Gallirea - Příspěvky uživatele

Setkání nakonec probíhalo lépe, než by čekal. Sice se mu nevyhnuly otrávené pohledy a teatrální vystupování, ale to mu mohlo být jedno, že. Hlavně, že se nevítané návštěvnice rozhodly odejít. Tak, tohle mám z krku. Konečně! Už už se chystal zajít zpět za Matali, ale pak se rozmyslel.
//zde začíná značkovací post
Co když Styx nějakou náhodou fakt nekecala a přeci jen našla skulinku? Moc se mu tomu nechtělo věřit. Byl si docela jist, že nedávno pojistil úplně každé zákoutí. Ale nějaký malinký brouček nejistoty se usadil v jeho mysli. Vždyť říkala, že sem přišly po stezce ze Sněžných hor. A to je jedna z nejpoužívanějších. Povzdychl si a řekl si, že Matali bude muset ještě chvíli počkat. Brouček a povinnosti volaly.
Vykročil směrem, kterým přišla Styx s Rez. Nelíbilo se mu, jak ho v nose šimral jejich pach. Na druhou stranu mohl zjistit, kudy že to sem doopravdy vlezly a ujistit se. Cestou ke hranicím přemýšlel nad tím, jestli i poté, co odvede svou práci, v jeho milovaných horách najde Matali. Snad by aspoň zavyla, kdyby odcházela, zadoufal.
Konečně se blížil ke Sněžným horám. Dlouze se nadechoval a nasával okolní vůně. Jak jsem si myslel. Označené to tu je. Zavrčel si pro sebe a s lehce otráveným výrazem znovu označkoval ta nejvýznamnější místa, kudy se sem mohl někdo z vedlejších hor dostat. Jakmile si to pojistil zde, napadlo ho, že by přeci jen mohl svou práci z předešlých dní překontrolovat. V horách stejně není moc rušno a Matali... Určitě ocení chvíli o samotě.
Nechal si na zádech objevit jeho oblíbená křídla a vznesl se do vzduchu. Nyní ho totiž čekala cesta na sever a tyto hory se zdály být mnohem strmější než ty na jihu Ragaru. Nepředpokládal, že by se tudy snad chtěl někdo z cizího světa - mimo Gallireu - sápat, ale označoval to tu minule, takže se toho ujal i teď. Vytipoval si místa, která by mohla působit atraktivně pro všechny tuláky, jež by sem kráčeli ze severu. Používal hlavně moč, ale sem tam neopovrhl i komfortním podrbáním se o pěkné staré jedle a borovice. Hehe, to je teda prácička. Rozsévat můj smrad všude po horách... Achjo, vidíš to, Teno? zvedl hlavu k nebesům a promluvil tím ke své pravděpodobně mrtvé sestře. Kde jsou ty časy, kdy jsme se mermomocí vyhýbali smečkovým povinnostem? Daleko.
Ze severu se pomocí magie přesunul na východ. Tady už to nevypadalo tak mrtvě. Stále se zajímal spíš o ta významná místa a body, kudy vedly ověřené trasy. Ale díky křídlům si mohl dovolit občas i nějaký "zálet" na nepříliš dostupné úseky, kterými by se vydal snad jen nějaký převeliký blázen. Až se sem po nějaké době všichni vrátí, určo je KDEKOLIV na hranicích kopne do nosu moje vůně. No to je super představa, zakřenil se nad tím. Na druhou stranu jestli mi někdo bude remcat něco o tom, že jsem vynechal někde jeden kámen nebo šišku, příště ho na to vyšlu. Ať si to užije, nevděčník.
Dlouze zívl a rozhodl se obrousit si drápy o jeden starší strom. Vypadal velmi zachovale, ale právě ve výšce Faliona už existovaly cáry uškubané a rozdrolené kůry. Zkrátka toto bylo jedno z ukázkových značkovacích stanovišť.
Jeho kroky ho zavedly dál na jih. Tam už by mohl najít Matali. Měl tendence zrychlovat, ale jelikož se jednalo o hraniční oblast s Ageronem - odtud se sem hrnulo celkem dost vlků - potkával se zde s různorodými pachy. Byl si vědom toho, že zdejší stezky se jevily jako ty nejatraktivnější, tudíž se zde vytvořilo nejvíce značkovacích míst. Samosebou věděl naprosto přesně, kde hledat ty nejvýznamnější. Ale krom nich taky věděl o různých zkratkách nebo vedlejších cestičkách. Ani ty nezůstaly "neposkvrněny". Sem tam znovu hezky podrbal stromovou kůru, jindy naopak nechal, aby strom podrbal jeho kožich.
//konec značkovacího postu
No a když už měl ze sebe doopravdy skvělý pocit, konečně se mohl vydat za Matali. Dal se do běhu, protože létání ho již nebavilo. Magie sice sem tam využil, ale nic se nevyrovnalo tomu pocitu, kdy se ženete sněhem a severní vítr skoro jako by vás pobízel, ať s každým skokem ještě zrychlíte.
"Ahoj," vydechl, když k hnědé vlčici doběhl. "Moc se omlouvám, že to tak trvalo, nicméně... Když jsem vyřídil cizinky, napadlo mě, že bych zkontroloval, jestli mi náhodou nekecaly - kecaly," ušklíbl se, "a pak jsem rovnou obešel celé hranice. Říkal jsem si, že by ti snad odpočinek ode mě a... Celkově ode všech nevadil," vypadlo z něj, zatímco popadal dech. "Nevadil?" ujišťoval se. "Děkuji, že jsi tu na mne počkala."

//Prozatímně převedeny mušle a křišťály, ale bohužel nejde všechny květiny a drahokamy sjednotit na jeden druh. Každý se počítá jednotlivě a u každého tudíž existuje rozdílná srážka při převodu. Objednávku tedy vracím a prosím o opravu.

//Schváleno, zapsáno.

//Pro účely VLA schváleno.

//Pro účely VLA schváleno.

//Schváleno, připsáno.

//Post pro účely VLA neplatí, ale nemažu ho, protože koukám, že si je čísluješ. :D

//Prosím, prosím, napsat objednávku správně. U slev je poznamenáno, že se počítá z celkové sumy k zaplacení. Opravu pošli jako odpověď pod původní post.
Darovana hvězdička opravena.

Pokývl na tmavší vlčici, když se představila. To jméno mu nic neříkalo ani z doslechu. "Minule, když jsi tu byla, celá Gallirea se utápěla v zimě, jakou tu ještě nikdo nezažil. Nejsem lhostejný vůči tulákům, když vím, jaká je situace okolo," odpověděl Styx docela chladně, bez zbytečných návalů emocí. S novými informacemi si ji nehodlal v Ragaru držet déle, než bylo nutné.
"Ale ty to tu znáš," pozvedl obočí na její argument, že si ona - a údajně ani její společnice Rez - nevšimla hranic. To ti tak budu věřit, moje milá zlatá, když jsem je úplně všechny asi před týdnem obnovovat a značkoval i tam, kde je naprosto nepřístupný terén, ve kterém by sis polámala ty tvoje unavené nožky. Neměl náladu se hádat. Nikdy nebyl nějak extra vznětlivý typ. Ale už je chtěl mít z krku, protože doufal, že by se pak mohl vrátit k Matali.
"Hory nám zřejmě propůjčily svoje kouzlo. Jistě jsi v obraze," utrousil suše. (//Doufám, že to tak stačí. :D) Tón jejího hlasu i postoj těla o tom dost vypovídal. Pak otočil zrak směrem k Rez. Docela by mě zajímalo, proč tyhle dvě spolu cestují. Tmavší vlčice nevypadá, že by svůj čas trávila se Styx nedobrovolně. Záhadné. "Maharskou alfu znám, nicméně výběr takového místa pro smečku je záhadou i mně." (//Ráda bych pomohla, ale Falko herně neví. :c) "Koneckonců každý máme to své - i mně už bylo několikrát vyčteno, že jsem si vybral nebezpečné místo." On nikdy nikoho nenutil, aby se k němu přidal. Naopak - pokud měl zájemce, několikrát ho upozornil, že život zde je těžký a vyžaduje dost odvahy.
"Chápu, že jste unavené, ale nedělejte ze mě hlupáka. Byl jsem ochoten pomoci, když nastala nouze. Nyní je ale vše při starém. Gallirea je velký kraj, kde se dá najít stovky míst ideálních k odpočinku. Pokud tedy nemáte ještě nějaký důvod, proč tu být, odejděte." Nevrčel, neježil se, neštěkal. Řekl jim to v klidu a dosti přívětivě.

//další mobilpost

Kdoví, jak by to pokračovalo dál, kdyby se z dáli neozvalo vytí. Falion zbystřil a střihl uchem a půl. Ten hlas mu byl povědomý. "Poslyš, Matali, nevadilo by ti tady na mě počkat? Zdá se, že máme návštěvu, ale abych pravdu řekl, přijde mi, že náš hovor trval dost krátce..." Omluvně se na ni pousmál. "Ale samozřejmě tě tu nedržím. Jen... Bych byl rád, kdybych tě tu našel, až vyřídím hosty." Byla to trošku prosba, ale v žádném případě ji nechtěl nijak extra "vydírat".
Neochotně vstal a mávl packou na rozloučenou. "Zatím!" Pak bez okolků roztahl křídla, která se mu zjevila na hřbetě, a energicky se vznesl do vzduchu.
Letěl poměrně spěšně, protože mu docvaklo, kdo to do hor dolezl. A vypadalo to, že onen návštěvník měl i nohsleda.
Konečně přistál tam, kde se zdržovaly obě vlčice. Křídla nechal zmizet. "Co tady děláš, Styx?" Prohlédl si ji i její společnici. "Jsem Falion, zdejší alfa. A ty jsi kdo?" upřel svůj pohled na tmavší vlčici. Jestli je to její příbuzná, tak to potěš koště. "Věřím, že víte, kde se nacházíte. A taky určitě víte, že pokud nemáte dost dobrý důvod, musíte hory opustit."

//mobilovka, snad tam nejsou nějaký prkotiny :D

"Vlastně pořádně už sám nevím," povzdychl si, ale snažil se rozpomenout na co nejvíce detailů. "Mého těla se ujmula jakási... Temná entita a zcela mi sebrala možnost se ovládat. Vím, že jsem tam byl. Moje vědomí existovalo, jen nemělo kontrolu nad tím, co dělalo moje tělo." Tvářil se doopravdy smutně, velmi ho to mrzelo. "Vlastním spousty magií a jistě si dokážeš překvapit, kolik z nich umí vlkům ublížit. Já doopravdy nechtěl, ale nešlo to ovládat," znovu si povzdychl a stočil modravý pohled spíš někam do dáli. Trochu se bál, že by ho za to Matali soudila. Už to zažil. Nepamatoval si sice, kdo přesně to byl, ale jednou někdo řekl, že "kdyby neměl tolik magií, neublíží vlkům, které na tom místě potkal".
"Ach, pravda. Jedna novina přeci jen existuje. Máme tu pár nových vlčátek. Jak zdejších - porodila je Lennie, tak cizích. Přes zimu se k nám zatoulala dvě úplně neznámá vlčata. Docela kuriozní věc, nemyslíš? Dost by mě zajímalo, kde je jejich rodičům konec, ale ani jedno vlče nevypadá, že by nám řeklo něco konkrétního." Pak se ale musel pousmát. Ona to totiž udělala i Matali. "Děkuji. To mě zahřálo na srdíčku," zavrtěl ocasem a velmi spontánně vycenil zubiska do úsměvu, když ho hnědá vlčice ujistila, že nebyl tak starý, jak si o sobě myslel.
Zároveň se musel ujistit, jak se ohledně jejich konverzace Tal cítila. Zprvu vypadala zmateně. "Doopravdy?" řekl skoro až nevěřícně. "Pamatuji si, že jsme se kdysi bavili o tom, že někteří vlci jsou moc vlezlí a zkrátka... Docela bych chápal, kdybys se mnou nechtěla sdílet nějaké hlubší myšlenky." Pěkně to zaonačil, co říkáte? Ale věřil, že Matali věděla, co tím chtěl říci. Jeho obočí lehce povyjelo nahoru, když hnědochlupá v podstatě zopakovala jeho otázku směrem na Faliona. "Taky se tak necítím," pousmál se a lehce odklonil svůj pohled od Tal. Z nějakého důvodu se snad malinko zastyděl. Ale musel se ujistit. Takový on zkrátka byl. "Povídám si s tebou vážně rád," dodal a znovu koukl jejím směrem. Cítil se zvláštně.

//Fyzika zůstala nezmršena, vše jest připsáno.

//Post vracím, bohužel nesplňuje minimální požadovanou délku. Opravdu, prosím, odešli jako odpověď k původnímu příspěvku.

//Příspěvek musím vrátit, nesplňuje minimální požadovanou délku. Opravu, prosím, nahodit jako odpověď pod původní příspěvek.