mně osobně přijde spíš aprílové, ale co se dá dělat. :D

Nejprve bych ráda informovala, že vlčkům jménem Severka, Starling, Rowena a Cynthia nedávno přibyly odměny za poznávací akcičku od Sheyi (která mimochodem za svou iniciativu taky obdržela odměnu ) a stejně tak Severka, Starling, Rowena, Sheya, Savior a Lennie dříve obdrželi do inventářů pár šutrů za napsání o tom, jak se mají a co plánují. Díky za účast a ještě jednou vám všem moc přeji, abyste si splnili všechny vytyčené cíle!

Na popud Saviorky, která přišla s původním návrhem, vyhlašuji novou akci. Nažhavte husí brky, připravte si pergamen, probuďte své výřečné já, neboť se tímto oznamem hledá nejlepší ragarský průvodce! O co jde? Úplně jednoduše: představte si, že po Ragaru provádíte někoho, kdo tu ještě vůbec nebyl. Co všechno mu zde ukážete? Kudy povede trasa? Prohodíte při tom nějaký vtípek? To je zcela na vás. Buďte kreativní, doopravdy do svého průvodcovského "návodu" můžete dát cokoliv, co vás napadne. Příklad: "A nyní nás, vážení návštěvníci, čeká zatáčka U Mrtvého jelena. Toto místo je velmi oblíbené pro možnost krásné vyhlídky, ale zdejší jeleni ji nemají moc rádi. [pauza pro smích turistů] ... A když budete opouštět naše hory, nezapomeňte se stavit v Údolíčku, kde na vás čeká široký výběr mrtvých zvířátek, která zaručeně navštívila naši oblíbenou zatáčku... Jsou zdarma!" Minimum je 200 slov, ale za delší výtvor se rozhodně zlobit nebudu! Zkrátka nemáte žádná omezení, v Ragaru můžete vymyslet v podstatě jakoukoliv "atrakci". Třeba pak můžeme něco společně vybrat a dohodit to k ofiko popisu našeho území. :D A JAKO BONUS můžete přihodit obrázek nějakého rozcestníku. Prostě když jsem si vymyslela zatáčku U Mrtvého jelena, udělám pro něj šipečku na rozcestníku, stejně tak třeba pro Údolíčko, úkryt, studánku, vrchol... Atp. Však to určitě znáte - takové ty klasické turistické rozcestníy. :) Čeká vás pak samozřejmě navýšená odměna! Čas máte do 31.7.2020; 23:59. Výtvory, prosím, posílejte mně do sz s nadpisem "ragarský průvodce".

No a to je tak nějak vše. Ještě tedy závěrem připomínám, že účast v akcích má samozřejmě taky svůj podíl na vašem smečkovém "vzestupu" a přihlíží se k němu, když se povyšuje nebo se přidělují funkce. Tak jako tak máte možnost mi nonstop psát, na jakém postu a s jakou funkcí byste v budoucnu nejraději viděli svého vlka. :)

Díky za přečtení, užívejte léta.

Falko

Pozvedl obočí a pozorně si vyslechl, co měla Matali na srdíčku. "Doopravdy to mohla být magie. Nemyslím si, že bys... Však víš, jen tak na potkání urážela vlky," trošku omluvně se pousmál, protože ji samozřejmě nechtěl soudit. "Jednou se mi přihodilo něco podobného. Ale s tím, že ovládám hodně magií, natropil jsem mnohem větší škody. Dodnes mne mrzí, že jsem - byť nechtěně - ublížil vlkům, které neznám. Prostě měli jen tu smůlu, že se tehdy nacházeli poblíž mé osoby," povzdychl si. Morálně za to samozřejmě nenesl odpovědnost, ale ve skrytu duše mu to stále bylo velmi líto.
Ušklíbl se a máchl tlapou, jako by snad chtěl říct, že to ani nestojí za zmínku. Nakonec se ale rozhodl k Matalině domněnce i něco povědět: "Myslím, že to bylo přesně naopak. Od chvíle, co je ze mě alfák, jsem vázaný spíše na zdejší hory. Což tedy není úplně stížnost, protože je doopravdy velmi miluji; cítím, že v nich jsem doma. Jen už není tolik času se toulat. Navíc já své mládí už promrhal, moje stará kostrč nyní může dožít tady," s nadsázkou se sám sobě zasmál.
Pozvedl ocas a bezděčně s ním zamával. "Doopravdy? Ach, to mě moc těší," líbezně se zazubil - vážně mu to udělalo upřímnou radost. "Stále bych to jednoho dne moc rád uskutečnil," přiznal. "Ty, Matali?" lehce zvážněl, ale jeho tvář pořád vysílala milé signály. "Nevadí ti být v mé přítomnosti? Povídat si se mnou? Víš... Kdyby ti to bylo nepříjemné, stačí říct," připomněl jí. Nerad by ji zpovídal na úkor toho, že by se vlčice cítila nekomfortně.

Než se stačil nadát, všichni se rozutekli. Počínaje Etneyem, poté Starlingem, který najednou vypadal dosti unaveně, konče Severkou, která se rozhodla svého partnera jít povzbudit. Chápavě na ni pokývl a doprovodil ji pozitivním úsměvem.
A dopadlo to tak, jak předpokládal. Náhoda? Jestli jo, tak velmi příhodná. Jeho pohled sklouzl k Matali a bezděčně se na něm opět objevil jemný úsměv. Její první věta, která konstatovala, že se smečce zřejmě daří, se mu moc líbila. Ta druhá už o něco méně. "Ale jddi, ty lichotnice," ušklíbl se. "Ragarští musí mít zkrátka tuhý kořínek. Pak se to tu dá celkem dobře zvládnout," nahlas se zamyslel. "A co ty? Dlouho jsme se neviděli... Předpokládám, že jsi objevovala Gallireu?" Na mysl mu přistála Severčina zpráva, že se Starlingem na chvíli opouští hory. Nadechl se čerstvého vzduchu. "Nezapomněla jsi ještě, kdepak se nachází to legendární Houští, o kterém jsi mi kdysi vyprávěla?" decentně se zazubil a konečně se posadil. Cítil se komfortně. Svá křídla nechal zmizet - nepředpokládal, že by je měl v blízké době využít. Pokud měla Matali zájem, rád by si ní popovídal.

//opět mobilní post, už pár dní mi nejede WiFi :'(

"Bude mi ctí," zazubil se na Starlingvo prohlášení, že pokud se Seví dostane do jiného stavu, Falion se to dozví jako první. A pak dál poslouchal Etneye a nechával i ostatní, aby se s ním vypovídali. Falion nikdy nebyl extra výřečný, co se týkalo velké společnosti vlků. A navíc to vypadá, že Etney sám sebe moc rád poslouchá. Nu což, alespoň většina z toho dávala smysl. To, že většina zahrnovala samochvalu a ódy na jeho maličkost, na to se koneckonců dalo celkem zvyknout.
Falion zavětřil. Na území se dostal cizinec. Už už se chystal od vlků odpojit, nicméně Severka se bleskurychle chopila iniciativy. "To bys byla hodná, děkuji," zhoupl ocasem pomalu už spíš na rozloučenou - tak rychle se jala povinností. To od ní bylo vážně hezké.
Když opět padlo v hovoru jeho téma - a dokonce dvakrát, protože už se Severka vracela - zbystřil. "Ano, dalo by se říci, že jich ovládám mnoho. I těch osobitých - třeba ta moje křídla. Velmi rychle se s nimi cestuje. Ale přirozeně mám tu vrozenou nejraději," pousmál se.
A než by se jeden stačil nadát, Etney už se loučil. "Přeji šťastnou cestu," pronesl formálně a následně zabloudil pohledem ke Starlingovi. Pokývl. Vypadal, že se najednou necítil úplně nejlépe. Třeba si jen potřebuje odpočinout. Koukl na Severku a Matali s nevyřčenou otázkou v očích. Tak trochu čekal, že se Severka připojí ke svému partnerovi. To by obcsem znamenalo, že by pak úplně sám, samotinký dělal společnost Matali. A popravdě by mu to moc nevadilo.

//mobilovka, omluva za chybky

Něžně se pousmál a na Matali mrkl, když si tiše - ale dost nahlas, aby to jeho slechy pochytily - povzdechla, že se jejich minulé setkání odehrálo dávno. Bylo v pořádku, že svého času Matali využívala dle všech svých ne/libostí. Nic jí nezazlíval. Koneckonců k ničemu se "neupsala" a stále byla volná jako ptáček. Možná, kdyby se jí chtělo, mohli bychom podniknout ten náš už dávnou domlouvaný výlet, napadlo ho, ale zatím to nevytahoval.
Doopravdy se z těch šťastných zpráv radoval. Potají doufal, že se Seví a Starling dají dokupy a moc jim to přál. Jako pár se mu zkrátka líbili a byl toho názoru, že se jejich duše hledaly, až se našly. Perfektní, jeho vnitřní já si zachrochtalo blahem. "To ano, potomci Lennie se v životě rozhodně neztratí," přitakal. A pak stočil směr hovoru zpět k tomu krásnému páru. Nemohl si pomoci. "To je pochopitelné," uznal, když mu šedý sdělil, že se o tom se Severkou ještě nebavil. "Žertuješ? Já bych nenamítl ani slůvko. Vlčata mám taky rád a pokud budou vaše, tak dvakrát tak ještě víc," usmál se a zvesela pohodil ocasem. "Pokud se k tomu někdy rozhodnete a smečka bude v dobrém stavu, počítejte s mým požehnáním," vřele ho ujistil.
Pootočil hlavu a s klidem ve tváři se dlouze nadechl. "Ano, jsem alfa Ragarské smečky," potvrdil Etneyovu byť špatně vyslovenou, ač pravdivou domněnku. "Falion," dodal suše. Šedý vlk s náramkem na přední noze vypadal nanejvýš nedůstojně. A vlastně se tak i choval. Nicméně prozatím se neprohřešil nijak extrémně, tudíž bylo dost možné, že nejnaštvanější na něj byl ze všech přítomných právě Starling. Faliona napadlo, že to možná mohlo způsobovat jisté... Skřípění právě v tom smyslu, že se Etney choval k Severce velmi familiérně. No nemáš to jednoduché, hochu, pomyslně promluvil na Starlinga. Pak jeho pohled samovolně sklouzl k Matali. Navázal s ní oční kontakt a zcela bezděčně se usmál a pohodil ocasem. "Jaképak jsou vaše nejbližší plány, vážení?" hodil otázku tak nějak do placu a čekal, kdo se ujme slova jako první. Kecám, nečekal. Všichni víme, kdo to bude. Nicméně chtěl slyšet názory a plány všech; doopravdy ho to zajímalo.

Etney se velmi hlučně, razantně a neokatě vychvaloval až do nebes, jak je skvělý vymýšleč přezdívek. Falion trpělivě stál a čekal, co všechno z toho floutka vypadne. "Skoro alfák?" pousmál se, ale nic moc k tomu nedodával. To bych chtěl vidět, jak se my dva budeme bavit o alfáctví, vnitřně se ušklíbl. Samozřejmě, že nechtěl. Ono obecně tohle téma nikdy nebylo pro Faliona moc záživné... A zvlášť pak, pokud by byla protistrana tvořena tímto egoistickým vlčkem.
Awnay odešla a krom Severky se zde objevila... Matali! Nos ho doopravdy nešálil, byla to ona. "Ahoj, kdepak," zavrtěl hlavou a mile se na ni usmál, když se optala, jestli nevadilo, že si v jeho horách odpočinula. "Už dávno jsem ti říkal, že jsi u nás kdykoliv vítána," zhoupl ocasem, ale dál ji nezadržoval. Vypadalo to, že podobně jako Severku si i ji chtěl Etney ukořistit.
Ani nevěděl, jak by se měl správně ohledně toho cítit. Tu vlčici měl moc rád, ale na dlouho zmizela a nakonec se zdá, že její zájem opadl. Falion by se jí nikdy nevnucoval, to by mu bylo naprosto proti srsti.
Koukl na Starlinga a jeho koutky opět povyjely nahoru. Působil na něj docela spokojeným dojmem, což ho těšilo. A tak rovnou zapředl rozhovor, ať tam přeci nestojí jak dvě tvrdá Y. A ve finále ho to vlastně doopravdy zajímalo; nebral to jen jako suchou slušnost a formalitu. "To zní jako spoustu krásných zážitků," střihl uchem. Kdy jsem naposledy já zažil něco hezkého? Dávno. A pak přišla ta důležitá událost. Vyznání. "Nesmírně mě to těší," povzdechl si se zasněným úsměvem. "Úžasně k sobě ladíte, doplňujete se. Věřím, že budete doopravdy šťastní," mrkl na něj.
Etney se zas utrhl ze řetězu a svým jančením nyní ovlivnil nejen Severku a Matali, ale žďouchl dokonce i do Starlinga. Ten hluboce zavrčel, ale nevypadal, že by se aktuálně chtěl pouštět do odvety. Falion spěšně ustoupil stranou a lehce odměřeně mu cukly pysky - nečekal tak náhlý rychlý pohyb a přiblížení Etnyho.
"Ach ano, Lennie. Je to doopravdy k nevíře," přitakal. "Doufám, že nebudou všichni její identické kopie," ušklíbl se. "Škvrňata vždycky rostou tak rychle... Chmmm, ty, Starlingu. Asi je to otázka dost na tělo, ale co vy dva? Neuvažovali jste... Však víš, že byste spolu založili rodinu?" mile se pousmál. Nechtěl být až příliš vtíravý, ale jako alfa - to se ví - si mohl dovolit být aspoň trošku zvědavý.

//Schváleno, zapsáno.

//Schváleno, připsáno. Čte se to pěkně, mohlo to být delší.

//Schváleno, připsáno.

Zvědavě nadzvedl obočí. Etney nevypadal jako úplný svatoušek. Vlastně mu z neznámého důvodu dost silně připomínal Fiéra. Možná je to prostě jen tou mladou krví, napadlo ho. Zamyslel se nad tím, jestli i on býval ve svých mladých letech tak prostořeký a sebejistý. Už je to dávno, ale takový jsem rozhodně nebyl, ušklíbl se v myšlenkách, když letmo prolétl ty nejvýraznější vzpomínky na jeho mladá léta. "Severka obecná? Matali veverkovská?" zvědavě po něm zopakoval ty podivné přívlastky. "Za tím jistě stojí nějaké zajímavé příhody," zhoupl ocasem a střihl uchem. Etney nevypadal jako vlk, který se musel zrovna dvakrát pobízet, aby začal něco vyprávět...
"Ahoj, Severko!" pozdravil černou vlčici s hvězdou na čele. Překvapilo ho, jak bezstarostně a familiérně přistoupila ke Starlingovi. Takže přecijen si vyznali lásku? To je krásné. Velmi se mu to líbilo. Chmmmm... Další vlčátka pro Ragar? Nebyl by proti.
Awnay se zmínila, že se zde v horách nacházel i její otec. Tak jemu patří ten zvláštní pach. "Jistě. Myslím, že to tu zvládneme," mrkl jejím směrem, když vyřkla prosbu o pohlídání bratra.
"A co ty, Starlingu? Jakpak se ti daří?" pousmál se k šedému vlčkovi, zatímco se Severka věnovala Etnymu.